1
masthead
Ročník padesátý třeti.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek II. září 1913.
Praha
4
article
ranní a večerní listy
předplácí se
V Praze v administrani
Ma měslo
a čtvrt ista . . . . 8 K —
s dvají donáškou
šste
šivrt lsta . . . . 7KE
ve fllálkácho
na měsle .... 1 K Bo
Poštou.
a měsle, . . . .
na čtvrt lsti . . . . 9 K 80Dk
s dvojí zásilkoe
na měsle
na sevrtísti : . . . 8
Pošta
Dk
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
» přílohou pro venkov o 12 stranách
Praha
6
article
Krotké odmítnutí nezaslou-
žené výtky.
Krotké odmítnutí nezaslou-
žené výtky.
Včera bylo tomu čtrnácte dní, co do-
stavili se němečtí poslanci dr. Bachman
Knirsch, Krützner, Pacher, Roller, Schrei-
ner a Wolf k ministerskému předsedovi hr
Stürgkhovi, aby mu jako deputovan
chomutovského opposičního „Volkstagu
ztlumočili stížnosti a požadavky Němcí
v Čechách.
Přes čtyři hodiny trvala slovní jejick
„půtka“ s ministerským předsedou, ale
z referátů samých německých listů byla
patrna lichost a jalovost německých stíž-
ností; týkaly se hlavně působnosti místo-
držitele knížete Thuna, na něhož měli ně-
mečtí kohouti tak s vrchu, že přímo jeho
sesazení požadovali; a potom „českého“
složení c. k. správní komise, kterou po-
znamenávali buď jako pouhý nástroj Thu-
nův, buď jako holou kopii suspendovaného
zemského výboru!
Hraběti Stürgkhovi nebylo věru za
těžko odbýti tu přehnanost i zunitost ně-
meckých nářků a žalob. Zastal se s velikou
rozhodností jak kn. Thuna, tak i c. k.
správní komisse. Odpověděl prý Němcům
doslovně: „Dosud nedošly vlády žádné
stížnosti na působnost c. k. správní komis-
se. Vláda tudíž nemůže v příčině jejího se-
stavení zakročit. Ostatně uložila vláda ne-
jen jejímu předsedovi hr. Schönbornovi,
nýbrž také úřadníkům správní komisse za
povinnost, aby zachovávali nejpřísnější ob-
jektivitu.
doktor
Bachman
Krützner
Pacher
Roller
Wolf
Stürgkh
Thun
Němec
Schönborn
Čechy
Knirsch
Schreiner
7
article
Ale na tom hr. Stürgkh nepřestal,
nýbrž dodal prý ještě:
„Zřízením správní komisse docíleno
rychlejšího vyřizování agend, kdežto za
úřadování zemského výboru byla se
nahromadila přímo neuvěři-
telná hojnostrestů.“ („Eine gerade
zu unglaubliche Menge von Restanten.“)
Tento kámen těžké úřadní důtky vr-
žený ministrovou rukou po nedávno mocí
odstraněném výboru zemském vzbudil
ovšem v Čechách nemalou sensaci. Tím
více, když nedávno teprv bývalý nejv.
maršálek zemský kn. Ferdinand Lobko-
wicz, louče se s úřadnictvem zemským, tak
uznale byl pochvaloval jeho vzornou hor-
livost, pili a přesnost ve svědomitém ko-
nání služby. — Také nikdo z kompetent-
ních a v zemské správě obeznalých čini-
telův nemohl veřejnosti ničeho stvrdito
„hromadách přímo neuvěřitelných restův“
v kancelářích výboru zemského, a proto
každý žasl nad nevysvětlitelnou křivdou.
jaké se tu vůči bývalému výboru zemské-
mu jako celku, tak i vůčí úřadnictvu zem-
skému ministerský předseda z čista jasna
dopustil. Nebylo lze jinak hádat, nežli že
byl kýmsi zúmyslně špatně informován
o skutečnosti, že stal se obětí mystifikace,
a to tak obmyslné, že dal se jí svésti ku
takovému paušálnímu veřejnému ob-
vinění a pokárání nejvyššího samospráv-
ného úřadu v království Českém.
