ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 f46fcb30-7128-11dc-b5b0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
Chunky — 36 celkem · entity: person 199, place 49, org 27, work 8
1 masthead
Strana4.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY-
3 masthead
13. května 1904.
4 masthead
Číslo 133
5 article
perioda jeho činnosti. Vyšla Slávy Dcera, vyšly Písně světské lidu slovanského v Uhřích, sláva jeho ve světě slovanském mocně vzrostla. Jeho třetí návštěva v Praze byla neméně prvních dvou významna pro jeho život. V roce 1835 jel přos Prahu do Durynk pro svoji Minu, pro první lásku svou, která za pobytu v Jeně byla dala podnět k jeho činnosti básnické a ve vzpomínkách vzrostla pak v ideální postavu, v Beatrici Kollárova slovanského nebe. Tento zájezd do mladosti nebyl však již bez trpkosti. V Praze neozývaly se již jen hlasy nadšen pro pěvce Slovanstva, ale i polemiky, jež ne- umlkaly ani později a vedly i k ostrým sporům. To byla návštěva poslední. V roce 1849 naše Kollár po životě plném zápasů ve Vídni na universitě jako professor slovanské archaeologie klid, netěšil se mu však déle tří let. Nespatřil již Prahy, ač si toho přál. Dnes, kdy pope jeho vezen jest do Prahy, aby po boku jiných slavných mužů Slovanstva spočinul v klidu, zmizely již spory a kyselosti, pro něž Šafařik zrazoval mu přímo návštěvu Prahy a posledn jeho pouť provází jen slunečná vzpomínka na velikého tvůrce Slávy Dcery.
Sláva dcera Kollárův Kollár Sláva Uhry Praha Jena Vídeň
6 article
České spisy-
7 article
* M. A. Šimáček: Lačná srdoe. Román Praze. F. Šimáček. 1904. Co Šimáček píše, vše se zakládá na skutečnosti Většinou osoby, které ličí, sám znal, a mnoho z toho co líčí, zažil sám. Taková tvorba je vždy jímavá a čtení její užitečné, protože přináší vždy kus poznání světa. Dalším poznatkem nepochybným u Šimáčka je, že si dává velice záležeti na formě, tedy na umělecké stránce svých slovesných plodů. Zvláště to platí o románech. Ale je tu háček. Umělecké úsilí je znamenitá věc, ale ani nejhorlivější sebevědomá snaha o dokonalý výraz slovesný nedá ještě dokona- lost toho, co je předmětem výrazu, to jest duši ro- mánu. Jak jsou duše některých povídek a novel Šimáčkových pravdivé a hluboké, a jak jsou jedno- duchého pojetí a výrazu! Ale jsou zase romány, kde viděti hned na prvních stránkách, že si tu umí nil autor vytvořiti něco obzvláštního, a ta obzvláštnost je zamýšlená složitost podivuhodných, zvlášt- ních povah. Pak se objeví u něho dvojí skutečnost prostě reálná a umělecky, nebo také psychologicky románová. V „Lačných srdeích“ je většina osob prostě reálna To je starý Holan, starý Vonderka a jeho dcery, Han- tych, Budina a všecky osoby vedlejší. Tu byl autor doma, t. jest, autor pozorovatel živola, líčitel a kreslí lypů. K tomu svělu lidí průměrných a zdravě prakti- ckých má se duše autorova klidně, s tichou zálibou uměleckou, a poněkud i humorně. Vedle nich a na nimi stojí neblazí dědicové krve Petarovské, Erazim a Daněla, a pak tujuplný polodemon Lamač. Tyto lidi si vyhledala touha umělecko-psychologická. Autor cíti) útlak nahromaděné energie a potřeboval thematu, při němž by ulevil duši, soucitností a rozjímáním o li- dech rozníceně.
Šimáček F Šimáček Šimáčkův Holan Vonderka Erazim Lamač Praha
8 article
Především soucitností. Většina z nás ví o nějaké Daněle; o ženě vzpurného, nemilostivého chován doma, k mírnému manželovi, nepořádné hospodyni lenivé a povalečné, toulavé a mlsné, smyslné a bídně Odsuzuje takovou ženu kde kdo. A žalostných Erazimo známe také dosti. Nuže, autora vedl k těmto lidem soucit a řekl si: odsuzovati je snadné, ale není to lidské ani spravedlivé. Pochopme ty lidi,a nebudeme soudit ani odsuzovat. Pochopiti však není dáno všední skutečnosti. Zde třeba povolaných po- moeníků a prostředníků. Z nich jsou i umělci. Šimá- ček ukazuje románem do nitra skutečnosti těch ubo- hých lidí odsuzovaných r učí smíru. Avšak pardon! nemýlíme-li se jen! Zde jsme poněkud v nesnázích. Zeptáme-li se totiž po plečtení románu svě vlastní duše, zdali toho smírného po- chopení pocítila, nedostáváme zcela ochotné odpovědi.
Šimat
9 article
Pátráme po příčině a nalézáme, že se autor mnohem více přičinil vylíčiti Danělu, Erazima i Lamače se stanoviska všedního okolí, kterému se všickni tři jev podivínsky a odporně, než z nitra těch osob, z nitra v němž kvete poesie duše. Nejvíce ještě odhalen žije Erazim. Jeho výbuchy se stupňují místy v pravou Jyriku, v život vzletný, výrazu opravdu tvůrčího. Zde nutor zapomněl na obecenstvo a poddal se uchvácení, prýštícímu ze zdrojů osobních. To zvlášť v samo- mluvách a v cenníku. Zde podány důkazy, že v Era- zimovi opravdu cosi vězí. Ale všecky rozmluvy Era- zimovy zase o příznivý dojem připravují: ukazují duši mělkou, malomocnou, která má spousty výmluv a řeč v zásobě, jen aby zakryla svou bezednou soheckost v touze a malomocnost v jednání. To tak auter chtěl, „moderní duši“ tím vylíčil. A znamenitě. Co nás tedy znepokojuje? Závěr. Erazim dosáhne ruky Kle- méniny a je prý spasen. Celá velmi dobrá stavba povahy jeho měla prý plánem hledati a dojíti uko- jení, a tím i štěstí. Tak-li tomu, pak je Erazim pravšední feminista, kandidát pantofle, jenž byl ne- šťasten pro svou neodvislost a nedostatek dobré kázně.
