2
masthead
V Praze, v pátek dne 25. prosince 1903
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí ses
v Praze v adminiskraei
aa měal
na čtvrt lsta . . . . 6 K —
s dvojí čenáškou
na měsío
7ki
na čtnit leta “ . ..
ve flialkách:
9 K 8on
na měsíe . .
Poštou:
na rri. . . . . 9 K s0
s drojí zlsilkos
na měsíe
nk trt laka . . . 1 K c
Praha
5
article
Onešní číslo pre Prahu le o 18 stranách.
Onešní číslo pre Prahu le o 18 stranách.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v neděli dne
27. prosince t. r. v obvyklou
hodinu ranní.
6
article
Božíhodní ....
Božíhodní ....
Zkušenost padesáti již Vánoc vyléčila nás
už se sladkosti potuch a idyllických snů večer
všemu křesťanstvu svatého; ty upoutány jsou
už pro nás výhradně na nejintimnější kroužek
okolo stromku vánočního, pokud sáhá kořenný
opar pryskyřnaté jeho vůně a to jen na tal
dlouho, dokud plají svíce. Co s sebou bráváme
od rodinné slavnosti štědrovečerní do božího
hodu, jest očadlý zápach zhaslých knotů a styd
noucího vosku nebo lépe stearové kyseliny
Přisně, chladně, střízlivě hledí zase z rána d
příbytku našich myslí den — horké skutečnosti
a jeho hořkost skutečnosti počíná pro nás Čechy
hned za prahem domácnosti, byť den ten by
jinak sebe světějším, sebe významnějším a básni-
vosti hnedle 2000 let věku arijského plemene
zatížený... Máme oči olevřeny pro chmurn
vážnou skutečnost a v nedostatku důvodů vá-
nočního povznesení nejsme schopni snů z dětsk
tragédie Andersenovy o sirkářce, která v šeru
pouličního zákoutí o štědrém večeru rozsvěeuje
sirku za sirkou, vzala s sebou do mrákot smrt
mrazem illusi vánočního stromku, ani truchli
vého, leč blažícího klamu mužíka z úchvatné
vánoční sibiřské povídky, který prchaje se sou-
druhy z katorgy, na útěku upadl do závěje
z ledového dojmu zachvácen byl rajským snem
o blažené lázni v hostinném domu Kristově .
Čecho
Andersenův
Kristův
7
article
Illusí nemáme a politických koled neumíme
ani v prose pěti. Leč zmužile hleďme o vá-
nocích značících vlastně konec politického roku
na zad i v před a pro pozorování své dosti toho
nalézáme, co přihodilo se ve dnech nedávno m-
nulých významem svým zastiňujících vše, co
průběhem tohoto roku, situaci na hrot vyhánějí
cího, jsme zažili. K strastem je toho dosti, a
kdybychom se měli oddávati sentimentálnostem
pozměnili bychom dotaz Kristův k Petrovi, v
vzácné Vrchlického „české legendě vánoční
takto: „Proč, Petře, jenom k těm Čechům tal
málo lásky jest?
Kristův
Petro
Vrchlický
Petr
Čecho
8
article
Ne však že bychom toužili po nějaké jine
než slovanské lásce, neboť z klamu, že se někde
jinde setkáme i jen s vlídností, byli bychom.
trváme, právě před vánocemi velice důkladně vy
léčeni, kdybychom v té příčině vůbec nějaké
léčby zapotřebí měli. Obvyklé šalmaje pak ná
rodního smíru s Němci byly letos zajisté už na-
pesled k nesklížení rozbity a rozšlapány a čím
dále tím více jest nám, oběma stranám jasno, že
v politickém labyrintu rakouském ráj národ
nostní jest na vždy pochovanou utopií.
Kdyby se přikročilo k opětovným pokusům
o tento ráj ustrnulých snilků, a kdyby i tyto
pokusy měly nějaký formální úspěch, kdo může
ručiti za jeho trvalost, když nemáme v moci
nejen budoucí generace, ale ani budoucnost nej-
bližších let, snad měsíců, stejně jako nemaj
desitky, sta, anebo tisíce jedinců možnost ručiti
za milliony národa a práva, uvalovati na bedra
budoucích uzákoněná břemena; mravní, kulturn
i politická pouta, za něž by nebylo možno oče-
kávati než kletbu oteům a výbuchy zoufalství
synů národa — ostříhaného vídeňskou Dalilou
A mluvíme-li o lásce slovanské, nechceme
zajisté v tento den za cenu světa hořkost zku-
šenosti ze skončeného zasedání říšské rady pře
nášeti na styky mezi lidem českým a polským
Vždyť nebyl to lid, nebyl to národ polský
který zástupce naše opustil ve chvíli, jejíž kri-
tičnost břitem nasazovala již již na nahá prsa
česká.
