Denní zprávy.

— Koalice českých stran mívá v sobotu vždycky svůj slavný den. Tisk radikálních stran přinášívá svá podotknutí a snad jedině těmto týdenním lhůtám možno připisovati, že věc není dosud snesitelně zkoncována a že radikální so- boty přinášívají nevčasnosti. Tak orgán strany národně sociální píše dnes, že na známý přípis radikálních poslanců, zaslaný sdružení stran na říšské radě, dosud odpověděno nebylo, z čehož se dovozuje, že prý tento přípis nepřišel jistým pánům vhod. Když se tato věta v listě národně- sociálním tiskla, byl už dopis a tudíž i vyvrácení takového tvrzení na cestě. Tím splněn také po- žadavek v listě naznačeném tlumočený, aby po- slanci radikální bývali informováni o každém opposičním kroku stran sdružených, jako se to děje mezi německými stranami. Odpověď, jaké se přípisu radikálních pánů od sdružení dostalo, obsahuje vyzvání, aby označili svého zástupce, který má býti zván do společných schůzí. Vý- hrady, jaké národně-sociální list činí, nemají nic co činiti se společným nejostřejším postupem, pro jaký shledáváme také v dnešních národně- sociálních vývodech nemalé nadšení, i týkají se jedině věcí a záležitostí, jichž na radikálních stranách požadovati, sdruženým stranám ani ne- napadlo. Potud bylo by vše v nejlepším pořádku i nezbývá než společnému nejostřejšímu postupu za věc českou přáti nejlepšího zdaru z toho srdce. Čím dnešní mladoboleslavský agrární orgán k di- skusi přispívá, přezíráme s nejlepším klidem svědomí, neboť jest lhostejno, kdo trhl opratí tamější povoz uvedl do příslušných kolejí . ...

— Osobní. (Zvl. telegram »N. L.«) Inženýru stát. staveb ve Slezsku Antonínu Petschanovi při odchodu na trvalý odpočinek udělen titul vrchního inženýra. — Úmrti. V Kostelci nad Orlicí zemřela dne 27 listopadu slečna Antonie Dvořákova, učitelk obecné školy. Ukončila činný a záslužný život po 24letém blahodárném působení na roli školské, po dlouhé a trapné nemoci, v 44. roce věku svého. Pohřeb konati se bude v pondělí dne 30. listopadu o 10. ho- dině dopol. z domu smutku na místní hřbitov. — V Slaném zemřela minulý pátek sl. Marie Stocka- rova z Bernkopfů. Pochována bude v neděli dne 29. listopadu odpoledne v rodinné hrobce na místním hřbitově — Tělesné ostatky Vojty J. Slukova, zvěčnělého člena Národního divadla, přeneseny byly dnes ráno za přítomnosti příbuzenstva z prozatímního hrobu do rodinné hrobky na hřbitově olšanském. — V Neumětelech, okresu hořovického, obci ryze české, zařízena byla filiálka pošty Hostomice-Locho- vice. Ředitelství pošt s neslýchanou bezohlednost zněmčilo i název této ryze české osady, neboť za- slalo filiálce neumětelské razítko s německým ná- zvem »Neumettel«. Tato nová urážka vmetená ve tvář českému obyvatelstvu zasluhuje zvláštní pozor- nosti i kruhů poslaneckých, neboť je zřejmým do- kladem germanisujícího systému, kterým se řídí jistí kruhové pražského poštovního ředitelství proti právu, zákonu i slušnosti. České obce, v nichž po- štovní ředitelství takovéto provokace páše, nemohou nečinně k tomu přihlížeti. Povinnost i čest káže, aby proti násilnostem páchaným na právech českého ja- zyka co nejrozhodněji vystoupily.

