Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, ve čtvrtek dne I. listopadu 1900.

Praha

3

Číslo 302.

4 article

Na ranní a odpol. šlst předplácí an v Praze v zdmin istrael pa měste . . . . . . 2 R na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji denáškon na mšsle a čtrrt leta . . . . 7 K. 50 ve Hlialkiche ns měsle . . . . . . 2 K. 80 Poštou: na něste na čtvrt lela . . . . 9 K e0 s dvojí sásllken na měsi nk . . . . ka

K Pošta Praha

5 article Dnsšní čislo pro Prahu 1e a 12 stranách.

Dnsšní čislo pro Prahu 1e a 12 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde zejtra v pátel 2. listopadu v obvyklou ho- dinu ranní.

Praha 1

6 article Učitel českého lidu.

Učitel českého lidu. Věnováno památce Kodymov ě. Dnešní den je pravým svátkem našeho rolnictva. Ze všech končin vlasti spěchá do Opočna, rodiště Filipa Stanislava Kodyma (1. května 1811), by otevřením »internátu Kodymova« při zimní škole ho- spodářské uctilo paměť pravého a poštola svého, připravovatele a hlasatele osvěty přírodovědecké a národohospodářské, pozdě a pomalu za ním se dostavující a dosud jenom některé vrstvy společnosti naší nslona l ělao pronikající. Doktor lékařství Kodym, vrátivse z Vídně u věku sedmadvaceti let do vlasti, nepříliš dlouho zabavoval se praxí lékař- skou; na kratinko byl soudruhem Karla Slavoje Amerlinga při velkolepě zamýšleném ale záhy ztroskotaném národním ústavě vy- chovávacím Budeč v Praze; téměř po půl století četnými spisy ze silozpytu, lučby, zdravovědy, tělovědy, zemězpytu a zeměpisu působil pro přírodovědeckou osvětu ve vlasti naší, kdy toho byla svrchovaná potřeba, jaká trvá — dosud; všecek oddával se v tomto směru vzdělání národa a »zvláště pozdvižení nižších tříd«. Jsou to spisy co do obsažnosti a poutavosti výkladův, co do jasnosti a ryzosti, jadrnosti a lahodnosti mluvy dosud nepřekonané.

Kodym Kodymův Karel Slavoj Amerling Opočno Vídeň Praha národní ústav tychovávací Budeč

7 article

Neunavně sbíral a snášel Kodym vše, čeho ze základních přírodověd bylo našemu lidu potřebí. Učil opravdu prostonárodně tomu nejbližšímu, které každý znáti má mistrně vykládal o vlastním těle a jeho zdraví; o půdě, na které stojíme; o úka- zech, které síly přírodní den za dnem na oči nám předvádějí; o tom, jak ze sil pří- rodních řemesla a umění, průmysl a obchod kořistí; prováděl čtenáře své nekrvavými tak vysoce poučnými dějínami vynálezů cestoval s nimi v duchu po cizích krajích procházel minulostí naší země a minulosti tvorstva, vykládaje duchaplnou a nepřeko- nanou náuku Darwinovu o původu zvířat a rostlin (1844—1887) Kodymovy spisy pří- rodovědné proto byly účinlivy, že vzdycky k dennímu životu a zkušenostem a k užitím sil přírodních se obracely; při tom také k společenským ctnostem a nectnostem pouka zovaly; zájmův osvěty a vlasti na vhodných místech připomínaly; svou životní bezpro- středností trvale působily; k zavádění no vých vynálezů do domácností povzbuzovaly družením váznější nauky se zábavnější četbou nikdy neunavovaly.

