Periodikum ALTO Viewer

1

Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 316. ze dne 19. listopadu 1903.

2 article Různé zprávy.

Různé zprávy. = Krvavý čin šílence. O tragickém zločinu bytě hr. Oskara Kornisa oznamují se z Paříže ná- sledující podrobnosti: Hr. Oskar Kornis narozenr 1874, syn uherského magnata, bydlel se svou milen- kou Louisou na boulevardu S. Michel. Mladý hrabě byl oddán studiu okultismu a milenka jeho podpo- rovala jej ve studiu kouzelnictví a čarodějství. Př tom pojal Kornis platonickou lásku k uherské šlech- tičně zde žijící a posílal jí nejztřeštěnější poetické dopisy. Před osmnácti měsíci hraběnka náhle ze- mřela. Od té chvíle byl duch hraběte nadobro roz- rušen. Nepřestával volati stín své zesnulé přítel- kyně. Vyváděl v noci nejztřeštěnější věci, aby při- volal jejího ducha. Sousedé jeho, manželé Richar dovi, probuzení pekelným jeho hlukem, nalezli ne- šťastníka, křičícího, sténajícího a štkajícího na loži čekajícího na ducha milované osoby. Když se domní val. že spatřil ducha, sevřel náruč, jakoby objíma přítelkyni a křičel: »Jsi tu konečně, můj zbožnovaný stíne!« Manželé Richardovi probudili jej z tohoto blouznění. Omlouval se jim a pravil snažně: Kdy. koliv vás vyruším, probuďte mne z mé hallucinace.

Korniso Kornis Louisa Michel Richar Richard Paříž Hradec

3 article

Vjeděli propuklo u nešťastníka zuřivé šílenství. Hr Kornis míval v poslední době k nemalému zděšen svých sousedů v obyčeji, zaháněli duchy a přízraky vý střely z revolveru, při čemž deklamoval úryvky ze svých zamilovaných básníků Flauberta, Verlaina, Villiersa de 1' Isle Adam. V neděli o 10. hod. dopolední na- bylo chorobné jeho rozechvění vrcholu. Vyběhl s re- volverem v ruce na chodbu a vzkřikl na mimojdou- cího mladého báňského akademika Paula Olivea, aby stál. Střelil na něho dvakráte z revolveru a prostře- lil mu pravou ruku. Když otec mladíkův p. Charles Olive na třesk výstřelu přikvapil, střelil hr. Kornis na něho dvakrát, ale nezasáhl ho. Na to běžel se schodů do prvého patra. Tam potkal 21letou služku, Belgičanku Blanche Steveninovu, jež právě otvírala dvéře, aby se utekla do bytu, ale hrabě Kornis stře- lil ji od zadu do hrdla; rána rozervala velkou krční tepnu. Potom střelil šílenec domovnici pí. Lejandovou dvěma výstřely do prsou. Nešťastnice volajíc: »On mne zavraždil, umírám!« dovlékla se do třetího patra k bytu lékaře dra. Balerda a klesla před jeho dveřmi. Hr. Kornis chtěl se dostat na ulici, ale dva chodci, pánové Magottier a Pardou, kteří byli slyšeli výstřely a křik, zastavili jej; pan Magottier vzkřikl na něho »Stůj, vzdej se!« Hr. Kornis odpověděl: »Můj bože co pak jsem učinil? Chcete mne zatknout! Což pak jsem zločinec?« A než mu v tom mohli zabránit. přiložil hlavně obou revolverů ke skráním a současně vystřelil. Byl okamžitě mrtev; mrtvola odnesena do jeho bytu, kdež přivolaný komisař Corpin nalezl žen- skou podobiznu, proraženou střelami z revolverů několik voskových figurek se jmény určitých osob na nichž byl hr. Kornis prováděl magické operace pro- bodávaje je špendlíky.

