V Praze, ve čtvrtek dne 16. března.

K číslu 75. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —b ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Nálka. Ruský úspěch u Tělina. Z Londýna, 16. března. Večerní vydání zdejších listů šla hojně na odbyt, ježto ozna- movala vítězství ruské u Tělina. Pla- káty oznamovaly japonskou porážku. »Cen- tral News« mají tento telegram: »Japonci napadli včera vnější opevnění Tělina, byli však odraženi. Myslí se, že utrpěli značné ztráty. Dl petrohradských zpráv odhadují se ztráty ruské na 1000 mrtvých a raněných. Japonci zane- chali na bojišti 1000 mrtvých. Z Petrohradu, 15. března. Zde byly dnes večer rozšířeny zprávy, že Japonci již hnali útokem na Tělin, byli však odraženi. Nový vrchní velitel a nové armády. Z Petrohradu, 16. března. Velký kníže Mikuláš Nikolajevič, který je ustano- ven za vrchního velitele mandžurské armády. byl včera carem přijat. Chefem jeho generál- ního štábu bude generál Suchomlinov. Utvoří se ještě čtvrtá a pátá zá- ložní armáda. Kuropatkin z ůsta- vil v Mukdenu všechen válečný materiál. Pověsti, že byli za- jati generálové Kaulbars a Binderling, jsou bezpodstatny. Po ústupu. Z Petrohradu, 15. března. (»Berliner Tage- blatt«). Ze zpráv, které došly o porážce mukden- ské měrou velmi skrovnou, vychází na jevo, že celá ruská armáda byla v Tělinu již dne 13. března. Nejlépe vykonal ústup starý Liněvič. Překonav nevylíčitelné svízele, vtrhl jako vítěz s vlajícími prapory a hrající hudbou do Tělina. Jednotlivé oddíly jeho armády byly sice prořídlé, ale žádný nebyl zajat nebo zaskočen. Opuštění Mukdenu působilo na ruskou ar- mádu dojmem strašným, deprimujícím. Neboť obecně věřilo se ve vítězství ruské. Ku- ropatkin ještě 24. února dodal pravému křídlu zevrubně vypracovaný plán útočný, jehož účelem bylo zatlačiti Japonce od železnice.

JDN Když však Japonci na levém křídle de- monstrovali, bylo upuštěno od útoku a poslán celý armádní sbor z pravého křídla na levé. Potom vykonali Japonci svůj velký útok a pře- kvapili Kuropatkina úplně. Jak je vidno z jeho depeší 3. března, prolomili Japonci frontu, způ- sobili ruskou porážku a ústup na Mukden. Ve vojenských kruzích nechtějí doznati katastrofu. Tvrdí se, že hmotná škoda je velká, jelikož ohromné zásoby proviantu musily býti opuštěny, k čemuž dlužno ještě dodati, že ztráta mužstva ruského na bojišti obnáší již asi 100.000 mužů. Vyvrácení. Z Petrohradu, 15. března. (C.-B.) »Petro- hradská telegrafní agentura« protestuje důrazně proti tokijským zprávám »Daily Telegraphu« »Central News« ohledně zajetí celého 16. ar- mádního sboru a vůbec ohledně hromadného se vzdávání ruského vojska, o zničení pravého ru- ského křídla a středu v bitvě u Mukdenu, jakož i proti tvrzení, že obnáší úhrnná ztráta 300.000 mužů a vůbec proti podobným zprávám, jež prý očividně jsou smyšleny. Japonské lodi. Z Londýna, 15. března. (C.-B.) Telegram »Reuterovy kanceláře« ze Singapore potvrzuje zprávu, že tři japonské křižáky a jeden uhelný parník dnes ráno u Singapore mimo territoriální vody na kotvách stanuly.

