2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dné 5. ledna 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
před plácí nes
v Praze v adninistrael
bs
na čivrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí čenáškou
na ětnt lets . . . . 7 K 6oh
ve sliách: 2 K 80h
na měsío a
P'oštout
nřse
n ari : . . .
s dvají zásilkou
na čtvit ista : . . 1I K sok
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 4. ledna. V 7 hod
11 min. večer. (Pův. telgr. zvl. zpravodaje » Nár
Listů«.) Započalo se právě s formaeí
čtvrté armády, určené pro dálný
Východ.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Petrohrad
6
article
Uherský sněm rozpuštěn.
Uherský sněm rozpuštěn.
Trůnní řeč uherská, vyslovující rozpuštění
sněmu, obsahuje přehled posud vykonaných
úkolů, jež tvořily však pouze menší čásť prací
kteréž bylo sněmovně vyříditi a konči odůvod
něním rozpuštění následujícími slovy:
»Zkušenosti nedávné minulosti pohnuly
většinu sněmovny, aby dána byla na pořad jed-
naci záležitost opravy sněmovního řádu.
Zápasy, jež z toho vznikly, utvořily však takový
kritický stav, v němž nemůžeme se již nadi
obnovení dělnosti nynějšího sněmu říšského. Za
těchto okolnosti pokládáme to za svou ú stav-
ní povinnost, poskytnouti národu příleži-
tost, aby zaujal k nim stanovisko. Činíme tk
v plné důvěře v příchylnost národa k vlastním
ústavním institucím a v odvěkou jeho
politickou moudrost.«
Rozpuštěním nynější sněmovny končí dle
všeho v Uhrách období, jež zahájeno bylo roku
1875 splynutím tehdejší strany deákovské se
stranou, vedenou hr. Kálmánem Tiszou v jedno-
nou vládní, liberální stranu, jež na dále ovlá-
dala v Uhrách až po naše dny.
Kálmán
Uhry
7
article
Za dlouhého režimu Tiszova a jeho ná-
stupců až po Szella udržovala tato strana bez-
ohledně své panství, čemuž věnovala hlavní své
síly a neštítila se nijakých prostředků, zvláště
při volbách sněmovních. Když povolán byl Szel
v čelo ministerstva, snažil se uvésti do vládní
strany nový, ústavnější, volnější duch. Odstranil
nejkřiklavější výstřelky volební a provedl první
tak zvané čisté volby v Uhrách. Z voleb
těch, vykonaných ve dnech 2. až 10. října
r. 1901 vyšla nynější sněmovna. Szell dosáhl
při nich velikého vítězství, vládní jeho většina
čítala přes tři sta poslanců z necelého půl páta
sta sněmovníků. Tehdy charakterisoval »Budap
Hirlap« následovně ony volby: Splňuje se vládn
výpověď, že bez použill jakékoliv vládní moci.
bez použiti peněz a všeliké korrupce možno se-
hnati většinu, aniž by se podstatně změnily či-
selné poměry ve stranách. Jest to nejhlubší
nejrozhodnější, k celé zemi mluvíci odsouzení
onoho vládního systému, jenž dovozoval, že po-
litika roku 1867, t. j. slátní konsolidace dá se
v Uhrách prováděti jen všestrannou korrupci
podvody, násilím a pod. Nyní jest však jisto,
že k zabezpečení základních zák. z roku 1867
není třeba nijakého klamu, ani politické, spole-
čenské a hospodářské nemravnosti. Ovšem bylo
onoho zločinného a nesvědomitého vládního
systému třeba k udržení nadvlády oné strany.
jež nebyla schopna ničeho dobrého, jež si
vytkla eíl hodný zatracení a uživala prostředků
hodných zatracení.
Budap Hirlap
Uhry
8
article
Jakkoliv psána v bezprostředním ovzduši
uherském, tato charakteristika ve svých nejdů-
ležitějších nadějích selhala, a zklamal se i sám
Szell, co do působivosti vlastních, poctivých
zásad na sněmovnu. Nová sněmovna nesplnila
nadějí v ni kladených. Ač jí stál za Szella ja-
kožto předseda v čele hr. Apponyi, někdejší
vůdce strany národní, po odstoupení bar. Banffa
s vládní stranou splynulé, a ač oba, jak Szeli
tak Apponyi co nejpečlivějším šetřením pravidel
zákonných snažili se překonati odpor podnícený
proti branným předlohám nejen nepodařilo s
jim provésti úkoly státní, ale Szell dočkalse
i toho, že sněmovna neprojednala ani rozpočet
tak že za něho nastal poprvé stav mimozákonný
tak zv. ex lex.