Němec
Dalila
9
article
Nikoli, ten čin nic nemůže změniti na svaz
cích krve a ti, kdož v bratrském národě v těsném
styku s námi poznali totožnost této krve, byl
jistě raněni skutkem, znamenajícím opuštění nás
Čechů Javorsčíky v nejprudším boji a vydán
našich nadějí i hlasu krve v posměch před celým
světem.
Leč vůli naši, žít s ostatními rovnocenným
národy a z plna svůj život vyžit až na pomez
evropské evoluce, při níž české slovo musí spolu-
vyznít, tu nic jiného pod sluncem zpáčiti ne-
může. Vůle ta jest národu immanentní, byla mu
vnuknuta neodvolateně a nezměnitelně jeho po-
sláním mezi národy. Vůle této výrazem jest drá-
ha, na niž nastoupila delegace česká nohou pev-
nější než kdykoli před tím.
Čecho
10
article
Je-li nemyslitelno, aby národ náš byl sražen
do propasti nějakou ohromnou lavinou, celý ev-
repský terén radikálně měnící a kdesi již se
v prvcích sbírající, či již nad českým údolímtí-
živě visící, povznáší nás nad touto případnosti
přesvědčení, sdílené aspoň těmi, jimž v Evropě
na životě našem v zájmu jich vlastního živola
záleží, přesvědčení, že jsme nedolknutelným ru-
kojmím všech zájmů, shrnutých pojmem evrop-
ské rovnováhy. Zahynutí v mezích nynějších
útvarů politického zeměpisu také jest nepodobno
horoskopu našeho národa a cílům evropské poli-
tiky podle sympatií slovansko-románských, neboh
to by znamenalo suchou cestou tolik jako vý
sledek změny mapy střední Evropy cestou krva-
vou. Zánik nás Čechů útiskem rakouským pod-
miňuje změnu mocnářství ve stát německý uzá-
koněním německé státní řeči se všemi politicko-
správními důsledky a nejostřejším hakatismem
v každém oboru a poněvadž dva státy téhož ja
zyka vedle sebe jsou absurdum, jeví se konce
těchto konců totožnými s výsledky krvavé po
hromy, kdyby měla býti naším osudem. Ne
pravíme to dnes proto, abychom znovu ukázal
osud náš jako otázku evropskou, nýbrž proto
abychom ukázali, že skutečně není v naší síle
upustiti od cesty, na níž se nacházíme, pohy
bujemeť se na ní silou těžiště celého národního
tělesa, kteréž jest i neměnitelným fysicky i rovněž
nezměnitelným výsledkem účtů uzavřených duš
i rozumem českým.
Čecho
Evropa
11
article
Toto poznání bude také původem ohromu
jicího historického úžasu z letošní delegační
scény, jak jej pocítí všichni, kdož se budou na
příště zabývati politickými dějinami tohoto sou-
státí, ať již věc dopadne pro nás tak či onakl
Pravíme ohromující historický úžas! Neboť, je-l
scény té známé aranžérem předseda ministerstva.
byť za účely docela jinými a opáčnými než jaký
byl výsledek její, upravil vlastně výjev, který
sám sebe zvěčňuje. Výměnu názorů a to rozho-
dující mezi korunou a národem! Neboť tolik jes
jisto, že když již štěstí postavilo v tom momentu
dra. Kramáře na jeho místo, že tu byl více než
pouhým choragem v národním dramatu českém
nýbrž že byla v něm v té vteřině všechna duše
česká soustředěna, jakož jediná ozvěna jeho
slov v celém národě nezní leč takto: „Boh
pomozi, jinak jednat nemůžeme
a nebudemel
Historický úžas budoucnosti, o němž mlu
víme, platiti bude momentu zjevného neporoz-
umění českému mluvčímu ve chvíli rozmluvy
a bude vzrůstati, kdyby toto neporozumění mělo
se opravdu státi trvalým, neboť potom by se
najisto stalo urputným fatem této Aůstrie, o níž
jest nápis, v kovových deskách zanesený, že bude
ve světě trváním poslední, kterýžlo nápis by
užaslá musa historie byla nucena vyhladiti
to dřív, než by se kdo nadál . ..