Japonsko a mír. Z Londýna, 15. března. (C.-B.) Zástupce »Reuter. kanceláře« měl rozmluvu s japonským vyslancem víkomtem Hayašim. Vyslanec pro- hlásil: Poslední události na bojišti nemění nikterak stanovisko Japonskak otázce míru. Řekl jsem již několikráte ujišťuji opět důrazně: o míru nemůže býti řeči, nepřeje-li si ho Rusko. Jak se může tvrdit, že ta neb ona vláda byla s to seznámiti Rusko s japonskými podmínkami míru, nikterak nechápu, ježto nebyly dosud vůbec žádné podmínky stanoveny. Nová velká bitva? Z Londýna, 16. března. »Daily Mail« sdělují z Nučvanu: Na čáře Fanho je velká bitva. Tu rozhodne se osu poražené ruské armády. Všechny japonské armády rychlými pocho-

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

dy soustřeďují se na nové bojiště. Průsmyk mangedinský byl již Japonci vzat, aniž Rusové odporovali. Tři japonské divise jsou několik mil před Tělinem. Ruské hlasy. Petrohradský »Svět« píše: Ztráta Muk- denu a odstup k Tělinu nemůže býti považován za úplnou porážku. Pokud ruský národ nepřestane ctíti sebe a neztrati důvěru k armádě, nemůže Rusko považovati se za poražené. My jsme vydali Mukden, ale poslední slovo ještě ne- padlo. Proti gen. Dragomirovi, jenž vytýká gen. Kuropatkinovi, že měl jako bývalý ministr války vědět o úplné nepřipravenosti Ruska k válce, píšou »Novosti«, že vina spadá na celý byrokratický systém vojenské správy. Nebylo pohotově vojska, a ni zbraní, ani zásob! Port Artur ne- byl opevněn, udržel-li se tak dl'ou- ho, jest to zásluha Kondratěnka. Co říci o milé ruské diplomacii, vyslancícha konsulech? Co o tisku, jenž pobádal k válce jako k spáse od vnitřního zla? Z Těnčinu, 15. března. (C.-B.) »Reuter. kancel.« sděluje: Železniční doprava na trati Sinmintin, Kaopance- Inkou bude zejtra opět zahájena; praví se, že vyslovili Japonci svůj souhlas s čín- skými ustanoveními. Z Londýna, 16. března. »Daily Te- legraph« sdělují z Charbina: Nemocnice plní se způsobem hrozným. Nedostatek opatření, pro nemocnice potřebných, hrozí katastrofou, poněvadž materiál zdravotnický nalezá se na stanici blokované. Hrozí epidemie. Z Varšavy, 15. března. »Kur. Warsz.« sděluje, že přibyl sem první z léka- řův-rodáků varšavských, dr. Za- menhof, jenž prodělal celé oble- žení portarturské u 25. pluku střelců. Pracoval na nejnebezpečnějších po- sicích při ambulanci záchranné; mnohdy bylo ošetřiti po 600 raněných. Líčí, jak posléze se vše zdražilo, takže kráva stála 600 rublů, husa

FEUILLETON. Pan purkmistr městečka X. Truchlivá historie. Napsal Viktor Janota. Pan purkmistr královského zlatohorního města X. byl od jakživa hrdinou. Ba možno o něm s určitostí tvrditi, že nelekl se ani zajíce, měl-li náhodou pušku při ruce. Pověst o hrdinnosti pana purkmistra Miku- láše vznikla za zvláštních okolností. Jednoho dne, když pan purkmistr spokojeně seděl v besídce v zahradě a ještě spokojeněji přemítal o dluzích sobě svěřeného městečka, jež čím dále, tím více vzrůstaly, přiběhla k němu se zděšenou tváří jeho nejstarší dceruška. „Tatínku, tatínku, honem, honem,v jizbě .. ..!. „No, co pak v jizbě?!“ Pan purkmistr se skoro polekal. „Pojďte jenom, pojďte honem!“ úzkostlivě volalo děvče. A pan purkmistr spatřil v jizbě hrozný obraz. Na stole uprostřed stála jeho manželka a druhá dceruška. Obě hlasitě pištěly, tulíce se k sobě. A na zemi pobíhaly dvě veliké německé myši, jež mísily zvuky svých hrdel s pištěním obou postrašených žen. Pan purkmistr neztratil rozvahy. Energick chopil se v koutě stojící sukovaté hole a po ně- kolika mohutných úderech černala se na zemi dvě ubitá těla. Paní starostová i její dceruška byly zachráněny . ..

