ekou barevnou značkou a dodává, že o tom věděli všichni úřadníci, že tedy žádný z nich nemohl být uveden v omyl. Dr. Karlach že snad o věc také věděl, ač — jak myslí Kohout — byl by prý přísně zakročil, kdyby bylo bývalo ve všem jasno. Přes to však má Kohout za to, že bez vědom starostova se záležitosť neděla. Obhájce dr. Zítek: Mohla taková knížka do- stati se v oběh a přijíti pak také do jiné záložny? Co bylo by se pak stalo?? Obžal.: Byli bychom musili knížku tu vyplatit, aby nevzniklo podezření že ji nemůžeme vy platit. Předseda: Jak byste to byl provedl v knihách? Obžal.: No, zanesl bych to jako zá- lohu, později splatnou. Předs.: Nu, u vás v záložně byl sice už tak velký pořádek, ale tohle bylo přece trochu silné! (Hlučná veselost.) Celá věc je vůbec proti stanovám, neboť se půjčilo místo 10.000 zl. 70.000 zlatých. Ty knížky zmizely? Obžal.: Ano — to jest: záložna jich nemá. Obhájce dr Zítek: Myslíte, že paní Živná zná podstatu té knížky? Předs.: Tuto otázku nemohu pří- pustit. Obžalovaný má vypovídat o skutečnostec a ne o domněnkách. Vždyť je možno, že by se po případě mohl dopustit urážky na cti! (Pohnutí.) Otázky po manipulaci v záložně kladou obžalo- vanému také pp. dři. Klumpar a Sebesta. Obžal.: Když byl větší nával, tak se ta mani- pulace vynechávala a zanášelo se to tam třeba až třetí den. Obhájce dr. Kliment: Vy jste nevypomáhal nikdy v likvidatuře od r. 1897? Obžal.: Ano, ale v řídkých případech, jen když byl větší nával. Obhájce dr. Kliment: Jak to bylo s poštou? Pamatujete se, že byla tak nepořádně otevírána, že se jedenkráte stalo, že v koši na papíry nalezena obálka se zaslaným obnosem peněz? Obžalovaný se na to nepamatuje. Drozd se při tom usmívá a kývá hlavou, jako by chtěl říci: I pamatuje, pamatuje — ale nechce se pamatovat.

Jak to bylo za Karlacha? Znalec p. Kafka táže se obžalovaného při po- všechné otázce o fingování vkladů, zdali se tak dálo již za předsednictví Karlachova? Obžal: Pokud vím, bylto tehdy jen případ se Skrejšovským, který tehdy dokazoval Karlachovi přípisem, že před valnou hromadou vložil do směnečného portefenillu za 600.000 zl. směnek, jež třetího dne po valné hromadě vrátil na rychlo fingovaným dluž- níkům Přikročeno k otázce falšování bilancí. Na dotaz předsedův ani v tomto směru necít se obžalovaný vinným. Předs.: Ale vy jste se tak trochu v předběž- ném vyšetřování přiznal. Kdy vám bylo známo, že záložna jest passivní? Obžal.: To bylo v roce 1877, když se přišlo o nějaké peníze v Černošicích a u bar. Neubauera. Předs.: Byly vám známy schodky v zasta- várně? Obžal. (vrtí hlavou): Nel Předs.: V přípravném vyšetřování řekl jste však něco zcela jiného. Pamatujete se, co jste říka Ortovi, když vyhrál los a dával hostinu? Tenkráte jste ho prosil sepjatýma rukama slovy Ortáčku, prosím vás, dejte ty peníze do záložnyl Obžalovaný kroutí záporně hlavou a po- pírá to- Předs.: Proč jste mu domlouval, aby ty pe- níze uložil do záložny? Musil jste míti k tomu přičiny? Obžal.: Já jsem ho jen tak prosil — Jen služební poměr . .. Předs.: Jaký pak byl poměr mezi vámi Ortem? Obžal.: Prosím, mezi námi byl jen čistě slu- žební poměr. V soukromém životě jsem se s Ortem nestýkal a také jsem jen o jeho privátních záležito- stech věděl tolik, že je bohatý. Domníval jsem se to po výhře losu a pak, že jeho jmění se páčí na čtyrt millionu, podle jiných na půl millionu zlatých. Předs.: Přijímal jste také od něho dary? Obžal. otálí s odpovědí, pak nesrozumitelně něco povídá, že to byly jen takové drobné novoroční presenty.

