2
masthead
V Praze, v pátek dne 6. ledna 1905.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listr
předplácí sb: aa
v Praze v zdinfnistraei
na nřel
zs čivst leta . . . . 6 K —h
s dvejí čonáškau
na něsl
n dint leta . . . : 7 K 50
na měsíc . . . . . . 2 K. 80 h
Poštout
za něsíe
nlr lta . . . . 9 k oo
s drojí zlsilkou
nnk lta : . . ni k ooh
Praha
Poštout
5
article
Cnešní čísle pro Prahu le o 12 stranách,
Cnešní čísle pro Prahu le o 12 stranách,
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v sobotu dne
7. ledna t. r. v obvyklou ho-
dinu ranní.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 5. ledna. V 9 hodin
večer. (Pův. tel. zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.)
Podmínky kapitulace Port Arturn
pokládají se zde za velmi trapně.
Tisk kárá ostře lhostejnost obecen-
stva, jež zaměstnáno jsouc svátkya
slavnostmi, přijalo událost tu chladně
a vyzývá lid ruský, aby pracoval na
uklizení vnitřních zmatků
jež překážejí činnosti Ruska.
Arturn
Petrohrad
Rusko
7
article
Rusko po pádu Port Arturu.
Rusko po pádu Port Arturu.
Jako zlato v ohni, tak duše národa v prol
venstvích a neštěstí se zkouší.
V pravdě pozná se nejlépe mravní síla ná-
roda dle toho, s jakou pevností a důstojností
dovede sněsti kruté rány osudu na něj dopadající,
pod jichž úderem až dech se zatajuje a celá
vlast v základech se otřásá. Taková rána těžká
zasáhla právě Rusko pádem Port Arturu. Pra-
vda, ruský národ nepotřebuje se pro ten pád
zardíti před světem hanbou. Vždyť všechen
svět je naplněn hlubokým a vřelým obdivem
nad heroismem hrdin porlarturských, kteříse
bránili tak nadlidsky do posledního náboje a do
posledního sousta. Vždyť i nejzarytější nepřátelé
Rusův a největší japonofilové dnes praví: »Ve
likost skončených zápasů o Port Artur zajišťuje
právě tak Rusům jako Japoncům palmu.
Artur
Ruska
Rusův
Port
Japonec
Rusko
8
article
Neb jakkoli Rusové fysicky podlehli, ve s my slu
mravním není u Port Arturu an
vítězův ani přemožených. Obě strany
vykonaly v plnění své povinnosti věci nad-
lidské!«
Podobně čestné kapitulace —
zni jednomyslný úsudek všech autorit vojen-
ských — dějiny válek neznají! Rusové nevy-
dali Japoncům nepobořenou pevnost s brannou
posádkou, nýbrž jen veliký lazaret
ssutinách, naplněný raněnými a nemocnými
Nieméně svírá se srdce ruského národa
křečovitou bolestí, ale duch jeho neklesá
mdlobně, nýbrž probouzí se pod ranou osudu
ke vzdorné energii. Jestliže dosud chladnokrevná
povaha Rusův způsobovala, že veliká část ná-
roda pohlížela na nynější hroznou, Rusku vnu-
cenou válku s Japonskem, s rovnodušností, ba lho-
stejností nám čiro nepochopitelnou, tož dne sje
v Rusku najisto po veškeré té osudné lhostej-
nosti a nepřátelé Ruska se v brzku po-
diví olbřimskému rozmachu vlastenecké energie,
statečnosti a vytrvalé síly v citech svých a po-
slání svém zasažené Rusi.
Slyšme ty smělé, roztrpčené výtky ruského
tisku proti vojenské intendantuře,
slyšme ty žaloby jeho na neprozíravou
diplomacii ruskou v Asii, na nepřipra-
venost a nedostatek organis ace,
na báječný šlendrián a nepocti-
vost krutou v nejvyšších úřadech vojen-
ských, jako správních, které zavinily, že Por
Artur nebyl náležitě nábojem a potravinami zá-
soben, že loďstvo baltické nemohlo vyplouti
v čas, že Kuropatkin nemohl se dát na po-
chod, aby osvobodil vyhladověný Port Artur.