Kodym Darwinův Kodymův

8 article

Všechny týto vzácně vlastnosti jsou vlastní také hospodářským spisům Kodymo- vým, kterým téměř třetinou života svého (1852—1879) výhradně se oddal a po cel desetiletí (1852—1862) v týdenníku Hospo- dářské noviny neunavně se věnoval celý. V tomto proslulém časopise za přispěn také hospodářův i — hospodyň, jichž zájem dovedl vzbuditi, a kterýž časopis znamenitě se rozšířil, a dále v řadě spisů samostatných, jež často, jako Hospodář, ještě z pod tiskařského lisu vlhky úplně rozebí- rány bývaly, učil Kodym o silozpytných a lučebných základech hospodářství polníhot o potřebě zvelebování půdy; o jejím zdělá- vání výdatnými strojí a osívání zištnými plo- dinami novými; o úsilném pěstování včel a štěpů; o hájení užitečných zvířat. A ne- přestavaje na hlásání stálé práce a nabá- dání ke všestrannému pokroku v hospodář ství polním, zabíral se do hospodářství ná- rodního a do otázek společenských, povzbu- zuje k zakládání spolků pro vzájemnou po- moc a spořitelen, k zaopatřování chudých ve stáří; a opět výmluvně kázal s potřebu osvěty a vzdělání — jak ještě blíže dolo- žíme — horlil pro knihovny školní a obecní. pro šetření starověkých památek, pro opa trovny, řádné pokrokové učení v hodinách opakovacích, zakládání nových škol hospo dářských; nebylo časové otázky, které by byl buditel našeho lidu nebyl si povšiml pracuje současně pro rolnictvo a — školy

Kodym Hospo

9 article

U něho nebylo »otázkou«, zdali stav uči- telský a stav rolnický navzájem jsou si po- třebny jako v roce 1900! — náš »národní učitel« Kodym naprostou shodu a nejlepší vůli obou stavů kladl jako samozřej- mou potřebu a poměr přirolzený Jeho snaha, vésti český lidi po dráze novodobého pokroku, přirozeně přivedla ho na dráhu politiky. Kodymovi nedalo, by ne- poučoval lid náš o zřízení konstitučním, aby také v Hospodářských novinách neupozor- ňoval na časové otázky polítiky národní — a když zde mu to zabráněno, ujal se toho v demokratickém časopise Ilas, kde po- učoval tak otevřeně, upřímně a důrazně, že bylo mu to odpykati žalářem osmiměsičním »Hlas« splynul s »Národními Listy«, do nichž Kodym přistoupil jako spolupracovník. Vytrvalého Kodyma neodstrašila nepod- dajnost náuk, jež prostonárodně vykládati ryzím jazykem českým, položil si předním úkolem životním; překonával nesnáze v ná zvosloví, za jeho doby ještě nevyvinutém udolávál občasná nedorozumění v kruzích, jimz svou prací se oddával; nepoddával se ani nemocem, ani byrokratům; nic nedbal na překážky a pronásledování od kruhů, které snad nikdy neměly smyslu pro hmotně osvětné, mravní a národní povznášení če- ského lidu; statečně snášel příkoří, činěná mu pro jeho svobodomyslnost. Vytrval, ne- skloněn nepřízní osudu; silný, protože vždy samostatný; nepoddajný v tom, co uznal za pravé; rozhodný národovec; ryzí Čech; muž hlavy a srdce; věrný, poctivý bojevník v šiku sněmovních svobodomyslných obhájců práv národních, a když v 73 lelech (4. října 1884) ještě statného a neschyleného smrt zkosila »na Fišerce« v Šárce u Praby, kterou také pustnutí a scházení pilnou prací vyrvala v utěšenou zahradu vzdělal, právem nad jeho rovem zazněla slova: ČESKÝ ARI STIDES

Kodym Hlas Čechy Fišerka Šárka u Praba Ilas

10 article

Filip Stanislav Kodym však nejen v dě- jinách povznášení našeho stavu rolnického ale také v dějinách české výchovy za bírá místo velevýznamné. Jest úplně novodobým ve své, bohužel do škol neproniknuvší učebnici Úvod do živlovědy (1864) a v řadě článků Hospo- dáře Rozmluvy učitele s rolníkem o základech lučby rolnické (1852) Vychází od pokusů a pozorování; dokládá se zkušeností; pílný zřetel věnuje výjevům denního života a užitím zákonův a sil pří rodních; nezabavuje se přítěží mathemat ckou; usiluje, by názvosloví co nejúžeji při- mykalo se k pojmům, aby již slova tak ří- kajíc znázorňovala věci; vymezuje přírodo- zpytu učivo a methodu a formu vyučovací způsobem, jaký o hodně později byl od pae- dagogů z povolání nutným uznán. A zavádí tyto náuky do škol téměř o dvě desetiletí dříve, než »nové« zákonodárství školní. Také v mistrné Zdravovědě (1853 povrhuje soustavným, logickým apparatem ujímá se bezprostředních názorů; v tělověd ných výkladech opírá se o jednoduché, blízké — jak učinil po něm nikdo menší, než fysiolog světové pověsti Huxley. Jeho Zdravotní desatero, vystihující témět před půl stoletím hlavní zásady životosprávy tak, jako jistý »hygienik« v roce 1899 1, do