Až teprve druhému jeho nástupci, nyněj-
šímu předsedovi ministerstva, hr. Štěp. Tiszovi
podařilo se dočasným kompromissem s Košu-
tovei provésti branné předlohy, bez zvýšení počtu
nováčků, začež zjednal Uhrám splnění vzácných
požadavků vojenských. Hr. Štěp. Tisza těmito
vymoženostmi dospěl ku přesvědčení, že není
nijakého slušného přání uherského, jež by se
nedalo splniti v rámei zákonů vyrovnacích
z r. 1867.
Szell
Štěp
Tisz
Koša
Uhry
Hradec
Tisza
9
article
Za žádného z jeho předchůdců nemohlise
Maďaři vykázati podobnými úspěchy, jež doplnil
Tisza ještě vymožením převezení ostatků národ-
ního hrdiny Rakocze a jeho soudruhů, v Tu-
recku ve vyhnanství zesnulých. Když pak hrabě
Tisza se vytasil i se slibem, že dostane se hon-
vedstvu i zvláštního délostřelectva a že v no-
vém trestním řízení vojenském splněny budou
další jazykové požadavky maďarské, zdálo se,
že opravdu nadejde v Uhrách konečné uklidnění.
Ale i hr. Tisza záhy shledal, že opposi
sněmovní nemíní připustiti vyřízení dalších úkolů
vládních, a proto odhodlal se způsobiti dočasnou
změnu jednacího řádu, aby se vyřídil rozpočet,
předloha branecká a provedla konečná oprava
sněmovního řádu. Prozatímní změnu jednacího
řádu dal prověsti nepravidelným odhlasováním
většiny dne 18. listopadu a toto násilí se stalo
počátkem úplného rozvratu ve sně-
movně, a končí právě jejím rozpuštěním.
Již z toho stručného vylíčení osudů nynější
sněmovny jest patrno, že v poměrech uherských
hlouběji se tají vlastní příčiny krise, jíž o
r. 1867 podobné nebylo.
Maďar
Tisza
Uhry
10
article
Tyto hlubší příčiny spočívají dle opposice
v přesvědčení, že celé vyrovnání z roku 1867
nebylo upřímně míněno, že zůstalo pouze na
papíře právě v oněch svých ustanoveních, jež
se týkají skutečné moci a že vládní stranu,
jen aby se udržela v přízni činitelů rozhodu-
jieích, na uskutečnění jejich vážně nikdy nepo-
mýšlela. Proto hromadil hrabě Tisza úspěchy
i v záležitostech armádních, aby mohl hlásati,
že vyrovnání poskytuje dosti prostoru pro všecky
oprávněné požadavky, ale opposice více si všímala
dunivých výstrah vojenských, jako byl rozkaz
chlopský, a postavila se úplně mimo vyrovnání
z roku 1867 a vrátila se plně ke stanovisku zá-
kona z roku 1848.
Na tomto základě přidal se k ní nyní
i hr. Apponyi, kterýž vládní stranu již dřive
opustil, a po bok opposice spojené postavili se
s hr. Jul. Andrassem i oni bývali členové vládní
sirany, kteří se od ní po hlasování dne 18. listo-
padu odštěpili.
Tisza
Jula
11
article
Dle toho by v Uhrách nadeházel konee
díla, jež stvořil v r. 1867 mudre národa Deák.
Tísza a strana vládní hlásají, že toto dílo
chtějí uhájiti a s ním i »ůstavní insti-
tuce«, k nimž národ jeví příchylnost.
Tyto dva proudy budou tedy spolu zápasiti
v nastávajících volbách; k těmto proudům má
dle slov trůnní řeči národ zaujati stanovisko.
Možná, a připouštějí to i vůdcové uherské
opposice, že tyto volby ještě rozhodnutí nezpů-
sobl; první volby totiž zastihnou opposici po-
měrně připravenou, s prostředky ještě nevyčer-
panými, a proto doufá, že se vráti v dostatečném
počtu, aby i v nové sněmovně v boji posavadním
pokračovala. Na to prý hr. Tisza odpoví roz-
puštěním sněmovny nové, a snad i další; má
prý za to, že opposice dvojí neb docela trojí
volby nevydrží. Ovšem by postup tento předpo-
kládal, že nenastanou mimořádn
události, jež by provádění opětných voleb
znemožnily.
