ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f98a1df0-661f-11dc-8e55-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 43, work 2, person 47, org 2
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
v Praze, ve středu dne 25. prosince 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 355
4 article
Na ranní a odpol. listy přilohami („Nančný Obnor“ v středu a „Literární Hlidka v pátek) předplání ne: za měsíc . . . . . . 2 K — h na čtvste leta . . . . . 5 K —b s dvojí denáškon na měsíe kson na čtvt leti ve siianách! a K 3o as něsíe . . . . .. Peštou: za měsí ke na člvrt leta s dvojí zšsilkou so sa mněil kei rt lejt
Nančný Obnor K 3
5 article Dnešní číslo pre Prahu je o u4 stranách.
Dnešní číslo pre Prahu je o u4 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dn 27. prosince o 12. hodině polední.
Praha
6 article Zkouška ohněm ?!
Zkouška ohněm ?! Vánočním tímto týdnem dospívá k plnost prvního svého roku jedno z nejstrašnějších dětí, jakého se jenom lidstvo dožiti mohlo — dítětem tím jest naše nynější XX. století Jeho vzezření, i zajisté že lze i vůči stolelí mluviti o fysiognomii, jeho činy, jeho snaby a náklonnosti nasvědčují tomu, že i v descen- denci věků platí po případě ibsenovská theorie a že náš, teprve rok starý věk dobře zaslu- huje slouti synem svých předků, jeden po druhém chátrajících hůř a hůře tak, že po- učení skýtané nám dnes historií kulturní, je vlastně čím dále, tím pádnějším oprávněním pessimistického názoru světového . . . Dia- gramatická čára, kteráž by příkladně měla znázorniti rozvoj humanity průběhem dvou dovršujících se již tisíciletí, strmý by asi ukázala spád s věku předešlého k číslici »1902«. Otrlost lidstva věku, doby, těchto našich dnů, k nejzpupnějším ukázkám opo- vržení lidskostí, k činům holého barbarství jest věru úžasná! Ať se brutality, páchané moderními superiorními, vůdčími národy jme- nují po německu »Tropenkoller«, na omluvu ukrutností, páchaných v afrických osadách německých, jakkoli jest patrno, že tropické počasí i — v Poznani své účinky jeví, anebo ať v jižní Africe podnikány jsou jménem anglického poslání »civilisačního«, jménem budoucí spásy světa plemenem germánským, aťsi již tyto »atrocities« konečně pášou se na základě zcela nepokryté krvežíznivosti jako právě v těchto dnech v Arménsku, Evropa už pro ně nemá přiměřeného činu. nýbrž nejvýše toliko slovného politování
Zeus Poznaň jižní Afrika Arménsko Evropa
7 article
Proč to uvádíme v úvaze vánoční, vě nované politické situaci našeho vlastního ná- roda na tomto vánočním průřezu? Nenapadá nám sice ani z daleka, že by se náš osu v bližší či vzdálenější budoucnosti mohl po- dobati losu nešťastníků mezi národy, roztíra- ných patou německou anebo anglickou, ale i v naší dnešní situaci není od místa připo- menouti si, že s úpadkem spravedlnosti k ma- lým, porobeným a deptaným národům kles také mravní snaha a tendence lidstva vyrov- nati tyto činy vzepjetím k činu. My sice nenáležíme k národům porobeným, ale jistě k národům deptaným a uvážiti, že na zá- kladě předeslaného vylíčení úpadku sprave- dlnosti ve velkém stylu, spravedlnosti totiž národů k národům, nabývá nepráví, jakéž říše naše nám Čechům opětně chystá, velké pravděpodobnosti, jest naším včasným, vánočním úkolem. Dojde k uskutečnění hrozby předsedou ministerstva šl. Körbrem pronešené, či ne- dojde? Toť jest nejnaléhavější otázkou chvíle a právě k božímu