Kodym Huxley

11 article

dnes šíří se na školách našich velkou Jan ského tabellí závěsnou, obálkami tisícůva tisícův Hynkových sešitů školních i sborníky článků čítacích pro mládež! Jeho Hospodářský klíč, hned po vydání (1857) rozebraný, řeší co nejšťastněji úkol prostonárodní čítanky hospodářské. Ne- mluví polním hospodářům a dospělejší mlá- deži venkovské o věcech, které znají, doma slyší; nemaří času tím, čemu mládež oči otevrouc a ruce přiložíc sama přiučiti s může, nýbrž náuky hospodařské staví na základech přírodovědy tak duchaplně a od borné poučení podává tak jasně a důrazně. že by nynější osnovatelé čítanek pro ven kovskou mládež měli ke Kodymovi se vrátiti místo na západu a východu Evropy po ci zích vzorech se shánětil vařv 1a mo Ale náš Filip záhy (1844) zabírá se bez prostředně do paedagogiky, vydávaje Slov o vychování mládeže české, proje vující vzácný ostrovtíp, jenž opravdu proniká a šťastně řeší otázky především domácí vý- chovy. Ještě dnes — po více než půl stolete musíme s Kodymem hlásati heslo: Vycho- vání tvrdé dělá děti zdravé; raditi k otužo- vání, střídmosti, prostotě, koupelím, vycház- kám, mléku, ovoci, pohybu na čerstvém vzduchu ve volném a lehkém oděvu již z mládí; ještě dnes musíme varovati před rozmazlujícím a zchoulostivujícím vychováním doma a poukazovati, že třeba s chovancem pod širé nebe, do společnosti, do světa, do života obecného, který ho pěstuje, »učí vzá- jemnosti a základnímu pravidlu mravnosti

Jan Hynkův Kodym Filip západ Evropa

12 article

Co nechceš sobě samému, nečiň druhémule Napořád můžeme s Kodymem stříci před vyučováním předčasným a přílišným a s ním žalovati na přetěžování učivem v sedě v uza- vřeném, zkaženém povětří školní světnice Střízliví vychovatelé ještě dnes jako Kodym volají po střídmosti v učivu po podávání. učiva methodami prostými, snadno srozumitelnými jako je pravda sama, jejíž poznání je vědou po zajímavém učení jenom jádru, pro život potřebnému, jež vzbuzuje chuť (zájem), který má potrvati, když pomine škola, jež má klásti jen základy k samočinnému sebe zdo- konalování žactva. A ovšem ještě dnes po Kodymovi máme právem na státu žádati, by se mu řádným tělocvikem na všech školách středních vychovávali zdraví a pevní úřed- níci, nepostonávající, do lázní nejezdící a brzkého, nákladného odpočinku nevyžadující

