Dne 15. dubna 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 103. Strana 5.

kterém bychom nenašli případy opsané z orgánu žida Adlera, kde se špiní různí kněží, třeba až v Italii, v Americe, ve Francii, ve Španělsku z různých zlo- činů proti mravopočestnosti, ba i z vraždy. Proti ta- kovému banditství těžko ovšem pracovati. Napadené osoby v dálných zemích ani neexistují, to však ne- vadí. Účelu je dosaženo, štvaní na kněžstvo musí za- krývati pravé vinníky a padouchy strany sociálně- demokratické, kteří dělnictvo svádí do kalných vod anarchie. Ať žijí agrárníci! Píše se nám: Otázka hmotného postavení učitelstva vyvolala na jihu českém pravou bouři. Dnes kažlý čte noviny aspoň úřední, když nemá na jiné. Rolníci se scházejí a rokují o této otázce velmi živě Než neobyčejný rozruch mezi nimi způsobil návrh poslance Anýže, který po- dal jménem svobodomyslného klubu českého. Učitel- stvo ovšem zasluhuje zlepšení, ale nemá se opět ne- smírné břemeno na bedra rolnictva, bez toho již po krk zadluženého, uvaliti, nýbrž stát má přispěti na školství potřebným obnosem. Následek toho je, že volá se dnes mezi rolnictvem téměř jednohlasně: Za rok budou opět volby. Nebudeme již voliti poslanců svobodomyslných, kteří na nás nic nedbají a nám jen stále nová a nová břemena přidávají. Neznají našich

bídných poměrův a proto naším heslem k novým volbám budiž: »Ať žijí agrárníci«, ti mají aspoň svě- domí a cit se zadluženým rolnictvem a vlastním po- platnictvem. Toť všeobecný hovor mezi našim rol- nictvem. Poslanci naši spoléhají na učitelstvo při volbách; to se ale hrozně mýlí. Učitelstvo přestane míti rozhodující vliv na volby příští. Lid, který svo- bodomyslným poslancům málo již důvěřoval, přestane jim nyní důvěřovati úplně a odvrátí se od nich. Po- slanec Anýž svým návrhem velmi prospěl straně agrární, která mu za to může býti vděčnou. Vždyt ale leží na sněmovním stole přes 600 petic nejvíce z venkova, žádajících důrazně za důkladné upravení platův učitelských. V mnohých obcích je obecním písařem učitel, starosta dobrák. Učitel důtklivou pe- tici napíše a pan starosta podepíše, dá úřední pečet, a věc je hotova a ta jde do Prahy, aby pomahala tlačiti. Učitelstvo v těhle věcech hájí a zastupuje dobře své zájmy. Úpraví-li se platy učitelské, je třeba zlepšiti platy kněžstvu. Starý kaplan 35 až 40letý má 350 zl., a plahočíť se pro pár krejcarů po vzdálených filiálkách! Není to hanba našeho století? Jim ovšem je to století osvícené a svobodomyslné.

Kněz má toho velice málo, a to je krvavě zaslouženo, a aby dal na oděv, kterého při tolika chůzícha jízdách třikráte tolik roztrhá jako učitel. Dnes si každý dává dobrý pozor na šaty, aby je brzy neroztrhal, sice by si k jiným v dnešních dobách kněz tak snadno nepomohl. Jak mnohý kaplan si požaluje: Tohle a tohle bych měl ještě odebírati a předplatiti, tohle bych si měl koupiti, tamhle ubohého bratra pod- pořiti, ale nemám, jsem rád, že jsem sám dosti skrovně živ. A což staří chudí rodičové! Ti musejí čekati, až se nám služby upraví. Chudáci do té doby budou snad dávno v zemi. Dnes obyčejný lid na venkově zná mnohem lépe bídné postavení kaplana a sedmi- stového faráře, uznává, že jsou naschvál od poslanců odstrkováni a proto lid s nimi docela nesouhlasía jednání jejich v lečems odsuzuje, a zajisté doba je zcela blízká, kdy nižší duchovenstvo s veškerým ven- kovským poplatnictvem volati bude: Pryč se svobodo- myslnými poslanci, kteří nemají ani svědomí ani uznání a při příštích volbách ozve se jednohlasně heslo: »Ať žijí agrárníci !« * »Obrana zemědělců« o výchově dívek v klášteřích. Měli jsme již několikráte příležitost upozorniti, kterak orgán sdružení zemědělců jest velice kousavý, kdykoliv jen zavadí o katolickou církev.

