Z Washingtonu, 18. listopadu. (C.-B.) Styky Spojených států s Kolumbií dostaly se do kritického stadia. Dle telegramu včera z Bogoty došlého žádala vláda kolumbijská od amerického vyslance Beaupréa vysvětlení o tom, zdali hodlají Spojené státy uznati repu- bliku panamskou v takovém způsobu, který by znamenal hrozbu Kolumbii. Státní departement vyzval Beaupréa, aby sdělení o uznání opa- koval a nabídl dobré služby Spojených států pro uklizení mezi Panamou a Kolumbií. Z Kapského Města, 17. listopadu. (C. - B.) „Reuterova kancelář“ oznamuje: Důstojník kap- ské policie, který vyšetřoval vznik povstání Hot- tentotů v německé jihozápadní Africe, prohlásil, že povstalci počítali s postupem Němců proti nim a byli by se uchýlili do nepřístupného pohoř Pally. Ze Springbockfonteinu, 17. listopadu. (C. -B.) „Reuterova kancelář“ oznamuje: Dle úřadního telegramu z Panamadriftu překročil oddíl Bon- delzwartův brod. Prohlásili důstojníkovi u brodu službu konajícímu, že nechtějí učiniti útok na kolonii kapskou, aniž přijíti do styků s policií Hottentoti oznámili dále, že do Warmbadu ne- přibyli dosud z Keetmannshoopu žádní Němci.

Posádka je prý ještě na živu. Bondelzwartové tázali se již, zdali budou směti se přesídliti do kapské kolonie, budou-li od Němců zahnáni. Z Nov. Yorku, 18. listopadu. (C.-B.) Ze Santa Dominga oznamuje se ze včerejška: Minulé právě noci došlo zde k tuhému boji. Byl učiněn na město všeobecný útok, ale povstalcům ne- podařilo se do města vniknouti. Z amerického křižáku „Baltimore“ byli vyloděni námořní vo- jíni. Kolem amerického vyslanectví, amerického konsulátu a agentury American Clyde Shipping Company rozestaveny byly ochranné stráže. Z Ria de Janeiro, 18. listopadu. (C.-B.) Vy- 5ednávání mezi Brazilií a Bolivií o spornou půdu še skončeno. Smlouva bude asi dnes večer po- depsána. V politických kruzích má se za jisto, že sněmovna i senát dají přes opačné pověsti smlouvě svůj souhlas, poněvadž obsahuje pro Brazilii výhodné klausule, jež jsou s to, aby opposici odzbrojily. Z Windsoru, 18. listopadu. (C.-B.) Dnes večer uspořádána byla na počest italských královskýchmanželů v zámecké síni sv. Uiří slavnostní hostina, kteréž se zúčastnili kromě obojích královských manželů a členů královské rodiny také veškeří ministři až na premierministra Balfoura, který jest churav, dále Cham- berlain, vůdcové parlamentních skupin, sbor diplomatický a jiní hodnostové. Král Vikto Emanuel pronesl přípitek králi a královně anglické. Pravil, že Anglii a Italii pojí stále rostoucí pocity sympatie a přátelství. Dále pravil král, že politika Italie jest stejně jako politik Anglie politikou míru a civilisace. Král Edvard propůjčil italskému mini- strovi zahraničních záležitostí Titoni mu velkokříž řádu Viktorie. Z Windsoru, 19. listopadu. (C.-B.) Na vče- rejší slavnostní hostině připil nejprve král

