V Praze, v sobotu dne 28. listopadu.

K číslu 325 Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h

NARUL Nl oapolední

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K situací. Z Vídně, 28. listopadu. Ve vnitřní po litice je úplné ticho. Lidé, kteří nemají ni kdy pokoj, něco vymýšlejí. K těm ná leží patrně také vídeňský zpravodaj »Bohe mie«, který bájí o nějakých nových pokusech koaličních, kterých účastn jsou prý Čechové, Slovinci, velkostatkáři kon- servativní a jichž účelem je nastoliti regim dra. Bärenreithra. Nevíme, je-li příčinou to- hoto výmyslu nenávist k jmenovanému vůdci německých velkostatkářů z království če- ského, jakou chovají proti němu ve vídeňské »Neue Fr. Presse« a v pražské »Bohemii«, či strach o dra. Körbra, víme však, že mezi Čechy a stranami ostatními o žádné koaliční ministerstvo jeho nejde. Ovšem jest pravdou, o čem pánům z německého tábora patrně není známo nic, že se dějí každý den v parla- mentě za kulisami porady, jichž účelem jest pracovat pro dra. Körbra. Česká universita na Moravé a Němci Z Vídně, 28. listopadu. »Zeit« otiskuje projev brněnského »Tagesbota« o morav ské universitě české. Bylo-li prý úmyslem dra. Körbra řečí, kterou pronesl 17. t. m. a kterou Němce nepříjemně pře- kvapil, přistoupiti k otázce universitní a če- ským požadavkům, nabyl prý nyní přesvěd- čení, že Němci takového postupu nikdy a nikdy nestrpí. Odpor, který se ozval proti jeho výroku, snad jej prý dů- tklivě poučil, že vláda jako ve všech ji- ných otázkách, také v této musí se za- chovati úplně neutrálně a ne smí učiniti ani krok, kterým by pře kročila hranice německých zájmů.

Dozvuk afféry inšprucké Z Inšpruku, 28. listopadu. »Tiroler Bote« prohlašuje za zcela lichou zprávu ital- ských listů, jako by místodržitelský konci- pista Degischer z rozkazu místodržitele byl vyslovil professoru de Gubernatisovi po- litování nad policejními opatře ními, která se musila pro jmenovaného pro lessora učiniti: Koncipista Degischer navštívil sice prof. de Gubernatisa, ale jenom za tím účelem, aby z rozkazu místodržitele ho ubezpečil, že o osobní jeho bezpeč- nost bude postaráno a aby se ho otázal, kdy odjede z Inšpruku. Protirakouské studentské demon strace v Římě. Z Říma, 28. listopadu. K vyzvání mi nistra vyučování (o kterém jsme přinesl zprávu v listě ranním) přednáší na místě prof. de Gubernatis prof. Morselli. Z Říma, 28. listopadu. Po prudkých demonstracích před budovou rakouského vyslanectva (viz lis ranní) studenti se odebrali na náměstí Pincio, kde právě hrála hudba. Studenti ji vyzvali. aby hrála královský pochod ital ský a potom hymnu Garíbaldiovu. Což se stalo. Došlo k bouřlivým pro- jevům proti Rakousku. Policie za- kročila. Když dáno bylo obvyklé znamen trubkou, kterým policie vyzývá shromážděný lid, aby se rozešel, nebylo této výzvy po slechnuto. Policie na to zakročila se vší roz- hodností. Došlo ke srážkám, př nichž četné osoby byly zatčeny Ze všech částí Italie docházej zprávy o nepřátelských proje vech proti Rakousku.

