Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 35l. ze dne 2l prosince 1905

Různé zprávy.

konalo se u zemského soudu prvé stání v této zále- žitosti a strany zamítly vyrovnání. Až vyjde rozsu- dek, zaznamenáme jej na těchto místech.

Zemřelí v Praze.

Vánoční loterie ve Spanělsku. V době předvánoční bije mocně srdce každého Spaněla a rozplývá se zvědavostí, jakou výhrou ze státní loterie obšťastní ho Ježíšek. V době té po- řádá se ve Španělsku zvláštní loterie, jejíž hlavní výhra obnáší šest millionů peset a španělský lidv době té nejvíce obírá se plány o svém štěstí. Po všeobecné stránce nevěří Španěl při koupi státního losu na slepou náhodu. Naopak věnuje se studin snů a provádí celou řadu jiných pověr, jen aby chytil Štěstěnu za pravý lem hávu. Prodejna nehrajev tom úlohu lhostejnou. Poněvadž největší výhry při- padají pravidelně městům nejčetněji obydleným, jako jest Madrid, domnívají se lidé, že jest hlavní město nadáno dávkou zvláštního štěstí. Proto se všech stran hrnou se do Madridu objednávky vánočních losů, při čemž respektovány bývají zvláštní případy náhody, které již před tím častěji byly pozorovány jakožto určité příznaky, z nichž se souditi dá na možnost výhry. Tak na příklad konal se první lo- terní tah ve Španělsku 10. prosince 1763. Největší výhra obnosem deset millionů peset připadla na los č. 1763 . . .

Od té chvíle ovšem řada koupěchtivých pořizo vala si nákup vánočních losů. Následující případ udál se v Madridě před něko lika lety. V restaurantu Lhardyově, o němž vypra vuje pověsť, že jest nejlepším v celé residenci, ba- vila se jednou odpoledne společnost deseti přáte z kruhů španělské aristokracie. Jeden z hostí učinil návrh, aby každý z účastníků položil na stůl pade- sát peset a pak aby se zakoupil vánoční los za 500 peset, jenž by opatřen byl číslem, jehož by se docí lilo součtem let přítomných členů společnosti. Když se peníze sebraly a číslo zjistilo, poslán byl pro do- tyčný los jeden ze sklepníků do prodejny, opatřené týmž číslem, jako je měl los. A skutečně los byl ta žen a výhra obnášela 3 milliony peset.

Značné množství vánočních losů zasílá se z Ma dridu na objednávky do jižní Francie, Marokka Alžíru, Portugalska, Mexika a Kuby. Připadne-li jed nou za čas hlavní výhra na cizinu, roní Španělé slzy a projevují nejhlubší zármutek. Před několika roky, kdy veškerá soucitná srdce zaujata byla válečnými událostmi u Santiagaa Manily, roznesla se rychlostí blesku po Španělsku zpráva, že šťastným majitelem losu, na nějž připadla hlavní výhra, jest jakýsi Američan. Španělské veřej- nosti zmocnil se nehorázný odpor, který však se brzy zaměnil v radostné pocity, když se pověsť pro- kázala býti lichou a bezpodstatnou. Na tři či čtyři neděle před tahem není žádných losů v úřadních prodejnách k dostání a spekulantům. kteří je skonpili na ažiotáži, počíná zráti pšenice Nabízejí losy za ceny dvojnásobné a peníze se jim do kapes jen hrnou. V den tahu -- 23. prosince — obklopují nepřehledné zástupy lidu vrata budovy, ve které se tah koná. Zaslechne li někdo vyvolati své číslo, dává se do tance a zpěvu, jakoby radostí zba- ven byl smyslů. Ti, kdož nevyhráli, lamentujía ulebčují si nadávkami. Madridské i venkovské časo- pisy činí všemožná opatření, aby čtenářům přinesly v den tahu nejčerstvější zprávy, zejmena aby ohlá- siti mobly číslo losu, na nějž připadla hlavní výhra.

Pak nastává v ulicích, vedoucích k budově, kde se koná tah, pravá honba k telegrafním a telefonním úřadům. Automobily, motocykly, kočáry, jezdci na koních, spěchající pěšáci, zápasí mezi sebou o závod, každý chce být na místě prvým, aby o tahu podal zprávu příbuzným a přátelům, na hře zúčastněným . .. Při vánoční loterii španělské vydává se celkem 40.000 losů po 1000 nebo 400.000 desetin losů pe 100 pesetách. Z tohoto množství nezbude losu ani jediného, takže stát těží 40 mill. peset. Suma vešké- rých výber i s daněmi obnáší 30 mill., i zbývá na čistém zisku 10 millionů, čili vlastně bývá stát nej- větším výhercem . .. Jinak pořádají se z jiných vládních podniků prů- měrně v Madridě loterní tahy třikrát za měsíc i vy- nášejí státu celkem 15 millionů zisku. Činí tudíž ve Španělích roční příjem z lidské hlouposti celkem 25 millionů peset. Spekulanty, losy z druhé ruky prodávající, lze ve Spanělsku spatřiti na všech místech. Na nádražích. v ulicích, v divadlech, v kavárnách vyvolávají čísla, kteráž mají k disposici na prodej. Vyvolávání ono má za účel upozorniti hráče, kteří sázejí výhradně jedno a totéž číslo, že je mohou koupit. Pravým španělským zvykem nazvati lze také jednání veške- rých náruživých hráčů, kteří před tahem slibují vě- novati na uctění svých patronů určitou část z výhry. Bývá však také pravidlem, že málokdo z toho druhu šťastných lidí slovu dostojí . ..

