ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f5202f70-7128-11dc-bde9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 68, person 134, work 4, org 29
1 masthead
Ročnik XXXXIV
2 masthead
V Praze, v úterý dne 17. května 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 136
4 article
Na ranní a odpol. listy předp lací n v Praze v administrael sa misíe S K — na ftvrt lela . . .. s dvojí donáškou m nls něnt lota . . . . 7 K 50 ta něsío . . . . . . 2 K 30h Poštout a něle rt ni . . . . 9 K 6oh s dvojí zšrilkou 1a neěnl na čirrt lota“ lnsšní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Poštout Praha
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 16. května. (Pov telegr. »N. L.«) Kolují zde pověsti, že ear podnikne cestu Střední Rusí. Z Tokia, 16. května. (C.-B.) Reute- rova kancelář sděluje: Japonská návěstní loď »Mayako« narazila včera v Kerrské zátoce na minua byla zničena. Osm osob při tom zahynulo. Z Čifu, 16. května. (C.-B.) Reuterova kancelář sděluje: Kombinovaný útok Japonců — na souši a moři — očekává se mezi 20. a 23. t. m Japonci doufají, že budou moei Dalný obsaditi v několika dnech a po zničení min v zátoce talien- vauské tam další vojsko vysaditi a pak útokem na Port Artur zapo- číti. Japonský důstojník prohla- šuje, že Japonci jsou odhodláni ztratiti při útoku třeba 2000 mužů. Číňané dobře zpravení tvrdí, že vjezd do Port Arturu není uzavřen. Z Londýna, 16. května. (C.-B.) Reu- terova kancelář sděluje: Dle depeše se došlé byl v přístavu portarturském potopen japonský křižák ruským kadetem námořním, kterýž útok svůj provedl z parní šalupy.
Reuterův Japonec zapo Číňan Petrohrad Rus Tokio Reut Londýn Port Artur
6 article
H. Z Petrohradu, 16. května. (Pů tel.) Spisovatel Dančenko telegra- fuje z Liaojanu: Mladý námořní důstojník opustil s třemi námoř- níky a s torpědy na parní lodici Port Artur a obeplul stanoviště japonského loďstva, kdež vyhodil jednoho obrněnce japonského do povětři. Detonaci bylo daleko sly- šeti, jakož i široko bylo zříti zář plamenů. Důstojník Japoneům unikl. Z Petrohradu, 16. května. (C. -B. Car Mikuláš a velkokníže násled- ník odjeli včera odtud. Odeberou se do měst, z nichž se vojsko do východní Asie vyšle. V družině ca- rové jsou: ministr vojenství a mi- nistr carského dvora. Carová do- provodila cara na nádraží. Z Londýna, 16. května. »Daily News« oznamuje z Čifu: Když včera parník najatý anglickými novináři stanul ve výši přístavu portartur- ského, byl útok se strany námeřni v plném proudu. Pokud bylo možno viděti se strany japonské, uspořá- dáno bombardování, za kterého
Dančenko Artur Mikuláš Petrohrad Asie Londýn Daily News
7 article
křižák »Jakumo«, jiný křižák ne- známého jména, jedna dělová lo- dice a jedna válečná loď pronikly do přistavu. Bombardování Port Arturu trvá, ale z pevností se rovněž stříli. Z Berlína, 16. května. Z Tokia se oznamuje: Čásťjaponského loďstva podnikla včera útok na Vladivo- stok. Útok byl však se strany ruské odražen prudkým ohněm a japon- ské loďstvo přinuceno kústupu ke Genzanu, Z Tokia, 16. května. »Reuterova kancelář« sděluje: Návěstní parník »Miycho« byl zničen, když pomáhal při tom, aby kerrská zátoka byla zbavena ruských min. Admirál Kalaoha odebral se tam s oddílem třetího loďstva, aby bránil drahé loďstvo torpédové, kteréž bylo pro práci tu vyhlédnuto. Pět min bylo již nalezeno a zničeno a práce pro ten den ukončena, když »Miyoho narazil na minu dosud neobjeve- nou, kteráž pod lodí s velikou si- lou vybuchla a trup lodí strašlivě zpustošila. Loď ndržela se ale ještě 22 minuty nad vodou. Dva námoř- níci byli usmrcení a šest zraněno ostatní mužstvo bylo zachráněno- Admirál Kalaoha sděluje, že Rusové 12. t. m. odtábli s předhoří Robinsonova, potom že ale zřídili opět jiné opevnění na výšině se- verozápadně od hory Taku, kdež postavili šest děl a tyto okop chránili. Loďstvo Kalaohovo stří- lelo celou neděli na ruské posta- vení, ale Rusové je houževnatě hájili. Japonské loďstvo, jež pro- hledávalo přístav, bylo po celý den vydáne nepřátelské palbě, neutr- pělo ale žádných ztrát. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 5.)
