ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fc489a60-78e6-11dc-8503-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 22, work 1, person 55, org 4
1 masthead
Ročník XXXXV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 6. ledna 1905.
Praha
3 masthead
Číslo 6.
4 article
Na rauní a odpol. listr předplácí sb: aa v Praze v zdinfnistraei na nřel zs čivst leta . . . . 6 K —h s dvejí čonáškau na něsl n dint leta . . . : 7 K 50 na měsíc . . . . . . 2 K. 80 h Poštout za něsíe nlr lta . . . . 9 k oo s drojí zlsilkou nnk lta : . . ni k ooh
Praha Poštout
5 article Cnešní čísle pro Prahu le o 12 stranách,
Cnešní čísle pro Prahu le o 12 stranách, Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v sobotu dne 7. ledna t. r. v obvyklou ho- dinu ranní.
Praha
6 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 5. ledna. V 9 hodin večer. (Pův. tel. zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) Podmínky kapitulace Port Arturn pokládají se zde za velmi trapně. Tisk kárá ostře lhostejnost obecen- stva, jež zaměstnáno jsouc svátkya slavnostmi, přijalo událost tu chladně a vyzývá lid ruský, aby pracoval na uklizení vnitřních zmatků jež překážejí činnosti Ruska.
Arturn Petrohrad Rusko
7 article Rusko po pádu Port Arturu.
Rusko po pádu Port Arturu. Jako zlato v ohni, tak duše národa v prol venstvích a neštěstí se zkouší. V pravdě pozná se nejlépe mravní síla ná- roda dle toho, s jakou pevností a důstojností dovede sněsti kruté rány osudu na něj dopadající, pod jichž úderem až dech se zatajuje a celá vlast v základech se otřásá. Taková rána těžká zasáhla právě Rusko pádem Port Arturu. Pra- vda, ruský národ nepotřebuje se pro ten pád zardíti před světem hanbou. Vždyť všechen svět je naplněn hlubokým a vřelým obdivem nad heroismem hrdin porlarturských, kteříse bránili tak nadlidsky do posledního náboje a do posledního sousta. Vždyť i nejzarytější nepřátelé Rusův a největší japonofilové dnes praví: »Ve likost skončených zápasů o Port Artur zajišťuje právě tak Rusům jako Japoncům palmu.
Artur Ruska Rusův Port Japonec Rusko
8 article
Neb jakkoli Rusové fysicky podlehli, ve s my slu mravním není u Port Arturu an vítězův ani přemožených. Obě strany vykonaly v plnění své povinnosti věci nad- lidské!« Podobně čestné kapitulace — zni jednomyslný úsudek všech autorit vojen- ských — dějiny válek neznají! Rusové nevy- dali Japoncům nepobořenou pevnost s brannou posádkou, nýbrž jen veliký lazaret ssutinách, naplněný raněnými a nemocnými Nieméně svírá se srdce ruského národa křečovitou bolestí, ale duch jeho neklesá mdlobně, nýbrž probouzí se pod ranou osudu ke vzdorné energii. Jestliže dosud chladnokrevná povaha Rusův způsobovala, že veliká část ná- roda pohlížela na nynější hroznou, Rusku vnu- cenou válku s Japonskem, s rovnodušností, ba lho- stejností nám čiro nepochopitelnou, tož dne sje v Rusku najisto po veškeré té osudné lhostej- nosti a nepřátelé Ruska se v brzku po- diví olbřimskému rozmachu vlastenecké energie, statečnosti a vytrvalé síly v citech svých a po- slání svém zasažené Rusi. Slyšme ty smělé, roztrpčené výtky ruského tisku proti vojenské intendantuře, slyšme ty žaloby jeho na neprozíravou diplomacii ruskou v Asii, na nepřipra- venost a nedostatek organis ace, na báječný šlendrián a nepocti- vost krutou v nejvyšších úřadech vojen- ských, jako správních, které zavinily, že Por Artur nebyl náležitě nábojem a potravinami zá- soben, že loďstvo baltické nemohlo vyplouti v čas, že Kuropatkin nemohl se dát na po- chod, aby osvobodil vyhladověný Port Artur. Svou hlavu nasazují stateční vlastenci ruští, admirálové, spisovatelé, magnáti, aby mužným
