Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 168. ze dne 20. června 1900.

Různé zprávy.

= Nové dílo Siemiradzkého. Z Říma se oznamuje: Ve zkrachovaném římském * Aquariu, jež jest již po několik let prázdné, vystavil Šiemiradzki svoje nejnovější dílo, oponu pro divadlo ve Lvově. Obrovský ten obraz, jenž znamenitě účinkuje, skládá se ze tří skupin. Ve středu nalezá se renaissanční chrám, před jehož stupni skupeny allegorické po stavy. Inspirace znázorněna delfskou kněžkou, se- dící na třínožce, omámenou parami; vystupujícími ze země a prorokující. V levo od ní vznáší se okřídlená Fantasie, překrásná postava ženská v růžovém vla- jícím rouchu. V pravo stojí2 přísná Moudrost s vážnou tváří, s Minervinou přilbou na hlavě a va- hami v ruce. V pravé části obrazu vidíme klassickou roklinatou krajinu. Historie hledí k diváku a ukazuje mu v pozadí věčně stejnou honbu lidstva za pří- zraky štěstí, slávy a lásky. Štěstěna vznáší se na velké bublině a sype zlato ze zlatého rohu. Za ní letí Fama a Amor. Na zemi pak válejí se zápasící mladíci, muži, ženy a starci. V popředí znázorněna allegorie dramatického umění, Tragedie a Komedie, se svými známými allegorickými odznaky. V levo Bachantka jako symbol baletu a Opera Buffo, znázor- něna veselou ženou s čapkou s rolničkami. Za nimi nalezá se hudba, znázorněna Sirénou. = Svědomí lupičovo. Z Pešti se oznamuje Úřadník v ministeriu vnitra dr. Geza Málnay vrace se onehdy o půl noci z budínské pevnosti. Když se dostal na tak zvané jezovitské schody, velmi úzké kryté dřevěné schodiště, kdež jest i ve dne dost šero, vstoupil mu pojednou vstříc jakýs muž, jenž jej nejprve prosil o oheň, pak ale chopil jej za prsa a vyhrožuje mu, že jej skolí, žádal jej o peníze.

Dr. Málnay dal mu svoji peněženku s 31 korunami. avšak lupič nebyl s tím spokojen a zvolal: »Hodinky sem!« načež dr. Málnay vydal svoje zlaté hodinky lupiči, jenž zmizel. Den na to dostal dr. Málnay následující dopis: »Ctěný pane! Kdysi měl jsem právo mluviti k Vám jinak, přátelsky a s důvěrou. Ale to bylo před osmnácti lety, kdy my oba jsme byli mladí a očekávali od budoucnosti, čeho Vy jste dosáhl: vážnost a štěstí! V temnu schodů a ná- sledkem dlouboletého odloučení nepoznal jsem Vás svého spolužáka a bývalého přítele. Ve Vaší peně- žence nalezl jsem na štěstí Vaši navštívenku, na niž byla Vaše adresa. Nechci nikterak oloupiti dobrého přítele a vracím Vám tudíž peněženku i hodinky. Prosím Vás ještě, abyste po mně nepátral; setkání se mnou bylo by pro Vás toliko bolestné. Buďte. s bohem! Člověk nešťastný a bídný.« — Dr. Málnay z počátku se nemohl ani vzpamatovat úžasema nyní vlastním nákladem horlivě pátrá po bývalém svém příteli a spolužáku, jenž jej v noci přepadl. Doufá, že by jej mohl ještě zachrániti od záhuby. = Mor v San Francisku. Ze San Franciska se oznamuje: Zdravotní komisař OBrien a bakterio- log Kellog po důkladném vyšetřování podali nález, že Číňan, který minulé soboty zemřel, podlehl indi- ckému moru. Mrtvola hned během pytvy černala.