Hodu shrnulo se několik příznaků, nasvědčujících tomu, že hrozby správce cislajtánské poloviny říše nemají zůstati bez skutečných dokladů. Pravdě- podobnost tato je nejspolehlivěji podepřena bezpečnou takřka jistotou, že chystaný pokus vyrovnací zůstane bez výsledku. Beznaděj- nost nastávajících smiřovaček, drem. Kör- brem výslovně doznávaná, německými směr- nými politiky i tiskem bez mučení potvrzo- vaná a nade vší pochybnost vysvitající z abstinence Všeněmců, kdyby ani nebylo ji- ných zcela zjevných věcných nemožností, tato beznadějnost, zdá se, jest předsedovi ministerstva zrovna důvodem k zahájen českoněmeckých vyrovnaček, aby mohl s po sledním formálním odůvodněním přikročiti ke skutku — státního převratu. »Prager Tagblatt« není nám sice mano metrem napjetí k výbuchu se strojícího, ale
Čecho Hoda Prager
8 article
ve včerejším jeho článku, pochodícím, jak udává, od »vynikajícího politika«, vyslo- vena myšlénka tato nikoli bez důvodů. Ná- zor, že pohrůžka státním převratem musí zůstati pohrůžkou prázdnou — tak dovozuje řečený vynikající politik — proto že by náš poměr k Uhrám nesnesl zastavení ústavya poněvadž by vůbec nebylo možno na delší dobu Rakousku bez parlamentu vládnouti, jest zajisté jen sebeútěchou oněch politiků v starosti o osud naší ústavnosti . . . Právě kvap, s nímž předseda ministerstva v život uvádí vyrovnací konference, jež se nezdařily v dobách mnohem klidnějších a v poměrech mnohem příznivějších, ukazuje, že dr. Körber chce míti ruku volnou. Že změna s ústavou nemůže u nás podniknuta býti bez předcho- zích závazných úmluv s rozhodujícími muži v Uhrách, jest na bíledni a je to pouhým heslem, píše vynikající politik »Tagblattův«, pakliže se možnost takového dohodnutí prostě popírá. Německoliberální orgán pražský ma- luje nebezpečí státního převratu na stěnu proto tak určitými barvami, aby dospěl k své polltické pointě, ku provolání ke všem stranám v parlamentě, kteréž prý chtějí svo- bodné, konstitučně ovládané Rakousko, ku »poctivému sjednocení se proti frondujícím stranám, aby je ještě nyní vhodnými cestami a prostředky rozehnaly a odvrátily nebez pečí Rakousku hrozící.« Tento dojem jednání dra Körbra jest nepopíratelný a bylo by pozdé, kdyby před- seda ministerstva teprve nad zmarem svého beznadějného smířovacího pokusu o tom roz- važoval, že se svou pohrůžkou státním pře- vratem šel přes příliš daleko a že tak daleko došel, že mu nezbývá, leč aby ji v celém rozsahu splnil. Jinými slovy, dr. Körber v skutku nesází asi všechno své štěstí na jedinou jen kartu vyrovnacích konferencí, což by zajisté učinil jenom tenkráte, když by
Körber Körbr doktor Uhry Rakousko
9 article
byl jist svou prohrou, to jest, kdyby se svého »zaměstnání« opravdověji nabažil, než jak se o tom ujišťovalo počátkem zimního zasedání říšské rady. Je-li tedy již pevně psán v nejbližších dějinách této říše, aneb je-li státní převrat jenom pouhou možností, jisto jest, že ostří jeho bude namířeno proti nám. Nedáme-li se pohnout pohrůžkou abso- lutismu, bude jeho případné použití nejen mstou na nás, vzpurných Češích, nýbrž i vy- chovacím prostředkem k povolnosti do budou- cna, zkrátka, ostří jeho směřovalo by proti nám a co horšího, byla by to německá ruka, kteráž by vedla do českého masa »ten řez, který by šel hloub ...«, dle nejautentič- tějších slov vládních. Násilí, pod nímž by- chom se my Slované svíjeli, nezkřivilo b Němcům ani vlásku.
