1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 12. přezna 1913.
Praha
4
article
Narannlavečerní listy
předplácí sat
v Praze v administrasii
na měsle. . . . . . 2 K —
na čtvri leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškon;
na měsio. . . . . . p
na čtvrt lota . . . . 7 K a h
ve fillálkácht
na měsíe. . . . . 9 K g0
Poštoni
na měslo. . . . ..
na čtvrt leta . . . . 9 K eh0
s dvojí zásilkou
na měsle.
k rrtieta : . . . 1I K e
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
5
article
Úděly a politika v Čechách.
Úděly a politika v Čechách.
Hlasování o údělech, kterým zakonče-
no bylo projednání malého finančního plá-
nu ve výboru, vzbudilo politický roz-
ruch v české i německé veřejnosti, ačkol
pro lidi, kteří pečlivě sledují veřejné věci.
nemohl býti výsledek pochybným.
Hned při prvých poradách před vá-
nočními prázdninami odpověděl posl. dr.
Rašín vládě i referentu dru. Steinwen-
drovi na dotaz, zdali Čechové by byli o-
chotni spolupůsobiti při malém finančním
plánu, že dle jeho názoru bylo by to mož-
no jen za tří politických podmínek: vý-
nosu použije se ku provedení pragmatiky
úřadnické; současně musí býti poskytnuty
z obou daní (kořaleční a příjmové) takové
úděly zemím, aby sanace zemských financi
byla značně usnadněna a konečně úděly
zemím nesmějí býti vázány na podmínku,
aby sněm učinil usnesení o o-
svobození osobní daně příjmo-
vé odpřirážek.
Po schválení tohoto stanoviska od or-
gánů strany naší, agrární i katolicko-ná-
rodní pokračováno v jednání, jehož výsled-
kem byla formulace, dle níž úděly z kořa-
leční daně ztratí země, která by z avedla
samostatnou dávku kořaleční; úděl z da-
ně příjmové dostanou země, v nichž se
přirážky k této dani skutečně nevybírají.
Pro jiné než zemské přirážky dáno usta-
novení, že po dobu údělů a slev na dani
gruntovní a domovní daň z příjmu není
předmětem předpisu přirážek potud, po-
kud by se zákonodárství zemské jinak ne-
usneslo.
doktor
Rašín
Čecho
Čechy
6
article
Formulace tato nalézala se již takév
tištěném návrhu dra. Steinwendra (§ 4.).
který byl předložen výboru jako návrh
„zákona pro opatření státních prostředků
ke krytí zvýšených vydání státních a o
poskytnutí zvýšených údělů zemským fon-
lům království a zemí na říšské radě za-
»toupených“, kterýžto návrh byl ve výbo-
ru přijat za základ projednání předloh
vládních, v něm stručně uvedených (daně
kořaleční ve formě přirážky 50halé-
Jové, osobní daně z příjmu s vynecháním
Janě výdělkové podniků k veřejnému úč-
lování povinných, daně tantiemové, jakož-
jo dávky samostatné, § 84. zák. o osob-
ních daních, a zákona o údělech).
V konferencích stran, které spojily se
za timto účelem a konaly velikou řadu
lůvěrných porad, probrány otázky údělo-
vé, v nichž pro české strany z Čech pově-
řen referátem posl. dr. Rašín, který pří-
»lušný materiál sebral a českým stranám
referoval, probrány dále otázky řízení, kde
seferátem pro tyto konference pověřeni
posl. Funk, Korytowski, Licht, Rašin.
Jak zřejmo, pokračováno hned od sa-
mého počátku plánovitě. České stra-
y byly ochotny spolupraco-
vatiza určitých podmínek, a ty-
Io podmínky byly uznány o
3tran většiny.
Vláda prohlásila, že peněz jí poskyt-
nutých použije pro uskutečnění hmotných
stanovení pragmatiky úřadnické, přistou-
pila na to, aby celé zvýšení daně kořa-
leční připadlo zemím, aby dále zemím do-
stalo se nového údělu z osobní daně pří-
jmové, proti čemuž z počátku houževnatě
se stavěla, ale vzdáti se musila odporu
když české strany prohlásily, že od svého
požadavku, který hned na začátku ohlá-
sily, ustoupiti nemohou.
