V Praze, ve čtvrtek dne 14. záři.

K číslu 253. číslo v Fraze za 22 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy- ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

ISII Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Ke změně v Gautschově kabinetu. Z Vídně, 14. září. »Neue Fr. Pressee uveřejňuje dlouhou stať, věnovanou dosavadní- mu ministru vyučování dru. Hartlovi, ve kteréž oceňuje kriticky jeho zásluhy a přednosti. ale také vady a prohřešky. K jeho hříchům po- čítá, že nám Čechům dal brněnskou techniku a české státní gymna- sium v Opavě Světový list, na kterýsi »Neue Freie Presse« hraje, měl by přece býto věcech tak blízkých a důležitých lépe informo- ván a neměl by počítati na vrub dra. Hartla, co dávno stalo se před ním. »Zeit« sděluje k demissi dra. Hartla a barona Calla: Oba hned po nastoupení barona Gautsche nabídli svou demissi. Baron Gautsch však je prosil, aby zůstali ještě v úřadě. Oba prohlásili pak, že jsou každou chvíli ochotni odstoupiti. Baron Gautsch v sobotu oba povolal k sobě telegraficky a připo- menul jim toto vyjádření. (Proč by baron Gautsch telegrafoval jim, meškajícím ve Vídni, nevíme.) Baron Gautsch doložil, že po- litické nezbytnosti okamžiku donucují jej appel- lovati na jejich obětavost. Oba nikterak neptali se ani slovem, které jsou to nezbytnosti poli- tické, a dali mu k disposici své portefeuilly.

Podle našich informací je toto tvr- zení zcela bezpodstatné. Baron Call, to je pravda, hned když nastoupil bar. Gautsch, řekl, že je odhodlán a také ochoten odstoupiti zároveň s Körbrem, ale k žádosti Gautschové uvolil se zůstati nějaký čas ještě v ministerstvu. Podobá se však velice, že příčina od- chodu barona Calla spočívá v no- vém živnostenském řádu. Co se týká dra. Hartla, bylo zde veřej- ným tajemstvím, že je postavení jeho nahoře otřeseno co nejpovážlivěji, Tam bylo mu totiž zazlíváno velice, že ukázal se v někte- rých záležitostech vysokoškol- ských slabým, že neosvědčil náležitou ener- gii, zejmena pokud šlo o Inšpruk, to jest o vlašskou fakultu tamější a pokud šlo o zná- mou afféru professora Marschalla.

Bylo nám řečeno, že na místech rozhodu- jících dán byl sice souhlas k rozřešení afféry Marschallovy v ten způsob, aby dostal samo- statný ústav, že však právě toto rozhodnutí, které učinilo ministerstvo osvěty, bylo posledním hřebem do rakve Hartlovy. Konečně vědělo se v parlamentě a také v byrokracii, že baron Gautsch a dr. Hartl nesnášejí se dobře. Dr. Hart sloužil pod Gautschem a tento ve věcech školských vyhražoval sobě roz- hodnutí, stavě dra. Hartla prostě před ho- tové události. Kromě toho nemůže býti zapo- mínáno, že dr. Hartl byl před rokem těžce ne- mocen a že často projevil touhu jíti na trvalý odpočinek. »Zeit« sděluje dále, že jak baron Call, tak dr. Hartel teprve nazejtří se dověděli, kdo budou jejich zástupci. Volba dr. Bienertha na straně jedné a hrab. Auersperga na straně druhé způsobila prý v ressortech vyučo- vání a obchodu mnoho nevůle, protože jsou všichni sekční chefové těchto res- sortů pominuti. List svůj referát o této věci zakončuje po- známkou, že vyjímaje ministra zeměbrany Schön- aicha, všichni jsou bývalí teresia- nisté. To není pravda, protože ani dr Randa, ani Pientak v Teresianu nebyli. »Zeit« potom zabývá se plány Gautscho vými v příčině dosazení parlament- niho kabinetu a zvěstuje, že chef nynějš vlády je odhodlán, kdyby Němci dělali mu těž- kosti po té stránce, navrhnouti koruně jmenování parlamentního kabi- netu pravice, ve kterém by se reservovala některá místa Němcům. Jak by se to stalo, je nám záhadou. »Zeit« to patrně také neví.

