Strana 2. Číslo 103

KATOLICKE LINTY.

Dne 15. dubna 1900.

ozve proti t. zv, »české lidové straně«, s kterou se prudce utkal již ve své poslední řeči, kterouž promluvil na Novém Městě v Praze a na kterouž ona »strana« svým časopisem odpověděla. Že všecky sněmy poznovu sestoupí se hned po svát- cích velikonočních, aby pokračovaly ve své práci, je známo. Výjimkou bude jen sněm haličský, který sejde se teprve až dne 25. t. m. Lhůta, vyměřená tomuto povelikonočnímu sněmovému zasedání, jest krátká. Potrvá jenom dva týdny, za kteroužto dobu bude arciť sněmům vykonati práce jen málo. Nej- důležitější ze všech bude asi jen vyřízení zemských rozpočtů. Ostatní naléhavé potřeby obyvatelstvaa celých korunních zemí mohou podle přesvědčení vlády opětně čekat. Dne 12. května sejde se zas již říšská rada, ale také jenom na kratičkou dobu, protože brzy potom sestoupí se zase delegace.

Ministr krajan dr. Rezek přijede dnes večer zase do Prahy. Koluje pověst, že hlavně za tou příčinou, aby přiměl české poslance k tomu, by nenaléhali na to, aby v povelikonočním zase- dání sněmu království českého projednáván byl známý návrh posl. dra. Pacáka, týkající se prove- dení rovného práva jazyka českého při soudecha státních úřadech v království českém. Návrh zní: Slavný sněme, račiž se usnésti: Cís. kr. vláda se vyzývá: 1. Aby bez odkladu učinila opatření, aby rovné právo jazyka českého při soudech a státních úřadech v království českém ve veškerém úřado- vání nejen zevnějším, nýbrž i vnitřním vedle plat- ného právního řádu, zejména císařského patentu ze dne 8. dubna r. 1848 a článku XIX státních zá- kladních zákonů bylo ve skutek uvedeno. 2. Aby nynější, platným zákonům odporující stav, způso- bený po vydání ministerského nařízení ze dne 15. října r. 1899 a tajnými výnosy ministerstva spravedlnosti ze dne 16. října 1899 a ministerstva obchodu ze dne 20. října 1899, jakož i poukazy c. k. místodržitele, okamžitým odvoláním těchže od- straněn byl.

Vláda vyhnula by se ráda rokování o tomto návrhu hlavně z obavy, že by rušivě mohl půso biti na práce česko-německé konference, kteráž je přerušila dnem 22. března a má v ní pokračovati opětně v krátké době, kteráž uplyne mezi ukonče- ním sněmovního zasedání a nadcházejícími schů- zemi delegací. Také vyrovnávací akce na Mo- ravě uvedena bude opětně do nového proudu. Usnesl se totiž klub národních moravských po slanců na tom, aby ihned svoláno bylo plenum stálého sněmovního výboru vyrovnávacího. Tvrdí tak aspoň »Lid. Nov.« Ve Lvově konána bude dne 29. t. m. schůze všech polských zemských poslanců a bude v ní rokováno o reorganisaci polského ústředního voleb- ního výboru pro budoucí nové volby do sněmua říšské rady. K cestě rakouského císaře do Berlína. »Pol. Corresp.« oznamuje, že nepotvrzuje se zpráva, že arcivévoda František Ferdinand bude provázeti Jeho Veličenstvo na jeho cestě do Ber- Hína. Jinak dlužno zaznamenati, že zahraniční úřad nahonem si pospíšil, aby vyvrátil obavy, jež pro- jevily následkem návštěvy berlínské některé ital- ské časopisy. Píše nahoře inspirovaný »N. W. Tagespost« v tomto směru m. j.: Císařova cesta