Rus Port Artur an Japonec Rusův Artur Rusko Japonsko Asie
9 article
poukázáním na těžké vady, na hříchy a škůdce otevřeli rozhodujícím kruhům v této těžké pro Rusko době oči a tak podepřeli vlastenec snahy osvíceného ministra vnitra Svjatopoika Mirského a šlechetné úmysly těžce zkoušeného cara Mikuláše II. o pronikavou opravu všelikých nešvarů a přežilých zlořádů ve veřejné správě říše ruské, zejména o vyvrácení otravných ko- řenů korrupce a libovůle v úřednictvu ruském civilním, jako vojenském. Historičtí sokové, ne- přátelé Ruska, od drahných desítiletí potajně ne bez úspěchu pracovali k tomu, aby podko- pali pevnost ruské říše minami revolučními. Snad vyjdou kdys na jevo tajná ta cizí péra, která opět a opět vzpružovala troufalost ruských anarchistův a nihilistův k novým attentátům zločinům, aby říše ruská nevycházela z kon- vulsí, zmalkův a nesnází vnitřních a tak byl oslabována na venek, zatím co lid ruský zviklán, tlačen, zmaten a cloumán, propadal bud lhostejné apathické zpromrzelosti, nebo podrá- žděné nevrlosti proti všemu trvajícímu řádu spo- lečenskému i národnímu. Zadrobivše takto Rusku již od desftiletí. cizí nepřátelé jeho poštvali na ně Japonsko, nuž a nyní doufali se dočkati vyloužené žně své dábelské mnoholeté setby. Neštěstí pronásledu- jící Rusko na bojišti asijském, tak doufali, jistě bude míti za následek hroznou revo- luční katastrofu v nitru evropské Rusi, která rozvrátí veškeru její světovládnou moc a tak rázem odlehčí nepřátelům Ruska v Evropě i v Asii aspoň pro lidský věk. A vskutku, bylo se co obávati, aby de monický ten záměr úkladným vrahům Ruskase nezdařil. Ba po názoru předsedy moskev- ského zemstva, knížete Trube- ckého, nebezpečí to podnes je hrozícím vážným ..
Svjatopoik Mirský Mikuláš II Rusko Japonsko Evropa Asie evropský Rus
10 article
V listě, věru historicky památném, píše tento vlastenec ruský ministru vnitra knižeti Svjatopolku Mirskému doslovně: »Rusko překonává nyní dobu bezvládí a revoluce. Co nyní se děje, nejsou jen nepokoje mládeže, nýbrž spíše odlesk nynějšího všeobecného stavu, v němž společnost se nalezá. Nynější stav jest velmi nebezpečný pro celou společnost, zej nena však pro posvátnou osobu carovu. Proto jest povinností každého věrného poddaného zabrániti všemi prostředky takovému neštěstl. V těchto dnech měl jsem štěstí představili se carovi a podati mu upřímnou zprávu, pokud jsem to mohl, o nynějším stavu. Snažil jsem se vyložiti carovi, že to, co nyní se děje, » není pouhým vzbouřením, nýbrž revolucí« a vysvět- liti mu dále, co ruský lid tlačí nyn do revoluce, kterou nechce«. Tímto mistrně pointovaným rozdílem mezi Francií z r. 1789, kde lid revoluci chtěl, a mezi Ruskem r. 1905 jehož lid revoluci dělat nechce, ačkoliv jest do ní jednak libo- vůlí porušeně byrokracie, jednak svody agitá- torův anarchistických — tlačen, trefil vla- stenec moskevský do černého. A neméně strek- nými jeví se nám býti rady jeho. Kniče Tru beckoj je přesvědčen, že autorita carova jest s to, aby nebezpečí zabránila. »Ale k tomu« — radí poctivě caru svému; »vede jen jedna cesta, to jest důvěr cara knárodu a k stavovským si- lám. V hloubi svého srdce jsem přesvědčen, že kdyby car jen s důvěrou dovo- lil těmto silám, aby k němu při- stoupily, Rusko bude vysvobozen ze všech hrůz krvavé vzpoury. která mu hrozí. Bude podporovat svého cara, jeho samovládu a jeho vůli. Za takového smýšlení všech, kteří mysl s hrůzou a odporem na shora uvedené, není