Telegrafické zprávy. Věci uherské Z Pešti, 28. listopadu. (C.-B.) »Uherská telegr. a korresp. kancelář« oznamuje: K ošu- tova strana usnesla se k návrhu poslance Polonyho, že podá sněmovně návrh, aby v ládě projevena byla nelibost a že zašle tento návrh ostatním opposičním poslancům, aby jej také podepsali. Odůvodnění tohoto návrhu svě- řeno posl. Polonymu. Volná opposice usnesla se v dnešní konferenci, že podá návrh, aby místopředsedovi Feiliczšo v projevena byla nelibost. Dissidenti usnesli se, že se v rokovánío branné předloze nezúčastní a že promluví je- nom, budou-li k tomu donuceni. Opposiční po-

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

dání- slanci zaslali bývalému ministerskému předse- dovi Kolomanu Szellovi telegram, ve kterémž ho žádají, aby se ve sněmovně zastal někdejší úmluvy s opposicí ve příčině sněmovních schůzí. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 28. listopadu. »Wiene Zeitung« uveřejňuje nařízení ministerstva financí ze dne 19. listopadu 1903 ve příčině nového u pravení cen domácí továrn soli v prodeji a nařízení ministerstva vnitra ze dne 27. listopadu 1903 ve příčině lékár- nické taxy na rok 1904. Z listin rodiny Humbertovy. Z Paříže, 27. listopadu. (C.-B.) Po dnešní schůzi parlamentní komise pro záležitost rodiny Humbertovy prohlásili členové této komise, že v zapečetěných listinách nie zvláštního se nenalezá, jenom četné dopisy neznámých prosebníků. Nejzajímavějšími jsou prý listiny, týkající se členův rodiny Magninovy, jakož i banky francouzské, kteráž Humbertovým peníze půjčovala. Z ltstin vysvítá prý, že rodina Humbertova se namáhala, aby svedla sňatek dřívějšího před- sedy poslanecké sněmovny Deschanela s jednou dámou rodiny. Rodina Magninova jednala prý dle všeho bez Deschanelova vědomí. Inšprucké události v městské radě terstské.

Z Terstu, 27. listopadu. (C.-B.) V městské radě navrhl městský rada Zanella na zna- mení lásky a sympatie k italským studentům v Inšpruku, aby byla povolena podpůrnému spolku italských studentů v Inšpruku subvence 1000 korun a aby byli svolání zástupci veškerých ital- ských obcí v Rakousku za účelem porady o si- tuaci, nastalé po posledních událostech v In- špruku. Slovinec Rybar protestoval jménem Slo- vinců proti chování se Němců, ale pravil, že Vlachové nesmí si dotud na jednání Němců stě- žovati, dokud sami Slovince utlačují. Místo- předseda Venezian prohlásil, že italští stu- denti v Inšpruku nechtějí zajisté město, jež jim poskytuje pohostinství, italisovati, poněvadž pak by měli Němci plné právo, je ze své vlasti vy- puditi. Návrh byl pak převážnou větši- nou přijat.

FEUILLETON. Podzimní idyllka.

Na pokraji lesa, odkud je rozhled v širý kraj, zejmena do lučin, rolí, rybníků a různých potoků, objevil se muž — ačkoli by název mla- díka skoro lépe slušel jeho zevnějšku. Dejmesi pozor na tohoto muže, vězíť v něm dojista něco tajuplného. Jest od hlavy k patě všecek zeleně oděn a tento oblek jest dosud moderní, ačkoli sluncem místy dosti vybledlý. Muž kráčí si dosti sebevědomě a pevně, na vše strany zrak svůj řídě, zrak bystrý a pronikavý, že je až ku podivu. „Dobrý den!“ ozvalo se mu v ústrety a ná pocestný zbystřil zrak směrem, cdkud se po- zdrav nesl. Ejhle, jak spanilá to dárkyně pozdravu! Dívčina... ano dívčina jarých snů a nadějí! Zelený muž se skoro až zarazil. Pohledl sice laskavě v tento růžný, vlídný výraz tváře, avšak hned na to přeletěl jeho tvář zase chmurný mráček a na čele zůstala mu patrná rýha. Váhal, má-li jíti dívčině dále v ústrety čil se dáti jiným směrem, než ale s rozpaky svými byl hotov, přiskočila k němu dívka a zavěsila se mu v rámě. „Půjdeme spolu, dovolíš, není-li pravda? Vždyť patříme skoro k sobě. Jaký pak je vlastně rozdíl u nás dvou?“ Ještě pevněji se teď k němu přitulila, takže náš bodrý mládec se více ve skráni rděl než ta její růže nachová, co na ňa- dru jí tkvěla. Nepromluvil posud ještě ani slova, mezitím, co dívka jeden proud zpěvů svých už