Erazim Lamač Era Kle Era
10 article
Ale pak nebyl, čemu se říká — „moderní duše“ Nikoli. Erazim přecé jest duše neukojitelná, lačná. toužebná, rozkladná, bez ústředního tlumu idejného jenž by dovedl spoutat hrubě smyslnou úsobu a vy- svobodit zdokonalovací pud, mravně vývojové Erazi- movo „já“. A právě, že tomu tak, Erazim nemůž býti spasen, to se mu vždy jen na chvíli zdá. Ano kdyby se bylo Pavle povedlo udržeti v něm vzbuzené city sympathické, litostné a náboženské, bylo by jinak Ale v Erazimovi se zdravím vrátil se i bezohledný egoism, idejný jeho svět se propadl, a zbylo jen uko- jení ženou. Celý Erazim je tak přísně delerminování Ubohý tvor, dědic kletby náruživé krve, otrok at- vismu a vlivů okolí, u něhož chyba, s kterou se na- rodil, napraviti se nedá. Erazim bude i vedle Klemény jen lak živohti, a Kleména bude brzo zase jen mu- čenníci.
Erazim přecé Erazim Pavel
11 article
Ale Erazím aspoň něco dělal a dělá, a má sku- tečné vlohy! Co však Daněla? Také lačné srdce, ná- ruživé, hledající, ale kde je místo, kde by se mohla u ni zachytit sympathie? Jest schopna sympathií, uka- zuje to ve scěně s Kleménou, ale její hrubé chován k domácnosti Hantychově se tím nevyváží. Všecko by měl vykoupit a smířit její žalostný skon, jako u Anny Kareninovy, a smiřuje také, jenže jen částečně, protože uprchlý pár milenců autot sleduje jen ze vzdáli a pomocí dopisů. Dosahuje tím ovšem velm pěkného effektu, tou měkce melancholickou dálkou pozadí, v němž se snivý román Danělin v jezeře končí. Román její vnitřní jen dopisem jest naznačen, a Lamačův vůbec zůstává utajen. Lamačem naznačil autor ještě „modernější duši“, než Erazimem, a tak zajímavou, že litujeme autorovy skouposti při jejím líčení. Tito lidé bez zásad a proto bez procesů, arci- sobci a ničemní výbojníci, žijí totiž zhusta ve stínu umělecké slávy a zastírají se jí. Ven s nimi ze stinu! voláme na autora. Chceme spravedlnost a celou pravdu, zvláště vidíme-li, že se autor zná více k slovanské a ruské soucitnosti, k ochotné službě hladovící duši lidové, než k pyšné vědecké předmětnosti francouz- ského psychologismu. Vždyť hle, ani ten Bourgetův
Hantychův Kareninův Lamačův Lamač Erazim Bourgetův Danělin
12 article
Žák neušel pomsty za svůj ničemný skutek. Bronský ovšem hluboce je zdrcen sám svým svědomím. Co ten Lamač zde, že odchází prostě k dalším výbojům? Da- něla skončila, jak musila, ale Erazimův a Lamačův konec je v budoucnosti. Román Erazimův by byl jer opakování s Kleménou toho, co se stalo s Anettou Tu tedy zastavil autor zcela vhod, ale obsah Lamačovy duše bychom rádi poznali zvlášť. Je to typ na- šeho českého už velkoměsta Kdyby měl býti líčen, rádi bychom, aby bylo přesně znáti u výkladech psychologických a psycho- pathických atd., kde je stanovisko autorovo a kde osob, které se líčí. Erazim na př. vykládá neustále a také se ty výklady k jeho povaze dobře hodí. Tak si zařídí vždycky názor o svělě mluvkové a povrchní světobolníci, ale není možno dopátrati se ničím v ro- máně, jak smýšlí o tom autor sám. Či snad opravdu jsou Erazimovy psychologické výklady o dvojích li- dech, o lidech přizpůsobivých a snadno nasycených a lidech lačných a neblahých částí názoru autorova Tato nejistota dráždí. Chceme, aby autor důsledně dle svého soucitu, jenž dává snášenlivost, nestrannost a spravedlnost, nazíral na Erazimovy výklady hu- morně, totiž citem kladně, ale rozumem záporně Cit nám však praví, že autor mluví Erazimem sám a to patheticky, totiž že se rozehřívá pro ty tačné duše tak, že zapomíná na spravedlnost k duším snadno nasyceným, přizpůsobivým, zdravým, o něž se opírá vývoj a pokrok, a jichž právě je nejvíce v davu hladovícího čtenářstva lidového. Mějtež si lačné duše soucit náš, ale naše uznání má Hantych a Budinal Vbk.
Erazimův Lamačův Anetta Erazim Hantych Budinal Vbk
13 article
* Věra Kryžanovskaja: Světla Čech. Hi- storický román. Přel. z ruského Jar. Janeček. Dva díly V Praze u Jos. R. Vilímka. 1904. Za 6 K. V listopadu minulého roku počal v Ruském Věst- níku vycházeti obšírný román z husitských dob, jenž způsobil pochopitelnou sensaci jak látkou, tak i smě- rem smýšlení a autorkou. Dalo se očekávati, že vyjde také v českém překladě. Prostonárodně poučná a ten- denční literatura husilská se množí, ale umění vhod- ným způsobem o Husovi dosud promluvilo málo. A přece je ho tolik cítěná potřeba! Domácí umění naše nemůže k tomu úkolu pro četné veliké překážky, jichž několik vyšlo na jevo při soutěži o sochu Husovu v Praze.Slovesné umění v tom není o nic lépe. Malíř namaloval na obraze všecko dle pravdy, jen hlavní věc, totiž Husova hlava, je ideální. Totiž je pravdivá jen tomu obecenstvu, které nazývá malíř svým a za které ideál tě hlavy vtěliti byl dobou povolán. Časem bude Husových typů celá galerie. Se slovesným umě- ním je hůř. Hus tu musí mluvit. A tu běží o pravdu řeči. Co je pravda řeči v úmění? Spisovatel uvede Husa na kazatelně a kritik rozloben se táže po doku- mentech historických, kdy a kde Hus takové výroky pronesl? Verismem spoutáno, kriticismem hlídánoa skepsí otráveno nemůže české umění se žádné strany k Husově duši. Ví lo a bojí se. I jiné strachy ještě vadí. Proto je kult věcí husitských v cizině horlivější a úrodnější. Duch francouzský, německý, ruský, nezná strachů a kdy cítí potřebu, vysloví to, co té potřeb hoví, třeba nebylo dokonalosti výrazu.