Uherská krise. Z Pešti, 14. září. Ministerský předseda ba- ron Fejěrváry odjede v sobotu zase do Vídně, aby panovníkovi podal zprávu o páteční schůzi v audienci, za kteréž pak navrhne poli- tiky, kteří by měli býti povoláni k císaři. Dnes budou přijati císařem ve Vídni společní ministři.

Z Pešti, 14. září. Ministerská rada se usnesla, že dosavadní kabinet, jakkoli byla jeho demisse přijata, zejtra do sně- movny poslanecké přijde a tam učiní prohlášení v ten rozum, že mini- sterstvo je propuštěno a ponecháno toliko v za- tímní správě ressortů. Sněmovna bude vyzvána, aby se sama odročila, dokud nebude dosazen kabinet nový. Jenom kdyby nebylo žá- dosti té vyhověno, přečte baron Fejérváry krá- lovský vlastnoruční list, kterým se sněmovna odročuje na určitý, ale krátký termin. Z Pešti, 14. září. Ohlášeny jsou čtyři návrhy na všeobecné a rovné hla- sovací právo. Podle jednacího řádu posla- necké sněmovny však takové návrhy čtou se to- liko ve středu a v sobotu. Zejtra v pátek nemohou býti sněmovně předloženy. Zdá se, že stře- diskem situace zejtra bude nikoli poslanecká sněmovna, nýbrž ulice. Pochodňový průvod, který chystali posluchači vysokých škol v klubovní místnosti strany Ko- šutovy, byl zakázán. Asi 1000 sociálních demo- kratů uspořádalo před redakcí „Magyar Országu“ kočičinu, zejmena proti poslanci a redaktoru Mi- kuláši Barthovi. „Uherská krise a Hohenzollerevé.“ Z Pešti, 14. září. Baron Bánffy dostavil se včera do místnosti, ve které se shromažďují žurnalisté a tam prohlásil své rozhorlení nad tím, že je obviňován, jakoby byl intel- lektuálním původcem známé bro- žury. Dodal, že nebude-li do 48 hodin zjednána jasnost ve věci policií, ujme se svých zájmů sám a zjistí, kdo je skutečným pů- vodcem brožury. Z Pešti, 14. září. (C.-B.) Policejní rada Berczy odjel dnes večer v záležitosti brožury Zeysigovy do Berlína, aby tam zahájil další pá- Proslýchá se, že baron Bánffy prohlásil v dnešní schůzi výkonného výboru sdružené opposice, že nemá na autorství Zeysigovy bro- žury pražádné účasti. trání.

FEUILLETON Odložil civilisaci. A. M. Pazuchin. Kupec Tit Mojzějevič Pjatnov měl malý kapitálek, kupčil ne tuze obratně, celý svůj život přechodil v dlouhém kaftaně a v ruských botách. jedl šči a kaši, byt měl ne tuže vábný a tak by byl býval žil do konce svého věku, ale tu pojednou mu zemřel strýc millionář, a rozvadiv se před smrtí se synem, odkázal neočekávaně Titu Moj- zějevičovi ohromný dům a pět set tisíc na jistině. Tit Mojzějevič jakoby se byl přerodil. Odstěhoval se do nového domu, zjednal si tisicovou ekypáž, ženu i dceru oděl v samet a hedvábí, sobě dal ušít švihácký kabátec a ozná- mil domácím, že cdhazuje veškeru divokost a bude žít po aristokraticku . .. Žena s dcerou se jaly „civilisovat“. Zjed- naly si modní a velmi drané šaty, zanechaly všech domácích prací a po celé dni seděly u okna nebo pily tu kávu, tu čaj a najatá gouver nantka brála jim čtverylky a valčíky na pianě kcupeném za mnoho peněz. Jednou přijel Tit Mojzějevič velmi nadšer a sdělil, že věčer se k němu dostaví vážný host. generál, boháč a člověk velmi vlivný. Poruči večeři, obešel všecky pokoje a konečně pozval do svého pokoje ženu s dcerou, ustro jené v oče- kávání hosta v nádherné šaty a ozdobené celou kollekci brillantů. „Inu, nezahanběte mne, nouřízněte ostu- du!“ pravil jim. „Přisedněte ke, mně, a já s vámi podniknu -koušku, můžete-li být v při- tomnosti takového hosta... Posaďte se a po- vedeme civilisovaný rozhovor.“