Přirozeným vývojem poměrů octnou se
i uherské národnosti v nastávající kam
Tisza
Uhry
12
article
pani volební před novou, značně změněnou si-
tuací. Posavadní vládní strana hlavní svůj kon-
tingent poslanecký dostává právě z okresů národ-
nostních, kdežto opposice, hlavně košutovei, pevně
jest zakotvena v okresích převshou maďarských.
Jak působiti bude spojená opposice na ná-
rodnostní kruhy, jest prozatím nejisto; stoupenci
hr. Apponyie přibylo v ní živlů, stojících v čelo
protinárodnostních podniků, jako jsou na př.
tak zvané kulturní spolky maďarské, kdežto jiné
skupiny opposiční jsou přístupnější názorům
federativním. Kromě toho připadá při uherských
volbách vždy veliký vliv duchovenstvu, a foto
jest z poloviny římsko-katolické, druhá polovina
pak rozděluje se na ostatní četná vyznání a n
židy. Přidružení se hr. Apponyie, odchovance
škol jezuitských, k opposici, bude míti bezpo-
chyby značný účinek na duchovenstvo katolické
v zájmu opposičním.
kulturní spolek maďarský
13
article
Jinak nutno poznamenati, že národnosti
budou nynějšími volbami dosti překvapeny a ne-
budou s to, ihned vydatně do nich zasáhnouti,
zvláště uváži-li se, že starší pokolení stále ještě
má v oblibě tak zvaný trpný odpor, t. j. ne-
účastnění voleb a přenechů asi všecek podně
silám mladším, jinak jim ovšem nepřekážejíc.
V Uhrách se čítá na 160 volebních okresů.
kdež opposice bez přispění národností nemá nej-
menší čáky na vítězství; v těchto okresích
mohou své síly měřiti pouze kandidáti vládní
s kandidáty národnostními. Opposice se obává,
že vláda v těchto okresích se sblíží s vůdei
národností a že všecku svou silu soustředí tento-
kráte na opposiční okresy maďarské. Připoušt
pak dále opposice, že by národnosti, k zápasu
volebnímu náležitě připravené, mohly zvítězit
se 70—80 kandidáty; tenkráte prý podobného
úspěchu ještě nedosáhnou, ale dá se očekávati,
že »prolomi ledy passivity.«
Největší čilost doposud vyvíjeli Rumuni a
vedle nich Slováci; prví postaví asi 35—40
kandidátů; Slováci kandidovali posledně ve 12
okresích a vzhledem ku polěšitelnému úspěchu
za voleb posledních lze se naditi, že pokusí se
tentokráte o volební štěstí nejméně ve dvacet
okresích.
Pro národnosti budou tudíž nynější volby
vhodnou příležitostí, aby obratně ve vlastním
prospěchu použily rozhořčeného zápasu, v němž
se utkají obě hlavní zápasící skupiny maďarské.
Rumun
Slovák
Uhry
14
article
To mohou učiniti na základě svých dobrých
znalostí poměrů a bude tedy žádoucí, abys
nevčasným zasahováním osob, opodál stojících,
zbytečně nestěžoval jejich bez tak nesnadný
zápas a nepostvali se jim na krk oba maďarši
siláci.
O nynější politické situaci.
(IV. členská schůze »Klubu mladší generan
národní strany svobodomyslné«.)
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
V krátké dosud době svého trvání pořáda
»Klub mladší generace národní strany svobodo-
myslné« již čtvrtou svoji členskou schůzi. Vzhle-
dem k politickým změnám, v poslední době na-
stavším je na jevě, že schůze tato nemohla být
věnována otázkám aktuálnějším, nežli jaké pro-
bírá rozprava o politické situaci.
Snaze správního výboru »Klubu mladší gene-
race národní strany svobodomyslné« zdařilos
získati pro zahájení rozpravy zemského i říš-
ského poslance dra. Ferd. Pantůčka. Schůze
zúčastnili se vedle něho ještě posl. red. Anýž
a dr. Herold; poslanec Petr Krejčí omluvil se
churavostí.
