Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 315. ze dne 18. listopadu 1903.

Král.české zem. divadlo v Praze

Různé zprávy. = Podivné obyčeje v divadle. »Rouen se baví. píše Pierre Giffard v »Matinu«. — »Každoročněv tutéž dobu, koncem října, baví se lid rouenský nade vše pomyšlení. Jest to totiž slavná doba »debutů« v »Théatre des Arts«, velké opery v Normandii. Lid rouenský naplňuje v tu dobu několikráte týdně hle- diště a žízní po krvi začátečníků mezi vystupujícími zpěváky a zpěvačkami. Tak brnuli se v dobách řím ských diváci do cirku, aby viděli křesťany rozsápané divokými šelmami. V Rouenu obstarávají rozsápání diváci sami, kteří jsou křesťané a za hlasitého řevu a neustálých nadávek odpravují umělce, kteří se jim nelíbí, až se objeví režiser a ohlašuje obecenstvu, že pan N. N. vůči opposici ctěného obecenstva vzdává se svého angažma, anebo že sl. X., poněvadž nemá čest vzbuditi pozornost umění milovného obecenstva nehodlá pokračovat ve svých pohostinských výstu- pech. V Rouenu totiž suverenní lid rozhoduje o ži- votu a smrti, o angažování neb neangažování vystu- pujících zpěváků a říjen jest příšerná doba, kdy nové síly musí se ukázat obecenstvu po třikrát a po- každé v jiné roli. Vše to děje se s dovolením a za do- zoru policie a soud lidu řídí p. starosta města osobně

Podobné barbarské zvyky jako v Rouenu panují mimo jiné též v Toulousu, Remeši a Lillu, jenže to vždycky nebývá nedostatečný hlas zpěvačky, nýbrž hněv lidu pobouří někdy také špatně přiléhající tri- kot tanečnice. Co se těchto dnů událo v Rouenu. lze sotva popisovat. Při představení »Hugenotů« bylo neméně než šest »debutů«! To ovšem byla pastva pro ctěné obecenstvo, jež si také dopřálo uměleckou orgii, jaké snad nikdy a nikde nebylo. Všech šest debutantů bylo za úžasného křiku a nejpitvornějších kousků lidem odmítnuto a z celého pátého aktu opery nebylo následkem zuřivého vyvádění davu slyšet je- diné noty. Lidé ze sousedních měst stávají se při takové příležitosti snadno obětí své prostodušnosti. poněvadž nevědí, jak se v Rouenu hraje divadlo. Tak přišel onehdy velmi vážený obchodník z Louviersv obchodních záležitostech do Rouenu a večer se po- díval do divadla. Dávána »Nanon« a poněvadž tenor se mu velmi líbil, povz budil ho pochvalou. To, jak se zdálo, nelíbilo se jeho sousedům, pohlédli zostra na obchodníka a bručeli cosi o vybazovu. Ale ob- chodník byl dosti nepředpojatý a tleskal také jakés hezké zpěvačce. Teď se sousedé rozhněvali do opravdy. tvrdili zcela určitě, že ten pán je opilý a následkem toho divadelní sluha, jenž měl uniformu jako gene rál divise, obchodníka vyvedl. Pravili mu, že mě vědět, že zpěvák a zpěvačka, kteří se mu tolik líbili. při svém prvním vystoupení nezískali pochvalu lidu rouenského. R. 1884 stižen byl v Rouenu jakýs te- norista následkem hanebného chování obecenstva záchvatem mrtvice a několik zpěvaček zachváceno křečovitým pláčem — ale obecenstvo hlučelo a kři- čelo dále. Roku 1894 při prvním vystoupení tenora

Ponteixa přesahovala klackovitost obecenstva všechny meze. Obecenstvo obrátilo se ke zpěváku jedno- myslně zády a neustále mu spílalo. Otvírány deštníky, na jeviště házeny sklenice od piva a ředitel a zpěvák následkem přímo nebezpečného chování obecenstva musili uprchnout žadními dvířky. Když brzy potom vystoupil zpěvák Touret, provázelo obecenstvo jeho zpěv trubkami, klapačkami, zvonky pro krávy a cy- klistskými píšťalkami. A podobné výjevy opakovaly se i letos. Časopisy žádají zcela rozhodně, aby vláda silnou rukou učinila konec tomuto šílenému řádění domnělých přátel divadla, když městské úřady jsou příliš slabé, aby tomuto řádění zabránily a leckde tyto surovosti přímo podporují. = Účinky hudby na zvířata. Z Nov. Yorku se oznamuje: Neobyčejně zajímavé jsou pokusy, jež podniká nynější ředitel zvěřince na blízkém Glen Islandu, mr. Princehorn, aby pokud možno přesně zjistil vliv, jejž má hudba na různá divoká zvířata.