Kryžanovskaja Janeček R Vilímek Hus Husův Čechy Praha Jos
14 article
Tak vznikl román paní Kryžanovské. Na románu českém bychom žádali více umění; neradi bychom aby se nám román vracel k formám už překonaným. ale tento ochotnický příspěvek ruský nesmí me takto posuzovati. Či smíme žádati na prolestantismu nebo pravoslaví, aby nám vytvořilo Husa velikým uměním a dokonalého typu? Takový Hlus musí po vstati jen v rodné zemi a povstane, až se duch český vzmůže. Jako však národ nečekal na výtvarníky až se vzmohou na dokonalý typ, a stavěl pomníky. pokud eítil jich potřebu, tak nečeká ani na poesiia vypomáhá si, jak může, tím, co je. Proto přišel román paní Kryžanovské dobře vhod. Má už své obecen- stvo, které mu je vděčno. Dáme-li si popsati o někoho ze získaných čtenářů dojmy, nabudeme uspo- kojení stran dobroty a prospěšnosti účinu. Netýká se to podnícení obraznosti, ani citů esthetických, ale citů mravních, vlasteneckých, národnostních a i nábožen- ských a svmpatických. Ten účin má zvláště čásť ro- mánu, která se snaží vtělovati skutečnou histo- rii Husovu. Část romantická je slabá. Líčení je mdlé a plaché, postavy tuze ploché, spoléhající jen na roz- mluvy a děj. Nejlepší figura je asi bujarý Vok z Vald- štejna. Marný je zápas románu s dramatem Husovým ale přece je vše slušně líčeno a ne bez účinku.
Kryžanovská Hus Husův Vok Vald
15 article
V historickém názoru autorčině panují známé tra- diční ideje slovanofilské. Také cítíme nadšenou lásku ruskou k rodnému pravoslaví, hrdost a blahě uspo- kojení z národní síly, vedle toho i srdečnou náklon- nost k slovanské vzájemnosti, zvláště ruskočeské. Dvč jsou ohniska citová a idejní v románě: otázka slo- vanská s citovým důrazem na věčné nepřátelství německo-slovanské, a otázka náboženská s ci- tovým důrazem na věčné nepřátelství napežství a sa- mostatnosti národů. V celku pak je román „Světla Čech“ upřímný pozdrav českému národu, dar slovanské lásky, projev časově vhodný. Vbk
Čechy
16 article
* Václav Beneš-Třebízský, Z různých deb. Historické povídky. Pořadí osmé. Třelí vydání. Sebr. spisy, spořádal Josef Braun. Díl XIV. Nakl. F. Topič. Sedm historických povídek z dob české slávy i z časů nejkrutějšího utrpení. Vlastenecké srdce autorovo nalézá tu tklivá slova, zarývající se do srdce a přece nikde nevybočuje z umělecké míry, nikde nevtírá se v popředí úmyslné tendence. Živý smysl autorův pro přírodu jeví se v malebném líčení krajin- ných nálad, v nichž se obráží veškerá jeho vrouci láska k českému kraji. Fanlasie jeho nikde neopoušt meze historické věrnosti, v tom smyslu autor nikdy nebyl romantikem. Společným znakem všech těch po- vídek jest tklivá srdečnost. * Glosué Carducci, Ody barharské. Přeložil Jaroslav Vrehlický. Světová knihovna, red. Jar.
Beneš Třebízský Braun Carducci Odo Vrehlický
17 article
Kvapil. Sv. 381—385. Nakl. J. Olto. Básně, jež uvedly do světa nejslavnější jméno současné spisby italské. Verše bez rýmů, zvučné a zvonivé, plné filosofické hloubky a skvělých reminiscencí antických vymykají se úplně běžné úrovni a musily vzbudit pozornost i za hranicemi. Vlastenecký žár sálá ze slok věnovaných národnímu hrdinovi Garibaldovi a bý- valé slávě italské. Je tu všude ryzí poesie, těžkého zrna, ve formě plné lahody v nezvyklých rozměrech antických rhytmů. * Friedrich Hebbel, Gyges a jeho prsten Tragedie v pěti aktech. Přeložil Jaroslav Sutna Sborník světové poesie, vydává Česká akademie, sv 81. Nakl. J. Otto. Přítomná tragedie náleží k nej velkolepějším dílům tohoto poety. Dovedl proniknouti antickou látku hlubokou psychologií a mohutnou poe- sil. Přese všechnu svou značnou literární cenu není to pouhé drama knihové, máť tolik dramatické síly. že se podnes jeví na repertoiru čelných německých scén, jež mají dosti prostředků, aby toto dílo důstojně vypravily. Překlad pěkně vystihuje příznačné vlastnosti originálu.
Kvapil J Olto Garibald Hebbel Gyges Sutna Otta Český akademie
18 article
Jan Havlasa, Pod skalnatými štíly. Drobná prosa. Nakl. E. Beaufort. Autor na četných svých ceslách po Tatrách dostatečně poznal tamní kraja lid, aby dovedl o něm zajímavě vypravovati. V přítom- ných devíti povídkách líčí většinou život lidu v Ta- trách slovenských i polských. Líčí jednající osoby širokými, rázovitými rysy nepouštěje se do složitých psychologických rozborů, nýbrž znázorňuje vnitřní duševní děje jednáním a chováním svých osob, čimž vypravování jeho nabývá náležité soustředěnostia tím získává i na účinnosti. Způsob vypravování auto- rova jest svižný, zajímavý a napínavý. * Otto Faster, Velikán Velikánovič. Několik kapitol ze zápasů malého člověka. Nakl. Hejdaá Tuček. Zákulisí literární jest rovněž zajímavé, jako zákulisí divadelní a kdo je líčí, má již z předu značnou čáku úspěchu. Ve přítomném románku líčí autor pro- středí mladých literátů velmi věrně a názorně, mnohdy až drasticky, různě ty drobné žárlivůstkya intriky, jež vznikají všude tam, kde vznikají kruhy a kroužky, i starého, cynického, lenivého cizopasníka. jenž ničeho nedělá a přece získává hmotných úspěchů. Vypravování dost napínavé, ale chybí tu přece nola jež teprve činí knihu skutečným dílem uměleckým * Ant. Pochop, Devaterník čili devět pohá- dek. Knihovna českých dětí, sv. I. Nakl. Zem. ústř sp. jednot učitelských, v komisi Jos. Ra- šína. Pohádky pěkně zosnované, s jemným poroz- uměním, co mladé čtenáře dovede vskutku pobavit. Jsou svěže vypravovány, poučné bez vtíravé morálk a vyznamenávají se lehkým slohem, jaký jest dílem toliko vážné práce. Autor dovedl se vyhnouti nudně plochosti, kterou mnozí považují za nezbytnou pod- mínku dětské literatury, jež nesmí vybočovati z mez vytknutých číta nkou.