Tit Mojzějevič usedl, zapálil si doutníka utkvěl pohledem na ženě. Ta seděla a funěla přes celý pokoj. Dcera pohlížela tu na otce, tu na matku. „Nu!“ vzkřikl Tit Mojzějevič. Dámy sebou trhly. „Co je, Kite Mojzějeviči?“ tázala se stará. „Kite, Mojzějeviči!... Ne Kit, ale Tit, sla- měná otepi!... To se už člověk neudrží. Vy osvědčíte civilisaci! Co tu sedíte jako díže na peci? Mluvte něco ... Jak se mluví ve vysokých domech mezi pány, tak mluvte . ..“ „O čem tedy máme mluvit, Ki— Tite M zějevičí?“ „Nu, o ledačems. Ať je to o čemkoli, jenom mluvte a neseďte tu jake kamenné sloupy .. „Dášo, mluv ty o něčem, a já pak pe tobě, obrátila se matka k dceři. „Já... já nevím . .. „Vždyť přece hovoříváš o ledačem, třeb s matkou nebo s gubirnankou svojí; nu, mluv také teď o tom!“ vzkřikl otec rodiny. Slečna si odkašlala, upravila si šat a za šeptala: „Jaké máme v kolidoru převzácné ča louny . .. „Nu tak, tak mluv beze všcho ostý chání... Nu, ještě něco . .. „Teď zase ať maminka .. „To je jedno, povídej také ty... Ni?“ Slečna obhledla pokoj a potom postavu otcovu. „Jaký vy jste, papínku, tlustý!“ ještě tišej zašeptala. „Co — co?... Cos t vybreptla! .. . Tomu tě gubirnanka naučila? Rozumějšího už si nic nedovedeš vymyslit? O, tx prázdná hlavol

Nu, vy ženuško něco povězte!... Co jste na mne vyvalila oči a mlčíte? Máte mezi rty kopist či co?? Stará si utřela čelo rukávem atlasových „Propust mne, Kite Mojzějeviči, nejsem s to!“ pravila stará. „Co, matko, ty nejsi s to?“ „Rozmlouvat... Já, víš, najedla jsem se při obědě příliš skopového s pohankovou kaší, je mi až mdlo.“ Tit Mojzějevič vyskočil. „Skopového...? S kaší?... Na to máš kuchaře? A to v jídelně s hedvábnými ča- louny?“ křičel táta. „Tož ty tedy tak! . ..“ Načež ucnopil ženu za hrdlo a zatřásl jí na vše strany. „A ty zasluhuješ také takovoú!“ obrátil se k dceři a okamžitě ji shodil s hlavy účes, do- vedně udělaný rukou kadeřníkovou. „Nechtěl jsem se bít, hodlal jsem te po aristokraticku, ale s vámi to nejde bez bití, fifleny! Odiožím civilisaci na týden, napřed vás naučím, ale pak to vezmu do opravdy. V pokoji dceřině seděla gouvernantka a četla knihu, když slečna uplakaná, t rozcucha- ným účeskem a červenými tvářemi vběhla a dala se do pláče, padnuvši na postel. „Dášo, co je vám? Co vy?“ popošla k n gcuvernantka. „Ta — tatí — tatínek mne pobil!“ „Tak? A co civilisace?“ „On... on odložil... odložil civilisaci na lýden!“ vzlykla slečna a zaplakala ještě nlasi těji, ještě zoufaleji . .

Přel. J. Kojecký-