2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
3
masthead
13. května 1904.
5
article
perioda jeho činnosti. Vyšla Slávy Dcera, vyšly
Písně světské lidu slovanského v Uhřích,
sláva jeho ve světě slovanském mocně vzrostla.
Jeho třetí návštěva v Praze byla neméně
prvních dvou významna pro jeho život. V roce
1835 jel přos Prahu do Durynk pro svoji Minu,
pro první lásku svou, která za pobytu v Jeně
byla dala podnět k jeho činnosti básnické a ve
vzpomínkách vzrostla pak v ideální postavu,
v Beatrici Kollárova slovanského nebe. Tento
zájezd do mladosti nebyl však již bez trpkosti.
V Praze neozývaly se již jen hlasy nadšen
pro pěvce Slovanstva, ale i polemiky, jež ne-
umlkaly ani později a vedly i k ostrým sporům.
To byla návštěva poslední. V roce 1849 naše
Kollár po životě plném zápasů ve Vídni na
universitě jako professor slovanské archaeologie
klid, netěšil se mu však déle tří let. Nespatřil
již Prahy, ač si toho přál. Dnes, kdy pope
jeho vezen jest do Prahy, aby po boku jiných
slavných mužů Slovanstva spočinul v klidu,
zmizely již spory a kyselosti, pro něž Šafařik
zrazoval mu přímo návštěvu Prahy a posledn
jeho pouť provází jen slunečná vzpomínka na
velikého tvůrce Slávy Dcery.
Sláva dcera
Kollárův
Kollár
Sláva
Uhry
Praha
Jena
Vídeň
7
article
* M. A. Šimáček: Lačná srdoe. Román
Praze. F. Šimáček. 1904.
Co Šimáček píše, vše se zakládá na skutečnosti
Většinou osoby, které ličí, sám znal, a mnoho z toho
co líčí, zažil sám. Taková tvorba je vždy jímavá a
čtení její užitečné, protože přináší vždy kus poznání
světa. Dalším poznatkem nepochybným u Šimáčka
je, že si dává velice záležeti na formě, tedy na
umělecké stránce svých slovesných plodů. Zvláště to
platí o románech. Ale je tu háček. Umělecké úsilí je
znamenitá věc, ale ani nejhorlivější sebevědomá
snaha o dokonalý výraz slovesný nedá ještě dokona-
lost toho, co je předmětem výrazu, to jest duši ro-
mánu. Jak jsou duše některých povídek a novel
Šimáčkových pravdivé a hluboké, a jak jsou jedno-
duchého pojetí a výrazu! Ale jsou zase romány, kde
viděti hned na prvních stránkách, že si tu umí nil
autor vytvořiti něco obzvláštního, a ta obzvláštnost
je zamýšlená složitost podivuhodných, zvlášt-
ních povah. Pak se objeví u něho dvojí skutečnost
prostě reálná a umělecky, nebo také psychologicky
románová.
V „Lačných srdeích“ je většina osob prostě reálna
To je starý Holan, starý Vonderka a jeho dcery, Han-
tych, Budina a všecky osoby vedlejší. Tu byl autor
doma, t. jest, autor pozorovatel živola, líčitel a kreslí
lypů. K tomu svělu lidí průměrných a zdravě prakti-
ckých má se duše autorova klidně, s tichou zálibou
uměleckou, a poněkud i humorně. Vedle nich a na
nimi stojí neblazí dědicové krve Petarovské, Erazim
a Daněla, a pak tujuplný polodemon Lamač. Tyto lidi
si vyhledala touha umělecko-psychologická. Autor
cíti) útlak nahromaděné energie a potřeboval thematu,
při němž by ulevil duši, soucitností a rozjímáním o li-
dech rozníceně.
Šimáček
F Šimáček
Šimáčkův
Holan
Vonderka
Erazim
Lamač
Praha
8
article
Především soucitností. Většina z nás ví o nějaké
Daněle; o ženě vzpurného, nemilostivého chován
doma, k mírnému manželovi, nepořádné hospodyni
lenivé a povalečné, toulavé a mlsné, smyslné a bídně
Odsuzuje takovou ženu kde kdo. A žalostných Erazimo
známe také dosti. Nuže, autora vedl k těmto lidem
soucit a řekl si: odsuzovati je snadné, ale není to
lidské ani spravedlivé. Pochopme ty lidi,a
nebudeme soudit ani odsuzovat. Pochopiti však není
dáno všední skutečnosti. Zde třeba povolaných po-
moeníků a prostředníků. Z nich jsou i umělci. Šimá-
ček ukazuje románem do nitra skutečnosti těch ubo-
hých lidí odsuzovaných r učí smíru.
Avšak pardon! nemýlíme-li se jen! Zde jsme
poněkud v nesnázích. Zeptáme-li se totiž po plečtení
románu svě vlastní duše, zdali toho smírného po-
chopení pocítila, nedostáváme zcela ochotné odpovědi.
Šimat
9
article
Pátráme po příčině a nalézáme, že se autor mnohem
více přičinil vylíčiti Danělu, Erazima i Lamače se
stanoviska všedního okolí, kterému se všickni tři jev
podivínsky a odporně, než z nitra těch osob, z nitra
v němž kvete poesie duše. Nejvíce ještě odhalen
žije Erazim. Jeho výbuchy se stupňují místy v pravou
Jyriku, v život vzletný, výrazu opravdu tvůrčího. Zde
nutor zapomněl na obecenstvo a poddal se uchvácení,
prýštícímu ze zdrojů osobních. To zvlášť v samo-
mluvách a v cenníku. Zde podány důkazy, že v Era-
zimovi opravdu cosi vězí. Ale všecky rozmluvy Era-
zimovy zase o příznivý dojem připravují: ukazují duši
mělkou, malomocnou, která má spousty výmluv a řeč
v zásobě, jen aby zakryla svou bezednou soheckost
v touze a malomocnost v jednání. To tak auter chtěl,
„moderní duši“ tím vylíčil. A znamenitě. Co nás
tedy znepokojuje? Závěr. Erazim dosáhne ruky Kle-
méniny a je prý spasen. Celá velmi dobrá stavba
povahy jeho měla prý plánem hledati a dojíti uko-
jení, a tím i štěstí. Tak-li tomu, pak je Erazim
pravšední feminista, kandidát pantofle, jenž byl ne-
šťasten pro svou neodvislost a nedostatek dobré kázně.