Očekávalo se tudíž s napjetím, brzo-l
a s jakou rozhodností ozve se proti mini-
sterské důtce jak býv. nejvyšší mar-
šálek zem., tak i nynější předseda hr
Vojtěch Schönborn, jenž sám býval
tušíme přes čtvrt století stále přísedícím
zemského výboru a náměstkem již za
zvěčnělého kn. Jiřího Lobkowicze.
Také památky tohoto vzorně pilnéhoa
svědomitě přísného nejv. maršálka zem-
ského slušelo se, trváme, ujmouti proti té
Stürgkh
Restanten
Lobko
Schönborn
Lobkowicz
Čechy
8
article
„přímo neuvěřitelné hojnosti restův nahro-
maděných“ prý týmž úřadnictvem zem-
ským, které byl většinou on do služeb
zemských povolal a s nímž od r. 1871 až
do své smrti pracoval. Avšak čekali jsme
marně den za dnem, týden za týdnem na
patřičnou odezvu toho neb onoho z obou
nejpovolanějších svědkův, zatím co kra-
jinský německý tisk škodolibě opálal mi-
nisterskou důtku, dělaje z ní hroudy po-
šklebkův, jimiž házel po „zvrhlém hospo-
dářství“ („Misswirtschaft“) v bývalém
„českofeudálním“ výboru zemském.
9
article
Konečně včera — tedy po úplných
čtrnácti dnech teprv pozvedl předseda c.
k. správní komisse pan hrabě Vojtěch
Schönborn hlasu svého, aby vydal
svědectví pravdě. Dle officiosní zprávy
nám dodané, ke konci včerejší schůze c. k
komisse správní hr. Schönborn pro-
mluvil takto:
„Vzhledem k tomu, že úvah, které
posledním čase uveřejněny byly v různých
časopisecho úřadování zemské-
ho výboru království Českého
použito bylo v kruzích poměrů ne-
znalých na újmu výtečné pově-
sti úřadnictva zemského, jež
z míst nejpovolanějších opěto-
vně uznána byla za plně odůvod-
něnou, pokládá president zemské
správní komise království Českého jako bý-
valý přísedící a náměstek nejvyššího mar-
šálka v zemském výboru za svou povinnost
na základě své více než 26leté zkušenosti
prohlásiti, že úřadní činnost úřadnict v
zemského byla vždya vkaždém ohle-
du vzorná a že — jak ke cti úřadnictva
s obzvláštním důrazem sluší vytknouti —
zcela stejnou zůstala též za ny-
nějších změněných poměrů. Zá-
stalo-li snad při ukončení úřadní čin-
nosti posledního zemského výboru a v době
přechodní k novým poměrům v někte-
rém oddělení služebním více nevy-
řízeného materlálu, než za pomérů
pravidelných, lze příčinu toho hledati vý-
hradně v nesnázích politických
a finančních, kterými úřadní činnost
bývalého zemského výboru v poslední době
trpěla.
Schönborn
10
article
Při poměru v jakém se ociťuje p. před-
seda c. k správní komisse ke vládě, bylo
ovšem bývalému přísedícímu hr. Vojtěchu
Schönbornovi nesnadno, vyvracet přímo
J. E. pana ministerského předsedu s jeho
nezaslouženou důtkou, a proto vyvracel
jen „různé časopisy“ a „kruhy poměrů
neznalé“. —
Na vrub této fatální situace služební
spadá asi též závěrečné to „snad“ páně
Schönbornovo, jímž připouští, že při ná-
hlém smetení zemského výboru dne 26.
července t. r. zůstalo snad v někte-
rém oddělení služebním více nevyřízeně-
ho materiálu, než za poměrů pravidelných.
což lze vysvětliti výhradně nesnázemi po-
litíckými a finančními, s nimiž bylo posled-
ní dobou výboru zemskému zápoliti.
Nevíme, kterého oddělení by se to tý-
kati mohlo, ale zábavné by bylo, kdyby se
tak na zejtří cítil dotčena — pan dr.
