2
masthead
V Praze, v úterý dne 17. května 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předp lací n
v Praze v administrael
sa misíe
S K —
na ftvrt lela . . ..
s dvojí donáškou
m nls
něnt lota . . . . 7 K 50
ta něsío . . . . . . 2 K 30h
Poštout
a něle
rt ni . . . . 9 K 6oh
s dvojí zšrilkou
1a neěnl
na čirrt lota“
lnsšní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Poštout
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 16. května. (Pov
telegr. »N. L.«) Kolují zde pověsti, že
ear podnikne cestu Střední Rusí.
Z Tokia, 16. května. (C.-B.) Reute-
rova kancelář sděluje: Japonská
návěstní loď »Mayako« narazila
včera v Kerrské zátoce na minua
byla zničena. Osm osob při tom
zahynulo.
Z Čifu, 16. května. (C.-B.) Reuterova
kancelář sděluje: Kombinovaný
útok Japonců — na souši a moři
— očekává se mezi 20. a 23. t. m
Japonci doufají, že budou moei
Dalný obsaditi v několika dnech
a po zničení min v zátoce talien-
vauské tam další vojsko vysaditi
a pak útokem na Port Artur zapo-
číti. Japonský důstojník prohla-
šuje, že Japonci jsou odhodláni
ztratiti při útoku třeba 2000 mužů.
Číňané dobře zpravení tvrdí, že
vjezd do Port Arturu není uzavřen.
Z Londýna, 16. května. (C.-B.) Reu-
terova kancelář sděluje: Dle depeše se
došlé byl v přístavu portarturském
potopen japonský křižák ruským
kadetem námořním, kterýž útok
svůj provedl z parní šalupy.
Reuterův
Japonec
zapo
Číňan
Petrohrad
Rus
Tokio
Reut
Londýn
Port Artur
6
article
H. Z Petrohradu, 16. května. (Pů
tel.) Spisovatel Dančenko telegra-
fuje z Liaojanu: Mladý námořní
důstojník opustil s třemi námoř-
níky a s torpědy na parní lodici
Port Artur a obeplul stanoviště
japonského loďstva, kdež vyhodil
jednoho obrněnce japonského do
povětři. Detonaci bylo daleko sly-
šeti, jakož i široko bylo zříti zář
plamenů. Důstojník Japoneům
unikl.
Z Petrohradu, 16. května. (C. -B.
Car Mikuláš a velkokníže násled-
ník odjeli včera odtud. Odeberou
se do měst, z nichž se vojsko do
východní Asie vyšle. V družině ca-
rové jsou: ministr vojenství a mi-
nistr carského dvora. Carová do-
provodila cara na nádraží.
Z Londýna, 16. května. »Daily
News« oznamuje z Čifu: Když včera
parník najatý anglickými novináři
stanul ve výši přístavu portartur-
ského, byl útok se strany námeřni
v plném proudu. Pokud bylo možno
viděti se strany japonské, uspořá-
dáno bombardování, za kterého
Dančenko
Artur
Mikuláš
Petrohrad
Asie
Londýn
Daily News
7
article
křižák »Jakumo«, jiný křižák ne-
známého jména, jedna dělová lo-
dice a jedna válečná loď pronikly
do přistavu. Bombardování Port
Arturu trvá, ale z pevností se
rovněž stříli.
Z Berlína, 16. května. Z Tokia se
oznamuje: Čásťjaponského loďstva
podnikla včera útok na Vladivo-
stok. Útok byl však se strany ruské
odražen prudkým ohněm a japon-
ské loďstvo přinuceno kústupu ke
Genzanu,
Z Tokia, 16. května. »Reuterova
kancelář« sděluje: Návěstní parník
»Miycho« byl zničen, když pomáhal
při tom, aby kerrská zátoka byla
zbavena ruských min. Admirál
Kalaoha odebral se tam s oddílem
třetího loďstva, aby bránil drahé
loďstvo torpédové, kteréž bylo pro
práci tu vyhlédnuto. Pět min bylo
již nalezeno a zničeno a práce pro
ten den ukončena, když »Miyoho
narazil na minu dosud neobjeve-
nou, kteráž pod lodí s velikou si-
lou vybuchla a trup lodí strašlivě
zpustošila. Loď ndržela se ale ještě
22 minuty nad vodou. Dva námoř-
níci byli usmrcení a šest zraněno
ostatní mužstvo bylo zachráněno-
Admirál Kalaoha sděluje, že
Rusové 12. t. m. odtábli s předhoří
Robinsonova, potom že ale zřídili
opět jiné opevnění na výšině se-
verozápadně od hory Taku, kdež
postavili šest děl a tyto okop
chránili. Loďstvo Kalaohovo stří-
lelo celou neděli na ruské posta-
vení, ale Rusové je houževnatě
hájili. Japonské loďstvo, jež pro-
hledávalo přístav, bylo po celý den
vydáne nepřátelské palbě, neutr-
pělo ale žádných ztrát.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
Artur
Kalaoha
Miydo
Rus
Robinsonův
Kalaohův
Berlín
Tokio
Reuterův
8
article
Uložení ostatků Jana Kollára
Uložení ostatků Jana Kollára
na Olšanech-
Úvod ke Kollárově pohřbu.