Svjatopolka Mirský Tr Rusko Francie
11 article
v moci lidí odepříti jim možnost projeviti ca- rovi, co tísní hluboce a strastiplně všeliká srdce. Neni okamžik mlčeti, když vlast jest v nebezpečl.« Jaká to rozkoš, naslouchati takové chrabré mluvě neohroženého vlastence, jenž poslouchaje hlasu svědomi svého v době kritické neváhá pronésti své mínění samému caru, bez ohledu ať mu z toho pojde cokoliv. A zač žádalo zemstvo kraje moskevského. jakož i městské zastupitelstvo Moskvy ? Z zákonnou ochranu občanův proti libo vůli úřadnictva, za odstranění zákonů výmineč- ných (o deportaci), za svobodu všech vyznání náboženských, za volnost tisku, za právo shro- mažďovací a za zpevnění těchto zásad svobodně voleným zastupitelstvem lidovým, kteréž by mělo právo dohledu na veřejnou správu. Nuže, všem těmto požadavkům až na po- skytnutí práva shromážďovacího a voleného ústředního zastupitelstva lidového slibil car Mikuláš II. svým manifestem ze dne 27. pro- since r. 1904 vyhověti. Péče vlasteneckýeh mužův, jako jest předseda moskevského zemstva, dbá tedy nyní o to, aby aspoň tato dobrá vůle carova nezůstala na papíře, nýbrž stala se skutkem a to co nejdřível To jest patrný účel projevu knížete Tru- beckého. Kéž dobrý genius Ruska v nynější chvíli hoře a těžké zkoušky dopomůže mu ke zdaru. Žádná západoevropská lžiústav nost, ale poctivá dohoda cara s národem ru- ským o vybudování krajových zem- stev v pospolité zastupitelstvo snah tužeb ruského národa přineslo by zajisté Rusku novou, lepší a klidnější budoucnost!
Mikuláš II Tr Moskva Rusko
12 article
Legendy o Körbrově pádu a infor- mační konference bar. Gautsche. (Z kruhů poslaneckých.) Odbyli jste již včera po zásluze fantasie »Bohemie« o tom, jak padl dr. Körber. Kapi- tola tato mohla by býti snad definitivně uza- vřena i pro ty, jimž demise tohoto pána, jak milerádi doznáváme, byla bolestnou ranou. Jeslli přes to vrácíme se ke dvěma momentům, jež se v průhledném úmyslu národních odpůre našich s nápadnou tvrdošíjností v jejich úva- hách o katastrofě, jež stihla dra. Körbra, ne- ustále opakují, činíme tak proto jen, abychom vyvrátili nepravdy, které se o chování českýeh poslanců před odstoupením bývalého předsedy ministerstva šíří, a předešli tím případným ne- dorozuměním, která by nepravdy tyto na úkor dobré věci mlohla nátů v nasledeích. V »Bohemii« i jinde ličí se věc tím způ- sobem, jakoby zástupci lidu českého na radě říšské, pokud jsou členy klubu strany vedoucí, byli v podzimním parlamentárném období bývali již na skoku zřeknouti se obstrukce a kajícně vrá- titi se v náruč Körbrovou. Setrvali prý jedině z té příčiny při své staré taktice, že jim bylo se strany kompelentní učiněno sdělení o změně. jež nastala ve smýšlení rozhodujících kruhů o politice Körbrově a že byli vyzváni, aby ne- dlouhou dobu ještě v obstrukci pokračovali. osud chefa kabinetu že již zpečetěn. Jedině tato okolnost byla prý příčinou, že v českém klubu poslaneckém bylo odhlasováno v obstruke vytrvati.