Urban, který, jak notoricky známo,
nejtěžších krisích finančních prodléval mí-
sto v Praze na říšské radě ve Vídni, a ne-
dostavoval se přese všechno volání zem-
ského výboru v čas do schůzí, kde šloo
nejdůležitější finanční operace, nýbrž ne-
chával se zastupovati nezasvěceným do
materiálu náhradníkem p. Leglerem. To
bylo by věru nejveselejší tableau z celé
té Stürgkh-Schönbornovy stí-
nohry...
Ale proč mlčí bývalý nejv. zemský
maršálek kn. Ferdinand Lobkovic?
Schönborn
Schönbornův
doktor
Urban
Lobkovic
Praha
Vídeň
11
article
Vždyť při odchodu svém přece ujišťoval
že nevzdává se politické činnosti. On by
mohl přece vůči špatně zpravenému mini-
sterskému panu předsedovi na obranu dů-
stojnosti bývalých přísedících zemského
výboru a úřadnictva zemského mnohem
svobodněji promluvit, ba měl by takovou
statečnou obhajobu pokládat za svou čest-
nou povinnost.
Vzpomínáme tu bezděky na jednoho
z jeho předchůdců, na prvního nejv
zemského maršálka, jenž byl hned po
oktrojírce Schmerlingovy ústavy z 26. úno-
ra 1861 postaven v čelo sněmu království
Českého. Byl to hrabě Albert Nostic. Když
nadcházelo první výročí únorovky, chtěl
samolibý otec její, ryt. Antonín Šchmer-
ling, aby památný den jejích narozenin
byl po celé říši okázale oslavován. Leč
vyjma zarytých německých centralistů ni-
komu za ten rok únorovka nevloudila se
v srdce tak, aby se z trvání jejího radoval
Nejméně pak nám Slovanům a národu na-
šemu.
Schmerlingův
Nostic
Šchmer
Slovan
12
article
Slovem slavnost únorovky zůstala
obmezena výhradně na kruhy úřadní, v ná-
rodech utrpěla za to všude dokonalé fia-
sko. To popudilo ješitného, všemohoucího
ministra státního ryt. Antonína Schmer-
linga tou měrou, že počal udílet důtky kde
komu. Tak neváhal dáti výraz své nevole
i českým biskupům, že nenařídili všu-
de bohoslužby na oslavu únorovky, a toli-
kéž nejv. maršálku zemskému, že
nepodepsal adressu děkovací,
na níž byl se usnesl tehdejší německý zem-
ský výbor (v němž my měli pouze dva pří-
sedící!) — Schmerling žádal hr. Alberta
Nostice důtklivě za vysvětlení. Ale hrabě
Nostic odpověděl mu na ručest veřej-
ným listem, že nemůže se odhodlat, aby
chování své vysvětloval, neb jen docela
slova k svému ospravedlnění ztrácel; že
následkem projevené pochybnosti o své
loyalnosti nemůže déle podržet důstoj-
nost svou co nejv, maršálek a předseda
sněmu. Nemůžeť prý se odhodlat
k tomu, aby náhledy své učíni
buď bezvýminečně závislým
od kruhů vládních, aneb, aby při-
pustil, by jako nějaký vládní úřadníl
v jednotlivých případech k zodpoví-
dání potahován byl. — Statečná
odpověď ta stačila, aby pyšný Schmer-
ling se zastyděl a celou věc jako nedo-
rozumění urovnal. —-
Tomu je ovšem již přes půl století. —
Schmer
Schmerling
Nostic
13
title
Politický přehled.
15
article
Ministr spravedlnosti v Chomutově.
Ministr spravedlnosti v Chomutově.
Jak již sděleno, navštívil ministr sprave-
dlnosti dr. Hochenburger na cestě z Plzně
„zemskou obhlídku“, jak Němci říkají své
chomutovské výstavě i zúčastnil se slavnost-
ního banketu sjezdu německých průmyslníků
Přítomnosti jeho použil posl. Pacher k na-
rážce, politicky velmi pikantní. Vítaje jménem
německých poslanců sjezd německého průmy
slu, ujišťoval jeho zástupce, že němečtí po-
slanci jsou ku práci ochotní a odmítal zodpo-
vědnost za neplodnost parlamentu, od jiných
zaviněnou.
