V Praze, ve středu dne 7. ledna.

K číslu 7. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3t

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARODNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K situaci. Z Vídně, 7. ledna. Dr. Körbe v novém roce střídá starosti o vyrovnání rakousko-uherské se starostmi o vyrovnán česko německé. Delegáti na jeho konferen- cích jazykově národních z království českého a markrabství moravského meškají po většině ve své domovině. Od předvčerejška odpo- ledne měl zde svého soupeře a nynějšího spojence Kolomana Szella, se kterým měl poradu včera a se kterým bude míti poradu také dnes dopoledne. Jde o skoncování celé transakce ohledně rakousko-uherského vy- rovnání. Pracuje se o ni co nejhorlivěji v několika ministerstvech zároveň. V mini sterstvech orby a obchodu dělaji motivy k celní a obchodní smlouvě, v mi nisterstvu vnitra smlouvu veterinární a v mi- nisterstvu financí bude dnes dopoledne mít Koloman Szell s drem. Böhm-Bawerkem konference závěreční. Dr. Körber, který včera byl přijat cí- sařem ve zvláštní audienci, svolal na dnes odpoledne ministerskou radu, kteréž asi sdélí nejvyšší rozhodnutí v příčině s vo lání říšské rady a výsledky svého jednání s uherským minister- ským předsedou. Ve vládních listech dává ujišťovati, že svolá obě sekce če skoněmeckých konferencí na počátek příštího týdne k meritorním po- radám. Vyložili jsme již v listu ranním, pokud je postaráno v t. zv. jednojazyčný ch územích o příslušníky národnosti druhě v jednání ústním. Jest tam praveno, že se jim »zajišťuje účastenství« při jednání tom. Pokud se tkne veřejných knih a zápisů do nich (jde o knihy po- zemkové, báňské, vodní rejstřík, obchodn rejstřík a rejstříky společenstevní), v jedno jazyčných územích má vládnouti jednojazyč- nost, tolikéž t. zv. intabulační klausule na listinách má se konati jazykem úřadním Také při výňatcích z veřejných knih a rej- stříků má býti zachován jazyk zápisu

Velmi stručná jsou ustanovení nové předlohy ministerského předsedy, pokud se týká osobní stránky celé věci, totiž do- sazování úřadníků. V té příčině se navrhuje pouze, že v jednojazyčných obvodech mají býti »z pravidla« úřadníci, jichžto přiznaný ja- zyk obcovací jest týž, jako ja- zyk příslušného úřadu. Má však býti úřadníky, kteří jsou mocni úplně druhého jazyka zemského slo- vem i písmem a kteří tuto znalost pro- kázali, postaráno, by odbyl se beze všech obtíží styk s druhojazyč- nými stranami, kde potřeba toho sku- tečně existuje. Pozoruhodno jest, že nežádá se ani od úřadníků všech pro smíšené území znalost obou jazyků, nýbrž jenom aby tam byl dosazen náležitý počet úřad- níků, obou jazyků zemských mocný. Dr. Grabmayer o východu z trvající tísně. Z Vídně, 7. ledna. Poslanec Grab- mayer měl v Meránu velkou řeč, ve které velebil dra. Körbra, jeho veliké schop- uosti a neobyčejnou činnost. Nazval ho At lantem, který nese sám na svých bedrách tíhu rakouské politiky. Řečník varova před absolutismem a pravil, že jest třeba jednacího řádu, který by zne možnil skandalosní obstrukci. Vynesl appeli na českoněmecké strany, aby roz- hodným spolupůsobením ve všech otázkách národních a hospodářských umožnily východ z nynějších zmatků. Dodal, že věci dospěly tak daleko, že by se považovalo uspořádáni otázky jazykové z moci panovnické a ok trovování jednacího řádu pro sně movnu poslaneckou beze všech námitek za jakési vykoupení.

