Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 321. ze dne 24. listopadu 1903.

Různé zprávy. = Balon Lebaudyův. O velkém úspěchu, jehož dosáhl svým řiditelným balonem p. Pierre Lebaudy. bratr »císaře Sahary« Jacquesa Lebaudya, dne 12. t. m., oznamují pařížské listy následující podrobno- sti: Balon jest obyvatelstvu okresu moissonského znám pod jmenem »Jaune« pro svoji znamenitou žlutou barvu. Od svého prvního pokusu podnikl 32 výlety, ale žádný z nich nerovná se cestě, pod- niknuté dne 12. t. m. zkušeným větroplavcem Juch- měsem a mechanikem Reyem z Moissonu do Paříže. »Jaune« podobá se svým tvarem balonu Santos- Dumontovu, ale liší se od něho postranními šrouby a tím, že motor Mercedes o 40 koňských silách na- lezá se v koši, tedy na dosah větroplavce. Jednou z podstatných vlastností balonu jsou vodorovnéi kolmé plachty pod vlastním tělesem balonu, z nichž vodorovné mají úkol zmenšiti kymácení, kdežto kol- mé tvoří jakýsi kýl a mají zabezpečit stálost směru. Koš spojen s obalem nikoliv ocelovými dráty, nýbrž rourkami. »Jaune« má délku 58 metrů a obsah 2300 krychlových metrů. Balon vystoupil ráno o 9. hod. 20 minut za velmi klidné pohody v Moissonu, zamířil ku Paříži a dostal se bez nehody minutu po 11. hod. nad pole Marsovo. Cesta trvala 1 hod. 14 m., ale poněvadž vítr nebyl příznivý, musil »Jaune« po celou cestu ku Paříži křižovat; počítá se, že na místo 35 kilometrů přímé vzdálenosti mezi Moissonem a Paříží urazil vzdálenost as dvojnásobnou. Vítr va- nul z jiho-jiho-západu rychlostí as 6 metrů za vte- řinu. Když se balon ocítil nad Fontenay St. Cěre. byl hnán přídou proti větru směrem k Mantes. Kli- katý běh Seiny na novo přeletěn, as o 10 hod. 30 minut spatřili obyvatele v Poissy blížící se balon. jenž pak přeletěl lesík u St. Germain, znovu přeletěl

Seinu, směřoval přímo ku Paříži, dostal se nade tvrz Mont Valérien nad závodištěm v Auteuilu a přes bránu u Passy dostal se do Paříže. Pak blížil se nejpříměj- ším směrem k Eiffelově věži a větroplavci přistáli při samé věži, právě tam, kam při vzletu měli namí- řeno. »Jaune« měl při vzletu 600 liber přítěže, z niž 260 liber vyhodil. Největší dosažená výška byla 900 stop v průměru však 300 aneb ještě méně. Seina přeletěna celkem sedmkrát. Sestupu bylo přítomno as 5000 osob. Na Marsovu poli očekávali větroplavce Pierre Lebaudy a inženýr Julliot, dle jehož plánů byl »Jaune« sestrojen. Byli telegraficky zpraveni o vý- letu a Lebaudy byl nadšen úspěchem, jenž překonal všechny posavadní rekordy. »Tento vzlet byl již dlouho připravován,« pravil k jednomu ze žurnalistů »nic tu nebylo ponecháno náhodě. Nejmenší podrob- nost byla pečlivě studována. Dnešní pokus ukázal že rozřešení problému plavby ve vzduchu záhy bude definitivně nalezeno. Jest to jen otázka časua doufám, že za nedlouho dosáhneme četných přesvěd- čujících výsledků. Jakmile nastanou příznivé atmo- sférické podmínky, nastoupí »Jaune« zpáteční cestu týmž směrem.« — Balon byl uložen ve velkém pa- láci strojovny; jedním z prvních navštěvovatelů byh Santos-Dumont. Zpáteční cesta z Paříže do Moissonu provedena byla, jak jsme již telegraficky oznámili. ve čtvrtek. = »Zlatý klub« v Rize. Vídeňský jeden obchod- ník dostal těchto dnů z Rigy dopis, jenž dokazuje, že pověstný »zlatý klub« tamější, jehož četní čie- nové byli před několika lety zatčeni, opět se hýbe