Německá výstava v Chomutově nepo-
chybně prý přispěje k tomu, aby pánům ve
vídeňských ministerstvech, kdež
německé kraje v Čechách prý jsou příliš málo
známy, zjednala jasno o tom, že tyto kraje
jich lid mají právo na své určení a samosprá-
vu. Přání průmyslníků a živnostníků, aby na
ně byl vzat zřetel případnou reformou zem-
ského volebního řádu, budou prý němečtí po-
slanci rádi zastávatí, úplně uznávajíce vysoký
doktor
Hochenburger
Němec
Pacher
Chomutov
Plzeň
Čechy
16
article
význam průmyslu. Že ministr spravedlnosti
šl. dr. Hochonburger jest přímo vybraným
adresátem takovéto apostrofy, o tom není
nejmenší pochyby. Je tak úplně mužem Pache-
rova programu o samosprávě „Deutschböh-
men“, že v české části Čech jest ministrem
spravedlnosti pouze pro soudní budovuv
Plzní a pro trestníci na Borech, mimo tuto
posvátnou půdu svého resortu vystupovalv
Plzni i na celé cestě českými Čechy v do-
minu nejpřísnější zapřené, kterouž ihned od-
hodíl, jakmile překročil rozmezí na mapě krá-
lovství vytýčené výborem pro rozdělení Čech
Co by na ministra Hochenburgera přišlo a kdy-
by bylo možno uskutečniti provincii Němců
v Čechách pouhým nařízením ministra spra-
vedlnosti, dnes už by ji naši Němci dávno
měli. Svými výnosy jazykovými ukázal s do-
statek, jaké představy chová o jazykovém
právu v „německé vlasti“ v Čechách, o níž
mluvil také purkmistr Storch. Právě z té pří-
činy jest nutně zapotřebí nových jednání o
vyrovnání v Čechách a neodlučitelné od něho
úpravy jazykových poměrů u zeměpanských
úřadů v království, aby zkorigovány byly ju-
stíční omyly Hochenburgerovy a německá
vlast v Čechách stala se vlastí také českým
jejím menšinám.
doktor
Hochonburger
Pache
Čo
Němec
Storch
Hochenburgerův
Čechy
17
article
Němečtí agrárnící a Volkstag.
O stanovisku německoagrární strany k za-
mýšlenému prý „německému národnímu shro-
máždění pro Čechy“ vyjádřil se jistý vůdčí ně-
mecký agrárník, že se jeho strana ovšem ne-
postaví proti zřízení organisace, kteráž by
mohla zájmům němectví v Čechách býti ku
prospěchu, avšak musí prý se vynasnažiti, aby
uvnitř této organisace nabyla vlivu přiměře-
ného významu strany agrární. Agrární strana
německá nemůže prý dopustiti, aby se dala,
jak tomu již několikráte bylo, od ostatních
stran majorisovat. V organisačním statutu pro
„národní shromáždění německé“ vykázáno
venkovským obcím příliš nepatrné zastoupe-
ní. Tři agrární členové organisačního 24člen-
ného výboru musí dostaviti se před nejbližší
jeho schůzí do porady agrární strany, kde
jim budou dány určité direktivy pro jich jed-
nání v tomto výboru. Podle všeho jim bude
uloženo, aby v organisačním výboru prohlá-
sili, že jich další setrvání v něm
bude učiněno závislým na tom, bu-
de-li straně německoagrární při-
znáno veto.
Čechy
18
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
Bar. Skerlecz a chorvatská koalice.
Orgán chorvatské koalice, „Pokret“, rea-
guje na některé zprávy o chystaném řešení
chorvatské krise, jež byly uveřejněny v „Zei-
tu“ a „Pester Lloydu“. „Pokret“ potvrzuje, že
zprávy ony nejsou přesné a jsou spíše proje-
vem přání svých autorů. Chorvatsko-srbská
koalice — píše „Pokret“ — prohlásila, že
prvou podmínkou rozřešení krise jsou svo-
bodné volby a že může pracovati spo-
lečně pouze s těmi stranami a skupinami, kte-
ré vyjdou ze svobodných voleb. Padnou tu na
váhu ovšem i osobní vlastnosti zvo-
lených. S bar. Skerleczem koalice vůbee
nemluvila o žádné kooperaci s jakýmikoliv
unionisty a také není pravda, že by byla u
nějaká úmluva koalice s některou unionisti-
ckou skupinou. Podobně nesprávné jsou no-
vinářské zprávy o různých podmínkách řešení
krise a spíše prý se podobá, že pocházejí o
osob, které by rozřešehí krise nejradějí pro-
táhly.