Kodym

13 article

Výmluvně mluví Kodym pro zakládání opatroven, pro“něž stačí, když každý rolník měsíčně o paklík tabáku méně vykouři a o sklenici piva méně vypije: »Jde tu přede vším,« mluví k hospodářům, so dítky chu dého, malého lidu a dítky vašich dělníků. V si přece tak často stýskáváte na zkaženost. na zlé vlastnosti dělníků a čeládky, ale od- kud ty zlé vlastnosti? Věřte, ty pocházejí větším dílem už z dětského věku... Věru, postaráte-li se o dítky svého malého lidu, po- staráte se tím i o sebe; nejenom pro budou cnost získáte si lepších dělníkův a čeládky. ale i pro přítomnost. Rodičové, vědouce své dítky v opatrování, budou vám s uspokojenou myslí bedlivěji pracovati, i budou rádi, s větší příchylností pracovati, neboť budou viděti, že se jich ujímáte, že k nim máte srdce. Věru, lásky, lásky té jest především potřebí; láskou získáte si zase lásku. Kde láska, tu i bůh kde neláska, tam zlý duch.« (1853) Jak vážil si Kodym škol obecných patrno z toho, jakým důtklivým úkolem po věřil učitele těchto škol, stavě je přímo za prostředkovatele a šiřitele náuky do kruhů rolnických, do lidu. Chtěl, aby vyučování v těchto školách bylo jadrné a pro život, by učení opakovací rozšířilo se na přírodovědu, bylo pokračovací, i by školám přispěly účin- livou pomocí knihovny. Pravíť: »Knihovny zajisté, školní i obecní knihovny, těch potře bujeme jako oka v hlavě. Věru, kdo na za

Kodym

14 article

kládání školních knihoven co vynaloží, ne- může své peníze lépe vynaložiti, totiž nemůže je vynaložiti, aby čím jiným obecnému dobru více prospěl .. Kéž se dočkati, aby v každé farní osadě anebo v každé druhé byla při škole knihovna. Jak by tu náš národ vykvítal, jak by ve vzdělanosti prospíval!« (1853.) Knihovnám přiřkl důležitý úkol st a mo- činného vzdělávání se národa, beze zřetele, že nevane naň příznivý vítr a nehřeje pron slunce: »Máme snad čekati, až vítr se obrátí a slunce nám vysvítí? Nebudeme bloudi, abychom čekali na milostivé léto a času tra- tili. »Pomáhej si sám a bůh ti pomůže!- praví staré příslovi. Vždyť možná i pod mra kem orati a při větru rozsivati. Protivenstvím budí se síly a tuží... Kdo chce ke cti, ne- může lehkem. Člověku svědčí nejlepe to, čeho si sám dobyl; a svědčí mu tím lépe, čím pracněji si toho dobyl.« (1853.)

15 article

A zase ještě dnes můžeme s Kodymem hlásati: »Naše spása, naše vítězství záleží jenom ve vzdělání národa a os ví- cení obecného lidu . . . .1 Kdo k obrazu božímu je stvořen, kdo k spasen povolán, ten je povolán také ku vzděla- nosti . . . . Kdo svého ducha nevzdělává. kdo udělenou sobě hřivnu zakopanou chová, prohřešuje se proti bohu, vzdává se svého nejlepšího práva. A což není těch nerov- ností beztoho dost na světě? Tíží dosti tvrdě na člověčenstvu. A věru z nerovností těch nejhorší jest zajisté nerovnost u vzdě- lání. Z nerovnosti té pocházejí vlastně ostatní nerovnosti; nevzdělanost jest matk bídy a nouze, matka tisícerých neřesti, ne- vzdělanost jest poroba«. . « (1853). Zní to jako ozvěna hlasu Komenského, jenž o zvelebení vyučování sliboval si ráj český, rozkvetení vlasti rozkošně jako zahrada Eden po jejím žalostném a ohavném spu štění, a potřebu vzdělání vyvozoval odtud, že člověk jako obraz boží podobnost původu svého (boha) co nejvlastněji má vyrážeti.

