V Praze, ve čtvrtek dne 21. prosince.

K číslu 35l. Číslo v Fraze za 29 a na venkově za 3h

Na »Márodní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30 h. Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

LSII Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Neštěstí na severní dráze. Z Vídně, 21. prosince. Osobní vlak, který vyjel včera večer o 7. hod. z Přerova do Brna, před vjezdem do stanice Nezamy- slice o 9. hod. 30 min. v noci vyjel z ko- lejí. Dva vagony sřítily se pře hráz. Jeden dělník byl zabit, 20 osob zra- něno, některé těžce. Ze zraněných osob jelo 15 dále do Brna, kdež byly obvázány lékaři že- lezničními a členy záchranné společnosti. Osobní vlak dojel se zpozděním 113 hodiny do Brna. Ostatní ranění dopraveni byli dílem do P ře- rova dílem do Olomouce. Mezi raněnými jsou čtyři lehce. Zraněni jsou: ředitel První brněnské strojovny Kliment, inženýr Für- stenau téže strojovny, inženýr Artur Ve- přík elektrické akciové společnosti dř. Kolben a spol. v Praze, dr. Bedřich Nieth a m- mer, professor elektrotechniky na německé technice v Brně. Byvše obvázáni v Brně, odebrali se do svých bytů, pan Vepřík do hotelu. Zabit byl dělník Karlík z Domo- slavi. Těžce zraněn byl dělník Martin Úlehla, jenž dopraven byl do zemské ne- mocnice v Brně. Příčina, pro kterou vlak vy- jel z kolejí, není ještě povědoma. Žádají ještě — úctu! Z Brna, 21. prosince. Advokát dr. Pal- kovský z Mor. Ostravy podal krajskému soudu v Těšíně stížnost proti němec- kému vyřízení české žaloby okres soudem ve Frýdku. Ve své stížnosti pravil, že jednání soudu s českým obyvatelstvem děje se německy jedině z národní předpoja- tosti a úmyslnosti. Krajský soud v Tě- šíně zamítl stížnost. V důvodech praví, že podle soudních předpisů ve Slezsku mohou české žaloby býti německy vyřizovány. Kromě toho uložil dru. Palkovskému pokutu 25 K, protože poruši! povinnou úctu k soudu. Soud, který takové rozhod- nutí činí a schvaluje, žádné úcty neza- sluhuje. Takový soud mohl by působiti

v černé Africe, nikoliv však ve právním státě.

Uherská krise. Z Vídně, 21. prosince. Lze míti za jisté. že žádost kabinetu Fejérvárova za pro- puštěnou císařem přijata nebyla. Čeká se po té stránce vyhláška v dnešním uherském úřad- ním listu. Z Pešti, 21. prosince. Dnes koná se tady ministerská rada. Císař vyslovil baronu Fejérvárovi přání, by přiměl své soudruhy. kteří chtějí odstoupiti, aby setrvali v ka- binetě dále. Z Pešti, 20. prosince. (C.-B.) Hrabě Jiř Karoly zaslal předsedovi liberální strany list, v němž prohlašuje, že vystupuje násled- kem předvčerejšího usnesení liberální strany ze svazu strany. Z Pešti, 20. prosince. (C.-B.) Na dnešní schůzi municipálního sboru hlavního města, ko- nané za předsednictví vrchního purkmistra M ar- kus a, podal magistrát tento návrh: Munici- pální sbor má za to, že vrchní městský hejt- man Rudnay opomenul u příležitosti poru- šení pokoje dne 4. prosince použiti opatření praeservativních, jakož i opatření nutných na potlačení už povstalých nepokojů a žádá proto správní výbor jako kompetentní úřad discipli- nární, aby zavedl proti vrchnímu měst- skému hejtmanovi disciplinárn řízení. Návrh ten byl po delším rokování přijat.