Jana
doktor
Rašín
Funk
Korytowski
Licht
Čechy
7
article
Svrchovaně obtížné jednání o rozdě-
lení údělu na jednotlivé země, kde různé
zájmy na sebe velmi ostře dorážely, poda-
řilo se urovnati a můžeme právem říci, že
české strany nebyly mezi posledními, kte-
ré přispěly ke zdárnému rozřešení. Trpí-l
Morava jistou újmu, myslíme, že ústup-
nost její zástupců zavazuje všecky strany
k tomu, aby ji podporovaly jindy v jejich
spravedlivých požadavcích.
Není pochyby, že mohli zástupcové
strany naší voliti jinou taktiku. Mohli po-
nechati práci jiným a dělati populární ná-
vrhy, opatrně, aby nezmařili finanční plán
na který s toužebností čekají kruhy úřad-
nické a učitelské, mohli brojiti proti ne-
spravedlivosti jiných i vlády, mohli sem
tam nějaký návrh uplatniti, ale nedocílil
by toho, aby celý finanční plán nesl pe-
čeťjejich práce, jak pokud se týče
ochrany poplatníka proti úřadům, tak po-
kud se týče údělů. Aktivní jejich
účast byla skutečně korunová-
na úspěchem a ukázalo se opět
jednou, že promyšlená, odbor-
ně založená práce je prospěš-
nější, než největší agitační
řeči.
Při tom není pochyby, že zamítnulí
Dammova návrhu v poslední schůzi finan-
čního výboru musilo nastatí jako nevyhnu-
telný důsledek celého vývoje věcí v Če-
chách i ve Vídni. Zástupci naši nebouříl
proti návrhu ve výboru samém, nezaháněl
ostatní Němce do posice, v níž by Jejich
hlasování dostalo demonstrativní charak-
ter proti Němcům z Čech. Nechali mluviti
jen historii skutků, páchaných za Biener-
tha, připomínali jen vládě i druhým stra-
nám, jak za Bienertha podporována ně-
mecká obstrukce sněmovní tím, že ode-
přela souhlas k dalšímu vybírání pivní
dávky.
Morava
Dammův
Němec
Bienerth
Vídeň
Čechy
8
article
Postačilo jen připomenouti, jak 13 mil
korun ročně vyhozeno na ulici, jak konsu-
menti platili dávku dále, ale zemský vý-
bor vypůjčoval sí — na vysoký úrok takto
vyhozené peníze! Opakovat by se to měl
nyní při údělech proto, že nezodpovědní
štváči — ne vážní, zodpovědní politikové
němečtí — myslí, že finanční zkáza české-
ho království přinese prospěch jejich ná-
rodu, mělo by se to provésti vůči poslan-
cům, kteří s nimi spolupracovali na
sanaci financí jejích zemí, rov-
něžtěžce passivních, kteřísvo-
jí prací vymohli úděly z daně
příjmové, o nichž dříve řeči ne-
bylo, měli se postaviti všichní proti těm
kdož od počátku jasně a loyálně ohlá-
sili, že pro ně je nemožna spolupráce.
byly-li by vázány úděly na podmínky, jež
na konci jednání objevily se v návrhu
Dammově, ač odpočátk u jednání vzata
za základ formule Steinwendrova od vlá-
dy i od stran?! Nebylo věru možno pro
druhé strany, aby opustily dosavadní zá-
kladnu a přeskočily k základně, opuštěné
Dammův
9
article
od nich i od vlády, poněvadž by odpor Če-
chů měl tak hluboký, oprávněný mravn
základ, že by mu nikdo, třeba ještě moc-
nější, odolati nemohl.