Redaktor listu p. Hrubý patrně nemůže zapomenouti, že byl dříve učitelem. V posledním čísle se opět otírá »O. Z.« o naše ženské kláštery. Píše mezi jiným takto: »Rolník zámožnější vynaloží na vzdělání svých dcer dosti značný kapitál, avšak vzdělání to je po- chybené. Dívky takové obyčejně (!) bývají posílány do kláštera, kde se cvičí všelikým titěrnostem a učí se svým stavem opovrhovati.« Ždali tomu skutečně tak, o tom důkazů počestná »O. Z.« nepodává. My však upozorňujeme »O. Z.«, že není tomu ani rok, kdy české listy přinesly zprávu, kterak nejbohatší sedláci z Kutnohorska a Kolínska posílají slečinky až do Berlína. »Šípy« o tom přinesly případné illustrace a vtipy. Nebylo by na škodu, kdyby zámožní rolníci bez rozdílu posílali dcery do klášterů a ne do všeli- jakých »nóbl« pensionátů. * Neslýchaná drzost a provokace židov- ská. Píše se nám: Ve Smidarech veřejnou vyhláškou jest oznámeno, že účty obecní za rok 1899 jsou v úřadovně vyloženy a že každému občanu lze do nich nahlédnouti a případné námitky učiniti. V městě tom jest jediný žid Steiner, který si mnoho dovolía do svornosti občanstva klín vráží a ten se odvážil, spoléhaje snad na podperu a souhlas několika odda- ných sobě lidí, protestovati proti nepatrnému vydaji, jež město obětuje každoročně ve příčině slavnosti

Božího Těla, ano obstarává postavení jednoho oltář na náměstí a dává nepatrnou odměnu hudebníkům za výkony téže slavnosti se týkající, jako i o vzkříšení Páně osvětluje obecní budovu »radnici«. Doslovně námitka žida Steinera takto zní: Dne 28. března r. 1900 připomenul p. B. Steiner, že v účtě obecním za rok 1899 položka pod č. 28. ve vydání »Slav- nosti« vykazuje 19 K 68 h. (9 zl. 84 kr.) jest ne- správná, jelikož obec není povinna na slavnosti ná- boženské ničeho přispívati. — Steiner. — Nehledě k tomu, že námitka tato jest nemístná a neopravněná, ježto schválený rozpočet pro rok 1899 daleko větší obnos vykazuje, jest opravdu k úžasu, čeho dnes může se odvážiti jediný žid mezi 2000 katolíků! Co as by se stalo křesťanu, kdyby něčeho podobného v ně- jaké židovské obci se odvážil! Zajisté, že by se mu špatně vedlo. Těžko dnes psáti pravdu o židech, jelikož tu běží o třídu privilegovanou (tak jsme to

dopracovali s tou emancipací židů), která se již o to postará, aby propadlo konfiskaci, co by bezohledné nu židovskému egoismu, židovské ethice a vydřidušskému řádění hráze stavělo a je blíže osvětlilo. — Naříká se stále na úpadek mravnosti v životě veřejném i sou- kromém a příčinu toho lze viděti v tom, že křesťan- ský řád všeobecně mizí ve státech a my nerozpaku- jeme se tvrditi, že nebude-li znova zaveden a bude-li dovoleno ještě, aby židovstvo zásadami moderního talmudismu prosáklé, křesťanství na nejvyšší stupeň uráželo a své jedovaté názory organismu těla křesťan- ského vočkovalo, pak běda společnosti! Pak jednati se bude o bytí či nebytí křesťanské vzdělanosti a ci- vilisace křesťanských národů vůbec. Antisemitismus jest přirozenou obranou těch, jimž křivda hrozná se děje a jest hanbou pro ty, kdož nečinně přihlížejía dopouští, aby lecjaký žid beztrestně mohl útočiti proti křesťanskému náboženství vůbec a jeho obřadům zvlášť.