Vzpomínka na nebožtíky. Předs.: Znal jste Romana Čáslavského Obžal.: Ano. Byl u nás úřadníkem a pak, když jsem šel na dovolenou, stal se najednou, bez mého vědomí, nějakou protekcí účetním. Já jsem se tomu vzpíral. A ten byl příčinou defraudací. Předs.: Ale vždyť vy jste byl s Čáslavským v kollegiálním poměru? Obžal.: Ne prosím, to není pravda. Předs.: Vždyť jste byl s ním v Plzni, kde vás z defraudovaných 150 zlatých častoval. Obžal.: To mě právě poučilo, že mám co dě- lati s darebákem. Předs.: Čáslavský, když od vás odešel, dostal místo v malostranské záložně, kde defraudoval ob nos přes 8000 zlatých. Jak byl obnos tento hražen? Obžal.: Nevím. Co Čáslavský odešel od nás víc jsem s ním nemluvil. Předs.: Ta škoda byla zaplacena ze svatováclav- ské záložny. Ale co je při tom nejhezčí, on bral od vás, resp. od Orta jakousi pensi 720 zlatých, která spíše vypadala jako umlčovací peníze za něco, o čem Ani o passivitě záložny nsvěděl. Předs.: Vy jste nevěděl ničeho, že je záložna passivní? Obžal.: Nevěděl jsem určitého nic, já jen se to domníval. Předs.: Ale předseda Drozd to věděl prý od vás již v r. 1879? Drozd zdvihá prst levé ruky, jako by se hlási o slovo; pak se obrací k obhájci dru. Dvorskému a jev nepokoj. O bžal. se nepamatuje, že by byl předsedov cos podobného řekl. Předs.: Jak to bylo tehdy s revisí? Jednalo se tenkráte o tom na říšské radě, aby peněžní závody podrobovány byly povinné revisi a i u vás to způ- sobilo rozruch. Obžal.: Ort tehdy řekl, že by se to musilo všechno spravit důkladně a povídal, aby se o tom raději před výborem nikdo nezmiňoval, sice že by se nám celý výbor rozutekl. (Hlučná veselost.) Já to tedy řekl jen starostovi.

Drozd zase zdvihá prst, hláse se o slovo, krout hlavou, sešpuluje pysky k úsměvu, jímž odpírá, že mu to Kohout řekl. Předs.: Řekl jste, že byly nepořádky v zasta- várenském oddělení a opět se mluvilo o revisi Obžal.: Ort mi řekl, abych se o tom nikomu nezmiňoval. Předs.: Tedy jste věděl, že záložna je passivní Jak jste mohl vydávat bilance, v nichž vykazován zisk? Vaší povinností bylo říci, že záložna je passivní Jakým způsobem jste bilance sestavoval? Obžal.: Prosím, to se dělo tak. Já s Frühaufem přenášel položky z denníku do sborníku a pak jsme je s Ortem přenášeli do hlavní knihy. Bila nce vlastně sestavoval jen Ort. Vzal si to vždycky domů a přinesl to už hotové. Předs.: Byly ty bilance správné? O bžal.: Byly. Drozd se usmívá a vrtí hlavou, že ne. Předs.: Ukázalo se, že ne; byly falšovány vykazován uměle zisk, ačkoliv byl deficit. Kdo vedl hlavní knihu? Obžal.: Prosím, to vedl jen Ort. Předs.: A vy. Obžal. Ne, ne. Předs.: Povězte nám, jak to bylo v r. 1902 s falšováním té položky 74.000 na 274.000? Přidělala se dvojka , .. Obžal.: Prosím, ta bistorie byla takhle. V roce 1902, krátce na to, když Ort zemřel, přišel P. Ky selka do zastavárenského oddělení. Tenkráte řek jsem Frühaufovi, aby tam před těch 74.000 připsa dvojku. To bylo z těch důvodů, že paní Ortová řekla, že to všecko vyrovná, tak jsem chtěl ze šetrnosti — — — Předs.: Při bilanci z r. 1901 je při jedné po- ložce napsáno 66.640 K. To jste si připssli, poně- vadž celá tato položka je falešná. Obžal.: To se stalo, prosím, před léty, dávno před tím, to nebylo v r. 1901 — — Předs.: Když jste sestavoval tu bilanci, musi jste k vykázání výnosu udělat aktiva větší než passiva — Obžal. mlčí.

