ako pokusy, umlčeti nespokojené pohrůžkami. Kou- del chytala po čertech povážlivě. Když P. Kreipl, který při revisi zastavárny, pro- váděně společně s Frühaufem na žádost starosty P Drozda, zjistil schodek 188.600 korun, konaly se v bytě monsignorově porady. Druhý den dopoledne přišel však už Bílý do zastavárny, a sděli! Huebrovi důvěrně tato slova starostova: »Úřadníci mně přilnuli k srdci a já nedám na úřadní- ky ničeho dopustit. Vám žádnému se nic nestanel«. Nový doklad, že P. Jan Drozd po smrti Ortově do stavu věci dobře byl zasvěcen. Čtyři neděle po smrti Ortově hlásil Frühauf čle- nům výboru P. Josefu Kyselkovi a P. Juliu Košná- řovi, že v zastavárně shledal nesprávnost a že Leo- poldina Ortová mnoho hradila. P. Kyselka 6. června prohlížel sice knihy zastavárenské osobně, nenalezh však pražádné závady — prostě proto, že Frůha uí na rozkaz Kohoutův v hlavní knize při součtu připsal cifru »2« před oba o 74.000 kor., čímž pro okamžik nesprávnost součtu arci byla zakryta. Frühauf připsa- nou dvojku později vyškrábal a vysvětlil pak P. Kyselkovi celou »záhadu«.

O zprávě Frühaufově uvědomil P. Košnář členy výboru dra. Karla Vondrušku, Matěje Nováka a ka- novníka Kyselku a když po uzdravení P. Drozda re- visoři Jindřich Bílý a Bedřich Grünwald 26. května 1902 oznámili, že při revisi shledali vše v po- řádku, jak v zastavárně taki v zálož- ně, zapsal P. Košnář tuto zprávu ve výboru před- nesenou na místě dra. Vondrušky do protokolu. Ale tím, že ji jako nápadnou podtrhl, uvalil na sebe hněv msgra. Drozda, který se hned 1. července ve výboru na P. Košnáře obořil, vytýkaje mu, že prý »česť ústavu i osoby jeho podvrací« a nazval ho při tom ještě »podlým sketou«, Schůze byla výstupem tímto sice přerušena přes to však usneseno, by kanovník Kyselka provedl revisi v zastavárně, což se za týden, t. j. 8. července také stalo. I tuto revisi hleděl však P. Drozd veškerou svou mocí zastaviti a námaze jeho podařilo se sku- tečně, že po tak dlouhou dobu bylo provedení revise jinými orgány, než nobsledy monsignorovými oddá leno. P. Drozd na nespokojené členy výboru působil plným vlivem svého tehda ještě neotřeseného posta- vení, by je od podobného kroku odvrátil. Také P Julia Košnáře volal několikrát do záložny, činil mu výčitky a když nepochodil, utekl se k přátelským domluvám.

Drozd bojovný

Struna další trpělivosti, P. Drozdem do krajnosti napínaná, konečně praskla. Výbor vida, že P. Drozd jednání v záležitosti zastavárny nejen nepřipouštěl. nýbrž přímo se mu opíral, začal scházeti se — bez P. Drozda. Na schůzích těch stanovil si program dalšího postupu a zajistil si příznivý výsledek hla- sovaní, aby jakémukoli zbraňování v nápravě pro příště předešel. Nejnutnější opatření nápravná — ná- vrhů bylo dvacet — předložena pak za přítomnosti Drozdovy ke schválení plenu. I tentokráte však Drozd zůstal vítězem. Strpěl sice projednání návrhu prvého a druhého, ale při třetím se už kabonil, při čtvrtém zrudl a při patém, jímž žádala se přítomnost právního zástupce při schůzích výborovych, hněvivé vstal a co nejpříkřeji se projednaní navrhu toho vzepřel, prohlásiv, že hlasování o ném a o ostatních vůbec nepřipustí ..

Nezbývalo tudíž nic jiného, než další návrhy na příštích schůzích postupně a s napjetím ve- škeré energie v pravém slova smyslu prosekati — až na návrh o provedení inven- tury v záložně. (Že v jedné z parných schůzí hleděl monsignor renitenty vypuditi na př. přetopením kamen, čtenářstvo z našich zpráv tehdejších doji- sta ještě pamatuje. Pozn. red.) Když nebylo lze za těchto okolností prosaditi inventuru, pracoval výbor k tomu, aby aspoň reví- sora Bílého, jehož činnost už v zastavárně zane- chala nepěkné stopy, přiměl k resignaci na tento úřad. Krok tento nebyl bezvýsledným. Bílý 21. srpna 1902 vzdal se své funkce a téhož dne ještě výbor zvolil revisorem finančního revidenta Otom ara Šetinu, osobnost to jak Drozdovi, tak úřadnictvu a revisorům zcela neznámou. A krok tento — ač bylo třeba několikerého zakročení P. Vondruškyu ředitele Kohouta — byl posléze také formálně uplat- něn, takže uvedený znalec mohl se bez dalších obtíží dáti do díla, které zasluhuje věru názvu práce Sisyfovy.

