2
masthead
v Praze, ve středu dne 25. prosince 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přilohami („Nančný Obnor“ v
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplání ne:
za měsíc . . . . . . 2 K — h
na čtvste leta . . . . . 5 K —b
s dvojí denáškon
na měsíe
kson
na čtvt leti
ve siianách! a K 3o
as něsíe . . . . ..
Peštou:
za měsí
ke
na člvrt leta
s dvojí zšsilkou
so
sa mněil
kei
rt lejt
Nančný Obnor
K 3
5
article
Dnešní číslo pre Prahu je o u4 stranách.
Dnešní číslo pre Prahu je o u4 stranách.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v pátek dn
27. prosince o 12. hodině
polední.
Praha
6
article
Zkouška ohněm ?!
Zkouška ohněm ?!
Vánočním tímto týdnem dospívá k plnost
prvního svého roku jedno z nejstrašnějších
dětí, jakého se jenom lidstvo dožiti mohlo
— dítětem tím jest naše nynější XX. století
Jeho vzezření, i zajisté že lze i vůči stolelí
mluviti o fysiognomii, jeho činy, jeho snaby
a náklonnosti nasvědčují tomu, že i v descen-
denci věků platí po případě ibsenovská theorie
a že náš, teprve rok starý věk dobře zaslu-
huje slouti synem svých předků, jeden po
druhém chátrajících hůř a hůře tak, že po-
učení skýtané nám dnes historií kulturní, je
vlastně čím dále, tím pádnějším oprávněním
pessimistického názoru světového . . . Dia-
gramatická čára, kteráž by příkladně měla
znázorniti rozvoj humanity průběhem dvou
dovršujících se již tisíciletí, strmý by asi
ukázala spád s věku předešlého k číslici
»1902«. Otrlost lidstva věku, doby, těchto
našich dnů, k nejzpupnějším ukázkám opo-
vržení lidskostí, k činům holého barbarství
jest věru úžasná! Ať se brutality, páchané
moderními superiorními, vůdčími národy jme-
nují po německu »Tropenkoller«, na omluvu
ukrutností, páchaných v afrických osadách
německých, jakkoli jest patrno, že tropické
počasí i — v Poznani své účinky jeví, anebo
ať v jižní Africe podnikány jsou jménem
anglického poslání »civilisačního«, jménem
budoucí spásy světa plemenem germánským,
aťsi již tyto »atrocities« konečně pášou se
na základě zcela nepokryté krvežíznivosti
jako právě v těchto dnech v Arménsku,
Evropa už pro ně nemá přiměřeného činu.
nýbrž nejvýše toliko slovného politování
Zeus
Poznaň
jižní Afrika
Arménsko
Evropa
7
article
Proč to uvádíme v úvaze vánoční, vě
nované politické situaci našeho vlastního ná-
roda na tomto vánočním průřezu? Nenapadá
nám sice ani z daleka, že by se náš osu
v bližší či vzdálenější budoucnosti mohl po-
dobati losu nešťastníků mezi národy, roztíra-
ných patou německou anebo anglickou, ale
i v naší dnešní situaci není od místa připo-
menouti si, že s úpadkem spravedlnosti k ma-
lým, porobeným a deptaným národům kles
také mravní snaha a tendence lidstva vyrov-
nati tyto činy vzepjetím k činu. My sice
nenáležíme k národům porobeným, ale jistě
k národům deptaným a uvážiti, že na zá-
kladě předeslaného vylíčení úpadku sprave-
dlnosti ve velkém stylu, spravedlnosti totiž
národů k národům, nabývá nepráví, jakéž
říše naše nám Čechům opětně chystá,
velké pravděpodobnosti, jest naším včasným,
vánočním úkolem.
Dojde k uskutečnění hrozby předsedou
ministerstva šl. Körbrem pronešené, či ne-
dojde? Toť jest nejnaléhavější otázkou chvíle
a právě k božímu Hodu shrnulo se několik
příznaků, nasvědčujících tomu, že hrozby
správce cislajtánské poloviny říše nemají
zůstati bez skutečných dokladů. Pravdě-
podobnost tato je nejspolehlivěji podepřena
bezpečnou takřka jistotou, že chystaný pokus
vyrovnací zůstane bez výsledku. Beznaděj-
nost nastávajících smiřovaček, drem. Kör-
brem výslovně doznávaná, německými směr-
nými politiky i tiskem bez mučení potvrzo-
vaná a nade vší pochybnost vysvitající z
abstinence Všeněmců, kdyby ani nebylo ji-
ných zcela zjevných věcných nemožností,
tato beznadějnost, zdá se, jest předsedovi
ministerstva zrovna důvodem k zahájen
českoněmeckých vyrovnaček, aby mohl s po
sledním formálním odůvodněním přikročiti
ke skutku — státního převratu.