Po výkladu posl. dra. Pantůčka, hlučným
a trvalým potleskem odměněném, promluvila řada
řečníků, mezi nimi posl. red. Anýž, jehož řeč
byla rázu důvěrného, ba intimního, a získala si
Pantůček
Anýž
doktor
Herold
Krejčí
národní strana svoboda
15
article
nejen plného porozumění, nýbrž i hlučnou po
chvaly přítomných.
Předseda „Klubu mladší generace národní
strany svobodomyslné“ JUDr. Václav Ukrych
zahájil schůzi, vítaje obzvláště srdečnými slovy
zástupce sboru poslanců. Poukázav na vážnost
politické situace, upozornil, že nová vláda ještě
ničeho pro nás neznamená, Buď půjde vyšla-
panou cestou drem. Körbrem a pak půjde
také, ovšem že mnohem rychleji než Körber.
Půjde-li však nová vláda cestou přímou a po-
ctivě, jak dle spravedlnosii máme právo oče-
kávati, může naraziti na obtíže a strany něme
cké — dostaví se kletba vlády Körbrovy. Váž
nost situace vyžaduje semknutí se všech če
ských sil v jediné těleso, ne však pro jednollivý
okamžik nebo pro určitý případ, nýbrž pro ve-
škeru budoucnost, tak, abychom v epochálniek
okamžicích našeho politického života nebyli pře-
kvapeni vlastní nepřipravenosti.
Zemský i říšský poslanec dr. Ferdinand
Pantůček projevil v podstatě tyto myšlénky
V boji o myšlenku, jaký ráz má míti tento stát
jde o to, má-li Rakousko býti státem s německou
nadvládou, s německou státní řečí a centralisti
ckým státem pod vládou německé byrokracie
s aspiracemi toužícími za hranice, nebo sou
státím, poskytujícím stejné ochrany všem ná
rodům, kteří se v něm spojili pod žezlem jedi
ného panovníka, aniž se vzdali své individuality
a svých historických práv. Na boje tyto vykoná-
vala vliv politika zahraniční. Každý dějinný
zjev, jenž Rakousko vytlačoval z německého
spolku, vrhal svoje reflexe i na tyto zápasy.
JUDr
Ukrych
Körber
doktor
Pantůček
Rakousko
16
article
Po dlouhých létech opět éra hr. Badena vzbu-
dila naděje v lepší budoucnost, než německá
revolta v parlamentě a zbouřená ulice způsobily
nejen pád hr. Badena, nýbrž později také od-
volání jazykových nařízení, jakož i rozbití majo-
rity pravice, která aspoň z části hověla prin-
cipům rovnoprávnosti. Vším tím připravily se
poměry, které zavládly za éry Körbrovy a trvaly
až do doby nejposlednější.
Poměry ty lze charakterisovati větou: za-
krytý absolutismus, způsobený naprostou malo-
mocností parlamentu.
Co to pro nás znamenalo, netřeba vykládatí
Bylo to netoliko uznání všech posic bezprávně
Němci proti nám zaujatých, nýbrž i prohlášením.
že o všech poměrech státních, tedy také o prá
vech našeho národa mají rozhodovati Němei
že tedy Rakousko má býti státem s nadprávím
národa německého.
Touto politikou zavedl dr. Körber státní lo
úplně na stranu nám nepřátelskou, a mimo t
stal se najen vykonavatelem, nýbrž přímo i re-
presentantem politického programu nám proti-
chůdného.
Přirozeným důsledkem toho bylo, že ve-
škeré naše úsilí musilo se obrátiti proti němu.
Baden
Němec
Körber
Rakousko
17
article
Avšak, kde a jak to bylo možno? Zajisté jen
v parlamentě, poněvadž jenom na tomto míst
se vláda se zástupci národa setkává. Pravidel-
nými prostředky parlamentními boj neby
možný, poněvadž nebylo nikde většiny, a př
dělnosti parlamentu byl by si dr. Körber svými
prostředky opatřil většinu pro svoje předlohy.
Musili jsme tudiž sáhnouti k obstrukci a mařiti
parlamentní provedení všech předloh, na kte-
rých vládě záleželo. Byla to ovšem práce Sysi-
fova, poněvadž jsme stáli proti ministrovi, který
citu ústavnosti pozbyl tak, že každé ráně, proti
němu namířené, se uhnul použitím § 14. o za-
stupitelstvu řišském.