Antisemitismus je vážným a posledním napomenutím těch, kdož křesťanským národům vládnou. Poukazu- jeme na tento skutek neslýchané drzosti a vyzýva- vosti na pranýř veřejného soudu. L 10. Málo »stammesstolz« prý vycho- vává mládež německé učitelstvo. Poslední číslo »Fr deutsche Schule« přináší na úvodním místě provo- lání: »Liebwerte Volksgenossen!«, v němž se praví, že »v těžkém boji rakouských Němců proti Slova- nům, židům, sociálním demokratům a klerikálům (co jen mají ti ubozí Němci nepřátel!) nelze neviděti, ž dosud veliká část německé mládeže jest odchovávána v duchu německém«. Má li se věc napraviti, je žá- doucno, aby každý Němec v Rakousku odebíral — »Freie deutsche Schule«, která prý je dosud málo rozšířena! Podepsáno je 17 poslanců, mezi nimi Wolf, Iro a Schönerer. Teď to jistě půjde! Pražský magistrát nadržuje židům. V assanační poušti blíže „ruského kostela stojí ne- vkusná synagoga Maislova (č. p. 84-V.) s chatrným přístavkem, který ohledávaly dvě komise. Záležely sice obě z týchž pánů (inž Buchal, MUDr Preinin- ger, JUDr. Herman a ob. st. Kaše), ale došly po- každé k jinému resultátu. To ostatně vyskytne se snadno i u jiných úřadů První magistrátní komise usnesla se na zboření šeredného přístavku, druhá však na ponechání jeho na blátivém povrchu assa- načním — po menších opravách, které provedl p. ob. st. Kaše za 80 K. Pražský magistrát šel střední cestou, uznav a rozhodnuv, že ošklivý přístavek se musí sice rozbořiti, ale pozemská existence jeho pro- dloužena po ledabylém obílení do 31. března 1900. Datum to však už 14 dní minulo, ale nedotknutý přístavek dosud trčí do assanačního prázdna, poně- vadž — pražský magistrát, živnostnictvo jinak štikou stihající, hezky spí.

Koupě lázeňského velkostatku. P- nové JUDr. Maxim Reiner, zemský advokát v Praze a Leopold Schulz, řiditel Úvěrního ústavu majitelů domů v král. Českém, koupili od První záložny ve Vysokém Mýtě v zemských deskách zapsaný velko- statek „Lázeň Houštku“ u Staré Boleslavi, zapsaný v zemských deskách s právem volebním v kurii vel- kých statků, závazkem svěřenským nestížených, se čtyřmi villami: Dvořankou, Fibiškou, Smetankoua Vrchlickou, velkým lázeňským dvoupatrorým domem, restaurační a lázeňkou budovou. Lázně Houštka jest jedním z nejkrásnějších velkostatků v král. Českém, patřívala komoře král Českého a těšívala se ode dávna hojné návštěvě lázeňských hostí. R. 1813 na- vštívil Houštku císař František I. a za delšího po- bytu oblíbil si lázně jednak pro mnohé krásy pří- rodní, jednak pro ctihodné stáří věkovitých stromů a hojnost zvěře. R. 1824 navštívil podruhé císař František I. lázně v Houštce v průvodu císařovny Karoliny Augusty a celým dvorem. Na paměť této návštěvy postaven byl v Houštce pomník ve způ- sobě sloupu s případným nápisem, vytesaným do mra- morové desky. Po třetí zavítal císař František I. do Houštky roku 1833. V této době přední rodiny šleohtické, zvláště však české, k pravidelným ho- stům náležely. Na podnět velkovévodkyně Marie Karoliny z Berry byla postavena blíže zřídla Matky

Boží Pomocné kaple Povýšení sv. Kříže, která roku 1834 proboštem staroboleslavským Karlem hrabětem Coudenhovem slavnostně vysvěcena byla. Když roku 1836 císař Ferdinand Dobrotivý s císařovnou Marií Annou z Vídně do Prahy ke korunovaci na krále českého se ubíral, pozdržel se v průvodě veškerého zemského a říšského komonstva v lázních Houštce, kde přesvědčil se o léčivosti její pramenů. Léta od r. 1830 do r. 1840 sluší považovati za nejstkvě- lejší dobu vývoje lázní houšteckých v první polovici tohoto století. R. 1860 přešla Houštka v majetek Leopolda II velkovévody toskánského. Po úmrtí jeho zdědil Houštku arcikníže Karel Salvator, který ve- lice si ji oblíbil a r. 1867 vystavěti dal nádherný, vším pohodlím zařízený dvoupatrový lázeňský dům. R. 1892 koupila Houštku firma Jan Stöhr a synové, po níž ji převzala dobročinností svou známá První záložna ve Vysokém Mýtě, která velice o povzne- sení lázní houšteckých se starala, zejména meliorací. V Houštce postaven bude větší počet moderně zaří- zených vill a budou zde založeny také léčebné ústavy, jež řízeny budou osvědčenými lékaři všech odborů. Houštka bude novými vlastníky, kteří utvoří druž- stvo, udržována na nejmodernějším stupni lázeňských