Flaubert Verlain Olive Charles Olive Belgičanka Steveninův Magottier Parda Hradec Kornis Villiersa jít 1 ' Isla Adam

4 article

= A la madame Humbert. Z Říma se oznamuje Teď má také Italie svoji afféru Humbertových a jestliže italská Tereza nezpůsobí ve světě takový hluk, jako francouzská, jest případ její přece dost zajímavý. Výtečná tato dáma žije ve Vicenze a jes manželkou sluhy v úslavu se služným pouhých 920 lir. Jednoho dne rozšířila o sobě zprávu, že má čáku na veliké dědictví. Ona, její muž a její dvaceti- pětiletá dcera vystupovali velmi okázale, nositi ele- gantní šaty, zdobili se šperky a chodili do divadla na nejdražší místa. Z počátku platila všecko hoto- vými, neboť měla u sebe stařenu, jež měla jakési jmění a v důvěře na dědictví poskytovala peníze, až sama ničeho neměla. Teď počala dědička podle vzoru »velké Terézy« bráti na dluh, vypravujíc dů- věřivým obchodníkům, že dědictví jest již uloženou známého notáře ve Vícenze. O původu dědictví vy- pravovala následující báchorku. Jednoho dne oslovil její dceru na ulici poručík hrabě Lamberti. Dívka lí- bila se mu tak, že jí ihned nabídl sňateka aby si ji naklonil, nabídl jí ihned padesát ti- síc lir. Avšak ona, matka, ve jménu dceříně prý odmítla nabídku i peníze. To prý dojalo hraběti tou měrou, že ihned odcestoval a brzy potom zemřel žalem, odkázal rodině své milenky celé svoje jmění, jež se páčí na 500.000 lir. Této báchorce obchodníci uvěřili, ale poněvadž se výplata protahovala, poptali se konečně u notáře, jenž všecek vyjeven prohlásil, že o nějakém dědictví ničeho neví. Rozumí se, že šejdířka byla zatčena. Ale nejkrásnější jest, že děvče zatím nalezlo nápadníka, jenž nalehal na všemožné urychlení svatby, aby získal podíl na dědictví. Ne- šťastník zvěděv, že se očekávané dědictví rozplynulo v pouhý dým, div si nezoufal. Ale nic platno, ženu si musí podržet.

Humbertův Lambert Řím Vicenza Humberto

5 article

= Západy slunce. Jako Karel V. španělský, tvrdí i nynější Angličané, že v říší jejich slunce nezapadá. Ovšem jakýs Pařížan, jenž jednoho dne navštívil svého přítele v Londýně, odůvodnil to způsobem zcela svým, ryze pařížským. Když s přítelem za jednoho z oněch pověstných mlhavých dnů londýn- ských procházel ulicemi a viděl všude rozžaty ply nové svítilny, pravil pojednou svému anglickému příteli: »Teď chápu, proč u vás slunce nezapadá. Ono vůbec ani nevychází.« Méně známo as jest, žeje v Anglii město, kde slunce zapadá dvakráte denné. Jest to město Leek v Staffordshiru. Na západní straně města nalezá se vysoká, rozeklaná hora. Večer zajde slunce za vrcholem hory a nastane tma. To jest první západ slunce. Plynové svítilny se rozžehnoua zdánlivě počala noc. Avšak as po hodině objeví se slunce znovu v rozsedlině hory, nastane opět denní světlo a svítilny se zhasnou. As po půl hodině slunce zachází po druhé, mizíc za rozsedlinou. A teď nastane noc nadobro.

Angličan Pařížan Londýn Anglie Leek Staffordshir

6 article Zemřelí v Praze.

Zemřelí v Praze. Dne 12. listopadu 1903: Wachtova Antonie dcera obchodního sluhy, 3 roky, 9—I. Plichtová Marie obchodnice s potravinami, 71 rok, 8—IV. Myslík Jan (frater Bernard), člen konv. Kapucínů, 41 rok, 99—Iv Kuksová Barbora, vdova po inženýru, 67 r., 1741—II. Řeřicha Ferdinand, syn kováře, 23 roky, 125—VI. Řez- níčkova Božena, dcera zámečníka, 5 roků, 562—VIII Křivánkova Ludmila, dcera dělníka, 5 roků, 413—VIII Kudrnova Gabriela, dcera kočího, 1 rok, 10—IV. — Ve všeobecné nemocnici: Ciprová Františka, soukromnice, 69 roků. Demínová Julie, 26 roků. Ham- plová Anna, manželka dělníka, 28 roků. Měchurová Marie, obchodnice s křenem, 75 roků. Oliveriusová Antonie, pekařka, 63 roky. Smrčková Marie, vdova, 52 roky. Šťastná Anna, vdova po knihvedoucím, 30 r. — U Milosrdných bratří: Mašek Josef, číšník. 26 roků. — U Milosrdných sester: Karásek Ferdinand, hudebník, 59 roků. Zvoníček Jiří, nádenník 72 roky.