Ještě jednou vstal z hrobu Jan Kollár
prošel mezi námi, než uložen na vždy do hrobu,
upraveného mu národem českoslovanským, až
nad rovem, včera zavřeným, vztýčíme kámen,
bude jedním z hranečníků Slovanstva na témž
poledníku, na němž několik kroků dále stojt
mramor na hrobě Šafaříkově. Oba velikáni slo-
vanští, národa svého milovníci z největších, spo-
jeni nyní jsou touže hrudou pražské země, kteráž
bude nám nyní dvojnásob svatou, tam na osi-
řelém cípu olšanském nejzazšího východu
Kollár
Kollárův
Šafaříkův
Olšany
Olšanský zazší
9
article
Prahy, který jest poduškou a přikrý vkou mnohé
drahé, nikdy neoželené hlavě české ..
Jako pluh ryla rakev s ostatky Kollárovými
obrovským zástupem národa brázdu o dvou
velkolepých záhonech, po obou stranách, vedou-
cích od vrat staroměstské radnice až k samému
úzkému vchodu do země, do níž odevzdána
abychom mluvili obřadním jazykem církve, veli-
kého ducha slovanského vezdejší schránka, více
než před půl stoletím zborcená. Zase postaveny
živé zdi od slavného katafalku k slavnému hrobu
a kolem statisíců českých zraků odvážen úhelný
balvan ke konečnému osazení v základech, na
nichž rostou generace. Tak znova zkypřena
půda, v niž zaseta před osmdesáti léty nej-
vzácnější setba českým slovem, která každým
jarem lásky a každým létem úrody nese tisícero-
násobný užitek při jednom nesmrtelném zasetí
Ano, byl to popel „esmrtelného, který neser
včera středem českého národa, popel, ztrávený
životem ohromné lásky k velenárodu slovan-
skému, nikdy nechladnoucí, neboť ohně Kollá
rova bezprostřední žhání cítili včera všichni
kdož celým srdcem byli při provázení aktu pře
stěhování Jana Kollára od cizích ke svým. Možno
říci, že nejen Kollárovy svaté zůstatky, kteréž
nemohly v cizé zemi setlíti, ale i jeho duch dlel
včera s národem — kéž jeho přebývání mezi
námi trvá vždycky, až do radostného vzkříšent
hrobů slovanských z kolébky, nad níž kdysi zrak
Kollárův slzel.
Kollárův
Kollár
Praha
svatá zůstatek
10
article
Bez slz nad ztrátou půl sta let starou, ales
zřakem rozníceným, stáli věrní Čechové včera
nad malou rakví, obsahující nikoli už co těles-
ného, ale co vezdejšího zbylo z pěvce Slávy
dcery. Na západě slovanském pochovávali jsme
Syna Slávy, zatím co na nejzažším východě slo-
vanském, který za života a smrti Kollárovy ná-
ležel ještě k nezbádaným bájím o opačné thulé
světa, tisícové synů slovanských kladou své ži-
voty znova za celé vzdělané lidstvo starého světa
a rozšíření bytů slovanských pro budouenost
tohoto a příštích neznámých věků, v základ no-
vých světů civilisace, zdaž však za ideál největ
šího dosud pěvce slávy, na zabezpečení světa
slovanského, zajištění jeho západních stěžejí?!
Chmurné myšlenky rodily se v obnažených
hlavách nad hrobem básníka, kterýž hřměním
strun své lýry ještě generaci pravnuků roze-
chvívá. Dozněla zbožná a velebící slova duchov-
ních bratrů kněze Kollára, dozněl smuteční sbo
pěvců a polední slunce svatojanské naposled
políbilo matným leskem kovovou rakev, tal
malou, že se zdálo, jako kdyby byli přivezli če
ské matce zemi jenom popel a prach byli ne-
chali v cizi náruči. A vysoko na nebesích ozva
se vzlykot skřiváněí zatím co rakev zmizel
Čechům na vždy ...
Čecho
Sláva
Kollárův
Kollár
ný
11
article
Deputace Prahy pro ostalky Kollárovy.
Deputace Prahy pro ostalky Kollárovy.
Vídeňský náš dopisovatel obšírně již sdělil po
drobnosti exhumace oslatků Jana Kollára. Deputace
král. hlav. města Prahy v čele s náměstkem p. drem
Grošem, která odjela do Vídně pro ostatky Kollárovy
byla ve Vídni srdečně uvítána zástupci Slovansk
besedy, kde učiněny přátelské a vlastenecké projevy
O exhumaci pozůstatků Jana Kollára sepsán by
tento zápis:
„Protokol, sepsaný dne 14. května 1904 v
Vídni na hřbitově sv. Marka v přítomnosti pp. dra
Karla Groše, prvního náměstka starosty král. hlav
města Prahy, městských radů Václava Brože, Ladisl
Čupra, Frant. Hubáčka, Ferd. Mellana a MUDra. A
Štycha, dále pp. dra. Lenocha, advokáta ve Vídni
náměstka předsedy Slovanské besedy ve Vídni, vrch
okresního lékaře MUDra. Aug. Böhma, dále dra. Jindř.