Kodym Komenský Edna

16 article

A nemůžeme svou vzpominku na pro- slulého učitele českého lidu a duchovního vůdce, vzdělavatele a vychovatele našeho rolnictva zakončiti jinak, než opakovati jeho vroucí vyzvání: »Ku předu, milí přátelé ku předu! opravujme a přičiňujme se. abychom dohonili, v čem jsme pozadu zů stali, v čem nás jiní předešli; a dohoníme to, jistě že dohonime — síly v údech máme k tomu dosti i bystrosti umu; my jsme národ odpočatý, my jsme leželi úhorém, po úhoru, víte, se vše dobře daří. Přičiňujme se, ale ne pouze tě lesně, nýbrž i duševně; za našich časův nerozhoduje více hmotná tělesná síla, ale síla ducha, síla vědy i umění Umění je to, jež vyvodí všecky ty divy na- šeho věku, umění a duševní vzdělanost do- dává národům moci a slávy; dodává jim bohatství i vše ovládající převahy. Proto kdekoliv se můžeme něčemu užitečnému přiučiti, neopomiňme žádné příležitosti. Pře- devším ale učme se poznávati přírodu, po- znávati její sily a působení, a svému pro- spěchu je podrobovati. A takto přičiňujme se duchem i tělem, přičiňujme se upřímně vůlí pevnou, a přičinlivému bůh žehná- (1852) Šířením osvěty přírodovědné, samočin ným úsilným sebevzděláváním, pilnou prac ve všech oborech, úsilnou podporou všech prostředků vzdělávacích nejúčinlivěji osvěd- číme, že nesil na skálu, ani mezi trní, ani vedle cesty, ale na půdu úrodnou símě vzdělání lidového Filip Stanislav Kodym jehož paměť bude tak vděčným národem v pravdě uctěna a požehnána Politické zprávy domácí. V Praze, 31. října. (Bosenské dráhy.) Dle dnešních vídeňských zpráv otázka rozšíření bosenské železniční sítě je po dlouhém

Kodym Praha český lid

17 article

V drobném prodejit raaní číslo a sobě . . . za Sh odpoladní . . . . . . . za zb ve flialkách na venkova- ranní číslo sdpolední . . . . . . . . B Inserat plalí se hstevě rapleě Předplassni a lnsesty pěljémš sdmlnl steaee v Marianské uláci č. a Tan nachátejí se těž redake Sskárna a sapedics „Národnich Listě“ Eukopisy se nevracsii

18 article

vyjednávání všech tří rakousko-uherských mi- nisterstev rozřešena a sice rozřešena — jak za nynější uherské nadvlády jinak býti nemohlo — ve prospěch Pešti proti zájmům Cislajtanie, proti zájmům Chorvatska a Dalmacie. Když byla Bosna obsazena rakouským vojskem, byla tam jediná železnice, vedoucí z Nového, na chorvatských hranicích, do Baňaluky. Očekavalo se, že po okupaci tato normálněkolejná dráha, spojená na území chorvatském se Záhřebem a odtud dále s Cislajtanií, bude provedena dále na jihovýchod do Sarajeva. Avšak Uhři vzepřeli se takovému spojení Rakouska s okupovanými ze- měmi a domohli se stavby nové, úzkokolejné dráhy, jež vede z Brodu na Savé přímo na jih do Sarajeva, Mostaru a nyní dále okolo Du- brovnika k boce kotorské. Z této hlavní tratě vybíhá na východ jedno křídlo do Tuzly, na západ druhé do Jajec. Přes to, že Jajce jsou od Baňaluky (konečné stanice staré bosenské dráhy) vzdáleny jen několik mil, stanicety po dnes želézniční tratí spojeny nejsou, aby Rakousko zůstalo i na dále odříznuto od Sa- rajeva. Přímě železniční spojení s Bosnou má dnes tedy jen Pešť prostřednictvím dráhy, ve- doucí přes Osek do Brodu.

Uher Pešť Cislajtanie Chorvatsko Dalmacie Bosna Záhřeb Sarajevo Rakousko Brod Mostar Tuzla Jajce Baňaluka Osek

19 article

Když započalo letošní jednání o rozšíření bosenské dráhy z ohledů strategických dále na jihovýchod ku hranicím novopazarského sand- žaku, kde by se mohla připöjiti v Mitrovici ku trati soluňské, vystoupila rakouská vláda s po- žadavkem, aby se konečně provedlo spojení Ba- ňaluký s Jajcemi a za druhé aby se vyhovělo dávným steskům dalmatským a provedlo s spojení Splitu přes Aržano a Bugojnem, ležicím na trati sarajevo-jajické. Vláda uherská nejen že se vzepřela těmto požadavkům, nechtic při- pustiti přimého spojení Cislajtanie s Bosnou obávajíc se, že by Split, spojený se Sarajevem, mohl se státi konkurentem přístavu réckého, nýbrž vystoupila i s novým požadavkem, aby dosavadní úzkokolejná dráha Brod—Sarajevo byla proměněna v širokokolejnou a aby se mimo to vystavěla ještě nová trať z Oseku do Šamce na Savě, která by zkrátila cestu mezi Pešt a Sarajevem.