Členové taškářského družstva, jež lákavými dopisy sli- buje značný zisk z tajných koupí zlata s obejitím státního monopolu, mají spadeno na zálohy anebo podvádějí kupce tím, že je přilákají do některé po- hraniční obce v Rusku, zamění zlato, jež kupci uká- zali, za bezcenný kovový prach, anebo líčí při do- dání, když mají v ruce peníze, přepadnutí policií uniknou. Napálení obávají se z pravidla věc udat. poněvadž se sami zúčastnili podvodu na státní po- kladně ruské. Kdežto pověstní španělští »pokladníci- vymýšlejí romantické historie, jimž může věřiti toliko hlupáček, počínají si »dodavatelé zlata« zcela stří- zlivě a po obchodnicku, líčíce kupci svou nabídku jako velmi výhodný obchod, při němž je možný zisk 30 procent a roční obrat 60.000 rublů. V onom dopise oznamuje jakýs O. Schwarž, že na výročním trhu v Nižnim Novgorodě seznámil se s velkoobchod- níkem s touto »specialitou«, jenž mu svěřil zastu- pování. Surové zrnité zlato z rýžoven má prý 94 až 96 proc. ryzího kovu a lze prý je dostat po 300 ru- blech za ruskou libru čili 410 gramů. Kupec prý by tudíž dostal kilogram zlata as za 1800 korun v pro- dejné ceně as 3000 korun. »Nyní je v zásobě 90li- ber.« Ostatek dopisu obsahuje návrhy v příčině zá- vazku pravidelného odbírání 200 liber, o případných koupích lhůty, jakož i o zkoumání zlata před koupí odborníkem a o provisi »prostředkovatele«. Různé známky nasvědčují, že dopis psán patrně ve Vídni a v Rize teprve doplněn. Adresa, datum a podpis psány jiným inkoustem. Také adresy pro odpověď, jež se bezpochyby často mění, psány jiným písmem než ostatní dopis.

Zemřelí v Praze. Dne 17. listopadu 1903: Knoblochova Marta, dcera krejčího, 23/4 roku, 268—II. Haláková Marie, manželka cukráře, 43 roky, 552—II. Hernyglová Anna, manželka truhláře, 41 rok, 1365—II. Procházková Mar- ta, vdova po JUDr., 54 roky, 1507—II. Mářík Jan, c. k. gymn. professor v. v., 63 roky, 610—II. Austerlitzová Cecilie, choť rabína, 66 roků, 1184—II. — U Milo- srdných sester: Hanzlíková Josefa, 56. roků. Kahulová Marie, vdova po nádenníku, 66 roků, Ko- páčová Anna, švadlena, 66 roků. Špačková Anna, šva- dlena 66 roků. Laudová Anna, vdova po zámečníku, 49 roků. — V josefovské nemocnici: Nová- ková Marie, 72 roky. Dne 18. listopadu 1903: Poláková Marie, manželka kreičího, 30 roků, 853—II. Kubr Josef, ho- stinský, 58 roků, 1787—II. Storch Václav, inspektor státní dráhy, 72 roky, 1895—II. Schulhof Josef, syn obchodního příručího, 3 dni, 473—II. Břicháčkova Pavlina, dcera obchodního sluhy, 13 roků, 187—v. Götzová Terezie, vdova po sklenáři, 62 roky, 1049—II. Hrušková Josefa, soukromnice, 32 roky, 1506—II. Peterka Josef, syn dělníka, 3 měsíce, 465—III. Komová Terezie, dcera šikovatele, 1 rok, 169—IV. Součková Františka, švadlena, 43 roky, 519—II. — U Milo- srdnýchsester: Rychlá Antonie, dělnice, 53 roky Feudrlová Ružena, posluhovačka, 43 r. — U Alžbě- tinek: Barsová Antonie, manželka kočího, 29 1/2 r. Dne 19. listopadu 1903: Gründlová Anna, vdova po sladovnickém, 76 roků, 102—I. Hotovcova Marie, dcera obuvníka, 6 měsíců, 576—I. Nedorostova Anna, dcera kočího, 19 měsíců, 986—I. Kersch Moric, klenotník, 59 roků, 771—II. Krátkých Růžena, dcera zlatnického pomocníka, 5 roků, 30—V. Sulan Václav,

syn hostinského, 5 roků, 496—I. Baumanova Terezie, dcera kočího, 1 den, 825—I. Zimmermanová Žofie, porodní babička, 63 roky, 657—II. Šebesta Frant., c. k. dvorní rada, 56 roků, 420—III. — Ve všeobecné nemocnici: Alkier Heřman, správce hospodářství v. v., 64 roky. Baroch Václav, dělník, 62 roky. Jiránek Josef, hlídač na hřbitově, 59 roků. Macal Josef, topič, 52 roky. — U Milosrdných sester: Hájková Anna, manželka dělníka, 38 roků. Košťálek Václav, dělník, 56 roků. Strnadová Marie, manželka řezníka, 43 roky