Matiezky, zdrav. zemského inspektora z Prahy a ře-
ditele hřbitovů pražských Ant. Peřiny. Předmětem
jednání jest exhumace tělesných pozůstatků spiso-
vatele a básníka českého prof. Jana Kollára, zemřelého
v r. 1852, z hrobu č. 438 na hřbilově sv. Marka ve
Vídni, za účelem převezení pozůstatků těch do Prahy
na obecní hřbitov král. hlav. města Prahy v Olšanech
Dnešního dne o 1/28. hod. ranní shromáždili se všichni
jmenovaní na hřbitově u hrobu č. 438 i byly v přítom-
nosti jich veškeré tělesné pozůstatky Jana Kollára
z hrobu vyzvednuty a do nové kovové rakve vloženyt
lebka byla úplně zachovalá a byla na místě samém
p. drem: J. Matiegkou z Prahy k účelům vědeckým
změřena a v různých polohách fotografována. Po srov-
nání všech exhumovaných pozůstatků v rakvi byla
pak rakev na místě hermeticky uzavřena a do bedny
vložena. Téhož dne 14. května o 4. hod. dopol. byly
pak tělesné ostatky dopraveny na nádraží spol. rak.-uh.
státní dráhy. Relief kovový, nesoucí hlavu zesnulého
Kollárův
Kollár
Groš
svatý . Marek
Brož
Ladisl Čupr
František
Hubáček
Ferd
Mellan
Mudra
Štych
Lenoch
Aug
Böhm
Jindřichův
Antonín
Peřina
profesor
J Matiegka
Relief kovový
Praha
Vídeň
Olšany
Slovansk beseda
12
article
Jana Kollára, věncem ovinutý, byl současně do Prahy
převezen a rovněž bude i pískovcový pomník zvěčně-
lého pěvce „Slávy dcery“ do Prahy převezen. Při z-
letování rakve byl do vnitř vložen mimo květin i pa-
mětní spis.“ Protokol byl podepsán a podpisy ověřeny
V neděli dne 15. května o 6. hod. ranní dostavila
se na nádraží spol. rak.-uh. státních dráh depulace
českých spolků vídeňských. aby se rozloučila s po-
zůstatky J. Kollára. Rakev, v bedně uložená, nalezal
se ve voze pro zavazadla, jehož posunovací dvěře byly
ozdobeny věnci. Když se delegáti Prahy se zástupei
českých spolků vřele rozloučili a vlak hnul se k
předu, všichni přítomní provolali hlučné „Na zdarl“
Vídeňští Čechové rozloučili se s Kollárem, k jeho
hrobu přes půl století putovali
Ostatky Kollárovy na cestě do Prahy.
Jakmile vlak přijel na moravskou půdu, už za-
čaly projevy pozůstatkům pěvce „Slávy dcery“. Na
nádraží v Morav. Krumlově shromáždilyse
Sokol, Beseda hasiči, damské spolky a několik se
obyvatelů z okoli. Za zpěvu písně „Hej Slované“ pp
dr. Kopřiva a dr. Štol položili na rakev dva věnce.
V Ivaněicích připraveno velkolepé uvítání
Na peroně shromáždilo se žactvo měšťanské školy
ivančické, členové obecního zastupitelstva, Sokol, ha-
siči, vysloužilci, damský spolek „Vesna“, spolky čte-
nářské, Řemeslnická beseda, zástupcové okolních obcí
Sokol kounický s praporem, Čtenářský spolek z Mor
Bránice. Když pěvecký spolek zapěl sbor „Vlasti“a
po zapění hymny „Kde domov můj?“ promluvil
významu Kollára ředitel škol p. Vávra, Shromáždě-
ným za tento projev poděkoval náměstek p. dr. Groš.
Kollár
Sláva
J Kollár
Čecho
Kollárův
Slovan
doktor
Kopřiva
Štol
Vávra
Groš
Praha
Morava
Krumlov
Sokol
obecní zastupitelstvo
ha
Sokol kounický
13
article
Hudba zahrála „Kde domov můj“ a deputace položila
věnec do vagonu na rakev.
V Silůvce na nádraží byla shromážděna mláde
školní, Sokol, hasiči. Na rakev položen věnec a kytice
Do télo stanice v ústrety přijeli zástupcové „Máje“
Ve Střelici shromá ždili se učitelé z Vomie
Národní jednota z Vomic u Rosic, Čtenářský pěvecký
spolek „Kollár“ ve Střelicích, žactvo měšťanské
obecné školy v Rosicích, obecné školy ve Střelicích
hasičská jednota, členové obecního výboru a Potrav-
ního spolku ze Střelic. Učitel p. Bartoška učinil při-
měřené proslovéení, načež za zpěvu hymny položen
věnec na rakev.