Gautsch Körber Bohemia
13 article
Naproti tomu budiž konstatováno, že o otázce, mají li se poslanci češti obstrukce zříci a vstou- piti do akce, ve klubu vůbec nebylo hlasováno. Netřeba popírati, že o věci této se debatovalo, avšak k řešení otázky té klub vůbec nedospěl. O tom ovšem tentokráte výji- mečně — konstatujeme to s povděkem — z od- půrců nikdo ničeho se nedověděl, snad proto že klub, jemuž zatím jeden člen byl ubyl, sta
14 article
se bezpečnějším pokud se týče mlčení ve vě cech diskretních. Však aby z okolnosti,že vůbec byla přetřásána otázka, má-li se od ob strukce upustiti nebo v ní setrvati, nebyly vy vozovány dedukce klamné a nesprávné, budiž výslovně uvedeno, že pokud se týče vlastního cíle a sice poraziti dra. Körbra, ne- bylo v klubu nejmenší různosti. Náhledy rozcházely se jedině v tom, kterou ce- stou bychom se dříve zhostili nebezpečného nám ředitele vnitřních politických osudů této říše. jest-li dálší obstrukci, nebo aktivním útokem. A hlavní příčina, proč u některých českých politiků vznikl názor, že bylo by lépe snad zba- viti se dra. Körbra porážkou v pravidelném parla- mentním boji, byla ta, že z mnoha známek dalo se s jistou oprávněnoslí soudili na to, že dr. Körber dělného parlamentu an nechce, naopak že nedělnost a při ní para- graf čtrnáctý jest mu nezbytným rekvisitem vlád- ního umění a zároveň zárukou, že udrží se na křesle ministerském. Jako otázka obstrukce byla v politice české vždy jen otázkou taktickou, tak zůstala jí až do konce slávy Körbrovy a zů- stává jí podnes. Jednomyslný m cílem všech českých poslanců bylo vždy: svrhnout dra. Körbra.
doktor Körber
15 article
Namábají-li se odpůrci naši dokázati, že ne českou obstrukel, nýbrž že padl Körber in- trikami kruhů vojenských, jimž nedovedl zaji- stiti obnosy k účelům vojenským nezbytně, je to počínání naivní. Snad nikdo nebude tvrditi, že dr. Körber odepřel ministru války milliony na děla, novou organisaci a vyzbrojení armády? Dr. Körber obnosy ty nemohl proto poskytnouti správě armádní, že mu v tom překážela česká obstrukce. A mluví-li se s hořkým vyčíta- vým tonem o českých intrikách a o závazných slibech českých poslanců pro případ, že dr- Körber odstoupi, je to opět nepravda. Ovšem, bylo by zbytečno zapírati, že také čeští poslanei dovolili si ve svém boji proti dru. Körbrovi vyhledati cestičku, po níž Němci zpra- vidla postupovali, když šlo o to, působiti na místech rozhodují- cích proti nám. A to je asi nejvíce mrzí. Byl-li poražen hr. Badení a hr. Thun vlivem vojenským, jak o tom dnes již pochybovati nelze, pak nesmějí se Němci diviti, stihl-li je- jich miláčka týž osud. Však si dobře pamatu- jeme, co dělo se v r. 1899 v době manevrů v severních Čechách a známe také vzkaz jisté, trůnu velmi blízké osobnosti vysokému politi- ckému úřadníku, že týž nesprávně re- feroval o loyalitě německé, ta že při manevroch objevila se ve svétle nojlepším. Hojivou náplasti na ránu, odstoupením dra.