Obstrukce slovinských klerikálů. Z Lublaně, 7. ledna. »Tagesposte oznamuje z Lublaně: V Ribnici měl dr. Šu steršič řeč, ve které prohlásil, že ob strukce klerikálů slovinských na sněmu krajinském nebude za- sta vena dříve, dokud nebude zemský

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

řád volební změněn v jejich smyslu a dodal, že není zcela jisto, musí-li býti zemské při- rážky placeny, neboť usnesení zemského sněmu na vybírání se nestalo. Dovodil, že bude třeba v té příčině provokovati rozhodnutí říšského soudu. President nového vrchního soudu v Cetyni. Ze Splitu, 7. ledna. »Neue Freie Presse« oznamuje: Presidentem nového vrch- ního soudu na Černé Hoře stane se zdejší advokát Ignác Bakotič, bývalý srbský po- slanec dalmatského sněmu. Královy zápisky zmizely. Z Berlína, 7. ledna. »Kölnische Zeitung« oznamuje z Niše, že tam pa- nuje velké rozechvění, poněvadž poznámky, které si dělal král Alexander o pobytu hr. Lamzdorfa, z jeho stolu zmizely.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 6. ledna. (C.-B.) Uherská te- legr. korresp. kancelář oznamuje z Rjeky: Uherský spolek pro mezinárodní námořní právo konal zde schůzi správní rady, na níž byla vzata zpráva s mezinárodní konferenci v Hamburku na vědomí. Po zevrubné debatě bylo pak usneseno připraviti s Rakouskem společnou zákonnou úpravu práva námořního a za tím účelem byla jmenována subkomise, která by vešla s rakouským spolkem ve styky. Z Prešpurku, 6. ledna. (C.-B.) U pří- ležitosti zasnoubení arcivévodkyně Marie Anny s princem Eliášem z Parmy odevzdala deputace města Prešpurku, vedená starostou, nevěstě, která dosáhla dnes 20. roku věku, skvostně vypravenou adresu. Ve- čer byla uspořádána před arcivévodským palácem vojenská serenáda. Sagasta. Z Madridu, 6. ledna. (C.-B.) Veliké zástupy lidu defilovaly kolem Sagastovy rakve, jež byla vystavena v předsíni parla- mentní budovy. Předsíň tato je upravena ve smuteční kapli. Pohřeb koná se zejtra odpo- ledne.

FEUILLETON. Pan kantor

Ze vzpomínek mého otce. Napsal Ferd. Mačen ka Škoda, že jste neznali pana kantora Ken- díka! Byl by se vám jistě hned prvním rázem zalíbil svojí tváří, jež milým kouzlem své dobroty a laskavosti objímala celou tu chudičkou školu až do posledních lavic! Když na některého provinilce pohledl vel kýma, podivným smutkem jako zamženýma očima, sklopil hoch oči k zemi a tělem jeho projel silný pocit viny, jenž mocněji působil. než svižná rákoska páně kantorova. Jenom nerad nás trestal tělesně. Bylo už velkým trestem, musil-li nezbeda za pokutu držeti rákosku čtvrt hodiny vzhůru, aneb ne- směla-li darebnice některá jazykem olizovati špa- líček sladkého dřeva, jejž pan kantor vložil mezi rty štěbetalky, aby přiměl ji mlčeti. Ovšem sáhl někdy i k citelnější pokutě Zvláště přespolní darebové okusili leckdy přilna- vost proutku, jehož vlastí nebyla vždy Hispanie, ale i nejbližší sousedství školy. Někteří vynika- jící darebové nosívali sami bez pobídky svazky lískových prutů. Činíli tak ovšem jenom ve svů; prospěch; neboť tvrdívali v kroužku svých kama- rádů, kdesi na mezi, zcela určitě, že rána rá- koskou mnohem více pálí, než lískovým nebo jiným prutem. Zvláště po čase, když pruty nad kamny oschly. Při výprasku přerazil se prut,a provinilci sleven tak zbytek trestu. Největší trýzní pana kantora byla hodina čtení. Nestál u stolu, aby dozíral na žáky, nýbrž chodil lavicemi, ruce sepjaty a mysl oddálenu