Události ruské. Mrskání politicky podezřelých osob. Z Londýna, 21. prosince. »Standard« oznamuje z Oděssy, že tam osoby politicky podezřelé dopravují na policejní revír, kdež je mrskaji do té míry, že omdlévají. Zejmena krutě nakládají prý se ženami. Uloupený dynamit. Z Berlína, 21. prosince. »Berline Zeitung« oznamuje se z Varšavy

»Tlupa 15 osob přepadla ve vesnici Suched- něvi dynamitovou továrnu Rup. povu. Znásilnila úřadníky a vydrancovala továrnu. Vzala 280 liber dynamitu, jehož užije k revolučním účelům. Bouře na jižní Rusi. Z Berlína, 21, prosince. »Tagblatt u« oznamují v Kyjeva: »Několik členů kongresu jihoruských revoluci- onářů bylo zatčeno. Četné schůze byly policií zakázány. Jest obava, že dojde k no- vým massakrům proti Židům. V Oděsse vznikly nové nepokoje. Všeobecná stávka a selský odpor proti ní. Z Barlína, 21. prosince. »Tagblatt u« oznamuje se z Moskvy: »Předevčírem večer stalo se rozhodnutí ve příčině vše obecné stávky, která bude dnes zahájena. Pověsti, že dělníci jsou dobře ozbrojeni, nedo- cházejí všude víry, neboť není peněz k ná- kupu zbraní. Myslí se také, že vše- obecná stávka nepotrvá dlou ho. Předpovídá se, že sedláci, kdyby zahájena byla všeobecná stávka na železnicích, se jí vzeprou. Proti revoluční straně vyvstane v lidu s bezohlednost strana, která každého zabije anebo spálí, jenž by chtěl zastaviti do- voz na železnicích nebo na po- š t á ch. Pro německé příslušníky. Z Berlína, 21. prosince. (C.-B.) Štětínský parník »Prine Jindřich« od vrchního presidenta východopruského do Revalu určený vyplul na telegráfické nařízení dnes večer ze Svinemünde přímo do Libavy.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 21. pros. (C.-B.) Min. financí jme. noval berního Adolfa Mahlera, kontrolora hlavního berního úřadu Leopolda Pospíšila, berní Josefa Vodvářku, Viléma Sch i rn- dinga a Alfréda Trägnera hlavními ber- ními a berní Ladislava Feedera a Rudolfa

FEUILLETON. Jak Sidonka přišla o ženicha. Paní Meriová nosila ještě smutek po muži, ale ze srdce už ho dávno vypustila. Byla z těch rozšafných žen, které jedna pouť manželstvím neunaví. Ostatně bylo jí teprve čtyřicet a nebýti osmnáctileté dcerušky Sidonie, směle si mohla deset ubrat. Proto nikterak nebyla pohoršena. když jednoho dne pan Kalfus, lepší a rovněž usedlejší již pán, v dobrých poměrech finanč- ních, vykonal jí návštěvu. Znali se s nebožtíkem mužem a proto i s paní Meriovou, neboť tato paní byla muži svému tak věrnou a oddanou, že neopouštěla jej ani na malý okamžik. I do hostince s ním šla a s ním i odcházela. V Kal- fusovi poznala dobrého, starého mládence, který vypil denně svá tři piva, vykouřil dvě viržinka, nežertoval se sklepnicí a vedl vůbec život pořádný. Karty hrál o halíř a to jenom ještě ve svátek. Tedy tento pan Kalfus vykonal paní Meriové návštěvu. Zvláštní náhoda tomu chtěla, že byla sama doma, neboť Sidonie byla v hodině. Učila se pianu již sedmý rok a při- vedla to dosti daleko. Každou písničku vy- ťukala na klavíru jednou rukou. To ale sem nepatří. Když pan Kalfus po srtdečném uvítání paní Meriové vkročil do pokoje, zabušilo vdově srdce poněkud prudčeji. Zahlédla totiž, že pan Kal- fus je hladce oholen, má nakroucený knír, ulí- zané vlasy a bílou kravatku. Tedy v gala a ve slavnostní náladě. „Nepřicházím snad nevhod, milostivá paní?“ ptal se na prahu pokoje ... „Oh dokonce ne, naopak, živé duše není

