1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 316. ze dne 19. listopadu 1903.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Krvavý čin šílence. O tragickém zločinu
bytě hr. Oskara Kornisa oznamují se z Paříže ná-
sledující podrobnosti: Hr. Oskar Kornis narozenr
1874, syn uherského magnata, bydlel se svou milen-
kou Louisou na boulevardu S. Michel. Mladý hrabě
byl oddán studiu okultismu a milenka jeho podpo-
rovala jej ve studiu kouzelnictví a čarodějství. Př
tom pojal Kornis platonickou lásku k uherské šlech-
tičně zde žijící a posílal jí nejztřeštěnější poetické
dopisy. Před osmnácti měsíci hraběnka náhle ze-
mřela. Od té chvíle byl duch hraběte nadobro roz-
rušen. Nepřestával volati stín své zesnulé přítel-
kyně. Vyváděl v noci nejztřeštěnější věci, aby při-
volal jejího ducha. Sousedé jeho, manželé Richar
dovi, probuzení pekelným jeho hlukem, nalezli ne-
šťastníka, křičícího, sténajícího a štkajícího na loži
čekajícího na ducha milované osoby. Když se domní
val. že spatřil ducha, sevřel náruč, jakoby objíma
přítelkyni a křičel: »Jsi tu konečně, můj zbožnovaný
stíne!« Manželé Richardovi probudili jej z tohoto
blouznění. Omlouval se jim a pravil snažně: Kdy.
koliv vás vyruším, probuďte mne z mé hallucinace.
Korniso
Kornis
Louisa
Michel
Richar
Richard
Paříž
Hradec
3
article
Vjeděli propuklo u nešťastníka zuřivé šílenství. Hr
Kornis míval v poslední době k nemalému zděšen
svých sousedů v obyčeji, zaháněli duchy a přízraky vý
střely z revolveru, při čemž deklamoval úryvky ze svých
zamilovaných básníků Flauberta, Verlaina, Villiersa
de 1' Isle Adam. V neděli o 10. hod. dopolední na-
bylo chorobné jeho rozechvění vrcholu. Vyběhl s re-
volverem v ruce na chodbu a vzkřikl na mimojdou-
cího mladého báňského akademika Paula Olivea, aby
stál. Střelil na něho dvakráte z revolveru a prostře-
lil mu pravou ruku. Když otec mladíkův p. Charles
Olive na třesk výstřelu přikvapil, střelil hr. Kornis
na něho dvakrát, ale nezasáhl ho. Na to běžel se
schodů do prvého patra. Tam potkal 21letou služku,
Belgičanku Blanche Steveninovu, jež právě otvírala
dvéře, aby se utekla do bytu, ale hrabě Kornis stře-
lil ji od zadu do hrdla; rána rozervala velkou krční
tepnu. Potom střelil šílenec domovnici pí. Lejandovou
dvěma výstřely do prsou. Nešťastnice volajíc: »On
mne zavraždil, umírám!« dovlékla se do třetího patra
k bytu lékaře dra. Balerda a klesla před jeho dveřmi.
Hr. Kornis chtěl se dostat na ulici, ale dva chodci,
pánové Magottier a Pardou, kteří byli slyšeli výstřely
a křik, zastavili jej; pan Magottier vzkřikl na něho
»Stůj, vzdej se!« Hr. Kornis odpověděl: »Můj bože
co pak jsem učinil? Chcete mne zatknout! Což pak
jsem zločinec?« A než mu v tom mohli zabránit.
přiložil hlavně obou revolverů ke skráním a současně
vystřelil. Byl okamžitě mrtev; mrtvola odnesena do
jeho bytu, kdež přivolaný komisař Corpin nalezl žen-
skou podobiznu, proraženou střelami z revolverů
několik voskových figurek se jmény určitých osob
na nichž byl hr. Kornis prováděl magické operace pro-
bodávaje je špendlíky.