Kollár
Bartošek
Vomice
Rosice
Střelice
Sokol
obecní výbor
14
article
Slavné bylo uvílání ostatků Jana Kollára v Brpě
Účastenství Čechů přehojné, přes sto spolků vyslale
své delegáty. Na rakev položeno 10 věnců. Jménem
Čechů brněnských vzdal hold ostatkům Kollára p. dr
Hodač, načež za hromového potlesku odpověděl ná-
měslek p. dr. Groš. Dámy položily do vagonu kylice
Zpěvácký spolek Filharmonická beseda brněnská z
dirigování p. Raisika zapěl slavnostní chorál. Podobné
velkolepé oslavy v Brně dlouho nikdo neviděl. Mez
jinými byli na peroně přítomni: posl. dr. Šílený, pro-
rekto, lechniky Ursini, posl. dr. Koudela, dr. Pražák
prof. Karásek, vrch. insp. Mašek, ředitel „Vesny“
Mareš, dámy Šílená, Koudelová, Ursinová za spolel
„Vesnu“, Fišerová za damský odbor Matice školské
soudní rada Boubela, professoři vysoké školy techni
cké, dr. Kameníček za Mor. musejní společnost, Klu
sáček za spolek „Hlávka“, professoři středních škol
„Zora“ s předsedou Zaoralem, přečetní posluch
techniky. S povděkem uznáno, že přednosta dopravy
p. Svoboda pořadatelstvu přišel s ochotou vstříc.
Na stanici Židenicích shromáždili se Soko
lové a zpěvácký spolek a množství obecenstva. Sbo
zapěl skladbu „Slávy synu“
Za zvuků fanfár vjel vlak do nádraží v Ada
mově, kde na peroně byli členové představenstva
obce s místní školní radou, Čtenářský spolek, odbon
Ú. M. Š. v Adamově, Sokol z Babic, Čtenářský spolek
Kollár
Čecho
Hodač
doktor
Groš
Ursini
Koudela
Pražák
profesor
Karásek
Mašek
Mareš
Koudelová
Ursinová
Fišerová
Boubela
Kameníček
Mor
Hlávek
Zaoral
Svoboda
Sláva
M Š
Brno
Židenice
Adamov
spolek filharmonický beseda
Sokol
15
article
V drobném prodenee
anní číslo o sobě . . . za 5 h
o l pellodni
. . . za 2h
Ve flialkách na vonkově-
ranní číslo, . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 8
Inseráty
platí so hotově napře
Předplacení a Inserty přijímá sdmini-
strace v Harianské slici č. a.
Tam sacházelí se též redakne
tiskárna a ezpedico „Národních Listá“.
Rukoplsy so novraceji.
národní Listat
16
article
z Babic. Deputaci pražské odevzdán na rakev věnec
z národních obětin. Před pochodem na nádraží nad-
učitel p. Jos. Deutsch uspořádal přednášku o životě
a významu Jana Kollára.
Na nádraží v Blansku očekávali vlak členové
obecního zastupitelstva, Sokolové s praporem, školní
dítky, hasiči a vysloužilci
Na nádraží v Rájci bylo četné účastenství spol-
ků i obyvatelstva. Po učiněném vlasteneckém proslo-
vení shromáždění zapěli „Kde domov můj?
Ve Skalici-Boskovicích očekávalo vlak
obecní zastupitelstvo v čele se starostou p. Lipkou,
který vzdal poctu manům Kollárovým. Místo věnce
odevzdán obnes Matici brněnské. Na peroně shromá-
ždily se dále: členové Čtenářské besedy ze Sebranic,
Čtenářského spolku „Pokrok“, učitelé ze Svitavky,
studující, školní mládež a j.
V Letovicích, které leži uprostřed německých
obcí, bylo uvílání zvláště dojímavé. Na peroně byli
seřaděni Sokolové, družičky, hasiči a několik set oby-
vatelů. Starosta p. Synek promluvil a hudba zahrála
skladbu „Hle muž zde leží“. Jménem obce byl na rakev
položen věnec. Deputace města Prahy i zde jako na
všech ostatních stanicích rozdávaly brožuru o Janu
Kollárovi.
Na nádraží v České Třebové byl převeliký
nával obecenstva. Nadšenou řeč proslovil učitel p
Hubálek a jemu odpověděl náměstek p. dr. Groš. Do-
stavili se: družičky s věnci a kyticemi, Sokolové, odbor
Severočeské jednoty, členové městského zastupitelstva.
hasiči, damský spolek „Libuše“, Remeslnická beseda,
Měšťanská beseda, školní mládež a j. Za zpěvu písně
„Hej Slované“ vlak hnul se dále.