Tolik jest ovšem vidno, že našemu dobré-
mu, poctivému národu, který snad naposledy
podává tomuto soustátí jedině možnou záchranu
jeho existence, nastávají doby takových zápasů
proti nimž všechny dřivější zdáti se budou
hříčkou. Není vyloučeno, že budou k vybaven
a účinu svému povolány nedotknuté dosu
12
article
reservy sil národní životnosti naší; není to vy-
loučeno, neboť jméno rakouského regimu odté
doby, kdy poprvé sáhl těžkou rukou na národ
český, zní: ZASLEPENÍ! Nemýlíme li se, na
stává nám, Čechům, to, co se v mluvě šachistů
nazývá hrou závěrku. I nacházíme se v situnci
hráče, jemuž byl opovězen mat v tolika a to-
lika tazích. V moderní hře už se však zřídka
užívá toho rčení, neboť zklamání a šeredný vý
směch bývá nezřídka odměnou vychloubačům
druhu Körbrova.
„Ekonomie, hospodárnost — silami a tou
jest všemožný klid!“ zni heslo ve hře.
Ovšem dějiny národů nejsou hrou. A z dě
jin jsme se naučili, že nikdy dosud nezahynul
národové, kteří byli vážně, nikoli jen frásí hotovi
co nejdráže prodati svůj život, svou existenci
Podali jsme Evropě, svým nepřátelům ve stát
i mimo něj již nesčetně důkazů, že nejsme ple
menem tak lehko vyvržitelným z počtu kmenů
národních a že v sázce o nás dovedeme oceniti
oč běží a zachovati se tak, jak nám to velí nej-
větší příkladové a vědomí, že se nejedná jen
o náš život, nýbrž že v naší existenci utajena
jest všechna budoucnost Slovanstva, a ta že
závisí od toho, nejen jak dlouho, nýbrž zdali vů-
bec vydržíme býti tou nezdolnou, nezkrušitelnou
překážkou germánského tihnutí k východu.
Odtamtud chodí každoročně v tyto doby
hvězda spásy k nám, a bude-li třeba, pochopíme
nuceni jsouce mohutnostmi nad všechno moc-
nějšími a neoddolatelnějšími, že chodí — o
spásy!
Čecho
Evropa
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 24. prosince. (Vánoční účto
vání.) Od zavedení dualismu v této říši nebylo
vánoční nadělení, jež přinášejí všechny tři vlády
národům této říše, chudší než letos. Dualistický
stroj vázne nejen v obou státech před Litavou
i za ní, on vázne letos tak povážlivě i při vy-
řizování věcí spelečných oběma státům, že i spo-
lečná vláda byla nucena spokojiti se zatímným
rozpočtem — provisoriem. Po třiceti šestí létech
dualismus, jenž měl této říši dáti pevné základy
budoucího rozvoje, dospěl ku provisoriím na
všech stranách — v říši, v obou státech i v
většině korunních zemí. Ideálem dualismu byl
nadprávi Maďarů za Litavou, nadpráví Němeů
před Litavou a násilné utlačení všech ostatních
národností v celé říši. Ale jako nespravedlnost
nikde nemůže býti základem zdravého rozvoje,
nemohl se ani dualismus, založený na nadprávi
a znásilňování, státi zdrojem šťastnějšího rozvoje
této říše. Plodem jcho jest dnes všeobecná ob-
strukce a všeobecná stagnace, počínaje od samo
správných věcí zemských, až po společné insti
tuce říšské. Celá řada zemských sněmů nedostala
se letos ku pravidelné práci a zemské hospodář
ství zůstalo následkem obstrukce nevyřízeno
jak v nejdůležitější korunní zemi, v královstv
českém, tak i v Kráňsku, Bukovině, Tyrolsku
Maďar
Praha
Litava
Kráňsko
Bukovina
Tyrolsko
Něme před Litava
14
article
Parlament rakouský za čtvrtého roku vlády
Körbrovy klesl již tak, že nejeví ani vůle, aby
se vzchopil ze své agonie, ponechávaje dobro
volně svému vrchnímu správci, dru. Körbrovi
aby ústavní právo, patříci parlamentu, vykonával
sám pomocí § 14. Vyskytli se sice rádcové
z konservativných kruhů, kteří se domnívají, že
by zchátralému spřežení, zapřaženému do par-
lamentní káry, pomohl bič ve způsobě zostře-
ného jednacího řádu; ale právě tyto dni jeden
z rádců, dr. Ebenhoch, odvolává svou radu,
soudě, že hladové mrše bič síly nedodá a že
bude vlastně lépe, ponechá-li se svému osudu.