Na nový odpor P. Drozda narazilo kromě toho také výborem schválené vypsání místa kontrolora záložny, když totiž P. Vondruška chtěl ve schůzi správní rady referovati o došlých žádostech, nechtěl monsignore návrhů konkretních venkoncem připustiti. vymlouvaje se, že není ještě rozhodnut, má-li kon- troloru býti vyhraženo služební postavení revisora, či má-li se zařaditi do statu úřadnictva. Znamenaje bezvýslednost této nové své vytáčky — byloť mu vyloženo, že výbor chce úřadníka, který by jen kon- trolu prováděl, utekl se Drozd ješté k námitce, že žádosti nemohou být výboru ani přečteny. Teprve když všichni členové výboru unisono a důrazně vze- přeli se tomuto výkladu jednacího řádu, Drozd po- volil a navržený uchazeč Fr. Choděra byl pak výbo- rem přijat. Neméně tvrdošíjný odpor kladl P. Drozd za 14 dní po jmenování kontrolora návrhu dra. Vondrušky, aby novým pokladníkem ustanoven byl Antonín Píša. Nepochodil však a byl posléze nucen připu- stiti i toto nové opatření výboru.

Zatím byl P. Vondruška upozorněn advokátem drem. Norbertem Zavadilem, že k pozůstalosti man- želky Viléma Drozda byla přihlášena celá řada úroků hypotekární půjčky bratra monsignorova, Viléma Drozda. P. Vondruška opsal sobě konto, jež si byl od Kohouta vyžádal a zjistil pří tom, že nezaplacené úroky z půjčky zmíněné činí až do 31. prosince 1901 sumu 95 431 K 94 hal. Byl výší nedoplatku toho ovšem nemalo překvapen, protože před tim po- každé na otázku, má-li bratr Vilém svoji záležilost v pořádku, ujišťoval ho P. Drozd, že on se o to stará a že za bratra platí sám . . . Když P. Von- druška v nejbližší schůzí výsledek svého šetření sdě- lil s výborem, vyvolala zpráva jeho u členů dojem takměř zdrcující — jenom v brunátné, otylé tváři P. Drozda nejevilo se nejmenší stopy rozpaků. Mon- signor tvářil se i pak, když celý výbor na něm vy- rovnání bratrovy věci vymáhal, jakoby celá záleži- tost vůbec se ho netýkala.

Po tomto odhalení tajená dosud nevole výboru zjednala si volného průchodu. Usneseno chopiti se záležitosti této bezohledně a přiměti P. Drozda tak či onak k urovnání této afféry. A hned také zakro- čeno proti řediteli Kohoutovi, který teď už bezodkladně suspendován, při čemž z usnesení výboru jeho úřadní stolek zapečetěn. Drozdovi ovšem nebylo toto opatření nijak po chuti a ulehčil hněvu svému několikrát, nazvav krok výboru skandálem . .. Všecka licoměrnost, všecky lišácké úskokya všecka hrubství, kterými od té doby oplývala ústa pomazaného hlasatele mravo- i věrouky, nezadržely už pohromu, ke které tak či onak, dříve či později dojíti musilo. A tak jednoho krásného dne — bylo to 26. září loňského roku — dočetla se veřejnost v novinách zvěsti, že veledůstojný monsignore volky nevolky ráčil na doléhání výboru dáti před- sednickému svému křeslu vale a že výbor přihlásil se k povinné revisi záložen. Bylo arci pozdě honit bycha. Touto přihláškou výbor už neodčinil fakt revisorem po prozkoumání jak knih zastavárenských, tak záloženských zjištěný že bilance za rok 1901 ve vkladech vy ka- zuje schodek 1,303.761 K 46 hal. a že deficit v porteťeulllu půjček hypotě- kárních a směnečních činí neméně než 5,894.294 K 96 hal.