Čech Slovan Němec
10 article
Jest pravda, že to není utěšený výhled, hterý se nám naskýtá ve světle vánočního stromečku do nejbližší budoucnosti, a není-li třeba želeti zmaru nynější ústavy, plné uzá- koněných příkoří vůči nám Čechům a je-l možno utěšovati se možností ústavy. přilehlejší potřebám a životnostem národů této říše, přece nelze s mysli spouštěti mezivládí absolutismu a škody, jaké mohou z něho vzniknouti pro nás, pro národ, jemuž každý krok v zad je ztrátou dvou kroků v před. A kdyby šlo jen o to, abychom si řekli — — jak smutné, nevýslovně smutné máme to zase vánoce, věru pravý český Boží hod. Leč, neodříkáme-li se toho, že čeká na nás smutek, vážné doby, útrapy bezohledně bezuzdně páchaných křivd a ponížení neby- valého, jednou věcí jsme jisti, před jednou metlou jsme bezpečni, jedné nízkosti navždy uchráněni! V české tváří nikdo nikdy ne- uvidí bledost bázně, a úzkost, byť to vypa- dalo sebe hrozivěji na tom tak zvaném po- litickém obzoru, nesevře srdcečeského lidu. Je li nám uloženo, abychom také my před tváří veškerého lidstva složili zkoušku vytr- valé neohroženosti a svědectví, že jsme na- prosto odhodláni, dokázati, že jsme hodni
Čecho
11 article
své budoucnosti, ve kterouž pevně doufáme. bude tato zkouška složena a toto svědectví podáno. Pakliže se o to jedná, aby prakti- cky, experimentálně, ovšem za ohromných škod této říše a za ohrožení jejích dalších příběhů, bylo jednou pro vždy zjištěno, jak hláhovým je počínání, chtíti zničiti a zakrsati vzrůst národa, s veškerou vehemencí vzhůru se nesoucího do úrovně, do výše, do mo- hutnosti a šíře oněch národních existencí, které stůj co stůj chtějí býti a budou svědky konce tohoto světa — pak nemůžeme nie jiného učiniti, leč popřáti průběhu tomuto expeřimentu špatného státnického umění. Ovšem tolik jest, tolik zdá se býti vy loučeno, že by našemu národu kdy byla ještě předložena z Vídně urputná otázka, chce li voliti mezi zdlouhavým umíráním anebo rychlou smrtí. Tak daleko dnes přece jenom jsme a konečně vzdor tomu všemu. co vstupem bylo řečeno o zájmu Evropy na osudu národů počtem malých, jest přece život českého národa, jeho existence přes příliš drahocennou nejen pro celistvost říše habsburské, ale i pro celistvost a rozvoj ne jednoho státu evropského, než abychom s oba vami naprosto temnými musili očekávati dny k nám se blížící. Mezinárodní stav a fáse české otázky jest ještě dalekou a dalekou reservou a pojistkou bytnosti a zachování národa českého. Zdar germanisačního pokusu, tohoto vy- leptání českoslovanského lidu z »Ostmarky« jest naprosto vyloučen. V posledním »Zeitue napsal Karel Jentsch úvahu, věnovanou hlou posti pruské politiky protipolské, jak výslovn praví, nenalezaje dosti jizlivého výsměchu pro zbrklost a beznadějnou neúspěšnost haka- tismu v Poznani.