Nebylo přece pochybnosti o tom, že
vyloučení království Českého z možnosti
údělů proto, že jediné na českém sněmu
nebylo usneseno osvobození osobní da-
ně příjmové od přírážek — ve všech
ostatních, i ve Štyrsku, je osvobození
usneseno do roku 1917 — musil
by býti pociťováno jako nepřátelský
akt proti nám a naší zemi, daleko těž-
ší, než odepření prodloužení pivní dávky
neb zvýšení přirážek zemských. Neboí
tehdá učinila to vláda, dovolávajíc se jakž
takž zákonů, nyní provedeno by to bylo
při sdělávání nového zákona.
My ze zamítnutí návrhu dra. Damma
nevyvozujeme nijakou porážku Němcůz
Čech. Je přece kde komu v Čechách jasno.
že obstrukce německá řeže do vlastního
masa a že finanční zhroucení království
Českého odnesli by stejně oba národové
snad ještě více národ německý. Oněch 5
milionů úroků z dluhů, jež na řádné vydán
vypůjčiti si musel zemský výbor, aby u-
hradil ušlou pivní dávku a zvýšenou při-
rážku, znamená 6 prpc. přirážek zemských.
které tíže ponesou německé kraje, odkud
prchají bohatí a zbohatlí, akciové i jino
společnosti do Vídně s malými přírážkami
aby prováděli nevolky důkaz, jak hospo-
dářský centralismus a neurovnané finance
zemské poškozují německé kraje rakou
ské. —
Damm
Štyrsko
Čechy
Vídeň
Němcůz Čechy
10
article
Všichni vážní politikové němečtí věd
přece dobře, že my Čechové ničím nebude-
me vykupovati německou obstrukci, že ne-
můžeme býti k národ. smíru, který upřím-
ně chceme, donuceni, obzvláště ne fi-
nančním ruinováním země. Jestliže dnea
učitelstvo i venkov veřejně prohlašují, že
obstrukce je na dále zbytečna, že nemůže
dosíci cílů, které si postavila, jestliže zma-
ření finančního plánu značílo by pro politi-
ky německé odpor další důležité vrstvy
voličské, státních úřadníků, konstatujeme
sí jen tato fakta, jako důležité síly vývojo-
vé, které musí vésií k určité, jasné výsled-
nici: že jeden národ druhý nezničí a ne-
zdolá bojem, že vléklou vojnu národní mo-
hou odstraniti jen smírem, který uzavrou
mezi sebou jako svobodní, rovní a rovno-
cenní, nikoli jako vítězové a poražení.
Nebylo věru bez významu, že češtíi
němečtí poslanci z Čech vyšli při hlasováni
o sporném návrhu, že nechtěli setkati se
v boji, ponechávajíce rozhodnutí jiným, ne
přímo interesovaným.
Neboť vědomí, že na německé straně
přestává se spekulovati na to, že bychom
mohli býti poraženi rozvratem financí v ze-
mi a z poražených že vynuceny budou
ústupky, jež by jako svobodní a rozvážní
mužové neposkytli, podporovalo by u nás
Čechů smír národní, poněvadž jsme si plně
vědomí toho, jakého politického významu
a rozkvětu hospodářského dosící by mohlo
království České, kdyby oba národové je-
ho jako rovní s rovnými se dohodnuvše
mohli společně pracovati na povznesen
společné vlasti.
Naší poslanci účastnili se prací fi-
nančního výboru, aby připravovali totc
lepší příští konsolidace poměrů v Čechách zemské, a mají plné právo doufati, žeu
bez záludných úmyslů a bez -přeceňování vážných mužů německého národa v Če-
finančního efektu údělů na hospodářství chách dojdou správného pochopení.
Čecho
Čechy
11
article
Demobilisace na severu úřadně
Demobilisace na severu úřadně
Po mnohých odkladech a sklamáních.
dochází konečně úřadní zpráva o nařízení
demobilisace na severních hranicích, jak
se strany Rakouska, tak Ruska. Je to po-
těšitelný výsledek jednání mezi Vídní a Pe-
trohradem, jednání přímého, jež zřejmě
bylo účelnější, než zdlouhavé okliky pro-
střednictvím diplomatů jiných mocností
Krok obou vlád, jichž přátelský poměr jar
získává, ve všech vrstvách obyvatelstva
obou říší přijat bude jen s uspokojením
pocitem úlevy, na níž toužebně čekánoz
důvodů sociálních, hospodářských i politi-
ckých. Zvláště však kruhy finanční a ob-
chodní se zadostiučiněním přijmou tuto
zvěsť, neboť od demobílisačního opatřen
očekává se zlepšení obchodní a hospodář-
ské situace, která nesporně ocitala se před
katastrofou.