Artur Kalaoha Miydo Rus Robinsonův Kalaohův Berlín Tokio Reuterův
8 article Uložení ostatků Jana Kollára
Uložení ostatků Jana Kollára na Olšanech- Úvod ke Kollárově pohřbu. Ještě jednou vstal z hrobu Jan Kollár prošel mezi námi, než uložen na vždy do hrobu, upraveného mu národem českoslovanským, až nad rovem, včera zavřeným, vztýčíme kámen, bude jedním z hranečníků Slovanstva na témž poledníku, na němž několik kroků dále stojt mramor na hrobě Šafaříkově. Oba velikáni slo- vanští, národa svého milovníci z největších, spo- jeni nyní jsou touže hrudou pražské země, kteráž bude nám nyní dvojnásob svatou, tam na osi- řelém cípu olšanském nejzazšího východu
Kollár Kollárův Šafaříkův Olšany Olšanský zazší
9 article
Prahy, který jest poduškou a přikrý vkou mnohé drahé, nikdy neoželené hlavě české .. Jako pluh ryla rakev s ostatky Kollárovými obrovským zástupem národa brázdu o dvou velkolepých záhonech, po obou stranách, vedou- cích od vrat staroměstské radnice až k samému úzkému vchodu do země, do níž odevzdána abychom mluvili obřadním jazykem církve, veli- kého ducha slovanského vezdejší schránka, více než před půl stoletím zborcená. Zase postaveny živé zdi od slavného katafalku k slavnému hrobu a kolem statisíců českých zraků odvážen úhelný balvan ke konečnému osazení v základech, na nichž rostou generace. Tak znova zkypřena půda, v niž zaseta před osmdesáti léty nej- vzácnější setba českým slovem, která každým jarem lásky a každým létem úrody nese tisícero- násobný užitek při jednom nesmrtelném zasetí Ano, byl to popel „esmrtelného, který neser včera středem českého národa, popel, ztrávený životem ohromné lásky k velenárodu slovan- skému, nikdy nechladnoucí, neboť ohně Kollá rova bezprostřední žhání cítili včera všichni kdož celým srdcem byli při provázení aktu pře stěhování Jana Kollára od cizích ke svým. Možno říci, že nejen Kollárovy svaté zůstatky, kteréž nemohly v cizé zemi setlíti, ale i jeho duch dlel včera s národem — kéž jeho přebývání mezi námi trvá vždycky, až do radostného vzkříšent hrobů slovanských z kolébky, nad níž kdysi zrak Kollárův slzel.
Kollárův Kollár Praha svatá zůstatek
10 article
Bez slz nad ztrátou půl sta let starou, ales zřakem rozníceným, stáli věrní Čechové včera nad malou rakví, obsahující nikoli už co těles- ného, ale co vezdejšího zbylo z pěvce Slávy dcery. Na západě slovanském pochovávali jsme Syna Slávy, zatím co na nejzažším východě slo- vanském, který za života a smrti Kollárovy ná- ležel ještě k nezbádaným bájím o opačné thulé světa, tisícové synů slovanských kladou své ži- voty znova za celé vzdělané lidstvo starého světa a rozšíření bytů slovanských pro budouenost tohoto a příštích neznámých věků, v základ no- vých světů civilisace, zdaž však za ideál největ šího dosud pěvce slávy, na zabezpečení světa slovanského, zajištění jeho západních stěžejí?! Chmurné myšlenky rodily se v obnažených hlavách nad hrobem básníka, kterýž hřměním strun své lýry ještě generaci pravnuků roze- chvívá. Dozněla zbožná a velebící slova duchov- ních bratrů kněze Kollára, dozněl smuteční sbo pěvců a polední slunce svatojanské naposled políbilo matným leskem kovovou rakev, tal malou, že se zdálo, jako kdyby byli přivezli če ské matce zemi jenom popel a prach byli ne- chali v cizi náruči. A vysoko na nebesích ozva se vzlykot skřiváněí zatím co rakev zmizel Čechům na vždy ...
Čecho Sláva Kollárův Kollár ný
11 article Deputace Prahy pro ostalky Kollárovy.