»Prager Tagblatt« není nám sice mano
metrem napjetí k výbuchu se strojícího, ale
Čecho
Hoda
Prager
8
article
ve včerejším jeho článku, pochodícím, jak
udává, od »vynikajícího politika«, vyslo-
vena myšlénka tato nikoli bez důvodů. Ná-
zor, že pohrůžka státním převratem musí
zůstati pohrůžkou prázdnou — tak dovozuje
řečený vynikající politik — proto že by náš
poměr k Uhrám nesnesl zastavení ústavya
poněvadž by vůbec nebylo možno na delší
dobu Rakousku bez parlamentu vládnouti,
jest zajisté jen sebeútěchou oněch politiků
v starosti o osud naší ústavnosti . . . Právě
kvap, s nímž předseda ministerstva v život
uvádí vyrovnací konference, jež se nezdařily
v dobách mnohem klidnějších a v poměrech
mnohem příznivějších, ukazuje, že dr. Körber
chce míti ruku volnou. Že změna s ústavou
nemůže u nás podniknuta býti bez předcho-
zích závazných úmluv s rozhodujícími muži
v Uhrách, jest na bíledni a je to pouhým
heslem, píše vynikající politik »Tagblattův«,
pakliže se možnost takového dohodnutí prostě
popírá. Německoliberální orgán pražský ma-
luje nebezpečí státního převratu na stěnu
proto tak určitými barvami, aby dospěl k
své polltické pointě, ku provolání ke všem
stranám v parlamentě, kteréž prý chtějí svo-
bodné, konstitučně ovládané Rakousko, ku
»poctivému sjednocení se proti frondujícím
stranám, aby je ještě nyní vhodnými cestami
a prostředky rozehnaly a odvrátily nebez
pečí Rakousku hrozící.«
Tento dojem jednání dra Körbra jest
nepopíratelný a bylo by pozdé, kdyby před-
seda ministerstva teprve nad zmarem svého
beznadějného smířovacího pokusu o tom roz-
važoval, že se svou pohrůžkou státním pře-
vratem šel přes příliš daleko a že tak daleko
došel, že mu nezbývá, leč aby ji v celém
rozsahu splnil. Jinými slovy, dr. Körber
v skutku nesází asi všechno své štěstí na
jedinou jen kartu vyrovnacích konferencí,
což by zajisté učinil jenom tenkráte, když by
Körber
Körbr
doktor
Uhry
Rakousko
9
article
byl jist svou prohrou, to jest, kdyby se
svého »zaměstnání« opravdověji nabažil, než
jak se o tom ujišťovalo počátkem zimního
zasedání říšské rady. Je-li tedy již pevně
psán v nejbližších dějinách této říše, aneb
je-li státní převrat jenom pouhou možností,
jisto jest, že ostří jeho bude namířeno proti
nám. Nedáme-li se pohnout pohrůžkou abso-
lutismu, bude jeho případné použití nejen
mstou na nás, vzpurných Češích, nýbrž i vy-
chovacím prostředkem k povolnosti do budou-
cna, zkrátka, ostří jeho směřovalo by proti
nám a co horšího, byla by to německá ruka,
kteráž by vedla do českého masa »ten
řez, který by šel hloub ...«, dle nejautentič-
tějších slov vládních. Násilí, pod nímž by-
chom se my Slované svíjeli, nezkřivilo b
Němcům ani vlásku.
Čech
Slovan
Němec
10
article
Jest pravda, že to není utěšený výhled,
hterý se nám naskýtá ve světle vánočního
stromečku do nejbližší budoucnosti, a není-li
třeba želeti zmaru nynější ústavy, plné uzá-
koněných příkoří vůči nám Čechům a je-l
možno utěšovati se možností ústavy.
přilehlejší potřebám a životnostem národů
této říše, přece nelze s mysli spouštěti
mezivládí absolutismu a škody, jaké mohou
z něho vzniknouti pro nás, pro národ, jemuž
každý krok v zad je ztrátou dvou kroků
v před. A kdyby šlo jen o to, abychom si
řekli — — jak smutné, nevýslovně smutné
máme to zase vánoce, věru pravý český
Boží hod.