doktor
Ebenhoch
Körbrův
15
article
V Uhrách rozešel se včera parlament na
čtyřdenní prázdniny, neprojednav za celý rok
ani jediné předlohy, nepovoliv ani zatímného
rozpočtu, tak že Uhry tkví již osmý měsícv
mimozákonném stavu, za něhož nikdo není po-
vinen platiti daní, nepovoliv však také branců
na obnovení stálého vojska, tak že v Uhrách
letos nebylo žádného odvodu. Zklamala i po-
slední naděje, kterou vláda a vládní kruhy sklá-
daly v nařízení ministerstva vojenství, dle něhož
mají býti k činné službě vojenské povoláni ná-
hradní záložníci, nebudou-li rekruti povoleni
aspoň do Nového roku. Velké opposiční strany,
košutovci a lidovci, daly se přesvědčiti důvody
vládními a zastavily na čas obstrukci proti
branné předloze, ale nejmenší opposiční strana,
deset poslanců, vedených Szederkenyem, zů-
stala na svém a svou obstrukcí zmařila odhlaso-
vání vládní předlohy. Neutěšené poměry v Chor
vatsku doplňují obraz zmatků, které zavládly
letos v celé říši. Ale toto vánoční účtování jevi
se ještě truchlivějším, uváží-li se, že odnikud
nesvitá ani paprsek naděje, že v dohledné době
bude lépe.
V Praze, 24. prosince. (Stěho ván
z Rakouska.) Smutným dokladem, jak v tétc
říši klesá blahobyt občanstva, jest vzmáhajíe
se ruch vystěhovalecký. V jednoročním obdob
1902—3 vystěhovalo se z Rakouska a Uher
jen do severní Ameriky na 200.000 osob, takže
v tomto vzhledě Rakousko-Uhersko bylo před-
stiženo pouze Italií. Co do národnosti stojí v po-
předí Poláci, jichž se vystěhovalo 37.500, z
nimi jdou ihned Slováci s 34.000 vystěhovalců.
Uher
Polák
Slovák
Uhry
Praha
Rakousko
severní Amerika
Uhersko
Italia
16
article
Dále bylo Chorvatů a Slovinců 32.900, Maďar
27.100, Němců 23.600, židů 18.700, Malo-
rusů 9800, Čechů 7200, Rumunů 4200
Vlachů 2170. Zjištěno, že jen ti vystěhovalci
kteři vystoupili v Novém Yorku, vyvezli s sebou
přes 15 millionů korun jmění. V Novém Yorku
zjišťuje se též grámotnost přistěhovalců a tu se
ukázalo, že ze všech rakouských vystěhovale
nejméně bezgrámotných lidí jest mezi Čechy
totiž 2; po Češích jdou Němci se 4%% bez
grámotných, na posledním pak místě stojí Malo
rusové, z nichž téměř polovina (49%) neumí číst
ani psát.
Z Pešti, 23. prosince. (Koloman Szell)
stane prý se guvernérem uherské Hypoteční
banky. Koloman Szell byl předsedou správní
rady této veliké uherské banky od doby jejího
založení až do chvíle, kdy se stal předsedou
uherského ministerstva. Nyni, kdy je Szellov
opět možno vstoupiti do správy banky, zřízeno
v ní nové místo guvernéra s ročním platem
100.000 K a pro místo to jest vyhlédnut Szell.
Ukáže-li se tato zpráva pravdivou, měla by z
následek složení Szellova mandátu, poněvadž
hodnost bankovního guvernéra jest neslučiteln
s vykonáváním mandátu sněmovního.
Chorvat
Maďar
Rumun
Vlach
Čech
Němec
Szell
Čech
Nový York
Mala
Pešť
Malarus 9800
17
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 24. prosince.
Finští umělci návštěvou u ruských.
Tyto dni přijeli do Petrohradu professo
finské školy kreslení při Uměleckém museuv
Helsingforse se svými žáky a žačkami na ná-
vštěvu tamní umělecké akademie. Akademie
ruská, v čele se svým presidentem hr. P. P.