Deputace Prahy pro ostalky Kollárovy. Vídeňský náš dopisovatel obšírně již sdělil po drobnosti exhumace oslatků Jana Kollára. Deputace král. hlav. města Prahy v čele s náměstkem p. drem Grošem, která odjela do Vídně pro ostatky Kollárovy byla ve Vídni srdečně uvítána zástupci Slovansk besedy, kde učiněny přátelské a vlastenecké projevy O exhumaci pozůstatků Jana Kollára sepsán by tento zápis: „Protokol, sepsaný dne 14. května 1904 v Vídni na hřbitově sv. Marka v přítomnosti pp. dra Karla Groše, prvního náměstka starosty král. hlav města Prahy, městských radů Václava Brože, Ladisl Čupra, Frant. Hubáčka, Ferd. Mellana a MUDra. A Štycha, dále pp. dra. Lenocha, advokáta ve Vídni náměstka předsedy Slovanské besedy ve Vídni, vrch okresního lékaře MUDra. Aug. Böhma, dále dra. Jindř. Matiezky, zdrav. zemského inspektora z Prahy a ře- ditele hřbitovů pražských Ant. Peřiny. Předmětem jednání jest exhumace tělesných pozůstatků spiso- vatele a básníka českého prof. Jana Kollára, zemřelého v r. 1852, z hrobu č. 438 na hřbilově sv. Marka ve Vídni, za účelem převezení pozůstatků těch do Prahy na obecní hřbitov král. hlav. města Prahy v Olšanech Dnešního dne o 1/28. hod. ranní shromáždili se všichni jmenovaní na hřbitově u hrobu č. 438 i byly v přítom- nosti jich veškeré tělesné pozůstatky Jana Kollára z hrobu vyzvednuty a do nové kovové rakve vloženyt lebka byla úplně zachovalá a byla na místě samém p. drem: J. Matiegkou z Prahy k účelům vědeckým změřena a v různých polohách fotografována. Po srov- nání všech exhumovaných pozůstatků v rakvi byla pak rakev na místě hermeticky uzavřena a do bedny vložena. Téhož dne 14. května o 4. hod. dopol. byly pak tělesné ostatky dopraveny na nádraží spol. rak.-uh. státní dráhy. Relief kovový, nesoucí hlavu zesnulého
Kollárův Kollár Groš svatý . Marek Brož Ladisl Čupr František Hubáček Ferd Mellan Mudra Štych Lenoch Aug Böhm Jindřichův Antonín Peřina profesor J Matiegka Relief kovový Praha Vídeň Olšany Slovansk beseda
12 article
Jana Kollára, věncem ovinutý, byl současně do Prahy převezen a rovněž bude i pískovcový pomník zvěčně- lého pěvce „Slávy dcery“ do Prahy převezen. Při z- letování rakve byl do vnitř vložen mimo květin i pa- mětní spis.“ Protokol byl podepsán a podpisy ověřeny V neděli dne 15. května o 6. hod. ranní dostavila se na nádraží spol. rak.-uh. státních dráh depulace českých spolků vídeňských. aby se rozloučila s po- zůstatky J. Kollára. Rakev, v bedně uložená, nalezal se ve voze pro zavazadla, jehož posunovací dvěře byly ozdobeny věnci. Když se delegáti Prahy se zástupei českých spolků vřele rozloučili a vlak hnul se k předu, všichni přítomní provolali hlučné „Na zdarl“ Vídeňští Čechové rozloučili se s Kollárem, k jeho hrobu přes půl století putovali Ostatky Kollárovy na cestě do Prahy. Jakmile vlak přijel na moravskou půdu, už za- čaly projevy pozůstatkům pěvce „Slávy dcery“. Na nádraží v Morav. Krumlově shromáždilyse Sokol, Beseda hasiči, damské spolky a několik se obyvatelů z okoli. Za zpěvu písně „Hej Slované“ pp dr. Kopřiva a dr. Štol položili na rakev dva věnce. V Ivaněicích připraveno velkolepé uvítání Na peroně shromáždilo se žactvo měšťanské školy ivančické, členové obecního zastupitelstva, Sokol, ha- siči, vysloužilci, damský spolek „Vesna“, spolky čte- nářské, Řemeslnická beseda, zástupcové okolních obcí Sokol kounický s praporem, Čtenářský spolek z Mor Bránice. Když pěvecký spolek zapěl sbor „Vlasti“a po zapění hymny „Kde domov můj?“ promluvil významu Kollára ředitel škol p. Vávra, Shromáždě- ným za tento projev poděkoval náměstek p. dr. Groš.
Kollár Sláva J Kollár Čecho Kollárův Slovan doktor Kopřiva Štol Vávra Groš Praha Morava Krumlov Sokol obecní zastupitelstvo ha Sokol kounický
13 article
Hudba zahrála „Kde domov můj“ a deputace položila věnec do vagonu na rakev. V Silůvce na nádraží byla shromážděna mláde školní, Sokol, hasiči. Na rakev položen věnec a kytice Do télo stanice v ústrety přijeli zástupcové „Máje“ Ve Střelici shromá ždili se učitelé z Vomie Národní jednota z Vomic u Rosic, Čtenářský pěvecký spolek „Kollár“ ve Střelicích, žactvo měšťanské obecné školy v Rosicích, obecné školy ve Střelicích hasičská jednota, členové obecního výboru a Potrav- ního spolku ze Střelic. Učitel p. Bartoška učinil při- měřené proslovéení, načež za zpěvu hymny položen věnec na rakev.