Bylo již často pozorováno, že skorem všecky druhy zvířat více neb méně patrně reagují na hudbu, ale dosud nebylo systematických pozorování v tomto oboru. Účinky hudby jeví se nejznačnější měrouu vlků. Tyto nezkrotné bestie pobíhají skorem ne- ustále ve svých klecích a nikdy si nevšímají na- vštěvovatelů. Jakmile však houslista v jejich blíz- kosti zabrál nějakou prostou melodii, zarazili svůj běh a položili se. Hudba zdála se zvířata uspávat. neboť neunavní chlapíci zamhouřili oči a natáhli se, jako by spali, Jakmile však budba přestala, počali znovu vyvádět. Zdá se, že něžný nápěv vlky uspává, kdežto čiperná veselá melodie přiměje je tolikok tomu, aby ve svém pobíhání přestali. Mimo vlky jeví též slon, klokan a jelen Axis vnímavost pro hudbu, kdežto na opice všech druhů hudba neúčin- kuje. Podobné pokusy konány svého času téžv různých zoologických zahradách evropských, ale bez úspěchu a tak bezpochyby bude i na dále, poněvadž výsledky zakládají se v takovýchto případech většinou na sebeklamu. Nelzeť právě bezpečně zjistit, zda hudba či pohyby hudeb- níka způsobují změnu v chování zvířat. Mimo to jsou zvířata, chovaná po delší dobu ve zvěřincích neb zoologických zahradách, tou měrou uvyklá hudbě, že sotva lze očekávati nějakých zvláštních účinků na ně.

Zemřelí v Praze.

Dne 11. listopadu 1903. Mencl Josef, farář n. o., 80 roků, 542—II. Fulín Josef, c. k. kancelista v. v., 71 rok, 183—I. Trägrová Anežka, manželka ho- kynáře, 43 roky, 98—V. Samcová Johanna, vdova po obchodníku, 73 roky, 271—II. Hulová Anna, manželka dozorce potravní daně, 50 roků, 1556—II. Ve vše- obecné nemocnici: Horák Emanuel, studující 17 roků, Hornofová Josefa, manželka domovníka, 57r Musilová Marie, manželka dělníka, 58 roků. — U Mi- losrdných sester: Havlíček Josef, tesař, 53 roky

Švandovo divadlo na Smíchově Ve středu 18. listopadu. Začátek o 7. hod. več Ve prospěch Rudy Halové. — Jako host vystoupí pí Bóž. Jeřábková-Kaclová. Pohostinská hra sl. Annuše Archlebovy. Honba na vlka. Novinka. Poprvé (La chasse an loup.) Drama o 1 jednání. Napsal Giussepe Verga. Přeložil 2628 Ot. Doktor. Maroušek. Poprvé. Novinka. Veselohra o 1 jednání. Napsal Luděk Archléb. Žárlivci. Veselohra o 1 jednání. Napsal A. Novák. Režisér Josef Kubík.

Národní divadlo. O 3. hod. odpoledne Ve středu 18. listopadu. Cyklus české činohry k 20. výročí otevření Národ ního divadla. — Nově studováno: — Ptáčník. Veselohra o jednom dějství. Napsal V. Kl. Klicpera Řežisér Florentin Steinsberg OSOBY: Kotrč, lékárník v malém městečku, Jindřich Mošna. Milina, jeho synovkyně, I. Grégrova. Kocou- rek z Kocourkova, jeho strýc z města, A. Sedláček. Datlík, posluha Kotrčův, K. Mušek. Kuna, mladý my- slivec, J. Havelský. Kočička, baráčník, R. Kafka. Kájka, bylinařka, M. Pštrosová. Duch, F. Steinsberg Dlask, mladý lékárník, E. Focht. — Děj ve východním kraji v Čechách. Ženichové. Veselohra o třech dějstvích. Napsal S. K. Macháček. Režisér Florentin Steinsberg OSOBY: Radoslav, bohatý rytíř, P. Řada. Militka. jeho dcera, I. Grégrova. Strachota, Bukovec, Milinský, rytíři ji sobě namlouvající, J. Mošna, R. Inneman, R. Kafka. Vítek, K. Mušek. Několik panošů. Ve středu dne 18. listopadu.