Tolstým, uvítala finské hosty s takou radostnou
přívětivostí, jaké jsou schopni jen Rusové. I ho-
sté, i hostitelé pocítili k sobě na vzájem vřelou
kollegialnou přízeň. Večer byla společná hostina
Hostitelé připíjeli hostům, hosté hostitelům
na konec připili na zdar rozkvětu umění, jež
sbližuje národy a pro něž není politických růz-
ností. To cítili všichni, kde byli v Akademii ten
večer, kdy v jejích sálech se pohybovaly spor
postavy mladých umělců finských a bělovlas
jako len hlavy helsingforských studentek. P
hostině byla taneční zábava. Rusové ukazoval
Finům své národní tance, Finové Rusům tak
své. Na rozloučenou jeden z finských professorů
poděkoval Rusům a prosil je, aby jim návštěv
oplatili v helsingforském Atheneu, kde se jin
dostane tak vřelého přijmutí, jako Finům v Petro
Je to potěšlivá známka, že Finové a Rusové
opět se najdou. Finové uznají za svou povinnost
být ochranou ruského státu na Baltě, na Fin
hradě.
Tolstá
Rus
Fina
Fin
Praha
Petrohrad
Petra
Balta
18
article
V drobném prodejii
ranní číslo o sobě . . . za S
odpolední
. . . za z
Ve filialkách na venkově
rzaní čhslo. . . . . .
odpolední
. . . . . . . sh
Inseráty
plati se hotově rapře
Přečplacení a inserty přijtmá ndmini-
strace v Murisnské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redake
Uskárna a expodise „Národnich Lista“
Rukoplsy se novraceji
Národnich List
Rukoplsa
Murisnský ulice
19
article
ském a Botnickém zálivu, a Rusové za to budou
hájiti jejich krásný jazyk a sympatickou národ-
nost.
Baruch Minzes
„Petrohradské Vědomosti“ vypálily cejch
na čelo redaktoru vídeňského „Zeitu“ Baruchu
Minzesovi, po bulharsku Borisu Minčeviči. Pán
tento před lety přistěhoval se jako „ruský emi-
grant“ do Bulharska a byl s otevřenou náručí
přijat od Stambulova, stal se důvěrníkem Nače-
viče a přítelem Rače Petrova. V Sofii byl pro-
fessorem na vysoké škole, až mu zakladatelé
„Zeitu“ nabídli výnosnější postavení, v němž
může přivěsti ku platnosti své zkušenosti, jichž
uživá ku podrývání slovanského vědomí na Bal-
káně a k hyzdění Ruska. Spolupracovníkem jeho
jest mimo jiné Petr Struwe, ruský Němec a nihi-
lista, jenž v Německu vydává protiruský list
„Osvoboždenie“.
Petrohradský list pardonuje pana Struwea
jako muže sice zbloudilého, ale poctivého, ale
za to p. Barucha Minzesa charakterisuje slovy,
která se v obvodu platnosti rakouských zákonů
nedají opakovati. Postačí vzíti na vědomost
sám fakt.
Nový srbský vyslanec v Cařihradě.
Bělehradská »Samouprava« má zprávuz
Cařihradu o neobyčejně vlídném přijetí, jakého
se dostalo novému srbskému vyslanci Djokoví
Simiči od sultána. Sultán Abdul Hamid přijal
jej, nehledě na dobu ramazanu, kdy audience
bývají velmi vzácné. Vyslanec mu oznámil na-
stolení krále Petra I. a odevzdal pověřovací li-
stiny. Sultán měl se k němu srdečně, srdečněji,
než obyčejně při takových příležitostech bývá
O Srbsku vyslovoval se velmi krásně a krále
Petra pozdravil.
Zdá se, že sultánovi jde o to, aby osobním
vlivem přispěl k odstranění balkánských zmatků.
Rus
Minzes
Minčevič
Stambulov
Nač
Struwe
Němec
Baruch Minzesa
Simič
Hamid
botnický záliv
Bulharsko
Sofie
Bala
Rusko
Německo
Cařihrad
Srbsko
Rača Petrov
20
article
Smutná předzvěsť pro Angličany.
Známý majitel železáren ve Spojených stá-
tech a filantrop Ondřej Carnegie měl v pátek
v Novém Yorku řeč, ve kteréž mimo jiné po-
jednal též o postavení Anglie v mezinárodní po-
litice a obchodu. Při tom dospěl k tomuto vý-
slovnému závěru: »Velká Britanie z tratí
Jižní Afriku tak jistě, jako že tu slo-
jím živ před vámi. Hollanďané a Burové se přes
všechny pohromy silně rozmnožují, obyvatelstv
anglického ale v jižní Africe ubývá. A tím jest
rozhodnuto vše.«
Germanofilové ve Francii.