— Doprava trestanců. Dnes ráno bylo z Olo- mouce do trestnice na Pankráci převezeno 13 tre stanců. — Mikulášská nadílka byla uspořádána včera odpoledne v mateřské škole v Libní č. 25. Obdaro- váno bylo 86 dívek a 94 chlapců oděvem a obuví. 294 dítky ovocem a pečivem. — V mateřské škole ve Staré Libni čís. 350 obdarováno 50 dívek a 62 chlapců obuví a oděvem a 192 dítek ovocem a pe- čivem. — Zvláštní lov. Před nynější záplavou dne 25 t. m. lovili rybáři kolínští v Labi a v náhonech lab- ských pro kolínský rybářský klub. Při lovu shlédl pomocník rybářský Fr. Jindřich, jak vynořuje se, ovšem velikými nesnázemi asi jsouc nucena, veliká vydra z vody. Mrštnou rukou chytil vydru v týle druhou hned na to za zadek a vynesl zmítajícího a vřeštícího dravce nad vodu. V sevření tomto udržel vydru po celé cestě ku předsedovi rybářského kiubu p. K. Latzlovi ve starém lihovaru, kdež vydra umí- stěna ve zvláštní místnosti. — Je-li to ona vydra, ktera si zahrála se svou rodinou na strašidlo v há- jovně u Labe, jest za svou opovážlivost ztrestána. — Výjev z ulice. Značné shromáždění obecen- stva povstalo včera odpoledne ve Vyšehradské třídě. Do povozu kočího Václava Lebedy z Hradební ulice č. 3, zapřaženi byli dva vyhublí koně, kteří stěží nohy zdvihali a s těžkým nákladem stavebního ka- mene jen zvolna ku předu postupovali. Naproti emauzskému klášteru na svahu ulice podsední kůn vysílením upadl a dlouho trvalo, než několika mu- žům podařilo se koně opět na nohy postavit. Nad používáním vyhublých taheunů obecenstvo vyslovo- valo rozhořčení.

— Při rvačce poraněn. V noci na včerejšek hostinci »na Proutkové« v Husově třídě v Žižkově povstala hádka mezi několíka dělníky a při té pří- ležitosti byl zbit 21letý řeznický pomocník Václa Chlistovský. S četnými krevními podlitinami a modři- nami přišel na žižkovskou strážnici a žádal o lékař- ské přispění. — Životu navrácen. Dvacetiletý zubní technik Václav P., který před několika dny přijel z Mladé Boleslavi do Prahy, pokusil se v noci na dnešek ná- sledkem nešťastné lásky o sebevraždu. Odebral se na Františkovo nábřeží na Starém městě a odtud chtěl skočit de Vltavy, Palinejní hlídka mlndika zadraela na strážníci odvedla. — Nová záložna na záchranu svatováclavsk záložny. Několik sanačních pracovníků s farářem dr. Vondruškou v čele, z touhy, aby všem, kdož hospodařením ve svatováclavské záložně utrpěli škodu, dostalo se náhrady, usneslo se založiti novou klerikální záložnu. Novému ústavu dán název »Če- ská záložna v Praze«, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v Praze. Nová firma byla včera u obchodního soudu protokolována, — Vystěhovalci. Dnes ráno jely Prahou do Ame- riky 3 osoby z Písku, 5 z nitranského komitátua 35 z Podolí a Krakova.

Ze soudní síně. Katastrofa svatováclavské záložny před soudem. (Líčení den čtvrtý.) Líčení dnešní bylo po žádosti jednoho ze zasedajících porotců, v jehož rodině koná se od- poledne pohřeb, zahájeno už o 8. hodině ranní a účastní se ho již znalci účetnictví pp. Ma- glén a Kafka. Účasť v auditoriu je již o časné hodině za hájení velice četná a postupem dalšího dopo ledne plní se lavice i prostor ke stání vůčihledě. Především odbyt ještě výslech P. Drozda, který dostavil se, jak bylo na odulé tváři jeho viděti, v náladě dosti mrzuté. A ještě klerikální časopisy. Předseda: Pane obžalovaný, včera jste nám vysvětloval, že »Katolické Listy« vycházely od roku 1897 a že záložna na ně přispívala. Vy jste dával z dotyčného fondu na časopisy řediteli Kohoutovi každoročnč, jak on udává, 200 zl. na feriální cesty Obžal.: Ne, prosím, uvádím toto: On měl s tím součtem co dělat, prosil mne o nějaký přída- vek — a to je právě nejlepším důkazem, že jsem si nemohl mysliti, že by si byl jinak pomáhal k pe- nězům. Žádal mně o roční příspěvek. Musím upřímně říci. že platy našich úřadníků v celku a zejmena také prvních úřadníků nebyly tak veliké a nákladné a že jsem tedy pokládal za věc slušnou, když mu nějaký příspěvek povolím. Ovšem, za vinu se mně může vykládati, že jsem to výboru neohlásil. Ale já to po- kládal za věc, která je docela samozřejmá a myslil jsem, že netřeba ničeho výboru oznamovat.