Körber doktor Němec Badení Thun Čechy
16 article
Körbra Němcům způsobenou, zdají se býti audience jejich vůdců u nynějšího předsedy ministerstva. Očekávali patrně věci horši. Kdy- bychom shrnouti ebtěli všechny zprávy o těchto audiencích, vniklých do veřejnosti, nabyli bychom z nich poučení, že baron Gautsch poslancům, jež byl k sobě pozval, vlastně ani nic říci ne- chtěl, nýbrž právě naopak, že proto je k sobě povolal, aby mluvili oni. Z toho pak, co jim řekl a při příležilosti té říci musil, jedině to vyvoditi se dá, že má snad nejlepší vůli vy- plouti z víru, do něhož Körbrova vášně prostá vytrvalost loď státní zavlékla, že ale ještě neví, jak to navléknouti, aby šťastně vyvázl z české Scylly i z německé Charibdy. Němci tvrdí, že neřekl jim baron Gautsch nie nepřijemného proto že vyčkají po slovech jeho skutkůva poslanci naši, již k chefu ministerstva byli po- zváni, tvrdí zase, že neřekl jim nic příjemného. Máme tedy ještě větši příčinu vyčkati dalšíeh událostí, než Němci. Uvidíme, co se bude diti Však na jednu věc dovolili bychom si upozor V drobném prodejit raaní číile o sobě . . . za s odpoledni . za 2h Ve Elislkéch na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . Bh Inserát v plati se hotově zapřed. Fřadplneení a Inserty přšjímá admll- strace v Mariasské ulici č. a Tam nacházejí se tež redakne tiskirna a ezpedise „Mácednich Listů“ Rukopiny so nevraseji
Němec Gautsch Körbrův Mariasský ulice
17 article
niti národní odpůrce naše i barona Gautsche již dnes. Jako vždy byli a budou i nadále zástupei národa českého ochotní podati Němcům ruku k shodě. Nikoli z nemístného politického sentimen- talismu, ale z hlubokého přesvědčení, že sporem nynějším trpí oba kmeny a trpí země, již obý- váme společně. Pochybujeme sice, že krok, jejž patrně v tomto směru podnikne baron Gautsch, setká se s lepším a příznivějším úspěchem než všechny tak četné již pokusy dosavadní, my v akci té mu překážeti nebudeme, naopak co na nás je, my příčiníme se poctivě, aby pokus ten nezůstal bezvýsledným. Domnívají-li se ale Němci, že ustoupíme v českých zemích v národních svých právech do pozadí a budou-li i na dále prohlašovati to, co naším poctivým právem, za křivdu na nich spá- chanou, potom všechno úsilí po zlepšení poměrů v této říši zůstane marným. Tolik na německé hrozby s obstrukcí, pro ten případ, že by ba- ronu Gautschovi napadlo jinak, než pokračovati tak, jak byl dr. Körber přestal. Máme ovšem důvěru v politickou moudrost dra. Gautsche, že nedá se svésti a nepotvrdí nanovo Němcům po- věstné jejich, dnes již odbyté »veto«. Kdyby ale rozhodl se jinak, potom také nám by ne- zbylo, než chopiti se téže zbraně, s jakou po- stavili jsme se proti dru. Körbrovi.
Gautsch Němec Körber
18 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 5. ledna. (Gautscho vy plány.) Dle výroků různých politiků, kteří měli dosud příležitost obeznámiti se s úmysly nového ministerského předsedy, soudí se, že první předloha, kterou nová vláda podá koncem ledna poslanecké sněmovně, bude se týkati opět příspěvků nouzových. Sporná otázka refundační má se rozřešiti tak, že se požadovaných 531 millionů zařadí do rozpočtu na rok 1905, aneb, nedojde-li v čas na prvé čtení rozpočtu, vláda předloží sněmovně nový návrh, jímž si vyžádá povolení k vydání renty v obnose 551/2 millionů. Dr. Gautsch očekává prý s jistotou, že jemu tato refundace povolena bude, poněvadž jí ny- nější stav státní pokladny nezbytně vyžaduje.