zcela bez obavy, že nás někdo vyruší,“ sladce, jedním dechem švitořila vdovička. „Račte se posadit.“ Pan Kalfus zabořil se do měkkého fau- teuillu, paní Meriová usedla proti němu a vlo- živši do tváře co nejvíce příjemnosti, snažila se panu Kalfusovi situaci jeho usnadniti. „Doufám, že přivádí vás ke mně staré přátelství, není-liž pravda?“ „Arciže, arciže, milostivá, já tento — jak pak bych tak nejlépe začal,“ koktal v rozpacích pan Kalfus, „přicházím jako domácí přítel . ..“ „Oh — vy šelmo,“ usmála se lahodně paní Meriová, „jak obratně umíte to říci. A k čemu medle?“ pravila a poposedla o malounko blíže. Pan Kalfus se slabě začervenal, projel si rukou poněkud již řidčí vlasy a začal: „Už dávno jste mohla, milostivá paní, po zorovat, že nikterak mi není dům váš lho- stejným.“ Teď zapýřila se zase vdova a opět popo sedla o krůček blíže. „Jakž bych byla mohla pozorovat, milý příteli? Byla jsem pohřížena do svého smutku a tu nevšímáme si mužů, z úcty ku památce nebožtíkově. Aspoň ne první rok. No, mně už ovšem doba smutku dochází,“ dodala honem. „Oh — myslím, milostivá, že v té věci není smutek nikterak závadou. Slečno dcera...“ „Ta no také nosí, ovšem, ale to víte, taky jen k vůli lidem,“ skočila mu do řeči paní Meriová. „Ale srdce oželelo již a věřte, že touží... ale co bych vám říkala, vždyť vy po- chopite — jste dosud sám v nejkrásnějších létech . . .“ „Ano, ano — čtyřicet tří, prosím, ale přece jenom mám jakési starosti! Není to dohromady doma, dceruška je v hodině, můžeme hovořiti mnoho let, ale mně se pořád zdá, že vypadám o mnoho starší!“ „Ale můj bože — to je právě dobře.

Každá žena chce, aby muž vypadal starší, ne- boť tím ona zdá se mladší. Ostatně, vy jste do- cela hezký muž!“ „Tak myslíte, milostivá paní, že léta ne- budou žádnou překážkou?“ „Těch několik roků? Vždyť já, můj drahý, také už nejsem nejmladší, víte, že jsme od sebe jen o — tři léta?“ „Vaše stáří by, milostivá paní, nepadal ani na váhu, ale slečna Sidona — — „O — to je hodné dítě! Věřte, že bude mit ze všeho jenom radost. Ale já mluvím, jako byste se už byl vyslovil. Víte co — mluvme hodně upřímně! Sidonka už brzo při- jde, a ráda bych, aby do té doby bylo vše od- byto!“ „Tak vy ji, milostivá paní, na vše sama připravíte?“ „Inu arciže —přece jako matka musímjí vše říci... A myslíte —“ pravila, zajíkajíe se — „myslíte, že mě budete mít rád? Já — já — já vás mám strašlivě ráda!...“ A nežli se pan Kalfus nadál a mohl strašlivé nedoroz- umění vysvětliti, stiskla ho vdovička do náručí, až v něm kosti praštěly Sidonka na štěstí dlouho byla v hodině. — Když pan Kalfus dvě hodiny na to stanul ve svém staromládeneckém pokoji, prohodil pro sebe: „To jsem to vypral! Šel jsem za mladou a teď si musím vzít starou. Inu — jak osud po- velí. Snad to tak bude lépel“