Svobodní myslitelé francouzského parla-
mentu usnesli se ve čtvrteční schůzce své, vy-
slati deputaci ke slavnostem v Kralovci. Doufají
prý, že i celá jednota francouzských myslitel
svobodných učiní stejné rozhodnutí. Chtějí tak
propagovati myšlenku smíru mezi oběma národy.
německým a francouzským a při tom ponechati
stranou všechny »rozčilující« otázky, tedy také
ovšem všechen nárok na země Německem Fran-
couzům urvané. Ovšem tento kroužek nerepre-
sentuje ještě nikterak Francii. Nepopíratelno jest
ovšem, že na nynější vládu francouzskou má
silný vliv.
Rampolla churaví.
Stav bývalého státního tajemníka Rampolly
není valně uspokojivý. Dr. Lapponi navštévuje
ho několikráte za den. Nad to stihla kardinála
tyto dny nehoda. Sklouzl v obydlí svém a vy-
vrtl si palec na pravé ruce, kromě toho strbal
si šlachy, takže musí nosit ruku v obvazku.
Ilalské vyslanectvo ve Vídni.
Obtiže se znovuobsazením italského vysla
nectva ve Vídni nejsou dosud odstraněny. Tit-
Angličan
Carnegie
Hollanďaný
Burová
Fran
doktor
Lapponi
spojený stý
Nový York
Anglie
Velká Británie
jižní Afrika
Francie
Německo
Vídeň
Tit
Rampolla
22
article
Literární soutěž.
Literární soutěž.
Za účelem povzbuzení literární tvorby daným
směrem vypisuje redakce »Národních Listů« tři
ceny za nejlepší nově, původní práce z oboru
fenilletonního a sice;
1. cenu . . . . 200 K
2. . . . . . 100 K
23
article
3. » . . . . 50 K
Jenom práce zaslané k rukoum redakce do
15. ledna 1904 a zvlášť za konkureněn
označené mají právo k soutěži.
Théma prací je úplně volné s podmínkou látky
vzaté z domácího, českého života, myšlení a cí-
tění. Vyloučeny jsou jen cestopis a po-
vídka. — Látky společenské, literární, umělecké
nebo ze kteréhokoliv oboru vědění a poznání jsou
vítány. Podmínkou je pouze: snadná přístup-
uost obsahu i formy šíršímu členáři.
Objem práce budiž pět, nejvýš deset průměr
ných sloupečků feuiltetonních ranního čísla »N. L.
Rukopisy zaslaných prací se nevracejí. Zá-
silky buďtež zřotelně a čistě přepsány. Do obálky
vedle rukopisu buď vložen menší kuvert, obsahu-
jící jméno pisatele, opatřený heslem dotyčne
konkurenční práce a uzavřený vlastní pečetí.
Cenou poctěné práce budou po ohlášení vý-
sledku soutěže postupně ve fenillefonu » Národních
Listů« uveřejněny. Ostatní došlé práce, pokud vrá-
cení zapečetěných kuvertů s hesly nebylo př
nich pisatelem zvlášť vyžádáno a pokud by se
hodily, ponechává si redakce právo příležitostně
za obvyklý honorář uveřejniti.
Zásilky neodpovídající naznačeným formálno-
siem budou považovány za neúčastny soutěže
Redakce »Národních Listů-.
Látka
24
article
Vánoce u starých Slovanů.
Staří Slované, jako národ od pravěků země
dělský, čerpali osnovu pro své náboženství zté
veliké a nedobádané knihy, jež nazývá se pří
rodou. Vzdělávajíce hroudu otnou, věnovali
všem zjevům bedlivou pozornost. A věru, že
málo kdo všímati si musí přírody a jednotlivých
proměn tak důkladně, jako zemědělec, nebot
podle nich jest mu zařizovati své jednání, aby
v čas oral, sil a konečně žal.