Takové poměry nemohly trvati do neko-
nečna, a také netrvaly. Konec přivodilo, co
obyčejně přivádí konec u každé odvážné speku-
lace: insolvence. Článkem 14. bylo lze prová-
děti vše jiné, jenom ne raziti peníze a dělat
dluhy. A peněz bylo třeba. Pokladny státní se vy-
prázdnily, rozpočet vykazuje sice přebytek, ale
je to přebytek uměle sestrojený, a vedle něho
V drobném prodejln
ranní čísla o nohě . . . za 8h
pdpolední
. za 2h
Ve šlialkieh na venkevě:
ranní čílo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . .
Inseráty
platí se ketově zapřel
Předplaeení a iezerty pěijímá sdmini-
strnce v Martanské ulici č. a.
Tam nachšsejí se tel rožake
tšskárna a eapodica „ Národnich L. istá“
Rukopěny ze novraeejí.
doktor
Körber
Martanský ulice
Národnich L
18
article
postavila se správa vojenská se Shylockovým
dlužním úpisem, vydaným delegacemi. Dr. Kör-
ber chtěl snad sáhnouti opět k § 14., nebo chtěl
se přenésti přes kluzké to úskalí, opíraje se
o novou hůl, totiž o § 10. zákona o kontrole stát-
ního dluhu. Ale ukázalo se, že tato opora ne-
stačí, a proto bývalý ministr finanei dr. Böhm-
Bawerk, jemuž seriosnosti nelze upříti, raději
odešel, než aby na tuto nebezpečnou stezku se
odvážil. Tak stahovala se mračna nav hlavou
Körbrovou a neměl útulku před hrozící bouří.
Útulek mohl mu poskytnouti jedině krov parla-
mentu, ale parlament byl pro něho místem ne-
hostinným. Čekali tam na něho Čechové se
svými střelami, stále hotovi k zápasu. Dr. Kör-
ber ještě nedávno hleděl sjednati si v parla-
mentě lepší přijetí. Měly k tomu sloužiti leckteré
nepatrné věci, jimiž svůj obrat na levo chtěl za-
stříti, na př. slezské pobočky, chorvatský výnos
a inšprucká vlašská fakulta právnická, nýbrž
i jmenování Čecha, všeobecně oblíbeného a vá-
ženého, dra. Randy, ministrem krajanem. Patrně
počítal dr. Körber, že, bude-li míti tohoto muže
po svém boku, Čechové z obavy, by nějaká
střela, proti němu mířená, nezabloudila a ne-
stihla dra. Randu, budou mířiti opatrněji, ne-
upustí-li dokonce od své střelby. Ba i blížil se
k Čechům, však bez výsledku, pro naprostou
nedůvěru Čechů k němu.
Shylockův
doktor
Kör
Böhm
Bawerk
Körbrová
Čecho
ber
Randa
Körber
19
article
Za těchto příprav však stala se dru. Kör-
brovi nová nehoda. Vypukla vzpoura v jeho
vlastním táboře německém. Příčinu k tomu za-
vdala afféra inšprucká, které ukázala právě tak,
jako svého času otázka jazykových nařízení na-
šich, že Němci pokládají za porušení svých
práv jakékoli splnění oprávněných nároků jiných
národů. Za takových okolností svolaná říšská
rada byla pátým aktem tragedie. Krise se při-
blížila. Cítil to i sám ministerský předseda, kterýj
chtěl boj uspíšiti. Učinil to tím, že k nouzové
předloze připojil známý článek, žádající úhradu
69 mill. K. Povolení této úhrady znamenalo pro-
jev důvěry nynější vládě, udělení absoluce za
vše a vystavení plné moci, by vláda Körbrova
i nadále mohla bez parlamentu říditi osudy říše.
Požadavek tento, od vlády vyslovený, musí býti
pojímán všemí sebevědomými stranami v par-
lamentě jako výzva k boji. Boj ten byl přijat,
svoden, a výsledek byl, naprostá porážka dra.
Körbra.
Drem. Körbrem odstoupil muž, kterýv
osobě své representoval směr nám nepřátelský
na celé čáře, i můžeme souditi z toho, že za
nástupce jeho nebyl vzat nikdo z jeho kabi-
netu, a že i osoba nástupcova byla vladařem bez
jeho návrhu ustanovena, že s osobou jeho za-
níkl i směr, který drem. Körbrem byl stělesněn.
Němec
20
article
Jeho nástupce bude musit znova stavěti,
znova opatřovati potřeby k hospodaření a ze-
jmena zjednávati si pomoc spolupracovníků,
t. j. především pomoc dělného parlamentu. P-
dařilo se mu to?