Svou hlavu nasazují stateční vlastenci ruští,
admirálové, spisovatelé, magnáti, aby mužným
Rus
Port
Artur an
Japonec
Rusův
Artur
Rusko
Japonsko
Asie
9
article
poukázáním na těžké vady, na hříchy a škůdce
otevřeli rozhodujícím kruhům v této těžké
pro Rusko době oči a tak podepřeli vlastenec
snahy osvíceného ministra vnitra Svjatopoika
Mirského a šlechetné úmysly těžce zkoušeného
cara Mikuláše II. o pronikavou opravu všelikých
nešvarů a přežilých zlořádů ve veřejné správě
říše ruské, zejména o vyvrácení otravných ko-
řenů korrupce a libovůle v úřednictvu ruském
civilním, jako vojenském. Historičtí sokové, ne-
přátelé Ruska, od drahných desítiletí potajně
ne bez úspěchu pracovali k tomu, aby podko-
pali pevnost ruské říše minami revolučními.
Snad vyjdou kdys na jevo tajná ta cizí péra,
která opět a opět vzpružovala troufalost ruských
anarchistův a nihilistův k novým attentátům
zločinům, aby říše ruská nevycházela z kon-
vulsí, zmalkův a nesnází vnitřních a tak byl
oslabována na venek, zatím co lid ruský
zviklán, tlačen, zmaten a cloumán, propadal bud
lhostejné apathické zpromrzelosti, nebo podrá-
žděné nevrlosti proti všemu trvajícímu řádu spo-
lečenskému i národnímu.
Zadrobivše takto Rusku již od desftiletí.
cizí nepřátelé jeho poštvali na ně Japonsko, nuž
a nyní doufali se dočkati vyloužené žně své
dábelské mnoholeté setby. Neštěstí pronásledu-
jící Rusko na bojišti asijském, tak doufali,
jistě bude míti za následek hroznou revo-
luční katastrofu v nitru evropské
Rusi, která rozvrátí veškeru její světovládnou
moc a tak rázem odlehčí nepřátelům Ruska
v Evropě i v Asii aspoň pro lidský věk.
A vskutku, bylo se co obávati, aby de
monický ten záměr úkladným vrahům Ruskase
nezdařil. Ba po názoru předsedy moskev-
ského zemstva, knížete Trube-
ckého, nebezpečí to podnes je hrozícím
vážným ..
Svjatopoik Mirský
Mikuláš II
Rusko
Japonsko
Evropa
Asie
evropský Rus
10
article
V listě, věru historicky památném, píše
tento vlastenec ruský ministru vnitra knižeti
Svjatopolku Mirskému doslovně:
»Rusko překonává nyní dobu
bezvládí a revoluce. Co nyní se děje,
nejsou jen nepokoje mládeže, nýbrž
spíše odlesk nynějšího všeobecného stavu,
v němž společnost se nalezá. Nynější stav jest
velmi nebezpečný pro celou společnost, zej nena
však pro posvátnou osobu carovu. Proto jest
povinností každého věrného poddaného zabrániti
všemi prostředky takovému neštěstl.
V těchto dnech měl jsem štěstí představili
se carovi a podati mu upřímnou zprávu, pokud
jsem to mohl, o nynějším stavu. Snažil jsem
se vyložiti carovi, že to, co nyní se děje, » není
pouhým vzbouřením, nýbrž revolucí« a vysvět-
liti mu dále, co ruský lid tlačí nyn
do revoluce, kterou nechce«.
Tímto mistrně pointovaným rozdílem mezi
Francií z r. 1789, kde lid revoluci chtěl,
a mezi Ruskem r. 1905 jehož lid revoluci
dělat nechce, ačkoliv jest do ní jednak libo-
vůlí porušeně byrokracie, jednak svody agitá-
torův anarchistických — tlačen, trefil vla-
stenec moskevský do černého. A neméně strek-
nými jeví se nám býti rady jeho. Kniče Tru
beckoj je přesvědčen, že autorita carova jest
s to, aby nebezpečí zabránila.
»Ale k tomu« — radí poctivě caru svému;
»vede jen jedna cesta, to jest důvěr
cara knárodu a k stavovským si-
lám. V hloubi svého srdce jsem přesvědčen,
že kdyby car jen s důvěrou dovo-
lil těmto silám, aby k němu při-
stoupily, Rusko bude vysvobozen
ze všech hrůz krvavé vzpoury.
která mu hrozí. Bude podporovat
svého cara, jeho samovládu a jeho
vůli. Za takového smýšlení všech, kteří mysl
s hrůzou a odporem na shora uvedené, není
Svjatopolka Mirský
Tr
Rusko
Francie
11
article
v moci lidí odepříti jim možnost projeviti ca-
rovi, co tísní hluboce a strastiplně všeliká srdce.