U národů půdu vzdělávajících stálo slunce
zdroj všeho života na zeměkouli, v kultu nej-
vyšším. A Slované nejsou v tom směru výjim-
kou. Rozdělili si nebe na trojí patro: prvé, oblač-
né, druhé nad ním křišťálové a třetí, nejvyšší
skvoucí a zářící,1) v němž sídlel tvůrce veškeren-
stva a gospoda nebeský Daždbog') či Bělbogs
ostatními Svarožici, bohy světla a ohně. A z toho-
to nebe nejvyššího vycházelo a do něho se vra
celo slunce. Bylo tudíž božské svým původem
největších, božských poct vyžadovalo, jsouc vy
konavatelem vůle nejvyšší.
Staří sledovali bedlivě jeho běh a dospěl
k zajímavým pozorováním. Po nejdelší noci
úplné vládě temnosti, ponenáhlu slunce se sbí
ralo, stoupalo na obloze výš a výše, se zimla-
vými a temnými odpůrci vedlo stálý boj, pře-
máhalo je, až konečně zem ze spánku se pro-
budila, vykouzlila jaro jeho dechem a slunce
mohlo stoupati výš a výše a dosáhnouti největš
své slávy a moci ve dnu nejdelším. Překročivši
zenit života, ovšem zase chřadla ponenáhlu jako
člověk, klesala a slábla, popouštěla vládu svým
nepřátelům, až tito ujali se opět žezla a o Vá-
nocích vládli již zase neobmezeně všemu
Slovan
Vánoce u stará Slovan
25
article
1) Říkalo se při zablesknutí, že nebe se otvírá
že na bleskově čáře mraky se rozstupují a nejvyšš
světlá klenba oku „2 na okamžik zjevuje. Blesk na-
zýván též klíčem nebeským nebo poslem božím.
) Dažd, dužd, prastaré slov. slovo, příbuzné s do
že, duc = vévoda,
Míru. Podle tohoto přirozeného postupu věe
připadali staří Slované bez velkých hvězdář.
ských výpočtů na pojem doby — roku sluneč
Představa tato brána přesně tak, jak se
jeví. Věřili, že slunce o Vánocích v památně noci
štědrovečerní o 12. hodině život svůj dokonává
a v témž okamžiku nové, mladičké slunce žese
zrozuje. Upomínka na tuto bájeslovnou před-
stavu zachovala se dosud u Jihoslovanů. Jme-
nují Vánoce Božič — ale Nový rok Božič malý.
Rovněž pěkné příslovi to přozrazuje: „Pitali se
kurjaka (vlka), kad je največa zima' a on odgo-
vorio: „kad se slunce rodja (když se slunce rodí,
t. j. o Vánocich).
Slovan
Jihoslovan
Božič
malý
26
article
Veliká chvíle zrození mladého slunce') byla
náležitě oslavována. Vánoce byly u dřevních
Slovanů svátky největší, nejtajemnější, nejvý-
znamnější. U Poláků nazývají se ščodry dzieň
u Rusů zvjezda, karančun, koročun, slovensky
dohvězdný večer, srbsky a chorvatsky badňak
božič, slovinsky sveti večer neb božicna bila
(večeře), v Lužicích svačina, na Psovsku v Ru
sích sobotky. Hodováno hlučně a bohatě, př
čemž se rozvíjela řada svérázných obyčejů,
hlavně ku předpovědem budoucnosti se vztahu-
jících, zachovaných ku podívu namnoze až na
naše časy.
Abychom vystihli osnovu slavností, musím
se zmíniti, jak si předkové naši představoval
sídlo gospody nebeského! V jasném, skvoucím
nejvyšším nebi byl ráj, složený ze svatého háje
se stromy, jež zlaté ovoce nesly, z palouku, vždy
zeleného, posetého nejkrásnějším kvítím. V háj
pod stromem stál svatý prestol, všecek ověnčený
květy a červenými růžemi. A na prestolu od-
počíval náš pohanský gospoda, bůh bohů, věšte
věštců
Polák
Rus
bůh
Lužice
28
article
*) Že křesťanství položilo v tu dobu narození Kri
sta, jen jsoucnost pohanského svátku potvrzuje. Na-
hražovány pohanské svátky křesťanskými z pravidla,
V posvátné, tajemné noci štědrovečerní hle
děli se Slovaně, pokud možno, svému bohu při
bližiti, a v té snaze hledati dlužno vysvětlen
mnohých obřadů, na pohled záhadných. O půl
noci stýkala se všecka minulost s budoucností.
obě byly otevřeny, člověku přístupny, říše
mrtvých i živých v témž okamžiku se slučovaly
Proto nejvíce obřadů vztahuje se na vypátrán
budoucnosti.