světských starostí. Tu rodila se všelijaká allo- tria. Jarní slunko svádělo nás, abychom zne užili dobroty a zbožné mysli páně kantorovy. Za školou u hřbitova bylo paloukovité míst jako stvořené ke hře „na špačka“ neb „tyčkrle“ jak u nás se říkávalo. Tam nemohl viděti pan kantor, ani odtamtud nedoléhal náš ryk v tiché učebny. Záci četli po lavicích, v sedacím pořadě, mohli jsme tedy snadno uhodnouti, kdy bude na naší lavici. Pan kantor se nedíval, jen občas křikl: „Dost!“ a ve čtení zase jiná lavice po kračovala. V takové příhodné chvíli některý z nás z třepal demonstrativně rukama před panem kan- torem. „Na dopust“ řikalo se tenkrát něméte žádosti. „Jdi!“ řekl pan kantor a šel dále ke kříži nevšímaje si žadatele. Ten vyklouzl tiše ze třídy a s ním celá lavice se šesti až osmi „stejně smý šlejícími“. Nikdo nežaloval, neboť žalobníky pan kantor přísně trestal. Venku oddali jsme se nerušeně radostem mládí. Někdy změnila se hra „andante“ v po- vážlivé „furioso“, to když dva urputní hráči se hádali, kdo z nich má více „koní“. Hádka přešla z pravidla ve rvačku, z níž slabší odcházel se zjevnými stopami brutální přemoci soupeřovy na svých rukou a tvářích. Asi v půlhodince ustali jsme od hry a plí- žili jsme se z ticha ke dveřím třídy. Klíčovou dirkou nahledli jsme dovnitř, a když pan kanto šel, modle se, od stolku ke kříži, vrzly z ticha dvéře a řada malých spiklenců vloudila se zase na svá místa.

Tak provozovali jsme nekalé řemeslo dlouho, až neúprosná Nemesis sama se dosta- Bylo jednou opět za pěkného, slunného dne. Vzduch voněl a palouk za školou zelenal se již prvními výhonky drobné travky. Utekli jsme ven a dali se do „špačka“. Po- třebné instrumenty mívali jsme vždy pod dřev- níkem u školy schovány. I díra či „žumpa“, jako cíl hry, zbyla tu neporušena od loňského léta. Toho dne usmálo se štěstí na Pepka Kar- hanovic. Dával „pánka“ do úžasné výšky a bá- ječně dalekými „koni“ vzbuzoval v nás zaslou- žený i závistný podiv. Než jeho virtuosita stala se nám všem osudnou. Když se totiž uprostřed palouku rozehna na druhé „koně“, zaletěl „špaček“ k samým dveřím naší třídy. Nešťastný Pepík, chtěje do- vršiti toho dne své umění, postavil se po třetí k „tyčkrleti“ a rozpřáhl se strašlivě, aby „od- cukl“ třetí „koně“ podél školy až kamsi ke hřbitovu. Při svém rozmachu na zad uhodil však, nevěda, do dveří a hned na to zjevil sev nich pan kantor. Ztrnuli jsme hrůzou. Pepík s „palestrou“ v ruce zděšeně hleděl na pana kantora, jehož tváře zrudly opravdovým hněvem. „Do školy, ničemové!“ vykřikl hlasem, rozechvělým bolestí i hněvem. A velitelsky ukázal na dvéře naší třídy. Jak jsme se do ní tenkráte dostali, ani nepamatuji. Bylo nám všem projíti mimo pana kantora, jenž neznal dnes slitování. Rány dopadaly na záda prchajících a šťa sten, kdo rychieji mihl se ke dveřím třídy.