* Ukončená úprava měny. Židovské listy nepřestávají vládu hnáti ku předu, aby zavedeno bylo povinné placení ve zlatě ve skutečnosti. Dosud platíme ve zlatě na papíře, a to je naše štěstí. Právě dnes, kdy zuří po šest měsíců válka jiho- africká, kterou vyschnul nejvydatnější pramen výroby a těžby zlata, jest dokázáno a jasno, jak draho a těžko lze koupiti zlato a jak úzkostlivě střeží světové banky své zásoby zlata, aby se nerozutekly do ce- lého světa. Jestliže naše vláda bude tak slepáa půjde tam, kam ji neustále láká mezinárodní židovská zlatá internacionála, pak nastane u nás taková nouze o peníze a s ní spojená drahota, že zavedená zlatá měna nepřežije ani půl století. Vždyť po bitvě u Colensa, kdy v Londýně naskočil eskompt směnek na 8 procent, což již nebylo od války krimské, vo- láno po celé Anglii: Pryč se zlatou měnou ! A u nás chtějí na chudý národ uvaliti jařmo zlaté židovské internacionály, kteréžto jařmo jen ztíží snáší nejbo- hatší národ na světě — Angličané.

* Dovolená pražského fysika. Čilý fysik král. hl. města Prahy, p. MUDr. J Záhoř, jest, jak známo, zemským poslancem, a v době zasedání sněmu království Českého má zákonný nárok na do- volenou. Tu také dostal beze všeho od nynějšího starosty, p. dra Vlad Srba, neučiniv ani písem- ného podání, které ostatně bylo by docela zbytečným, nebo zasedání sněmu jest obecně známou skutečností. Tak zachoval se staročeský starosta k mladočeskému poslanci-úředníku. Zcela jiné stanovisko zaujímal v této věci bývalý starosta, p. dr. Podlipný Mlado- český primátor i přes intervenci vedení strany ne- chtěl dáti dovolenou kollegovi svému, v němž viděl vždy přece jen — obecního úředníka A když tento podal písemnou žádost za dovolenou, zůstala tato — nevyřízenou, a fysik ze sněmu, kde má mnoho práce, musíval cupati do fysikátu a tam pilně v odpoledních hodinách až pozdě do noci pracovati. Jiní lidé, jiné mravy I není pak pranic s podivem, že městský fysik nazývá předešlého starostu „největším nepří- telem pražského zdraví“.

Zvláštní dobroditelka. Dostáváme tuto zprávu: Nejmenovaná paní dala dne 12. dubna chlapci, který ministruje, knížku s 2000 korunami, zně- jícími vp. Josefu Šimonovi, kaplanu u sv. Petra, kdež napsala na obrázku: »Přijmete tento skromný obnos k usnadnění Vašeho šlechet- ného podniku. Dobrotivý světa Pán obdarujž Vás si- lou a stálým zdravím za šlechetnost a štědrost, kte- rouž pociťuje téměř každodenně chudina o hmotnou pomoc prosící. Všechnu práci a snahu . . . .« atd. — Vp. Šimon kázal totiž v postní pátky za znač- ného návalu obecenstva pražského i předměstského (i z Košíř a z Dejvic) »O životě lidském«, jak jsme pořádek svého času oznámili (a sice: Ježíš Kri- stus: modlitba, práce, škola, zábavy, almužna, bo- lesti, věčnost). Nyní vydal poznámky ke svým řečem ve zvláštní brožurce (otisk z »Obrany«), kterou za 25 kr. prodává na zřízení útulku s v. Antonína ve svém rodišti, obci Hor. Stakorách u Mladé Boleslavi. Ježto přes 400 zl. již dříve sebral a nyní 1000 zl. od nejmenované do- brodějky obdržel, doufá, že s pomocí Boží brzy ke stavbě útulku v rodné obci, kde všecku skoro půdu má židovský pachtýř (dra. Porgesa nástupce prof. dr. Frank) ve prospěch ubohých a opuštěných (jistý člověk žil tam posud ve vydlabané díře nebo-li dou- pětí v lese) bude se moci přikročiti. Neznámé štědré dárkyni: Zaplať Bůh! — Je to věru dnes řídký případ dávati tak, aby nevěděla pravice, co činí le- vice, kdy s každým zlatníkem někam darovaným, skrze všechny noviny věc se roztrubuje. Provolání k obyvatelstvu král. hlavn. města Prahy. Pražský odbor Národní Jednoty