Havlasa E Beaufort Faster Hejdaá Tuček Antonín Pochop Jos
19 article
Z českých listů. * Slovanský přehled má článek »Padesát lel práce Aleksandra Nikolajeviče Pypina«, jenž stár jsa 21 let, před padesáti lety počal svoji literární činnost a hned na počátku došel uznání. Článek Přehledu oceňuje jeho práci vědeckou i publicisti- ckou a vyčítá řadu hlavních jeho literárních děl. * Ve Věstníku českých professorů J. Kabelik po- dává zprávu o prvním časopise středoškolském v Ra- kousku a jeho původcích. Časopis ten vyšel r 1818, slu! »Časopis k prospěchu času přiměřených oprav na gymnasiích« a redaktorem jeho byl Josef Jung. mann. Zajímavé jsou opravné snahy studia středo- školského, v něm Jungmannem i spolupracovniky jeho projevované. * V paedagogických Rozhledech věnováno květ- nové číslo literárním studiím o Komenském. F. Dr- lina plše o něm jako o zakladateli vzdělání lido- vého, F. Čáda o významu jeho Informatoria pro škoty mateřské a J. V. Novák o osudech jeho Di- daktiky. * V českém Časopisu historickém J. Goll píše podrobný rozbor díla Arnošta Denisa a oceňuje jeho význam. O oné části jeho díla, jež jedná o nové době, praví Goll: »Právě toto 19. století dějin če- ských vypsal Denis netoliko o nás, nýbrž také pro nás; zdá se, že na nás při tom myslil nejvíce. Rada jeho, i když nám není příjemnou, má tím více býti respektována; v mnohých věcech může on býti ob- jektivnější než my sami.« V Osvětě K. Kálal pokračuje ve svých výz- vách o pěstování českoslovanské vzájemnosti. Pod titulem »Neustávejme!« vyzývá horlivě ke styku se Slováky a k činné jich podpoře. Podává stručný přehled toho, čeho nejvíce je potřebí, jak v literár- ním, tak v obchodním styku a kde hmotná podpora největší by přinesla užitek. Čtenář.
Nikolajevič Pypin J Kabelik Jung Jungmann Komenský F Čáda J V Novák J Goll Arnošt Denisa Goll Denis K Kálal Slovák
20 article
* Časopis turistů přináší v posledním květnovém svém čísle Isochronickou mapu Čech o Václava Nového, v naší zeměpisné literatuře naprostou novinku. Na mapě, provedené velmi di- skretně různými tóny téže barvy, a rozdělené v různá pásma, poznáš na první pohled, jak jest které místo časově od Prahy vzdáleno tak, že místům vzdále- ným stejně přísluší totěž pásmo. Pokud víme, exi- stuje podobná práce toliko jediná, mapa univ. prof. Tenka, však německá, pro celé Rakousko a zasta- ralá. Mapa pana Nového sdělána jest dle nejnověj ších jízdních řádů a doprovázena je instruktivnín článkem. Ze slovanských listů. * Polský tisk pln je nekrologů zvěčnělého literárního historika Petra Chmielowského Sotva byl jmenován (po celoživotním snažení!) pro- fessorem literatury na universitě lvovské, už po ně- kolika měsících smrt zklála ho do hrobu. Narozen r. 1848 na Podolí, vystudoval universitu varšavskou a nabyl doktorátu filosofie v Lipsku. Živil se redakto- rováním. Když zmařeny naděje, že bude jmenován professorem na universitě varšavské, uchýlil se do zátiší zakopanského, kde žil v zimě, v létě. Zde vznikla jeho veliká díla literárně-historická, jeho mo- numentální, šestisvazková „Historya literatury pol- skiej“, „Nasi powiešci o pisarze,“ „Nasza literatura dramatyczna“, „Kobiety Mickiewicza, Slowackiego Krasiňskiego“ a j. Roku 1903 jmenován professorem university ve Lvově, přijat s enthusiasmem, leč pouze 7 měsíců přednášel. Plicní neduh podryl jeho zdraví Polská věda ztrácí v něm nejmocnější svůj pilíř.
profesor Tenk Petro Chmielowski Isochronicka Čechy Praha Rakousko Podolí Lipsko Lvov Kobieta Mickiewicza Slowackiego Krasiňskiego
21 article
* Biesiada literacka otiskuje obsáhlý životopis Chopinův od F. Hoesicka. V posledním se- šitě je vřelá vzpomínka na prvního učitele hudby, jejž Chopinovi dali, českého hudebníka ve Varšavě use- dlého, Vojtěcha Živného. Jeho žáci psali o něm pa- měti. Byla to typová figurka, milovník pitky a ta- báku, populární skladatel tanečních kusů. Se svým žákem Chopinem skládal dohromady. Chopin hrl fantasia a Živný je notami zachycoval. * Ruský tisk vřele oslavuje jubileum 25let literární činnosti knížete Dimitrije P. Galicyna. Psával z počátku za pseudonymem Muravlin. Již na lyceu uveřejňoval verše, brzo obrálil na sebe pozornost sbírkami novell a romány ze života ruské jeuness d'orée. Dnes jeho sebrané spisy obsáhnou více než 18 velkých svazků. Smutný, šedý pás táhne se těmi r amány a zachmuřuje jich náladu. * Oblíbený romanopisec ruský A. Lufovo (Tichonov), jehož poslední román „Tenata“ vyjde v brzku v českém překladě, začne v létě vydávat literárně belletristický měsíčník „Maják“. * Maloruská dramatická literatura utrpěla citelnou ztrátu úmrtím spisovatele M. P. Starického. Ze- snulý žil stále v Kijevě a obohacoval co rok malo- ruské tamní divadlo cennými hrami z lidové sféry Zemřel ve věku 64 let. *Petrohradská Akademie nauk byla pověřena úkolem sestaviti komisi, jež by zreformovala ruský pravopis. V nejbližším čase bude elaborál podán ke schválení a veřejně vyhlášen. Všeobecně se soudí že písm nám zaž bude odzvoněno. Ozývají se však i vážné hlasy varovné * Ruská spisovatelka N. Luchmanová, jejíž některé povídky vyšly i v českém překladě (veselohra „Nůž mě ženy“ hrána v Pištěkově divadle), odebrala se na dálný Východ, kde z bojiště zasílá zprávy Petěrsburpské Gazetě. Je to první ruská žena, jež zastává úkol válečného dopisovatele.