Leč, neodříkáme-li se toho, že čeká na
nás smutek, vážné doby, útrapy bezohledně
bezuzdně páchaných křivd a ponížení neby-
valého, jednou věcí jsme jisti, před jednou
metlou jsme bezpečni, jedné nízkosti navždy
uchráněni! V české tváří nikdo nikdy ne-
uvidí bledost bázně, a úzkost, byť to vypa-
dalo sebe hrozivěji na tom tak zvaném po-
litickém obzoru, nesevře srdcečeského lidu.
Je li nám uloženo, abychom také my před
tváří veškerého lidstva složili zkoušku vytr-
valé neohroženosti a svědectví, že jsme na-
prosto odhodláni, dokázati, že jsme hodni
Čecho
11
article
své budoucnosti, ve kterouž pevně doufáme.
bude tato zkouška složena a toto svědectví
podáno. Pakliže se o to jedná, aby prakti-
cky, experimentálně, ovšem za ohromných
škod této říše a za ohrožení jejích dalších
příběhů, bylo jednou pro vždy zjištěno, jak
hláhovým je počínání, chtíti zničiti a zakrsati
vzrůst národa, s veškerou vehemencí vzhůru
se nesoucího do úrovně, do výše, do mo-
hutnosti a šíře oněch národních existencí,
které stůj co stůj chtějí býti a budou svědky
konce tohoto světa — pak nemůžeme nie
jiného učiniti, leč popřáti průběhu tomuto
expeřimentu špatného státnického umění.
Ovšem tolik jest, tolik zdá se býti vy
loučeno, že by našemu národu kdy byla
ještě předložena z Vídně urputná otázka,
chce li voliti mezi zdlouhavým umíráním
anebo rychlou smrtí. Tak daleko dnes přece
jenom jsme a konečně vzdor tomu všemu.
co vstupem bylo řečeno o zájmu Evropy na
osudu národů počtem malých, jest přece
život českého národa, jeho existence přes
příliš drahocennou nejen pro celistvost říše
habsburské, ale i pro celistvost a rozvoj ne
jednoho státu evropského, než abychom s oba
vami naprosto temnými musili očekávati dny
k nám se blížící. Mezinárodní stav a fáse
české otázky jest ještě dalekou a dalekou
reservou a pojistkou bytnosti a zachování
národa českého.
Zdar germanisačního pokusu, tohoto vy-
leptání českoslovanského lidu z »Ostmarky«
jest naprosto vyloučen. V posledním »Zeitue
napsal Karel Jentsch úvahu, věnovanou hlou
posti pruské politiky protipolské, jak výslovn
praví, nenalezaje dosti jizlivého výsměchu
pro zbrklost a beznadějnou neúspěšnost haka-
tismu v Poznani.
Zeitue
Jentsch
Vídeň
Evropa
Poznaň
12
article
Jistý vídeňský list cituje z úvahy té cely
odstavec s plným souhlasem a dodává ze
svého: »Pakliže jest hlupstvím, co velká ně-
mecká říše podniká proti Polákům v Poznani
chtějíc je odnárodniti, jak dlužno potom na
zvati politiku rakouských Všeněmců, kteř
chtějí, aby dva milliony Němeů v Čechác
poněmčily tři milliony Čechů. To jest potom
už jen nahým šílenstvím!« Tak píše
— vídeňská »Arbeiterzeitung«, jak známo,
list nikterak nadšený láskou k lidu českému.
Než i v tom případě, kdyby se měla naplniti
nejkrutější ironie osudu státnického a dr
Körber byl určen za nástroj germanisační
politiky s politikou všeněmeckou totožné, i
v tom případě zahájena by byl a politika
»nahého šílenství«. Jiného — raisonu se
v absolutistických plánech vídeňských však
živou mocí nedomakáme.
Ale — nelekáme se! Přijmeme, coje
nám souzeno, jako nový zocelovací proces.
jaký bývá nutným čas od času nástroji
tvrdé práci poněkud změklému, a jak známo.
tvrdnutí, utvrzování kovů děje se ohněm.