Kollár Bartošek Vomice Rosice Střelice Sokol obecní výbor
14 article
Slavné bylo uvílání ostatků Jana Kollára v Brpě Účastenství Čechů přehojné, přes sto spolků vyslale své delegáty. Na rakev položeno 10 věnců. Jménem Čechů brněnských vzdal hold ostatkům Kollára p. dr Hodač, načež za hromového potlesku odpověděl ná- měslek p. dr. Groš. Dámy položily do vagonu kylice Zpěvácký spolek Filharmonická beseda brněnská z dirigování p. Raisika zapěl slavnostní chorál. Podobné velkolepé oslavy v Brně dlouho nikdo neviděl. Mez jinými byli na peroně přítomni: posl. dr. Šílený, pro- rekto, lechniky Ursini, posl. dr. Koudela, dr. Pražák prof. Karásek, vrch. insp. Mašek, ředitel „Vesny“ Mareš, dámy Šílená, Koudelová, Ursinová za spolel „Vesnu“, Fišerová za damský odbor Matice školské soudní rada Boubela, professoři vysoké školy techni cké, dr. Kameníček za Mor. musejní společnost, Klu sáček za spolek „Hlávka“, professoři středních škol „Zora“ s předsedou Zaoralem, přečetní posluch techniky. S povděkem uznáno, že přednosta dopravy p. Svoboda pořadatelstvu přišel s ochotou vstříc. Na stanici Židenicích shromáždili se Soko lové a zpěvácký spolek a množství obecenstva. Sbo zapěl skladbu „Slávy synu“ Za zvuků fanfár vjel vlak do nádraží v Ada mově, kde na peroně byli členové představenstva obce s místní školní radou, Čtenářský spolek, odbon Ú. M. Š. v Adamově, Sokol z Babic, Čtenářský spolek
Kollár Čecho Hodač doktor Groš Ursini Koudela Pražák profesor Karásek Mašek Mareš Koudelová Ursinová Fišerová Boubela Kameníček Mor Hlávek Zaoral Svoboda Sláva M Š Brno Židenice Adamov spolek filharmonický beseda Sokol
15 article
V drobném prodenee anní číslo o sobě . . . za 5 h o l pellodni . . . za 2h Ve flialkách na vonkově- ranní číslo, . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 8 Inseráty platí so hotově napře Předplacení a Inserty přijímá sdmini- strace v Harianské slici č. a. Tam sacházelí se též redakne tiskárna a ezpedico „Národních Listá“. Rukoplsy so novraceji.
národní Listat
16 article
z Babic. Deputaci pražské odevzdán na rakev věnec z národních obětin. Před pochodem na nádraží nad- učitel p. Jos. Deutsch uspořádal přednášku o životě a významu Jana Kollára. Na nádraží v Blansku očekávali vlak členové obecního zastupitelstva, Sokolové s praporem, školní dítky, hasiči a vysloužilci Na nádraží v Rájci bylo četné účastenství spol- ků i obyvatelstva. Po učiněném vlasteneckém proslo- vení shromáždění zapěli „Kde domov můj? Ve Skalici-Boskovicích očekávalo vlak obecní zastupitelstvo v čele se starostou p. Lipkou, který vzdal poctu manům Kollárovým. Místo věnce odevzdán obnes Matici brněnské. Na peroně shromá- ždily se dále: členové Čtenářské besedy ze Sebranic, Čtenářského spolku „Pokrok“, učitelé ze Svitavky, studující, školní mládež a j. V Letovicích, které leži uprostřed německých obcí, bylo uvílání zvláště dojímavé. Na peroně byli seřaděni Sokolové, družičky, hasiči a několik set oby- vatelů. Starosta p. Synek promluvil a hudba zahrála skladbu „Hle muž zde leží“. Jménem obce byl na rakev položen věnec. Deputace města Prahy i zde jako na všech ostatních stanicích rozdávaly brožuru o Janu Kollárovi. Na nádraží v České Třebové byl převeliký nával obecenstva. Nadšenou řeč proslovil učitel p Hubálek a jemu odpověděl náměstek p. dr. Groš. Do- stavili se: družičky s věnci a kyticemi, Sokolové, odbor Severočeské jednoty, členové městského zastupitelstva. hasiči, damský spolek „Libuše“, Remeslnická beseda, Měšťanská beseda, školní mládež a j. Za zpěvu písně „Hej Slované“ vlak hnul se dále. Na nádraží v Ústí n. Orl. shromáždili se členové obecního i okresního zastupitelstva, Sokoistvo, damský spolek „Tetin“, zástupcové veškerých spolků a školní mládež. Vřelý proslov učinil starosta města p. dr.