Sželelo se mu jí. Nechal ji vyplakati a když se poněkud utišila, přistoupil k ní. „Slečno,“ promluvil, „což není pomoci, abyste si Svobodu vzíti nemusila?“ „Ba, není, není, pane Marku, a od koho bych se mohla nadíti pomoci? Rodiče tomu chtějí, abych si Svobodu vzala, a jiného na světě nemám. Marnou veškera naděje.“ „A což přece, kdyby byla pomoc!“ Vstala, a dívajíc se mu do oči pravila: „Myslíte, kdybyste Svobodovi rozmluvil, abysi mne nebral? Jste šlechetný muž, pane Marku, však toho nečiňte. Pak by mne matka z domu vyhnala a co potom bych si počala?“ „Ne, tak nemyslím,“ odvětil Marek, pře- máhaje se, aby potlačil rozpaky. „Což kdybych vám nabídl svoji ruku, bych vás zachránil!“ „Jakže, vy byste chtěl se pro mne oběto- vati?“ zvolala a očima jejíma mihl se záblesk nového štěstí. „O obětavosti nemůže býti řeči. Již delš dobu pozoruji, že vzmahá se ve mně láska vůči vám a že i já vám nejsem lhostejným, toho jsem si také vědom. Nuže, slečno Boženko,“ dodal. „a podával jí ruku, přijímáte?“ Neodpověděla; podala mu obě ruce a dala se do pláče. Přitiskl ji k sobě a mezitím, co ulevovala pláči svému, pláči štěstí, líbal ji na její bílé čílko. Stmívalo se. Vůkol bylo posvátné ticho ani větříček nerušil jejich zasnoubení u hrobu matčina, jenom stříbrné hvězdičky prvního sněhu padaly na ně, jakoby jim přinášely štěstí. Edvard Královským manželům italským. Vzpo- menul, že je tomu právě 48 let, co navštívil děd krále Viktora Emanuela II. dvůr anglický. Tehdy to bylo v době války, kdy obě armády bojovaly spolu po boku. Král zmínil se pak o srdečném svém přijetí v Římě a dodal, že jeho lid projev zajisté italským královským manželům za jicn návštěvy v Londýně své srdečné pocity přátelství. Na to pronesl král Viktor Emanuel přípitek už oznámený.

Denní zprávy. — K úmrti posl. dra. Ed. Brzoráda. Ve vče- rejší presidiální schůzi klubu ná- rodní strany svobodomyslné v Pra- ze vzata s lítostí na vědomí zpráva o úmrtí vy- nikajícího člena a bývalého tajemníka klubu ná- rodní strany svobodomyslné p. dra. Eduarda Brzoráda. Zároveň usneseno zaslati paní Brzorádové telegram tohoto znění: „Sdí- líme s Vámi hluboký žal nad těžkou ztrátou tak vynikajícího muže, jakým byl Váš manžel, zá- roveň i vážený a velice milý člen našeho klubu. Kéž všeobecná soustrast nad neštěstím Vaším zmírní veliký Váš bol.“ Současně odeslán byl do Německého Brodu palmový věnec s tri- kolorou a nápisem: Milému členu. Klub národní strany svobodomyslné. Ku pohřbu dostaví se zá- stupce klubu.

— Koalice českých stran. Mladoboleslav- ský agrární orgán ve svém včerejším čísle při náší úvodní článek, který jest v každém ohledu opravou jeho nedávného vystoupení s interviewem. ať skutečným či jen líčeným a všeobecně pova- žovaným jakožto předzvěsť nevalného trvání koalice. Ze včerejšího článku boleslavského listu stačí vyňati tuto větu: »Zřejmě tedy podotknuto, že s celou silou svojí podporujeme snahu stran federovaných a to tak dlouho, dokud ona půjde směrem ve společném prohlášení dne 8. t. m. naznačeným.« Z tohoto ujištění je pa- trno, že byla učiněna v mínění řečeného listu účelná náprava. To stačí. Co se týče ostatního článku, propouštíme jej bez odvety, ježto ne- hodláme na sobě nechati ani stín viny, že bychom byli i jen slůvkem polemického ostří kalili kritickou dobu upevnění svazku sdruže- ných stran — Dělení diécesí a český církevní hodnosta. Z kruhů duchovenských se nám píše: Některé včerejší listy české přinesly dle nedělního „Deutsch. Volksblattu“ zprávu, že prý jeden český církevní hodnosta, jenž se neplete do po- litiky, rozhodně jest přesvědčen o potřebě roz- dělení dosavadních českých diécesí. Touží prý po rozdělení tom jak čeští tak němečtí kněží Čeští kněží nechodí prý rádi do německých obcí a němečtí věřící nejsou prý spokojeni s českými kněžími. Z toho jest národnostní rozdělení diécesí českých nutným východištěm. Nevěříme přede- vším, že by podobný český kněz vůbec existoval.