28. hra v předpl (4. čtvrtka.) Slavnostní představení na paměť 20letého výročí otevření Národního divadla. Libuše. Slavnostní zpěvohra o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana na slova J. Wenziga. Dirigent K. Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBY: Libuše, česká kněžna, R. Maturová. Pře- mysl ze Stadic, V. Viktorin. Chruďoš od Otavy, Šta- hlav na Radbuze, bratří. V. Kliment, B. Plák. Luto- bor z Dobroslavského Chlumce, jejich strýc, E. Pol- lert. Radovan od Kamena mosta, Fr. Šír. Krasava, Lutoborova dcera, Radmila, sestra obou bratří, obě na Libušině dvoře, A. Slavíkova, M. Klánová. Čtyři ženci (za scénou), A. Bobkova, Mar. Kubátova, H. Feldenova, R. Figar. Kmeti, leší i vladyky, panny a děvy z dvora, Přemyslova čeleď, lid. Děj na Vyše- hradě, ve Stadicích a v krajině lesní za dob po- hanských. Po prvním dějství přéstávka. Začátek o 7. hod. Konec po 10. hod.

Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.

V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve středu 18. listopadu. Začátek o 7. hod. Pohostinsky vystoupí čten. a ochot. jed. »Klicpera«. Po prvé: Krásná Galathea Opereta o 1 jednání. Napsal Suppé. Rež. F. Šípek Po prvé: V studni. Opera o 1 jednání. Napsal Blodek. Rež. F. Šípek

pláčou, přídružila se k nim a ihned počala vzpomínat na svoje zemřelé děti. Ba i Šmul připomenul : »Velmi dobrá žena! . . . Ona je hodna být ži- dovkou . . . Ale má, velkou bídu!« . .. Paní upokojivši se a přečetši podruhé dopis tety Anny, zamyslila se. Chvílemi se ohlédla po nuzné jizbě, pak pohledla na děti, pak zase kamsi do dálky, jako by chtěla dostihnout obydlí jasné vdovy presidentovy a snad i do hlubin jejího srdce. »Co tu počít? . . . co tu počít? . . .« šeptala. Šmul, jenž ji mlčky pozoroval, ozval se: »Jasná paní musí odejeti do města, třeba na něko- lik dnů. Já radím jasné paní! . . . A když já radím, není to na prázdno. Znám jasnou paní presidentovou. U ní se dopisem nezmůže pranic a mimo to hněvá se na dědice proto, že ji několikrát podvedl. Ale jak zpozoruje, že jasná paní je tak ubohá, tak nemocna . . . : Nu, nebude tak bez srdce, aby nedala panstvu nějaké pod- pory.« Paní složila ruce do klína a smutně kynula hlavou. »Nejde tu o mne, ale o děti, které v té strašné nouzi zdivočí a zhynou! Na mne málo záleží... Zdraví moje jest úplně podryto . . .« »Nechať jasná paní nezoufá«, pravil Šmul. »Pravda, že jasná paní je sešlá, ale i slečinka je sešlá, ačkoli dříve byla zdráva. Je tu takové zlé povětří. Kdyby jasná paní zůstala tu rok . . . dva . . . bůh vi, co by z toho pošlo. Ale ve městě, kde je tolik lékařů, léká- ren . . . Aj, tam se paní uzdraví. Ostatně to jsou věci daleké, neboť teď je třeba dojeti do města, počkati na jasnou paní presidentovou, chytit ji a povědět jí všecko, 153 -

»I ten statek byl by jinačí, kdyby se tu jen vyko- paly dvě jámy. Lidé by tu nechuravěli.« Když uplynuly dva týdny, přijel Šmul znovu. Při- vezl od probošta drůbež v koši, sýry a máslo, chléba housky a dva dopisy. Jeden byl od pana Jana. Manželka otevřela jej první a čtla:

»Milovaný Macku!

Těžký kříž poslal na nás Pánbůh a nezbývá než mužně jej nést. Šílený odpor sedláků . . .« »Ale oni se již chtěli dohodnout!« přerušila se paní. »Šílený odpor sedláků přinutil mne, abych prodal majetek, tety jsem doma nenalezl a na její dopisy nedostá- vám odpovědi. Avšak vrátí prý se za nedlouho a v tom případě ji navštiv ty; zajisté dokážeš více než já. O požáru zbytku našeho jmění se ani nezmiňuji. Vidíš, jaké to štěstí, že tvých klenotů nebylo doma! Ne- mohu si ani pomyslit, že svůj kabinet již nespatřím a když si představím vaše trampoty a obavy, div nepozbý. vám rozumu. Já bydlím u poctivého Klimenta, toliko tělem, neboť duch můj jest u vás. Pěkné salony jeho jsou m lhostejny, obědů — na které se pamatuješ — nejídám. Pravím ti upřímně, že se již lekám o svoje zdraví. Zajcovi nařizuji, aby všecký zásoby, jež jsou . . .« »O jakých to zásobách mluví?« přerušila se paní znovu. »prodal a peníze tobě, drahý Macku, odevzdal. Já již odtamtud nechci ani groše, jen abyste vy měli dost. Andělka.