Je-li nutno ještě jedné zkoušky ohněm, je-l
nevyhnutelna, podstoupíme ji, snad ztráv
v naší národní společnosti to, co v ní v pří
čině národní setlelo, co v drobtech z massivní
struktury její se vydrolilo. A potom, až po
mine kouř a plameny, snad budem blahoře-
čiti posvátnému živlu; přijde-li nepřítel ohle
dat naši existenci, pod jeho kotníkem zazn
naše národní bytnost plným zvukem jako
nově ulitý zvon, který před tím trpěl snad
nejednou, byť nepatrnou trhlinou! Jako o
věků, tak i potom na věky navzdor nepřá-
telům a přátelům k lásce pokvete: — —
český nezmar. Sempervivum bohe-
micu ml
Polák
Čecho
Körber
Poznaň
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. prosince. (Nálada v ka-
tolickém centru.) Zvědavost, co nám
poslanci přinesou z Vídně pod vánoční stromek,
dávno už přestala. Odvykli jsme čekati z Vídně
co dobrého. Odtud přicházejí jen zprávy:
Politická vyhlídka je zachmuřena; situace je
na pováženou atd. Pochmurná nálada nepanuje
Praha
Vídeň
14
article
však jen u nás; sdilejí ji s námi všichni ra-
kouští Slované a neméně i ti Němci, kteří zde
smýšlejí ještě rakousky. Máme před sebou hla
člena katolického centra, jenž podobně, jako
celá pravice shledává příčinu nynější krise ne
v požadavcích toho či onoho utištěného národa,
nýbrž v panováčnosti oné německé levice, která
nynější ústavu tvořila jen na svůj prospěch
v bláhovém domnění, že nespravedlivou ústavou
na vždy si pojistila nadvládu v tomto většinou
slovanském státě. »Ať nám nikdo nemluví —
píše německý katolik ve vídeňské »Inform.« —
že požadavek české university neb českého
úřadního jázyka přivedl parlament na pokraj
propasti. Kdyby všechno zlo spočivalo jen
v těchto požadaveích, stálo by vskutku za
pokus, požadavky ony splniti a hned bys
ukázalo, že kořen zla vězí mnohem hlouběji.
Tu neběží o české požadavky, nýbrž jen
jedině o panovačnost německé le-
vice. Ta jest kořenem zla v rakouském par-
lamentě. Levice nemůže snésti, že už nemůže
výhradně panovati ve sněmovně a proťo krise
stihá krísi. Ostatní strany a národnosti mají
levici konati helotské služby, plniti věrně jeji
rozkazy a hned bude sněmovna dělna — ovšem
jen pro věci, které se budou libiti levici. V na-
šich kruzich — praví dále pisatel — jest už
dávno jasno, že posledním ellem všech bojů
jest obnova nadvlády levice a že všeliké zjevy
boj ten provázející, jako na př. heslo » Pryč
od Říma«, jsou jen prostředky, které mají vést
k témuž cili.«
Slovan
Němec
Řím
15
article
Nového v těch slovech není nie; jsou jen
potvrzením toho, co dávno již víme, a co nepo-
pírají ani Němci ve světlém okamžiku, prostém
pokrytectví. Wolfova »Ostd. Rundsch. « doznala
to nejednou a ještě ve včerejším odpoledníku
projevuje svou žalost nad tím, že rakousk
ústava zabezpečuje každému národu rozvoj jeho
národnosti, jejž ve svém surovém cynismu na
zývá »nesmyslem národního rozvoje.« Ale
rozvoj rakouských národů se tím nedá zastaviti
půjde svou živelní silou dále přese všechen
odpor německé levice a otevře na konec oč
i těm »rozhodujícím krahům«, které se dosu
snaží ho neviděti.
Z Krakova, 23. prosince. (Rakou ský
konsul a lvovské demonstrace.)
»Nová Reforma« sděluje, že zámečník Astman
z Boryslavě v Haliči odjel před časemdo
Vratislavi na práci a po několikanedělním hle
dání podařilo se mu dostati se do jakési to-
várny, kde měl druhého dne vsloupiti do práce.