Úplnou remedurou ovšem tato demo-
bilisace na haličských hranicích nebude,
neboť zůstává tu dosud vojenské opatření
na hranicích jižních, stejně ochromující ži-
vot hospodářský, jako ono na hranicích se-
verních.
Z té příčiny se stejnou radostí uvítáno
bude, až demobilisační opatření také v tu-
to stranu budou obrácena a tak příštímu
vyjednávání obchodně-politickému se Srb-
skem usnadněna bude cesta. Neboť nen
tajno, že posice vlády srbské byla by da-
leko snadnější vůči radikálním živlům
zemi, kdyby se strany Rakouska projevena
byla táž mírumilovná ochota, jaká se právě
projevila vůči Rusku.
Srb
Rakousko
Rusko
Vídeň
12
article
O demobilisaci na severních hira-
nicích došly tyto zprávy
Z Vídně, 11. března. (K. k.) Zítřejš
„Fremdenblatt“ uveřejní tuto zprávu
„Výměna vlastnoručních listů, ke které
nedávno došlo mezi J. V. císařem a krá-
lem Františkem Josefem a J. V. carem
Mikulášem, podala nový důkaz, že udá-
lostí na balkánském poloostrově neučí-
nily žádnou újmu pocítům přátelství mezi
oběma mocnáři a že zachování míru jest
stále cílem jejich snah. Obě vlády do-
spěly proto k závěru, že jistá část delen-
sivních opatření, která učíněna bylav
pohraníčních provinciích obou říší, nejsou
více zdůvodněna poměry. Bylo proto
usneseno, aby stav rakousko-uherského
vojska v Haliči byl redukován na nor-
mální míru a rovněž bude propuštěno
ruské záložní mužstvo ročníků, které
měly býti minulého podzimu poslány n
dovolenou.“
K této zprávě dokládá „Fremdenbl.
na úvodním místě: Nejen v Rakousko-Uher
sku a v Rusku, nýbrž také v celé Evropě bude
udalost tohoto dne oceněna jako obleva v po
litické situaci a jako posilnění nadějí, o kte-
císař
František Josef
car Mikuláš
Vídeň
Halič
Rakousko
Uhry
Rusko
Evropa
13
article
V drobném prodejit
ranní člslo o sobě . . za Bk
večerní . . . . . . . sa 4k
Ve filiálkách na venková
ranni číslo . . . . . . . 10
večerni . . . . . . . . 5h
lnserátv
platí se hotově napřed.
Předplacení a irlsorty přijíma
dministrace v Marianské ul.,.
Tam cházeji se táž
rodakce, tiskara a sxpedioe
„Národních Listů
Rukoptsy so ne vraceii
15
article
rých si všichni ze srdce přejeme, aby se spl-
nily. Všichní budou v těchto dnech míti přede-
vším potřebu vzpomenouti obou mocnářů.
z jichž velkodušného smýšlení vyplynula úle-
va ve vojenských opatřeních. Výměna názorů
mezi oběma mocnáři, za jejíž výsledek dlužno
považovati rozhodnutí o propuštění zálož-
níků, posílila před celým světem další trvání
tradičního poměru mezí oběma dynastiemia
podala nový důkaz o přátelském poměru, ve
kterém oba mocnářové se nalézají, a za jehož
nejvzácnější zástavu vždy považovali stejnou
péči o evropský mír. Odvolání opatření na
hranicích má samozřejmě nejen dyna stí-
cký, nýbrž také politický význe m.
Spatřujeme jej v tom, že zmíněnými opatře-
ními byla nepochybně projevena důvěra, kte-
rou obě mocnosti chtěly navzájem dáti na jevo
a která jest způsobilou, aby odůvodnila přizni-
vější očekávání v příčině dalšího průběhu po-
litické kríse.