Veřejný žalobce: Bylo v účtech o časopi- sectvu vedených vykázáno oněch 200 zlatých? Obžal.: Ano, ano. Ty účty byly ročně předklá- dány a později to revidoval Hercík. Ten to musí dosvědčit. Veř. žal.: Ale Kohout praví, že ty odměny nebyly ani kvitovány. OBžal.: On (Kohouť) se musí ale přiznat, že je dostal. Doložky musí být ostatně v účtech. Veř. žal.: Kohout tvrdí, že jste je neměl z toho fondu brát, ale dodává: „Já je od P. Drozda vzal, pro- tože by je byl dal jinak někomu jinému. Obžal. (resolutně): Já bych mu je nebyl dal kdybych byl mohl tušiti, že by záložna utrpěla škodu. O své újmě jsem mu jich nedal. Výslovně pro- hlašuji, že mne Kohout o to zvlášť prosil. Dr. Šebesta: Kdo hlásil, že jsou na př. hypo- teční pohledávky zaplaceny? Kdo vlastně podpisoval kvitance? Obžal: Kvitanci přinesl vždy dr. Zavadila předložil mně ji k podpisu. Obhájce: Jak jste se přesvědčil, je-li zapla- ceno? Obžal.: Za to mně ručil sám dr. Zavadil. Obhájce: Ale jak to bylo, když peníze přinesli ne k dru. Zavadilovi, nýbrž do záložny? Obžal: Bez vědomí dra. Zavadila se nepodpisovala nikdy žádná kvitance. Obhájce Drozdův, dr. Dvorský: Těch 200 zla- tých bylo mimořádnou remunerací za služby, které konal Kohout mimo obor své působnosti, tedy v tomto případě za práci, konanou ve prospěch „Pražského Týdenníku“? Obžal.: Ano. Já to povolil v předpokladu, žeto výbor schválí. „Náhrada“ Drozdova.

Státní zástupce: Vy jste včera tvrdil, že jste vrátil záložně 10.000 K a že to bylo celé vaše jmění. Vrátil jste to vůbec, nebo věnoval sanačnímu fondu? Obžal.: Já to věnoval záložně. Stát. zást.: Za podmínky, že nedojde ke kon- kursu, anebo bezpodmínečně? Ano, či ne. Obžal. Drozd mlčí. Je v rozpacích, jakou mí dáti odpověd. Obh. dr. Dvorský: To stalo se na můj podněl a musí to být uvedeno ve spisech. Ale (k obžalova- nému) prohlaste dnes bezpodmínečně, že jste to daroval nebo že to darujete na úhradu eventuální škody záložně. Obžal. (živě): Inu, ano! Obhájce dr. Kliment: Jakou funkci měl p. dr. Zavadil mimo výbor? Obžal.: Byl dohlížitelem knih a měl také př- ležitost, kdykoli do nich nahlédnouti. Dr. Kliment: Bylo jeho povinností, aby se když se měla vystavěti kvitance, přesvědčil, jsou-l položky skutečně do knih zaneseny? Obžal.: On měl veškeru příležitost k tomu. Dr. Kliment: Řekl jste, že jste uložil p. Her- cíkovi, aby revidoval roční účty, které se týkaly časo pisů. Jak tomu mám rozuměti? Obžal.: Já dal Hercíkovi fascikl, který mně administrátor dal a řekl jsem, že to jsou celoroční účty. Dr. Kliment: Hercík tedy měl povinnost, pro- hlížeti veškeré položky, isou-li řádně doloženy a je-l

laterování správné, Jiných pevinností neměl? Zástupce záložny p. dr. Navrátil: Pamatujete se, že by byl kdy dr. Zavadil předložil kvitanci, aniž by se byl vykázal, že je všecko zaplaceno? O bžal.: Myslím, že ano. Tím jest výslech Drozdův ukončen a předseda přikračuje k výslechu obžalovaného žeditele Kohouta. Kohout vchází do porotní síně pružným krokem. Na tváři jeho jeví se, jako vždy, lehký nádech zdravé červeně. Kohout, usednuv na židli, udává na otázky před- sedovy, že do záložny přišel 1. září r. 1873 z měst- ského úřadu v Kolíně; nejprve jako příručí. Při 25le- tém jubileu záložny udělena mu hodnost ředitele. Účetním stal se po předchůdci svém Soudném. Předseda: Jakou měl jste úlohu? Obžal.: Dělal jsem účetní práce a vedl knihy. Předs.: Kdo měl dozor a kdo měl v ůschování hlavní knihu záložny? Obžal.: Ta byla veřejná. Předseda: Ta nebyla veřejná, vy jste byl přec za ni zodpověden.