do Berlína zavdala římské »Tribuně« podnět k vy- slovení náhledu, že schůze obou císařů týká se rozšíření německo rakouského spolku na záležitosti a zájmy, jež v trojspolku nejsou zamýšleny. Řím- ský list vychází do jista z bludných předpokladů, přikládá-li císařově cestě podobný účel. Byl již předem položen důraz na to, že návštěva císaře Františka Josefa v Berlíně nemá žádného poli- tického rázu, nýbrž že platí pouze přítomnosti při rodinné slavnosti na berlínském dvoře. Ostatně jest pro každého, kdo jen poněkud sleduje poli- tické poměry, přímo nepochopitelno, kterak lze po- mýšleti na možnost věci, jež má »Tribuna« na mysli. Kdekoliv se scházejí dva suverénové troj- spolku, tam všude v duchu jest přítomen třetí spojenec. A stejně tak bude tomu i při schůzi cí- sařů v Berlíně. Římský list klidně mohl přene- chati odpůrcům trojspolku, aby se vytasily s ta- kovým názorem, jakým jest názor vzpomenutý. Na štěstí jest poměr spojenců mezi sebou tak upřímný, že nemůže býti vyvolán ani ten nejmenší stín nedůvěry a zvláště pak na názory, jež postrá- dají jakéhokoli věcného odůvodnění. Návštěva cí- sařova v Berlíně potrvá tři dny. Změna v pro- gramu stala se potud, že císař nastoupí cestu do Berlína dne 3. května večer, přibude tam dne 4. května dopoledne a prodlí tam dne 5. a 6., načež potom téhož dne večer hlavní město německé říše zase opustí. Španělsko a trojspolek. Pařížské naciona- listické časopisy tvrdí, že Německo podniká vše- cko, jen aby získalo Španělsko pro trojspolek.

Prý následkem »marokkánské otázky«, která nyní zaměstnává veškerý svět. Francie usilovala vždycky o to, aby Anglicko nemohlo pevnou nohou sta- nouti v Marokkánsku, a zdá se, že použíti chce nynější války boerské k tomu, aby tam stanulo samo. Mnozí náčelníci a také osobnosti při dvoře sultánově jsou získáni pro Francii již dávnoa podporují tyto plány. Španělové vedou si v se- verní Africe lépe, než všichni ostatní Evropané. Vidíme to na Alžírsku. Provincii Oran přivedli španělští osadníci (125.000) do velikého rozkvětu. Španělové tvoří značnou většinu obyvatelstva, mají vlastní školy, časopisy, kněze atd. Nyní stě- žují si pařížské listy, že vláda dostatečně nepod- poruje železniční stavby z Biskry do Wargly. Z druhé strany má býti pokračováno ve stavbě této železniční trati z Oranu do Sefry, na marok- kánské hranici, aby zřízeno bylo spojení s Tuakem. Tato trať jest neobyčejně důležitá pro vydobytí Marokka; jinak také jest odvětvím dráhy Ša- harské, kteráž povede až do Timbuktu. Carští manželé ruští odjeli s velkokně- žnami-dcerami včera večer do Moskvy. Arménští vystěhovalci. V Cařihradě tvrdí se docela určitě, že ruská vláda upustila nyní ko- nečně na dobro od žádosti, aby arménští emigranté směli se do vlasti navrátiti. Volba Katholika v Sisu byla opětně odročena. V Yldizském paláci se snaží, uspokojiti arménského patriarchu, kterýž trvá na své demisi. Ruský velevyslanec v Cařihradě, Si- nověv, odjede zítra na dovolenou.

Belgické ukrutnosti na Kongu. Brusel- ské listy s rozhořčením právě se rozepisují o ukrut- nostech, jichž dopouštějí se belgičtí podnikatelé na Kongu. Dali tam pobiti a zmrzačiti hojně černochů, dali ukřižovati ženy a dítky, jiné zas umučiti hla- dem. Hlavními katany jsou necitelní a vyděračští jednatelé kaučukové společnosti v Antverpách, kteříž byli podporováni při svých zločinech od konžského vojska. Hlavním jevišťěm těchto pácha- ných ukrutností jest území Mongalla, jež vyniká velikým bohatstvím kaučuku a je také hustě zalid- něno a jehož kmeny, zvláště kmen Bundja, štítí se práce, jsou nadmíru válečného ducha a prosluli syou nenávistí, kterouž chovají vůči Evropanům, Území Mongalla jest jevištěm ustavičných váleka konžský stát nařídil již přísné vyšetřování všech ukrutností, spáchaných jen za účelem dosažení vět- šího zisku. Úklady zednářů v Italli. Hůře snad ještě nežli ve Francii, počíná si lóže svobodných zed- nářů v Italii. Pronásleduje nejen nenáviděné ře- hole, nýbrž i všecky společnosti, kteréž jen poněkud stojí na církevní a náboženské půdě. Nejnověji stala se obětí zádnářských úkladů náboženská společnost žen beze všeho slibu, mající své sídlo v San Se- verino Marche (ve východní části starého církev- ního státu). Společnosti této přisouzen byl r. 1861 se zjevným porušením jejích stanov »veřejný ráz«, r. 1872 pak byla nad to ještě postavena jako »Opera Pla« pod dozor t. zv. »Congregazione di