Flaubert
Verlain
Olive
Charles Olive
Belgičanka
Steveninův
Magottier
Parda
Hradec
Kornis
Villiersa jít 1 ' Isla Adam
4
article
= A la madame Humbert. Z Říma se oznamuje
Teď má také Italie svoji afféru Humbertových a
jestliže italská Tereza nezpůsobí ve světě takový
hluk, jako francouzská, jest případ její přece dost
zajímavý. Výtečná tato dáma žije ve Vicenze a jes
manželkou sluhy v úslavu se služným pouhých 920
lir. Jednoho dne rozšířila o sobě zprávu, že má
čáku na veliké dědictví. Ona, její muž a její dvaceti-
pětiletá dcera vystupovali velmi okázale, nositi ele-
gantní šaty, zdobili se šperky a chodili do divadla
na nejdražší místa. Z počátku platila všecko hoto-
vými, neboť měla u sebe stařenu, jež měla jakési
jmění a v důvěře na dědictví poskytovala peníze, až
sama ničeho neměla. Teď počala dědička podle
vzoru »velké Terézy« bráti na dluh, vypravujíc dů-
věřivým obchodníkům, že dědictví jest již uloženou
známého notáře ve Vícenze. O původu dědictví vy-
pravovala následující báchorku. Jednoho dne oslovil
její dceru na ulici poručík hrabě Lamberti. Dívka lí-
bila se mu tak, že jí ihned nabídl sňateka
aby si ji naklonil, nabídl jí ihned padesát ti-
síc lir. Avšak ona, matka, ve jménu dceříně prý
odmítla nabídku i peníze. To prý dojalo hraběti tou
měrou, že ihned odcestoval a brzy potom zemřel
žalem, odkázal rodině své milenky celé svoje jmění,
jež se páčí na 500.000 lir. Této báchorce obchodníci
uvěřili, ale poněvadž se výplata protahovala, poptali
se konečně u notáře, jenž všecek vyjeven prohlásil,
že o nějakém dědictví ničeho neví. Rozumí se, že
šejdířka byla zatčena. Ale nejkrásnější jest, že děvče
zatím nalezlo nápadníka, jenž nalehal na všemožné
urychlení svatby, aby získal podíl na dědictví. Ne-
šťastník zvěděv, že se očekávané dědictví rozplynulo
v pouhý dým, div si nezoufal. Ale nic platno, ženu
si musí podržet.
Humbertův
Lambert
Řím
Vicenza
Humberto
5
article
= Západy slunce. Jako Karel V. španělský, tvrdí
i nynější Angličané, že v říší jejich slunce nezapadá.
Ovšem jakýs Pařížan, jenž jednoho dne navštívil
svého přítele v Londýně, odůvodnil to způsobem
zcela svým, ryze pařížským. Když s přítelem za
jednoho z oněch pověstných mlhavých dnů londýn-
ských procházel ulicemi a viděl všude rozžaty ply
nové svítilny, pravil pojednou svému anglickému
příteli: »Teď chápu, proč u vás slunce nezapadá.
Ono vůbec ani nevychází.« Méně známo as jest, žeje
v Anglii město, kde slunce zapadá dvakráte denné.
Jest to město Leek v Staffordshiru. Na západní straně
města nalezá se vysoká, rozeklaná hora. Večer zajde
slunce za vrcholem hory a nastane tma. To jest
první západ slunce. Plynové svítilny se rozžehnoua
zdánlivě počala noc. Avšak as po hodině objeví se
slunce znovu v rozsedlině hory, nastane opět denní
světlo a svítilny se zhasnou. As po půl hodině
slunce zachází po druhé, mizíc za rozsedlinou. A
teď nastane noc nadobro.
Angličan
Pařížan
Londýn
Anglie
Leek
Staffordshir
6
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 12. listopadu 1903: Wachtova Antonie
dcera obchodního sluhy, 3 roky, 9—I. Plichtová Marie
obchodnice s potravinami, 71 rok, 8—IV. Myslík Jan
(frater Bernard), člen konv. Kapucínů, 41 rok, 99—Iv
Kuksová Barbora, vdova po inženýru, 67 r., 1741—II.
Řeřicha Ferdinand, syn kováře, 23 roky, 125—VI. Řez-
níčkova Božena, dcera zámečníka, 5 roků, 562—VIII
Křivánkova Ludmila, dcera dělníka, 5 roků, 413—VIII
Kudrnova Gabriela, dcera kočího, 1 rok, 10—IV. —
Ve všeobecné nemocnici: Ciprová Františka,
soukromnice, 69 roků. Demínová Julie, 26 roků. Ham-
plová Anna, manželka dělníka, 28 roků. Měchurová
Marie, obchodnice s křenem, 75 roků. Oliveriusová
Antonie, pekařka, 63 roky. Smrčková Marie, vdova,
52 roky. Šťastná Anna, vdova po knihvedoucím, 30 r.