Tak u Srbů dosud páli na štědrý večer
polena dubová, „badňaky“, a podle nich slove
i štědrý den „badni dan“. Před východem slunce
jedou do lesa, badňaků nasekají, posypávajíce je
žitem i pšenicí a vítajíce úsvit slovy: „Dobré
jitro i šťatstný ty badný dni!...“ Za soumraku
zanáší hospodář badňaky domů, aby je naloži
na oheň. Vstoupiv s nimi do domu, volá: „Dobrý
večer i šťastný nám badný den!...“ Čeledín
posype opět badňaka žitem a odpovídá hospo-
dáři: „Dej ti bůh hojného štěsti!“ Na ohni po-
postrkává se badňak po třikráte. Jakmile do
hořívá, chápe se hospodář oharku, obejde s nim
kol včelných úlů a položí pak uhaslý k mladé
švestce neb jabloni. Také zdobívají badňaka va-
vřinem jako boha, polévají ho vínem a obvinuj
konopím.
Srba
29
article
Starodávný ten obřad pochází z dob, kdy
Slovan k zosobnění svého boha volil nejbližší
projev rostoucího života, prosté drvo, pařez
balvan. Badňak znamená zde boha na štědrý
večer dokonávajícího. Pšenice, víno i konopě
jsou poslední oběti, které se mu přinášejí. Za-
činá jedna koleda: „Za starého badňaku, za
mladého za božiče. ..
Přípravy k Vánocům jsou u Slovanů hlučne
a obřadné. V Rusku v předchozích nedělích zvou
hosty ze široka daleka, aby přišli „do zvjezdy“
K uvítání mají zvláštních svatův, jako u Srb
polazníkův. Hosté přijíždějí ve svátečních úbo-
rech, těžkých „narjadech“. Světnice, kde se
hoduje na štědrý den, má býti obrazem ne-
beského ráje. V Haliči pokrývají senem posválný
stůl, aby si palouk znázornili a na seno kladou
teprve skvoucí ubrus. U nás stele se krátce ře-
zaná sláma a rovněž tak u Srbů, kteří při stlaní
říkají: „kudy sláma, tudy sláva!“ Po stěnách
zavěšují se zelené ratolesti (jehliči). Do světnice
přináší se stromek,“) skvěle se ozáří, aby při-
pamatovával posvátný háj Nejvyššího. Stromek
je pln ovoce, cukrovinek, darů, věnců, fáborů,
neboť jest obrazem přeúrodného stromu raj-
ského.
Slovan
Srb
polazníkův
Srba
Rusko
Halič
30
article
Před večeří modli se Srbové, držíce rozžatou
svíci v rukou a mirbožajou se, t. j. líbají, po-
zdravujíce se vespolek: „Mír boží!“ Po modlitbě
sebere hospodář svíčky a zastrká je do žitav
nádobě dřevěné, karlici či čanku, kdež nechají
se pohořeti a pak žitem se shasínají. Uprostře
večeře vstávaji hodovníci opět a připíjejí „v sla-
vu“ (boží), berouce znovu svíčky do rukou. Na
to lámou známý koláč.
Při večeři přicházejí též na stůl jídla po-
svátná, jež svou jednoduchou úpravou upomínají
na prapůvodní stravu starých Slovanů. Srbové
mají svou „varicu“, svařeninu ze všech druhů
obilí a luštěnin, kterou posypávají úly, aby
je chránili před čarodějnicemi. Také srkají
„varenik“, vinnou polévku s medem a pepřem.
Poláci mají „kutju“ neb „kucii“, svařeninu pše-
nice s mákem a medem. U Poláků, kdo pojedliu
stolu kucie, stávají se přátely. Kaše ta hází se též
na strop i stěny a podle toho, jak se chytá,
soudí se na úrodu příštího roku. Konečně, což
znamenáme též u Rusů i Slováků, mají „oblát-
ky“, nekvašený prvotný způsob pečiva, pra-
původní chléb. U Čechů nacházíme „kubu“,
svařeninu z krup a hub. Ostatní jídla u svat-
večeře jsou hojná a bohatá (v Lužicích bývalo
zvykem chodů devatero) a k svátkům strojilo se
i zvláštní pečivo, nazvané u nás vánočkou, ště
) Nesprávně prohlašují zvyk ten za zermánský
Je u národů indoevropských a zejmena u Slovano
všeob. známý.
Srba
Polák
Slovák
Čecho
Lužice