Cavita«. Převorka protestovala opět a opět proti nezákonným skutkům úřadův, kteréž nejen celý ústav znetvořily, nýbrž podle jeho podstaty také potlačily, poněvadž mu uložily na jeho další trvání takové podmínky, kteréž nikterak nedaly spojiti se s jeho určením a organickým zřízením. Převorka rozhodla se konečně, že bude se dovolávati pomoci kompetentního soudu a svěřila celou záležitost vý- bornému advokátu Corso Donatimu ve Florencii, který již často s nejlepším výsledkem a nejšle- chetnější nezištností hájil věc tak mnohých cír- kevních osob a ústavů. Týž dokázal nad slunce jasněji, že společnost v San Severino nemá ani rázu veřejnosti, ani není »Opera Pia«, nýbrž že jest prostě soukromým ústavem pro vyučování a výchovu a následkem toho, že má plné právo na svobodný majetek a správu svého jmění. Soudní dvůr v Maceratě přidal se k těmto vývodům a svůj rozsudek odůvodniv přímo učeně, odsoudil vzpomenutou t. zv. Congregazione k tomu, aby společnosti vrátila majetek a správu jejího jmění, aby složila za dobu, v níž ona sama jmění ne- oprávněně spravovala, povinné účty a zaplatila také všecky útraty soudní. V zednářských kruzích vzbudil tento rozsudek pravý úžas, ale proto že jest na výsost spravedlivý, zvrátiti ho ne- může nikdo. Volba nového presidenta Spojených států naplňuje vládu ve Washingtonu mnohýmia těžkými obavami, kteréž rozmnožují nad to ještě neblahé, ba smutné poměry na Filippinách. Vyšlo totiž na jevo, že Filippinci pořád ještě ne- jsou podmaněni, ano že připravují se poznovu k po- vstání. Kdyby vypuklo také v Manile, došlo by na opětné a hrozné prolévání krve, kterážto smutná okolnost působila pak arci valně na průběh a vý- sledek presidentské volby. Na Filippinách nad- chází doba dešťův a povstalci objevují se zase již

boko vrostlo křesťanství do srdce a jak jsem již po- věděl — s ním i srostlo. Kdyby o golgotském ději nebylo pražádných zpráv psaných, již ta okolnost, že děj ten srdce lidské tou měrou jímá, že i člověku otužilému vynucuje slze, již to by postačovalo k dů- kazu, že děj ten je pravdivý, je skutečný. Nad děj ten nemůže býti nic lidovějšího a proto i bož- štějšího, zde lidovost a božskosť kryjí se uplně. Proč je naše křesťanství tolik lidové? Protože je božské. Z příčiny té i církev golgotský děj ve chrámech dramaticky představuje zpíváním pašií. Moderní divadelní umění vždy více oddaluje se od pravé lidskosti. Konečně musí se obecenstvu to nechutné a věčné kňourání zamilovaných a rozvede- ných manželů, to věčné přemýlání cizoložství přímo zoškliviti. Ibsenovy mužové a ženy jsou nestvůrami. Tací lidé vůbec neexistují a proto divák po prvním podivání má toho až po krk. A dokonce s tím čertem na jevišti, s tím divadelní správy dohospo- daří na dobro. Náš lid těmto uvedeným předsta- vením se vyhýbá, protože skoro všecko na nich byvá nepřirozené. Pamatuji se ze svých dětských let, jak na našich horách zástupové lidu hrnuli se nejen na představení pašijové, ale i na hry biblické, ku př. na Josefa Egyptského, na Samsona a na Genovéfu. Dr. Zíbrt v »Českém Lidu« nedávno uveřejnil staré zbytky z představení o sv. Dorotě. Náš lid pro představení ze života světců mnohem více se zaujímá, než pro fádní francouzské kusy. Anebo to zkuste podati lidu některý kus Ibse- novský. Uteče vám z divadla a řekne: to je hloupost.