Obžal.: Ale byla veřejná. Od r. 1895 činil do ní zanášky Ort. Předseda: Když přišla psaní poštovní do zá- ložny, kdo je přijímal a otevíral? Obžal,: Já je přijímal; potom jsem šel k panu starostovi a otvírali jsme je společně. Byly-li tam peníze, dával jsem je přímo pokladníkovi. Úspory ženy Kohoutovy. Předseda: Váš plat nebyl tak značný a přece jste svým dvěma dětem při svatbě daroval po 10.000 K. Kdo jim to vyplatil? Obžal.: To si všecko naschránila moje man- želka. Já jí dával celé služné a potom měl jsem také příjem od stran, které žádaly za půjčku. Předseda: Ale ona musila přece vydržovati domácnost. To by si byla tolik uspořila? Kohout: Jak jsem tu před bohem, to nemohu opravdu říci. Švakrová by ito byla mohla snad říci, ale bohužel už umřela. Předseda: Kladou se vám za vinu různé trestní činy. Jste vinen? Obžal.: Nejsem. Afféra Skrejšovského. Předseda: Záložna vstoupila v letech 1875 až 1876 do obchodních styků s nebožtíkem žurnalistou Skrejšovským. Víte o tom? Obžal.: Vím jen, že to bylo v době, kdy ještě úřadoval Soukup a já byl ještě podřízeným úřadní- kem. Tehda, jak jsem slyšel, výbor se na tom usnesl a nařídilo se nám, abychom vystavili několik knížek. Záložna neměla tehda peníze, byla v úzkých, i vy- stavěly se tedy ty knížky, na které se Skrejšovský měl vypůjčiti u některého peněžního ústavu. Předseda: Ale ty knížky zněly na fingované vklady? Obžal.: Totiž, ono žádných vkladů nebylo.

(Veselost.) Předseda: Kdyby to byl Skrejšovský zaplatil, byl by býval knížku vrátil záložně a dostal směnku zpět, tak že by v tom případě záložna nebyla utrpěla škody Obžal.: Ne, rozhodně ne. Předseda: Zaplati! Skrejšovský? Obžal.: Já nevím. Bylo to sice po- jištěno na jeho statcích, ale myslí m, že nezaplatil. Předseda: Přišly ony knížky do záložny zpět? Obžal.: Ano, ale byly vybrány. Předseda: Kdo je měl? Obžal.: To nevím. Předseda: Ale nebyly zaneseny do knihy vkladatelů. Vyplatilo se na ně něco? Obžal,: Vyplatilo, jak to mohlo být, už sejne- pamatuji. Vždyť už je tomu přes 30 let Předs.: Jak víte, stalo se potom se Živnosten- skou bankou narovnání, při němž záložna aspoň něco dostala, ale úroky ztratila úplně. Jde o to, že jste v jako likvidující úřadník musil o věci vědět. Obžal.: Nevím, jak se to mohlo stát. Předs.: Nedíval jste se do knihy vkladatelů Obžal.: Nevím, jak se to stalo, Myslím ale, že by nikdo nebyl knížky schovával, kdyby byly nepravé. Předs.: Ale v kasovní knize je uvedeno, že obnosy ty byly vyplaceny. Obžal.: Ale kdo to revidoval? Revisoři pro- hlíželi přece položky a uznali je správnými. Musíli tedy míti doklady o tom, co se vyplatilo Předs.: Když r. 1897 přišla paní Marta Živná s knížkou, co se stalo? Obžal.: Tehda s ní vyjednával Ort. Já při tom nebyl. Předs.: Ona tvrdila, želknížku, dostala od svého otce. Nevíte, jak? Obžal.: Nevím. Předs.: Kdo peníze vybral, nebylo lze zjistiti ani vyšetřováním, ani znalci.

Záhadný depot Kohoutův.

Obžalovaný Kohout potom na dotaz státního zá- stupce vysvětluje, že na žádost své tchýně Marie Procházkové, aby převzal sekvestraci jejích veřejných záchodků, užil jako sekvestor k zaplacení dlužných 36.000 zlatých knížek svých, své dcery a syna. Na knížky ty že se u Obč. záložny malostranské vypůjčii a dluh zaplatil. Předseda: Jak to ale přešlo na Vašeho syna? Obžal.: Já jen peníze opatřil, ale peněz sám jsem neměl. Předseda: Nepamatujete se na výrok Ortův, že si fingované knížky ve věci Skrejšovského ucho- vává na důkaz, že byl jednou nucen fal- šov at? Obžal.: Ano, aby měl zbraň prot tehdejšímu panu předsedovi Karla- chovi. Na dotaz svého obhájce p. dra. Zítka potvrzuje obžalovaný, že knížky bylv označenv charakteristi-