Neni okamžik mlčeti, když vlast
jest v nebezpečl.«
Jaká to rozkoš, naslouchati takové chrabré
mluvě neohroženého vlastence, jenž poslouchaje
hlasu svědomi svého v době kritické neváhá
pronésti své mínění samému caru, bez ohledu
ať mu z toho pojde cokoliv.
A zač žádalo zemstvo kraje moskevského.
jakož i městské zastupitelstvo Moskvy ? Z
zákonnou ochranu občanův proti libo
vůli úřadnictva, za odstranění zákonů výmineč-
ných (o deportaci), za svobodu všech vyznání
náboženských, za volnost tisku, za právo shro-
mažďovací a za zpevnění těchto zásad svobodně
voleným zastupitelstvem lidovým, kteréž by mělo
právo dohledu na veřejnou správu.
Nuže, všem těmto požadavkům až na po-
skytnutí práva shromážďovacího a voleného
ústředního zastupitelstva lidového slibil car
Mikuláš II. svým manifestem ze dne 27. pro-
since r. 1904 vyhověti. Péče vlasteneckýeh
mužův, jako jest předseda moskevského zemstva,
dbá tedy nyní o to, aby aspoň tato dobrá
vůle carova nezůstala na papíře, nýbrž
stala se skutkem a to co nejdřível
To jest patrný účel projevu knížete Tru-
beckého. Kéž dobrý genius Ruska v nynější
chvíli hoře a těžké zkoušky dopomůže mu ke
zdaru. Žádná západoevropská lžiústav
nost, ale poctivá dohoda cara s národem ru-
ským o vybudování krajových zem-
stev v pospolité zastupitelstvo snah
tužeb ruského národa přineslo by zajisté Rusku
novou, lepší a klidnější budoucnost!
Mikuláš II
Tr
Moskva
Rusko
12
article
Legendy o Körbrově pádu a infor-
mační konference bar. Gautsche.
(Z kruhů poslaneckých.)
Odbyli jste již včera po zásluze fantasie
»Bohemie« o tom, jak padl dr. Körber. Kapi-
tola tato mohla by býti snad definitivně uza-
vřena i pro ty, jimž demise tohoto pána, jak
milerádi doznáváme, byla bolestnou ranou. Jeslli
přes to vrácíme se ke dvěma momentům, jež
se v průhledném úmyslu národních odpůre
našich s nápadnou tvrdošíjností v jejich úva-
hách o katastrofě, jež stihla dra. Körbra, ne-
ustále opakují, činíme tak proto jen, abychom
vyvrátili nepravdy, které se o chování českýeh
poslanců před odstoupením bývalého předsedy
ministerstva šíří, a předešli tím případným ne-
dorozuměním, která by nepravdy tyto na úkor
dobré věci mlohla nátů v nasledeích.
V »Bohemii« i jinde ličí se věc tím způ-
sobem, jakoby zástupci lidu českého na radě
říšské, pokud jsou členy klubu strany vedoucí, byli
v podzimním parlamentárném období bývali již
na skoku zřeknouti se obstrukce a kajícně vrá-
titi se v náruč Körbrovou. Setrvali prý jedině
z té příčiny při své staré taktice, že jim bylo
se strany kompelentní učiněno sdělení o změně.
jež nastala ve smýšlení rozhodujících kruhů
o politice Körbrově a že byli vyzváni, aby ne-
dlouhou dobu ještě v obstrukci pokračovali.
osud chefa kabinetu že již zpečetěn. Jedině
tato okolnost byla prý příčinou, že v českém
klubu poslaneckém bylo odhlasováno v obstruke
vytrvati.
Gautsch
Körber
Bohemia
13
article
Naproti tomu budiž konstatováno, že o otázce,
mají li se poslanci češti obstrukce zříci a vstou-
piti do akce, ve klubu vůbec nebylo
hlasováno. Netřeba popírati, že o věci této
se debatovalo, avšak k řešení otázky té klub
vůbec nedospěl. O tom ovšem tentokráte výji-
mečně — konstatujeme to s povděkem — z od-
půrců nikdo ničeho se nedověděl, snad proto
že klub, jemuž zatím jeden člen byl ubyl, sta
14
article
se bezpečnějším pokud se týče mlčení ve vě
cech diskretních. Však aby z okolnosti,že
vůbec byla přetřásána otázka, má-li se od ob
strukce upustiti nebo v ní setrvati, nebyly vy
vozovány dedukce klamné a nesprávné, budiž
výslovně uvedeno, že pokud se týče vlastního
cíle a sice poraziti dra. Körbra, ne-
bylo v klubu nejmenší různosti.