Calderon si svou slávu světovou vydobyl svými svatými ději. Jej z divadla zatlačili Francouzové, ale zdá se mi, jakoby Calderon vstával z hrobu, Potřebujeme populárního zpracovatele svatých dějů. Kdyby dnes dával se ku př. v domě katolických tovaryšů některý biblický děj, anebo i děj ze života svatých, davy by se do něho hrnuly. Je to vidět na představeních vánočních. Jiný je vkus obecenstva, jež dle běžného pojmu nazývá se vzdělaným, a jiný je vkus lidový. A právě našemu lidu neumějí naši autoři trefiti jaksi do nety. To dosavadní divadelní kopyto musí konečně býti zahozeno. Říká se, že vkus publika jest již pře- pruzený, že lid ostatně již ani neví, co by chtěl, avšak čím se vysvětlí, že na představení pašiová na Smíchově všechno se hrne? Je to také zkažený vkus? Zdá se mi, že náš Klicpera byl mnohem lidovější. než-li naši autoři pozdější. My pořád ještě nemůžeme se vymaniti z fran- couzského a německého vkusu. Doposud nemáme pravých lidových her. Dramaturgem eminentně lido- vým byl velikán Shakespeare, on uměl anglickému lidu podati jeho podobiznu z dějin. Lidovým byl i Calderon, jenž uměl přispůsobiti se křesťanským názorům svého národa. On uměl též spojovati slavné vlastenecké děje s ději náboženskými. Máme sice své Národní divadlo, ale pohříchu nemáme národní, pravé lidové hry, my nemůžeme se vymaniti z područí Francouzů a částečně i Němců. Zatím se člověčenstvu připravuje divadlo veliko- lepé v pařížské výstavě, o níž kdosi do »Nár. Listů« napsal: Bude to obraz velikolepý a zmatný, pohled

úchvatný i zneklidňující, kde v ohromném nakupení budou se střídati nejkrásnější a nejvzácnější věci s nejbanálnějšími, kde chrámy umění a krásy budou sousedit s kramářskými boudami, kde vznešený hlas velikých pravd a vzletných myšlének, učenců, umělců a vynálezců často bude přehlušován dryáčnictvím kupčíků a kejklířů. Bude to však obraz svého druhu jediný, jehož stkvoucí přepych sesílen bude ještě rám- cem, v němž je položen, rozkošnou, veselou, čiloua koketní Paříží, a nikdo, u koho jen bude trochu mož- ností, neopomene použíti této příležitosti, viděti to ba- bylonské nakupení pokladů lidstva celého. Miliony budou prohýřeny v divoké bachanale výstavních plesů a radovánek a miliony budou získány statisíci mozolnýma rukama. Bohužel však nepřispěje výstava světová k vět- šímu poznání našeho národa. Propásli jsme tuto při- ležitost, abychom ukázali světu div našeho znovuzro- zení, naši kulturní schopnost a sílu, jež je největší naší zbraní v našem zápasu národním. Budeme Po- pelkou v té slavnosti národů. Pyšný Maďar zastíní nás svou vypůjčenou kulturou. Palác maďarský na nábřeží d'Orsay je zevně slepen ze součástí pamětných budov, zámků a kostelů uherských a uvnitř bude vyplněn ještě pestřejší slepeninou, kterou bude pronikati nej- silněji ostrá nota slovanství. Maďaři zakoupí si za několik milionů velikolepou reklamu a budou vesele balamutiti celý svět touto pestrou ukázkou z ma- ďarského ráje. Naše česká práce bude se chouliti v pozadí. Neměla milionových fondů, státních po- kladů, neměla ani práva zříditi si vlastní, samostatný útulek.