Chopinův F Hoesick Chopin Živný Živná Dimitrij Galicyna A Lufův Tichonov Starický N Luchmanová Varšava Kijev dálný východ Pištěkův divadlo Petěrsburpský Gazeta
22 article
* Polák Przewalski, učastník madekonského povstáni zhynul sebevraždou. „Novoje Vremja“ želi jeho smrti, ježto Przewalski byl z nemnoho Poláků — slavjanofilů, ochotných ke smíru s Ruskem a hlá- sících se hrddě k velké rodině Slovanstva. Mnohé stati v duchu tomto uveřejňoval „Slavjan. Věk“ i jiné ruské listy. * Varšavské divadlo „Rozmaitošci vypravilo drama B. Jaxy-Ronikiera „Záwád“ (Zklamání). Boj dvou žen c duševně i tělesně churavého pseudobásníka, boj lásky smyslné a platonické, toť sujet hry. Vitězství skloní se na stranu lásky ideálně. * Izvěstija po litěraturě mají důležitou studii R. Kaupo „Estonské národní básnictví“. Tamtěž stať o japonském tisku. * Při moskevském historickém museu zřízeno bylo zvláštní museum hr. Lva N. Tolstého jež už dnes čítá velký počet čísel. Vzácné sbírky rukopisů Tolstého, památek atd. den ode dne se množi * Slovenski Sokol“ přináší na čelném míst katechismus sokolský, Tyršův článek: „Náš úkol, směr a cíl.“ Záhřebský „O bzor“ referuje o zajímavém soudním sporu mezi dvěma literáty: drem. Krausem a dramaturgem záhřebského divadla drem. Andričem. Divadelní referent dr. Kraus špinil všemožně v cizině chorvatskou literární produkci (hl. v „Das litter. Echo“), dr. Andrič odhalil nelítostně tohoto pseudo- chorvata a za několik ostrých výrazů odpovídá ted před soudem. Důkazy pravdy smetou snad dra. Krausa Slowianin. s chorvatské literární scény.
Polák Przewalski Slavjan Rozmaitošek Záwád N Tolstý Tolstý Kraus Andrič doktor Rusko JaxaRonikier Tyršův Novoj Vremja varšavský divadlo Izvestija Slovenski Sokol záhřebský divadlo Krausa Slowianin
23 article
Z cizich revul-
24 article
* V La Revue stěžuje si P. Gsell trpce do úpadku národního rázu v umění. — Emile Faguee doplňuje známý až dosud obraz Mme. de Pompadour novými, zajímavými podrobnostmi. * Popular Science Monthly obírá se otázkou, čím zaměstnávají se ženy, jež věnovaly se práci mimorodinné. Na 1000 žen skoro polovina žen, (490) věnuje se literatuře; 103 je umělkyň; 91 uči- telek; 63 žurnalistek; 59 hereček; 43 hudebnie; 27 lékařek; 13 missionářek; 9 bibliotekářek; 5 advokátek; ostatní věnují se průmyslu a obchodu. V Anglii je v celku 1249 spisovatelek a žurnalistek, 6433 hereček, umělkyň 3699, lékařek 212 a učitelek 171.6701 * Ruthenische Revue přimlouvá se vřele za zřízení samostatné rusínské university. Jsou to vážná slova nejmenovaného universitního professora. * Anglická revue Windsor otiskuje podobiznu a životopis „bulharského“ malíře Ivana „Markvitch- ky“, v němž kníže Ferdinand bulharský odhalil silný talent a dopomohi mu ke skvělé karriéře. Bulharský umělec je Čech, jenž jako Jan Mrkvička narodil se r. 1856 ve Vidimi u Dubě, r. 1881 povolán za učitel kreslení do Plovdiva a od té doby v Bulharsku do- dělal se velkého uznání * Nejstarší dcera Freiligrathova, pí. Freili- grathová-Kwekerová, autorka četných literá ních studií, anthologie „A century of german lyrics? a j. zemřela právě ve Foresthillu v Anglii, ve stář 59 let. * Pensijní fond německých žurnali stů přijal za rok 1903 přes 136.000 marek a vykazuje se 16.000 čistého výtěžku.
Faguee Pompadour Ivan Ferdinand Mrkvička Freiligrathův Freit Anglie Windsor Čechy Vidim u dub Bulharsko Popular Science Monthnout Markvitchka
25 article
Bibliografie. Karel B. Mádl, Josei Mánes, jeho život dílo. Nakl. F. Topič. Seš. 28. přináší následujíc reprodukce: »Život na panském sídle«, »Ranní toi- lelta«, »Na výletě«, akvarely, barevné autotypie v mědi, »Příjezd hosta«, olej. fotogravura, » Musica« Prolog. tušová kresba, světlotisk. Mimo to 4 illust v textu. Lucyan Rydel, Na vždy. Drama veršem 4 aktech. Autorisovaný překlad Fr. Vondráčka Repertoir českých divadel sv. 115. Nakladatel F. Ši- má ček. Jan Srp. Podrobná mapa král. českého v mě- řítku 1: 100.000. List 42. Německý Brod. Polná, Ji- hlava. Nakl. Jaroslav Bur sík. V komisi Burs ík č Kobout. * „Lyra“, umělecký leták. Má vyjíti kolem 20 t. m. Cena výtisku 30 h. Čistý výnos určen ve pro- spěch pomníku Zeyerova. Zásilky a příspěvky p. A Velhartickému v Říčanech.
