Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

V Praze, v sobotu 27. dubna 1907.

Praha

3

Číslo 1I5.

4 article

Na ranní a odpel. list předplácí n- Praze v adninl a měnite aivrt lete aměso * drojí denánk nant na vo slisnn se na uěstc . . Peštou: n rk lia . : s drejí zlallko k2r

Pešta Praha

5 title

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranácl.

Praha

6 article Z volebního ovzduší.

Z volebního ovzduší. Zbývají již jen necelé tři neděle do volel do říšské rady, přes to však nelze říci, že by volební ruch někde rázovitěji se vyvíjel. anebo jednotnějších tvarů nabýval. Ve všech zemích a národech dosud převládá mínění že nastávající volby poskytnou obraz nebý valé roztříštěnosti následkem soutěže četných stran a velikého výběru kandidátů. Původně zamýšlené soustředění stran programově příbuzných na společných kan- didaturách jen z části se ujalo, ba lze s nadíti i případů, kde ani tu se neobejde be soupeřících kandidátů Ani v táboře německém nedovedli dosu zjednodušiti svou organisaci k nynějším vol bám, ač Němci se rádi vynášejí nad ostatn národy svou domnělou větší politickou v spělosti, a zejména u nás za posledních slav nostních dnů se snaží dodati si vzezření jakoby stále ještě v německém domě Na při kopě byla ona osa, kolem niž se musí točit náš svět. Naparování toto jest tím nechut nější, čím za volební kampaně zřejměji vý chází na jevo, že právě Němci v Čechách toho mají nejméně zapotřebí, aby upozor- ňovali na svou odžilou slávu, jejíž dny se již nenavrátí v dohledné době.

Němec Čechy

7 article

Vypadají v této své póse jako zapo menutá stráž, která nepostihuje, že hlavní voj, ke kterémuž náležela — dal se na po- chod jiným směrem, a význam jejich se ani tím nezvýší, když zahraničným svým bratrům do omrzení oznamují, co všechno se jim u nás nelíbí. Dostává se jim však na nej- výše jen pochybné rady, že musí spolehat sami na sebe. Než tato rada nemusí nijak znamenati, aby přeceňovali své skutečné síly. Stačil by tu ostatně i pro ně klidný po hled do vlastního — širšího tábora, míním do tábora Němců rakouských Snad by seznali, že nepřeháněl v ne- dávném svém projevu předseda uherského ministerstva Wekerle, když poznamenal, z nestali se silnějšími. Ani výrok Derschattův že záležitosti národnostní nejsou otázkou počtu ale moci, nemusí je zvláště nadchnouti, protože přirozený vývoj ještě nikde se nezastavil pře mocí, jež nespočívá na širokém podkladuli- Kde jest na př. někdejší zajisté velmi veliká moc strany ústavověrné, kde zejména její postavení ve Vídni? Dnes pokládají to vídeňští liberálové již za veliký úspěch, když v některém tamním volebním okresu vo ličstvo klidně vyslechne řeč liberálního kan- dovém.

Němec Derschattův Vídeň Wekerle

8 article

didáta. Nejsou-liž to listy jejich vlastního tábora. kteréž, pokud nezaplavují sloupce své ten denčními zprávami o událostech pražských za nynějšího pobytu panovníkova, samy do- znávají, že v měšťanských stranách něme- ckých zavládla rozervanost a nesvornost, že ruch volební mezi Němci v Čechách tě mito zjevy od samého svého počátku se cha- rakterisuje, kdežto německá sociální demo- kracie a klerikálové postupují v řadách pevně semknutých? A jestli prý v těchto »polito- váníhodných poměrech« aspoň v poslední chvili nenastane obrat a jestliže německé měšťanské strany ani v poslední chvíli vůči černému a červenému nebezpečí se ne- vzchopí, dostane se převahou pokrokovému táboru českých Němců pro radu říšskou — poslanců a zástupců směru sociálně demo kratického a klerikálního. Klerikálové, totiž křesťanští sociálové považují prý Němce v Čechách v nynější volební kampani, za zkušebního králíka staví skorem ve všech okresech německých. rovněž jako sociální demokraté, své kandi dáty. Jest to ostatně prvý případ, kdy kř sťanští sociálové tak okázale a četně zasa- hují do voleb v německých okresech v Če- chách, a třebaže většina jejich kandidatur byla pouze početná, aby se zjistilo množstv jejich přívrženců, jest přece nebezpečí, že při užších volbách budou hlasy pro ně ode- vzdané rozhodovati.