Co nás se týče, je nám nový mimisterský
předseda co do osoby své, t. j. co do osobních
svých vlastností sympatický. K jménu jeho pojí
se u nás jazyková nařízení a s nimi vzpomínka
na krátkou dobu, kdy politika vnitrostátní za-
bočovala poněkud na cestu stejné spravedlnosti
a rovnoprávnosti všech. Zda s osobou vrátí se
i taková věc, ukáže budoucnost. Vyčkáme tedy
činů nově vlády, zůstávajíce vždy stejně věr-
nými obhájci myšlenky, že všem národům patří
rovná práva. (Výborně! Hlučný, trvalý potlesk.)
JUDr. Theodor Goller upozornil na sdělení
některých německých listů o domnělých zámě-
rech nového ministerského předsedy bar. Gautsche
a přirovnal je ke známému stanovisku svobodo-
myslných poslanců českých. V dalším výkladu
svém upozornil na otázku zájmů samosprávy
jak vzhledem k nedávnému pamětnímu spisu
vládnímu o zásadách správní reformy, tak také
vzhledem k osnově o starobním pojišťovánía
pronesl přání, by poslanci naši zájmů samo-
JUDr
Goller
Gautsch
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Benátky v lednu.
(Ze života mrtvého města.)
H. Celou noc jsem projel sněhy a ledy
alpskými. Ve svitu měsíce zajiskřily na oknech
železničního vozu skvoucí květy ledově, vykou-
zlující ironické a fantastické tvary tropickýci
květin. Ráno, brzo za pohraniční stanici Ponteb-
bou, zmizel snih, jako by se neodvážil z
hradbu Alp do Italie modronebě. Ale nevílal
mne smavý azur na obloze, ani svěží zeleň n
širé rovině benátské. Oblaky šedé clonily nebe
a zlemněle chmuřila se rovina, kterou jsem kdysi
pozdravil v žhoucím plesu letního slunce, bujně
zelenou, kypicí životem a plody, vonnou a ova-
nutou dechem moře, tušeného v dálce, za mlž
nou a prosvětlenou čarou obzoru.
Jen spanilé město sladkého jména: Ge-
mona, bílé, malebně vystouplé z hor jako vy-
svobozená princezna, s tím rozkošným hradem
z jesliček se zubatými zdmi a osmihrannou věží.
i v tom zimavém ponuření usmálo se mi vstříc
s celou světlou a elegantní něhou vlašskou.
Bylo nevlidno a mlhavo, když jsem z ná-
draží benátského vstupoval do hotelové gondoly.
Nepoznával jsem čarovné město. Bylo smulno
nad lagunami. Vznešené paláce na Canale Grande
vyhlížely ještě opušténějšími a jejich pyšná
krása byla obestřena těžkou melancholii. Veliká,
bohatě prolamovaná a tepaná železná vrata byla
uzavřena, po mramorových stupních nevznášely
se zjevy ladných žen, vystupujíeích z černých
gondol, okna byla zastřena. A ještě smutnější
bylo hluboké mlčení malých kanálů, kde zdálo
se, že táhly stíny smrti nad spícími vodami
kde omšené zdi přísně tajily mrtvé ohlasy za-
niklých plesů a slávy božského města krásy.
bohatství a požitků.
Benátky
Ponteb
Canale Grand
22
article
Benátky bez slunce, zahalené zimní mlhou.
jsou skutečně mrtvým městem. Uhasl jejich hý-
řivý a bujný život, po době, kdy jejich námořní
moc vládla světem, kdy jejich umění v obrazech
Tizianových a Veronesových, v stavbách Sea-
mozzia a Sansovina bylo nejzářivějším paprskem
slunce Renaissance a kdy se staly městem
věčných radovánek a nekonečného carnevalu,
uhasl před více jak sto lety, když hubený, mla-
distvý generál francouzské republiky svým vpá-
dem učinil konec republice Sv. Marca. Mladý
generál Bonaparte vyjel na koni na vrchol Campa-
nilly a zde nad městem luzně vynořeným z vln
moře jako Venuše, snil o vládě světa. Ale Be-
nátčané, kteři promarnili vše, slávu, bohatstní
i samoslatnost, nebrali svůj osud přiliš tragicky
Poslední dože města heroů, geniů a boháčů.