— U Milosrdných bratří: Mašek Josef, číšník.
26 roků. — U Milosrdných sester: Karásek
Ferdinand, hudebník, 59 roků. Zvoníček Jiří, nádenník
72 roky.
I Plichtová
Marie
Myslík
Bernard
Kuksová
Barbora
Řeřicha
Božena
Ludmila
Kudrnův
Anna
Měchurová
Oliveriusová
Smrčková
Zvoníček
Praha
Ham
VIII Křivánkův
Demínová Julie
Wachtův Antonia
Ciprová František
Mašek Josef
Karásek Ferdinand
7
article
Dne 13. listopadu 1903: Deutschrova Anto-
nie, soukromnice, 20 roků, 439—VIII. Štědrých Marie,
5 roků, 124—V. Hudečkova Božena, dcera po obchod-
níku, 9 měsíců, 529—VIII. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Kašpar Václav, truhlářský učeň, 15 roků.
Zacke František, soukromník, 73 roky. — U Milo-
srdných sester: Pánek Josef, zedník, 73 roky.
Schugová Alžběta, soukromnice, 85 r. Ziková Marie,
žebračka, 78 roků. — U Alžbětinek: Lebedová
Anna, dělnice, 36 roků.
Marie
V Hudečkův
Božena
Ziková
Deutschrov Anta
Zacke František
Kašpar Václav
U Mila
Pánek Josef
Schugová Alžběta
U Alžbětinka
8
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 19. listopadu.
29. hra v předpl
(1. čtvrtka.)
Cyklus české činohry k 20. výročí otevření Národ.
ního divadla.
III.
Poprvé v Národním divadle
Tvrdohlavá žena.
Báchorka se zpěvy o třech dějstvích. Napsal Josei
Kajetan Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Dirigent M.
Anger. Režisér Karel Mušek.
OSOBY: Zlatohlav, někdy nazván Rýbrcoul, kníže
duchů krkonošských, L. Dostalova. Černobejl, Mati-
noha, skalní duchové, J. Havelský, J. Karásek. Joha-
nes Pěnkava, mladší učitel, E. Viesner. Jahelková,
zámožná mlynářka, M. Pštrosová. Terezka, její dcera,
A. Červená. Madlenka, Ančička, děvečky ve mlýně,
M. Hübnerová, V. Hasmanova. Kuba, pacholek, R.
Kafka. Hrdopyška, majetník statku, F. Steinsberg.
Vydřiduška, jeho správce, K. Mušek. Loukota, staro-
sta obce, P. Řada. Kohoutek, Nožička, sousedé, K.
Váňa, K. Pulc. Ezechiel, starý žid, R. Inneman. No-
žejček, brusič, J. Mošna. Vašek, vesnický pacholík,
M. Matějíčkova. Stárek, A. Hlaváček. Mládek, V.
Zintl. Škřítkové, skalní duchové, chasa ve mlýně,
venkované.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Král
Tyl
Anger
M Anger
Karel muška
Rýbrcoul
L Dostalův
Maťa
J Karásek
Joha
Pěnkava
E Viesner
Jahelková
M Pštrosová
Terezka
A Červená
Madlenka
Ančička
M Hübnerová
V Hasmanův
R Kafka
F Steinsberg
Loukota
Nožička
K Váňa
K Pulc
Ezechiel
R Inneman
J Mošna
Vašek
M Matějíčkův
Stárek
A Hlaváček
Mládek
V Zintl
Praha
Kuba
národní divadlo
9
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 19. listopadu.
Začátek o 1/28. hod
Ve prospěch spolku strojvůdců v Čechách.
Po druhé: Hadrník.
Obraz ze života o 5 jednáních s proměnou. Napsal
F. Payat. Přeložil J. Kaška. Režisér F. Šípek.
Hadrník
J Kašek
F Šípek
Praha
Čechy
lidový divadlo
10
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 19. listopadu.
Začátek o 7. hod. več.
Novinka.
Moderní manželé.
Poprvé.
Fraška o 3 odděleních. Napsali Ant. Mars a A. Barre.
Přeložil V. Táborský. Režisér Jan Kubík.
