2
masthead
v Praze, v pátek dne 22. února.
Praha
4
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc. 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 22. února. Listy jsou na
rozpacích a v pochybách o dalším osudu
parlamentu. Nevědí si rady, jak mají vyklá-
dati včerejší postup českých poslanců. Ze-
jmena vrtochy působí »Neue Freie Presse«
řeč posl. Ryby, ze které neví, co bysi
měla vybrati, zdali ujištění, že Čechové se
do obstrukce nedají strhnouti levicí, či hrozbu,
že Čechové jsou pohotově s nejúplnějším
arsenálem obstrukci provozovati.
Stejně soudí »Arbeiter Zeitung«, která
myslí, že obstrukci Čechové nedělali včera
a také ji nedělali dnes, kdyby však chtěli,
že ji mohou dělat každý okamžik. To
prý byl smysl včerejší řečnické parády.
Čecho
Vídeň
Neue Frei Presse
Arbeiter Zeitung
7
article
Parlament není popraven, ale také není za-
chráněn, může však býti každou chvíli zni-
čen, budou-li se věci vyvinovati tak, jako se
začaly vyvíjeti předevčírem.
Z Vídně, 22. února. Předseda posla-
necké sněmovny hr. Vetter jel včera, jak
známo, na dvorní hrad k audienci, ve které
složil do rukou mocnářových z usnesení po-
slanecké sněmovny ze dne 14. února hold,
v uniformě vojenské. »Arbeiterzeitung« v té
věci píše: »Nerozpakujeme se prohlásiti, že
hr. Vetter tímto skutkem ještě více nežli
všemi dosavadními neobratnostmi svými do-
kázal, že nemá citu pro svůj úřad. Nechat
nikdo nám nenamlouvá, že dvorská etiketa
žádá, by každý oblékl uniformu, kdo je
oprávněn ji nositi a kdo jde k císaři. Také
zastupitelstvo lidu má svou etiketu, ta pak
zakazuje, aby president, jedná-li jmenem
parlamentu, oblékal uniformu, kterou se
stává členem speciální kasty, takže president
musí ustoupiti a jen rytmistr objevuje se
jako zástupce zvoleného parlamentu.«
Z Vídně, 22. února. Posl. Ha uck
a soudruzi podali v afféře českého rozho-
voru císařova se členem obecního zastupi-
telstva vídeňského Hawrankem tento
dotaz: »Proč nebyl císař upozorněn, že
každý člen obecní rady a každý měšťan ví-
deňský je povinen přísahati, že zachovávati
bude německý ráz města Vídně, že tudíž
zejmena ve veřejnosti užívati musí něme-
ckého jazyka obcovacího, ještě více pak
tam, kde pořádá slavnost město Víden
samo?
Vetter
Posl
Vídeň
necký sněmovna
slanecký sněmovna
8
article
Poněvadž nelze se domnívati, že by se bylo
císaři zmanulo, kdyby byl znal věci, jako jsou
užívati jazyka českého a takovým způsobem
uváděti v omyl široké kruhy ve příčině rázu
města Vídně, tážeme se, zdali ministři chtějí
pátrati, nebyl-li v tom zvláštní zámysl těch,
kdož vzbuditi chtějí u císaře domněnku, že
Vídeňanům nic na tom nezáleží, stane-li se
německému rázu města Vídně ujma a bu-
dou-li členové obecního zastupitelstva, kteři
přísahali na německý ráz města Vídně, uvá-
děni v rozpaky. Interpellanti se táží také,
zda-li ministři chtějí působiti k tomu, aby se
podobné případy nedostatečné informace ne-
opakovaly.
Pan Hawranek sám zaslal
»Deutsches Volksblattu« přípis, ve kterém
ujišťuje, že studoval v Praze jenom na ústa-
vech německých, tak že se mu nemůže vy-
čítati nedostatečná znalost jazyka německého.
Vídeňan
Hawranek
Vídeň
Praha
obecní zastupitelstvo
Deutsches Volksblatta
9
article
Císaři na jeho dotaz, umí-li česky, odpově-
děl prý: »málo«, načež odvětil prý císar
německy: »Tady ovšem nemáte k tomu
žádné příležitosti.«
Z Vídně, 22. února. Pan Jaw or-
ski sedí co den ve společnosti vůdců ně-
mecké levice a s nimi tam osnuje plány na
osamocení a zdolání Čechů. Pan Jaworski
spolčuje se opět s největšími nepřáteli věci
slovanské a pomáhá jim k nejlepším místům
v nejdůležitějších výborech. Odměňují se
jemu a Polákům za to způsobem v pravdě
německým. Německopokroková a německo-
nacionální strana totiž se usnesly zahájiti
společnou akci proti sestátnění polského sou-
kromého gymnasia v Těšíně.