= Vražda či zpronevěření? Zvláštním procesem, kterýž projednáván jest jedním z vídeňských soudů oživuje v zasvěcených kruzích vzpomínka, obírající se případem, kterýž se udál před 33 roky. Dne 7. ledna 1873 z rána zmizel beze stopy kancelářský zřízenec dolnorakouského pivovaru Vojtěch Krákora. Opustil kritického dne kancelář, maje při sobě ob- nos 5618 korun, kteréž mu svěřil sládek jménem po- platku potravní daně. Závod, předpokládaje, že pe- níze byly zpronevěřeny, učinil o případu trestní ozná- mení, načež vydán byl na Krákoru úřadní zatykač. Nicméně však veškeré pátrání po zmizelém bylo úplně marným. Příbuzenstvo Krákorovo se domní- valo, že Krákora byl zavražděn i uvádělo se, že tehdá přišla ve Vídní o život celá řada lidí, jimž značnější obnosy byly svěřeny a že se pachatelům na stopu nepřišlo. Tak na příklad zahynůl prý ja- kýsi Stein, syn zástupce plzeňského pivovaru. Stein měl u sebe také značnější obnos, který však mu ná- ležel, takže o žádném zpronevěření tu řeči býti ne- mohlo. Mimo to oznámili členové pohřešovaného Krákory úřadům, že byl Krákora na jedno oko sle- pým, na druhé pak krátkozrakým a že by, i kdyby se byl zpronevěry dopustil, jistě svému otci o sobě zprávu podal, protože jej z duše ctil a miloval. Po uplynutí zákonem předepsané lhůty 30 let žádalo příbuzenstvo, aby Krákora prohlášen byl za mrtvého, což se také skutečně přede dvěma roky stalo. Zatím stal se Krákora dědicem obrovského jmění po svém otci, kteréž peníze připadly po jeho prohlášení za mrtvého sestrám zmizelého Krákory, jakožto nejbliž- ším dědicům. Pivovarský podnik, jenž setrvává do- sud na tom, že se Krákora dopustil zpronevěření, zabaviti dal dědictví a na sestry bývalého zřízence podal žalobu o zaplacení 5618 korun. Předevčírem

Král. české zem. divadio v Praze.

Dne 13. prosince 1905: Ryšlavá Antonie; manželka pekare. 53 roky, 16—I. Francová Amalie, manželka ladiče pian, 51 rok, 1619—II. Klapp Filip, soukromník, 68 roků, 726—II. Koldovský Jáchym, obchodník, 70 roků, 88—II. Scbwarzkopfová Lucie, vdova po vrch. štábním lékaři, 69 roků, 1638—II. Wiesnerová Anna, učitelka, 42 roky, 310—II. Černí- ková Barbora, posluhovačka, 72 roky, 506—III. Kun- nová Rosina, vdova po kloboučníku, 83 roky, 114—VI. Dluhoš Stanislav, syn pokladníka, 51/2 roku, 50—VIII. Fišerova Růžena, chůva, 21 rok, 130—VIII. — U Mi- losrdných sester: Adamovič Jakub, kolovrát- kář, 67 roků. Weigantová Anna, vdova po jircháři, 72 roky. — Ve všeobecně nemocnici: Drob- ník Josef, sluha, 61 rok. Friedmann Karel, bankovní úřadník, 27 roků. Netušil Josef, býv. dělník, 69 roků. Pacovská Magdalena, vdova 55 roků. Procházkova Alžběta, 3 neděle. Dne 14. prosince 1905: Novákova Marie, dcera sluhy, 17 roků, v čp. 638—II. Havlíčkova Ka- rolína, švadlena, 31 rok, čp. 652—VII. — Ve vše- obecné nemocnici: Birner František, truhlář, 39 roků. Cabounová Barbora, vdova po bednáři, 42 roky. Hedánková Anna, vdova po sládku, 73 roky. Ihmeova Marie, manželka dělníka, 32 roky. Kolliner Sigmund, hostinský, 51 rok. Vocedálek Josef, povoz- ník, 43 roky. — U Milosrdných bratří: Do- lejš Ludvík, dělník, 46 roků. — U Milosrdných sester: Hanáková Barbora, vdova, 86 roků. — V josefovské nemécnici: Bäumlova Anna, modistka, 18 roků.