Zeitue Jentsch Vídeň Evropa Poznaň
12 article
Jistý vídeňský list cituje z úvahy té cely odstavec s plným souhlasem a dodává ze svého: »Pakliže jest hlupstvím, co velká ně- mecká říše podniká proti Polákům v Poznani chtějíc je odnárodniti, jak dlužno potom na zvati politiku rakouských Všeněmců, kteř chtějí, aby dva milliony Němeů v Čechác poněmčily tři milliony Čechů. To jest potom už jen nahým šílenstvím!« Tak píše — vídeňská »Arbeiterzeitung«, jak známo, list nikterak nadšený láskou k lidu českému. Než i v tom případě, kdyby se měla naplniti nejkrutější ironie osudu státnického a dr Körber byl určen za nástroj germanisační politiky s politikou všeněmeckou totožné, i v tom případě zahájena by byl a politika »nahého šílenství«. Jiného — raisonu se v absolutistických plánech vídeňských však živou mocí nedomakáme. Ale — nelekáme se! Přijmeme, coje nám souzeno, jako nový zocelovací proces. jaký bývá nutným čas od času nástroji tvrdé práci poněkud změklému, a jak známo. tvrdnutí, utvrzování kovů děje se ohněm. Je-li nutno ještě jedné zkoušky ohněm, je-l nevyhnutelna, podstoupíme ji, snad ztráv v naší národní společnosti to, co v ní v pří čině národní setlelo, co v drobtech z massivní struktury její se vydrolilo. A potom, až po mine kouř a plameny, snad budem blahoře- čiti posvátnému živlu; přijde-li nepřítel ohle dat naši existenci, pod jeho kotníkem zazn naše národní bytnost plným zvukem jako nově ulitý zvon, který před tím trpěl snad nejednou, byť nepatrnou trhlinou! Jako o věků, tak i potom na věky navzdor nepřá- telům a přátelům k lásce pokvete: — — český nezmar. Sempervivum bohe- micu ml
Polák Čecho Körber Poznaň
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 24. prosince. (Nálada v ka- tolickém centru.) Zvědavost, co nám poslanci přinesou z Vídně pod vánoční stromek, dávno už přestala. Odvykli jsme čekati z Vídně co dobrého. Odtud přicházejí jen zprávy: Politická vyhlídka je zachmuřena; situace je na pováženou atd. Pochmurná nálada nepanuje
Praha Vídeň
14 article
však jen u nás; sdilejí ji s námi všichni ra- kouští Slované a neméně i ti Němci, kteří zde smýšlejí ještě rakousky. Máme před sebou hla člena katolického centra, jenž podobně, jako celá pravice shledává příčinu nynější krise ne v požadavcích toho či onoho utištěného národa, nýbrž v panováčnosti oné německé levice, která nynější ústavu tvořila jen na svůj prospěch v bláhovém domnění, že nespravedlivou ústavou na vždy si pojistila nadvládu v tomto většinou slovanském státě. »Ať nám nikdo nemluví — píše německý katolik ve vídeňské »Inform.« — že požadavek české university neb českého úřadního jázyka přivedl parlament na pokraj propasti. Kdyby všechno zlo spočivalo jen v těchto požadaveích, stálo by vskutku za pokus, požadavky ony splniti a hned bys ukázalo, že kořen zla vězí mnohem hlouběji. Tu neběží o české požadavky, nýbrž jen jedině o panovačnost německé le- vice. Ta jest kořenem zla v rakouském par- lamentě. Levice nemůže snésti, že už nemůže výhradně panovati ve sněmovně a proťo krise stihá krísi. Ostatní strany a národnosti mají levici konati helotské služby, plniti věrně jeji rozkazy a hned bude sněmovna dělna — ovšem jen pro věci, které se budou libiti levici. V na- šich kruzich — praví dále pisatel — jest už dávno jasno, že posledním ellem všech bojů jest obnova nadvlády levice a že všeliké zjevy boj ten provázející, jako na př. heslo » Pryč od Říma«, jsou jen prostředky, které mají vést k témuž cili.«
Slovan Němec Řím
15 article
Nového v těch slovech není nie; jsou jen potvrzením toho, co dávno již víme, a co nepo- pírají ani Němci ve světlém okamžiku, prostém pokrytectví. Wolfova »Ostd. Rundsch. « doznala to nejednou a ještě ve včerejším odpoledníku projevuje svou žalost nad tím, že rakousk ústava zabezpečuje každému národu rozvoj jeho národnosti, jejž ve svém surovém cynismu na zývá »nesmyslem národního rozvoje.« Ale rozvoj rakouských národů se tím nedá zastaviti půjde svou živelní silou dále přese všechen odpor německé levice a otevře na konec oč i těm »rozhodujícím krahům«, které se dosu snaží ho neviděti. Z Krakova, 23. prosince. (Rakou ský konsul a lvovské demonstrace.) »Nová Reforma« sděluje, že zámečník Astman z Boryslavě v Haliči odjel před časemdo Vratislavi na práci a po několikanedělním hle dání podařilo se mu dostati se do jakési to- várny, kde měl druhého dne vsloupiti do práce. Ale ještě večer před nastoupením obdrželo policie rozkaz, aby okamžitě opustil Německo. sic že bude potrestán šestinedělním vězením Astman odebral se k rakouskému konsulu, aby se ho ujal. Konsul, bar. Taufenstein, odmí však všelikou pomoc slovy: »Nebylo třeba ve Lvově a ve Varšavě vytloukati kamením okna německým konsulům.« Proto prý on, rakouský konsul, nemůže zakročiti u pruských úřadů v prospěch osob, pocházejíeích z Haliče. Astmanu nezbylo, než vrátiti se domů. Jednal bar- Taufenstein o své vůli, či dostal podobnouin strukci od své vlády?