Předs.: Kdo odevzdával bilanci starostovi ? Obž a l. : Já. Předs.: Co se s ní stalo pak? Obžal.: Předseda ji předložil správní raděa výboru. Předs.: Věděl jste, že bilance je falešná a přece jste to neřekl a předložil ji ke schválení. Obžal.: Já ji nikdy nepodepsal. Myslil jsem, že při delším trvání záložny se stav spraví a že se to všechno vyrovná . .. Předs.: V přípravném vyšetřování jste se při- znal, že víte, kde byla passiva a aktiva. — Řekl jste starostovi, že byla bilance falšovaná. Drozd kývá hlavou. Obžalovaný mlčí na tuto otázku. Předs.: Vy jste dělal bilanci v letech 1899 1900, 1901. Obžal.: Ano. V r. 1898 jsem ji však nedělal protože jsem byl nemocen. Předs.: Co se stalo, když Ort zemřel? Objovy překvapeného Kohouta. Obž.: Šel jsem do zastavárny, abych upravil cenné papíry. Tu jsem shledal, že je defraudo- váno. To mne náramně překvapilo, poněvadž jsem se domníval, že Ort je bohatý člověk, že má na čtvrt millionu jmění a že toho nemá zapotřebí být nepocti- vým. Také všichni úřadníci to na mně pozorovali. jak jsem byl překvapený. Vzal jsem do rukou pokladniční knihu a tu jsem shledal, že jen v r. 1902 dělala defraudace 19.000. Ty peníze Ortová zaplatila a řekla, že to všechno ještě vyrovná, a proto jsem tenkráte z ohledu na ní dal tu dvojku připsat! Pak ale přišli kanovníci Kraip la Kyselka a tu shledáno, že schází tuze mnoho. Předs.: Jak jste přišel ze služeb záložny? Obžalovaný váhavě: No — — tento — — byl jsem propuštěn. Předseda připomíná mu na to vše, co při- znal v přípravném vyšetřování. Obžalovaný omlouvá svou vinu tím, že prý myslil, že nechybuje, poněvadž doufal, že se to všecko nějak urovná že se stav nějak spraví — — Drozd při tomto doufání kývá hlavou, jakoby chtěl říci, že také doufal — — Předs.: Nepozoroval jste nikdy v knihách žádné rasury?

Obžal.! Prosím, to v instrukefch ne- máme. (Hlučná veselost.) Předs.: Je pravda, že každý den Ort za vás platil? Obžal. kývá rozpačitě hlavou, že ano. »Vždyt měl přece pěkné peníze.« Předs.: Vaše snídaně byly veliké; pili jste víno a pivo, že prý jste byl i v poledne opilý? Obžal.: Já myslím, že to nebylo s tou opilostí tak zlé . . . Ostatně nemohl jsem předpokládat, že to dělá z defraudovaných peněz. Votant dr. Chlumecký: Vy jste tvrdil, že jste knihy neviděl a přece se na několika místech nalezá dle posudku znalců vaše písmo a právě přifalšovaných č,íslicích. Obžal.: To, prosím rozhodně není pravda. Votant dr. Chlumecký: Ale znalci tvrdí, že to je vaše ruka. Obžal.: To není, prosím, možné. Státní zást. dr. Berg: Poskytovalo záloženské oddělení zástavnímu nějaké dotace a jak se to pro- vádělo? Kohout: Na poukázky. Ostatně jsem se o to blíže nestaral. Považoval jsem tyto položky za správné. Účetní znalec p. Maglén dává potom obžalo vanému několik otázek. Obhájce pan dr. Klumpar poukazuje na usta- novení trestního řádu, dle něhož nejsou znalci oprávněni klásti otázky žalovaným jinak nežli pro střednictvím předsedovým. Ohbajce dr. Zítek: Věděl pane řediteli Čáslav- ský o fingovaných vkladech? Kohout: Ano.