Erazim
Lamač
Era
Kle
Era
10
article
Ale pak nebyl, čemu se říká — „moderní duše“
Nikoli. Erazim přecé jest duše neukojitelná, lačná.
toužebná, rozkladná, bez ústředního tlumu idejného
jenž by dovedl spoutat hrubě smyslnou úsobu a vy-
svobodit zdokonalovací pud, mravně vývojové Erazi-
movo „já“. A právě, že tomu tak, Erazim nemůž
býti spasen, to se mu vždy jen na chvíli zdá. Ano
kdyby se bylo Pavle povedlo udržeti v něm vzbuzené
city sympathické, litostné a náboženské, bylo by jinak
Ale v Erazimovi se zdravím vrátil se i bezohledný
egoism, idejný jeho svět se propadl, a zbylo jen uko-
jení ženou. Celý Erazim je tak přísně delerminování
Ubohý tvor, dědic kletby náruživé krve, otrok at-
vismu a vlivů okolí, u něhož chyba, s kterou se na-
rodil, napraviti se nedá. Erazim bude i vedle Klemény
jen lak živohti, a Kleména bude brzo zase jen mu-
čenníci.
Erazim přecé
Erazim
Pavel
11
article
Ale Erazím aspoň něco dělal a dělá, a má sku-
tečné vlohy! Co však Daněla? Také lačné srdce, ná-
ruživé, hledající, ale kde je místo, kde by se mohla
u ni zachytit sympathie? Jest schopna sympathií, uka-
zuje to ve scěně s Kleménou, ale její hrubé chován
k domácnosti Hantychově se tím nevyváží. Všecko
by měl vykoupit a smířit její žalostný skon, jako
u Anny Kareninovy, a smiřuje také, jenže jen částečně,
protože uprchlý pár milenců autot sleduje jen ze
vzdáli a pomocí dopisů. Dosahuje tím ovšem velm
pěkného effektu, tou měkce melancholickou dálkou
pozadí, v němž se snivý román Danělin v jezeře
končí. Román její vnitřní jen dopisem jest naznačen,
a Lamačův vůbec zůstává utajen. Lamačem naznačil
autor ještě „modernější duši“, než Erazimem, a tak
zajímavou, že litujeme autorovy skouposti při jejím
líčení. Tito lidé bez zásad a proto bez procesů, arci-
sobci a ničemní výbojníci, žijí totiž zhusta ve stínu
umělecké slávy a zastírají se jí. Ven s nimi ze stinu!
voláme na autora. Chceme spravedlnost a celou pravdu,
zvláště vidíme-li, že se autor zná více k slovanské
a ruské soucitnosti, k ochotné službě hladovící duši
lidové, než k pyšné vědecké předmětnosti francouz-
ského psychologismu. Vždyť hle, ani ten Bourgetův
Hantychův
Kareninův
Lamačův
Lamač
Erazim
Bourgetův
Danělin
12
article
Žák neušel pomsty za svůj ničemný skutek. Bronský
ovšem hluboce je zdrcen sám svým svědomím. Co ten
Lamač zde, že odchází prostě k dalším výbojům? Da-
něla skončila, jak musila, ale Erazimův a Lamačův
konec je v budoucnosti. Román Erazimův by byl jer
opakování s Kleménou toho, co se stalo s Anettou
Tu tedy zastavil autor zcela vhod, ale obsah Lamačovy
duše bychom rádi poznali zvlášť. Je to typ na-
šeho českého už velkoměsta
Kdyby měl býti líčen, rádi bychom, aby bylo
přesně znáti u výkladech psychologických a psycho-
pathických atd., kde je stanovisko autorovo a kde
osob, které se líčí. Erazim na př. vykládá neustále
a také se ty výklady k jeho povaze dobře hodí. Tak
si zařídí vždycky názor o svělě mluvkové a povrchní
světobolníci, ale není možno dopátrati se ničím v ro-
máně, jak smýšlí o tom autor sám. Či snad opravdu
jsou Erazimovy psychologické výklady o dvojích li-
dech, o lidech přizpůsobivých a snadno nasycených
a lidech lačných a neblahých částí názoru autorova
Tato nejistota dráždí. Chceme, aby autor důsledně dle
svého soucitu, jenž dává snášenlivost, nestrannost
a spravedlnost, nazíral na Erazimovy výklady hu-
morně, totiž citem kladně, ale rozumem záporně
Cit nám však praví, že autor mluví Erazimem sám
a to patheticky, totiž že se rozehřívá pro ty
tačné duše tak, že zapomíná na spravedlnost k duším
snadno nasyceným, přizpůsobivým, zdravým, o něž
se opírá vývoj a pokrok, a jichž právě je nejvíce v davu
hladovícího čtenářstva lidového. Mějtež si lačné duše
soucit náš, ale naše uznání má Hantych a Budinal
Vbk.
Erazimův
Lamačův
Anetta
Erazim
Hantych
Budinal Vbk
13
article
* Věra Kryžanovskaja: Světla Čech. Hi-
storický román. Přel. z ruského Jar. Janeček. Dva díly
V Praze u Jos. R. Vilímka. 1904. Za 6 K.
V listopadu minulého roku počal v Ruském Věst-
níku vycházeti obšírný román z husitských dob, jenž
způsobil pochopitelnou sensaci jak látkou, tak i smě-
rem smýšlení a autorkou. Dalo se očekávati, že vyjde
také v českém překladě. Prostonárodně poučná a ten-
denční literatura husilská se množí, ale umění vhod-
ným způsobem o Husovi dosud promluvilo málo. A
přece je ho tolik cítěná potřeba! Domácí umění naše
nemůže k tomu úkolu pro četné veliké překážky, jichž
několik vyšlo na jevo při soutěži o sochu Husovu
v Praze.Slovesné umění v tom není o nic lépe. Malíř
namaloval na obraze všecko dle pravdy, jen hlavní
věc, totiž Husova hlava, je ideální. Totiž je pravdivá
jen tomu obecenstvu, které nazývá malíř svým a za
které ideál tě hlavy vtěliti byl dobou povolán. Časem
bude Husových typů celá galerie. Se slovesným umě-
ním je hůř. Hus tu musí mluvit. A tu běží o pravdu
řeči. Co je pravda řeči v úmění? Spisovatel uvede
Husa na kazatelně a kritik rozloben se táže po doku-
mentech historických, kdy a kde Hus takové výroky
pronesl? Verismem spoutáno, kriticismem hlídánoa
skepsí otráveno nemůže české umění se žádné strany
k Husově duši. Ví lo a bojí se. I jiné strachy ještě vadí.
Proto je kult věcí husitských v cizině horlivější a
úrodnější. Duch francouzský, německý, ruský, nezná
strachů a kdy cítí potřebu, vysloví to, co té potřeb
hoví, třeba nebylo dokonalosti výrazu.