Účinek, jejž měla balkánská válka na po-
měr mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem, ne-
lze vysvětliti srážkou reálných protiv zájmo-
vých. Vysvítá to zcela zřejmě ze zásad, jež
byly pro nás za této krise tak těžké a tak
blízce se dotýkající našich zájmů směrodat-
nými a jež pro nás vyplynuly jako přímý dů-
sledek z našeho desítiletého východního pro-
gramu.
Rakousko
Uhersko
Rusko
16
article
Naše dějinná východní politika spatřovala
vždy pravou výhodu mocnářství v podporování
úplné neodvislosti balkánských
států a usilovala vždy o přátelský, sou-
sedský poměr k nim. Tento poznatek
osvědčil se jako v minulosti taktéž se zvláště
zřetelnou výrazností za nynější krise. Věrným
a důsledným prováděním svého programuv
posledních měsících podala monarchie histo-
ricky rozhodující důkaz o upřímnosti své poli-
tiky, jež nečelí k výbojům. Současné odzbro-
jení na hranicích bude lze považovati za do-
brou známku toho, že si tato politika nyní vy-
dobyla též v Petrohradě uznání, které jí pří-
sluší a že též v ruské politice nabyl vrchu ná-
zor, jenž ve výsledcích balkánské války potěši-
felným způsobem seznává možnost, aby někdej-
ší zdroje sporu mezí Vídní a Petrohradem byly
defínitivně odstraněny. Ještě nenírozře-
šena krise, jež nás po několik mé-
síců zaměstnává. Chceme však
doulati, že dneškem byl zřízeu
meznik na cestě k jejímu rozře-
šení.
Z Vídně, 11. března. (Zvl. telegr. „Nár.
Listů“.) Z kompetentních kruhů se dovídáme.
že již před třemi dny byla docílena dohoda o
demobilisaci, že však publikace zpožděna byla
vyskytnuvším se nedorozuměním formální po-
vahy. Pokud jde o demobilisaci na jihu, byla
rovněž předmětem diskuse v rakousko-ruském
vyjednávání. I v této věci bude učiněno brzké
rozhodnutí, jakmile vráti se Jovanovič do
Vídně. Srbsko trvá rovněž na tom, aby vyjed-
návání o zlepšení styků nedálo se pod dojmem
koncentrace ozbrojené moci.
Petrohrad
Vídeň
Srbsko
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Učitel energie.) — Znáte pohádku
» chudém tovaryši, který šel do světa na
zkušenou, bloudil a strádal, zápasil o chléb.
bil se o život, posléze však dokázal věci, kte-
žé uvedly v úžas všechny rytíře a všechny
Mčence a tak vysloužil si královskou dceru
z ní trůn, na němž až podnes šťastně vládne?
Někdy to bývá pohádka — ale někdy sku-
žečnost. V našem případě je tím chudým to-
varyšem Napoleon Bonaparte. Strádal a blou-
dil, zápasil a bil se, také královské dcery s
mu dostalo — jen konec nebyl tak šťastný.
Kterak neměl právě takový pohádkový
hrdina doby, jež není od nás ještě ani zplna
100 let vzdálena, lákat životopisce a komen-
látory? Ale všichni ti, od Stendhala k Tai-
novi, od Thierse k Sorelovi a Massonovi
kreslí Napoleona svého, viděného svým zra-
kem, cítěného svým srdcem.
Bonaparte
Strádal
Stendhal
Thiers
Sorel
Masson
Napoleon
18
article
Nedávno však byla vydána kniha, která
nás přenáší v samo ohnisko Napoleonova ži-
vota. Je to výbor z jeho dopisů, proklamací
rozkazů i z jeho „Pamětí“ — vše chronolo-
gicky uspořádáno, takže před čtenářem roz-
víjí se den ze dne tento podivuhodný život.“
Začátky, pravda, nedávají tušit to, co
následovalo. Nejsou nikterak skvělé. Napo-
leon je v 17 letech poručíkem. Vyhublý mla-
dík, vzhledu spíše chorobného, v sebe uza-
vřený jako všichní lidé velké ctižádosti, tís-
nění nepříznívými poměry, tráví celý svůj vol-
ný čas studiem. Četba Plutarchových životo-
pisů, studium mathematiky, astronomie
astrologie je mu nejmilejším zaměstnáním.