končila, podobajíc se švitořivé pěnici, jež kol- kolem v křoví hopkala. Konečně se mladík pousmál, právě když laškovný svit slunečka podzimního kmitl mezi nažloutlým a do růžova zbarveným listím stromů a svezl se po vlnách vlasů obou a potom zlíbal jejich líce. Po tomto úsměvu pootevřel ústa, až se rozvinul stejný rozhovor, který nebyl, tuším, k zívání. Ale to trvalo jen chvilečku. Zelený muž prohlížel si nyní s dvojnásobnou bedlivostí dívčinu jarou, srovnával zevnějšek svůj s jejím a zdálo se, že žertík mizel mu se rtů ... Zelený jeho šat prozrazoval mnoho žlutavých míst, zde jako citron, onde jak pomeranč velkých a i za- rdělých, právě jako to listí stromů co se nad hlavami jejich houpá... které by mohl člověk někde lehce spočítati ... ano, to sporé listí, které si zpívá za taktu čiperného větříku pěknou, dum- nou ukolébavku — kdežto mládcova průvodkyně. dívčina jako květ, má jeden jasný květ v řasách svého oděvu.... tisíc třpytných hvězdičekv duši, jež jako jiskry démantů se jedna za druhou na povrch derou . .. Náš milý zelený muž byl nejspíše žárlivým Právě bloudil umdlený jeho zrak krajem — slu- néčko se bylo schovalo a ten kraj byl, bože . . jako on! jako on! — tak prožloutlý, s uslzeným a zakaleným zrakem, s písněmi ptactva z vynu- cených tónů... s květem zasíchajícím — s pa- žitem prošedivělým... s hladinou rybníků olo- věné glasury... a potoků znaveného toku, od- počívajících po minulém reji. — Šťasten ještě, že jeho mladistvá průvodkyně naň nevtipkuje, že tak zářně blýská z ní hvězda za hvězdou k čelu jeho, kde plno je rmutných

snů podzimních... Ne, ne, ona nepřišla sem ho poškádlit, nýbrž osvěžit; ano, toto dítě jarních tuch jest — myslím — mým těšitelem — dumal mládec-podzim, v témž okamžiku, kdy se mu byl znova a znova představil věrný obraz panování jeho... Hu — jak přimhuřoval zrak už! Což pak před měsícem, když ještě bratr jeho, měsíe září, ba i říjen vládl a panoval! Ačkoliv nelibě tehdy nesl, vida, dejme tomu, jak strniska, ještě čiperná a snivá plna karminových husích nožek, skotačivých skoků koz a jehňat, den po dni se ztrácejí.., jak na místě žlutavě ostnatého povlaku objevoval se nahnědlý pruh, až posléz lán vše- cek byl převlečen v týž rudý háv, jenž se na slunce žehu změnil do šeda brzyčko — a teď na ten lán dosedá místo štěbetavých a zvonivých stád leda hejno vran, ba že skře- hotavých vran!. . A dále vzpomíná, jak za vlády bratra „září“ se i les hemžil životem, jak švarný jun a děva s planoucími lícemi se utekli sem, v jeho klín a bylo jim tu tak volno, jako tehdy, když tu jahoda ještě zrála... a při tom padl zrak našeho zeleného muže k lesu, odkud vyšla žena roští nesoucí a za ní dítě s klínkem nasbíraných žaludů ... A kde že jsou ty rybníky, kolem nichž se ještě do nedávna vzduch otřásal, když jemně se za- blýsklo, kouř se vyvalil a padala střelená obět ptačí k zemi... Také jest pryč ta pýcha našich vod? Ba že, namnoze! Protrhané rákosí věštíi tuto jistou dohru — voda šedne a místo svižného ptáka s lesklým peřím letí do vody polekaný „skokan“. Uslzený zrak muže padl znova ke své průvodkyni, v níž poznal nyní najisto svoji — sokyni, ano sokynil Hedva.