Lékaři, kteří na žádost čínského obyvatelstva byli pytvě přítomni a části mrtvoly k dalšímu vyšetřo- vání odnesli, byli na rozkaz zdravotní rady dáni do karantény. Na Angel Islandu staví se potřebné bu- dovy, v nichž bude místa pro 3000 Číňanů. Zde bu- dou ubytováni obyvatelé z »Chinatownu«, kteří, když se u nich v určité lhůtě žádná nemoc nezjistí, budou z karantény propuštěni. Uzavření »čínské čtvrti- provádí se se vší přísností a doprava na pouličních drahách tonto čtvrtí jest zakázána. Dr. Kinyoun ze spolkové karantény ozpamuje, že tři morčátka, která byla krví z mrtvol Číňanů očkována, záhy na to zcepeněla. Dr. Shrady z New Yorku, který sem při- jel, aby na místě vyšetřil nebezpečí dalšího šíření indického moru, soudí, že veškerá zdravotní opatření oproti čínské čtvrti jsou zcela nemístná. Na místě uzavření celého distriktu bylo by mnohem výhod- nějším, kdyby se v každém jednotlivém případě zá- rodky nemoci ihned zničily. Na radu dra. Shrada uveřejní guvernér Gage prohlášení, že nehrozí žádné nebezpečí, že by se indický mor v čínské čtvrtí dále šířil a že zdravotní úřady karanténu co nej- dříve zruší. — Do Filadelfie, Pa., připlul z Buenos Ayres v Brasilii anglický parník »Bessíe Nartham«a byl zadržen v karanténě, poněvadž přichází z pří- stavu, kde řádí indický mor. Kapitán parníku Robert Stewart cestou zemřel a jeho mrtvola byla pohřbena v hlubině mořské. Zdejší úřadníci zdravotního de- partementu jsou pevně přesvědčeni, že kapitán za- mřel na žlutou zimnici. Parník zůstane v karanténě tak dlouho, dokud obvyklá lhůta k rozšíření se mož- ných zárodků nákazy neuplyne.

= Mrs. Gladstonová. Veškeré anglické časo- pisy věnují vřelé vzpomínky zesnulé vdově slavného státníka anglického. Poukazují k tomu, že mrs. Glad- stonová byla svému manželu až do posledních jeho dnů věrnou rádkyní a stála mu po boku ve všech politických bouřích, které slavný státník musil pře- stát. Zvláště byla zesnulá vážena pro svoji huma- nitní činnost. Také ženského hnutí se horlivě zúčast- nila. Byla až do roku 1893 presidentkou liberálni federace žen, avšak vzdala se předsednictví pro ne- shody v názorech o volebním právu žen. V posled- ních letech před smrtí Gladstonovou uchýlila se úplně v soukromý život a věnovala se výhradně péčio svého manžela. »Daily Telegraph« připomína, že karriera Gladstonova nebyla by bývala možná bez takovéto ženy. Mrs. Gladstonová měla vždy náležité porozumění pro drobné i velké starosti svého man- žela. Posuzuje-li se životní dílo Gladstonovo, musí tudíž býti i jeho manželce vyhraženo čestné místo.

»Daily News« končí svoji stať o zesnulé následovně: »Mrs. Gladstonová nebyla ženou učenou ani v oboru filosofie, aniž v jiném oboru vědy, ale byla to žena značné přirozené rozšafnosti, jadrného humorua sympatické dobroty, jež jest ke cti jak jejímu dů- vtipu, tak i jejím morálním vlastnostem.« = Tragický případ vzbudil nemalé vzrušení ve francouzské kolonii v Cařihradě. Pan Chasseing. aktuár francouzského generálního konsulátu, oženil se před nedávnem s dcerou tamního velkoobchod- níka s vínem, Pascala Auzira. Několik neděl po svatbě onemocně! Chasseing tyfem. Těchto dnů na- vštívila jej jeho tchyně spolu s jeho manželkou Když přistoupili k loži nemocného a tázaly se, jak se mu daří, vzal pacient ze zásuvky revolver a vy- střelil na paní Auzierovou, jež klesla těžce raněna. Na to střelil pacient podruhé na svoji manželku, ale na štěstí ji minul. Pan Auzire slyše výstřel, spěchal ze zahrady ihned do pokoje nemocného, avšak jedva vešel, byl rovněž raněn výstřelem z revolveru do nohy, jež mu musí býti odňata. Poslední ránu na- mířil pacient na sebe tak bezpečně, že byl okamžitě mrtev. Zemřelí v Praze. Dne 13. června 1900: Dvorský Antonín, c.k. poštovní expedient, 63 roky, 1845—II. Tyllová Bar- bora, vdova po obuvníku, 76 roků, 1325—II. Neu- majer Josef, tovární dělník, 63 roky, 20—III. — Ve všeobecné nemocnici: Růžičková Kristina, vdova, 41 rok. Drdová Anna, manželka vozky, 30 roků. Ledvina František, zámečník, 21 rok. — V jo- sefovské nemocnici: Novák Antonín, plavec, 56 roků. — U Alžbětinek: Šafránková Františka, kuchařka, 30 roků. — U milosrdných sester Vaněk Václav, nádenník, 73 roky. Sobotková Kate- řina, nádennice, 83 roky. Ryšavý František, čeledín, 62 roky. Votava Karel, kotlář, 28 roků. Svoboda Mar- tin, zedník, 76 roků.