skleslého na město sašků, kurtisan a schud-
lých patriciů, prokurátor Pezaro, pravil, když
prohlásil konec republiky: »Je konec mě vlasti
Nemohu ji zachránit, ale galantní muž si najde
vlasť svou všude.« Nevidáno — myslil si po-
slední z řady Dandolů, Zenů, Morosinů — ubi
bene ibi patrial
Avšak když zazáři nad Benátkami slunee
a v jeho zlatu zardí se červené paláce, zjasní
bílá skvělost dožecího paláce, zaskvěje se ná-
dhera Piazzy, a moře vzdouvá své ametystové
vlny, zdá se, že Benátky žijí, že vroucí deeh
lásky, veselí a rozjaření táhne se nad šploucha-
vými vlnami velkého kanálu. Ozývají se písně
milostně a vášnivé. Balkony oživují . ..
Tizianův
Veronesův
Sansovino
svazek
Marc
Bonaparte
Camp
Venuš
Benátky
Renaissance
červený palác
23
article
Avšak to jest jen klam. Effekt, vypočitaný
na údiv cizinců, na zvýšení illusí zamilovaných
legitimních i nelegitimních párků, vyhledávají-
cích pro banálnost svého cukrování nejurozenější
okoli . . . Plsně jsou vedlejším výdělkem děl-
níků z arsenálu. Na balkonech paláců, promě-
něných v hotely, nezjevují se ženy plavé,
vznosné a graciosní, jež vytušila obrazotvornost
Shakespearova, jež inspiroval Bordona a Tie-
pola, ale jsou to paničky v nevkusných turisti-
ekých datech.
Shakespearův
Bordon
24
article
Ano, Benátky jsou mrtvým městem. Kmitá
se v nich cosi zdánlivého života. Slunce je
oživuje, křísí zevní jejich barvy a skvosty
V zimě pak jeví se v nich jakési zdání spole-
čenského života. Měl jsem náhodou příležitos
poznati tento benátský společenský život v lednu
minulého roku.
V hotelu »Danieli« — bývalý pálác Dan
dolů a Mocenigů, červený, gotický, malebný,
stojící na nábřeží Schiavoni — davala hraběnka
L. odpolední čaj. U hlavního vchodu paláce —
totiž hotelu — v postranním průplavu sjižděly
se elegantní gondoly soukromé, vesměs kryté
Benátčanka z lepší společnosti nesedne si nikdy
do otevřené gondoly.
dan
Moceniga
Schiavon
Benátky
25
article
V prvním poschodí hotelu, jehož schodište
massivní, rennaissanční, zdobené mramorovými
sochami, poněkud titěrně barokními, zachovává
vzhled aristokratické grandezzy, ve velkém čer-
veném saloně hraběnky L. je shromážděna četná
společnost. Když jsem vkročil do salonu, jehož
tři průčelní okna a balkon poskytují vyhlídku
na přístav a pitoreskní ostrov San Giorgio Mag
giore — slyšel jsem živý, veselý hovor fran-
couzský, italský a anglický-
Dámy měly většinu. Seděly ve velkém
okruhu kolem stolu, jehož čestné místo zaují
mala vévodkyně de G., hovorná, starší dáma,
stepilé vévodské postavy, ale dosti měšťanské
tváře, chovající na klině hedvábného japonského
pinčlíka. Rozumí se, že psík byl laskán, hlazen
i hubičkován všemi něžnými bylostmi tohoto be-
nátského five o'elocku. Zaslechl jsem jména
libozvučná a historická. Štihlá, sličná blondýnka,
se smělým, pestrým kloboukem pařížským, hra-
běnka M., je z rodiny proslavené několika do-
žaty, generály, kardinály a snad i nějakým pa-
pežem. Jiná připomíná rodinu slavnou v pře-
vratech a bouřích středověké Florencie.
Ostatní dámy a pánové jsou cizinci, jak
naše hostitelka, zvláště Angličani: dvě maliřky
sestry, slavný člen Royal Academy, hrabě L.
několik neurčitějších osobností.
Mag
Angličan
Florencie
Royal Academa
26
article
V tomto kosmopolitickém saloně hraběnky
L., která má umění shromažďovati kolem sebe
společnost vybranou, veselou, intelligentní, uro-
zenou i uměleckou, ať se oetne kdekoliv, v Pa-
říži neb v Londýně, spatřil jsem několikráte
benátskou společnost. Malý kruh a representoval
skoro celý velký svět benátský. Vyprávěly se
klepy ze společnosti. Nejvíce zajímaly skandální
historie hezké šlechtičny benátské, jejíž posled-
ním milencem byl švědský elown z cirku.