Němec Čechy

9 article

Proto ozývá se čím dále hlasitěji volání, aby liberální a pokrokové živly německé se vzpamatovaly a k volebnímu osudl jednotně postupovaly. Prozatím jest situace ve voleb- ním měšťanském táboře taková, že výsledek většiny voleb bude naprosto nejistý, takžese lze nadíti nejpodivnějších překvapení Byť i dotyčné hlasy německé za účely agitačními líčilv poměry v táboře německém černěji, než to odpovídá skutečnosti, nedá se přece jen upříti, jak prazdně působí a se vyjímá naparování lidí z téhož tábora, poku nam Čechům chtějí vnucovati svou davno odžilou a proto skrz naskrz průhlednou pósu. Ostatně pocit nebezpečí »černého«a »červeného« počíná pronikati v kruzích ně- meckých i mimo naše království a obvod zemí českých, a počíná se tam ozývati ne- méně důrazné odsuzování »do nekonečna se rozbíhajícího drobení, kteréž v německém táboře bují, ač jest to věc naprosto směšná«, a jak v kruzích liberálních, tak v kruzích nacionálních počíná síliti heslo, aby tyt německé skupiny se opět seřadily ke spo- lečnému postupu. Nejpatrnější ohlas a účinek této obno vené snahy po sjednocení a společném po- stupu pokrokových liberálních a nacionálních Němců projevuje se ve Štvrsku. Tam totiž německá strana lidová, z jejíž středu vstou- pil dr. Derschatta do nynějšího ministerstva, vydala volební provolání, v němž ustupuje sama úplně do pozadí, aby sesílila ostatní strany německé; pod svou vlastní firmou nedoporučuje vůbec zádného kandidata k na stávajícím volbám.

Čecho Němec Derschatt

10 article

Provolání to jest v nejednom ohled velice zajímavé a snaží se zejména ličením slovanské většiny v příští radé říšské sjed- notiti německé skupiny. Vedle »bloku« slo vanského prý zvláště ony strany mezi Němci, jejichž hesla jeví velikou přítažlivost na ši roké vrstvy lidu, vzrostou mnohem více ne německé strany pokrokové. A tato okolnost nutí prý každého, kdož smýšlí upřímněs svobodou a národem, aby odstavil všeck zvláštní zájmy a pracoval o utvoření silně německo svobodomyslné strany. Pouze taková strana prý dovede čeliti blokům slovanskému a klerikálnímu. Proto nestaví žádných vlast- ních kandidátův, aby umožnila vznik její vyzývá své stoupence, aby dali hlasy své pouze kandidatům, kteří poskytují bezpečno záruku, že se přičiní o utvoření takové strany Právě pro blízkou souvislost ministr dra. Derschatty se štyrskými německými lidovci přikláda se prohlášení tomuto mimo- řádný význam a nepochybíme asi, že i námi včera ohlášený projev hornorakouského zem- ského hejtmana dra. Ebenhocha vytryskl z obavy, aby za koncentračními snahami ně meckých pokrokových a liberálních stran ne vězeli němečtí členové nynější vlády S tohoto blediska může vněstí jak pro- volání štyrských lidovců, tak projev dra. Ebenhocha zcela nový proud do posavadního volebního ruchu, kterýž jest s to zpříkřiti volební zápas zejména mezi pokrokovými a klerikálními Němci

Němec Ebenhoch

11 article Panovník v Praze.

Panovník v Praze. Za velmi vldného počasí opustil včera clsat a král královský hrad na Hradčanech, aby dle programu učinil návštěvy budov a podniků, v posledních letech obcí a státem provedených. Odjezd panovníkův z Hradčan byl ustanoven na 142. hod. odpol., ale už od hodiny polední shro- mažďovalo se v ulicích, kterými měl jeti, pře- četné obecenstvo, jehož počet čím dále tím více vzrůstal. Když pak panovník přijel, obecenstvo hlučným voláním Slávy jej provázelo. Návštěva panovníkova platila především nádherné, dle veškerých moderních požadavků zřízené budovy obecné a měšťanské školy divěl u sv. Vojtěcha. Vnutřek budovy byl k vznošené návštěvě bohatou svěží zelení vyzdoben. Ve vestibulu školy shromáždili se k uvitání mocnáře starosta měst pražských p. dr. K Groš s obě- ma náměstky pp. drem. Štychem a Jirouskem a čelnými členy rady městské a sboru obecních starších, inspektor škol českých p. prof. R. Jed- lička, inspektor škol německých p. Michalitschke, dále vicepresident zemské školní rady Zabusch, zemský školní inspektor Wenig, členové okresní školní rady pp. Schiötter, dr. Baštýr, dr. Blanda, Kmoch, farář Hrejza, farář Kalda, řed. Číhař řed. Steiních, učitelský sbor této školy s ředite- lem p. V. Bosáčkem, katecheta P. Strnad pre- sidiální tajemník p. Borůvka, presid. úřadník p. Groh, pl. B. Červinková za komitét dam pro industriální vyučování, p. T. Maděra, předseda komitétu pro útulky, dále p. F. A. Úrbánek. projektant stavby p. vrch. inž. Velich, projek- tant ústředního topení p. dr. Zdogel a slavitel budovy pp. Lehký a Dahinter a školní lékar p. dr. Janele.