Aržano Split Bugojno Sarajevo Brod Osek Šamka Sava Peštátný

20 article

Za návrh rakouský přimlouvala se obchodní komora záhřebská, jež si přála nejen spojení Baňaluky s Jajci, nýbrž i provedení nové dráhy z Karlovců skrze jižní Chorvatsko do dalmat- ského Knina, odkudž dráha už vystavéna do Splitu. Za týž návrh přimlouval se zemský výbor dalmatský, jenž se obrátil v té věci přímo k dru. Körbrovi; konečně i městská rada splitská vyslala zvláštní deputaci do Vídně, aby se u vlády a u panovníka přimluvila za stavbu dráhy splitsko-bugojevské. Ale při rozhodování padl na váhu téžký hlas Kolom. Szella, jenž prý pohrozil svou demissí a rakouské požadavky padly pod stůl. Nevíme dosud, padly-li všechny, ale o stavbě trati, spojující Dalmacii s bosenskou dráhou, není na ten čas opět řeči. Vídeňský »Volksbl.«, jediný z vídeňských listů, jenž se v této otázee postavil rozhodně proti neústupnosti maďarské, napsal ještě dne ráno: Jestliže Uhry i tentokrát provedou svou vůli, pak bude Rakousko ve vzhledě hospodář- ském trvale odříznuto od Bosny a balkánských zemí vůbec přese všechny milliony, jež Bosna dosud stála a na něž Rakousko přispělo více než dvěma třetinami.« Dr. Körber ohlásil včera na sjezdu průmyslníků opětně, že hlavním účelem jeho vlády jest povznesení hospodár- ských poměrů státu. V ministerských poradách, v nichž se jednalo o bosenské dráhy, byl Rhodus, kde měl ukázati, jak umí skákat. Tu byla prvá příležitost, kde mohl prakticky pro vésti své hospodářské plány. A výsledek jeho politické moudrosti — porážka.

Szell doktor Körber Rhodus Jajce Karlovec Chorvatsko Split Vídeň Dalmacie Uhry Rakousko Bosna

21 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 31. října. Proč není v Praze ruského konsu- látu. Pan Michail Ivanov dokončil v »HoBor Bpee« své články o Praze, jimiž nemálo

Ivanov Praha HoBor Bpee

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 31. října. — (Kronika.) Všimli jste si odpovědi Ludvíka Bothy, generála »zničené« branné moc Burů, na list maršála Robertsa ? Vrchní velite přemoci anglické oznámiv již přes moře, žeje válka skončena, hrozil, neustanou-li rozptýlené čety obránců domorodé půdy v jistých podnicích které vojům Robertsovým jsou velmi nepříjemny že zcela bezohledně zakročí proti všemu, co má burské jmeno a neušetří ni majetku, ni žen ni dětl. Vůdce poražených odpovídá, aby jen vítěz jednal, jak mu svědomi kulturního národa při — Nic, co byste podnikli proti naším že nám a dětem, n e zabrání nám, bychom nepo kračovali v boji za svoji neodvislost .. »Zničení« hodlají tedy v boji pokračovati A možno jim věřiti na slovo. 200.000 útočník celý rok mělo co dělat, nežli 40.000 obráneů bylo přemoženo v otevřeném poli. A nyní za- číná skrytá válka. Nejsou tedy věci na jihu Afriky dlouho ještě skoncovány káže.