Ačkoliv nemáme příčiny nadchnouti se příliš pro „vlastenectví“ církevních hodnostů českých, přece jen tak čistě protinárodně to asi nikdo z nich nepromluvil. A i posito, že změna barv na klerice přinesla s sebou u některého z če- ských prelátů- i ostatní vlastnosti chameleona, kdo z kněžstva českého dal mu právo, aby za české kněze mluvil? Vždyť na svých protestních schůzích výslovně a co nejdůrazněji se kněžstv ohradilo, aby české diécese národnostně byly dě- leny. Diécese na př. pražská jest ovšem rozsáhlá Stačil-li však ke správě její za dřívějších dob arcibiskup Schwarzenberg neb Schönborn s je- diným světícím biskupem, nestačí najednou arci- biskup Skrbenský, jenž má 3 světící biskupy, počet to, jakým se vykázati nemůže žádná diécese světa? Jak věci nyní jsou, nelze připustiti a také zajisté český lid nepřipustí vůbec jaké církevní nové dělení Čech. Nemastná a neslaná odpověd arcibiskupova k českým poslancům a ještě slabši jeho list ke kněžstvu nemohou věru býti zárukou že by podobné dělení dálo se na podkladě národ- nostně naprosto spravedlivém. České nižší ducho- venstvo jest tak vlastenecky uvědomělé, že rádo ponese i na dále těžkou tu oběť působiti v krajích zněmčených. Ví dobře, že na mnoha místech zvláště tam, kde není české školy a české in- telligence, jest jediným útočištěm českého člo- věka a že v zřízení čistě německé diécese byl by k zardousení českých menšin učiněn zase veliký, ne-li rozhodný krok. Ke konci radíme upřímně onomu „českému“ církevnímu hodno- stovi, jenž se dříve dle „Deutsch. Volksblattu“ do politiky nepletl, aby tak laskavě činil i v bu- doucnosti. Od takových „politiků“ ochraň nás, Pane!

— Slovanská beseda ve Vídni. Opět jeden krok ku předu, krok to nemalého dosahu, za- znamenán v historii života Slovanů, zvláště Č- Jchů ve Vídni. Slovanská beseda, první to stře- disko intelligence naší ve Vídni, našla — post tot diserimina rerum — konečně dlouho ždané, potřebám jejím vyhovující místnosti. Není to sice ještě onen konečný cíl, za nímž se nese snaha všech čelných spolků vídeňských, vlastní národní dům, k tomu daleko nestačí ještě malé prostředky, ale jest to přece pokrok, jenž se ne- smi podceňovati. Nový stánek besední nachází se v hotelu „Zur Post“ v I. okrese, Fleischmarkt, 16 a Drachengasse 1 a 3. Vedle úpravných a pro- stranných místností klubovních, sestávajících z jí- delny, čítárny, herny a klubovny, má beseda v nájmu pro větší zábavy a slavnosti moderně za- řízený sál, stačící i pro největší návštěvy. Zvláště tento sál umožní také ostatním spolkům, aby ná- sledovaly besedu, což vzájemnosti slovanské ne- málo přispěje. Snahám těmto přicházejí také ma- jitelé jmenovaného hotelu všemožně vstříc. Ne- budiž při tom také podceňována okolnost, že