Pokud jde o železniční pragma ti-
ku, sděluje nejmenovaný člen koalice, že
ani nenapadlo diktovati uherskému parlamen-
tu, jak má tuto otázku vyříditi. Koalice bude
ovšem za všech okolností trvati na tom, aby
se napravily křivdy, spáchané na uhersko-
chorvatském vyrovnání z r. 1868 a tedy také
na změně železníční pragmatiky. Nebude to
Lloyd
RakouskoUhersko
19
article
V drobném prodejlr
ranní číslo a sobě
sa
vašerní
lk
Ve Bliálkách na venkové
ranní čislo
večerní .
. . sb
Inserátv
plati se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijíma
administrace v Marianské ul., a
Tam nacházeji se táš
redakce. Mskárna a oxpediee
„Národních Listů“
Eukopisy se nevracsi
20
article
však činiti z nějakých důvodů strannických,
nýbrž v zájmu Chorvatska a jeho státní po-
spolitosti s Uhrami. Proto koalice očekává,
že v otázkách těch nalezne porozumění jak
u vlády uherské, tak i v uherské veřejnosti.
Patriarcha Bogdanovíč.
Patriarcha Lukián Bogdanovič, o němž
není už pochybnosti, že v Gastýně utonul, na-
rodil se r. 1867 v Báji, vystudoval v Karlov-
cích bohosloví a v Rábu práva. Na pokyn své-
ho blízkého příbuzného, patriarchy Branko-
viče, dal se r. 1891 postřihnouti za mnichav
Beočíně, r. 1897 stal se administratorem osi-
řelého biskupství budínského a koncem téhož
roku, jsa teprve 31 rok stár, zvolen bískup-
skou synodou za biskupa budínského. Po
smrti patriarchy Brankoviče byl r. 1908 jme-
nován administrátorem karlovecké metro-
polie. Církevní sněm srbský, ač věděl, že
Bogdanovič je vládním kandidátem na stolec
patriarší, zvolil za patriarchu vršeckého bi-
skupa Zmejanoviče. Wekerlova vláda však
volbu jeho nedoporučila k sankci. Sněm zvolil
pak biskupa báčského ševiče, ale tento se
vzdal sám volby, věda, že potvrzen nebude.
Bogdanovíč
Lukián Bogdanovič
Brankovič
Wekerlův
Chorvatsko
Uhry
Karlov
Rába
21
article
Tu tehdejší radikální sněmovní většina, vi-
douc, že patriarchou bude jen Bogdanovič,
dala se do vyjednávání s vládním kandidátem
a když slíbil, že bude hájiti církevní samo-
správy, postará se o nový klášterní řáda
bude ze svých velikých příjmů odvádět 2095
na církevní a školské národní účely, dala mu
při nové volbě své hlasy. Za deset dní byla
jeho volba panovníkem schválena.
„Zastava“, orgán radíkální strany srbské,
píše o Bogdanoviči: Při instalaci slíbil, že ve
ve všem přidrží autonomných řádů a bude
pracovati v dorozumění s národem. Ale slibů
nedodržel. Naproti vládě byl poslušný do
krajnosti a každý její rozkaz plnil bez odmlu-
vy. Zavedl synodální statut bez sněmu a tím
zavinil zrušení srbské církevní autonomie. Při-
jal úřad královského komisara v srbské cír-
kevní autonomii. Slíbil, že bude pracovat pro
národní osvětu, ale naváděl srbské obce, aby
se domáhaly státní subvence pro školy a tím
své školy pomaďařily. Dal dokonce své pože-
hnání k založení maďarského pravoslav-
ného biskupství v Uhrách. Z národního fondu,
do něhož měl platit 20% svých příjmů, vy-
půjčil si opět 120.000 K, které bude musit za-
platit jeho nástupce. Veliké byly jeho hříchy
— dodává „Zastava“ — a není divu, že přišlo
hryzení svědomí . .