Ale ještě večer před nastoupením obdrželo
policie rozkaz, aby okamžitě opustil Německo.
sic že bude potrestán šestinedělním vězením
Astman odebral se k rakouskému konsulu, aby
se ho ujal. Konsul, bar. Taufenstein, odmí
však všelikou pomoc slovy: »Nebylo třeba ve
Lvově a ve Varšavě vytloukati kamením okna
německým konsulům.« Proto prý on, rakouský
konsul, nemůže zakročiti u pruských úřadů v
prospěch osob, pocházejíeích z Haliče. Astmanu
nezbylo, než vrátiti se domů. Jednal bar-
Taufenstein o své vůli, či dostal podobnouin
strukci od své vlády?
Němec
Wolfův
Ostd
Krakov
Halič
Vratislav
Německo
Lvov
Varšava
nesmysl národní rozvoj
16
article
Ze Záhřeba, 20. prosince. (U z ná n
zkoušek na záhřebské universitě.
Zprávy o tom, hodláli rakouská vláda platnos
zkoušek, složených na záhřebské universitě.
uznati těm záhřebským posluchačům, kteříb
chtěli vstoupiti do státní služby rakouské, se
rozcházejí. Kdežto »N. Fr. Pr.« sdělila tyto
dni, že o uznání záhřebských zkoušek nenív
vídeňských vládních kruzích nic známo, ob
drželo splitské »Jedinstvo« telegrafickou zprávu
z Vídně ze dne 17. t. m., v níž se pravi
»Dnes jsem zvěděl se strany ministerstva osvěty
že hodlá od druhé poloviny přištího roku uznat
také pro Rakousko zkoušky, složené na záhřeb
ské universitě. Hlavní kroky jsou tedy učiněny
a v brzku má býti uveřejněno potřebné na
řízení.«
»Agr. Tagblt.«, zaznamenav dementi »N
Fr. Pr.«, podotýká: »Naše zpráva o uznání zá-
hřebských zkoušek byla čerpána z pramenee
nejspolehlivějšího. Osvědčí-li se to, co nyn
V drobném prodejlr
ranní číslo o sobě . . . za 9b
odpolediní
. . . . za 2h
Ve flialkách na venkové
ranní čřslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bb
Inserat,
platí se hotevě sepřea.
Předplacení a lntarty peijlosé admnsinl-
strate v Masisnské ulici č. s.
Tam nacházají se tíl rsčakee
tiskárna k eapedice „Nírodnich Listd“.
Bokopisy se nerrsesji.
Bb
Záhřeb
Francie
Vídeň
Rakousko
Masisnský ulice
Nírodnich Listd
17
article
o nich sděluje »N. Fr. Pr.«, bylo by to dů-
kazem, že se ve Vídni dali opěť jednou zastra-
šiti hrozbami německých hegemonů.«
Francie
Vídeň
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 24. prosince.
Návštěva ruského následníka
v Berlíně.
Nynější návštěva ruského následníka v Ber-
líně stala se skutkem v době k podobným
návštěvám neobvyklé. Má také skutečně zvláštní
příčinu. Císař Vilém si ji vyprosil v Petrohradě
a prosby jeho byly tak důtklivé, že jim nebylo
možno odolati; při tom z nich bylo patrno, že
německý císař (Němci prý se nebojí nikoho
kromě boha) dostal strach ze sympatií, které
v ruském obecenstvu vzbudila událost vřesen-
ská. Císař Vilém se boji, aby nedošlo na vy-
rovnání neshod mezi Poláky a Rusy. Proto
potřeboval vznešené návštěvy ruské jednak proto,
aby Polákům ukázal, že Rusko jest za jedno
s ním naproti nim, jednak aby se pokusil doká-
zati osobě ruskému panovníkovi nejbližší, že
věc Němcův a Rusů naproti Polákům je totožná.
Prosby císaře Viléma o tuto návštěvu, jak se
dovídáme z povolaného pramene petrohradského,
byly tak úpěnlivé, že div se nezavázal k ještě větší
osobní služebnosti, než byla pověstná jeho po-
silka k pohořelým vyštinským, jíž vynasnažil se
dáti carovi na jevo svou vděčnost za to, že na
cestě do Francie dal se cisařem Vilémem po-
zdraviti v Gdánsku.
Zatím účinky vřesenské události na ruské
obecenstvo jsou stále hlubší a širší, jak vidno
z toho, že podobné potupení německého znaku
a konsulátu, jako se událo ve Varšavě, stalose
i v Moskvě.