Both Robertsa Robertsův Praha Afrika

23 article

Slovo teď mají očití svědci, kteří válečných dějů z blizka byli účastní. Mnohé vychází na jevo, co vysvětluje události jinak nepochopitelné a jisté světlo vrhá i do udalostí příštích. Hrdinní obhájci svobodné vlasti měli vedle zname nitých vlastností válečných, i své povážlivé slabé stránky. — Staří Burové válčí ozbrojeni jen jednou rukou, ve drubé mají — bibli! píše fran couzský důstojník, který bojoval v Transvaalsku. Každý rozkaz provázen je tam veršem z Pisma. A tu v některém žalmu — nemýlím-li s v XXVII. — čte se věta, která pro Angličany vykonala víc, nežli všecky lydditové náboje s geniálním Robertsem dohromady ... Onen žalm totiž zakazuje zabíjeti ne- přítele, leda by útočil. Těch několik slov Sta- rého zákona zachránilo nejednou ohrožené anglické voje. Po srážce u Sionskopu mohlo šest praporů plukovníka Thorneyerofta dáti se na ústup, přes Tugelu jenom za palby čtyř burských děl výhodně s blizkého návrší ovla- dajících situaci. Burům velel Joubert. Ale starý. pobožný generál — zakázal dělům střílet. Bez nejmenší obulže couvl odražený nepřítel za ochrannou řeku, kde si své šiky znovu pohodlně uspořádal . ..

Angličan Roberts Bur Joubert Thorneyerofta

24 article

Arthur Lynch, který velel druhé brigadě irských dobrovolníků v Transvaalu, snesl v jedné pařížské revue velmi poučný materiál. Malý počet branných sil nebyla nejslabší stránk burské posice. Proč nemohli bojovní sedláci jihoafričtí přese všecky své ctnosti válečnické, přes svoji otužilost, své ohnivé vlastenectv i svoji střeleckou virtuositu vytlačiti drzého do- byvatele ze země? — Všecky znamenité vlastnosti Burů, píše pan Lynet, jsou právě ony, které v evropských armádách teprvé vojenským vý- cvikem vštěpují se nováčkům. Mluví se rádo o Burech jako o vojsku »míličním« . . . Lečto je hříčka slov. Bylo by třeba mnohaletého vý- eviku, aby se nějaký obchodní mládeneček v Londýně, v Paříži nebo v Berlině naučii seděti na koni jako mladý Bur, stříleti jako on, vyznati se v krajině jako on, snášeti trudy a svízele, vzdorovati námahám s tak neochabující tělesnou silou i klidnou odhodlaností jaké je schopen Bur .. V tom všem je síla a válečná přednost Afrikandrů. Ale zase slabé stránky branné jejich

Lynch Lynet Bure Transvaal Londýn Paříž Berlín Bura

25 article

soustavy jsou právě nedostatky všech milici nesrostitost řad, neschopnost součinnosti oddílo žádná disciplina, žádná důvěra v představeného žádný sborový duch. — Burgheři nedostávali po dobu války žádný žold, píše svědok, mnozí nemohli opa- třiti své rodiny. Ženy stále volaly muže domů. Za záminkou tou či onou bylo často dvanáct mužů ze sta nepřítomno v řadě. To znenáhla porušovalo všecku disciplinu. Několikrát hrozně jsme pocítili následky takto ubývajícího beztoho slabého počtu . .. Jiný svědek ujišťuje, kdyby bylo více dis- cipliny bývalo mezi Bury, že by Angličané nikdy byli nepronikli do Pretorie. Kdyby jedno- tlivá komanda podle instrukcí Ludvíka Bothy byla setrvala ve svých posicích u Zandriveru před Kronstadtem, u Rhenoster-Spruitu, Mayer tonu, Klippriveru a zvláště u Elandsfonteinu. dávno nebyl by vítězný Roberts tam, kde je dnesl — Náčelníci nejsou zvyklí otáčeli podl potřeby svěřenými sobě mussami. Bur ulebediv se jednou na určitém místě, s těži se s míst pohne. Nedostatek organisace zavinil většinu no zdarů při operaeích ... praví svědek. Uvádí připady u Thuba Kopje, Brandfortu Mafekingu. Nedostatku diseipliny v řadách dobrovolných obranců vlasti netřeba se diviti. Jediná okolnost i kdyby nebylo jiných, vysvětlila by všecko Buři své velitele ustanovují si — sami. Vol svobodně své představené.lse — Měl jsem štěstí, býti přítomnu takov volbě, sděloval dopisovatel pařižského »Figura«.