Fraško
Mars
A Barr
V Táborský
Kubík
Smíchov
Švandův divadlo
11
article
Pištěkovo lidové divadlo vaehradeou
Pištěkovo lidové divadlo vaehradeou
na Král.
Ve čtvrtek 19. listopadu.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch pí. M. Kucmanové.
Po prvé
České Amazonky aneb Ženská vojna.
Fraška se zpěvy a evolucemi o 3 jedn. a 8 odděl
od Jos. K. Tyla.
Král
M Kucman
Fraško
K Tyl
Český Amazonka
Jos
Pištěkův lidový divadlo
12
article
»Milá Zajcová!« doložila, »nechám vám tu tři
ruble .. . Opatrujte děti . .. Odměním se vám, hojně se
odměním, až bůh změní náš osud . . «
»Maminko! doprovodím maminku k lesu . . .« za
šeptala Andělka.
»Trs-bien, mes enfants! 1) doprovoďte mne. Mohu
se projit s vámi... Tak dlouho budu sedět... Jed,
Šmule, napřed . . .«
Šmul pobídl koně a zvolna se hnul. O několika-
nácte kroků dále šla matka, držíc Jožu za ruku, vedlení
Andělka. Za nimi se loudali oba šafářovi.
I matka i Andělka odkládaly poslední chvíli. Bylo
jim těžko loučit se.
»Presidentova zajisté jest již doma,« pravila matka.
»Zejtra ji navštívím a pozejtří přijede pro vás teta Andža.
Jožo ať je hodný, pak mu koupí kozáka, takového,
jako měl.«
Bavila takto sebe a děti, nechtějíc myslit na lou-
čení. Dívala se na cestu. K lesu bylo ještě daleko. Snad
že ta cesta nikdy nebude míti konce?... Šli volně,
drobnými kroky, ohlížejíce se.
»Tu je přec pěkně,« pravila matka. »V lese budete
moci sbírat si jahody, doma hrajte si s kuřaty a králíky.
Poproste někdy Zajce, aby vás doprovodil za les, tam
uvidíte ves, půjdete do kostela ...«
»Ale maminka nám bude hned psát?« tázala se
Andělka.
»Ovšem že! Šmul se zejtra vrátí a poví vám vše . .
Koupí ti papír, inkoust a péra a přiveze je, abys také
) Výborně, milé dítky.
Trs
Andělka
Zajc
13
article
jak jest. Ona dá snad jasné paní několik tisíc rublů na
rok a děti vezme na vychování... Já se teď vrátím
domů, ale zejtra budu tu z rána a pojedeme. Zde si
nie dobrého nevysedí ani pro sebe ani pro děti.«
Paní byla přesvědčena o potřebě odjezdu, ale ne-
byla rozhodnuta. Byla nemocna a bála se celodenní cesty.
Šaty její byly tak chatrné, že se styděla ukázat se v nich
známým. Nade všecko však trápila ji myšlenka rozloučit
se s dětmi a k tomu v takových poměrech.
Ale právě dobro dětí vyžadovalo této cesty. Kdyby
je mohla vzít s sebou ... Ale kde by je umístila? Tu
mají aspoň střechu nad hlavou a nezemrou hlady.
Ostatně vrátí se k nim za několik dnů a snad, což
bude ještě lépe, setká se s nimi v městě již upokojena,
pokud se týče nynějšího jejich bytu a příštího jejich losu.
Ach, kdyby se mohla vyprostit z té nouze ..
Třeba jeti!
Obě s Andělkou takřka celou noc nespaly. Matka
vypravovala jí o bohatství babiččině, o škole pro slečinky,
do které zajisté se dostane, o tom, že několik dnů roz-
loučení mine jako okamžik. Doporučovala její ochraně
Jožu a napomínala ji, aby dbala vlastního svého zdraví.
»Nevycházej večer na procházku, dej topit na ohništi,
vodu pij opatrně. Je tu divný kout. Já tu cítím až do
kostí shnilou vlhkost. Třeba se mít na pozoru.«
Andělka opět prosila matku o dopisy co možná nej-
delší a nejčastější. Posílala polibky tetě a slečně Valen-
tině (ale tetě víc) a prosila matku, aby se vrátila, jakmile
se setká s babičkou.
Z rána svěřila paní děti Zajcovi a jeho ženě, zapři-
sahajíc je, aby dbali o ně jak o vlastní.
Andělka.
Andělka
paní dítě Zajc