O demonstraci varšavské, jejíž vinníci už
potrestáni, bylo oznámeno, že byla provedena
ne Poláky, nýbrž Rusy. Demonstrace moskevská
již dokonce nezůstavuje nikoho v pochybnosti,
že byla uspořádána od Rusův, a to s překva-
pující virtuosností.
Jest nyní na Polácích, aby tuto disposiei
v ruském národě nezaplašili, naopak aby nevá-
hali podati Rusům důkazy, že ty časy už na
vždy minuly, kdy každý, i nejúhlavnější jejich
nepřítel, mohl Poláky kdykoli poštvati proíi
Rusům.
Vilém
Němec
Polák
Rus
Němcův
Rusův
Praha
Berlín
Petrohrad
Rusko
Francie
Varšava
Moskva
19
article
Oslava Šipky
Oslava Šipky
V srpnu 1902 bude tomu 25 let, co se
udál slavný přechod ruské armády přes Šipku.
Bulharsko památnou tuto událosť velkolepě
oslaví. Za tou příčinou utvořil se v Sofli ko-
mitét jménem »Cara Osvoboditele Alexandra II.e
Komitét vyslal do Petrohradu svého předsedu
Stojana Zajmova, aby pozval ruské představitele
na tuto slavnost.
Myslíme, že slavnosť šipecká nezůstan
omezena jen na Rusy a Bulhary, nýbrž stane
se svátkem všech Slovanů, kteří všichni mrav-
ným účastenstvím i peněžitými podporami, zvláště
ale nadšením, které odtud veškeré slovanské
massy neopanovalo, sledovalo celý boj za osvo-
bození balkánských Slovanů a každý krok slo-
vanských armád, a zvláště ruské.
Polští sedláci a Vřesná.
Sedláci ze Sosnovce pod Mohylnem v Po-
znaňsku učinili mezi sebou sbírku ve prospěch
vřesenských dětí, kterým němečtí soudcové od-
ňali rodiče a sbírku poslali do redakce »Dzen-
níka Poznaňského« s následujícím připisem
»Pochválen buď Pán Ježíš Kristus ! Slzy
nás polily a srdce nám se zakrvácela, když
jsme četli o hnězděnském přelíčení a odsouzení
nešťastných obětí vřesenských a hned jsme pře-
mýšleli, jak ubohým mučedníkům poslati pomoe
bratrskou. Slyšíme o sbírkách, které skládaji
velcí malí. My také sbírali co jsme mohlí a
prosíme, aby těch peněz užito bylo k pomoci
ubohým dětem. Vědomo nám, jak nejjasnější
císař Vilém II. byl prostředníkem nejjasnějšího
cara Mikuláše II., od něhož donese pomoc po-
Šipka
Zajmův
Bulhar
Sedlák
Ježíš Kristus
Vilém II
Mikuláš II
Bulharsko
Petrohrad
Sosnovec pod Mohyln
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 24. prosince.
V čem vězí kouzlo víry. V tom, že zdru-
žuje milliony v názoru o tajuplných věcech
přištích, že sdruženým dodává sílu trpěti
očekávati dny budoucí a lepší. Tvrdí-li se, že
nejsilnějším fundamentem víry je láska, tvrdi
bych já, že to naděje.
Bůh seslal na svět svého syna, aby lid
stvo vykoupil. Spasitel umřel a tím okamži-
kem rozletěly se brány nebes a kůrové andě-
lové vítali člověka spravedlivého a uvedli ho
do stánku, kde mu kyne věčná odměna. Proto
vítá lidstvo s takovou radosti a rozkoší příšu
spasitelovo. Vánoce již proto, že jsou v nej-
chmurnější době noční nejveselejšími svátky.
mají zvlášlní svůj půvab. O vánocích jako by
srdce lidské v sdílnost a lásku se rozplývalo
člověk není nikdy tak přístupen citům ušlechti-
lým a také nikdy ho tak nebolí hřích jako ve
dny vánoční.