Mádl Josei Mánes Musica Lucyan Rydel Vondráček F ša Srp Jaroslav Bura Zeyerův Francie německý Brod Polná Říčany divadlo svatý . 115
26 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + Stará historie. Hra o jednom dějství Dánsky napsal Johannes Marer. Přeloži K. Dušek. Režisěr Jaroslav Kvapil. Hra, vlastně rozmluva, o dvou osobách. Osmdesátiletá ma trona s dvacetiletou dívčinou, stáři s mládím mají si co povídat. Stojí za poslechnutí, co spolu mají. A končí to, rozumi se, smutně. Klára Helmova jede někam ke příbuzným na návštěvu. Jede plna chuti a veselosti, jak už se v mládí jezdívá. Však ji tam také někdo milý čeká! Cestou se zastavila u své kmotry staré paní Emmy Thygeronové. Byla ještě malé děvčátko, když ji kmotra naposledy viděla a po tváři pohladila. Stará paní nepoznává svou kmo- třenku. Kdepak! Má tolik kmotřenek, tolik ne- teří! Tolik jich někdy pohladila po tváři ! A paměť je už děravá! Také zrak už neslouží — Jak že se jmenuješ, děvečko ? Emilka — Ne, Kláral — Aha, Klára ! Dobře, vzpomínám si už Tak se semhle posaď! A teď mi něco vypravuj — Emilko! A děvče vypravuje a stará paní poslouchá. A jde jí to v hlavě všecko tak páté přes de váté! Stará hlava, stará hlava! A občas položi stará paní otázku: a co pak ten a ten ? . .. Už umřel, kmotřičko, sděluje děvče. Umřel ! ... A potom ta a ta? Umřela! Všecko umírá Lidé neznají, než umírat! Takový je život ! Ta smrt! Ta smrt!.. . A dívčina mezi řečí se podřekne. Má se s někým ráda, tam, kam jede profo se tolik těší!.. . Dej si pozor, děvečko Dej si pozor! Život je tak smutný!... Ach, kmotřičko, život je přec tak krásný ! . .. A divák naslouchá tomu duettu — protiv- ných hledisk tak těsně sesunutých a má př tom svoje myšlenky. Divná, melancholická světla padají odtud do perspektivy všeho žití! ..
Marer K Dušek Kvapil Klár Helmův Thygeronová Emilka Aho Klár Dánsko
27 article
Tu se obráti pozornost v jinou stranu Nějaké listy se našly. Tři sežloutlé dopisy svázané vybledlou stužkou. Ve starém sekretáři znenadání se našly. Stařenka se rozčihila. Vzpo- míná si; obsahují román jejího mládí. Zrada lásky, bolesť, hryzení svědomí, samovražda Život je hrozný! Jde to nad síly stařenčiny Zatmělo se jí před starýma očima, popošla ně kolik kroků, pronesla několik zmatených slov a protože všecko umírá, klesá také sama mrtva . .. Čekali jsme něco jiného ! Právě to vše obecné, všelidské, nejvšednější na »staré historii« života bylo tak zajímavo ! Romantická historka stařenčiných »tří listů« už je zvláštní případ Vymyká se z čáry, odvrací pozornosť od vlast ního thematu. Paní Danzerová podala pěknou studii po- kročilé staroby. Tvář, způsob, pohyb, výslovnost vše samý příznak sešlosti, rozvalina ducha i těla, žalostné hroucení se něčeho, co kdysi kypělc životem. Slečna Dostalova mluví i předčítá tonem co možná prostým, otevřeným a to je nejvýraz- nější známka mládí. Pokojík se starým sekretářem je náladově osvícen starou lampou. + Z kanceláře Národního divadla. Dnes hraje se popivě veršovaná aktovka »Dceruška ho stinského« od Karla Maška, s damami Grégro- vou a Krapilovou a pány Mošnou, Innemanem, Vo- janem. Vávrou, Želenským, Viesnerem, Hašlerem Matějovským, Raičem a Steinsbergem; režii má dramalurg p. Kvapil. Po té hraje se taktéž poprvě Irancouzská veselohra »Obeň v dívčím ústavě- od Theodora Barriěra se sl. Sedláčkovou j. h. a pp.
Danzerová Dostalův Mašek Mošna Inneman Vávra Želenský Viesner Hašler Matějovský Raič Steinsberg Kvapil Barriěra Sedláčkův národní divadlo
28 article
Vávrou, Matějovským a Sedláčkem, jenž má zároveň režii. Ke konci provedena bude Marerova aktovka »Stará historie«. — Zejtra odpoledne o před stavení pro studentstvo hráti se bude Smetanova opera »Braniboři v Čechách«. Zejtra veden bude premiéra francouzské aktovky »Médocké vinice« od Tristana Bernarda a kromě té sehrány budou aktovky »Dceruška hostinského«a »Oheň v dívčím ústavě«. —- Na neděli odpo- ledne určena je Vrchlického tragedie »Knížata a na večer Smetanova opera »Libuše« jako před- stavení na oslavu Jana Kollára, jehož ostatky budou převezeny do Prahy. O sv. Janě hráti se bude od- poledne Jiráskův »Jan Žižka«, večer Smetanova opera »Čertova stěna«. — V úterý provedena bude velká baletní pantomima »Olim« od Nováka. s hudbou Kaanovou. — Včerejší představení »Čer tovy stěny«, pořádané ve 20. výročí úmrtí Be- dřicha Smetany, mělo ráz v pravdě slavnostní. Do- sud zneuznávané poslední dílo mistrovo zaskvělo se v nové úpravě a novém nastudování v nelušené kráse. Dojem představení byl velkolepý a nálada hojně shromážděného obecenstva přímo radostná. Po jednotlivých aktech nebylo potlesku konce, všichni solisté bezpočtukráte vyvoláni a po druhém dějství musil se na vytrvalý potlesk objeviti i chef opery pan Karel Kovařovic, jehož příchodem na seénu po- tlesk ještě stupňován. Radost z úspěchu dlouho ka- ceřovaného díla jevila se i na výkonech orkestrua operních sborů, jež byly rovněž obdivovány. Skvělá výprava a šťastné rozluštění scénické přispěly ne- málo k velikému úspěchu večera, jímž bohdá za- sazen tento dosud nedoceněný klenot Smetanovy tvorby trvale v repertoire Národního divadla. Běheu představení odevzdána byla dědici Smetanovými chefu opery panu Karlu Kovařovicovi skvostná palma.