Náhledy rozcházely se jedině v tom, kterou ce-
stou bychom se dříve zhostili nebezpečného nám
ředitele vnitřních politických osudů této říše.
jest-li dálší obstrukci, nebo aktivním útokem.
A hlavní příčina, proč u některých českých
politiků vznikl názor, že bylo by lépe snad zba-
viti se dra. Körbra porážkou v pravidelném parla-
mentním boji, byla ta, že z mnoha známek
dalo se s jistou oprávněnoslí soudili na to, že
dr. Körber dělného parlamentu an
nechce, naopak že nedělnost a při ní para-
graf čtrnáctý jest mu nezbytným rekvisitem vlád-
ního umění a zároveň zárukou, že udrží se na
křesle ministerském. Jako otázka obstrukce byla
v politice české vždy jen otázkou taktickou, tak
zůstala jí až do konce slávy Körbrovy a zů-
stává jí podnes. Jednomyslný m
cílem všech českých poslanců bylo
vždy: svrhnout dra. Körbra.
doktor
Körber
15
article
Namábají-li se odpůrci naši dokázati, že
ne českou obstrukel, nýbrž že padl Körber in-
trikami kruhů vojenských, jimž nedovedl zaji-
stiti obnosy k účelům vojenským nezbytně, je
to počínání naivní. Snad nikdo nebude tvrditi,
že dr. Körber odepřel ministru války milliony
na děla, novou organisaci a vyzbrojení armády?
Dr. Körber obnosy ty nemohl proto poskytnouti
správě armádní, že mu v tom překážela česká
obstrukce. A mluví-li se s hořkým vyčíta-
vým tonem o českých intrikách a o závazných
slibech českých poslanců pro případ, že dr-
Körber odstoupi, je to opět nepravda. Ovšem,
bylo by zbytečno zapírati, že také čeští poslanei
dovolili si ve svém boji proti dru. Körbrovi
vyhledati cestičku, po níž Němci zpra-
vidla postupovali, když šlo o to,
působiti na místech rozhodují-
cích proti nám. A to je asi nejvíce mrzí.
Byl-li poražen hr. Badení a hr. Thun vlivem
vojenským, jak o tom dnes již pochybovati
nelze, pak nesmějí se Němci diviti, stihl-li je-
jich miláčka týž osud. Však si dobře pamatu-
jeme, co dělo se v r. 1899 v době manevrů
v severních Čechách a známe také vzkaz jisté,
trůnu velmi blízké osobnosti vysokému politi-
ckému úřadníku, že týž nesprávně re-
feroval o loyalitě německé, ta že
při manevroch objevila se ve
svétle nojlepším.
Hojivou náplasti na ránu, odstoupením dra.
Körber
doktor
Němec
Badení
Thun
Čechy
16
article
Körbra Němcům způsobenou, zdají se býti
audience jejich vůdců u nynějšího předsedy
ministerstva. Očekávali patrně věci horši. Kdy-
bychom shrnouti ebtěli všechny zprávy o těchto
audiencích, vniklých do veřejnosti, nabyli bychom
z nich poučení, že baron Gautsch poslancům,
jež byl k sobě pozval, vlastně ani nic říci ne-
chtěl, nýbrž právě naopak, že proto je k sobě
povolal, aby mluvili oni. Z toho pak, co jim
řekl a při příležilosti té říci musil, jedině to
vyvoditi se dá, že má snad nejlepší vůli vy-
plouti z víru, do něhož Körbrova vášně prostá
vytrvalost loď státní zavlékla, že ale ještě neví,
jak to navléknouti, aby šťastně vyvázl z české
Scylly i z německé Charibdy. Němci tvrdí, že
neřekl jim baron Gautsch nie nepřijemného
proto že vyčkají po slovech jeho skutkůva
poslanci naši, již k chefu ministerstva byli po-
zváni, tvrdí zase, že neřekl jim nic příjemného.