„Budap. Tagblatt“ má dnes zprávu, žev
Pešti si už vyhlédli nového patriarchu. Má
jím prý býti temešvárský biskup, Jiří Letič.
stejně oddaný maďarské vládě, jako býval
Bogdanovič. Je mu nyní 41 let.
Bogdanovič
Letič
Uhry
Pešť
Z národní fond
Zastava
22
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Otázka srbsko-černohorské hranice.
Od několika dní objevují se v novinách
telegramy o „srbsko-černohorském sporu“ o
hranice. Aby se české obecenstvo neobávalo,
že z toho hrozí nový úraz slovanské myšlence.
nutno prohlásiti, že tu skutečně nejde o žádný
spor a rozpor zásad, jako bylo mezi Bulhar-
skem a Srbskem, nýbrž pouze o dohoduo
tom, má-li město Prizren s okolím 590 čtv.
kilom. připadnouti Srbsku nebo Černé Hoře.
Ani na jedné, ani na druhé straně nejeví se
tu „hlad země“. Úvahy, které zdržují rozře-
šení prizrenské otázky, jsou jiného druhu.
Aby Prizren připadl Černé Hoře, pro to
mluví důvod čistě idealný. Českému obecen-
stvu je dobře známa píseň krále Nikoly „Onam“
onamo“, již složil bez mála půl století tomua
jež se stala heslem jeho panování jemu osobně
i všem Černohorcům. Verše:
„Onam onamo da vidju Prizren,
ta to je moje, doma ču do
po desítky let nadychovaly všechny Černo-
horce a všechen srbo-chorvatský národ. Toto
Bulhar
Prizren
Srbsko
Prizren
Černá hoře
král Nikola
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Fresky Reinerovy ve Zbraslavi.
Reinerova výstava je přede dveřmi.
Bude novou revisí jeho díla, a byť snad i ne
úplnou, přece jen nutnou. důležitou a ne
bezvýslednou. Za doplněk k originělům do-
stane se jí v dobrých fotografiích, nově po-
řízených, dostatečný počet mistrových fresk.
K těm vždycky hlavně, ne-ki jedině, upínala
se všechna pozornost a přece ani tent
svět Reinerův není ještě znám v celém svém
rozsahu, ani co do zjištění, ani co do hod-
nocení. Nebyly dosud zkontrolovány všechny
údaje jeho starých biografů, aniž prohledány
jiné fresky, zda-li některé z nich nepatři
také do jeho díla. Monografie J. Kampera
se ani do těchto otázek nepouštěla. Ke staré
zprávě o freskách v bývalém klášteře na
Zbraslavi přičinil J. Kamper jen otazník, po-
chybující o jich existenci. Byly pouze nepří-
stupné v knížecím zámku, ale zachovalé
v první svěžesti a téměř neporušené, aspoř
pod některou povrchní vysprávkou, kterou
bylo možno snadno odstraniti. Hrají svými
barvami na stropích komnat a síní druhdy
opatských v bývalé prelatuře, kterou roku
1825 přeměnil kníže Oettingen-Wallerstein
na zámecké sídlo a tak zabránil zkáze,
kterou vzala budova konventu. V té řádili
barbaři s neuvěřitelnou surovostí tak, že
celý vnitřek zničili. Velikou síň zkrálov-
skou» zanechali nám podobnou monumen-
tální udírně, až se srdce svírá. Malby na
stropě a stěnách, obrovských rozměrů, roz-
bité, začazené a spálené dlouhou žhavou
bezohlednou prací varny cukerní rafinerie,
na niž tuto barokní velkolepost přeměnili
Reinerův
J Kamper
Zbraslav
24
article
snad se jednou aspoň z části podaří přivést
k novému životu. Do té doby nemožno
z nich co určitého vyslabikovati. Naděje do
budoucnosti lepší a už nedaleké tu je.