I Plichtová Marie Myslík Bernard Kuksová Barbora Řeřicha Božena Ludmila Kudrnův Anna Měchurová Oliveriusová Smrčková Zvoníček Praha Ham VIII Křivánkův Demínová Julie Wachtův Antonia Ciprová František Mašek Josef Karásek Ferdinand

7 article

Dne 13. listopadu 1903: Deutschrova Anto- nie, soukromnice, 20 roků, 439—VIII. Štědrých Marie, 5 roků, 124—V. Hudečkova Božena, dcera po obchod- níku, 9 měsíců, 529—VIII. — Ve všeobecné ne- mocnici: Kašpar Václav, truhlářský učeň, 15 roků. Zacke František, soukromník, 73 roky. — U Milo- srdných sester: Pánek Josef, zedník, 73 roky. Schugová Alžběta, soukromnice, 85 r. Ziková Marie, žebračka, 78 roků. — U Alžbětinek: Lebedová Anna, dělnice, 36 roků.

Marie V Hudečkův Božena Ziková Deutschrov Anta Zacke František Kašpar Václav U Mila Pánek Josef Schugová Alžběta U Alžbětinka

8 article Král.české zem. divadlo v Praze.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 19. listopadu. 29. hra v předpl (1. čtvrtka.) Cyklus české činohry k 20. výročí otevření Národ. ního divadla. III. Poprvé v Národním divadle Tvrdohlavá žena. Báchorka se zpěvy o třech dějstvích. Napsal Josei Kajetan Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Dirigent M. Anger. Režisér Karel Mušek. OSOBY: Zlatohlav, někdy nazván Rýbrcoul, kníže duchů krkonošských, L. Dostalova. Černobejl, Mati- noha, skalní duchové, J. Havelský, J. Karásek. Joha- nes Pěnkava, mladší učitel, E. Viesner. Jahelková, zámožná mlynářka, M. Pštrosová. Terezka, její dcera, A. Červená. Madlenka, Ančička, děvečky ve mlýně, M. Hübnerová, V. Hasmanova. Kuba, pacholek, R. Kafka. Hrdopyška, majetník statku, F. Steinsberg. Vydřiduška, jeho správce, K. Mušek. Loukota, staro- sta obce, P. Řada. Kohoutek, Nožička, sousedé, K. Váňa, K. Pulc. Ezechiel, starý žid, R. Inneman. No- žejček, brusič, J. Mošna. Vašek, vesnický pacholík, M. Matějíčkova. Stárek, A. Hlaváček. Mládek, V. Zintl. Škřítkové, skalní duchové, chasa ve mlýně, venkované. Po prvním dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec po 9. hod.

Král Tyl Anger M Anger Karel muška Rýbrcoul L Dostalův Maťa J Karásek Joha Pěnkava E Viesner Jahelková M Pštrosová Terezka A Červená Madlenka Ančička M Hübnerová V Hasmanův R Kafka F Steinsberg Loukota Nožička K Váňa K Pulc Ezechiel R Inneman J Mošna Vašek M Matějíčkův Stárek A Hlaváček Mládek V Zintl Praha Kuba národní divadlo

9 article Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek 19. listopadu. Začátek o 1/28. hod Ve prospěch spolku strojvůdců v Čechách. Po druhé: Hadrník. Obraz ze života o 5 jednáních s proměnou. Napsal F. Payat. Přeložil J. Kaška. Režisér F. Šípek.

Hadrník J Kašek F Šípek Praha Čechy lidový divadlo

10 article Švandovo divadlo na Smíchově.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 19. listopadu. Začátek o 7. hod. več. Novinka. Moderní manželé. Poprvé. Fraška o 3 odděleních. Napsali Ant. Mars a A. Barre. Přeložil V. Táborský. Režisér Jan Kubík.