Z Vídně, 22. února. »Ostdeutsche
Rundschau« raduje se ze dvou úspěchů,
kterých dosáhli již poslanci všeněmeckého
svazu: jednoho tím, že jenom jejich terro-
rem spůsobena byla změna v praxi neně-
meckých dotazů na škodu neněmeckých
jazyků, druhého tím, že se jim podařilo po-
drobiti své vůli nejen hr. Vettra, nejen
německé nacionály, ale také německý velko-
statek. Pane doktore Bärnreithře, jak
je Vám
Z Vídně, 22. února. Professor II. ně-
meckého státního gymnasia v Brně, Josei
Jiříček, obdržel při odchodu na trvaly
odpočinek titul školního rady.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Jawa
Čecho
Jaworský
Polák
Bärnreithře
Jiříček
Vídeň
Německopokroková
Těšín
Brno
Praha
Ostdeutsche Rundschau
všeněmecký svaz
Josei
10
article
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 22. února. (C.-B.) Finanční
ministr jmenoval finančního sekretáře dra.
Adolfa Schwarze, berní inspektory Vá-
clava Chrta, Josefa Pačesa a Josefa
Dvořáka vrchními berními inspektory pro
obvod zemského finančního ředitelstvív
Praze.
Finanční ministr jmenoval v obvodu
zemského finančního ředitelství v Praze
vrchní berní inspektory Jindřicha Groše,
dra. Karla Prokopa a Josefa Kabrla
finančními tajemníky.
Z Vídně, 22. února. (C.-B.) Císař po-
tvrdil volbu generálních radů rakousko-uher-
ského banku Bedřicha Suissa, Bernarda
Hellmanna a Otty Wolfruma.
Ze Sofle, 21. února. (C.-B.) Listy uve-
řejňují 2200 členy sofijských střeleckých
spolků podepsaný protest proti rozpu-
štění střeleckých spolků, jež prý se stalo
jen na nátlak jistých diplomatických zá-
stupců. V protestu volá se lid do boje za
ohrožené zájmy státní.
Z Paříže, 21. února. (C.-B.) Senát
usnesl se na pilnosti předlohy o výzbroji vá-
lečných přístavů a zřízení operačních bodů
pro loďstvo. Cabart-Danneville pravil,
že ochrana pobřeží jest nedostatečnou.
Z Cařihradu, 21. února. (C.-B.) Porta
zodpověděla společnou notu delegátů zúčast-
něných v konfliktu v nejvyšší zdravotní radě.
Schwarz
Chrt
Pačes
Dvořák
Groš
Prokop
Kabrla
Císař
Suissa
Hellmann
Ott Wolfrum
Vídeň
Praha
Sofle
Paříž
Cařihrad
11
article
Ve své odpovědi snaží se důvody proti jme-
nování Namyka Beye ottomanským čle-
nem nejvyšší zdravotní rady vyvrátiti. Jest
dojem, že Porta přes tuto polemiku jest
ochotna cizím delegátům zdravotní rady vy-
hověti.
Z Londýna, 21. února. (C.-B.) V dolní
sněmovně sdělil státní sekretář námoř-
nictví Arnold Foster, že se admiralita za-
bývala už po delší dobu otázkou podmoř-
ských člunů. Co nejdříve budou sně-
movně v tě příčině učiněna bližší sdělení.
Cranborne odvětil na příslušný dotaz,
že anglický vyslanec v Pekině nedal souhlas
k žádosti, aby se na jistých úřadnících čín-
ských žádala samovražda.
Státní sekretář pro Indii Hamilton
prohlásil, že vládě bylo oznámeno, že ge-
nerál Waldersee vydal armádní rozkaz,
Port
Foster
Cranborne
Hamilton
Londýn
Indie
dolní sněmovna
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mater dolorosa.
Stála v koutě, na jedné ruce držela děcko,
zabalené ve špinavých hadrech, v druhé tř
pomeranče. Od božího rána tu civěla, bláto
plovalo kolem ní, a déšť a vítr studily její
tváře. A ona tu stála ztrnulá, jako zkamenělá
mrazem — Nioba, místo slz cedící bolestnou
prosbu:
»Dva za tři, pane . . . 1«
Volala jen tak — mechanicky a nevědomky
— myšlěnky její byly daleko — a blízko,
v ruce je držela: na jedné pomeranč, na jedné
dítě... Volala monotonně a tiše. Ale prosb
její vzduchem prochvívala, a lidé, jdouce ko-
lem slyšeli ji v duši a věsili hlavy k zemi.