Kryžanovskaja
Janeček
R Vilímek
Hus
Husův
Čechy
Praha
Jos
14
article
Tak vznikl román paní Kryžanovské. Na románu
českém bychom žádali více umění; neradi bychom
aby se nám román vracel k formám už překonaným.
ale tento ochotnický příspěvek ruský nesmí me
takto posuzovati. Či smíme žádati na prolestantismu
nebo pravoslaví, aby nám vytvořilo Husa velikým
uměním a dokonalého typu? Takový Hlus musí po
vstati jen v rodné zemi a povstane, až se duch
český vzmůže. Jako však národ nečekal na výtvarníky
až se vzmohou na dokonalý typ, a stavěl pomníky.
pokud eítil jich potřebu, tak nečeká ani na poesiia
vypomáhá si, jak může, tím, co je. Proto přišel román
paní Kryžanovské dobře vhod. Má už své obecen-
stvo, které mu je vděčno. Dáme-li si popsati o
někoho ze získaných čtenářů dojmy, nabudeme uspo-
kojení stran dobroty a prospěšnosti účinu. Netýká se
to podnícení obraznosti, ani citů esthetických, ale citů
mravních, vlasteneckých, národnostních a i nábožen-
ských a svmpatických. Ten účin má zvláště čásť ro-
mánu, která se snaží vtělovati skutečnou histo-
rii Husovu. Část romantická je slabá. Líčení je mdlé
a plaché, postavy tuze ploché, spoléhající jen na roz-
mluvy a děj. Nejlepší figura je asi bujarý Vok z Vald-
štejna. Marný je zápas románu s dramatem Husovým
ale přece je vše slušně líčeno a ne bez účinku.
Kryžanovská
Hus
Husův
Vok
Vald
15
article
V historickém názoru autorčině panují známé tra-
diční ideje slovanofilské. Také cítíme nadšenou lásku
ruskou k rodnému pravoslaví, hrdost a blahě uspo-
kojení z národní síly, vedle toho i srdečnou náklon-
nost k slovanské vzájemnosti, zvláště ruskočeské. Dvč
jsou ohniska citová a idejní v románě: otázka slo-
vanská s citovým důrazem na věčné nepřátelství
německo-slovanské, a otázka náboženská s ci-
tovým důrazem na věčné nepřátelství napežství a sa-
mostatnosti národů.
V celku pak je román „Světla Čech“ upřímný
pozdrav českému národu, dar slovanské lásky, projev
časově vhodný.
Vbk
Čechy
16
article
* Václav Beneš-Třebízský, Z různých
deb. Historické povídky. Pořadí osmé. Třelí vydání.
Sebr. spisy, spořádal Josef Braun. Díl XIV. Nakl.
F. Topič. Sedm historických povídek z dob české
slávy i z časů nejkrutějšího utrpení. Vlastenecké srdce
autorovo nalézá tu tklivá slova, zarývající se do srdce
a přece nikde nevybočuje z umělecké míry, nikde
nevtírá se v popředí úmyslné tendence. Živý smysl
autorův pro přírodu jeví se v malebném líčení krajin-
ných nálad, v nichž se obráží veškerá jeho vrouci
láska k českému kraji. Fanlasie jeho nikde neopoušt
meze historické věrnosti, v tom smyslu autor nikdy
nebyl romantikem. Společným znakem všech těch po-
vídek jest tklivá srdečnost.
* Glosué Carducci, Ody barharské. Přeložil
Jaroslav Vrehlický. Světová knihovna, red. Jar.
Beneš
Třebízský
Braun
Carducci
Odo
Vrehlický
17
article
Kvapil. Sv. 381—385. Nakl. J. Olto. Básně, jež
uvedly do světa nejslavnější jméno současné spisby
italské. Verše bez rýmů, zvučné a zvonivé, plné
filosofické hloubky a skvělých reminiscencí antických
vymykají se úplně běžné úrovni a musily vzbudit
pozornost i za hranicemi. Vlastenecký žár sálá ze slok
věnovaných národnímu hrdinovi Garibaldovi a bý-
valé slávě italské. Je tu všude ryzí poesie, těžkého
zrna, ve formě plné lahody v nezvyklých rozměrech
antických rhytmů.
* Friedrich Hebbel, Gyges a jeho prsten
Tragedie v pěti aktech. Přeložil Jaroslav Sutna
Sborník světové poesie, vydává Česká akademie, sv
81. Nakl. J. Otto. Přítomná tragedie náleží k nej
velkolepějším dílům tohoto poety. Dovedl proniknouti
antickou látku hlubokou psychologií a mohutnou poe-
sil. Přese všechnu svou značnou literární cenu není
to pouhé drama knihové, máť tolik dramatické síly.
že se podnes jeví na repertoiru čelných německých
scén, jež mají dosti prostředků, aby toto dílo důstojně
vypravily. Překlad pěkně vystihuje příznačné vlastnosti
originálu.
Kvapil
J Olto
Garibald
Hebbel
Gyges
Sutna
Otta
Český akademie
18
article
Jan Havlasa, Pod skalnatými štíly. Drobná
prosa. Nakl. E. Beaufort. Autor na četných svých
ceslách po Tatrách dostatečně poznal tamní kraja
lid, aby dovedl o něm zajímavě vypravovati. V přítom-
ných devíti povídkách líčí většinou život lidu v Ta-
trách slovenských i polských. Líčí jednající osoby
širokými, rázovitými rysy nepouštěje se do složitých
psychologických rozborů, nýbrž znázorňuje vnitřní
duševní děje jednáním a chováním svých osob, čimž
vypravování jeho nabývá náležité soustředěnostia
tím získává i na účinnosti. Způsob vypravování auto-
rova jest svižný, zajímavý a napínavý.
* Otto Faster, Velikán Velikánovič. Několik
kapitol ze zápasů malého člověka. Nakl. Hejdaá
Tuček. Zákulisí literární jest rovněž zajímavé, jako
zákulisí divadelní a kdo je líčí, má již z předu značnou
čáku úspěchu. Ve přítomném románku líčí autor pro-
středí mladých literátů velmi věrně a názorně,
mnohdy až drasticky, různě ty drobné žárlivůstkya
intriky, jež vznikají všude tam, kde vznikají kruhy
a kroužky, i starého, cynického, lenivého cizopasníka.
jenž ničeho nedělá a přece získává hmotných úspěchů.
Vypravování dost napínavé, ale chybí tu přece nola
jež teprve činí knihu skutečným dílem uměleckým
* Ant. Pochop, Devaterník čili devět pohá-
dek. Knihovna českých dětí, sv. I. Nakl. Zem. ústř
sp. jednot učitelských, v komisi Jos. Ra-
šína. Pohádky pěkně zosnované, s jemným poroz-
uměním, co mladé čtenáře dovede vskutku pobavit.