Máme tedy ještě větši příčinu vyčkati dalšíeh
událostí, než Němci. Uvidíme, co se bude diti
Však na jednu věc dovolili bychom si upozor
V drobném prodejit
raaní číile o sobě . . . za s
odpoledni
. za 2h
Ve Elislkéch na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserát v
plati se hotově zapřed.
Fřadplneení a Inserty přšjímá admll-
strace v Mariasské ulici č. a
Tam nacházejí se tež redakne
tiskirna a ezpedise „Mácednich Listů“
Rukopiny so nevraseji
Němec
Gautsch
Körbrův
Mariasský ulice
17
article
niti národní odpůrce naše i barona Gautsche
již dnes.
Jako vždy byli a budou i nadále zástupei
národa českého ochotní podati Němcům ruku k
shodě. Nikoli z nemístného politického sentimen-
talismu, ale z hlubokého přesvědčení, že sporem
nynějším trpí oba kmeny a trpí země, již obý-
váme společně. Pochybujeme sice, že krok, jejž
patrně v tomto směru podnikne baron Gautsch,
setká se s lepším a příznivějším úspěchem než
všechny tak četné již pokusy dosavadní, my
v akci té mu překážeti nebudeme, naopak co
na nás je, my příčiníme se poctivě, aby pokus
ten nezůstal bezvýsledným.
Domnívají-li se ale Němci, že ustoupíme
v českých zemích v národních svých právech
do pozadí a budou-li i na dále prohlašovati to, co
naším poctivým právem, za křivdu na nich spá-
chanou, potom všechno úsilí po zlepšení poměrů
v této říši zůstane marným. Tolik na německé
hrozby s obstrukcí, pro ten případ, že by ba-
ronu Gautschovi napadlo jinak, než pokračovati
tak, jak byl dr. Körber přestal. Máme ovšem
důvěru v politickou moudrost dra. Gautsche, že
nedá se svésti a nepotvrdí nanovo Němcům po-
věstné jejich, dnes již odbyté »veto«. Kdyby
ale rozhodl se jinak, potom také nám by ne-
zbylo, než chopiti se téže zbraně, s jakou po-
stavili jsme se proti dru. Körbrovi.
Gautsch
Němec
Körber
18
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 5. ledna. (Gautscho vy
plány.) Dle výroků různých politiků, kteří
měli dosud příležitost obeznámiti se s úmysly
nového ministerského předsedy, soudí se, že
první předloha, kterou nová vláda podá koncem
ledna poslanecké sněmovně, bude se týkati opět
příspěvků nouzových. Sporná otázka refundační
má se rozřešiti tak, že se požadovaných 531
millionů zařadí do rozpočtu na rok 1905, aneb,
nedojde-li v čas na prvé čtení rozpočtu, vláda
předloží sněmovně nový návrh, jímž si vyžádá
povolení k vydání renty v obnose 551/2 millionů.
Dr. Gautsch očekává prý s jistotou, že jemu
tato refundace povolena bude, poněvadž jí ny-
nější stav státní pokladny nezbytně vyžaduje.
doktor
Gautsch
Praha
poslanecký sněmovna
19
article
Po nouzové předloze má přijíti na řadu úvěr
216.7 millionů korun, povolených delegacemi
na potřeby vojenské. Sněmovna má konati týdně
jen dvě plenární schůze, aby zbylo času na jed-
nání sněmovních výborů. Zejmena má se sejíti
také výbor pro uherské vyrovnání a celní tarií,
aby dodělal oněch 17 sporných položek celního
tarifu, které zůstaly nevyřízeny r. 1903. V ple-
nárních schůzích mají se zatím vyříditi bra-
necký zákon pro rok 1905 a některé menší, vět-
šinou hospodářské zákony. Sněmovna má za-
sedati tak dlouho, až projedná rozpočet. Pak
mají nastati letní prázdniny, jichž vláda prý po-
užije k pokusům o rozřešení česko-německého
sporu. Povedou-li vládní snahy i v tomto
vzhledě k cíli, má se na podzim parlamentně
vyříditi uherské vyrovnání, obchodní smlouvy a
nový branný zákon. Dříve ovšem dr. Gautsch
bude nucen zabezpečiti si většinu pro důležité
tyto předlohy. Za tím účelem dosavadní úřad-
nický kabinet byl by změněn v parlamentní,
v němž by byly zastoupeny všechny strany.
z kterých by se skládala vládní většina.