Deutsch Kollár Sokol Lipka Kollárův Synek Hubálek doktor Groš Libuše Slovan Blansko Rájec Skalica Boskovice Sebranice Svitavka Letovice Praha Český Třebová Ústí Orlický obecní zastupitelstvo čtenářský spolek Remeslnická beseda
17 article
Vicena, jemuž odpověděl náměstek p. dr. Groš. Velké účastenství bylo také na nádraží v Bran dýse n. Orl., kde shromáždily se všechny spolky s prapory. Než vlak stanul, zapěl smíšený sbor pří- ležitostný chorál, načež provolána sláva památce Jana Kollára. Korporativně dostavilo se zastupitelstvo se starostou p. Herzanem. Jménem obce položen na rakev věnec. Za mávání klobouků opustil vlak stanici. Choceň připravila ostatkům Kollárovým velko- lepé uvítání. Tisíce bylo těch, kteří přišli vzdát úctu pozůstatkům pěvce Slávy dcery. Na peroně shromá- ždily se přečetné spolky s prapory. Starosta p. Lichten- berg v proslovení vřele vítal myšlenku převezení ostat- ků Kollárových do Prahy, děkoval všem, kdož k tomu působili a památce Kollára slávu provolal. Přítomni byli členové zastupitelstva, Sokolové, Zpěvácký spolek „Zvukobor“, Vzděl. jednola „Havlíček“, Spolek diva- delních ochotníků „Kolár“ a „Tyl“ a j. Mimo řadu věnců položila zlatou palmu na rakev sl. Zdeňka Štem- berova z Vys. Mýta, součastnice Kollárova, jejž dobře znala. Na této stanici trapně působila neochola želez- ničního personálu. Za zpěvu skladeb od Hniličkya Tovačovského, jež řídil p. Kubíček, vlak hnul se ku předu. V Zámrsku tisíce lidí tísnilo se na nádražl. Starosta města Vysokého Mýta p. Tůma proslovil vla- steneckou řeč. Přítomno bylo zastupitelstvo z Vys.
Vicena doktor Groš Kollár Kollárův Sláva Sokol Havlíček Kolár Tyl Št Hniličkya Tovačovský Kubíček Tůma Bran Orlický Choceň Praha Mýto Zámrsk Vysoký Mýto zpěvácký spolek „ Harbor spolek diva
18 article
Mýta, Sokolové, drůžičky, hasiči, spolky z Vys. Mýta a okolí. Pěvecký spolek zapěl kanlátu. V Moravanech shromáždili se na nádraží Sokolové, hasiči, vysloužilci a množství obecenstva. Do nádraží v Dašicích vjel vlak za zpěvu slav- nostního chorálu, jejž zapěl sbor pěvců. Delegaci pro- slovil uvítání starosta p. Novotný. Na peroně byla seřaděna školní mládež, řezníci ve stejnokroji a četné spolky, Hospodářský spolek pro okres pardubický a holický. Na rakev položen věnec jménem města. V Pardubicích uspořádána velkolepá mani- festace památce Kollárově. Když vlak vjížděl do sta- nice, kde shromážděno tisíce obecenstva, zapěl zpě- vácký sbor příležitostnou skladbu, načež nadšenou řeč promluvil starosta města posl. p. dr. Formánek. Za burácejícího volání „Slávy“ odpověděl náměstek p. dr. Groš. Na peroně byli členové zastupitelstva, Pěvecký spolek „Ludmila“, který položil na rakev věnec, notár dr. Štolba, professoři vyšší reálky se žactvem, průmyslová škola, Občanská beseda, Sokol- ská jednola, odbor N. J. S., dělnické organisace a j. v. Projevy manifestační trvaly po celou dobu zastávky. V Přelouči dojemný byl pohled na imposantní účastenství spolků a obyvatelstva. Přítomni byli So- kolové, hasiči, vysloužilci, Občanská beseda, Živnost.- řemesl. společenstvo, Národně vzděláv. beseda „Ba- rák“, Spolek hostinských, Obchodní zremium, Spole-
Moravan Sokol Novotná Kollárův doktor Formánek Groš Ludmila Štolba Mýto Dašice Pardubice Přelouč Sokol hospodářský spolek pro okres pardubický občanský beseda spolek hostinský
19 title
FEUILLETON.
20 article Z naší novodobé minulosti.
Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heller. V době absolutismu. VII aMarianských hradbách. — Leten ški stráň a její vinice. — Ostrovy. Mlácení kartounů. — Jak bývalo na tpadním konci Ferdinandovy třídy -Aleje a Ovocná ulice. — Příkopy Židovská zahrada.) Marianské hradby za hradčanským zámkem hly tou dobou velkolepým rejdištěm a hřištěm dehné i odrůstající mládeže. Tam uchylovali s když prázdno bylo, žáci hlavních a také nižších středních škol k různým hrám, zvláště k míčovým, z nichž nejoblibenějšími byly pa- leslra, rohy, velký a malý pasák. Ano, na Ma taských hradbách: tam byla volnost, tam byl ebrovský prostor, tam byl čistý, svěží vzduch, lin byl učiněný venkov. Chůvy s dětmi, pro- Hizené úslužnými vojíny, postrkovaly tu vesel sé voziky nebo cvičily svéřence své v chůzi s útěku, starší ženy sedaly ve skupinách na shrubách trávníků, pletouce punčochy nebo savajíce dětské prádlo a dozírajíce při tom na proháňky své mládeže, dále, stranou od žen a dělí hráli pražští kluci oblíbeného »špačka«, jemuž říkali také »tyčkrle« a střední pruhy lndebního terrénu zabírali jsme my, »studentie se svými míči. Pražáci říkali míči tehda » pul- niče, což bylo zkomolenou staženinou dvojja- zyčného označení »ball — míč«. Takovýmito diojjazyčně »rovnoprávnými« slovy se tehdejší pužská čeština zrovna hemžila. Však nejenom nahoře na Marianských lnadbách, nýbrž také dole, pod nimi ve hra- debních příkopech scházela se mužská mládež k veselým hrám, jako vůbec v příkopech poděl lndeb na všech místech, jež nebyla nějakým zvlášlním účelům vyhrazena. Ale užívání hra- čebních přikopů bylo i mládeži možno jenom v suchých měsících letních a na počátku pod- nmu, ježto byly příkopy tyto jindy plny bud sněhu, vody nebo bahna.
doktor Servá Heller Příkop Ma Ferdinandův třída
21 article
Také belvederskou (letenskou) stráň vyhle- dirali jsme časem k vůli osvěžujícímu pohybu ua volném vzduchu, ale jenom málo kdy, ne bot stékání této břidlové stráně bylo už výkonem horolezeckým. V letech padesátých byla totiž Letná, kteréž se nikde jinak neřikalo než »Bel vedér«, vrchem docela pustým a zejmena její k Vltavě se sklánějící svah byl partií pro kozy přikrý, hrbolatý, skalnatý a kamenitý, porostlý spoře metlicí, blínem, bodláčím a jiným hube ným bejlím, mezi nímž tu a tam do výše trčela zaprášená divizna. Však i zbytky starých ré jsme tu a tam objevovali jakožto pozůstalos z doby, kdy na jih obrácená letenská strán byla — vinicí. Ano, vinicí, což hrdě ještě hlá sala nahoře rozvrzaná bouda se zbytky opuště ného lisu, jímž kdysi z belvederských tvrdo- zrnných hroznů šťávu tlačívali, kteréž se víno říkalo. Eneáš Sylvius (papež Pius II.) praví ve své kosmografii: »Crescit acetum in Bohemia quod appellant vinum — v Čechách roste vám ocet, jejž tam nazývaji vínem.« Kdyby nebylo z historie známo, že slavný tento muž, kterýž jako biskup sienský r. 1451 s panem Prokopem z Rabštejna a dvěma rakou- skými šlechtici do Čech na benešovský sněm byl vypraven, aby ukonejšil české stavy, kteř od císaře Bedřicha vydání mladého krále Ladi slava důrazně žádali, do Prahy ani se neod vážil, ježto zde tehda mor panoval, mohlo by se soudit, že kdysi na Letné čestným douškem poctěn byl a potom na vynikající kyselost če- ských vin nikterak zapomenouti nemohl. Leten- ská stráň byla tak asi od druhého desítiletí minulého věku majetkem pražského bohatého
Bela Sylvius Pius Prokop Bedřich vydání Letná Vltava Čechy Rabštejn Praha Bohemia
22 article
měšťana, p. Jakuba Wimmera, jenž staré vi- nice na ní obnovil. Tyto vinice dávaly prý ročně 200 až 300 věder vína, nepochybně špatného, ježto po čtyřiceti letech již opět zašlé byly, takže jenom stopy po nich se nalézaly na stráni, jak už řečeno bylo, pusté. Pustou zůstala Letná i její stráň také, když ji byla r. 1859 obec pražská koupila, až teprve r. 1863 nové, větši- nou již české zastupitelstvo na letenské pláni na místě bývalého Černínského Belvederu dle plánů architekta Ullmanna restaurační budovu vystavělo a okolí této budovy v jakýsi sad upra- vilo. Stráň letenská byla teprve r. 1866 z pruské okupace v pěkný park proměněna. O pražských ostrovech není lze z té doby mnoho vypravovat. Žofínu říkalo starší obyva- telstvo tehda (až do šedesátých let) stále ještě »Barviřský ostrov« či vlastně »Faerberinsel« ačkoli ostrov již roku 1838 dostal jméno Žofin ského. V zimě byl sál tohoto ostrova, největ v Praze, ohniskem masopustního života, ale v létě byl ostrov slabě navšlěvován a to jenom lidmi, kteří vyhledávali klidné zátiší. Více navštěvován byl ostrov Střelecký a nejvíce Štvanice čil Velké Benátky. Každý z těchto ostrovů měl již tehda svoje obecenstvo a svůj způsob zábav Vojenské hudby bývaly na všech vzácností. Z obyčejných dnů bývalo i na Střeleckém ostrově (kterýž se dříve nazýval Malé Benátky) idyllick ticho; proto konal jsem tam letního času (v středu a v sobotu) nejraději svoje školní »studia«, při nichž jsem hůlkou do písku kreslíval geo metrické figury a algebraické formulky. Také v malém parčku u pomníku eísaře Františka jsem svoje školní úlohy časem louskával.