doktor Gautsch Praha poslanecký sněmovna
19 article
Po nouzové předloze má přijíti na řadu úvěr 216.7 millionů korun, povolených delegacemi na potřeby vojenské. Sněmovna má konati týdně jen dvě plenární schůze, aby zbylo času na jed- nání sněmovních výborů. Zejmena má se sejíti také výbor pro uherské vyrovnání a celní tarií, aby dodělal oněch 17 sporných položek celního tarifu, které zůstaly nevyřízeny r. 1903. V ple- nárních schůzích mají se zatím vyříditi bra- necký zákon pro rok 1905 a některé menší, vět- šinou hospodářské zákony. Sněmovna má za- sedati tak dlouho, až projedná rozpočet. Pak mají nastati letní prázdniny, jichž vláda prý po- užije k pokusům o rozřešení česko-německého sporu. Povedou-li vládní snahy i v tomto vzhledě k cíli, má se na podzim parlamentně vyříditi uherské vyrovnání, obchodní smlouvy a nový branný zákon. Dříve ovšem dr. Gautsch bude nucen zabezpečiti si většinu pro důležité tyto předlohy. Za tím účelem dosavadní úřad- nický kabinet byl by změněn v parlamentní, v němž by byly zastoupeny všechny strany. z kterých by se skládala vládní většina. Plán by tu tedy byl; zbývá jen jedna pod- mínka jeho provedení: zabezpečiti si dělný par- lament. A dělnost parlamentu závisí v prvé řadě od dobré vůle české delegace. Ze Štyrského Hradce, 4. ledna. (Ze sně- mu štyrského.) Štyrský sněm zasedá opět od 3. ledna a práce jeho nenarazily dosud na překážku. Slovinci, kteří svou obstrukcí na pod- zim zmařili projednání rozpočtu a způsobili předčasné odročení sněmu, účastní se tentokrát jednání a vyslupují též jako zpravodajové vý- borů. Příčina jest ta, že zemský výbor i něme-
Gautsch Štyrský Štyrský Hradec
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Shakespearův Hamlet. K novému nastudování v Národním divadle. Tři sta let jsou staré Shakespearovy hry — a je v nich tolik, co člověku dnešnímu lahodí a imponuje. Dokonce mnohé připadá, jakoby psáno mužem dnešního vkusu, dnešních lite- rárních snah a cílů. Filosofické a psychologické problemy, záhady lidského myšlení a cítění, zvláště zaujmou. Shakespeare dovedl je pronik- nouti až do nejzazších hloubek, a tak snadným způsobem, že žasneme. Vše platí především o „Hamletu“. Co je dnes pokusů uvést do literatury dnešní chorobné mládí. A v Hamletu učiněno úkoiu zadost tak dokonale, ač by se právě forma tragedie velkého slohu mohla zdáti nejméně příhodnou takovému záměru. Hamlet není jen „smutný prine“, za kte- rého jej mnozí pokládají, ale mladík, zatížený duševní chorobou mládí. Tedy nejen u našich „dnešních“ mladých lidí třeba tente stav poklá- dati za období duševního vývoje. Hamlet je právě nejpádnějším dokladem, že i za minulých věků intelligentní, přemitavé, nelhostejné duše podléhaly takovým stavům. I Hamlet je nejvýš intelligentní, je vzdělán. sludoval na vysokých školách virtemberských. Je vyspělý, jak svědčí jeho hluboké přemitání. Je ušlechtilý, neboť miluje umění a chápeje též dokonale (scéna s herci). I bystrost pozoro vání dokazuje každá jeho myšlenka. Je duševně čilý: nic nezanechává jej lhostejným, netečným Hamlet je člověk, jenž ze života myšlenek se vrací do skutečnosti. Je zklamán všim, co na světě jest. Zklamání přináší znechucení, chmurnou náladu. Přijde pessimism, mladík se odvrací, uzavírá se v sebe, stává se skeptikem. Hamlet takořka ssaje jed ze všeho, co se mu jeví. Jg duševně více otráven, než by stav
Shakespearův Shakespeare Hamlet národní divadlo
21 article
věcí vlastně přímo zaviňoval. Hamlet opovrhuje světem až příkře. Je cizí jeho duši. Polonius je proti Hamletovi ve hře typem pravidelných lidí. Je obmezený v tom smyslu, že nemá vyšších a ušlechtilejších stránek intenci. Není však hloupý a duševně zakrnělý, jak jej mnozí chápou. Naopak. Je schytralý, lstivý a vtipný jako člověk, který žije střízlivě a prakticky. Vzpomeňte jen na jeho rady synovi, na lstivou pečlivost, s kterou o něm zvídá ve starosti, aby syn zachoval dobrou pověst. Vzpo- meňte, jak králi přichází vstříc, a jaké léčky chystá na Hamleta, zůmyslně jej osamotňuje s dcerou nebo s královnou. A jak s princem do- vede zacházet! Je to poměr prázdného člověk k mladému duševnímu trpiteli. Všechen duševní stav nešťastného mladíka je Poloniovi cizí. Ja- kožto střízlivý člověk chová se k němu s po- hrdavou shovívavostí, patře na něj jako na du- ševního změtence. Vyhovuje mu jako někomu, s nímž hádat se, pokládal by za zbytečné a po šetilé, přisvědčuje raději klidně na poznámky sebe nemožnější. (Ne z úslužnosti ku princi!) Jeho útokům a posměškům se usmívá — neváž- jich, nemyslí dál na ně. Hamlet arci opovrhuje „směšným starcem mělkým, bezvýznamným člověkem. Ba i vích Poloniova duševní nicotnost a prázdnota jej dráždí: je mu protivný, až jej nenávidí.