Němec Wolfův Ostd Krakov Halič Vratislav Německo Lvov Varšava nesmysl národní rozvoj
16 article
Ze Záhřeba, 20. prosince. (U z ná n zkoušek na záhřebské universitě. Zprávy o tom, hodláli rakouská vláda platnos zkoušek, složených na záhřebské universitě. uznati těm záhřebským posluchačům, kteříb chtěli vstoupiti do státní služby rakouské, se rozcházejí. Kdežto »N. Fr. Pr.« sdělila tyto dni, že o uznání záhřebských zkoušek nenív vídeňských vládních kruzích nic známo, ob drželo splitské »Jedinstvo« telegrafickou zprávu z Vídně ze dne 17. t. m., v níž se pravi »Dnes jsem zvěděl se strany ministerstva osvěty že hodlá od druhé poloviny přištího roku uznat také pro Rakousko zkoušky, složené na záhřeb ské universitě. Hlavní kroky jsou tedy učiněny a v brzku má býti uveřejněno potřebné na řízení.« »Agr. Tagblt.«, zaznamenav dementi »N Fr. Pr.«, podotýká: »Naše zpráva o uznání zá- hřebských zkoušek byla čerpána z pramenee nejspolehlivějšího. Osvědčí-li se to, co nyn V drobném prodejlr ranní číslo o sobě . . . za 9b odpolediní . . . . za 2h Ve flialkách na venkové ranní čřslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . Bb Inserat, platí se hotevě sepřea. Předplacení a lntarty peijlosé admnsinl- strate v Masisnské ulici č. s. Tam nacházají se tíl rsčakee tiskárna k eapedice „Nírodnich Listd“. Bokopisy se nerrsesji.
Bb Záhřeb Francie Vídeň Rakousko Masisnský ulice Nírodnich Listd
17 article
o nich sděluje »N. Fr. Pr.«, bylo by to dů- kazem, že se ve Vídni dali opěť jednou zastra- šiti hrozbami německých hegemonů.«
Francie Vídeň
18 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 24. prosince. Návštěva ruského následníka v Berlíně. Nynější návštěva ruského následníka v Ber- líně stala se skutkem v době k podobným návštěvám neobvyklé. Má také skutečně zvláštní příčinu. Císař Vilém si ji vyprosil v Petrohradě a prosby jeho byly tak důtklivé, že jim nebylo možno odolati; při tom z nich bylo patrno, že německý císař (Němci prý se nebojí nikoho kromě boha) dostal strach ze sympatií, které v ruském obecenstvu vzbudila událost vřesen- ská. Císař Vilém se boji, aby nedošlo na vy- rovnání neshod mezi Poláky a Rusy. Proto potřeboval vznešené návštěvy ruské jednak proto, aby Polákům ukázal, že Rusko jest za jedno s ním naproti nim, jednak aby se pokusil doká- zati osobě ruskému panovníkovi nejbližší, že věc Němcův a Rusů naproti Polákům je totožná. Prosby císaře Viléma o tuto návštěvu, jak se dovídáme z povolaného pramene petrohradského, byly tak úpěnlivé, že div se nezavázal k ještě větší osobní služebnosti, než byla pověstná jeho po- silka k pohořelým vyštinským, jíž vynasnažil se dáti carovi na jevo svou vděčnost za to, že na cestě do Francie dal se cisařem Vilémem po- zdraviti v Gdánsku. Zatím účinky vřesenské události na ruské obecenstvo jsou stále hlubší a širší, jak vidno z toho, že podobné potupení německého znaku a konsulátu, jako se událo ve Varšavě, stalose i v Moskvě. O demonstraci varšavské, jejíž vinníci už potrestáni, bylo oznámeno, že byla provedena ne Poláky, nýbrž Rusy. Demonstrace moskevská již dokonce nezůstavuje nikoho v pochybnosti, že byla uspořádána od Rusův, a to s překva- pující virtuosností. Jest nyní na Polácích, aby tuto disposiei v ruském národě nezaplašili, naopak aby nevá- hali podati Rusům důkazy, že ty časy už na vždy minuly, kdy každý, i nejúhlavnější jejich nepřítel, mohl Poláky kdykoli poštvati proíi Rusům.
