1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
nobAlv atnel s n
V Praze, ve středu 16. června 1909.
nobAlv
Praha
4
article
Na ranni avečerní listy
předplhci se
v Prace v ndministrani
2 K
pa měsie
na čtvrt leta . . . . 6 K. —l
s dvojí donáškon
na čtvrt leta . . . . 7 K 82h
ve flIálkách
2 K 30h
na měsie. . .
Poštou-
na měsic. . . . ..
na čtvrt lsta . . . . 9 K 60
s dvoji zásilkou
na měsle
Ba čtvrt ista : . . . K so
Prace
5
article
Duma a ruskopolské potiže.
Duma a ruskopolské potiže.
Dne 12. června octla se na jednacím po
řadí hosudarstvenné dumy otázka o zastou-
pení devíti západních gubernií v ruské radě
říšské, jež vedle záležitosti cholmské náleží
ke sporným v poměru rusko- polském a na
jejímž uspokojivém řešení bude spoluzáviseti.
zda obě strany se konečně sejdou na bez-
pečné půdě společných, reálních zájmů.
Devět západních gubernií, totiž groden-
ská, kijevská, kovenská, minská, mohylevská.
podolská, vilenská, vitebská a volyňská jsou
dosud v radě říšské zastoupeny pouze pol-
skými velkostatkáři, ač polského obyvatelstva
v nich není než čtyři procenta. Ježto třílete
období volební končí, podalo třiatřicet členů
říšské rady návrh, aby se provedlo pro příšt
volby národnostní »rozhraničení«, by se do
sáhlo zastoupení, přiměřené poměrům národ
nostním. Vlada uznala sice nedostatečnos
posavadního způsobu voleb, ale žádala, aby
se prodloužily na rok mandáty posavadníeh
zástupců, aby zatím se provedla změna vo
lebního řádu a věc se přikázala zvláštn
komisi. Návrh sice dosáhl v říšské radě vět
šiny, ale neprošel ani v komisi dosazené, ani
ve výboru hosudarstvenné dumy, jehož zpravo
daj vytkl, že vzdáním se mandátů opatřen
to by mohlo býti zmařeno a přimlouval se
za to, aby v oněch guberniích se zavedla zem-
stva a zemské zřízení jako v ostatních guber-
niích, čímž by byl dán i pevný základ pro
volby do rady říšské.
Skupina okťábristů se na to vytasila s
sprostředkujícím návrhem toho smyslu: Za
vedou-li se v západních guberniích zemstva
dosáhne se i náležitého zastoupení ruského
obyvatelstva a buďlež tedy nynější volby pro
vedeny s platností na jeden rok a zatím budiž
připraveno a provedeno zemské zřízení.
Vlad
6
article
Předseda ministerstva Stolypin přistoupil
na tento návrh, prohlásiv, že ministerstvo
i takové řešení mělo na mysli a tudíž s ním
se může srovnati.
V obsáhlé rozpravě, jež se při tom roz
vinula, dostalo se řečníky i mnoho světla do
stanovisk obou stran, a proto hlavní její
momenty zde klademe, jakožto příspěvek ku
porozumění proudům, jež ovládají společnost
ruskou a polskou.
Předseda ministerstva Stolypin vyložil.
že sice řešení této záležitosti, jež jest sama
o sobě prostou, dá se zaplésti a rozšířiti az
i na všecku otázku polskou, ale dle jeho mí
nění jest věc jednoduchá: vyjasní-li se, zda po
savadní stav je spravedlivý, bude-li řešení
provedeno zákonným postupem a je-li vhodno
právě nyní věcí touto hnouti.
Neudržitelný jest posavadní způsob vo-
lební, ježto 4 proc. Polákův drží všech devě
mandátů za západní gubernie. V ostatníc
guberniích volí zástupce do rady říšské zem
stva, tedy representanti všeho obyvatelstva,
v západních však pouze majitelé velikých
statků; tito tedy zastupují pouze sebe a své
zájmy, a nejsou voleni dle týchž zásad jako
v guberniích druhých. Jsou to tedy různé
volební sbory, spočívající na zcela různých
základech. Vláda sice sama nehnula touto
otázkou, ale přikročila k ní, protože pokláda
za nejlepší její rozřešení, aby se rozšířilo
zemské zřízení i na západní gubernie. Když
pak i výbor dumy vyslovil stejné přánía
podobně se prohlásila i komise rady říšské.
doznává, že toto stanovisko velice usnadnilo
postavení vlády, a ona, přijímajíc je za své.
podá na podzim příslušný ná vrh
zákona. Vedeni jsouce nutností, aby zále-
Stolypin
Polákův
7
article
žitost tato se skoncovala, spojenými silam
zajisté provedeme nový zákon v dané lhůtě,
zavedeme zemstva v západních guber-
niích a přispějeme tak nemálo k uklidnění
myslí a mírné součinnosti. Dostane se tím
spravedlnosti patnácti milionům ruského oby-
vatelstva krajů oněch. Ani nenávist, an
snaha způsobiti Polákům zbytečný ústrk,
nikoho při tom nevede; nejen že by to ne-
bylo velkodušné, ale ani státnické. Vláda
prostě vyhovuje nutným požadavkům sprave-
dlnosti i vůči národu ruskému.
Mluvčí Polaků Swieczicki poukazoval
především na to, že netečnost ruských vo-
líčů sama zavinila, že nejsou zastoupeni
V guberniích vitebské, mohylevské a kijev
ské mají většinu hlasů a sami prospali své
právo. V dalších čtyřech guberniích jest
skoro rovnováha hlasů a pouze ve vilenské
a kovenské mají polští velkostatkáři většinu.