Vávra Matějovský Sedláček Marerův Smetanův Tristan Bernard Vrchlický Libuše Kollár svatý Jana Jiráskův Žižek Novák Kaanův Kovařovic Čechy Praha Be Smetanův opera Olima národní divadlo čertův stěna
29 article
Nejbližší reprisa »Čertovy stěny« bude v pondělí sv. Janě a to opět mimo předplacení, a třetí před stavení na Boží Hod svatodušní. + Lidové divadlo »Urania« v Praze—VII. Jako 44. hra v předplacení hraje se dnes po páté fran couzská komedie »Nervósní ženy«, jejíž každé dosa- vadní provedení obecenstvem hlučně bylo aklamo- váno. Hru napsali E. Blum a R. Tochě. Přeložil B. Frída. Režisér Boh. Kovář. Hlavní úlohy hraji dámy: Košnerová, Balákova, Bitrmanova, Vejvodova a pp. Kovář. Haasen, Pražský. Začátek o 7. hodině večer. Po divadle dostatečný počet vozů elektrické drahy. — Zejtra hraje se: »Hubatá holka«. Fraška se zpěvy. Napsali A. Engel a J. Horst. Představení to pořádá spolek vojenských vysloužilců arciv. Al- brechta v Praze—VII. Začátek o 3/48. bod. večer. Cenz míst poloviční. + Z kanceláře smíchovského divadla. Dne hraje se ve prospěch pana kapelníka Mars Reymon- dův vaudeville »Reservistka« s hudbou Rogerovou Titulní úlohu zpívá pp. Mař. Zieglerová. V ostatních hlavních úlohách jsou zaměstnány dámy: Hadrbol- cová, Kubíková, Kaucká a pp. Charvát, Kubík ml. Lier, Edl, Kaňkovský a Strobach. Režisér Josel Kubík. + Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech. Dnes hraje se jako lidové představení za poloviční ceny: »Študenti a Grisettky«. Obraz mravů paříž- ských o 5 odděleních, dle H. Murgera vzdělal J. B Kühnl. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny po 26.: »Kněžna Pepička«.
Jana E Blum B Frída Kovář Balákův Bitrmanův Vejvodův Fraško A Engel Rogerová Zieglerová Kubíková Kaucká Charvát Kubík Lier Edl Kaňkovský Strobach Josel Kubík Král H Murger Kühnl Pepička čertův stěna Praha lidový divadlo Haasen smíchovský divadlo Pištěkův lidový divadlo Nervósní žena Reymondův vaudeville Reservistka
30 title
Mr. Penn.
31 article Hudba.
Hudba. + Pěvecká zkouška na společné sbory ke slav- nému pohřbení ostatků Jana Kollára určené, koná se dnes v pátek přesně o 8. hod. večer v sále kon viktském za řízení hudeb. skladatele p. Karla Pospí- šila. Připraveny buďte noty Prausova »Chorálu Čechů- a Vašákova »Milosrdný«. Pěvectvo pražské, sdružené v Ústř. jednotě, dostav se v plném počtu a podepi vyložené kontrolní archy, jež otištěny budou ve »Věstníku«. Po zkoušce důležitá schůze užšího vý- boru. — Dvořákovu fondu k vydávání levných hu- debnin věnoval dále zpěv. spolek »Škroup« v Praze 20 korun. + »Hlahol“ pražský má dnes v pátek zkoušku o 6. hod. po dámy a o 7. hod. več. pro pány ve vý stavním sále »u Štajgrů«. Cvičiti se budou sbory které zpívány budou při převezení ostatků Kolláro vých. Účasť všech členů velenutna, jelikož přístoy na radnici bude pouze na vstupenky, které v dnešnl zkoušce členům rozdány budou. + Z Blatné. Zpěvácký spolek »Úslavan« v Blaln provedl ve středu dne 11. t. m. v děkanském kostel v Blatné k uctění památky zesnulého místra dra. l. Dvořáka, čestného člena spolku »Úslavana«, zpívan requiem s »libera« a »salve regina«, za přítomnos zástupců městské rady, úřadnictva státního, želet- ničního a soukromého, dam z odboru Nár. jednoij pošumavské, deputací spolků voj. vysloužilců a j. za účasti hojného počtu obecenstva z Blatné. + Z Nového Bydžova. Místní odbor Nár. jednoty severočeské pro Nový Bydžov a okolí pořádá v s- botu dne 14. května 1904 v zále »Na kopečku« kon- cert ve prospěch feriální osady za účinkování sl. Eleonory Rihové, p. Frant. Koláře z Pardubic, učitel p. Boh. Čížka a řed. kůru p. Václ. Kubišty. Začálei určitě o 8. hod. večer. Předprodej lístků obstaráp Frant. Bukovský, knihkupec na náměstí.
Kollár Karel Prausův Čecho Vašákův Škroup doktor Dvořák Rihová František Kolář Václ Kubišta Bukovský Praha 20 Blatná Nový Bydžov Nová Bydžov Pardubice Hlahol
32 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Ze soudu sborového. Práva mlékárny. Před čtyřčlenným trestním se- nátem za předsednictví vrch. rady pana dra. ryt Patery projednáván včera případ, jenž nespadá do kategorie případů, u trestního soudů obvyklých, B- želo o porušení ochranné známky pro parní mlé- kárnu ve Vysočanech, zanesené v rejstříku obchodní a živnostenské komory a byl pražský mlékař pan Josef Rejsek obviněn, že plnil mlékem láhves ochrannou známkou zmíněné mlékárny a prodával je potom v těchto nádobách. Při líčení potvrdili svědci, že u obžalovaného nalezli řadu láhví již vyprázdně- ných a k čistění připravených a že na nich nalezala se ochranná známka žalujícího závodu. Obžalovaný bránil se tím, že láhví těch užíval ke přelévání mléka dováženého mu odjinud a že pak z nich mléko v krámě naléval svým odběratelům přímo do nádob jimi samými přinesených, nabízeje kromě toho důkaz několika svými odběrateli, že vůči nim vý- slovně prohlásil, že neprodává mléka z Vysočana že neuváděl tudíž svoje zákazníky nijak v omyl původu zboží onoho. Soud rozhodl nicméně v jebo neprospěch a odsoudil mlékaře k 50 kor. pokuty, pro připad nedobytnosti do vězení na 5 dnů. Za- stupcem žalující mlékárny byl pan dr. Vejvar z Karlina, obžalovaného hájil pan dr. Klim ent,
doktor Patera Rejsek Vejvar Karlin Klim Vysočany živnostenský komora
33 article Ze soudů cizích.
