dědičkou a tím zmaří jeho naděje na dědictví. To bylo patrně příčinou, proč vraha najal. = Tele mstitelem. Z Paříže se oznamuje V ulici de la Folie-Regnault bydlí účetní Groscollas, jenž již po delší dobu zakoušel od svých sousedů krutá muka. Nad jeho hlavou trýznila jakás dívka po celý den klavír a pod ním zkoušeli dva pánové koncert pro flétnu a fagot. Konečně měl p. Groscol- las těchto hudebních požitků až po krk a umínil si, že se pomstí. A pomsta jeho byla hrozná. Koupil tele dosti vyrostlé, ba již skorem jalovičku, zařídil mu obydlí ve své jídelně a vždy o půlnoci, když v domě již všecko spalo, počal tele cvičit k býčím zá- pasům, bodaje je ostnitou holí. Žalostný řev telete překonával i škály pianistky a kvikot flétny. Ná- jemníci v domě nechtěli si ovšem dát líbiti tuto noční dressuru v domě, kde platili drahé nájemné a ode brali se in corpore na policii, aby podali hromadnou žalobu. Tele ovšem musilo z domu. Ale policie uká- zala, že má smysl pro humor: odsoudilať sicep

Groscollasa k pokutě, ale nikoliv pro noční výtržnost nýbrž proto, »že provozoval chov dobytka v místno stech k tomu nevhodných !« = „Živý mrtvý?“ Před distriktním civilním sou- dem novoyorským projednává se process, aby se zji- stilo, zdali Daniel R. Hogden, který jako poddůstojník v setnině D, 5. pluku pěchoty státu Maine proděla občanskou válku, jest pohřben na národním hřbitově v Togus, Mc., aneb zdali jest dosud živ a zdráva zdržuje se nyní na jedné farmě ve West Palmyry. Ob- žalovaný, farmář Daniel H. Pooler, tvrdí, že krátce před bitvou u Bull Runu následkem nesnesitelného týrání desertoval z pluku dobrovolníků z Filadelfie, ale později zase vstoupil do 5. pluku námořní pěchoty a sice pod přijatým jmenem Daniel R. Hogden. — Ža- loba naproti tomu tvrdí, že farmář Daniel Pooler ne- správně se vydává za Daniela R. Hogdena a již po 10 roků dostává pensi 12 doll. měsíčně.

= Dvě služky odsouzeny pro vraždu. Porotouv Liverpoolu odsouzeny byly k smrti dvě služky ve věku osmnáct a dvacet let, poněvadž svoji velitelku, starou dámu, v posteli zardousily, chtíce ji oloupit Obžalované nezapíraly a omlouvaly čin svůj toliko tím, že nedostávaly dosti jíst. Z počátku chovaly se při výslechu velmi neslušně, smály se a kývaly na své známé mezi posluchači. Avšak ještě v poslední den, jak se zdálo, nebyly si vědomy významu svého zločinu, neboť jedna z nicb připomenula prostodušně že vlastně z celé té věci měly pramalý zisk, nebot prý nenalezli skorem ničeho, co by stálo za vzetí Teprve když se porotci po krátké poradě vrátili, pro- hlásivše jednohlasně obžalované vinnými a soudce jim oznámil, že mu nezbývá, než odsouditi je k smrti. pozbyly své rovnodušnosti. Jedna z nich s hlasitým výkřikem omdlela, tak že musila býti dopravena do své cely, druhá pak dala se do usedavého štkání. Porotcl žádali, aby podána byla žádost, aby odsou- zeným vzhledem na mladistvý jejich věk udělena byla milost, mimo to připomenuto, že jedna z nich se nalezá v jiném stavu. Shledáno však, že tato okolnost není správna, tak že nepřimluví-li se mi nistr vnitra, aby odsouzeným udělena byla milost, Tržní zprávy z venkova. Z Jaroměře, 2. ledna. 1 nekt. pšenice K 12.30 12.—, 11.80, žito 10.30, 10.—, 9.40, ječmen 7.80 7.60, 7.40, oves 5.79, 5.40, 5.10, proso —.—, —.— hrách 22.—, čočka 24 —, vikev —.—, fasole 20 — jáhly 22.—, kroupy 20.—, sušené švestky 20.—