Fraško Mars A Barr V Táborský Kubík Smíchov Švandův divadlo

11 article Pištěkovo lidové divadlo vaehradeou

Pištěkovo lidové divadlo vaehradeou na Král. Ve čtvrtek 19. listopadu. Začátek o 7. hod. Ve prospěch pí. M. Kucmanové. Po prvé České Amazonky aneb Ženská vojna. Fraška se zpěvy a evolucemi o 3 jedn. a 8 odděl od Jos. K. Tyla.

Král M Kucman Fraško K Tyl Český Amazonka Jos Pištěkův lidový divadlo

12 article

»Milá Zajcová!« doložila, »nechám vám tu tři ruble .. . Opatrujte děti . .. Odměním se vám, hojně se odměním, až bůh změní náš osud . . « »Maminko! doprovodím maminku k lesu . . .« za šeptala Andělka. »Trs-bien, mes enfants! 1) doprovoďte mne. Mohu se projit s vámi... Tak dlouho budu sedět... Jed, Šmule, napřed . . .« Šmul pobídl koně a zvolna se hnul. O několika- nácte kroků dále šla matka, držíc Jožu za ruku, vedlení Andělka. Za nimi se loudali oba šafářovi. I matka i Andělka odkládaly poslední chvíli. Bylo jim těžko loučit se. »Presidentova zajisté jest již doma,« pravila matka. »Zejtra ji navštívím a pozejtří přijede pro vás teta Andža. Jožo ať je hodný, pak mu koupí kozáka, takového, jako měl.« Bavila takto sebe a děti, nechtějíc myslit na lou- čení. Dívala se na cestu. K lesu bylo ještě daleko. Snad že ta cesta nikdy nebude míti konce?... Šli volně, drobnými kroky, ohlížejíce se. »Tu je přec pěkně,« pravila matka. »V lese budete moci sbírat si jahody, doma hrajte si s kuřaty a králíky. Poproste někdy Zajce, aby vás doprovodil za les, tam uvidíte ves, půjdete do kostela ...« »Ale maminka nám bude hned psát?« tázala se Andělka. »Ovšem že! Šmul se zejtra vrátí a poví vám vše . . Koupí ti papír, inkoust a péra a přiveze je, abys také ) Výborně, milé dítky.

Trs Andělka Zajc

13 article

jak jest. Ona dá snad jasné paní několik tisíc rublů na rok a děti vezme na vychování... Já se teď vrátím domů, ale zejtra budu tu z rána a pojedeme. Zde si nie dobrého nevysedí ani pro sebe ani pro děti.« Paní byla přesvědčena o potřebě odjezdu, ale ne- byla rozhodnuta. Byla nemocna a bála se celodenní cesty. Šaty její byly tak chatrné, že se styděla ukázat se v nich známým. Nade všecko však trápila ji myšlenka rozloučit se s dětmi a k tomu v takových poměrech. Ale právě dobro dětí vyžadovalo této cesty. Kdyby je mohla vzít s sebou ... Ale kde by je umístila? Tu mají aspoň střechu nad hlavou a nezemrou hlady. Ostatně vrátí se k nim za několik dnů a snad, což bude ještě lépe, setká se s nimi v městě již upokojena, pokud se týče nynějšího jejich bytu a příštího jejich losu. Ach, kdyby se mohla vyprostit z té nouze .. Třeba jeti! Obě s Andělkou takřka celou noc nespaly. Matka vypravovala jí o bohatství babiččině, o škole pro slečinky, do které zajisté se dostane, o tom, že několik dnů roz- loučení mine jako okamžik. Doporučovala její ochraně Jožu a napomínala ji, aby dbala vlastního svého zdraví. »Nevycházej večer na procházku, dej topit na ohništi, vodu pij opatrně. Je tu divný kout. Já tu cítím až do kostí shnilou vlhkost. Třeba se mít na pozoru.« Andělka opět prosila matku o dopisy co možná nej- delší a nejčastější. Posílala polibky tetě a slečně Valen- tině (ale tetě víc) a prosila matku, aby se vrátila, jakmile se setká s babičkou. Z rána svěřila paní děti Zajcovi a jeho ženě, zapři- sahajíc je, aby dbali o ně jak o vlastní. Andělka.

Andělka paní dítě Zajc