Vilém Němec Polák Rus Němcův Rusův Praha Berlín Petrohrad Rusko Francie Varšava Moskva
19 article Oslava Šipky
Oslava Šipky V srpnu 1902 bude tomu 25 let, co se udál slavný přechod ruské armády přes Šipku. Bulharsko památnou tuto událosť velkolepě oslaví. Za tou příčinou utvořil se v Sofli ko- mitét jménem »Cara Osvoboditele Alexandra II.e Komitét vyslal do Petrohradu svého předsedu Stojana Zajmova, aby pozval ruské představitele na tuto slavnost. Myslíme, že slavnosť šipecká nezůstan omezena jen na Rusy a Bulhary, nýbrž stane se svátkem všech Slovanů, kteří všichni mrav- ným účastenstvím i peněžitými podporami, zvláště ale nadšením, které odtud veškeré slovanské massy neopanovalo, sledovalo celý boj za osvo- bození balkánských Slovanů a každý krok slo- vanských armád, a zvláště ruské. Polští sedláci a Vřesná. Sedláci ze Sosnovce pod Mohylnem v Po- znaňsku učinili mezi sebou sbírku ve prospěch vřesenských dětí, kterým němečtí soudcové od- ňali rodiče a sbírku poslali do redakce »Dzen- níka Poznaňského« s následujícím připisem »Pochválen buď Pán Ježíš Kristus ! Slzy nás polily a srdce nám se zakrvácela, když jsme četli o hnězděnském přelíčení a odsouzení nešťastných obětí vřesenských a hned jsme pře- mýšleli, jak ubohým mučedníkům poslati pomoe bratrskou. Slyšíme o sbírkách, které skládaji velcí malí. My také sbírali co jsme mohlí a prosíme, aby těch peněz užito bylo k pomoci ubohým dětem. Vědomo nám, jak nejjasnější císař Vilém II. byl prostředníkem nejjasnějšího cara Mikuláše II., od něhož donese pomoc po-
Šipka Zajmův Bulhar Sedlák Ježíš Kristus Vilém II Mikuláš II Bulharsko Petrohrad Sosnovec pod Mohyln
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 24. prosince. V čem vězí kouzlo víry. V tom, že zdru- žuje milliony v názoru o tajuplných věcech přištích, že sdruženým dodává sílu trpěti očekávati dny budoucí a lepší. Tvrdí-li se, že nejsilnějším fundamentem víry je láska, tvrdi bych já, že to naděje. Bůh seslal na svět svého syna, aby lid stvo vykoupil. Spasitel umřel a tím okamži- kem rozletěly se brány nebes a kůrové andě- lové vítali člověka spravedlivého a uvedli ho do stánku, kde mu kyne věčná odměna. Proto vítá lidstvo s takovou radosti a rozkoší příšu spasitelovo. Vánoce již proto, že jsou v nej- chmurnější době noční nejveselejšími svátky. mají zvlášlní svůj půvab. O vánocích jako by srdce lidské v sdílnost a lásku se rozplývalo člověk není nikdy tak přístupen citům ušlechti- lým a také nikdy ho tak nebolí hřích jako ve dny vánoční. Měl jsem přítele. Dobrého hocha, ale straš- ného nepřítele žen. Ne snad proto, že by byl s nimi sám byl nabyl smutných zkušenosti, že by sám byl pocítil následky jejich »špalností« skutečných i domnělých, Antonín Brejeha, ad- junkt okresního soudu, mimo to slovutný pro- blemista šachový vssál do sebe odpor proti krásné pleli jednak z čelby, potom jako soudní úřadník a konečně — jakkoli jsem se o tom nedověděl nie bližšího — z jakého si temnou rouškou zastřeného případu, jenž se udál v jeho rodině. Tak hluboký byl odpor jeho k sukni, že zjednal si i mužskou obsluhu, ačkoli tím,