místnosti tyto jsou ve pěkném hotelu uprostřed města, čímž usnadněny styky krajanů do Vídně zavitajících se Slovanskou besedou, které dosud, bohužel, dosti byly sporé. S jakým nadšením uví- tala česká i jinoslovanská společnost nové tyto místnosti, toho byli jsme svědky v sobotu, dne 14. t. m., kdy místnosti slavnostním koncertem byly otevřeny. Pečlivě sestavený program slav- nosti velice dobře vyjímal se v sále, do posledního místečka naplněném. Dosud nebývalá tato ná- vštěva a nadšení po celý večer panující přesvěd- čily i ony pessimisty, kteří ne mnoho nadějí sklá- dali v nové místnosti, o tom, že pevná vůle a po- ctivá snaha nikdy nemine se výsledkem. Bylo by si jen přáti, aby snaha tato došla uznání i u těch mnohých ještě, kteří dosud nejsou členy besedy, ač stavem svým a národním vyzná- ním tam náležejí, a přinesla tím besedě žádoucího rozmnožení členstva, kterého k udržení značně většího nákladu vyžadujících místností nevy- hnutelně je potřeba.

— Vítězoslavná zpráva německých listu plzeňských a budějovických, že dráha budějo- vicko-želnavská byla vyňata ze správy plzeň- ského ředitelství a přidělena dopravnímu ředi- telství lineckému — také námi zaznamenaná — nezakládá se na pravdě. Zjistili tak poslanci Kaftan, Maštálka a Brdlík u ministra železnie, kterýž ujistil je, že taková změna z ohledů do- pravních jest naprosto vyloučena. — Jazyková zvůle našich Němců jest ne- únavná. Svévolného kousku dopouští se opětně okresní stravovna litoměřická, kteráž vydává vý- hradně německé průvodní listy vzdor všem přes- ným ustanovením ve věci té. Svéprávné tiskopisy litoměřické stravovny pocházejí z Pickertovy ti- skárny v Litoměřicích, známé výrobny hanopisů, pamfletů a paškvilů na národnost českou. Dou- fáme, že zpupnosti správce litoměřické stravovny Jos. Junga povšimne si zemský inspektorát i na- praví mu hlavu poučením o pravém účelu okres- ních stravoven. — Ze Sedlčan. Slavnostní otevřent a po- svěcení nové radnice v Sedlčanech, jež zbudo- vána jest společným nákladem města a Občanské záložny, konati se bude dne 8. prosince t.r. s následujícím pořadem: 1. O 10. hodině dopol. seřadění všech korporací a spolků před novou radnicí na náměstí. 2. Společný průvod do dě- kanského chrámu. 3. O 101/2 hod. dopol. boho- služby. 4. O 11. hod. dopol. průvod před novou radnici. 5. Odevzdání a svěcení budovy. 6. Pro- hlídka budovy. 7. O 1. hodině odpol. společný banket v hotelu „U českého lva“. (Kuvert 4 K).

Veškeré dotazy a přihlášky k banketu do 2. pro- since t. r. se přijímají v úřadovně Občanské zá- ložny. — Na železniční zastávce v Letkách při trati rak.uh. společnosti státní dráhy jsou poměry opravdu úžasné. Nevídané a neslýchané. Denně vstupuje na této zastávce do vlaků nejméně 50 cestujících, prů- měrný měsíční příjem za dopravu osob páčí se spo- lehlivě přes 1000 korun, nicméně zpráva dráhy ne- uznala za svou povinnost zříditi v Letkách pro ce- stující alespoň přiměřenou verandu, kde by se mohli cestující před různými vlivy povětrnosti uchrániti. Obce i občané na tuto zastávku poukázaní nejednou žádali za zřízení podobné, ale ředitelství, v jiných záležitostech ochotné, jakoby nevidělo a neslyšelo. Vidíme v tom úmyslnou bezohlednost vůči cestují- címu obecenstvu, která je tím politování hodnější, uvážíme-li, že na zastávku v Letkách přicházejí občané i ze všech vzdálenějších obcí, za řekou Vltavou se rozkládajících, kteří pak vzhledem k místním komunikačním poměrům nuceni jsou vždy dříve na dráhu se vypraviti a když včasně přes řeku převezeni byli, mnohdy delší dobu čekati, než vlak přijede. Nesvolí-li strážník železniční, aby se v jeho soukromém bytě za deště, mrazů a jiných nehod uschoval. musí cestuiící vydržeti venku za každé ne-