Důsledky osudného objevu. Objev, jejž učinili krátce po propuštění ředitele Kohouta v papírech záloženských advokát dr. Jan Zavadil se soukromníkem Fr. Schleglem — zachytili knížku znějící na jméno prof. Drozda, dle níž jeho dluh (300 zl., datující již od r. 1887) byl neprávem zaplacen z fondu pro možné ztráty — vedl výbor ještě k řadě dalších opatření, která celé řadě dlouho- letých funkcionářů záložny poskytla příležitosti k dů- kladnému seznání života v zamřížených »úřadovnáche novoměstké věznice. Že řadu těchto nedobrovolných poutníkův zahá- jila někdejší ozdoba a koryfej klerikálního světa pražského, monsignore Drozd a že vyšetřování proti němu a jeho spoluobvinéným trvalo přes rok, je čte- nářstvu již povědomo. Trestní řízení proti ostatním podezřelým osobám, jichž jména nevyskytují se na titulním archu této žaloby, bylo vyloučeno jednak prolo, že není ještě skončeno, jednak — jak uvádí státní zastupitelství, z toho důvodu, aby vazba, v níž ode dne zatčení svého nalezají se Drozd, Kohout a Bílý, zbytečně prodlužována nebyla.

Hrr na české úřadniky! Krajané naši druhého jazyka umínili si zcela vážně uspořádati na naše úřadníky velký hon. Z počátku domnívali se, že stačí, budou-li jed- noho odstřelovati po druhém, však té doby pa- trně se usnesli na velké střelbě do leče: na vy- klizování celých okresů. Počátek učinil jako vždy jeden z nejnebezpečnějších německých vrch- ních agitátorů, poslanec dr. Schreiner s okresem plzeňským. Jak známo, vyslána byla předevčí- rem deputace do Vídně, aby tam intervenovala u dra. Körbra jako u ministra spravedlnost u dra. Böhma-Bawerka jako u ministra financí a u železničního ministra dra. Wittka ve pro- spěch německých úřadníků v těchto třech ressor- tech, v nichž dle líčení mnohačlenné deputace této je téměř samý Čech, jakkoli prý plzeůský obvod krajského soudu je z jedné třetiny ně- mecký a jakkoli území, kterým projíždí státní dráha, a jež podřízeno je tamějšímu ředitelstvu, je většinou německé. Samo sebou se rozumí, že všickni ministři, na něž se byla deputace obrátila, dali jí ochotně slib, že jejímu přání bude vyhověno vůbec, jako vůbec slibí každému všechno, že ale v tomto případě zvlášť a sku- tečně o to se zasadí, aby do zmíněných úřadů nasadili Němce. Doporučuje se to zejmena v Plzni, kde možno tím jednou ranou dvě mouchy zabiti: jednak úřady tamější zgermani- sovat a potom dopomoci opět Němcům k vět- šině v prvním sboru tamějšího zastupitelstva.

Věděli jsme, že Němci mají na Plzeň zvlášt spadeno a že užijí všech kroků, aby přivodili změnu v úřadech tohoto města na svůj pro- spěch, překvapilo nás ale, že nedovedou žádost svou odůvodniti jinak, než tvrzením, že ven- kovské obyvatelstvo kraje toho mluví tak zva- ným chebským dialektem a tomu že prý, kdo není rozený Němec, nerozumí. Že tedy velmi snadno z této neznalosti jazyka mohou se při- hoditi osudní omylové právní. Výborně! Na omylech právních ale pranic nesejde jim, když o českých podáních, o českých sporech rozho- dují lidé, kteří vůbec česky neumějí a když déje se tak u vyšších instancí, z jejichž rozhodnutí nelze se již odvolati. Ostatně je ne- spravné tvrzení, že jen rodilý Němec dovede porozuměti chebskému dialektu. Němec, jenž

mluví švábským dialektem, jako obyvatel Krko- noš, neporozumí mu také. Toť aby se do taměj- šího kraje dosazovali jen úřadníci tam zrození, aby se pro ně zřídil zvláštní status a vůbec pro každý obvod dialektový, neboť známo, že Němci navzájem si rozumějí méně než Čech s Rusem a s Polákem. Aby ale Němci poznali, že nevzpí- ráme se ničemu, co slušno a spravedlivo, ne- máme ničeho proti tomu, když čeští úřadníci budou dosazováni, pokud možno, do českých krajů, němečtí do německých. Nechť si nikdo z Němců nemyslí, že Čechové tak horoucné po česko-německém kraji touží. Na čem ale ne- ústupně trvati budeme, je společný status úřad- nický jako dosud, neboť nepřipustíme ničeho, co by mělo nádech přípravy ku příštímu rozdě- lení země, dále neustoupíme od požadavku, aby každý německý úřadník uměl česky tak, jako se žádá na českém aby uměl německy, konečně trvati musíme na tom, aby úřadníci všech kate- gorií bez výjimky postupovali přesně dle ancie- nity a na základě vynikajících zásluh a schop- ností, a ne aby Němec, poněvadž kdesiv Bastianperku nebo Gottesgabu ho míti chtějí, přeskočil osmdesát až sto kompetentů českých. A na nic jiného Němci nespekulují. Ve mnohých ressortech je sotva čtvrtina úřadníků národnosti německé a ti by ovšem v karriéře dělali v pra- vém slova toho smyslu skoky, kdyby šlo po přání německém a do německých krajů vysíláni byli výhradně Němci, a do Prahy, jako se dosud děje, a do krajů a míst smíšených také Němci. Némec dostal by se potom za deset let hravě tam, kam úřadník Čech by mél potřebí celého života. Nestydatému tomuto nároku vzepřeme se ze všech sil a za žádnou cenu nedopustíme, aby tak se zacházelo s úřadníky národnosti české a takovým způsobem aby k vůli německé ne- omalenosti byla rdousena spravedlnost.