Plán by tu tedy byl; zbývá jen jedna pod-
mínka jeho provedení: zabezpečiti si dělný par-
lament. A dělnost parlamentu závisí v prvé řadě
od dobré vůle české delegace.
Ze Štyrského Hradce, 4. ledna. (Ze sně-
mu štyrského.) Štyrský sněm zasedá opět
od 3. ledna a práce jeho nenarazily dosud na
překážku. Slovinci, kteří svou obstrukcí na pod-
zim zmařili projednání rozpočtu a způsobili
předčasné odročení sněmu, účastní se tentokrát
jednání a vyslupují též jako zpravodajové vý-
borů. Příčina jest ta, že zemský výbor i něme-
Gautsch
Štyrský
Štyrský Hradec
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Shakespearův Hamlet.
K novému nastudování v Národním divadle.
Tři sta let jsou staré Shakespearovy hry —
a je v nich tolik, co člověku dnešnímu lahodí
a imponuje. Dokonce mnohé připadá, jakoby
psáno mužem dnešního vkusu, dnešních lite-
rárních snah a cílů. Filosofické a psychologické
problemy, záhady lidského myšlení a cítění,
zvláště zaujmou. Shakespeare dovedl je pronik-
nouti až do nejzazších hloubek, a tak snadným
způsobem, že žasneme.
Vše platí především o „Hamletu“. Co je
dnes pokusů uvést do literatury dnešní chorobné
mládí. A v Hamletu učiněno úkoiu zadost
tak dokonale, ač by se právě forma tragedie
velkého slohu mohla zdáti nejméně příhodnou
takovému záměru.
Hamlet není jen „smutný prine“, za kte-
rého jej mnozí pokládají, ale mladík, zatížený
duševní chorobou mládí. Tedy nejen u našich
„dnešních“ mladých lidí třeba tente stav poklá-
dati za období duševního vývoje. Hamlet je
právě nejpádnějším dokladem, že i za minulých
věků intelligentní, přemitavé, nelhostejné duše
podléhaly takovým stavům.
I Hamlet je nejvýš intelligentní, je vzdělán.
sludoval na vysokých školách virtemberských.
Je vyspělý, jak svědčí jeho hluboké přemitání.
Je ušlechtilý, neboť miluje umění a chápeje
též dokonale (scéna s herci). I bystrost pozoro
vání dokazuje každá jeho myšlenka. Je duševně
čilý: nic nezanechává jej lhostejným, netečným
Hamlet je člověk, jenž ze života myšlenek
se vrací do skutečnosti. Je zklamán všim, co
na světě jest. Zklamání přináší znechucení,
chmurnou náladu. Přijde pessimism, mladík se
odvrací, uzavírá se v sebe, stává se skeptikem.
Hamlet takořka ssaje jed ze všeho, co se
mu jeví. Jg duševně více otráven, než by stav
Shakespearův
Shakespeare
Hamlet
národní divadlo
21
article
věcí vlastně přímo zaviňoval. Hamlet opovrhuje
světem až příkře. Je cizí jeho duši.
Polonius je proti Hamletovi ve hře typem
pravidelných lidí. Je obmezený v tom smyslu,
že nemá vyšších a ušlechtilejších stránek
intenci. Není však hloupý a duševně zakrnělý,
jak jej mnozí chápou. Naopak. Je schytralý,
lstivý a vtipný jako člověk, který žije střízlivě
a prakticky. Vzpomeňte jen na jeho rady synovi,
na lstivou pečlivost, s kterou o něm zvídá ve
starosti, aby syn zachoval dobrou pověst. Vzpo-
meňte, jak králi přichází vstříc, a jaké léčky
chystá na Hamleta, zůmyslně jej osamotňuje
s dcerou nebo s královnou. A jak s princem do-
vede zacházet! Je to poměr prázdného člověk
k mladému duševnímu trpiteli. Všechen duševní
stav nešťastného mladíka je Poloniovi cizí. Ja-
kožto střízlivý člověk chová se k němu s po-
hrdavou shovívavostí, patře na něj jako na du-
ševního změtence. Vyhovuje mu jako někomu,
s nímž hádat se, pokládal by za zbytečné a po
šetilé, přisvědčuje raději klidně na poznámky
sebe nemožnější. (Ne z úslužnosti ku princi!)