Z rukou cizineckých a ničivých přešel bý-
valý klášter bílých mnichů do pietních
opravných rukou domácích. Nový majitel.
pan Cyril Bartoň ryt. z Dobenína, dal už
sejmouti ledabylý a neúhledný povlak z pre-
latury, zevně i vně, a nyní je také konvent
na řadě, aby se vrátil cele do podoby
stavu, v jakém jej zbraslavští mniši 179
byli nuceni opustiti.
Prelatura téměř skromně stojí vedle im-
posantní architektury konventu, díla Maxm.
Kaňky, která už v ničem nepřipomíná středo-
věkou klausuru, jejíž místo zaujala. Mnišské
řády po pohromách války třicetileté a ko-
nečném vítězství katolicismu, zvedají se na
roveň velkému panstvu. Z trosek a spáleništ
vyrůstají klášterní zámky veliké rozlohou
i architekturou, která celá dýše zdravím bo-
hatého baroku. Všechen jejich umělecký ruch
všude přímo horečný, uvádějí opatové, vysoké
mysle, v pohyb jako v závodění se svět-
ským panstvem. Nejlepší umělecké síly do-
mácí dovedou si vybrati a zaměstnávati
Jejich podnikavost není o nic menší nežl
nákladnost, s jakou ji řídí, obracejíce na ni
sumy stejně obdivuhodné, jako je umělecká
produkce jimi vyvolaná. Netušili, jak blízký
je konec. Byli přesvědčeni, že pracují pro
šťastné, dlouhé věky. Skoro všechny klá-
štery v Čechách mění se na rozhraní sedm-
náctého a osmnáctého věku v řádové paláce.
z nichž mnohé reforma josefinská s chladnou
myslí odevzdala úžasné zkáze.
Na Zbraslavi se spokojili s malým a
nevzhledným kostelikem, ale mniší s opatem
usadili se v zámeckých budovách. Zahladili
Bartoň
Max
Dobenín
Kaňk
Čechy
Zbraslav
25
article
všechny stopy starého kláštera. Jen v pre-
latuře možno tu onde vyšetřiti, že nové
rostlo na starém třemi slohy a že Kaňka
pevnou rukou staré zbytky sevřel a podro-
bil svému dílu.
Severní frontou v prvním patře jde
enfilada šesti prostorných komnat. Střední
je už velký sál. Opatové odtud měli stále
před očima krásné a vlidné panorama žírné
roviny v rámci řetězů chlumových a se
stříbrnými širokými stuhami řek. Dva pokoje
k východu mají jinou, mladší výzdobu nežli
ostatní. Hrubý rokokový štukový ornament
na stropě vroubí dva obrazy pestře tvrdých
barev. Ostatní čtyry stropy jsou, jedním slo-
vem, znamenité kusy umělecké dekorace.
jejíž štukatury v bohaté hravosti, vytvořené
rukou delikátního virtuosa, vroubí velká pole
obrazová. Krouží kolem nich, obepínají je-
jejich vykrajované plochy, rozvíjejí svoji orna-
mentiku, prokládají ji polo světskými a polo
nábožnými alegoriemi, jejichž čistotná bělost
dává tím důrazněji vynikati koloristním sym-
foniím maleb.
J. Q. Jahu praví, že Reiner maloval ve
zbraslavském opatství »sál«. To by byla
velká prostřední místnost. Reinerův mono-
gram nalezá se v obraze místnosti vedlejší
a všecky ostatní vykazují tutéž ruku kon-
cepční, tutéž silnou, virtuosní, ale nikde se
vysmekávající kresbu, tutéž energickou
zdisciplinovanou škálu barevnou, tutéž tech-
niku štětcovou. Hlavně týž společný rys
dekorativné pompesnosti, kterou prodchnuty
jsou jak silné plastičnosti forem tak jejich
podtrhávané gesto; jak efektní sklad dra-
perií tak slavnostní akordy purpurů a zlato-
žlutých šatů a výzdob; jak mocné sloupové
a obloukové architektury, tak vábná krají-
nová pozadí měkce nadýchaných kovu
Kaňka
Jah
Reiner
Reinerův
26
article
Obrazy v posledních dvou pokojích, líčíc
nášvtěvu Marie Terezie 1743 na Zbraslavi
působí skoro surově a brutalně vedle této
bujné a přece jen mocně ovládnuté síly ve
vypjatém zbarmonisování.