To je jeden případ hrdinnosti páně purk- mistrovy. Ale takových případů stalo se více Ba stalo se kdysi, že pan purkmistr zastřelil do- konce pominutého psa! Městečko X. bylo vůbec na něj hrdo, a čekalo se jenom na jeho smrt, aby mu mohl býti postaven pomník. — „Tak to dobře dopadlo s panem fořtem, pochvaloval si pan starosta, „on mně to, já zas jemu to, inu, ruka ruku myje, jak se říká.“ Pan purkmistr mručel si tato slova, kráčeje za pozd- ního večera hustým lesem z myslivny svého do- brého známého nadlesního Y. Opodál lesní cesty hučel divoce resní po- tok, převaluje se přes nakupené balvany. A lesn stromy nabývaly v pokračujícím soumraku div- ných podob. Panu purkmistrovi bylo čím dále tím více jaksi nevolno. Mimoděk zrychloval kroky. „Tady už jsem u kříže,“ povídal si polo hlasitě, „tady před rokem zabili hokynářku.“ Panu purkmistrovi projel od nohou až k hlavě pocit, jakoby byl na něho vylil studenou vodu. „Dobrej večer!“ zazněl pojednou nedalek kříže chraplavý hlas. A z houštiny vynořil se jakýsi chlap, mající v ruce sukovatou, tlu- stou hůl. Pod panem purkmistrem zachvěly se nony. Brzy však nabyly neobvyklé pružnosti a jen jen se kmitaly po neschůdné lesní cestě. Pan purk- mistr běžel úprkem lesem, běžel poli, běžel i po ulicích městečka, ba i po náměstí. Násled- kem toho dovolila si i jedna osoba dokonce po- chybovati o zdravých smyslech hlavy města. A hned toho večera oznámil pan purkmistr, když se byl poněkud zotavil, četnickému stráž- mistrovi, že byl přepaden v lese dvěma tuláky a že jen pádné pravici svojí co děkovati má, že dosud je na živu.

„V našich lesích jsou lupiči, přepadli pan purkmistra!“ letěla poplašná zpráva po mě- stečku. Všude se hovořilo jen o té události a poštovní poslíček Vřešťan cídil si doma zreza- vělý revolver. — „Liběj' vodpustit, pane starosta, že jsem jich tulik včera polekal, dyť já na nic nemyslel, jenom jsem tak po křesťansku pozdravil! Líběj? už mi to vodpustit, na mou duši, na nic jsem při tom nepomyslil! Tak promlouval druhého dne se skroušenou tváří k panu starostovi jeden z obyvatelů . . . ské obecní pastoušky, Moravík. V rukou žmolil roz- pačitě roztrhanou čepici. Pan purkmistr otevřel ústa, pak je zase za- vřel, na to je otevřel a zase zavřel. Nepronesl však ani slova. „Ráčej' mi tedy vodpustit, pane starosta, já . .. „Mlě!“ přerušil Moravíka rozhorlen sta- rosta. Potom naladil tvář v líbezný úsměv, vyňal z kapsy tobolku a vtiskl Moravíkovi do ruky zlatník. „Tu máš, a nikomu neříkej o tom ani slova, rozumíš!? A teď jdi!“ Teď zase bylo na Moravíkovi, aby otevřel ústa podivením a zase je zavřel. Avšak pověst o hrdinnosti páně purk- mistrově vzrostla zase o jeden stupeň a bude růsti snad dál a dále ...