Wimmer Ullmann ský František Letná Černínský Belveder Žofín Praha Benátky
23 article
Naproti Františkovu pomníku, ale bliže ke mlýnům, býval na Vltavě, při nábřežní zdi, z trámů a prken sbitý plovoucí mlat, na němž v teplých měsících zástup dělníků v dřevácíel obyčejnými cepy mokré, potištěné nebo vůbec barvené kartouny mlátival. Voda tekla nízk přes mlat, tak že vymlácená barva ihned mi zela a nepotištěné části kartounů čisté zůstá- valy. Které kartounce nebo barvírně ten říčn mlat náležel, ani už nevím. Zabloudiv v myšlénkách na staré, jaks tehda říkalo a psalo, »Františkovo« nábřeží vzpomínám, jak v letech padesátých vypadalo nejbližší sousedství jeho a řetězového mostu na této straně. Na místě, kde nyní stojí Národní divadlo, byl prázdný prostor, byla čtverhranná prohlubeň, jejíž rovné, travou porostlé dnov rovině nynější Divadelní ulice, tedy několik metrů pod Nábřežím a nynější Ferdinandovou třídou se prostíralo. Prohlubeň byla nahoře do pravého úhlu, na sever a proti řece obehnána silným dřevěným zábradlím. Na jižním konci prohlubně stála nepatrná kamenná budova, ve kteréž se nalezal hlavní sklad soli, pročež se také budova ta obecně nazývala asolnici«. Za solnicí směrem k vojtěšské čtvrti, stály tři pěkné kamenné domy s průčelím na řeku a s chodníky užv úrovni nábřeží. Na místě »solnice« zbudo váno r. 1862 »Prozatímné divadlo«, jehož po- zději, v roce 1882 zároveň s řečenými (Wolfo- vými) domy ku prodloužení budovy Národního divadla a k rozšíření uličního prostoru za ním bylo použito. Tento přístavek Národního divadla liší se nápadně, ba skoro nearchitektonicky od prvotní budovy Národního divadla: fagada jeho není kvádrová, nýbrž pouze omítková a na
Františkův Ferdinandová Vltava národní divadlo prozatímný divadlo
24 article
stupních střechy je znáti, kde bylo Prozatímné divadlo a kde stály shora dotčené domy Na místě, kde nyní stojí palác hr. Lažan ského s kavárnou »Slavií«, byla podobná, čtver- hranná, hrubým zábradlím obehnaná prohlubeň jako naproti u »solnice«. Prohlubeň ta zaujímala jenom prostor nynějšího paláce a její travou porostlé dno bylo posázeno koly čili tyčkami k napínání provazů a sušení prádla. Kdo z kolem jdoucich neměl nic hloupějšího na práci díval se letní dobou, jak tam podkasané statné děvy a ženy rozvěšovaly ve Vltavě čistě vymá chané košile, spodky a povlaky peřin, nebo pozoroval, jak rozpustilý vítr prádlo to do ko- mických balónových útvarů nafukoval a služkám vlasy neurvale cuchal. — Také na místě, kde nyní stojí celý palác České spořitelny, byl až do roku 1858 prázdný prostor, jejž z části jenom zaujímala Eilenbergrova cihelna a vá- penka; i zde sušívalo se prádlo, vyklepával se polštářovaný nábytek a proháněli se psi z celého okolí. Zimního času stávaly tu obrovské boudy Kreuzbergova zvěřince nebo všelijakých pano- ramat, kabinetů a musei, jimiž uliční fronta »malebně« bývala doplněna. Stavba spořitelníh paláce zahájena r. 1858 a dokončena r. 1861.