Angličan Pretorius Both Mayer Klipprivera Roberts Thuba Brandfort Mafeking Bura Rhenoster Spruit

26 article

Velitel sboru měl evropsky vojenské choutkya rád by byl viděl sobě přidělena jednoho kapitána a dva poručiky krom dosavadních tří » korpo- ralů«. Dal o tom zvěsť svému lidu. V nazna- čenou hodinu, na pouhé zahvizdnutí, shromáždilc se všecko kolem velitele. Žádná slavnostní ná lada! Voliči se seskupili, jedni stojí, druzí leží, třetí po kafersku dřepí, dýmky se zapalují. Uprostřed velitel, upozorniv několika slovy mužstvo, aby bylo vždy první při útoku poslední při ústupu, vykládá účel schůze. Ihned se ozval odpor. Nějaký veliký, plavovlasý Bur, velmi oblibený u ostatních pro své hrdinské kousky, ujímá se slova Jménem svých druhů odepírá voliti poručiky. Neuznává toho potřebu A velitel? Co mu zbývalo? Podrobil se roz hodnutí. Aspoň pobočníka pro sebe si vyžádal — K čemu pobočníka? mudrují Buři. — Abych měl někoho, komu velení ode vzdati, kdyby se sbor rozdělil.

Bura

27 article

Vysvětlení zdálo se býti dostačující. Velitel dovoleno, vybrati si »pobočníka«. Zbýval ka pitán. Každý muž má právo navrhnouti svěh kandidáta — Ik verstelle Mijuheer ... . X. (Navrhuj pana X) Když se hluk utišil, vybrána z navržených dvě jména. Jeden hned odpadl, protože mě dovolenou na déset dní. Všecky ruce se zvedly pro druhého A kapitán byl — ustanovens !. .. Jedno je jisto, osobní statečnost, obratnost, schopnost a obětavost jednollivců i se vší na- dšenou láskou k vlasti nestačí k vojenské ope- raci. Třeba, aby stalečně, obratné, schopné byle i celé těleso. A to bez ústrojného zřízení je nemožná věc. Má-li muž na vůli, buď učinit nebo neučiniti, čeho třeba, je to osudně. — Tretina Burů se vůbec nebilay druhá třetina jen ledabylo se účastnila boje a jen třetina byla na svém místě! vypravuje zpravodaj- Přiklady. U Dewetsdorpu ze 1200 mužů zůstalo 450 v ležení a neúčastnílo se boje. U Thubakopje podobný nepoměr. Při Zand riveru přes 1000 mužů z přítomných 4000 ne opustilo svoje vozy alp. Zkušenosti jihoafrické války nemluví, jak vidět, ve prospěch miličního zřízení.

Bur

28 article

Zasvitne-li kdy ještě slunko svobody stateč- nému kmeni na jihu Afriky, ukáže snad neda- leká budoucnost. A kdyby se jim podařilo, co jim všechen vzdělaný svět přeje, není pochyby, že dle zkušenosti, kterých nabyli, příště zeela jinak už by svoji brannou sílu zařídili. Povšímnutí zasluhuje hlas jiho afrického vlastence, který jmenem svých rodáků ozvalse nedávno v londýnských »Times«. — My Afrikandří transvaalští, oranžští kapští na žádný způsob neupustíme od svých nároků na neodvislost! psal. Připouštím, že pro tu chví!i nezdařil se náš pokus, vyho- diti vás, Angličany, z Afriky, ale za to jsme poznali, jaká ohromná síla v nás vězl. A dále jsme poznali vaši bezměrno slabost, neboť jste musili vyslati v še ch nu brannou moc Velkobritanska i všech osad, abyste nás samotinké udolali Nesmí si příště Anglie dovoliti žádný kon- flikt. Neboť tu chvili, kdyby byla nucena obrátiti své sily jinam, vzplane na jihu Afriky požár, jaký už se nepodaří udusiti. — Marně budete se příště namáhati, abyste nás v počtu svých druhých kolonií utopili. Své síly osadařské nadobro jste pozbyli. Vaše plémě nemá už někdejší své zdatnosti a úrodnosti. Za to my Afrikandři množíme se bez přitrže a z nedlouho vás utopíme Nějakou skleslost na mysli, na mou věru, není na straně poražených zrovna pozorovati.

Angličan Afrika Anglie Times