Jsou svěže vypravovány, poučné bez vtíravé morálk
a vyznamenávají se lehkým slohem, jaký jest dílem
toliko vážné práce. Autor dovedl se vyhnouti nudně
plochosti, kterou mnozí považují za nezbytnou pod-
mínku dětské literatury, jež nesmí vybočovati z mez
vytknutých číta nkou.
Havlasa
E Beaufort
Faster
Hejdaá Tuček
Antonín
Pochop
Jos
19
article
Z českých listů.
* Slovanský přehled má článek »Padesát lel
práce Aleksandra Nikolajeviče Pypina«, jenž stár
jsa 21 let, před padesáti lety počal svoji literární
činnost a hned na počátku došel uznání. Článek
Přehledu oceňuje jeho práci vědeckou i publicisti-
ckou a vyčítá řadu hlavních jeho literárních děl.
* Ve Věstníku českých professorů J. Kabelik po-
dává zprávu o prvním časopise středoškolském v Ra-
kousku a jeho původcích. Časopis ten vyšel r 1818,
slu! »Časopis k prospěchu času přiměřených oprav
na gymnasiích« a redaktorem jeho byl Josef Jung.
mann. Zajímavé jsou opravné snahy studia středo-
školského, v něm Jungmannem i spolupracovniky
jeho projevované.
* V paedagogických Rozhledech věnováno květ-
nové číslo literárním studiím o Komenském. F. Dr-
lina plše o něm jako o zakladateli vzdělání lido-
vého, F. Čáda o významu jeho Informatoria pro
škoty mateřské a J. V. Novák o osudech jeho Di-
daktiky.
* V českém Časopisu historickém J. Goll píše
podrobný rozbor díla Arnošta Denisa a oceňuje jeho
význam. O oné části jeho díla, jež jedná o nové
době, praví Goll: »Právě toto 19. století dějin če-
ských vypsal Denis netoliko o nás, nýbrž také pro
nás; zdá se, že na nás při tom myslil nejvíce. Rada
jeho, i když nám není příjemnou, má tím více býti
respektována; v mnohých věcech může on býti ob-
jektivnější než my sami.«
V Osvětě K. Kálal pokračuje ve svých výz-
vách o pěstování českoslovanské vzájemnosti. Pod
titulem »Neustávejme!« vyzývá horlivě ke styku se
Slováky a k činné jich podpoře. Podává stručný
přehled toho, čeho nejvíce je potřebí, jak v literár-
ním, tak v obchodním styku a kde hmotná podpora
největší by přinesla užitek.
Čtenář.
Nikolajevič Pypin
J Kabelik
Jung
Jungmann
Komenský
F Čáda
J V Novák
J Goll
Arnošt Denisa
Goll
Denis
K Kálal
Slovák
20
article
* Časopis turistů přináší v posledním květnovém
svém čísle Isochronickou mapu Čech o
Václava Nového, v naší zeměpisné literatuře
naprostou novinku. Na mapě, provedené velmi di-
skretně různými tóny téže barvy, a rozdělené v různá
pásma, poznáš na první pohled, jak jest které místo
časově od Prahy vzdáleno tak, že místům vzdále-
ným stejně přísluší totěž pásmo. Pokud víme, exi-
stuje podobná práce toliko jediná, mapa univ. prof.
Tenka, však německá, pro celé Rakousko a zasta-
ralá. Mapa pana Nového sdělána jest dle nejnověj
ších jízdních řádů a doprovázena je instruktivnín
článkem.
Ze slovanských listů.
* Polský tisk pln je nekrologů zvěčnělého
literárního historika Petra Chmielowského
Sotva byl jmenován (po celoživotním snažení!) pro-
fessorem literatury na universitě lvovské, už po ně-
kolika měsících smrt zklála ho do hrobu. Narozen
r. 1848 na Podolí, vystudoval universitu varšavskou
a nabyl doktorátu filosofie v Lipsku. Živil se redakto-
rováním. Když zmařeny naděje, že bude jmenován
professorem na universitě varšavské, uchýlil se do
zátiší zakopanského, kde žil v zimě, v létě. Zde
vznikla jeho veliká díla literárně-historická, jeho mo-
numentální, šestisvazková „Historya literatury pol-
skiej“, „Nasi powiešci o pisarze,“ „Nasza literatura
dramatyczna“, „Kobiety Mickiewicza, Slowackiego
Krasiňskiego“ a j. Roku 1903 jmenován professorem
university ve Lvově, přijat s enthusiasmem, leč pouze
7 měsíců přednášel. Plicní neduh podryl jeho zdraví
Polská věda ztrácí v něm nejmocnější svůj pilíř.
profesor
Tenk
Petro Chmielowski
Isochronicka
Čechy
Praha
Rakousko
Podolí
Lipsko
Lvov
Kobieta Mickiewicza
Slowackiego Krasiňskiego
21
article
* Biesiada literacka otiskuje obsáhlý
životopis Chopinův od F. Hoesicka. V posledním se-
šitě je vřelá vzpomínka na prvního učitele hudby, jejž
Chopinovi dali, českého hudebníka ve Varšavě use-
dlého, Vojtěcha Živného. Jeho žáci psali o něm pa-
měti. Byla to typová figurka, milovník pitky a ta-
báku, populární skladatel tanečních kusů. Se svým
žákem Chopinem skládal dohromady. Chopin hrl
fantasia a Živný je notami zachycoval.
* Ruský tisk vřele oslavuje jubileum 25let
literární činnosti knížete Dimitrije P. Galicyna. Psával
z počátku za pseudonymem Muravlin. Již na lyceu
uveřejňoval verše, brzo obrálil na sebe pozornost
sbírkami novell a romány ze života ruské jeuness
d'orée. Dnes jeho sebrané spisy obsáhnou více než
18 velkých svazků. Smutný, šedý pás táhne se těmi
r amány a zachmuřuje jich náladu.
* Oblíbený romanopisec ruský A. Lufovo
(Tichonov), jehož poslední román „Tenata“ vyjde
v brzku v českém překladě, začne v létě vydávat
literárně belletristický měsíčník „Maják“.
* Maloruská dramatická literatura utrpěla citelnou
ztrátu úmrtím spisovatele M. P. Starického. Ze-
snulý žil stále v Kijevě a obohacoval co rok malo-
ruské tamní divadlo cennými hrami z lidové sféry
Zemřel ve věku 64 let.
*Petrohradská Akademie nauk byla pověřena
úkolem sestaviti komisi, jež by zreformovala ruský
pravopis. V nejbližším čase bude elaborál podán
ke schválení a veřejně vyhlášen. Všeobecně se soudí
že písm nám zaž bude odzvoněno. Ozývají se však
i vážné hlasy varovné
* Ruská spisovatelka N. Luchmanová, jejíž
některé povídky vyšly i v českém překladě (veselohra
„Nůž mě ženy“ hrána v Pištěkově divadle), odebrala
se na dálný Východ, kde z bojiště zasílá zprávy
Petěrsburpské Gazetě. Je to první ruská žena, jež
zastává úkol válečného dopisovatele.