Sláva panovníkův svatý . Vojtěch Groš Štych Jirousek profesor Michalitschke Wenig doktor Baštýr Blanda Kmoch Hrejza Kalda Steine V Bosáček P Strnad Borůvka Groh B Červinková T Maděra Úrbánek Ing Velich Zdogel Janele Praha Hradčany královský hrad

12 article Císař a král ve škole u sv. Vojtěcha.

Císař a král ve škole u sv. Vojtěcha. Provolávání slávy už z daleka oznamovalo. že panovaík přijíždi. V 1 hod. 37 min. odpol. fanfáry s nejvyššlho patra školní budovy uví- taly eísaře, který po vystoupení z dvorního kočára dal si svléci kabát, načež přistoupil. provázen místodržitelem a družinou, ke hlav nímu vchodu školní budovy, kdež byl uvítán starostou měst pražských p. drem. Grošem, oběma ná- městky a vicepresidentem Zabuschem. Dopro- vázen těmito hodnosty, odebral se panovnik do školy, kde u prvního slupně sňal generálský klobouk a špalirem děvčátek, chvojové festony držících, po schodech postupoval do vestibulu, kde voláním slávy byl panovník uvítán. Zde oslovil císaře a krále primátor p. dr Groš, jenž poděkoval mocnáři za návštěvu této budovy, která podává důkaz péče obce pražské o školstvl. Panovník odpověděi česky: »Těši mě, že vidím, jak král. hlav. město Praha, nelitujíc obětí finančních o vývin svého školství pečuje.« Císaři byli pak představeni: vicepresident Zabusch, zemský školní in spektor Wenig, insp.

svatý . Vojtěch Groš Zabusch Wenig Praha

13 article

Ip. R. Jedlička, m. r. Kasalický, stav. r. Pasov- ský, m. r. Hubáček, projektant školy vrch. inž. Velich, ředitel školy p. Bosáček, členové okresn školní rady, z nichž některé panovník oslovil. Dále ubiral se moeniář kolem stavitelů školy pp. Lehkého a Dahintra a ostatních hodnostů oslovil dámy komitétu pl. Červinkovo u pl. Srbovou- Lužickou. Pana T. Ma- děry a pí. Kuklové- Bezděkové táz i se panovník na působení útulny dítek, jichž n 3000 nalézá se v útuleích. Panovníkovi dostalo se vysvětlení, že jsou to nejvíce dítky chudob- ných rodičů a nad touto péči mocnář vyslovi potěšení. Doprovázen družinou a hodnostáři. odebral se panovník do tělocvičny, kde množ- ství bíle oděných děvčátek a řízením sl. Matyldy Hrubíkovy vzdelo hold panovnikovi. Po za pění plsně projevil císař a král uznání svě slovy: »Velmi dobře !«. Žákyně Josefa Burianova, k úkolu to- muto z nejlepších žaček vylosovaná, přednesl vřelý proslov z péra p. insp. Jedličky a podala moe- náři akvostnou kytici. Panovník kytici přijal a po- chválil žákyni: »Velmi dobře !«. Potom při- stoupil císař a král k slečnám učitelkám M ůl lerově, Semerádové a Hrubíko vě, projevil jim své potéšení a poznamenal, že divky mají velmi dobré vzezření. Mezitím při- stoupil generální pobečník hr. Paar k děv- čátku žákyni Honlově, o níž se domnival že proslovení panovníkovi přednesla a odevzdal jí pouzdro s nádherným zlatým náramkem, opa- třeným medailonkem s inierálkami panovníka.