Na nádraží v Ústí n. Orl. shromáždili se členové
obecního i okresního zastupitelstva, Sokoistvo, damský
spolek „Tetin“, zástupcové veškerých spolků a školní
mládež. Vřelý proslov učinil starosta města p. dr.
Deutsch
Kollár
Sokol
Lipka
Kollárův
Synek
Hubálek
doktor
Groš
Libuše
Slovan
Blansko
Rájec
Skalica
Boskovice
Sebranice
Svitavka
Letovice
Praha
Český Třebová
Ústí
Orlický
obecní zastupitelstvo
čtenářský spolek
Remeslnická beseda
17
article
Vicena, jemuž odpověděl náměstek p. dr. Groš.
Velké účastenství bylo také na nádraží v Bran
dýse n. Orl., kde shromáždily se všechny spolky
s prapory. Než vlak stanul, zapěl smíšený sbor pří-
ležitostný chorál, načež provolána sláva památce Jana
Kollára. Korporativně dostavilo se zastupitelstvo se
starostou p. Herzanem. Jménem obce položen na rakev
věnec. Za mávání klobouků opustil vlak stanici.
Choceň připravila ostatkům Kollárovým velko-
lepé uvítání. Tisíce bylo těch, kteří přišli vzdát úctu
pozůstatkům pěvce Slávy dcery. Na peroně shromá-
ždily se přečetné spolky s prapory. Starosta p. Lichten-
berg v proslovení vřele vítal myšlenku převezení ostat-
ků Kollárových do Prahy, děkoval všem, kdož k tomu
působili a památce Kollára slávu provolal. Přítomni
byli členové zastupitelstva, Sokolové, Zpěvácký spolek
„Zvukobor“, Vzděl. jednola „Havlíček“, Spolek diva-
delních ochotníků „Kolár“ a „Tyl“ a j. Mimo řadu
věnců položila zlatou palmu na rakev sl. Zdeňka Štem-
berova z Vys. Mýta, součastnice Kollárova, jejž dobře
znala. Na této stanici trapně působila neochola želez-
ničního personálu. Za zpěvu skladeb od Hniličkya
Tovačovského, jež řídil p. Kubíček, vlak hnul se ku
předu.
V Zámrsku tisíce lidí tísnilo se na nádražl.
Starosta města Vysokého Mýta p. Tůma proslovil vla-
steneckou řeč. Přítomno bylo zastupitelstvo z Vys.
Vicena
doktor
Groš
Kollár
Kollárův
Sláva
Sokol
Havlíček
Kolár
Tyl
Št
Hniličkya Tovačovský
Kubíček
Tůma
Bran
Orlický
Choceň
Praha
Mýto
Zámrsk
Vysoký Mýto
zpěvácký spolek „ Harbor
spolek diva
18
article
Mýta, Sokolové, drůžičky, hasiči, spolky z Vys. Mýta
a okolí. Pěvecký spolek zapěl kanlátu.
V Moravanech shromáždili se na nádraží
Sokolové, hasiči, vysloužilci a množství obecenstva.
Do nádraží v Dašicích vjel vlak za zpěvu slav-
nostního chorálu, jejž zapěl sbor pěvců. Delegaci pro-
slovil uvítání starosta p. Novotný. Na peroně byla
seřaděna školní mládež, řezníci ve stejnokroji a četné
spolky, Hospodářský spolek pro okres pardubický
a holický. Na rakev položen věnec jménem města.
V Pardubicích uspořádána velkolepá mani-
festace památce Kollárově. Když vlak vjížděl do sta-
nice, kde shromážděno tisíce obecenstva, zapěl zpě-
vácký sbor příležitostnou skladbu, načež nadšenou
řeč promluvil starosta města posl. p. dr. Formánek.
Za burácejícího volání „Slávy“ odpověděl náměstek
p. dr. Groš. Na peroně byli členové zastupitelstva,
Pěvecký spolek „Ludmila“, který položil na rakev
věnec, notár dr. Štolba, professoři vyšší reálky se
žactvem, průmyslová škola, Občanská beseda, Sokol-
ská jednola, odbor N. J. S., dělnické organisace a j. v.
Projevy manifestační trvaly po celou dobu zastávky.
V Přelouči dojemný byl pohled na imposantní
účastenství spolků a obyvatelstva. Přítomni byli So-
kolové, hasiči, vysloužilci, Občanská beseda, Živnost.-
řemesl. společenstvo, Národně vzděláv. beseda „Ba-
rák“, Spolek hostinských, Obchodní zremium, Spole-
Moravan
Sokol
Novotná
Kollárův
doktor
Formánek
Groš
Ludmila
Štolba
Mýto
Dašice
Pardubice
Přelouč
Sokol
hospodářský spolek pro okres pardubický
občanský beseda
spolek hostinský
20
article
Z naší novodobé minulosti.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
V době absolutismu.
VII
aMarianských hradbách. — Leten
ški stráň a její vinice. — Ostrovy.