Chopinův
F Hoesick
Chopin
Živný
Živná
Dimitrij
Galicyna
A Lufův
Tichonov
Starický
N Luchmanová
Varšava
Kijev
dálný východ
Pištěkův divadlo
Petěrsburpský Gazeta
22
article
* Polák Przewalski, učastník madekonského
povstáni zhynul sebevraždou. „Novoje Vremja“ želi
jeho smrti, ježto Przewalski byl z nemnoho Poláků
— slavjanofilů, ochotných ke smíru s Ruskem a hlá-
sících se hrddě k velké rodině Slovanstva. Mnohé stati
v duchu tomto uveřejňoval „Slavjan. Věk“ i jiné
ruské listy.
* Varšavské divadlo „Rozmaitošci vypravilo drama
B. Jaxy-Ronikiera „Záwád“ (Zklamání). Boj dvou
žen c duševně i tělesně churavého pseudobásníka, boj
lásky smyslné a platonické, toť sujet hry. Vitězství
skloní se na stranu lásky ideálně.
* Izvěstija po litěraturě mají důležitou
studii R. Kaupo „Estonské národní básnictví“. Tamtěž
stať o japonském tisku.
* Při moskevském historickém museu zřízeno
bylo zvláštní museum hr. Lva N. Tolstého
jež už dnes čítá velký počet čísel. Vzácné sbírky
rukopisů Tolstého, památek atd. den ode dne se množi
* Slovenski Sokol“ přináší na čelném míst
katechismus sokolský, Tyršův článek: „Náš úkol,
směr a cíl.“
Záhřebský „O bzor“ referuje o zajímavém
soudním sporu mezi dvěma literáty: drem. Krausem
a dramaturgem záhřebského divadla drem. Andričem.
Divadelní referent dr. Kraus špinil všemožně v cizině
chorvatskou literární produkci (hl. v „Das litter.
Echo“), dr. Andrič odhalil nelítostně tohoto pseudo-
chorvata a za několik ostrých výrazů odpovídá ted
před soudem. Důkazy pravdy smetou snad dra. Krausa
Slowianin.
s chorvatské literární scény.
Polák
Przewalski
Slavjan
Rozmaitošek
Záwád
N Tolstý
Tolstý
Kraus
Andrič
doktor
Rusko
JaxaRonikier
Tyršův
Novoj Vremja
varšavský divadlo
Izvestija
Slovenski Sokol
záhřebský divadlo
Krausa Slowianin
23
article
Z cizich revul-
24
article
* V La Revue stěžuje si P. Gsell trpce do
úpadku národního rázu v umění. — Emile Faguee
doplňuje známý až dosud obraz Mme. de Pompadour
novými, zajímavými podrobnostmi.
* Popular Science Monthly obírá se
otázkou, čím zaměstnávají se ženy, jež věnovaly se
práci mimorodinné. Na 1000 žen skoro polovina žen,
(490) věnuje se literatuře; 103 je umělkyň; 91 uči-
telek; 63 žurnalistek; 59 hereček; 43 hudebnie; 27
lékařek; 13 missionářek; 9 bibliotekářek; 5 advokátek;
ostatní věnují se průmyslu a obchodu. V Anglii je
v celku 1249 spisovatelek a žurnalistek, 6433 hereček,
umělkyň 3699, lékařek 212 a učitelek 171.6701
* Ruthenische Revue přimlouvá se vřele
za zřízení samostatné rusínské university. Jsou to
vážná slova nejmenovaného universitního professora.
* Anglická revue Windsor otiskuje podobiznu
a životopis „bulharského“ malíře Ivana „Markvitch-
ky“, v němž kníže Ferdinand bulharský odhalil silný
talent a dopomohi mu ke skvělé karriéře. Bulharský
umělec je Čech, jenž jako Jan Mrkvička narodil se
r. 1856 ve Vidimi u Dubě, r. 1881 povolán za učitel
kreslení do Plovdiva a od té doby v Bulharsku do-
dělal se velkého uznání
* Nejstarší dcera Freiligrathova, pí. Freili-
grathová-Kwekerová, autorka četných literá
ních studií, anthologie „A century of german lyrics?
a j. zemřela právě ve Foresthillu v Anglii, ve stář
59 let.
* Pensijní fond německých žurnali
stů přijal za rok 1903 přes 136.000 marek a vykazuje
se 16.000 čistého výtěžku.
Faguee
Pompadour
Ivan
Ferdinand
Mrkvička
Freiligrathův
Freit
Anglie
Windsor
Čechy
Vidim u dub
Bulharsko
Popular Science Monthnout
Markvitchka
25
article
Bibliografie.
Karel B. Mádl, Josei Mánes, jeho život
dílo. Nakl. F. Topič. Seš. 28. přináší následujíc
reprodukce: »Život na panském sídle«, »Ranní toi-
lelta«, »Na výletě«, akvarely, barevné autotypie
v mědi, »Příjezd hosta«, olej. fotogravura, » Musica«
Prolog. tušová kresba, světlotisk. Mimo to 4 illust
v textu.
Lucyan Rydel, Na vždy. Drama veršem
4 aktech. Autorisovaný překlad Fr. Vondráčka
Repertoir českých divadel sv. 115. Nakladatel F. Ši-
má ček.
Jan Srp. Podrobná mapa král. českého v mě-
řítku 1: 100.000. List 42. Německý Brod. Polná, Ji-
hlava. Nakl. Jaroslav Bur sík. V komisi Burs ík
č Kobout.
* „Lyra“, umělecký leták. Má vyjíti kolem 20
t. m. Cena výtisku 30 h. Čistý výnos určen ve pro-
spěch pomníku Zeyerova. Zásilky a příspěvky p. A
Velhartickému v Říčanech.
Mádl
Josei Mánes
Musica
Lucyan Rydel
Vondráček
F ša
Srp
Jaroslav Bura
Zeyerův
Francie
německý Brod
Polná
Říčany
divadlo svatý . 115
26
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Stará historie. Hra o jednom dějství
Dánsky napsal Johannes Marer. Přeloži
K. Dušek. Režisěr Jaroslav Kvapil. Hra, vlastně
rozmluva, o dvou osobách. Osmdesátiletá ma
trona s dvacetiletou dívčinou, stáři s mládím
mají si co povídat. Stojí za poslechnutí, co
spolu mají. A končí to, rozumi se, smutně.