Čím by asi byl tento dělostřelecký poru-
žík, kdyby Francie byla zůstala při králo-
vládě? V které zapadlé garnisoně byl by mi-
nul jeho život?
Ale revoluce vytvoří pro tohoto condot-
liera velkého stílu půdu, na níž se může uplat-
žiti. Postupuje rychle, povstáním úspěšně po-
Vačeným zavděčuje si členy direktoria,
zoku 1796 dostává se mu, 27letému, velen
Napoléon raconté par lui-m ě me
r 1912. 8.. 2
Napoleonův
Plutarchův
Napoléon
Napa
Francie
m ě I r
19
article
nad francouzskou armádou v Italii. Dotu
byl talentovaným vojákem. „Teprve však od
vítězství u Lodi,“ píše, „došel jsem ku po-
znání, že bych se mohl státi rozhodujícím či-
nitelem na našem politickém dějišti. Tehdy
se ve mně zrodila první jiskra velkého
chtění.
Energie, energie a ještě energie — toto
heslo je vepsáno na čele toho, jenž stoupá o
vítězství k vítězství a z prostého člověk
přerozuje se takořka v cosi nadlidského, nad-
přirozeného, v jakési božstvo neutuchající
síly. Je-li v poli, spí několik málo hodin, ne-
svlékaje se, neodkládaje po celé týdny svých
vysokých bot. Po půlnoci je již v táboře mez
vojskem, přesvědčuje se, zdali pluky jsou
dobře zásobovány, jaká je v nich nálada, vy-
konávají-li se předepsané pohyby. Při prvním
italském tažení padlo pod nim únavou pět
koní. Je všude přítomný a při tom za všechny
myslí. A své myšlenky uskutečňuje s dravo-
stí, která nezná odmluvy. Po jedné přehlídce,
v níž sbledal, že jednotlivci byli bez bajo-
netu, praví: „Bylo by mi milejší, kdyby vo-
jáci neměli kalhot než nemají-li bajonetů.“
Vnikneš-li důvěrněji v podstatu tohoto
podivuhodného života, užasneš, jak tu vše je
sestředěno za jediným cílem: dobýt moci. Je
v tom něca příšernéha nestvůrného. Jde
hrůza z toho, jakou živelnou sllou v jistém
směru vyzbrojuje příroda ty, které určila, aby
byli geniji. Právě svou dravčí bezuzdnostiv
domáhání se toho, co je vlastní osou jeho ži-
vota, je Napoleon jedinečným.
Napoleon
20
article
„Mou jedinou milenkou je moc,“ dočte-
me se na jednom místě. A vskutku, před
touto milenkou ustupuje u něho vše daleko
daleko do pozadí. „Provedu to či ono, byťi
by mne to stálo 200.000 vojáků“ — to jsou
slova, která se v jeho korespondenci nejednou
vracejí. Není ohledu, není důvodu, který by
mu mohl zabránit, aby vykonal, co si jednou
usmyslil. Lid, toť jen tvárná massa, kterou
hněte ve svých mohutných rukou, stejně jako
geniální sochař utváří poddajnou hlínu. A přes
to je milován právě od lidí, které vysílá nebo
vyšle na porážku. Napoleon měl úžasnou zna-
lost lídského srdce. Sám bez ilusí, bez něhy
a bez vroucnosti, dovedl u svých podřizených
probouzeti několika slovy touhu, aby byli po-
sláni na smrt, jen když jeho prapory je tan
povedou. „Vojáci, jsem s vámi spokojen,“ tal
začínaly jeho proklamace po bitvách, v nich
se čítalo desetitisíce mrtvých a za tuto malou
lichotku byly tu desetitisíce jiných a jiných.
hotových položit stejně své životy.