Tak vytrvala do večera. Elektrické lampy
rozzářily se v dešti a bizarrně obrážely se
v rozblácených kalužích. — Nad ní vztýčovala
se kamenná těla dvou obrů, namoklá a stu-
dená, a z pod vrat šlechtického portalu fičela
zima. A její oči, bídou vyhaslé, nehybně dí-
valy se do protějšího výkladu, plného světla,
barev, bohatství — kolem ní na gumových
kolech uháněly ekypáže, po chodnících mihali
se nevkusně nafintění komptoiristé, šičky, svým
smyslným okem zvoucí k lásce, bankéři v ko-
žiších a úctyhodné matrony, provázející malé
slečinky z tanečních hodin.
Jí se skoro nikdo nevšiml. Jen jakýsi kněz
z venkova dobromyslně ještě dvacet kroků o
Mater
13
article
ní vyprošoval jí požehnání nebes — a pak
jeden mladý literát, s lehce naraženým skřipcem
a fešnou kravatou; napíše o ní povídku, hono-
rář bude takový a takový, zítra vezme zálohu
a koupí pomeranče. Anebo zcela jistě po-
zejtří . ..
Tak ji tam spatřil Novák. Skládala již
svoje pomeranče, když ho shledla a tiše opako-
vala svoji prosbu. A její dítě zimou se probu-
dilo a zaplakalo. Sáhl do kapsy a koupil dva
pomeranče. V jejích zracích vyčetl díky a šťa-
sten řekl si, že má měkké srdce; pak schoval
ovoce do kapsy a hlava zabolela ho smutkem.
»Společnost je špatná«, uvažoval, »a lidé umí-
rají hladem. A zbožnost, lidskost, mravnost« . . .?
Nedůvěřivě a ironicky se usmíval při vzpo-
mínce na ony tisíce matek, jimž děti umíraj
na rukou. A rozechvěn proklinal vládu peněz.
Pak shluk zábavní zaujal ho docela. Jeho
úvahy, zrozené na tmavých chodnících, nesnesly
veselého světla a Novák poddal se náladě světa,
v němž lidé scházejí se jen řídce a vždy s ma-
skou; brzy zvykl si mezi tropickými palmam
a oleandry a v chvíli proplétal se mezi tančí-
cími páry. — Hudba utichla a Novák odved
si tanečníci ke stolu. Gardedamu prý tu nemá
— podotýkala se smíchem — a on, ponořuje
se v hloubku jejích modrých, záhadných oči,
obdivoval se veselé lehkomyslnosti šestnáctileté
dívenký, a v duchu myslil si na cestu domů,
na její oči, záhadné a modré, a na marnivé
rtíky . . .
Novák
14
article
Byl přece tak veselý a bezstarostný,
a myslil při tom vždy na dobrodružství.
Toulali se dlouho do noci, pak zavěšen
provázel ji domů umdlenou a osláblou množ-
stvím piva a likerů, jež štědře jí byl nabízel.
Dovedl ji kamsi do čtvrti u řeky — ulice jsou
tam úzké a domy šikmo do nich padají —
opřel ji o vrata, zazvonil a odcházel.
»Zítra na shledanou . . . !«
»Zítra« . . . odpovídala nejistě, pak zaskří-
pěl klíč, zasténala vrata, a ulicí rozlehlo se
lání jakési starší ženy a dusivé rány, podobající
se úderům do zad.
Druhého dne z večera kráčel s n
... skou třídou. Na rohu jakéhosi nového domu
stála včerejší prodavačka a nikdo se jí nevší-
mal, jí ani jejího dítěte. A když šel k ní, aby
prokázal své milosrdenství (a on měl jistě
měkké srdce), pohlédly teprve na sebe ženy.
Mladší dívka se ztratila v davu a stará matka
s bolestným štkáním házela mu jeho pe-
níze zpět.
Když pak lidé se stavěli kolem a zevlovali
na její bídu a pláč, ničeho od ní nezvěděli.
A když pihovatý písař od soudu vysvětloval, že
ta stará bába brečí z kšeftu, »to že už on
zná«, rozešli se diváci. Ulice se prázdnila, déšt
šlehal do chodníků a do tváře ženy.
»Dva za tři, pánové . . . !«
Plakala a myslila na svoje děti. Na to, jež
jí umírá na rukou, a na to, jež utíká temnou
ulicí zapadlých čtvrtí . ..
Alb. Hlavsa.
Hlavsa