R Jedlička Hubáček Ing Bosáček Červinkův Srbová T ma Kukla Bezděková Hrubíkův Burianův Jedlička Semerád Hrubíko Paar Honlův Pasov

14 article

Děvčátko byto timto skvostným darem velice překvapeno a překvapeni byli všichni, kdož v- jev ten pozorovali. Genorální pobočník byl však záhy upozorněn křídelním pobočníkem na omyl, že totiž drahocenný dárek doručit jinému děv- čátku. Radost a potěšení žákyně Honlovy ne- byla však zničena, neboť generální pobočnik odevzdal křídelnímu pobočníku druhé pouzdro se stejným drahocenným náramkem a ten do- ručil dárek školačce Buri an o v ě. Rozumi se, že děvčátka s nevýslovným zájmem prohli- žela oba dárky. Mezitím panovník projevil ještě jednou s uspokojeni, pravil: Děkuji ještě jednou a s pá- nem bohem!« a za trojího volání slávy dítek opustil těloevičnu a odebral se do mistnosti útnlku, kdež byla mu představena pí. K uklo vá- Bezděková. Panovnikovi byly ukázány práce umělých květin, jež dítky v útulně vyrobily mocnář projevoval nad tím uspokojení. Na do- lazy mocnáře dala pí. Kukfová-Bezděková výe klady a čísař vyslovil překvapení, že tak malé ditky umějí tak pěkné práce zhotoviti. Panovník tázal se, zda jsou to dítky chudých rodičů paní Kuklová odvětila, že jsou to dítky zejména rodin dělnických. Panovník s poděkováním pře- vzal kylici umělých květin, v útulku zhotovenou.

Honlův Bezděková Kuklová

15 article

Panovník postupoval pak po schodech do prvého patra budovy, kde navštívil fysikální sln, kde slečna Smolkova znázornila postup přednášky, spojené s promítáním obrazů. Pro- mitnut byl zejména hrad Habsburg, vídeňský hrad, Schönbrunn, Hradčany a ksnečně podo bizna J. Veličenstva. Panovník se s uznáním způsobu vyučování vyslovil. Dále vstoupil pa- novník do pracovny, kde sl. Soykova vy- učovala ručním pracím a odtud zavítal do druhé třídy obecné skoly. Dévčátka roztomilé dekla- movánky přednášela a psnovník projevil nad tím své polěšení. Mocnář přístoupil až k prvé lavici a tázal se děvčátka, jak je staré. »Pět roků. Veličenstvo,« odvětila malá čipera. Bylo vyslo- V drobném prodeji sanojsio o so be nsl ve slislkách sa vesker s čtelo.

Habsburg Soykův Smolkov Hradčany Schönbrunn

16 article

Sepei e dnr Inseraty plati se holové zapřee acey ierty pljíná dpilnt- nachárejí se. tel redrik tlskárna s erpedise , Národnich Lišta“ Bskopisy so Bovnaeti

17 article

veno přélvapéní, že Pětileté děvčátko navště- vuje již druhou třídu, ale vysvětlilo se, že to byla sestřička školačky druhé třidy. Deklamo- vánky, jež odměnil panovník pochvalou, nacvi- čila sl. Maškova. Mocnář pravil na odchodu; »Velmi pěkné to bylo« a odebral se do ředi- telny. V ředitelně rozložené plány budovy dal si vyložiti přitomným projektantem vrch. jnž. Velichem a pravil k p. starostovi dru. Grošovi: Je to velmi obtížná situace a znamenitě poda- řilo se umístiti na tomto staveništi překrásně zařízenou Vaši školu. Téší mne, že věnujete tolik péče výchově školní mládeže. Pochváliv ještě celkové zařízení školní budovy, podepsal se panovník do pamětní knihy školy: Frantíiek Josef. Za zpěvu čtvrté sloky eísa'ské hymny volání slávy panovník opustil školní budovu, která vzbudila zájem mocnáře a o jejíž stavbě s pochvalou se vyslovil. Obecensívo, ve velkých zástupech před školou shromážděné, v době prohlidky školy dí- valo se na práci podkováře. Mezi jizdou z hradu ztratil totiž jeden kůň dvorního kočáru podkovu. Neprodleně byl opatřen podkovář, který ztra- cenou podkovu novou nahradil a práci ukonči dříve, než panovník školu opustil. Ve 2 hod. odpol. panovník vstoupil do k- čáru a jel Sltkovskou ulicí na Riegrovo nábřeží, pak do Resslovy ulice, Dittrichovou kolem ko- leje studentské, Václavskou opět do ulice Res- slovy a po Karlově náměstí, vyšehradskou třídou a Libušinou ulicí k vyšehradskému tunelu. U emauzského kláštera na Slovanech kázal pa- novník zastavit a přijal hold mnichů, jichž před- staveného oslovil.