Národní divadlo.

75. hra v předpl. (3. čtvrtka.)

Ve čtvrtek 21. prosince.

WERTHE. Lyrické drama o třech dějstvích, Složil Jules Massenet. Text dle Goethova románu napsali Eduard Blau, P. Milliet a Georges Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec o 3/410. hod.

Švandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod.

Ve čtvrtek 21. prosince. 31. hra v předplacení (čtvrteční). Původní novinka: Bosonohá tonečnice aneb Hříchy mladých let. Hudební veselohra ve 3 jednáních. Napsal E. Arno Steffen. Hudbu složil Jan Pehel. Režisér J. Kubík. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vsalraeoh. Začátek o 7. hod- Ve čtvrtek 21. prosince. Zejtra ve prospěch režiséra J. Strouhala. Žertva na Balkáně. Obraz ze života ruského o 4jednaních. Dle Berlova »Činovníka« zpracoval K. Tůma.

renta. V tichu noci a samoty cítil, že tento den bude pro něho osudným, znal se dobře, věděl, že hluboké dojmy u něho jsou i trvalé, ale byl dosud velmi mlád a proto brzy vešla do srdce jeho i naděje v budoucnost, ve šťěstí . .. To štěstí bylo mlhavé — a přece je jasně viděl ve svém snění, ta naděje byla jako mihavá bludička nad močálem, ale jemu zářila jako záchranný maják . . . Otec Alicin byl konečně také jen důstojníkem bez jmění . .. a osnova rozkošného románu zapřádala se v Petrově mysli . .. Najednou však se Petr vzpamatoval: zastyděl se, že oddává se snění jako studentík a rychle zavřel okno. Ale přes námitky rozumu srdce jeho si říkalo dále: Kdo ví? Vše jest možné .. . Vzdychl si hluboce . .. zdálo se mu, že byl k němu osud dosud dosti tvrdý a že by bylo jen spravedlivo, kdyby v budoucnosti dostalo se mu trochu štěstí v náhradu . . V tutéž dobu na druhé straně řeky také Alice Maurevelova pozorovala lunou szařenou krajinu a přemý- šlela. Alice málo snila a nejméně o lásce, ona nenavykla si, jako činí většina dívek jejího věku, dívati se na lásku jako na jediný cíl života, víru v lásku otravovala v ní její teta a společnost této jakoby soustavně jí do duše sela býli nedůvěry a smutku — a přece na dně srdce jejího dřímalo přesvědčení, že je na světě mnoho lidí ušlechtilých a čestných, schopných lásky opravdové a věrné a nevědouc ani určitě proč, řadila Petra mezi tyto a nesmírně byla rozhořčena, že teta o něm něko- likrát prohodila, že je »selský hejsek« a »garnisonní kra- savec« . ..

V tom zazněla veselá skočná; Banot vyskočil na zvrácený vůz, který se tu povaloval u zdi a spustil svižnou polku a již točila se v kole služka-číšnice s mladým ko- vářem a husy, které se na trávníku dosud klidně pásly, poplašeně utikaly, jaksi zlostně kejhajíce. — Ještě taneček k závěrku slavnosti, toť výborná myšlenka! zvolal Baptist a již schvátil Célinu do náruči a vířil s ní kolem. Starší hosté rozjaření zvuky, při nichž tančívali za svých mladých let, dali se rovněž chutě do skoku. Petr váhaje podíval se na Alici; tato usmála se a on odho- dlaně vzal ji kolem pasu a unášel ji v obecném víru. Zdálo se mu, že on sám je nesen jakýmsi kou- zlem, jeho myšlenky tančily v sladkém zmatka; nikdy ještě netančil tak rád, jako na tomto nerovném trávníku. — Je to trochu ztřeštěné, ale velice zábavné, řekla Alice smavá a zářící; líbí se mi to líp než plesy v Nan- tesu. Petrovi zabušilo srdce blahem; když pohlédl do Aliciných očí, zářících dětskou veselostí, točila se mu hlava a on musel celou silou své vůle brániti se poku- šení přivinouti těsněji tu ladnou, pružnou její postavu k sobě. Kdosi volal Alici a kouzlo bylo rázem zlomeno. Zahradník z Tertru přišel pro ni; zastavila se okamžitě a vyběhla z kola do zahrady. Popelka neubíhala rychleji, když slyšela bíti půlnoc. Jistě že slečna Jaffrova nerada čekala, jsouc zvyklá, aby každý její rozkaz byl ihned vyplněn. Alice po malé chvilce vycházela ze statku, kde chvatně se rozloučila s Delfinou, nyní dávala s bohem všem do kola, podala ruku Baptistovi, potom Celině a Petrovi. v nnám Mílvně.“