Brejeh Praha
21 article
jak mimochodem doznával, strašně trpěl. Z po- čátku působilo v kruzích známých i v ostatních lidí mu blizkých nenávist oproti ženskému po- hlaví, jako interessantní zvláštnost, která dobře bavila. Později a sice v metamorfose velmi rychlé, stal se Brejcha odporným podivínem a než minul rok pobytu jeho v S., stal se nejnenavide- nějším člověkem v tomto jinak příjemnéma schovívavém městě. Zcela přirozeně nenáviděly jej maminky dcerušky, protože on nenáviděl je, mužovéa otcové mu z té příčiny nemohli býti přáteli, po- něvadž ani nejhodnějšímu tatíčkovi nemůže být lhostejno, zůstane-li mu dceruška, dvě neb do konce tři, na ocet. Kdo s Brejchou obcoval, byl dán do klatby a musil býti připraven na to, že mu ukážou dvéře, tam kde paní byla něžná dáma. Brejcha z nenáhla pozbyl posledního svého přítele, tak že mu k šachu zůstal již jen bručivý, více než sedmdesátiletý lesmistr, který ovšem měl právo býti oproti damám do jisté míry předpojatým, poněvadž na trnité pouti ži- vota absolvoval v náležitém postupu tři družky života, z nichž zejmena třetí v něm vzbuzovala smísené vzpomínky. Doznával, že přes všechnu svou kuráž měl v životě svém přece jenom tř okamžiky, kdy mu bylo nevolno, a sice když jednou překvapen byl v lese divokým kancem, podruhé překrásným děvčelem a po třeti př hříchu — svou třeti ženou. Lesmistr byl na konec posledním přítelem Brejehovým. Jednoho krásného večera ale po- hádali se k vůli královně a od té doby byl nebohý adjunkt úplně osamocen. V celém městě pak šlo od ucha k uchu: »Když už ani ten s ním nemohl vydržeti !« Brejcha ale, čím pronásledovanější, uím z
Brejcha Brejehův
22 article
tvrzelejším se stával. Tak dal na příklad na dvéře svého bytu nalepiti cedulku s nápisem: »Vstup jen mužům dovolen.« A jak- koli byl jako soudce naskrze objektivnýma mužem naskrze spravedlivým, nemohl přece jen oddolati svému odporu oproti ženám a nejednou dále se odvážil, než kam až postoupiti měl. Jednou mu to dokonce vyneslo důtku. Nejnešťast- nějším byl ovšem, když jednoho hrásného dne jal se pan president, jenž přijel na inspekci, dokazovati při obědě, že soudce má býti ženatý Jen člověk ženatý že okem zdravým a nepřed- pojatým pohlíží na svět, a jen muž ženatý že dovede se vpraviti v situace, jež svobodnému po celý život zůstanou nevysvětlitelnými zá- hadami. Brejcha opovážil se pustiti se s panen presidentem, jenž mimochodem řečeno, mělt dcery mezi dvaceti a třiceti léty, do nesmělé polemiky, ale pochodil špatně. Pan presiden řekl mu bez obalu, že kdyby na něm záleželo on by svobodné soudce zásadně preteroval poněvadž neplní zůplna úkol života a potom že nemají těch příjmů zapotřebí jako soud ženatí. To bylo jasně řečeno. Toť se ví, že o této episodě dovědělos záhy celé město a že pana krajského popularita velice se tam zmohla za to, že odpornému Brejehovi tak důkladně to pověděl. Od té doby byl Brejcha odkázán výhradně na svého psa Však i toho mu za nedlouho otrávilí. Byl sám.