Maškův Velich Josef Sltkovska ulice Riegrův nábřeží Resslův ulice Reso Karlov náměstí vyšehradský třída Libušin ulice Slovan škola : Frantíiek

18 article

Prohlídka vyšehradského tunelu a nového nábřeží. K návštěvě panovníkově v mistech. spojujících novou komunikací Vyšehrad s Podolem, uchystáno bylo přijeli až n branické straně tunelu, kde zřízen byl na nábřeží stan, v pozadí silnice pak pěkná alego- rická skupina, zobrazující hold králi. Zde očekáván byl příjezd panovníkův jednak mistními spolky, dozorstvem nad stavbou tunelu (členové jeho, jak později uvedeno, představeni a pak zastupitelstvy obef Podoli-Dvorce a Bra- níka. Byli to zejména pp. : starosta Podolí, sta- vitel F. V. Šerci, jeho náměstek Hynek Hora, radní R. Nešvara, V. Jahoda, V. Douda, Fr. Kncourek a J. Ulrich; členové zastupitelstva Crvk, J. Machulka, L Schrapfeneder. A. Špaček. J Šmejkal, J. Metzl. J. Štastný, F. Je- linek, F. Vacek, B Bučina, J. Zlatník, J. Dlouhý. J. Klíma, dále zástupce cementárny arch. Czurbu, farář Brož, kaplan Sysel, úřadníci obecní. Dále obecní žastupitelstvo obce branické se starostou Ant. Šnajberkem, školní děti obec. a měšťan. školy se sborem učitelským, řed. měšť. školy PhC. P. Papáček, řed. ob. šk. Ant. Tomek ; úřadnictvo okresního soudu a berního úřadu v Nuslich, dámy a členové krejcarového Spolku, členové Sokola v Podolí a Braníku, Občanská beseda v Podolí, podpůr. spol. »Dobromil«, be- seda »Neruda«, ochotnický spolek, čten. besed »Jarost«, vysloužilci a hasiči z Podolí a Braníka, bratrstvo branické a ostatní spolky branické. Zároveň dostavila se k uvitání mocnářovu správní rada branického pivovaru, sestávající z předsedy Eugena Lederera, místopředsedy, zem, staveb. rady Landy, ředitele HIynka Kreut- zera, Ivana Hájka, Hlasivce, Spurného, V. Brože, Jindr. Havlíčka a Prausse.

F V Hora R Nešvar V Jahoda V Douda Kncourek J Ulrich Crvk J Machulka J Metzl J Štastná F Vacek J Zlatník J Dlouhý J Klím Czurba Brož Antonín Šnajberk P Papáček Tomek Dobromil Neruda Lederer Kreut Hájek Hlasivec Spurný V Brož Jindr Havlíček Prauss Vyšehrad Podol Podolí Francie B Bučina Braník Sokol v Podolí rada Land HIynka vyšehradský tunel L Schrapfeneder J Šmejkal

19 title

FEUILLETON.

20 article Dva nekrologv.

Dva nekrologv. André Theuriet j.

Theuriet

21 article

Právě oznámil telegraf úmrtí stařičkéh básníka a románopisce Andrého Theu rieta. Básník přírody a hvozdů, idylický malí trancouzského venkova, idealista nejčistšího zrna jeden z posledních romantiků a parnasistů dožil svůj čtyřiasedmdesátý rok v plném souzvuku požehnaného a bohatě a šťastně naplněnéh živola. Theuriet (Claude-Adhémar-André) narodils 8. října 1833 z rodiny lorrainské v Marly le Rov (Seine et Oise). Jeho otec byl úřadnike katastru v Bar-le Duc a mladý Theuriet na- sloupil tutéž dráhu roku 1853. Vytrval naní a šel roku 1886 do pense v hodnosti přednosty úřadu. Poprve vystoupil verši v Revni de Paris brzy se stal spolupracovnikem známé Revu obou světů. Roku 1868 získal první cenu Akademie za svazek básní »Stezka lesníe. Theophile Geutier uvital jej velmi příznivě uvedl jej v kruh parnas-istů, jichž básnickému kredu zůstal básnik věren až do posledníeh šedin. Již tenkrát byl uznáván jeho tichý diskretní ton, jeho stlumený cit, jeho smysl pr krásy a kouzlo tokální scenerie a on nazýván byl básníkem lesů par excellence. Vlastnosti tyto zachoval si a přenesl do své prosy. Jeho no- vely dýší krotkým, ale za to zdravým životem a jsou plny vroucnosti a mírné possie při ml- ném realismu jeho nazíráni. Druhá sblrk básnická »Modř a čerň« sesilila všecky akcenty knihy první, ještě mimo to látkově rozmanitějs i formou dokonalejší. Zejména cyklus o ptácí s ilustracemi Giacomelliho jej proslavil. Roku 1870 účastnil se Tusuriet války. bojoval u Buzenvalu. V době té napsal několik silných vlastoneckých básní, sebráti dal v Odéonu sktovku veršem »Jean—Marne«, která dlouho byl kusem repertoirním. Jedna z jeho nejlepších sbirek básnekých »Kniha krajanky« vyjde c nejdříve v našem Sborníku světové poesie, v