Jeho útokům a posměškům se usmívá — neváž-
jich, nemyslí dál na ně.
Hamlet arci opovrhuje „směšným starcem
mělkým, bezvýznamným člověkem. Ba i vích
Poloniova duševní nicotnost a prázdnota jej
dráždí: je mu protivný, až jej nenávidí.
Polonius
Poloniův
22
article
Ale Hamlet nepitvá jen svoje okolí. Pod-
statou jeho duševního života je sebezpyto-
vání, a všechna ostatní poznání obrací ke
svému „já“. Uvádí je v souvislost a srovnává.
Jde tu o dnešní „jáství“, jak říkáme.
Zvláštní u Hamleta je, že sebeanalysi pod-
niká tak objektivně, s takovou duševní silou, že
sám dovede definovat svůj stav. A co nad to.
i svoje slabé a bídné stránky, aniž je omlouvá:
opovrhuje sám sebou. Ze při tom dívá se
s vrchu na lidi, je proto, že v sobě alespoň vid
člověka, jenž si svoji nicotnost dovede uvědomit
a přiznat. Jiní jsou k tomu buď slabi, buď ne-
schopni. Tak je Hamlet duševním aristokratem.
Hamlet
23
article
Další význačnou známkou Hamletovou je
nemohoucnost vůle, slabost. Slabost i při
všech velkých schopnostech. Všecku svoji silu
utápí muž v úvaze a rozboru, vyplýtvává ji my
šlenkami. Hamlet je hlava neplodně přemítající
ale zbavená vůle. O matčině provdání mluv
s hořkostí, ale dřív se proti němu nevzepřel,
ačkoli je dospělí syn a matka dala by se jín
ovládati. Ani strýcovu nastolení nedovedl za-
brániti, ačkoli má za sebou přízeň lidu. Oteův
duch zjeví mu zločin a žádá o pomstu. Dlouhá
d ba uplyne — Hamlet je nečinný, ochabl tak
že se neodhodlává nežli provádět nový důkaz
dávno dokázané viny strýcovy (divadelní
vraždu). I pak ještě otálí — a dokonce nastu-
puje dalekou cestu, aniž vykoná pomstu. Jediné.
nač se omezuje, jsou slova, slova, slova! Na-
rážky a výčitky jsou vše, čím stíhá strýce vraha
a zločinnou matku. — Je přesvědčen, lépe by
bylo nežít! Ale k sebevraždě se neodhodlá.
Jednou se ospravedlňuje, bylo by to proti zá-
kenu božimu. Však později zaviní přímoa
úmyslně smrť čtyř lidí. Až podruhé přiznává si
strach před neznámem. — Ač si dovedl uvě-
domit slabost a bídnost, omezuje se i nadále na
pouhé spílání a vyčitání sobě (po hercově před
nesu, před vojínem Fortinbracovým). Opovrhuje
sám sebou, však mimo slova není dále ni
Jiný příznak slabosti! I to jej zdrcuje, nad
co by se jiný člověk povznesl, jako nad něco, co
pro svoji špatnost a malichernost zasluhuje býti
pominuto. Není u Hamleta síly — o níž by
sama sebe opříti mohl.
čeho.
Hamletův
Otův
Fortinbracův
24
article
Nešťastný duševní stav, otravovat si předem
každý dojem pozorováním špatných stránek.
vede „dánského prince“ ještě dál. Týrá sebe
sama. Nalezá rozkoš, drásati vlastní srdce.
Láska k Ofelii!
Hamlet miluje Ofelii opravdu. Jeho láska
váží mnoho v jeho duši, jako u jiného mladého
člověka. Jen z nepochopení praví se, že „so-
becký“ Hamlet je neschopen milovat. Kdyby
nemiloval opravdově — jak by bylo možno, aby
Ofelie vnášela do jeho duše tolik zjevných muk?
Jak by jí Hamlet mohl věnovati tolik opravdo-
vých myšlenek? Jak by ji mohl psát vroucné
listy? Hamlet není tak špatný, aby nevědomé
děvče zůmyslně šálil, ani tak povrchní, aby
v klamání nalezal zálibu. Ba i později, kdy se
už ke své lásce nechce znáti, prozrazuje se. Byl
by rád, kdyby šla Ofolie do kláštera: uchránila
by se od světa. Hamlet nemůže snésti myšlenku,
že by ona měla se někdy stát obětí špatnosti.