brambory 2.80, vejce, kopa 4.—, máslo 1 kg Z-- tvaroh —.24. seno 100 kg 6.—, sláma dlouhá 4.— sláma krátká 2 80. Z Vysokého Mýta, 3. ledna. 100 kg pšenice 15.—, 16.—, žito 13.20, 14.—, ječmen 12.—, 12.40, oves 11.20, 11.80, hrách —.—, čočka —.—, fasole 0.—, vikev 0.—, brambory 3.—, máslo 1 kg 2.—, kopa vajec 480, seno 1 q 4.50, 0.—, sláma 2.50, 0.—, dříví měkké 1 metr 10.—, tvrdé 18.—. Z Litomyšle, 3. ledna. 50 kg pšenice K 7.80. 7.30, 7.25, žito 6.75, 6.65, 6.50, ječmen 6.50 6.25, 6.—, oves 5.60, 5.55, 5.50, hrách 22.10, čočka 24.30, vikev 6.30, 6.20, 6.10, brambory 3.20, seno vázané 100 kilogr. 6.40, sláma dlouhá 6.—, sláma krátká 5.—. Z Litoměřic, 3. ledna. (Průměrné tržní ceny.) 1 hl pšenice K 13.28, žita 10.50, ječmena 0.— ovsa K 6.38, hráchu 13.20, čočky —.—, boby —.— vikve —.—, prosa —.—, bramborů 3.20, 1 kg másla 1.94, kopa vajec 4.20. Na trh s obilím dostavilo se 12 vozů; přivezeno 576 kg másla a 42 kop vajec. Z Jindř. Hradce, 31. pros. 100 kg pšenice K 15.— žita 13.20, ječmene 12.—, ovsa 11.40, hrachu 17.— bramborů 3.—, zelí 0.—, sena 7.—, slámy dlouhé 6.—, slámy krmné 5.—, slámy drhanky 4—, 1 kg másla čerstvého 1.90, másla převařeného 2.60, tva- rohu —.30, 10 vajec —.66. V Roudnici, 2. ledna. Hektolitr pšenice K 12..63. žita —.—, ječmene K 10.01, 0.—, 0.—, ovsa 0.— čočky —.—, brambory 1 htl. 0.—, kopa vajec 4.40 1 kg másla 0.—, V Lounech, 2. ledna. (Tržní zpr.) 1 hl. pšenice K —.—, 13.12, žita —.—, ječmene 10.13, ovsa 0.—, čočky —.—, —.—, bramborů 3.—, 3.20, seno 100 kg 9.—, 12.—, sláma 4.50, 7.50, 1 husa 3.—, 4.— 1 kachna 2.—, 2.20, kuřata pár 0.—, 0.—, koroptve 0.—, 2.—, zajíc 2.40, 2.60, másla 1 klg 2.—, 2.40 tvarohu 24, 28 hal., vajec 1 kopa 4.—.

Dne 31. prosince 1902: Pomahač Josef, syn hasiče, 1 rok, 369—VII. Poláčková Kateřina, manželka dělníka, 6 r 177—IV. — Ve všeob. nemocnici Bartáková Barbora, manželka kočího, 24 roky. Že- žulíková Barbora, manželka kočího, 62 roky. — U milosrdných sester: Čadská Antonie, žebra- čka, 70 roků. Stiegler Josef, obuvník, 37 roků. Lau- dová Alžběta, dělnice, 62 roky. — U Alžbětinek Svačinová Marie, služka, 61 rok. — V josefovské nemocnici: Neumannová Marie, malželka zlat- níka, 34 roky. Dne 1. ledna 1903: Guthová Jindřiška, man- želka býv. kupce, 50 rok, 1126—II. Voráčková Anna manželka obchodníka, 36 roků, 1423—II. Ráž Fran- tišek, syn dělnice, 6 měsíců, 139—IV. Havlasová Kateřina, vdova po dělníku, 78 roků, 461—VII. Kopři- vova Anna, dcera kloboučníka, 21/2 roku, 577—VII. Holub Josef, syn truhláře, 11 měsíců, 656—VII. Šach Miloslav, syn truhláře, 7 neděl, 772—VII. Uhrová Marie, choť inženýra, 26 roků; 819—VII. Šafránková Kateřina, vdova po policejním nadstrážníku, 66 roků, 146—IV. — Ve všeobecné nemocnici: Kublo- vá Marie, manželka zedníka, 51 rok Kukalová Bar- bora, manželka zedníka, 27 roků. Manová Marie, vdova po krejčím, 33 roky. Padevětová Helena, hokynářka, 25 roků. Pokorný František, hudebník, 43 roky. — U milosrdných sester: Dvorský Antonín, pe- kař, 65 roků.

Popelka. Zpěvobra o 3 dějstvích. Složil J. R. Rozkošný. Text napsal O. Hostinský. Dirigent M. Anger. Řežiser Adolf Krössing. OSOBY: Princ, Boh. Pták. Radoslav, bohatý zeman, V. Kliment. Běla, Milada, Popelka, jeho dcery, K. Fa- biánová, V. Hájková, M. Kubátova. Dvorní maršálek. A. Krössing. Pocestný, F. Šír. Hlasatel, R. Polák. Hosté princovi. Dvořanstvo. Pážata. Lid. Heroldi. V II. děj- ství velký balet nově arranžoval baletní mistr Achille Viscusi.