Polonius Poloniův
22 article
Ale Hamlet nepitvá jen svoje okolí. Pod- statou jeho duševního života je sebezpyto- vání, a všechna ostatní poznání obrací ke svému „já“. Uvádí je v souvislost a srovnává. Jde tu o dnešní „jáství“, jak říkáme. Zvláštní u Hamleta je, že sebeanalysi pod- niká tak objektivně, s takovou duševní silou, že sám dovede definovat svůj stav. A co nad to. i svoje slabé a bídné stránky, aniž je omlouvá: opovrhuje sám sebou. Ze při tom dívá se s vrchu na lidi, je proto, že v sobě alespoň vid člověka, jenž si svoji nicotnost dovede uvědomit a přiznat. Jiní jsou k tomu buď slabi, buď ne- schopni. Tak je Hamlet duševním aristokratem.
Hamlet
23 article
Další význačnou známkou Hamletovou je nemohoucnost vůle, slabost. Slabost i při všech velkých schopnostech. Všecku svoji silu utápí muž v úvaze a rozboru, vyplýtvává ji my šlenkami. Hamlet je hlava neplodně přemítající ale zbavená vůle. O matčině provdání mluv s hořkostí, ale dřív se proti němu nevzepřel, ačkoli je dospělí syn a matka dala by se jín ovládati. Ani strýcovu nastolení nedovedl za- brániti, ačkoli má za sebou přízeň lidu. Oteův duch zjeví mu zločin a žádá o pomstu. Dlouhá d ba uplyne — Hamlet je nečinný, ochabl tak že se neodhodlává nežli provádět nový důkaz dávno dokázané viny strýcovy (divadelní vraždu). I pak ještě otálí — a dokonce nastu- puje dalekou cestu, aniž vykoná pomstu. Jediné. nač se omezuje, jsou slova, slova, slova! Na- rážky a výčitky jsou vše, čím stíhá strýce vraha a zločinnou matku. — Je přesvědčen, lépe by bylo nežít! Ale k sebevraždě se neodhodlá. Jednou se ospravedlňuje, bylo by to proti zá- kenu božimu. Však později zaviní přímoa úmyslně smrť čtyř lidí. Až podruhé přiznává si strach před neznámem. — Ač si dovedl uvě- domit slabost a bídnost, omezuje se i nadále na pouhé spílání a vyčitání sobě (po hercově před nesu, před vojínem Fortinbracovým). Opovrhuje sám sebou, však mimo slova není dále ni Jiný příznak slabosti! I to jej zdrcuje, nad co by se jiný člověk povznesl, jako nad něco, co pro svoji špatnost a malichernost zasluhuje býti pominuto. Není u Hamleta síly — o níž by sama sebe opříti mohl. čeho.