Ze soudů cizích. Slální záslnpce a jeho povinnosti. V kruzích právnických vzbudil nemalý rozruch právě vydaný nález kassačního soudu o otázce, jaká práva a jaké povinnosti náležejí státnímu zástupci Podnět k ná- lezu tomu, jejž rozesílá ministerstvo spravedlnosti všem soudním instancím, zavdala tato afféra: Sep vídeňského trestního soudu prohlásil se ve trestn záležitosti poštovního zřízence, žalovaného pro pod- vod, nekompetentním, odůvodniv toto usnesení sv poukazem k tomu, že v činu obžalovaného spočívá skutková povaha zločinu zneužití úřadní moci, jehož stíhání je vyhraženo porotě. Proti tomuto rozhodnutí podalo státní zastupitelstvo zmateční stížnost, kter čelil zástupce obžalovaného protispisem, v němž do- vozoval, že souhlasí s výrokem senátu a popíral,ž by státní zastupitelství mělo právo, proti jeho vůli užívati opravných prostředků. Kassační soud, pokui běželo o jádro sporné otázky, zmateční stížnosti ne- vyhověl, prohlásil však, že státnímu zástupei právo k podání stížnosti příslušele. V důvodech nálezu se mimo jiné praví: „Byť i do- slvně znění § 282. tr. ř. nevylučuje výklad, že státní zástupce oprávněn je zmateční stížnost ve prospěch ohžalovaného podati jen s jeho svolením, odporuje názoru tomuto processuální postavení státního žalobce spočívající na zásadě legality. Státní zástupce není výhradně a pouze žalobcem a ještě měně zástupcem obžalovaného, rozhodně však náleží tato instance k úřadům, jimž jest uloženo zkoumati rovnou měrou okolnosti, svědčící jak proti obžalova- nému, tak i v jeho prospěch a třeba-li hájiti také práva obžalovaného s ve- škerým důrazem
Kassační soud
34 article
Jak si počínají jinde. V německém Essenu byl policejní seržant Rupp pro křivou přísahu zatčen hned v soudní síni a rovnou dodán do vazby. Poli- cista tvrdil totiž jako svědek při odvolacím líčení v trestní věci jednoho horníka, jenž prý ho ohrožoval. že polom útočníka srazil k zemi, ne však jeho holi, nýbrž svou vlastní šavlí a trval na této výpovědi přese všecky výstrahy soudcovy. Když ne te další tři svědci přísežně potvrdili pravý opak, sám státní zástupce povstal a nařídil, by křivopřisežný policista neprodleně odveden byl za mříže. Dozvuky železniční stávky v Maďarii. Z Pešli se oznamuje: 27. t. m. konáno bude hlavní líčení pret členům stávkového výboru železničního personálu. Ža- loba zní na zločiny vzpoury v úřadě, poškození stát- ního majetku a veřejného násilí. Zajímavé dva procesy vyřízeny těchto dnů zem- ským soudem v Postupimi. Bývalý dvorní maršále prince Bedřicha Leopolda, šl. Luck, jenž před ne- dávnem šel do výslužby, žaloval prince na zvýšení pense. Pochodil dobře: výrokem soudním bude nucen princ od nynějška platiti Luckovi 12.000 mare ročně. — Ve druhém případě domáhal se major hr Königsmark soudní žalobou uznání, že je mu obec povinen řádně vypláceti 14.000 marek ročního pří- davku a každému jeho dítěti dáti do vínku 10.000 marek, jak se byl zavázal žalujícímu svému synu před jeho sňatkem. Také tu vyhověl soud žalobě přiřkl žalobci 60.000 marek náhrady.
Rupp Bedřich Leopold Luck Königsmark Essen Postupim
35 article
Syn — netvor. Pro ohavný zločin pohnán byl 10. t. m. 22letý natěrač Jan Schubert před porolu v Saské Kamenici. Schubert, jenž pro různé nepre- vosti byl již trestán, následkem rozháraných rodin- ných poměrů opustil dům otcovský a ve špatné spe- lečností zkazil se nadobro. 13. února pohádal se večet s otcem a za ránu rákoskou, jež na jeho hřbet do- padla, odemstil se otci svému ostřím sekery, jíž pak krví zbroceného dobil. Aby hrůzný čin nevyšel přel- časně na jevo, uložil surovec mrtvolu olcovu do po- stele, a přikryl ji šatstvem tak, že jí viděti nebylo. Celý týden neměl také nikdo tušení o krvavé tragedi Zlosyna nehryzlo zlé svědomí ni za mák. Zvrhlos jeho dosáhla tě míry, že v téže posteli, na které ležek tlicí již mrtvola ubitého otce, spal zcela klidně a ž do světnice, jež byla dějištěm bestiálního jeho zlo- činu, přivádel svou milou na táčky... Teprve když rezklad mrtvoly pokračoval, odejel netvor do Dráždan a odtud poslal několik pohlednic na adresu zavraždě- ného otce, v domnění, že tím podezření od sebe od- vrátí. Plán tento však se mu nezdařil, naopak, uvedl pátrající úřady na pravou stopu. Schubert, který př líčení choval se zcela lhostejně, odsouzen byl k do- životnímu žaláři.
Schubert Dráždan
36 article Věstník živnostenský a dělnický.
Věstník živnostenský a dělnický. * Ze státní průmyslové školy v Praze. V nedeli dne 8. května t. r. konána byla slavnost zakončerí roku školního školy pokračevací pro řemesla stavebni a mechanicko-technická při státní průmyslové škol v Praze za přítomnosti záslupců zemského výboru, místodržitelství, obchodní a živnostenské komory, obn pražské, Jednoty průmyslové, členů školního výboru. společenstva a spolků živnostenských i jiných hosl Reditel ústavu, vl. radr p. Černý, uvítav přítomné a vzpomenuv loňské oslavy čtyřiceliletého trvánl školy, podal zprávu za minulý školní rek, z niž vy- jímáme: Na školu pokračovací přijati byli celkem 623 žáci, z nichž 257 mistrů a tovaryšů, ostatní učňové. Vyučování dělo se 37 učiteli, ponejvíce professory ústavu ve třech třídách o 9 odděieních a kromě toho v 18 bězích odborných; průměrná návštěva činila, aě letos rušivě působila stagnace v oboru strojnickéma slávka truhlářská, předce průměrně 90%; do konce školního roku zůstali 544 žáci, z nichž prospělo 49 a to tak, že 248 z nich dostalo se odměny neb ve- řejné pochvaly; ředitel vytknuv na základě lěchto výe sledků zdravý rozvoj školy, poděkoval konečně všem činitelům, již o ni péči mají. Jménem těchto zástupce zemského výboru, posl. Václav Němec, vyslovil po. těšení z rozkvětu školy, poukázal zejmena k potěi- telnému zjevu, že první pokus s praktickým výcvikem učňů v dílnách ústavu, jakožto doplňkem vyučován
Černá Václav Němec Praha státní průmyslový škola živnostenský komora