Týž obhájce: V r. 1898 jste byl churav Kdo za vás úřadoval? Kohout: Ort s Frühaufem. Týž obhájce: Pan Frühauf prohlížel tedy také knihy a bilance. Musil tedy míti tutéž zodpo- vědnost za stav věci jako vy. Předs. Za to nemohu, že Frühauf není ža- ován. Obžal. Drozd: Dovoluji si podotknouti, že mi pan Kohout první sdělil, že záložna byla passivní za doby Karlachovy. Když jsem mu vytkl, jaké to bylo hospodářství, odpověděl Kohout: »Karlach nás zkazil.« Říkám jen, co vím a nepřipustím jiného tvrzení. Předs. (ke Kohoutovi): Když se mluvilo o zá- lohách v Živnostenské bance, zvýšíl jste položku o 50.000 zl. Nařídil vám toto zvýšení P. Drozd? Obžal. Drozd: Já rozhodně protestuji — — Předs.: Kohout řekl, pane obžalovaný Drozde, že jste mu to nařídil. Obžal. Drozd: Já mám také pamět. Obhájce dr. Dvorský žádá, aby se protoko- lovalo, že oněch 50.000 zl. v záložně skutečně bylo na hotovosti. Kontovalo-li se to na účet hypote nebo směnek, je zcela vedlejší věcí, Obhájce dr. Klumpar: Jak se revidovalo v záložně? Obžal. Kohout: Revidovali Bürgermeistera Krausche. Obhájce dr. Klumpar: V žalobě se tvrdí, že virguloval také Bílý a to světlemodrou tužkou. Obžal. Kohout: Nepamatuji se. Zdá se mi však, že to činil tužkou zelenou. Týž obh.: Pan Bürgermeister byl účetním radou finančního ředitelství. Jaké pověsti se těšil mezi od- borníky? Obžal.: To nevím. Obhájce: A jak pak pan Bílý? Byl také za- svěcen do revise? Obžal.: To nevím též. Obhájce dr. Šlebesta: Pravil jste, že jste bilanci odevzdával Drozdovi a revisorům. Dal jste na jevo někomu z nich, že je falšována. Obžal.: Ne. Týž obhájce: Bürgermeister a Krausche jsou mrtví, nemusíte se báti, že by na vás něco prozradili. Jste toho náhledu, že byli s Ortem smluveni? Obžal.: Účetní komise s nimi smluvena nebyla. (Pokračování.

Nejlepším dárkem

k sv. Mikuláši jsou:

Národní pobádky a báje. Vypravuje Josef Kalenský. Pořadí prvé: Obsah: Slovo k čtenářům. — Pohádka úvodem. — Nová pohádka o Popelušce. — Černá labut. — Zlatý prsten. — Józka hrdina. — Pták loupežník. — Růžový paprsek sluneční. — Démantový trysk. — Král Abram. — Zakletý hrad. — Modrý ptáček. — Vodníkova nevěsta. — Princ Jelen. — Ošizený čert. Krakonošova láska. — Nůž, srp a kosa. — Obr „Aho!“ — Vzteklý švec. — Světluška a čarodějnice. — Mrá- kava. — Vandrák kouzelník. se čtyřmi skvost. malovanými obrázky a orig. malov obálkou. Cena 3 K, pošt. franko o 30 h více, kdo předem pe- níze poštovní poukázkou zašle. Na skladě ve všech knih- kupectvích, hlavně však u nakladatele Rudolfa Storcha knihkupce v Karlině 2191

věděl. Obžal.: To nevím nic. Předs.: Ale faktum je, že ty peníze bral. Drozd kývá k tomu hlavou. Obžal.: Já jsem ale o tom ničeho nevěděl.

To v inštrukcích nemáme ...

Obžal.. Nikdy jsem rasury v knihách neviděl Já jsem vůbec knihy neprohlížel. Předs.: Vy jste vůbec knihy neviděl? Obžal.. Neviděl, prosím, to nebylo m ou povinností Předs.: Ale rozumělo se to přece samo sebou když jste byl ředitelem záložny, že první jste mě vésti knihy v evidenci.

!Světlo, novinka 1909.

Vzduchoplynový stroj „Meteor předčí veškeré stroje cizozemské dokonalostía lácí a vítězí nad stroji acetylénovými, neboť jeho. světlo jest úplně bezpečné a čtyřikrát lacinější! Vy- znamenán stříbrnou medaillí na hospodářské výstavě v Praze. — Prospekty a rozpočty vdarmaj V. roníček závod pro zařiz. plyno- a vodovodů na Vinohradech. 238