Klára Helmova jede někam ke příbuzným
na návštěvu. Jede plna chuti a veselosti, jak
už se v mládí jezdívá. Však ji tam také někdo
milý čeká! Cestou se zastavila u své kmotry
staré paní Emmy Thygeronové. Byla ještě malé
děvčátko, když ji kmotra naposledy viděla a po
tváři pohladila. Stará paní nepoznává svou kmo-
třenku. Kdepak! Má tolik kmotřenek, tolik ne-
teří! Tolik jich někdy pohladila po tváři ! A
paměť je už děravá! Také zrak už neslouží
— Jak že se jmenuješ, děvečko ? Emilka
— Ne, Kláral
— Aha, Klára ! Dobře, vzpomínám si už
Tak se semhle posaď! A teď mi něco vypravuj
— Emilko!
A děvče vypravuje a stará paní poslouchá.
A jde jí to v hlavě všecko tak páté přes de
váté! Stará hlava, stará hlava! A občas položi
stará paní otázku: a co pak ten a ten ? . ..
Už umřel, kmotřičko, sděluje děvče. Umřel ! ...
A potom ta a ta? Umřela! Všecko umírá
Lidé neznají, než umírat! Takový je život ! Ta
smrt! Ta smrt!.. . A dívčina mezi řečí se
podřekne. Má se s někým ráda, tam, kam jede
profo se tolik těší!.. . Dej si pozor, děvečko
Dej si pozor! Život je tak smutný!... Ach,
kmotřičko, život je přec tak krásný ! . ..
A divák naslouchá tomu duettu — protiv-
ných hledisk tak těsně sesunutých a má př
tom svoje myšlenky. Divná, melancholická světla
padají odtud do perspektivy všeho žití! ..
Marer
K Dušek
Kvapil
Klár Helmův
Thygeronová
Emilka
Aho
Klár
Dánsko
27
article
Tu se obráti pozornost v jinou stranu
Nějaké listy se našly. Tři sežloutlé dopisy
svázané vybledlou stužkou. Ve starém sekretáři
znenadání se našly. Stařenka se rozčihila. Vzpo-
míná si; obsahují román jejího mládí. Zrada
lásky, bolesť, hryzení svědomí, samovražda
Život je hrozný! Jde to nad síly stařenčiny
Zatmělo se jí před starýma očima, popošla ně
kolik kroků, pronesla několik zmatených slov
a protože všecko umírá, klesá také sama
mrtva . ..
Čekali jsme něco jiného ! Právě to vše
obecné, všelidské, nejvšednější na »staré historii«
života bylo tak zajímavo ! Romantická historka
stařenčiných »tří listů« už je zvláštní případ
Vymyká se z čáry, odvrací pozornosť od vlast
ního thematu.
Paní Danzerová podala pěknou studii po-
kročilé staroby. Tvář, způsob, pohyb, výslovnost
vše samý příznak sešlosti, rozvalina ducha i těla,
žalostné hroucení se něčeho, co kdysi kypělc
životem.
Slečna Dostalova mluví i předčítá tonem
co možná prostým, otevřeným a to je nejvýraz-
nější známka mládí.
Pokojík se starým sekretářem je náladově
osvícen starou lampou.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes hraje
se popivě veršovaná aktovka »Dceruška ho
stinského« od Karla Maška, s damami Grégro-
vou a Krapilovou a pány Mošnou, Innemanem, Vo-
janem. Vávrou, Želenským, Viesnerem, Hašlerem
Matějovským, Raičem a Steinsbergem; režii má
dramalurg p. Kvapil. Po té hraje se taktéž poprvě
Irancouzská veselohra »Obeň v dívčím ústavě-
od Theodora Barriěra se sl. Sedláčkovou j. h. a pp.
Danzerová
Dostalův
Mašek
Mošna
Inneman
Vávra
Želenský
Viesner
Hašler Matějovský
Raič
Steinsberg
Kvapil
Barriěra
Sedláčkův
národní divadlo
28
article
Vávrou, Matějovským a Sedláčkem, jenž má zároveň
režii. Ke konci provedena bude Marerova aktovka
»Stará historie«. — Zejtra odpoledne o před
stavení pro studentstvo hráti se bude Smetanova
opera »Braniboři v Čechách«. Zejtra veden
bude premiéra francouzské aktovky »Médocké
vinice« od Tristana Bernarda a kromě té sehrány
budou aktovky »Dceruška hostinského«a
»Oheň v dívčím ústavě«. —- Na neděli odpo-
ledne určena je Vrchlického tragedie »Knížata
a na večer Smetanova opera »Libuše« jako před-
stavení na oslavu Jana Kollára, jehož ostatky budou
převezeny do Prahy. O sv. Janě hráti se bude od-
poledne Jiráskův »Jan Žižka«, večer Smetanova
opera »Čertova stěna«. — V úterý provedena
bude velká baletní pantomima »Olim« od Nováka.
s hudbou Kaanovou. — Včerejší představení »Čer
tovy stěny«, pořádané ve 20. výročí úmrtí Be-
dřicha Smetany, mělo ráz v pravdě slavnostní. Do-
sud zneuznávané poslední dílo mistrovo zaskvělo se
v nové úpravě a novém nastudování v nelušené
kráse. Dojem představení byl velkolepý a nálada
hojně shromážděného obecenstva přímo radostná.
Po jednotlivých aktech nebylo potlesku konce, všichni
solisté bezpočtukráte vyvoláni a po druhém dějství
musil se na vytrvalý potlesk objeviti i chef opery
pan Karel Kovařovic, jehož příchodem na seénu po-
tlesk ještě stupňován. Radost z úspěchu dlouho ka-
ceřovaného díla jevila se i na výkonech orkestrua
operních sborů, jež byly rovněž obdivovány. Skvělá
výprava a šťastné rozluštění scénické přispěly ne-
málo k velikému úspěchu večera, jímž bohdá za-
sazen tento dosud nedoceněný klenot Smetanovy
tvorby trvale v repertoire Národního divadla. Běheu
představení odevzdána byla dědici Smetanovými
chefu opery panu Karlu Kovařovicovi skvostná palma.
Vávra
Matějovský
Sedláček
Marerův
Smetanův
Tristan Bernard
Vrchlický
Libuše
Kollár
svatý
Jana
Jiráskův
Žižek
Novák
Kaanův
Kovařovic
Čechy
Praha
Be
Smetanův opera
Olima
národní divadlo
čertův stěna
29
article
Nejbližší reprisa »Čertovy stěny« bude v pondělí
sv. Janě a to opět mimo předplacení, a třetí před
stavení na Boží Hod svatodušní.