Nastoleni nového rektora českého vysokého učení Karlo-Ferdinandova. Ve velké aule staroslavné české university v Ka- rolinu konalo se dnes o 11. hod. dopol. slavnostní nastolení nového rektora tohoto vysokého učení, dvor. r. prof. dr. Strouhala. Slavnostnímu aktu byli přítomni četní hodnostové, zejmena místodržitel hr. Coudenhove, starosta měst pražských dr. Srb a jeho náměstkové dr. Groš a Seifrt, professorské sbory všech fakult a mnoho posluchačů. Odstupující rektor dvor. rada prof. dr. Hor ba- czewski v obvyklém proslovení vytkl veškeré dů- ležitější záležitosti, které se staly v roce jeho půso- bení v čele staroslavné university. Především čest- nou vzpomínku věnoval zesnulým řádným profes- sorům Lad. Čelakovskému, Fr. J. Studničkovi, Ed. Weyrovi a K. Maydlovi, dále vzpomenul smrti do- centa K. Blomana a ředitele kanceláře universitní Jana Dolenského. Z dějin university uvedl Magnif- cence slavnost M. Jana Husa, dne 21. října 1902 konanou a účastenství akadem. senátu při pohřbu bar. dra. Riegra. V roce 1902—3 působilo na české universitě Karlo-Ferdinandově 149 učitelů a sice na fakultě theologické 11 (7 professorů řádných, 1 ho- norovaný docent, 1 supplent a 2 adjunkti), na fakultě právnické 27 (12 řádných a 2 mimoř. professoři, 12 soukr. docentů), na fakultě lékařské 49 (15 řádných, 10 mimoř., 24 soukr. decentů), na fakulté filosofické 54 (22 prof. řádných, 10 mimoř., 22 soukromí do- centi). Mimo to půsoailo na fakultě lékařské 33 assi- stentů. Přednášek a cvičení v ústavech a seminá- řích konalo se v zimním běhu 265, v letním 265.

Odstupující rektor zmínil se dále o záležitostech personálních a pak podal přehled o počtu poslu- chačů. V zimním běhu bylo 3560 posluchačů a to 2888 řádných a 594 mimořádných a 68 farmaceutů. Na jednotlivých fakultách bylo posluchačů: na theolo- gické 127 (4 mimoř.), právnické 1976 (202 mimoř.), lékařské 350 (43) a filosofické 1107 (313 mimoř.). V letním běhu bylo 3015 posluchačů, z nichž 2638 řádných a 66 farmaceutů. V počtu tom jsou zahr- nuty také posluchačky, jichž bylo: na fakultě lé- kařské 5 řádných, filosofické 18 řáď. a 5 mimořád- ných a 81 hospitantek. Z posluchačů bylo Moravanů a Slezanů v zimním běhu 666, v letním 613. Žev letním běhu počet posluchačů klesl, vysvětluje se onemocněním doc. Blomana. Přísných zkoušek dok- torských konalo se na fakultě theologické 15, práv- nické 361, lékařské 226 a filosofické 38, úhrnem 540.

Promocí bylo na fakultě theologické 4, na právnické 113, lékařské 88 a filosofické 38, mezi nimiž 3 pro- moce žen. Stipendií mělo v zimním běhu 283 a v letním 294 studujících s úhrnným požitkem 94.168 koruna 95.252 korun. Jmění nadace Krombholzovy k léčení chudých nemocných studujících obnášelo 184.204 K Lidových přednášek konáno 189 a navštívilo je 6.082 osob. V záležitosti místní a budov jest zaznamenati následující: Fakulta theolo- gická nalézá se nyní v místnostech lepších, najatých v paláci hr. Clam-Gallasa a doufá, že se jí příhod- ným časem dostane i vlastních místností. Snaha fa- kulty právnické, aby na tu dobu, než provedena bude novostavba universitní, opatřeny byly nové provisorní místnosti pro posluchárny a semináře fakulty práv- nické, setkala se v minulém studijním roce s úspě- chem alespoň potud, že fakulté přikázána byla část místností, které se uprázdnily vystěhováním se umě- lecké akademie z buduvy vyučovaci na nábřeží Ru-