Napoleon
21
article
Ale, ku podivu, ve vlastní jeho rodině
je tomu jinak. Bratři i sestry, které obdaři
trůny a obohatil miliony, kteří jsou mu po-
vinní díky za vše, ti nemají k němu takořk
žádné oddanosti. Korespondence s nimi je
vlastně neustálé hrdlování, škvíření a pesko-
vání. Dosti hrubých a neomalených slov tu
padne. Všem vyčitá lenost, nedostatek důvě-
ry v něho, nákladné a zbytečné choutky.A
oni opět vidí v něm tyrana, jehož jho však
nutno podstoupit chtěj nechtěj. A nad to ty-
rana, o jehož život musí se chvěti, neboť cft
velmi jasně, že bez něho nebyli by než tro-
chou pozemského prachu. A tak docházelo
v soukromi rodiny Bonapartovců k výjevůn
až groteskního rázu. Žádný z těch příbuzných
netajil se obavami, co by se s ní stalo, kdyby
Napoleon zemřel. Mluvilo se o tom nejednou
v jeho přitomnosti. A císař, uprostřed této pří-
buzenské smečky, je jako krotitel zvířat, kte-
rý nešetří ranami bičem. Rozdává šlehy
při tom nedovede se ubrániti melancholii
vědomí, kterak všichni se naň dívají toliko
jako na zdroj moci, z něhož nutno čerpat ce
nejvíc a co nejrychlejí.
Napoleon
22
article
A přece jen ne všichní. Dvě ženy jsou
výjimkou: matka a choť. Matka, „mamam
Laetitia“, jak jí Napoleon jmenuje, poznala
mládí nedostatek, ba více: bídu, a z těchto
neblahých dob provází ji strach před strádá-
ním. Stále se leká, že vše, celé císařství
skončí finskem, a že její děti nebudou mít
z čeho by byly živy. A tak schraňuje a střá-
dá, jak jen možno. Spoří tolik, že to při cí-
sařském dvoře vzbuzuje posměch. A když,
aby se tomu čelilo, dostává se jí zvláštních
darů ze soukromé pokladnice císařovy, obnos
sice přijme, nevydá však z něho ani jediného
franku. A přece jen, když syn je uvězněn na
ostrově sv. Heleny, je hotova obětovat všech-
ny své úspory, aby jej osvobodila.
Laetitia
Napoleon
svatý . Helena
23
article
Jiná je Josefina. Rodem kreolka, má v
svých žilách všechnu lehkomyslnou zahálči
vost své racy. Utápi se neustále v dluzíci
a ještě do vyhnanství sledují císaře její neza-
placené účty. Také co do věrnosti není Jo-
sefina vzorem. Ale v tom ostatně se lišil
XVIII. století velmi podstatně od našeho: spo-
kojilo se vědomím vlastnictví potud, pokud
milovaná bytost byla na blízku; vzdálila-li se
byl tento věk spíše hotov soudit na nevěru
než na věrnost a smířit se s daným stavem
Ostatně Napoleon splácel jí rovnou měrou
Jeho žárlivé listy nezní přiliš doopravdy
také vždy, po všech rozmíškách, došlo ke
shodě. Josefina byla ženou, která nejvíce od-
povídala jeho povaze, spíše smyslné než ero-
tické, a nad to spojuje oba pouto, na něž lze
těžko zapomenout: vědomí, že oba společně
stoupali ze stínu k výsluni moci. Dávno po
tom, když ji Napoleon od sebe zapudil, vzpo-
míná na ni s jistou pověrečnou něhou: zdá
se mu, že dokud byla jemu po boku, svítila
mu hvězda úspěchu. A není bez melancholie
vzpomínka, kterou ji věnuje z La Malmaison
jejího oblibeného sídla. Bydlí tu roku 1815
když se podruhé vzdal trůnu. A v dopise od-
tud datovaném lze se dočíst tohoto vzdechu
„Ubohá Josefina! Nemohu si zvyknout bydle
tu bez ní. Stále se mi zdá, že vychází z ně-
které aleje a trhá růže, které měla tak ráda.