Olga Rubešova. Drama o třech dějstvích. Napsal Frant. X. Svoboda. Režisér Florentin Steinsberg. OSOBY: Rubeš, majetník domu, J. Šmaha. Rubešová L. Danzerová. Marie Sokolová, Olga, Marta, Josef úřadník banky, děti, M. Laudová, H. Kvapilová, A Červená, E. Focht. Ondřej Hlavsa, professor, J. Vávra. Tichý, společník obchodní firmy, F. Matějovský. Ro- sička, úřadník, R. Kafka. Veselá, Tylová, Moudrá Zachová, Říhová, emancipované slečny, M. Hübnerová. M. Pštrosová, L. Matějovská, I. Grégrova, L. Dosta- lova. Služka, E. Volfova. Děj v přítomné do bě v Praze. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod.

Ve prospěch Emanuela Krpálka. Emanuel Pyšišvor Fraška o 3 jedn. Napsali O. Blumenthal a G. Kadel- burg. Přel. K. Šípek. Režiser Jan Kubík. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka u Ná- rodního divadla a Kotka na Smíchově, v Kinského třídě č. 26. Začátek o 7. hod Ve středu 7. ledna. Lidové představení za poloviční ceny: Po 50.: Krásná Lída. Velká burleskní fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Napsal Otto Faster. Zejtra po páté: Manžel v base. Připravuje se výpravná novinka: Ben-Hur

si myslil, bez žertu, že jest to nejlepší žena na světě, šťastná a neobyčejná výjimka z této čeledi opic. Po- sloucháte?« »Poslouchám. Proč jste nyní o ní jiného náhledu ?e »Dovolte mně se otázati, jakého mohu býti mínění o ženě, které dal jsem jmeno, postavení a k vůli které obětoval jsem svou svobodu, když na mne ani si nevzpo- mene? Přátelé poznávají se v neštěstí, žena také. Ma manželka již pět roků se chystá, že sem za mnou přijede, ale posud nepřichází. Proč by také jezdila? Má moc ve- likou radost, že se mne zbavila a že osud zahnal mne do této proklaté A gentiny.« »Slyším poprve, že mluvite takto o Argentině. A myslíte-li, že jest zde tak zle, proč chcete, aby vaše man- želka snášela tytéž svízele jako vy?« »Jest to její povinností! Dle vašeho náhledu mám zde tříti bídu, mezitím co ona v Moskvě pod ochranou příbuzných bude žíti v blahobytu? Jest to svinstvo!A jaké má právo připravovati mne o rodinu? Vždyť má tam ještě čtyři děti, o nichž si myslím, že jsou také mými.« »Vždyť přece za to nemůže, že byl jste nucen prchnouti do Argentiny?« »Dosud se nevi, je-li vinna čili nic. Kdybych býval měl jinou ženu, snad nenadělal bych všelijakých hloupostí. O to však se nejedná. Žena má býti tam, kde jest její muž. Nemůžete si ani představiti, kolik a jakých dopisů jsem jí odtud zaslal, prose ji, aby přijela. Nejede ! Jednou píše, že jest sama nemocná, podruhé že stůně některé z dětí, potřetí nemá peněz . . .« »Má vaše manželka nějaké jmění? Zdá se, že pe- níze jste ji neposílal?«

»Kde bych je vzal? Vidíte přece, že jsem že brákem.« »Znamená to, že nemůže přijeti, i kdyby chtěla.« »Nijak to neznamená. Může-li tam žíti s rodinou bez nouze, může také přijeti.« »Jak víte, že netrpí nouzí ?« »Ona sama to píše. Píše, že zřídila si obchod otevřela tiskárnu, která poskytuje jí slušný důchod. Ze všeho viděti, že daří se jim dobře. Poslala mně podo- biznu svou i děti; sama jest na ní nafintěná, děti vypa- dají jako páni a dala se fotografovati u drahého foto- grafa. Kdo trpí nouzí, nemá na podobizny. Oni utrácejí tam na zvěčnění svých tváří desítky rublů, my však zde s Vaskou sedíme bez kousku chleba! A to jmenuje se rodina !« »Dle mého náhledu nejste v právu. Vychází z toho na jevo, že vaše manželka jest pracovitá, vyživuje sebe i děti a nežádá od vás žádné pomoci. Když nejede, jak ji od- suzovati, když neznáme její poměry? Jest těžké hnout se z vysezeného místa s celou rodinou.« »Během pěti let? Co pravíte, pane! Nechce zkrátka přijeti.« »Přiznejte, že i v tom nelze ji obviňovati. Možno ovšem pokloniti se před slavnými činy a sebeobětováním, nelze jich však žádati od lidí. Je-li jí a dětem tam dobře, jest zcela přirozené, když nechce se odloučiti od vlasti a všeho toho, co jest jí drahým a možná, že nepovažuje se ani za oprávněnu, aby obětovala budoucnost svých dětí.« »Našla advokáta! Avšak dětem bylo by zde stokráte lépe nežli na Rusi. Již pouze to, že byly by ušetřeny vo- jančiny, stojí za mnoho. Ostatně o děti tak mnoho se ne- starala, když přiváděla je na svět i nezákonitě. Všechny