Mlácení kartounů. — Jak bývalo na
tpadním konci Ferdinandovy třídy
-Aleje a Ovocná ulice. — Příkopy
Židovská zahrada.)
Marianské hradby za hradčanským zámkem
hly tou dobou velkolepým rejdištěm a hřištěm
dehné i odrůstající mládeže. Tam uchylovali
s když prázdno bylo, žáci hlavních a také
nižších středních škol k různým hrám, zvláště
k míčovým, z nichž nejoblibenějšími byly pa-
leslra, rohy, velký a malý pasák. Ano, na Ma
taských hradbách: tam byla volnost, tam byl
ebrovský prostor, tam byl čistý, svěží vzduch,
lin byl učiněný venkov. Chůvy s dětmi, pro-
Hizené úslužnými vojíny, postrkovaly tu vesel
sé voziky nebo cvičily svéřence své v chůzi
s útěku, starší ženy sedaly ve skupinách na
shrubách trávníků, pletouce punčochy nebo
savajíce dětské prádlo a dozírajíce při tom
na proháňky své mládeže, dále, stranou od žen
a dělí hráli pražští kluci oblíbeného »špačka«,
jemuž říkali také »tyčkrle« a střední pruhy
lndebního terrénu zabírali jsme my, »studentie
se svými míči. Pražáci říkali míči tehda » pul-
niče, což bylo zkomolenou staženinou dvojja-
zyčného označení »ball — míč«. Takovýmito
diojjazyčně »rovnoprávnými« slovy se tehdejší
pužská čeština zrovna hemžila.
Však nejenom nahoře na Marianských
lnadbách, nýbrž také dole, pod nimi ve hra-
debních příkopech scházela se mužská mládež
k veselým hrám, jako vůbec v příkopech poděl
lndeb na všech místech, jež nebyla nějakým
zvlášlním účelům vyhrazena. Ale užívání hra-
čebních přikopů bylo i mládeži možno jenom
v suchých měsících letních a na počátku pod-
nmu, ježto byly příkopy tyto jindy plny bud
sněhu, vody nebo bahna.
doktor
Servá
Heller
Příkop
Ma
Ferdinandův třída
21
article
Také belvederskou (letenskou) stráň vyhle-
dirali jsme časem k vůli osvěžujícímu pohybu
ua volném vzduchu, ale jenom málo kdy, ne bot
stékání této břidlové stráně bylo už výkonem
horolezeckým. V letech padesátých byla totiž
Letná, kteréž se nikde jinak neřikalo než »Bel
vedér«, vrchem docela pustým a zejmena její
k Vltavě se sklánějící svah byl partií pro kozy
přikrý, hrbolatý, skalnatý a kamenitý, porostlý
spoře metlicí, blínem, bodláčím a jiným hube
ným bejlím, mezi nímž tu a tam do výše trčela
zaprášená divizna. Však i zbytky starých ré
jsme tu a tam objevovali jakožto pozůstalos
z doby, kdy na jih obrácená letenská strán
byla — vinicí. Ano, vinicí, což hrdě ještě hlá
sala nahoře rozvrzaná bouda se zbytky opuště
ného lisu, jímž kdysi z belvederských tvrdo-
zrnných hroznů šťávu tlačívali, kteréž se víno
říkalo. Eneáš Sylvius (papež Pius II.) praví ve
své kosmografii: »Crescit acetum in Bohemia
quod appellant vinum — v Čechách roste vám
ocet, jejž tam nazývaji vínem.«
Kdyby nebylo z historie známo, že slavný
tento muž, kterýž jako biskup sienský r. 1451
s panem Prokopem z Rabštejna a dvěma rakou-
skými šlechtici do Čech na benešovský sněm
byl vypraven, aby ukonejšil české stavy, kteř
od císaře Bedřicha vydání mladého krále Ladi
slava důrazně žádali, do Prahy ani se neod
vážil, ježto zde tehda mor panoval, mohlo by
se soudit, že kdysi na Letné čestným douškem
poctěn byl a potom na vynikající kyselost če-
ských vin nikterak zapomenouti nemohl. Leten-
ská stráň byla tak asi od druhého desítiletí
minulého věku majetkem pražského bohatého
Bela
Sylvius
Pius
Prokop
Bedřich vydání
Letná
Vltava
Čechy
Rabštejn
Praha
Bohemia
22
article
měšťana, p. Jakuba Wimmera, jenž staré vi-
nice na ní obnovil. Tyto vinice dávaly prý ročně
200 až 300 věder vína, nepochybně špatného,
ježto po čtyřiceti letech již opět zašlé byly,
takže jenom stopy po nich se nalézaly na stráni,
jak už řečeno bylo, pusté. Pustou zůstala Letná
i její stráň také, když ji byla r. 1859 obec
pražská koupila, až teprve r. 1863 nové, větši-
nou již české zastupitelstvo na letenské pláni
na místě bývalého Černínského Belvederu dle
plánů architekta Ullmanna restaurační budovu
vystavělo a okolí této budovy v jakýsi sad upra-
vilo. Stráň letenská byla teprve r. 1866 z
pruské okupace v pěkný park proměněna.