Eilenbergrův Lažany Vltava Slavia Český spořitelna Kreuzbergov
25 article
(Roku 1905 byl spořitelní palác po sboření dvou ještě nových sousedních domů až k Divadelní ulici rozšířen.) Ferdinandova třída nazývala se dříve »Nove aleje« a obdržela své nynější jméno teprve roku 1864; východní čásť její, od Perštýna až ku Perlové ulici nazývala se »Staré aleje« nebo prostě jenom »Aleje«. Zde stálo dosti široké stromořadí, dvě řady starých kaštanů, s červe- nými mramorovými lavicemi, ale beze vší tráv- níkové nebo květinové výzdoby. Jizdná dráha vinula se po straně Platýzu. Toto stromořad vadilo sice silně obecnému ruchu, hlavně vozb a nebylo ani zvláště malebné, ale těšilo se ta- kové oblibě Pražanů, že nové zastupitelstvo. když roku 1862 o jeho odstranění se bylo usneslo, opravdové rebellie se obávalo a z opa- trnosti věc tak zařidilo, že staré aleje jedné škaredé, tmavé noci s povrchu zemského zmi- zely a Pražaně ráno s úžasem na získaný prázdný prostor zírali. Na této části Ferdinandovy třídy nestala se od let padesátých žádná jiná změna, než že na rohu Perlové ulice sbořen starý jednopatrový neúhledný dům s hostincem »u Lemonů«, kte- rýžto dům se docela podobal dosud stojícímu
Ferdinandův Pražan Perštýn Perl ulice Platýz
26 article
domu s hostincem »u Rajtknechtů« na nárože ulic Jindřišské a Panské. Dům »u Lemonů« byl na počátku let sedmdesátých sbořen a na jeho místě postavil p. Emanuel Kitul nynější vy- soký dům, v němž dlouho sídlo měla Hypoteční banka království českého. Ovocná ulice byla v letech padesátých až do let sedmdesátých co do výstavnosti velmi chatrná; zejmena jiho- východní řada domů sestávala z ohavných jedno- a dvoupatrových baráků výstavnosti tak primitivní, že na některých ani žádných řims, žádných oblouků nebo stříšek nad okny nebylo, nic, zhola nic, než jenom čtverhranné, malými tabulemi zasklenné díry. Tato řada byl dle obecného soudu a přání určena k vykou- pení a sboření, aby těsný průsmyk z hlavní pa- sáže pražské zmizel a na jeho místě Jungman- novo náměstí vzdušně se rozstoupilo. Proto způsobilo trapné překvapení, když barák číslo 763 sbořen byl a na jeho místo malá baby- lonská věž (nyní č. n. 6.) postavena, což bylo ohlášením definitivního rozhodnutí, že Ovocná soutěska na nedohledné doby zůstane zacho- vána, aby zde veřejný ruch stále byl omezován a tísněn.
Emanuel Kitul Jungman nova náměstí hypoteční banka
27 article
Do této upominky budiž vsunuta poznámka, že bylo v letech padesátých požadavkem státních stavebních úřadů, aby soukromé, činžovní domy byly stavěny ve slohu co možná prostém, jedno- duchém a střízlivém, bez věžiček a štítů, bez balkónů a arkýřů, bez sloupových a figurových portálů. Tento požadavek nebyl v podstatě špatný, ačkoli si netroufám říci, že byl stanoven z dů- vodů estetických, k doeilení umělecké harmonie v obrazu ulic. Co činí některé části Paříže tak půvabnými? Že těžké paláce a nádherné monu- mentální budovy malebně, effektně a romanticky vystupují z tichých, smavých řad nájemých domů, úhledně prostých a na pohled lehkých, kdežto v nynějším novém Berlíně každý činžák, i ten, v němž docela prosti a chudí drobní lidé bydlí, těžkou, vyzývavou a — nota bene — falešnou arehitektonickou parádou paláců je vyzdoben, tak že v té spoustě sloupů, panáků, konsolů, pilastrů, tympanů, akrotherií a portiků . .. opravdu umělecké a krásně veřejné budovy téměř se ztrácejí. Zásadu, aby obyčejný činžovní dům byl slohu střízlivého, sice vlídný a úhledný, ale prostý, považují za správnou, leč proto přece s mi málo který dům z doby střízlivého absolu- tismu let pádesátých líbí. Stavitelové oné doby zaměňovali totiž namnoze jednoduchost nebo
Paříž Berlín