Brejcha
23 article Nadešel Štědrý večer. Brejcha byl zvyklý
Nadešel Štědrý večer. Brejcha byl zvyklý odjeti na Vánoce z pravídla do Prahy, však tentokráte se na ceslu odvážiti nemohl, poně- vadž ho ke všem nepřijemnostem soužil pro klatý hostec. Hrozil se večera, na který se každy těší. Kam měl také jíti, kam se obrátiti Hostince byly toho dne zavřeny a potom byl by se k vůli bolestem ani se schodů byl nedostal. Vyzval hocha, jenž mu posluhoval, aby strávi s ním Štědrý večer. Kluk se smíchem ho odbyl V ten den, pravil, i dráteník je doma, je-l náhodou v Trenčíně. Dráteník? Jaký to skvostný nápad! Dobrá, pozvu si tedy dráteníka. A na čem se ustanovil, také vykonal. V hostinci objednal večeři pro dva: bohatou a dobrou. K tomu několik láhví piva, pak na koupil čaje a rumu, svému hosti opatřil štědro večerním dárkem šíroký klobouk. Připravil mu mísu jablek a ořechů a vítal na večer ve vš formě pana Štěpána Komzu, poctivého drotaraze Skalice, osináctiletého junáka, o němž věděl že v neděli vždy má čistě vypranou košili a že nedávno si doložil na nový plášť a na nové gatě Dráteník byl v určitou hodinu na místě odzpival u dvěří svůj vánoční pozdrav Ježiškov a potom zasedl za stůl. Chutnalo mu tak, že Brejcha dospěl záhy ku přesvědčení, že objednati měl večeři pro čtyři a nikoli pro dva. Brejcha na leccos se h vyptával, na vánoční zvyky, na tátku a n mámu, na sestru a na pana služného. A šla- kovitý drolar nejraději ale vypravoval o žen- ských. Brejcha chtěl ho už pokárati, když Komza propukl pojednou v hlasitý smích. »A kde vy máte svou žínku? Snad a dokonce žádné nemáte? Tomu ale nevěřím, byl byste to pěkný mizera.« Blejéha hněvem se zvedl a chtěl prosto řekého Slováčka zkrotiti, leč v tom bolesln vykřikl, chopil se za hrtan a vší moci snaži se dolů dostati — malou kůstku, jež mu v krku uvízla. Marně namáhání. Řval, háze
Brejcha Vánoce Komza Blejéh Slováček Praha Trenčín Skalica
24 article
rukama, nic naplat, kůstka se nehýbala. Pln zoufalství ohlížel se po svém dráteníku. Zmízel zmizel strachem a úzkosti. Kůstka vězela pevně. Brejcha, nemoha po- padnouti dechu, následkem nesnesitelného dráž- dění nalezal se v situaci povážlivě. Myšlenky hrozné vířily mu mozkem i zdálo se mu, že blíží se konec jeho. Vzepjal se ještě jednou, avšak strašně z- chrochtav, zkácel se nazpět na pohovku. V tom rozletěly se dvéře. A na prahu objevila se sličná, asi dvacetiletá dívka a zaní dáma staršl. Vdova po městském sládku a její dcera — sousedka Brejelfova. Poděšeny výkřiky v bytě vedlejším, spě- chaly tam, aby přesvědčily se, co se tam děje. Leč ještě na prahu je zarazil nápis: »Vstup jen mužům dovolen Leč dívka resolutním mávnutím ruky nápia strhla a již byla u vnitř. Přišla právě v čas, aby zavolala protějšího lékaře, jenž o štědrý večer na takověto eventua- lity již připraven, s přislušnými nástroji spěchal k Brejchovi. V hěkolika sekundách byla zrádná kůstečk z hrdla vytažena Modrý jako chrpa obličej Brejchův zase zčervenal, zejmena když ruku podával své sličné sousedce a ji děkoval za své zachránění. Než minul rok, stala se sousedka paní —- Brejchovou. Krajský president navštíviv opět S. vyslovi Brejehovi své uznání za to, že se oženil, však uznání to bylo by bývalo mnohem vřelejšl, kdyby si byl vzal jeho nejstarší.
Kůstka Brejcha Modrý Brejchův