O pražských ostrovech není lze z té doby
mnoho vypravovat. Žofínu říkalo starší obyva-
telstvo tehda (až do šedesátých let) stále ještě
»Barviřský ostrov« či vlastně »Faerberinsel«
ačkoli ostrov již roku 1838 dostal jméno Žofin
ského. V zimě byl sál tohoto ostrova, největ
v Praze, ohniskem masopustního života, ale v létě
byl ostrov slabě navšlěvován a to jenom lidmi,
kteří vyhledávali klidné zátiší. Více navštěvován
byl ostrov Střelecký a nejvíce Štvanice čil
Velké Benátky. Každý z těchto ostrovů měl již
tehda svoje obecenstvo a svůj způsob zábav
Vojenské hudby bývaly na všech vzácností. Z
obyčejných dnů bývalo i na Střeleckém ostrově
(kterýž se dříve nazýval Malé Benátky) idyllick
ticho; proto konal jsem tam letního času (v
středu a v sobotu) nejraději svoje školní »studia«,
při nichž jsem hůlkou do písku kreslíval geo
metrické figury a algebraické formulky. Také
v malém parčku u pomníku eísaře Františka
jsem svoje školní úlohy časem louskával.
Wimmer
Ullmann
ský
František
Letná
Černínský Belveder
Žofín
Praha
Benátky
23
article
Naproti Františkovu pomníku, ale bliže ke
mlýnům, býval na Vltavě, při nábřežní zdi,
z trámů a prken sbitý plovoucí mlat, na němž
v teplých měsících zástup dělníků v dřevácíel
obyčejnými cepy mokré, potištěné nebo vůbec
barvené kartouny mlátival. Voda tekla nízk
přes mlat, tak že vymlácená barva ihned mi
zela a nepotištěné části kartounů čisté zůstá-
valy. Které kartounce nebo barvírně ten říčn
mlat náležel, ani už nevím.
Zabloudiv v myšlénkách na staré, jaks
tehda říkalo a psalo, »Františkovo« nábřeží
vzpomínám, jak v letech padesátých vypadalo
nejbližší sousedství jeho a řetězového mostu na
této straně. Na místě, kde nyní stojí Národní
divadlo, byl prázdný prostor, byla čtverhranná
prohlubeň, jejíž rovné, travou porostlé dnov
rovině nynější Divadelní ulice, tedy několik metrů
pod Nábřežím a nynější Ferdinandovou třídou
se prostíralo. Prohlubeň byla nahoře do pravého
úhlu, na sever a proti řece obehnána silným
dřevěným zábradlím. Na jižním konci prohlubně
stála nepatrná kamenná budova, ve kteréž se
nalezal hlavní sklad soli, pročež se také budova
ta obecně nazývala asolnici«. Za solnicí směrem
k vojtěšské čtvrti, stály tři pěkné kamenné
domy s průčelím na řeku a s chodníky užv
úrovni nábřeží. Na místě »solnice« zbudo
váno r. 1862 »Prozatímné divadlo«, jehož po-
zději, v roce 1882 zároveň s řečenými (Wolfo-
vými) domy ku prodloužení budovy Národního
divadla a k rozšíření uličního prostoru za ním
bylo použito. Tento přístavek Národního divadla
liší se nápadně, ba skoro nearchitektonicky od
prvotní budovy Národního divadla: fagada jeho
není kvádrová, nýbrž pouze omítková a na
Františkův
Ferdinandová
Vltava
národní divadlo
prozatímný divadlo
24
article
stupních střechy je znáti, kde bylo Prozatímné
divadlo a kde stály shora dotčené domy
Na místě, kde nyní stojí palác hr. Lažan
ského s kavárnou »Slavií«, byla podobná, čtver-
hranná, hrubým zábradlím obehnaná prohlubeň
jako naproti u »solnice«. Prohlubeň ta zaujímala
jenom prostor nynějšího paláce a její travou
porostlé dno bylo posázeno koly čili tyčkami
k napínání provazů a sušení prádla. Kdo z
kolem jdoucich neměl nic hloupějšího na práci
díval se letní dobou, jak tam podkasané statné
děvy a ženy rozvěšovaly ve Vltavě čistě vymá
chané košile, spodky a povlaky peřin, nebo
pozoroval, jak rozpustilý vítr prádlo to do ko-
mických balónových útvarů nafukoval a služkám
vlasy neurvale cuchal. — Také na místě, kde
nyní stojí celý palác České spořitelny, byl až
do roku 1858 prázdný prostor, jejž z části
jenom zaujímala Eilenbergrova cihelna a vá-
penka; i zde sušívalo se prádlo, vyklepával se
polštářovaný nábytek a proháněli se psi z celého
okolí. Zimního času stávaly tu obrovské boudy
Kreuzbergova zvěřince nebo všelijakých pano-
ramat, kabinetů a musei, jimiž uliční fronta
»malebně« bývala doplněna. Stavba spořitelníh
paláce zahájena r. 1858 a dokončena r. 1861.