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 24. listopadu. Mimo předplacení Pohostinsku vystoupí COOUELIN cadet od Comédie Frangaise se svou společností. Le gendre de Mr. Poirier. Comédie en 4 actes d' Émile Augier et Jules Sandeau. OSOBY: Mr. Poirier, Mrs. Coquelin cadet. de Presles, Vouthier. Verdellet, Chambly. Vatel, Loberty. Mont- meyran, Scheller. Chevassus, Stacquet. Domestique, Sénéchal. Antoinette Mlle. Raynal. La Joie fait Peur. Comédie en 1 acte de Mme Émile de Girardin. OSOBY: Noěl, Mrs. Coquelin cadet. Octave, Sénéchal. Adrien, Stacquet. Mme, des Aubiers, Mmes. Barelli. Mathilde, Raynal. Blanche, Jeanne Henry. Monolognes dits par Mr. Coquelin cadet. Po prvním dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. več. V úterý 24. listopadu. — 11. hra v předplacení. — Po 3.: Ultimo Veselohra o 5 jednáních od G. z Moserů. Přeložil B. Brandejs. Režisér V. Spurný

Svandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod. V úterý 24. listopadu. 19. hra v předplacení (úterní). Moderní manželé Fraška o 3 jednáních. Napsali A. Mars a Barii. Pře- ložil V. Táborský. Režisér Jan Kubík. Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově 26662

na Kra

Pištěkovo lidové divadlo vnehraeoh O 7. hod. več.

V úterý 24. listopadu.

Lidové představení za poloviční ceny. České Amazonky aneb Ženská vojna Fraška se zpěvy a evolucemi o 3 jedn. a 8 odd- od Jos. K. Tyla. 26633 Zejtra je lidové představení za poloviční ceny Po páté: Na dně života.

»Tetička odjíždí? . . « zvolala Andělka. »Děťátko moje . . . musím! Dnes chci dojet k kanovníkovi a poprosit ho, aby mi dovolil vzít vás k sobě. Nevím, podaří-li se mi to hned, ale nanejvýš za několik dnů přijedu pro vás.« Andělka položila se na lavici a tiše odpověděla, »Maminka také se měla vrátit za několik dnů .. Tatínek také . . .« Teta div nevyskočila. »Děťátko moje!« zvolala. »Přísahám ti na spasení duše, že vás neopustím! A kdyby pan kanovník vás ne- chtěl přijmout do domu, co se mi nezdá, tu hned opu- stím místo u něho a vrátím se k vám i kdybych měla spolu s vámi zemřít hladem. Dva . . . tři dny nejdéle mne neuvidíš. Potom se už nerozloučíme, přísahám til« »Tři dny! . . .« opakovala Andělka. Byla již klidnější a záhy upadla v dřívější apatii Ba rozloučila se s tetou lhostejněji, ačkoli dobrá ta žena hlasitě plakala. Teta, vyšedši z jizby, zavřela za sebou a přiblíživši se k šafářce, chtěla ji cos povědět. Ale přemohla se. Když se vozík hnul a byl již ve vratech, zastavila teta vozku a pokynula šafářce. Ta bezděčně přiskočila. »Paní si něčeho přeje?« tázala se. Teta pohlédla jí v oči. Chvíli se rozpakovala, ale ihned usedla pevněji na sedadla a natáhla se, jako by se v duši na něčem ustanovila. Pak odpověděla: »Nic . . . přemýšlela jsem toliko o dětech.« »A jak bude se slečinkou? . . . My na doktora nemáme a ji by ho bylo třeba . . .«

plačíe 169 —

Andělka byla již tak sesláblá, že ani nevstávala z lůžka. Málo jedla, nemluvila skorem nic, nečítala v knížce, ba ani se nesmála šprýmům Jožovým. Chlapec, otrhaný, toulal se v děravých botkách po celém okolí a neznámé mu dosud vědomí svobody tak mu lahodilo, že zapomínal na chlad, vedro, odpočinek, ba i na sestru a na matku. Zapadl do jizby toliko občas, když se mu již chtělo hodně jíst. Ostatek času strávil v lese anebo u vody. Za takovýchto okolností objevil se jednoho dne na dvoře jednospřežný selský vozík a na něm vozka a žena tmavě oděná. Šafář, jenž právě vozil seno, zanechal práce a běžel naproti, domnívaje se, že přijíždí paní. Avšak přiblížív se, zpozoroval osobu neznámou, která se ho

»A což děti? . . .« Šafář pohlédl na ni a odpověděl: »Mladý pán se toulá, ale slečinka je tuze ne- mocna . . .« »Nemocna? . . . O, neštěstí!. . . Co jest jí? . . .« »Což my víme, prosím, vzácná paní? . . . Je ne- mocna tak, že ani nemůže vstát z postele.« Pak dodal: »Snad paní přichází od naší dědičky? . . . Jak je jí tam, neboť slečinka ukrutně teskní a zdá se mi, že zrovna od toho je nemocna.« »Ubohé dítě!« zašeptala přichozí, utírajíc oči. Ale na otázku šafářovu neodpověděla. Vozík hnul se s místa a šafář šel podle něho. Pří- chozí několikráte se obrátila k němu, jako by mu chtěla cos oznámit, či zeptat se na něco. Ale vždrcky včas

umlkla. Andělka-