Měl jsem přítele. Dobrého hocha, ale straš-
ného nepřítele žen. Ne snad proto, že by byl
s nimi sám byl nabyl smutných zkušenosti, že
by sám byl pocítil následky jejich »špalností«
skutečných i domnělých, Antonín Brejeha, ad-
junkt okresního soudu, mimo to slovutný pro-
blemista šachový vssál do sebe odpor proti
krásné pleli jednak z čelby, potom jako soudní
úřadník a konečně — jakkoli jsem se o tom
nedověděl nie bližšího — z jakého si temnou
rouškou zastřeného případu, jenž se udál v jeho
rodině. Tak hluboký byl odpor jeho k sukni,
že zjednal si i mužskou obsluhu, ačkoli tím,
Brejeh
Praha
21
article
jak mimochodem doznával, strašně trpěl. Z po-
čátku působilo v kruzích známých i v ostatních
lidí mu blizkých nenávist oproti ženskému po-
hlaví, jako interessantní zvláštnost, která dobře
bavila. Později a sice v metamorfose velmi
rychlé, stal se Brejcha odporným podivínem a než
minul rok pobytu jeho v S., stal se nejnenavide-
nějším člověkem v tomto jinak příjemnéma
schovívavém městě.
Zcela přirozeně nenáviděly jej maminky
dcerušky, protože on nenáviděl je, mužovéa
otcové mu z té příčiny nemohli býti přáteli, po-
něvadž ani nejhodnějšímu tatíčkovi nemůže být
lhostejno, zůstane-li mu dceruška, dvě neb do
konce tři, na ocet. Kdo s Brejchou obcoval, byl
dán do klatby a musil býti připraven na to, že
mu ukážou dvéře, tam kde paní byla něžná
dáma. Brejcha z nenáhla pozbyl posledního
svého přítele, tak že mu k šachu zůstal již jen
bručivý, více než sedmdesátiletý lesmistr, který
ovšem měl právo býti oproti damám do jisté
míry předpojatým, poněvadž na trnité pouti ži-
vota absolvoval v náležitém postupu tři družky
života, z nichž zejmena třetí v něm vzbuzovala
smísené vzpomínky. Doznával, že přes všechnu
svou kuráž měl v životě svém přece jenom tř
okamžiky, kdy mu bylo nevolno, a sice když
jednou překvapen byl v lese divokým kancem,
podruhé překrásným děvčelem a po třeti př
hříchu — svou třeti ženou.
Lesmistr byl na konec posledním přítelem
Brejehovým. Jednoho krásného večera ale po-
hádali se k vůli královně a od té doby byl
nebohý adjunkt úplně osamocen. V celém městě
pak šlo od ucha k uchu: »Když už ani ten
s ním nemohl vydržeti !«
Brejcha ale, čím pronásledovanější, uím z
Brejcha
Brejehův
22
article
tvrzelejším se stával. Tak dal na příklad
na dvéře svého bytu nalepiti cedulku
s nápisem: »Vstup jen mužům dovolen.« A jak-
koli byl jako soudce naskrze objektivnýma
mužem naskrze spravedlivým, nemohl přece jen
oddolati svému odporu oproti ženám a nejednou
dále se odvážil, než kam až postoupiti měl.
Jednou mu to dokonce vyneslo důtku. Nejnešťast-
nějším byl ovšem, když jednoho hrásného dne
jal se pan president, jenž přijel na inspekci,
dokazovati při obědě, že soudce má býti ženatý
Jen člověk ženatý že okem zdravým a nepřed-
pojatým pohlíží na svět, a jen muž ženatý že
dovede se vpraviti v situace, jež svobodnému
po celý život zůstanou nevysvětlitelnými zá-
hadami.
Brejcha opovážil se pustiti se s panen
presidentem, jenž mimochodem řečeno, mělt
dcery mezi dvaceti a třiceti léty, do nesmělé
polemiky, ale pochodil špatně. Pan presiden
řekl mu bez obalu, že kdyby na něm záleželo
on by svobodné soudce zásadně preteroval
poněvadž neplní zůplna úkol života a potom
že nemají těch příjmů zapotřebí jako soud
ženatí. To bylo jasně řečeno.
Toť se ví, že o této episodě dovědělos
záhy celé město a že pana krajského popularita
velice se tam zmohla za to, že odpornému
Brejehovi tak důkladně to pověděl. Od té doby
byl Brejcha odkázán výhradně na svého psa
Však i toho mu za nedlouho otrávilí.
Byl sám.