Král, české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. Dnes ve středu 20. června. 252. hra v předpl. 4. čtvrtka. Předposledně vystoupí p. VI. Florjanský. Eugenij Oněgin. Eri . Po druhém jednání delší přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 10. hod.

Arena na Smíchově. Ve středu 20. června. Začátek o 1/27. hod. Cyklus frašky VII 14468 SLOVUTNÁ PANÍ. Hraje se za každého počasí.

Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech. Ve středu 20. června. Začátek o 1/27. hod. Sedmé lidové představení za polovičnich cen. Po prvé. NAŠI FURIANTI. Obraz ze života v české vesnici o 4 jedn. Napsa L. Stroupežnický.

Jva v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgrů“. 1671

Kolin, Rubešova ulice.

cherová stála u dveří farního domu, plakala veřejněa utírala si oči. »Což není dost málomocných v Londýně, pane, abyste nemusil jíti pro ně až na konec světa ?« Zasmál se a chtěl jí odpověděti žertovně, avšak z nějaké příčiny nedostávalo se mu ani slov, ani myšlenek. Klubovní místnosti byly přecpány a mezi dívkami a Sestrami bylo několik cizích tváři. Paní Kallendrová seděla na jednom konci malého podia a vrhala hrozivé pohledy na druhý konec, kde stál Otec Superior ve svém černém hábitu, tichý a bdělý, s roztálou, usměvavou tváří Bratra Ondřeje vedle sebe. Dívky zpívaly, když Jan vstoupil, a hlasy jejich vzrůstaly, když jej zahlédly, jak se protlačuje ku předu. Když hymna skončila, nastalo na okamžik ticho, jakoby se očekávalo, že promluví, avšak on nevstal, a dáma u harmonia počala znovu. Některé mladé matky s hora z útulku přinesly dolů své maličké, a jejich tenké, nezvučné hlásky bylo slyšeti mezi ostat- ními: Jest přítel malých dítek nad jasnou modrou oblohou. Jan zápasil statečně, avšak počínal ochabovati. Všichni ostatní vstali, on nemohl vstáti. Výraz strachu a zároveň studu vstoupil mu do tváře. Nejasně, polo vě- domě, polo vyčítavě, počal přehlížeti situaci. Konec konců opouští své místo, utíká pryč. Toto jest jeho pravé pů- sobiště, jeho pravý úkol, a obrátí-li se k němu zády, bude pronásledován věčnou lítostí. A přece musí jíti, musí opustiti vše — to jediné chápal a cítil. Náhle, bůh ví proč, počal mysliti na cosi, cose přihodilo, když byl malým chlapcem. Brouzdal se se svým otcem v Duddonských mělčinách. Příliv byl pryč, dávno pry; avšuk obrátil se, hnal se za nimi, a oni slyšeli

»Avšak církev — domníval jsem se, že tvá povin- nost a oddanost k církvi —« »Církev jest chaos, strýčku, trosky zlomků beze spojení, principu, neb života. Žádný člověk nenajde v ní místa, kam by nohy postavil, nepřizpůsobí-li svou povin nost a loyalitu ku svým čákám na živobytí. To je ka- riéra, ne křižácké tažení. Kdysi jsem si představoval, že by člověk mohl žíti jako protest proti tomu všemu, avšak to byl sen, marnivý a domyšlivý sen.« »A potom tvoje ženské hnutí —« »Jiný sen, strýčkud Celá stálá armáda, spořádaná a vypravená do boje proti hříchu světa, proti ženě nemůže nikdy doufati ve vítězství. Proč? Protože nepřítelem jsme my sami, a jedině bůh může zápoliti s takovýmto proti- vníkem. On také bude! Neboť za křivdy zasazované ženě tím prostopášným a nemravným Londýnem navštiví jej bůh ještě svou pomstou. Vidím, že se blíží, není daleko, a bůh pomoz těm —« »Ale věru, můj hochu, věru snad není nutno, abys utíkal ze světa, bys unikl svým snům? A právě, když počíná býti k tobě laskav. Ještě včera tě šlapal a strkal a posmíval se ti —« »A zejtra mne bude šlapati a strkati a posmívati se opět. Oh, to je zbabělý a opovržlivý svět, strýčku, a šťastný ten, kdo nepotřebuje nic od něho! On je svým pánem, svým absolutním pánem, a každý jiný je bídným otrokem. Vzpomeňte na lidi, kteří se šplhají, rvou o slávu a tituly a řády a pozvání ke dvoru! Oni všichni jednoho dne dosáhnou svých šest stop při dvou stopách. A potom vzpomeňte na boháče, kteří najímají detektivy, by hlídali jejich děti, neb jinak by byly ukradeny pro výkupné. kdežto sami jako lidské žentoury cupají kolem skřiní, Křestan.