+ Lidové divadlo »Urania« v Praze—VII. Jako
44. hra v předplacení hraje se dnes po páté fran
couzská komedie »Nervósní ženy«, jejíž každé dosa-
vadní provedení obecenstvem hlučně bylo aklamo-
váno. Hru napsali E. Blum a R. Tochě. Přeložil
B. Frída. Režisér Boh. Kovář. Hlavní úlohy hraji
dámy: Košnerová, Balákova, Bitrmanova, Vejvodova
a pp. Kovář. Haasen, Pražský. Začátek o 7. hodině
večer. Po divadle dostatečný počet vozů elektrické
drahy. — Zejtra hraje se: »Hubatá holka«. Fraška
se zpěvy. Napsali A. Engel a J. Horst. Představení
to pořádá spolek vojenských vysloužilců arciv. Al-
brechta v Praze—VII. Začátek o 3/48. bod. večer.
Cenz míst poloviční.
+ Z kanceláře smíchovského divadla. Dne
hraje se ve prospěch pana kapelníka Mars Reymon-
dův vaudeville »Reservistka« s hudbou Rogerovou
Titulní úlohu zpívá pp. Mař. Zieglerová. V ostatních
hlavních úlohách jsou zaměstnány dámy: Hadrbol-
cová, Kubíková, Kaucká a pp. Charvát, Kubík ml.
Lier, Edl, Kaňkovský a Strobach. Režisér Josel
Kubík.
+ Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech.
Dnes hraje se jako lidové představení za poloviční
ceny: »Študenti a Grisettky«. Obraz mravů paříž-
ských o 5 odděleních, dle H. Murgera vzdělal J. B
Kühnl. Zejtra je lidové představení za poloviční
ceny po 26.: »Kněžna Pepička«.
Jana
E Blum
B Frída
Kovář
Balákův
Bitrmanův
Vejvodův
Fraško
A Engel
Rogerová
Zieglerová
Kubíková
Kaucká
Charvát
Kubík
Lier
Edl
Kaňkovský
Strobach
Josel Kubík
Král
H Murger
Kühnl
Pepička
čertův stěna
Praha
lidový divadlo
Haasen
smíchovský divadlo
Pištěkův lidový divadlo
Nervósní žena
Reymondův vaudeville
Reservistka
31
article
Hudba.
Hudba.
+ Pěvecká zkouška na společné sbory ke slav-
nému pohřbení ostatků Jana Kollára určené, koná
se dnes v pátek přesně o 8. hod. večer v sále kon
viktském za řízení hudeb. skladatele p. Karla Pospí-
šila. Připraveny buďte noty Prausova »Chorálu Čechů-
a Vašákova »Milosrdný«. Pěvectvo pražské, sdružené
v Ústř. jednotě, dostav se v plném počtu a podepi
vyložené kontrolní archy, jež otištěny budou ve
»Věstníku«. Po zkoušce důležitá schůze užšího vý-
boru. — Dvořákovu fondu k vydávání levných hu-
debnin věnoval dále zpěv. spolek »Škroup« v Praze
20 korun.
+ »Hlahol“ pražský má dnes v pátek zkoušku
o 6. hod. po dámy a o 7. hod. več. pro pány ve vý
stavním sále »u Štajgrů«. Cvičiti se budou sbory
které zpívány budou při převezení ostatků Kolláro
vých. Účasť všech členů velenutna, jelikož přístoy
na radnici bude pouze na vstupenky, které v dnešnl
zkoušce členům rozdány budou.
+ Z Blatné. Zpěvácký spolek »Úslavan« v Blaln
provedl ve středu dne 11. t. m. v děkanském kostel
v Blatné k uctění památky zesnulého místra dra. l.
Dvořáka, čestného člena spolku »Úslavana«, zpívan
requiem s »libera« a »salve regina«, za přítomnos
zástupců městské rady, úřadnictva státního, želet-
ničního a soukromého, dam z odboru Nár. jednoij
pošumavské, deputací spolků voj. vysloužilců a j.
za účasti hojného počtu obecenstva z Blatné.
+ Z Nového Bydžova. Místní odbor Nár. jednoty
severočeské pro Nový Bydžov a okolí pořádá v s-
botu dne 14. května 1904 v zále »Na kopečku« kon-
cert ve prospěch feriální osady za účinkování sl.
Eleonory Rihové, p. Frant. Koláře z Pardubic, učitel
p. Boh. Čížka a řed. kůru p. Václ. Kubišty. Začálei
určitě o 8. hod. večer. Předprodej lístků obstaráp
Frant. Bukovský, knihkupec na náměstí.
Kollár
Karel
Prausův
Čecho
Vašákův
Škroup
doktor
Dvořák
Rihová
František
Kolář
Václ
Kubišta
Bukovský
Praha 20
Blatná
Nový Bydžov
Nová Bydžov
Pardubice
Hlahol
32
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ze soudu sborového.
Práva mlékárny. Před čtyřčlenným trestním se-
nátem za předsednictví vrch. rady pana dra. ryt
Patery projednáván včera případ, jenž nespadá do
kategorie případů, u trestního soudů obvyklých, B-
želo o porušení ochranné známky pro parní mlé-
kárnu ve Vysočanech, zanesené v rejstříku obchodní
a živnostenské komory a byl pražský mlékař pan
Josef Rejsek obviněn, že plnil mlékem láhves
ochrannou známkou zmíněné mlékárny a prodával je
potom v těchto nádobách. Při líčení potvrdili svědci,
že u obžalovaného nalezli řadu láhví již vyprázdně-
ných a k čistění připravených a že na nich nalezala
se ochranná známka žalujícího závodu. Obžalovaný
bránil se tím, že láhví těch užíval ke přelévání
mléka dováženého mu odjinud a že pak z nich
mléko v krámě naléval svým odběratelům přímo do
nádob jimi samými přinesených, nabízeje kromě toho
důkaz několika svými odběrateli, že vůči nim vý-
slovně prohlásil, že neprodává mléka z Vysočana
že neuváděl tudíž svoje zákazníky nijak v omyl
původu zboží onoho. Soud rozhodl nicméně v jebo
neprospěch a odsoudil mlékaře k 50 kor. pokuty,
pro připad nedobytnosti do vězení na 5 dnů. Za-
stupcem žalující mlékárny byl pan dr. Vejvar
z Karlina, obžalovaného hájil pan dr. Klim ent,
doktor
Patera
Rejsek
Vejvar
Karlin
Klim
Vysočany
živnostenský komora
33
article
Ze soudů cizích.
Ze soudů cizích.