André Theo Theuriet Claud Adhémar André Jean — Marna Revni jít Paris Marly le rov Sein et Oise

22 article

dávaném Akademil. Před tím se u nás zabývali jeho poesií Klášterský (Pláci), Šebek (Arietto) a Černý Václav (Lesní stezka) i pisatel těchto řádko ve své Poesii francouzské nové doby. V románu a novele vyvinul v letech osm- desátých až devadesátých činnost přehojnou získal si velikou obec vděčného čtenářstva. Od první své kniby až do poslednl. jest jich kolem sedmdesáti, nezapřel postu rodného kraje svého a snílka, někdy až přecitlivělého, který se v letech rozbujelého naturalismu nehodil do programu mladých nejmladsích, jimž byl přilis prostým a snad monotonním a stále se opakujícím, zejména v zápletkách děje a jich luštění obligátním sňatky všech těch Raoulů a Angelik v mnohých variantech. Stačí jmenovati jen některé z jebo prós: Slečna Gnignon, Manželství Gérardovo Štěstí Angelovo, Raymonda, Divoška, Madame Heurteloup, Denník Tristanův, Michael Verne- uil, Tajemství Gertrudino, Teta Aurelie. Pod- zimní láska, Dvě sestry. Abbé Daniel, Lesn povídky, Flavie, Paní Veronika, Lilia, Filomena. Divoká lihe, V růžích a jiné a jiné, nehled k menším skizzám, novelkám a povídkám, z nichž některé jsou delikátními vzorky intimní poesie francouzského idyllického venkova.

Klášterský Plák Šebek Arietto Raoul Gérardův Angelův Raymond Heurteloup Tristanův Michael Verne Gertrudin Aurélie Daniel Flavius Veronika Filomena Teta Černá Václav slečna Gnignon

23 article

Tato poetická stránka v činnosti Theurie- tově byla vždy oceňována a vděčně uznávána i tam, kde mu nejednou vytýkána byla utkvěla manýra. Jisto jest, že Theuriet byl silná vloha deskriptivní, které v poesii se mohl rovnati jen maliř básník Jales Breton a drsnější poněkud, ale rázovitější Francois Fabré. V tom se sná- sejí všichni kritikové současní Theophile Gautier, Paul Stapfer, André Lemoyne, Adolf Brisson i Antony Valabregue. V románu a novele vyšel od George Sanda a lze některé z jeho povídek čestné položiti vedle nejlepších venkovských idyl francouzského písemnictví. Theuriet byl jedním z hlavních spolupraco vníků a sloupů konservativní »Revue obou světů«. již zásoboval romány vedle Sanda a po nám skoro s příslovečnou pravidelností. Akademie která jej několikrát poetila za verše i za prosu cenami, zvolila jej též členem svým. Mimo t byl i rytířem čestné legie. Celá néha a vroucnost Theurietova vyznívá z jeho poslední básnické knihy nazvané »Za hrada podzimní« a vyšlé roku 1894. Staré tón první jeho Iyriky přirodní ozývají se tu v novýci akordech, vyzlacené posledními paprsky zapada- jíeího slunce. Kniha neobyčejně harmonická, ve které se básník místy blíží nejčistším akcentům samého Lamartina.

Theuriet Jales Breton Francois Gautier Stapfer Lemoyn Brisson Antony Valabregue Sand Theurietův Lamartine

24 article Charles Guerin t.

Charles Guerin t. Dne 17. března zemřel ve věku 33 let francouz ský básník Charles Guérin. Zesnulý byl vedle Fer- nanda Gregha nejlepším představitelem mladé fran- couzské possie. V jeho díle (jmenuji tu jen posledn tři knihy: L'Eros funěbre, 1900, Le Seme n de Cendres 1902 a L'Homme Intéri e u 1905) slučuji se vynikající vlastnosti básnické mládeže posymbolistní: barvitá dikce, přesná a určstá forma, zjemněný smysl psychologický a velmi rafinovaná citl- vost. Proti akademičtějšímu Greghovi zachoval si Gué rin více spontannosti jak v pojeti tak i ve výrazu, víc tepla a důvěrnosti. Byl to jemný duch, protknutý všem smutky a bolestmi moderní doby; podlehal jim zvláště v prvé době svého vývoje a teprve v po- sledním čase překonával je napjetím vůle. Tak vznikla tato poesie teskná, něžná, bohatě odstí něná, smyslná, vášnivá a při tom skvělá jako nově ražený peníz. Jako u všech příliš jemných básnických srdeí je i tu melancholie předním mo- tivem. Ale melancholie, která nejen že se neleká utrpení, nýbrž naopak je vyhledává s jistou sebe mučicí zvědavosti; zdá se (mnohé jeho verše tomu nasvědčují, jakoby básník měl předtuchu svého brzkého skonu), že vyhledává usilovně příležitost k utrpení, aby na něm sesílil a vzrostl. V Guéri novi ztrácí mladá Francie svého nejnadanějšího lyrika. Jeho básnický výraz vyznačuje se bohatou vynalezavosti obrazů a budebností verse, jež obojí byly mu po- divuhodnou měrou vlastní. Do češtiny přeložena jeho báseň »Vy, zahrady mé . . .« v »Čonviviu vModerní Reue, 1 900. Dr. O. Theer.