»Ale praví se, že jest moc hezký!«
»A prý je hrabětem !«
»Snad ji ho nebudete ještě závidět!«
Pak přišla na řadu dobrodružství jisté
stárnoucí krásky z anglické kolonie, jež byla
vypravována s neobyčejnou zlomyslností.
Londýn
27
article
»Nedivte se, Benátky jsou malé hnízdo
nepatrného společenského okruhu a proto to
klepařství. Ostatně ty šlechtičny slavných jmen
vedou ve svých velkých palácích velmi skromný
život. Kromě několika bohatých domácností
jako je v rodině Papadupoli, barona Franchel-
tiho, fortuny v paláci lady Helen Vincentov
neb Don Carlose, vede se tu život měšťáckého
rázu. A v jídelně paláce, kde visí obrazy Pal
movy a kde je krb od Sammicheliho, jíte prostě
jako v domáenosti malého úřadníka, poučova
mne pan M., Angličan žijící po léta v Be
nátkách.«
»Proto též moji krajané,« pokračoval p. M.
»tak si oblibili Benátky. Žijí tu příjemně a velm
lacině. Za nepatrný peníz možno si najmout
palác. Vím o pěkném paláci, který byl naš
hostitelce hraběnce L. nabízen za 40.000 franků
Mají zde své společnosti, scházejí se v saloneeh
neb v atelierech, pijí čaj po anglickém způsobu
a u cukráře Matoliho za Plazzou dostanou
pravou whisky. A v restaurantech benátských,
u Vapose, Capello Nero neb Cittá di Firenze
se znamenitě jí. Doporučují vám výtečné risoti
di espe a sfoglie. Pak to víno veronesské
suave! A k tomu připočtěte stálý půvab nej-
nádhernějšího města světa a pochopíte, pročse
nám tak libí . . .«
Franchel
Vincentov
Carlos
Angličan
Vapos
Capello Nero
Firenz
Benátky
28
article
»Je to vaše druhá vlast. Dobyli jí vaši
básníci. Shakespeare již se nadehl Italií a v nl
hledali útočiště a inspiraci největší vaši básníci:
Byron, Shelley, Browning, Rossetti . . .«
»Benátky si podmaní každého, « pokračoval
s rostoucím zápalem Angličan. »Jsou lidé, kteři
si udělali výlet na několik dní do Benátek
ostali tu jako očarováni. Historik Horatio Brown
přišel do Benátek s úmyslem prohlédnouti si
archiv a žije tu již pěladvacet let. Podobný
případ byl Browningův. Básník zakoupil si na
Canale Grande rozkošný palác Regonicco. Většina
paláců na Canalu je obydlena cizinci, okouzle-
nými Benátkami. Palác Desdemonin patři boha-
tému Američanovi, palazzo Dario náleží hraběnce
La Baume, palazzo Barbarigo proslulému maji-
teli zahrad Mr. Edenovi, roztomilá Casetta Rossa
je majetkem knížete Hohenioha atd.«
Byli jsme přerušeni hostitelkou.
»Bude vás zajímati,« pravila ke mně, »ž
v tomto saloně bydlela George Sandová a Alfred
de Musset.«
»A kde stál ten povéstný paravení ?« ozval
se kdesi.
Zazněl smích. A již se hrnuly poznámky.
Sem tedy chodil krásný doktor Pagello! Byl to
čistý párek ta Sandová a Musset. Ona nestála
za nic. Věšela se mužským na krk, každou
chvili měla jiného milence. A on básník teprve
byl povedený pán. Když s ní byl v Benátkách,
potloukal se celé večery po nejhorších míst-
nostech, zatím co ona vyráběla pokračování
románu pro »Revne des deux Mondes«! A byl
prý stále opilý, třeba že měl tvář jemnou jako
divka! Není divu, že dala přednost Pagellov
a t. d.
»Ejhle nenasytná klevetivost benálská, « smál
se pan M., »teď se chopila skandální historky
sedmdesát let staré «
Shakespeare
Italia
Byron
Shelley
Browning
Rossetti
Angličan
Brown
Browningův
Američan
Dario
Mister
Eden
Sandová
Musset
Pagello
Benátky
Canale Grand
Regonicco
Desdemonin patřit bůh
Le Baum