Slální záslnpce a jeho povinnosti. V kruzích
právnických vzbudil nemalý rozruch právě vydaný
nález kassačního soudu o otázce, jaká práva a jaké
povinnosti náležejí státnímu zástupci Podnět k ná-
lezu tomu, jejž rozesílá ministerstvo spravedlnosti
všem soudním instancím, zavdala tato afféra: Sep
vídeňského trestního soudu prohlásil se ve trestn
záležitosti poštovního zřízence, žalovaného pro pod-
vod, nekompetentním, odůvodniv toto usnesení sv
poukazem k tomu, že v činu obžalovaného spočívá
skutková povaha zločinu zneužití úřadní moci, jehož
stíhání je vyhraženo porotě. Proti tomuto rozhodnutí
podalo státní zastupitelstvo zmateční stížnost, kter
čelil zástupce obžalovaného protispisem, v němž do-
vozoval, že souhlasí s výrokem senátu a popíral,ž
by státní zastupitelství mělo právo, proti jeho vůli
užívati opravných prostředků. Kassační soud, pokui
běželo o jádro sporné otázky, zmateční stížnosti ne-
vyhověl, prohlásil však, že státnímu zástupei
právo k podání stížnosti příslušele.
V důvodech nálezu se mimo jiné praví: „Byť i do-
slvně znění § 282. tr. ř. nevylučuje výklad, že státní
zástupce oprávněn je zmateční stížnost ve prospěch
ohžalovaného podati jen s jeho svolením, odporuje
názoru tomuto processuální postavení státního žalobce
spočívající na zásadě legality. Státní zástupce není
výhradně a pouze žalobcem a ještě měně zástupcem
obžalovaného, rozhodně však náleží tato instance
k úřadům, jimž jest uloženo zkoumati rovnou měrou
okolnosti, svědčící jak proti obžalova-
nému, tak i v jeho prospěch a třeba-li
hájiti také práva obžalovaného s ve-
škerým důrazem
Kassační soud
34
article
Jak si počínají jinde. V německém Essenu byl
policejní seržant Rupp pro křivou přísahu zatčen
hned v soudní síni a rovnou dodán do vazby. Poli-
cista tvrdil totiž jako svědek při odvolacím líčení
v trestní věci jednoho horníka, jenž prý ho ohrožoval.
že polom útočníka srazil k zemi, ne však jeho holi,
nýbrž svou vlastní šavlí a trval na této výpovědi přese
všecky výstrahy soudcovy. Když ne te další tři
svědci přísežně potvrdili pravý opak, sám státní
zástupce povstal a nařídil, by křivopřisežný
policista neprodleně odveden byl za mříže.
Dozvuky železniční stávky v Maďarii. Z Pešli se
oznamuje: 27. t. m. konáno bude hlavní líčení pret
členům stávkového výboru železničního personálu. Ža-
loba zní na zločiny vzpoury v úřadě, poškození stát-
ního majetku a veřejného násilí.
Zajímavé dva procesy vyřízeny těchto dnů zem-
ským soudem v Postupimi. Bývalý dvorní maršále
prince Bedřicha Leopolda, šl. Luck, jenž před ne-
dávnem šel do výslužby, žaloval prince na zvýšení
pense. Pochodil dobře: výrokem soudním bude
nucen princ od nynějška platiti Luckovi 12.000 mare
ročně. — Ve druhém případě domáhal se major hr
Königsmark soudní žalobou uznání, že je mu obec
povinen řádně vypláceti 14.000 marek ročního pří-
davku a každému jeho dítěti dáti do vínku 10.000
marek, jak se byl zavázal žalujícímu svému synu
před jeho sňatkem. Také tu vyhověl soud žalobě
přiřkl žalobci 60.000 marek náhrady.
Rupp
Bedřich Leopold
Luck
Königsmark
Essen
Postupim
35
article
Syn — netvor. Pro ohavný zločin pohnán byl
10. t. m. 22letý natěrač Jan Schubert před porolu
v Saské Kamenici. Schubert, jenž pro různé nepre-
vosti byl již trestán, následkem rozháraných rodin-
ných poměrů opustil dům otcovský a ve špatné spe-
lečností zkazil se nadobro. 13. února pohádal se večet
s otcem a za ránu rákoskou, jež na jeho hřbet do-
padla, odemstil se otci svému ostřím sekery, jíž pak
krví zbroceného dobil. Aby hrůzný čin nevyšel přel-
časně na jevo, uložil surovec mrtvolu olcovu do po-
stele, a přikryl ji šatstvem tak, že jí viděti nebylo.
Celý týden neměl také nikdo tušení o krvavé tragedi
Zlosyna nehryzlo zlé svědomí ni za mák. Zvrhlos
jeho dosáhla tě míry, že v téže posteli, na které ležek
tlicí již mrtvola ubitého otce, spal zcela klidně a ž
do světnice, jež byla dějištěm bestiálního jeho zlo-
činu, přivádel svou milou na táčky... Teprve když
rezklad mrtvoly pokračoval, odejel netvor do Dráždan
a odtud poslal několik pohlednic na adresu zavraždě-
ného otce, v domnění, že tím podezření od sebe od-
vrátí. Plán tento však se mu nezdařil, naopak, uvedl
pátrající úřady na pravou stopu. Schubert, který př
líčení choval se zcela lhostejně, odsouzen byl k do-
životnímu žaláři.
Schubert
Dráždan
36
article
Věstník živnostenský a dělnický.
Věstník živnostenský a dělnický.
* Ze státní průmyslové školy v Praze. V nedeli
dne 8. května t. r. konána byla slavnost zakončerí
roku školního školy pokračevací pro řemesla stavebni
a mechanicko-technická při státní průmyslové škol
v Praze za přítomnosti záslupců zemského výboru,
místodržitelství, obchodní a živnostenské komory, obn
pražské, Jednoty průmyslové, členů školního výboru.
společenstva a spolků živnostenských i jiných hosl
Reditel ústavu, vl. radr p. Černý, uvítav přítomné
a vzpomenuv loňské oslavy čtyřiceliletého trvánl
školy, podal zprávu za minulý školní rek, z niž vy-
jímáme: Na školu pokračovací přijati byli celkem 623
žáci, z nichž 257 mistrů a tovaryšů, ostatní učňové.
Vyučování dělo se 37 učiteli, ponejvíce professory
ústavu ve třech třídách o 9 odděieních a kromě toho
v 18 bězích odborných; průměrná návštěva činila, aě
letos rušivě působila stagnace v oboru strojnickéma
slávka truhlářská, předce průměrně 90%; do konce
školního roku zůstali 544 žáci, z nichž prospělo 49
a to tak, že 248 z nich dostalo se odměny neb ve-
řejné pochvaly; ředitel vytknuv na základě lěchto výe
sledků zdravý rozvoj školy, poděkoval konečně všem
činitelům, již o ni péči mají. Jménem těchto zástupce
zemského výboru, posl. Václav Němec, vyslovil po.
těšení z rozkvětu školy, poukázal zejmena k potěi-
telnému zjevu, že první pokus s praktickým výcvikem
učňů v dílnách ústavu, jakožto doplňkem vyučován
Černá
Václav Němec
Praha
státní průmyslový škola
živnostenský komora