Guerin Cendres L Homme Guý Theer Fery Intéri e Čonvivio vModerní Reue 1 900 L ' Erós

25 article Naše novinky.

Naše novinky. * Karel Kála!: Obrázky z pod Tater. Prah J. Otto, 1907. (Salonní bibliotéka 118.) Pan Kálal je svýmí články o Slovensku dobře znám. Miluje Slovensko a cítí hlubokou bolest nad zuboženým kulturním stavem, v kterém se lid sloven- ský nalézá. Tato láska a bolest jsou základní notou jeho článků a také jeho knížky. Číl jejich není umě- lecký. Ačkoliv pěkně a živě vypravuje i kreslí, chce přece především agitovat v nejlepším smyslu toho stova. Probouzí živou účast českých lidí s bídou s utrpením slovenského lidu, volá po kulturním pů- sobení pro tento lid. Jeho obrázky jsou typické postavy z života na Slo- vensku, na nichž ukazuje ubohý život lidí, žijícich

Karel Otta Kálal Praha Slovensko

26 article

v této kulturní poušti, kruté jednání maďarských páno a neohroženou osvětnou činnost slovenských buditelů. Dráteník Pavel je typ oddaného, pokorného drotara, bloudícího za ubohým výdělkem světem, Jeho po- čestný názor na živol, jeho vroucí láska k rodině domovu, jeho krotkost a zbožná pokojnost js u tak dojemné, s takovou láskyplnou vroucností líčení, že cítíte těžkou litost nad člověkem tak ryzí a vzácné povahy, jenž pro bědu, do níž uvržen jeho národ, ne- může se povznésti. Pan učitel je neuvěřitelný cbraz kulturní bídy. Ubožák a slaboch, žijící na vsi žebrá- ckým životem v úplné odvislosti od žida, jemuž žena nádenniči a od maďarské správy, je — sám jsa beze všeho vzdělání — učitelem slovenských dětí, a chodi občas po moravských pánech bratřích a farách žebro- tou. Ale i s ním má autor hlubokou soustrast, právě jako s „prevelebným pánem“, duchovním v zíracené vsi, jenž, člověk vzdělaný, mnoha léty prožitými v té chudobě a duševní pustině ztratil všechen zájem o duševní a kulturní život. Víc jak soustrast, hořkou bolest způsobuje povídka o mladém manželu přičin- livé ženy, chodící světem s výšivkami, jenž pitím ničí sobě i jí život. Ten zoufalý zápas ženy o zachrá- nění muže, pouti, slavné přísahy o odříkání kořalky a na konec záhuba muže pijana a tupá lhostejnost poloumořené manželky — hrozné scény, tím hroz- nější, že nejsou jen výjimkou. Útisk vládní je rozkre- slen široce dramatickým líčením činnosti obecního písare odrodilce „pana notárka“. Obrázek ten byl také zpracován v tendenční drama, jež přes to, že příliš prozrazuje úmyslné soustředění a zaostření násilni- ckých výjevů a špatných vlastností na jedné postavě.