Napoleon
Le Malmaison
24
article
Zřídka kdy ozve se v Napoleonovi po-
dobný lidský cit, ozve-li se však, nikterakse
jím netají. Nečiní ze sebe výkvět ušlechtilost
tam, kde se mu k tomu nedostává sil a řekne
to na sebe zcela otevřeně. Před korunovac
na př. je jeho hlavní starostí, aby nepršelo
Neboť blátem potřísněné hávy vzbudily by
vtipy Pařížanů, kteří nejraději vše obrátí v
smích a „kteří v Théätre-Frangais vidí Talmu
hrát císaře mnohem líp než to dovedu já.
V tom směru je v Napoleonovi něcc
z muže z lidu. Zachoval si svou demokrati-
ckou, jen o vlastní zdatnost se opírající pýchu
vůči mocným tohoto světa. Pýchu, jejímž ru-
bem je hořký posměch. O schůzce s carem
a pruským králem v Tylží roku 1807 vypra-
vuje: „Z nás tří jsem se já nejméně vyzna
ve vojenských věcech. Oba panovníci, a zvlá-
ště pruský král, vědělí do nejmenších podrob-
ností, kolik knofliků má uniforma v předu, ko-
lik vzadu a jak jsou střiženy šosy. Kolik látky
je třeba na uniformu, nevěděl žádný krejčí lío
než král Bedřich Vilém. V této společnosti
byl jsem naprostým ignorantem. Trápili mne
otázkami z krejčovského oboru, o nichž se mi
ani nezdálo: ze zdvořilosti odpovídal jsem jint
tak vážně, jakoby osud mé armády spočíval
ve střihu kabátu... Kdyby v čele francouz-
ské armády byl býval krejčí, jsem jist, že by
pruský král zůstal vítězem.
Pařížan
Talma
Pýcha
Bedřich Vilém
Théätre
25
article
Práce je Napoleonovým šlechtictvím —
potud je ryze moderní. Práce ohromná, ne-
přetržitá, gigantická. Jakoby tento jediný
člověk držel na svých ramenou celý státi zdá
se chvílemi, že kdyby jej na měsíc upoutala
nemoc na lůžko, sřítí se celé císařství, živoucí
jen potud, pokud jím vane sopečný dech jeho
tvůrce. Do roku 1808 čelí Napoleon nezdolnou
svou energií všem překážkám. Ale od tohoto
roku, jenž je rokem války ve španělsku, ja-
koby celý ten umělý systém byl zachvácen
horečkou. Lze vycítiti z něho symptomy cho-
roby přes to, že právě v těchto létech nabývá
Francie největšího rozsahu. Ale ohromný úkol
je nad lidské sily. Pobočníci a kurýři přijíždějí
takořka z obou konců Evropy, přinášejí zprá-
vy od armády z Madridu, z Varšavy, z Vídně.
Všechen ten ohromný materiál chce geniální
cisař obsáhnout a ovládnout. Avšak skutečnost
byla silnější než síla jeho myšlenky. Hvězda
bledne. Sám to začíná cítit. Rok 1812 Lip-
sko... Ještě poslední zápas. Ještě stále ne-
věří, že je poražen. „Kdybych byl býval měl
ještě 30.000 dělových nábojů, byl bych u Lip-
ska zvítězil,“ utěšuje se. Kdyby prý měl 10 pon-
tonů, aby přepravil svou pěchotu, Schwarzen-
berk byl by býval zničen. A ani tehdy, když
přikvačí pohroma u Waterloo, nepřipustí Na-
poleon, že jej porazil nepřítel. Ne, byl to slepý
osud, slepá náhoda, jež mu připravila porážku.
Kdyby velel jeho gardě generál Lannes, zahy-
nuvší u Ošprů roku 1809, bylo by prý vše do-
padlo v jeho prospěch.
Nevyrovnatelný učitel energie zůstal si
věren: nic neotřáslo jeho věrou, že energie vi-
tězí nade všemi překážkami — toliko slepou
náhodu vyjímaje.
o. T.
Napoleonův
Napoleon
Hvězda
Lannes
Francie
Evropa
Madrid
Varšava
Vídeň
Waterloo