Eilenbergrův
Lažany
Vltava
Slavia
Český spořitelna
Kreuzbergov
25
article
(Roku 1905 byl spořitelní palác po sboření dvou
ještě nových sousedních domů až k Divadelní
ulici rozšířen.)
Ferdinandova třída nazývala se dříve »Nove
aleje« a obdržela své nynější jméno teprve roku
1864; východní čásť její, od Perštýna až ku
Perlové ulici nazývala se »Staré aleje« nebo
prostě jenom »Aleje«. Zde stálo dosti široké
stromořadí, dvě řady starých kaštanů, s červe-
nými mramorovými lavicemi, ale beze vší tráv-
níkové nebo květinové výzdoby. Jizdná dráha
vinula se po straně Platýzu. Toto stromořad
vadilo sice silně obecnému ruchu, hlavně vozb
a nebylo ani zvláště malebné, ale těšilo se ta-
kové oblibě Pražanů, že nové zastupitelstvo.
když roku 1862 o jeho odstranění se bylo
usneslo, opravdové rebellie se obávalo a z opa-
trnosti věc tak zařidilo, že staré aleje jedné
škaredé, tmavé noci s povrchu zemského zmi-
zely a Pražaně ráno s úžasem na získaný
prázdný prostor zírali.
Na této části Ferdinandovy třídy nestala se
od let padesátých žádná jiná změna, než že na
rohu Perlové ulice sbořen starý jednopatrový
neúhledný dům s hostincem »u Lemonů«, kte-
rýžto dům se docela podobal dosud stojícímu
Ferdinandův
Pražan
Perštýn
Perl ulice
Platýz
26
article
domu s hostincem »u Rajtknechtů« na nárože
ulic Jindřišské a Panské. Dům »u Lemonů«
byl na počátku let sedmdesátých sbořen a na
jeho místě postavil p. Emanuel Kitul nynější vy-
soký dům, v němž dlouho sídlo měla Hypoteční
banka království českého. Ovocná ulice byla
v letech padesátých až do let sedmdesátých co
do výstavnosti velmi chatrná; zejmena jiho-
východní řada domů sestávala z ohavných
jedno- a dvoupatrových baráků výstavnosti tak
primitivní, že na některých ani žádných
řims, žádných oblouků nebo stříšek nad okny
nebylo, nic, zhola nic, než jenom čtverhranné,
malými tabulemi zasklenné díry. Tato řada byl
dle obecného soudu a přání určena k vykou-
pení a sboření, aby těsný průsmyk z hlavní pa-
sáže pražské zmizel a na jeho místě Jungman-
novo náměstí vzdušně se rozstoupilo. Proto
způsobilo trapné překvapení, když barák číslo
763 sbořen byl a na jeho místo malá baby-
lonská věž (nyní č. n. 6.) postavena, což bylo
ohlášením definitivního rozhodnutí, že Ovocná
soutěska na nedohledné doby zůstane zacho-
vána, aby zde veřejný ruch stále byl omezován
a tísněn.
Emanuel Kitul
Jungman
nova náměstí
hypoteční banka
27
article
Do této upominky budiž vsunuta poznámka,
že bylo v letech padesátých požadavkem státních
stavebních úřadů, aby soukromé, činžovní domy
byly stavěny ve slohu co možná prostém, jedno-
duchém a střízlivém, bez věžiček a štítů, bez
balkónů a arkýřů, bez sloupových a figurových
portálů. Tento požadavek nebyl v podstatě špatný,
ačkoli si netroufám říci, že byl stanoven z dů-
vodů estetických, k doeilení umělecké harmonie
v obrazu ulic. Co činí některé části Paříže tak
půvabnými? Že těžké paláce a nádherné monu-
mentální budovy malebně, effektně a romanticky
vystupují z tichých, smavých řad nájemých domů,
úhledně prostých a na pohled lehkých, kdežto
v nynějším novém Berlíně každý činžák, i ten,
v němž docela prosti a chudí drobní lidé bydlí,
těžkou, vyzývavou a — nota bene — falešnou
arehitektonickou parádou paláců je vyzdoben,
tak že v té spoustě sloupů, panáků, konsolů,
pilastrů, tympanů, akrotherií a portiků . ..
opravdu umělecké a krásně veřejné budovy téměř
se ztrácejí. Zásadu, aby obyčejný činžovní dům
byl slohu střízlivého, sice vlídný a úhledný, ale
prostý, považují za správnou, leč proto přece s
mi málo který dům z doby střízlivého absolu-
tismu let pádesátých líbí. Stavitelové oné doby
zaměňovali totiž namnoze jednoduchost nebo
Paříž
Berlín