Pavel

27 article

nemíjí se hlubokým účinkem. Mužný, těžký zápas o vzdělávání a probouzení lidu vede redaktor sloven- ského listu. Den v redakci, kdy redaktor od šerého rána s nepřekonatelnou trpělivostí a shovívavostí vy- hovuje nejrozmanitějším přáním svých čtenářů, do úmoru, až hluboko do noci vykonává práci redakční, s neskonalým sebezapřením zápasí se chikanami vlá- dy i s neporozuměním a vlaslních lidí — je živějšín dokumentem o obětavé pracovilosti pravé slovenské inteligence ve službách osvěty lidu, než obšírné Život na Slovensku dokreslují dvě scény: Tábo lidu, na němž vlastenci slovenští povzbuzují líd, aby trval na svém právu a Volba ve Vrbové, kde těžk křivdy s volebním násilím, na lidu páchané, vysvětluji porážku slovenského kandidáta i v okresu čistě slo- vensky smý šlejícím. Přál bych si, i v zájmu oné tendence, klerou autor s takovým zápalem sleduje, aby rozhodls pře další své, tak záslužné literární činnosti, pro přes- nější formu, buď uměleckou neb vědeckou. Aby nám podával buď umělecky zcelené obrazy, v nichž tendenc neprojevovala by se agitační, ale účinek tím silněji se objevil, byť ne přímo, těmi čistě umělecky kompo- novanými a na hlubokém citu založenými obrazy ži- vota — autor má dojista k tomu i dostatek hlubokého citu a silnou tvůrčí fantasií, kterou dovede obrázk své vyvolávati. Neb aby podrobně doloženými stu

Mužná Slovensko Tábo lid Vrba

28 article

Jar. Vrchlický.

Vrchlický

29 article

úvahy. diemi, jež nechtějí působiti přímo na cit, ale tím jas- něji žalují svými ciframi a daty rozumu, vylíčil onu bídu a ono utrpení, jimiž hyne slovenský lid. Me i v té formě, ve které zutor svou knihou mlu- ví k českým lidem o osudu uherských Slováků, těmite několika nakreslenými charaktery, ryzí povahou, vy- báněnou do světa z bídy domácí, slabochem omezen- cem, jenž žebrá o přízeň pánů, siabocnem inteligen- tem, jenž duševně odumírá, zpupným odrodilcem, řá- dícím proti vlastním lidem a mužným inteligentem, bojujícím za ten lid — vším tím způsobuje u svých, bohdá četných čtenárů, hluboký dojem. Nechť pro- jeví se mu i účinek tohoto dojmu v účinné účasti na nezbytném pro nás kulturním díle národním: osvět- ném povznesení uherského Slovenska. * Camlle Flammarion: Neznámo a zá- hady duše lidské. (Spisů Camilla Flammariona sv. I.) Preložil Josef Pachmayer. Nákladem Hejdy a Tučka v Praze. Camille Flammarion jest, jak známo, apoštolem novodobého pantheismu, zakladatelem nového, po- krokového náboženství, opírajícího se o výzkumya zákony vědecké, o dobrý rozum lidský. Jméno Flam- marionovo nyní známo jest již v celém světě jakožto jméno znamenitého učence, hvězdáře, mathematika, filosofa, znalce věd přírodních i jakožto vědeckého odpůrce atheismu vychloubavého a materialistického.

Slovák Camillo Flammarion Pachmayer Hejda Tuček Flammarion Slovensko Camlle Flammarion Praha svatý . I

30 article

Spíritualismus jest jeho půdou a hledí mu zjednati co nejvíce přívrženců krásnými knihami svými. z nichž taktéž mnohé byly již přeloženy do češtiny, jako posledně na př. velikolepá, pravá zlatá knihla pantheismu »Bůh v přírodě«. I v »Neznámu« pokouší se Flammarion vrhnout trochu světla do oněch záhadných zjevů, jimž sou- hrnem říkáme pohrdavě »spiritistická halucinace«, do jejichž pravé a nepopíratelně vážné podstaty však dosud jsme nevníkli a na jejichž vysvětlení nejsme s to se zmoci. Úvádí tu v objemné knize na celé stovky příkladů, dokumentujících vážnost celé otázky a provází je výklady svými přísně sice vědeckými, ale přece populárními a velmi lebce pochopitelnými. V nynější době povrchnosti v nazírání na život lidský a záhady jeho kniha — jednající na př. i o telepotických projevech umírajících, viděních do dálky, předvídáních do budoucnosti a pod. — přichází vhod velice, jako vůbec celé souborné vy- dání spisů Flammarionových.

Flammarion Flammarionův

32 article

* Básnické splsy Jana Nerndy. Část první: Hřbitovní kvití — Knihy veršů. S úvodem od Jar. Vrchlického. (Sebraných spisů Jana Nerudy, jichž řadu I. pořádá Ignát Herrmann. Díl I. Básnické spisy, část I. V Praze. Nakladatel F. Topič.) Toužebně očekávaný první svazek básní Neru- dových, jimiž v Topičové novém vydání Nerudy za- hájena řada básnických spísů, Ig. Herrmannem re- digovaná, objevil se tedy na veřejnosti k veliké ra- dosti obdivovatelů genia Nerudova, jako základní kámen knižního pomníku, který budován jest velko-

Nernda Vrchlický Neruda Herrmann Nerudův Praha Ner