Hamletův Otův Fortinbracův
24 article
Nešťastný duševní stav, otravovat si předem každý dojem pozorováním špatných stránek. vede „dánského prince“ ještě dál. Týrá sebe sama. Nalezá rozkoš, drásati vlastní srdce. Láska k Ofelii! Hamlet miluje Ofelii opravdu. Jeho láska váží mnoho v jeho duši, jako u jiného mladého člověka. Jen z nepochopení praví se, že „so- becký“ Hamlet je neschopen milovat. Kdyby nemiloval opravdově — jak by bylo možno, aby Ofelie vnášela do jeho duše tolik zjevných muk? Jak by jí Hamlet mohl věnovati tolik opravdo- vých myšlenek? Jak by ji mohl psát vroucné listy? Hamlet není tak špatný, aby nevědomé děvče zůmyslně šálil, ani tak povrchní, aby v klamání nalezal zálibu. Ba i později, kdy se už ke své lásce nechce znáti, prozrazuje se. Byl by rád, kdyby šla Ofolie do kláštera: uchránila by se od světa. Hamlet nemůže snésti myšlenku, že by ona měla se někdy stát obětí špatnosti. Ofelie je dívka prostá a obyčejná. Je čistá nevinná, dobrosrdečná, je dobře vychována a ušlechtilá. Každý člověk normální byl by sni spokojen. Ale Hamlet opovrhuje lidmi, tím více že- nami. Poznal, že je v nich mnoho falše a špat- nosti. Aby nebyl zklamán, donutí se nevyjímau ani Ofelii. Takořka pídí po každém kousku světa v ní — a poněvadž je Ofelie přece jenom žena, najde Hamlet dosti záminek a zúmyslně a bez důvodně si působí bolest. Nechce v ni věřit, ne chce ji milovat. Jedná a mluví proti svému srdci třebas přemáháním a sebepřesvědčováním ve- lice trpěl. Ofelie jej milovala nevinnou, důvěřivou láskou. Jeho chováním ztrácí víru v jeho city jako ostatní (král, Polonius). Konečně je jeho podivným chováním tak zmámena, že neví, co si o něm myslit: vždyť jeho láska vypadá skoro jako nenávist! —
Ofelie Hamlet
25 article
Hamlet si hoví v bizarrnosti. Svoji hořkost provází podivnůstkami slovními, záhadnýmí řečmi s tajeným smyslem, a dopoušti sei skutků effektně podivínských. Netřeba si tedy vykládati mnohé jeho řeči jako fráse plané, jeho jednání jako přetvářku. Vzpomeňte na jeho monology, na scény, kdy mluví matce do duše, konečně i na záchvat při pohřbu Ofelie. Nejsou to věci falšované. A je-li co příliš effektně ř- čeno či jednáno, lze to přičíst i Shakespearovu uměleckému cítění, které se nepříčilo podob- nému, ba naopak. Z jiných her to palrno. Filosofie Hamletova je zabarvena pessi- mismem, ale je silná a hluboce myšlená. Jeho reflexe o životě a smrti, o věčnosti, nelze přejít, aniž vzbudily přemítání. — Shakespeare ne- mluví tu jeho ústy za sebe, jak se mnozí domní- vají. Svého Hamleta ovládá, je nad ním, podává jej objektivně jako studii, ne jako vyslovení sebe sama. — Je ovšem i v Hamletovi místo, kde Shakespeare používá příležitosti, aby po straně, mímo hru, sdělil něco ze svých názorů, jak často činívá. Tak za příchodu herců, kdy po- vídá důkladně svoje mínění o divadle, o hrách a hercích.
Hamlet Shakespearův Hamletův Shakespeare Netřeba
26 article
Shakespearovi byl Hamlet postavou zcela předmětnou. Vypracování je takové, že se na Hamleta i jeho názory dívá také posluchač jaksi z dálky. Proto Hamleta nemůžeme milov at, ale rozhodně s ním sympatisujeme. Jeho cynism je nám dokladem jeho duševní čilosti: nemůže mu být lhostejno mnohé, co se naproti tomu povrchních lidí ani nedotkne. Hamlet ne- návidí nebo opovrhuje, protože vidí zlo a špat- nost. Špatnost působí naň bolestně: důkaz, že stojí na straně dobra, krásna a velikosti. Nejen však proto, že trpí pro dobrou věc, je nám Hamlet sympatický. Je nám i blízký, a dovedeme pochopit jeho duševní bolest a otravu. — Hamletovi je nejbližší Horacius. Hamlet jej miluje jako přítele. Již ten sympatický zjev vy- vrací domněnku, že Hamlet je výstředně so- becký člověk, jenž nechce jiného znáti, než sebe. — Horacius je závislý duševně na Hamle- tovi. Zbožňuje jej, dá se jeho silnějším duchem ovládat, jeho názory přijímá. — Křálovna je lepší nežli král. Ten pod tíhou výčitek svědomí upadá do nových falešnostía vražedných úmyslů. Královna obrací se na cestu sympatičtější. Zasluhuje obdivu, jak Shakespeare doved látce tragické dáti tak hluboké myšlenkové jádro, účel mimodějový. Ceníme to dnes tím spíše vůči pokusům, uvádějícím romantism v moderním rouše. —
Shakespeare Hamlet postava
27 article
Eduard Kučer.
Eduard kučera