Brejcha
23
article
Nadešel Štědrý večer. Brejcha byl zvyklý
Nadešel Štědrý večer. Brejcha byl zvyklý
odjeti na Vánoce z pravídla do Prahy, však
tentokráte se na ceslu odvážiti nemohl, poně-
vadž ho ke všem nepřijemnostem soužil pro
klatý hostec. Hrozil se večera, na který se každy
těší. Kam měl také jíti, kam se obrátiti
Hostince byly toho dne zavřeny a potom byl by
se k vůli bolestem ani se schodů byl nedostal.
Vyzval hocha, jenž mu posluhoval, aby strávi
s ním Štědrý večer. Kluk se smíchem ho odbyl
V ten den, pravil, i dráteník je doma, je-l
náhodou v Trenčíně. Dráteník? Jaký to skvostný
nápad! Dobrá, pozvu si tedy dráteníka. A na
čem se ustanovil, také vykonal.
V hostinci objednal večeři pro dva: bohatou
a dobrou. K tomu několik láhví piva, pak na
koupil čaje a rumu, svému hosti opatřil štědro
večerním dárkem šíroký klobouk. Připravil mu
mísu jablek a ořechů a vítal na večer ve vš
formě pana Štěpána Komzu, poctivého drotaraze
Skalice, osináctiletého junáka, o němž věděl
že v neděli vždy má čistě vypranou košili a že
nedávno si doložil na nový plášť a na nové gatě
Dráteník byl v určitou hodinu na místě
odzpival u dvěří svůj vánoční pozdrav Ježiškov
a potom zasedl za stůl.
Chutnalo mu tak, že Brejcha dospěl záhy
ku přesvědčení, že objednati měl večeři pro
čtyři a nikoli pro dva. Brejcha na leccos se h
vyptával, na vánoční zvyky, na tátku a n
mámu, na sestru a na pana služného. A šla-
kovitý drolar nejraději ale vypravoval o žen-
ských. Brejcha chtěl ho už pokárati, když
Komza propukl pojednou v hlasitý smích.
»A kde vy máte svou žínku? Snad a
dokonce žádné nemáte? Tomu ale nevěřím, byl
byste to pěkný mizera.«
Blejéha hněvem se zvedl a chtěl prosto
řekého Slováčka zkrotiti, leč v tom bolesln
vykřikl, chopil se za hrtan a vší moci snaži
se dolů dostati — malou kůstku, jež mu
v krku uvízla. Marně namáhání. Řval, háze
Brejcha
Vánoce
Komza
Blejéh
Slováček
Praha
Trenčín
Skalica
24
article
rukama, nic naplat, kůstka se nehýbala. Pln
zoufalství ohlížel se po svém dráteníku. Zmízel
zmizel strachem a úzkosti.
Kůstka vězela pevně. Brejcha, nemoha po-
padnouti dechu, následkem nesnesitelného dráž-
dění nalezal se v situaci povážlivě. Myšlenky
hrozné vířily mu mozkem i zdálo se mu, že
blíží se konec jeho.
Vzepjal se ještě jednou, avšak strašně z-
chrochtav, zkácel se nazpět na pohovku.
V tom rozletěly se dvéře. A na prahu
objevila se sličná, asi dvacetiletá dívka a zaní
dáma staršl.
Vdova po městském sládku a její dcera —
sousedka Brejelfova.
Poděšeny výkřiky v bytě vedlejším, spě-
chaly tam, aby přesvědčily se, co se tam děje.
Leč ještě na prahu je zarazil nápis: »Vstup jen
mužům dovolen
Leč dívka resolutním mávnutím ruky nápia
strhla a již byla u vnitř.
Přišla právě v čas, aby zavolala protějšího
lékaře, jenž o štědrý večer na takověto eventua-
lity již připraven, s přislušnými nástroji spěchal
k Brejchovi.
V hěkolika sekundách byla zrádná kůstečk
z hrdla vytažena
Modrý jako chrpa obličej Brejchův zase
zčervenal, zejmena když ruku podával své sličné
sousedce a ji děkoval za své zachránění.
Než minul rok, stala se sousedka paní —-
Brejchovou.
Krajský president navštíviv opět S. vyslovi
Brejehovi své uznání za to, že se oženil, však
uznání to bylo by bývalo mnohem vřelejšl,
kdyby si byl vzal jeho nejstarší.
Kůstka
Brejcha
Modrý
Brejchův