Ofelie je dívka prostá a obyčejná. Je čistá
nevinná, dobrosrdečná, je dobře vychována a
ušlechtilá. Každý člověk normální byl by sni
spokojen.
Ale Hamlet opovrhuje lidmi, tím více že-
nami. Poznal, že je v nich mnoho falše a špat-
nosti. Aby nebyl zklamán, donutí se nevyjímau
ani Ofelii. Takořka pídí po každém kousku světa
v ní — a poněvadž je Ofelie přece jenom žena,
najde Hamlet dosti záminek a zúmyslně a bez
důvodně si působí bolest. Nechce v ni věřit, ne
chce ji milovat. Jedná a mluví proti svému srdci
třebas přemáháním a sebepřesvědčováním ve-
lice trpěl.
Ofelie jej milovala nevinnou, důvěřivou
láskou. Jeho chováním ztrácí víru v jeho city
jako ostatní (král, Polonius). Konečně je jeho
podivným chováním tak zmámena, že neví, co
si o něm myslit: vždyť jeho láska vypadá
skoro jako nenávist! —
Ofelie
Hamlet
25
article
Hamlet si hoví v bizarrnosti. Svoji hořkost
provází podivnůstkami slovními, záhadnýmí
řečmi s tajeným smyslem, a dopoušti sei
skutků effektně podivínských. Netřeba si tedy
vykládati mnohé jeho řeči jako fráse plané, jeho
jednání jako přetvářku. Vzpomeňte na jeho
monology, na scény, kdy mluví matce do duše,
konečně i na záchvat při pohřbu Ofelie. Nejsou
to věci falšované. A je-li co příliš effektně ř-
čeno či jednáno, lze to přičíst i Shakespearovu
uměleckému cítění, které se nepříčilo podob-
nému, ba naopak. Z jiných her to palrno.
Filosofie Hamletova je zabarvena pessi-
mismem, ale je silná a hluboce myšlená. Jeho
reflexe o životě a smrti, o věčnosti, nelze přejít,
aniž vzbudily přemítání. — Shakespeare ne-
mluví tu jeho ústy za sebe, jak se mnozí domní-
vají. Svého Hamleta ovládá, je nad ním, podává
jej objektivně jako studii, ne jako vyslovení sebe
sama. — Je ovšem i v Hamletovi místo, kde
Shakespeare používá příležitosti, aby po straně,
mímo hru, sdělil něco ze svých názorů, jak
často činívá. Tak za příchodu herců, kdy po-
vídá důkladně svoje mínění o divadle, o hrách
a hercích.
Hamlet
Shakespearův
Hamletův
Shakespeare
Netřeba
26
article
Shakespearovi byl Hamlet postavou zcela
předmětnou. Vypracování je takové, že se na
Hamleta i jeho názory dívá také posluchač jaksi
z dálky. Proto Hamleta nemůžeme milov at,
ale rozhodně s ním sympatisujeme. Jeho
cynism je nám dokladem jeho duševní čilosti:
nemůže mu být lhostejno mnohé, co se naproti
tomu povrchních lidí ani nedotkne. Hamlet ne-
návidí nebo opovrhuje, protože vidí zlo a špat-
nost. Špatnost působí naň bolestně: důkaz, že
stojí na straně dobra, krásna a velikosti. Nejen
však proto, že trpí pro dobrou věc, je nám
Hamlet sympatický. Je nám i blízký, a dovedeme
pochopit jeho duševní bolest a otravu. —
Hamletovi je nejbližší Horacius. Hamlet jej
miluje jako přítele. Již ten sympatický zjev vy-
vrací domněnku, že Hamlet je výstředně so-
becký člověk, jenž nechce jiného znáti, než
sebe. — Horacius je závislý duševně na Hamle-
tovi. Zbožňuje jej, dá se jeho silnějším duchem
ovládat, jeho názory přijímá. —
Křálovna je lepší nežli král. Ten pod tíhou
výčitek svědomí upadá do nových falešnostía
vražedných úmyslů. Královna obrací se na cestu
sympatičtější.
Zasluhuje obdivu, jak Shakespeare doved
látce tragické dáti tak hluboké myšlenkové
jádro, účel mimodějový. Ceníme to dnes tím
spíše vůči pokusům, uvádějícím romantism
v moderním rouše. —
Shakespeare
Hamlet postava
27
article
Eduard Kučer.
Eduard kučera