Opat Theodor ze Schönfeldu (1738 až
743), který preláturu postavil a konvent vy-
zdobil, dal zde Reinerovi malovati první hi-
storii kláštera a umělec s ní zacházel ne-
jinak než jako Diepolo s historií Friedricha
Barbarosy ve Würzburgu. Zdálo se mu úplně
dostatečným, jestliže předepsané mu scény
architekturou a krojem postavil jen do vzdá-
lenosti jednoho století před sebe. Historické
ilusí tehdejší stačil úplně tento malý odstup
časový. Archaeologických skrupulí nebylo.
Klášter zbraslavský měl nejen svoji
historii, nýbrž také svojí kroniku, v níz
první opatové vypsali počátky velmi ve-
vrubně. Ale opat svému malíři z ní ne-
předčítal. Konfrontujeme-li kroniku s fres-
kami, shledáme, že se všude rozbíhají.
Fresky ji sice docela neodpirají, avšak ne-
přiléhají k ni. Reiner nemaloval historií
nýbrž legendu o vzniku kláštera zbraslav-
ského, její volnou, do šíře rozvedenou para-
frasi, pověstí zbásněné podání, jaké skoro
každý klášter tou dobou opakoval po svých
předchůdcích. A tato legenda v obrazích
Reinerových nedospěla ani ke konci. Opat
i jeho malíř zemřeli v jednom roce.
V prvním oválu král Václav II. pluje na
loďce po Vltavě, s opatem, hledaje místo
pro klášter. Nebe je blankytné a lehké
obláčky po něm plynou. Hory do dálky se
barví. Druhý obrazi král vychází z paláce
na lov s hafany, červenými pážaty. Krásný
den nad Havlínem porostlým bledým lesíkem,
v němž objevuje se bílý jelen na místě
budouciho kláštera. Císterciák upozorňuje
Marie Terezia
Theodor
Reiner
Barbarosa
Reinerův
Václav II
Havlín
Zbraslav
Schönfeld
Würzburg
Vltava
27
article
krále na toto zázračné znamení. Kraj je ne-
obyčejně půvabný, plný vzdušného kouzla,
a jeho klidná silueta dává s močneu přímo-
čarou architekturou v popředí a se silnou
plastikou a barevnou energií osob dvojzvuk
Reinerovi vlastní a zde obraz, který v řadě
stojí nejvýše i nad hlavním středním o dvou
scénách v jednom okolí, z nichž přední
vykládají za vlastní darování Zbraslavi
cisterciakům. Než právě při ní vyrůstají
pochyby, zdali šedobradý monarcha na
zlatém trůně s dvojhlavým orlem a s císař-
skou korunou na hlavě, vůbec je ještě
Václav II., jehož tvář a podoba se v jedno-
tlivých obrazech vůbec mění. Ale zasedání
vvětského a duchovního panstva pod moc-
ným rudým baldachynem, souzvuk červeně
a zlata na jedné a bělí a černí na druhé
straně, vážnost celé akce s přídechem baro-
kové theatrálnosti a zvučnost akordu svědčí
o plné síle umělecké. V. V. Reiner v těchto
malbách stojí stále na výši svých fresk
v kostele sv. Kateřiny. Ne tak již v posled-
ním stropě, kde král s opatem přihlížejí
s okna barokního paláce vyhotovu u jeho
paty. Postavy polonahých svalnatých rybářů
nejsou stejné jakosti v kresbě; mniši gesti-
kulují na prázdno, barvy procházejí obrazem
bez radosti a zapadají do mrtvé toniny.
Zda se tu nepřihlašuje únava nemoci, která
mistra schvátila?
Opat Adam Aysl byl nucen vybrati si
nového malíře. F. Balko dokončil obrazovou
výzdobu kláštera zbraslavského a až dojde
na očistné práce k freskám v konventě, bude
možno usouditi, jaký podíl mu v ní přesně
náleží a zdali také v Královské síni kláštera
jsou ještě jaké zbytky Reinerova umění.
K. B. M.
Reiner
cisterciak
Václav II
V V Reiner
svatý . Kateřina
Adam Aysl
Balka
zbraslavský
Reinerův
Zbraslav