Návrh na změnu vychází ze dvou předpo-
kladů, předně že severozápadní kraj je čistě
ruský a za druhé, že zastoupení jeho živlem
jinonárodním jest věc nepřirozená a nepří-
pustná. Ale proč se tedy činila protipolská
opatření po tolika let? A není liž to zájem
státu, nevnášeti různost do národních živlů
velkostatkářských, ale spojovati je ke spo-
lečné práci? Vždyť zástupci nevolí se, aby
chránili své zájmy národnostní, ale aby ko-
nali všeobecné dílo státní. Národnostní od-
dělení najisto by přiostřilo třenice. Končí
prohlášením, že navržené opatření nenese
se za zájmy státu, ale že jest novým vými-
nečným opatřením proti polské národnosti
a novou výminkou ze všeobecných pravidel.
Polák
Polak Swieczický
8
article
Ruští mluvčí neuznávají správnost tvrzení
polského, že Poláci nezastupují svou národ
nost, ale všecko obyvatelstvo, jinak by ne-
tvořili zvláštní kolo polské. Spory jsou a
vznikly ze separatistických snah polských
proto Poláci nemobou býti zástupci ruského
obyvatelstva. Patnáct milionů Rusů na zá
padě má mlčeti, aby se jim nevytýkalo, že
volajíce po svém právu, podněcují spory ;
jaký by však strhli poplach Poláci, kdyby
oni nebyli naprosto zastoupeni? Nesrovna-
lost nynější vzešla z toho, že někdejší ruská
šlechta podlehla velikému nátlaku polskému
a opustila svou víru i národ. Ještě r. 1632
na sjezdu v Lucku hájila svou ruskou by-
tost a usnesla se nevoliti krále, dokudjí
nebude zaručena svoboda víry. Poselství do
Varšavy čítalo 185 osob a vymohlo tak zv.
»diplom ruského národa«. A mezi nimi byli
Polák
Rus
Lucek
Varšava
9
article
Sanguškové, Čartoryžští, Tyškevič, Potocký
a bylo mezi nimi i jmeno — Gogola. Hlavní
příčina jejich podlehnutí byla sociální; pol-
ská myšlenka sociální znala pouze nahoře
neobmezenou svobodu šlechty a dole bez-
právný národ, a tomuto pokušení ruská
šlechta neodolala, zvláště když v době bouří
se dostala mezi kladivo a kovadlinu. Kozáci
ji hubili, že jde »s pány«, a tito jí nedůvě-
řovali, že je ruská. Zástupci jejímu pravil
Chmelnický: »Pane vojevodo, ty máš sice
kosti ruské, ale obrostly masem šlachty !«
Odnárodnili ji v pravém slova smyslu: ohněm
a mečem A jak je dnes? V gubernii vo-
lyňské je 85 Rusů, v prvé dumě zastupo-
vali ji i tři Poláci. Kdyby zastupovali vše-
obecné zájmy státní, byli by se přidali ke
kterékoli straně, ale oni se prohlásili za
autonomisty. Autonomie — Volyně? Nedej.
bože! Prvního dne by se obrátila proti ži
dům, druhého proti šlechtě a třetího dne by
prohlásila, že ji už není třeba. A tak jes
tomu v celém západním kraji.
Uvedeny byly zvláště hr. Bobrinským
Čartoryžský
Tyškevič
Potocká
Gogol
Kozák
Chmelnický
vojevoda
Rus
Polák
Volyň
10
article
i utěšitelnější ukázky z poměru rusko-pol
ského, zejména z gubernie kijevské, ale i on
vytýkal, že při volbě do říšské rady Poláci
nepřistoupili na žádný slušný kompromis,
ač neměli kandidáta schopného a ač je tam
mezi 4 mil. obyvatelů pouze 80.000 Poláků.
že volili raději osobu v gubernii zcela ne-
známou. Praví se sice, že může za stupovat
zájmy všech, ale ve skutečnosti jest tomu
jinak jak ve věcech národních, tak ve vě-
cech náboženských, o nichž přece zákono-
dárným sborům také jest jednati.
Výsledek zajímavého rokování hosudar-
stvenné dumy byl ovšem prakticky naprosto
odchylným od toho, za jakým se nesly ná-
vrhy původně činěné. Dospělo se ke kom-
promisu, jenž na novo osvědčil obratnost
předsedy ministerstva Stolypina. Zavedením
zemského zřízení v západních guberniích
stala se částečná a jitřivá zména posavad-
ního volebního řádu do rady říšské věcí od-
bytou a otázka postavena nejen na základy
mnohem širší, ale i objektivnější.
I orgány oposiční, ač vytýkají nezvy
klost obratu od původního návrhu vládního
celkem jsou s výsledkem spokojeny. Tak
praví kadetská »Řěč«: A teď jsou všicei
spokojeni. I předseda ministerstva, protože
se mu podařilo splniti slib, ač byl dán jinak,
i většina, že pomohla Stolypinovi z choulo-
stivé situace i Poláci, protože neprošel návrh
původní, jim mnohem nepříznivější, a ko-
nečně jest spokojena i oposice, ježto nastou-
pené řešení není zásadně nesprávné. »Birž.
Věd.« pak dokládají: »Potěšitelno jest, že
vláda si nyní aspoň pospíší se zavedením
zemstev v západním kraji, ač ještě nedávno
neodkladnou věc tu nepokládala právě za
spěšnou.«
Polák
Stolypin
11
article
Výbor Českého ústředního spolku učiteli
vysokoškolských o případu rektora Bertla
Výbor Českého ústředního spolku učiteli
vysokoškolských o případu rektora Bertla
V rektorátu české vysoké školy techni-
cké v Praze konala se včera večer schůze
výboru Českého ústředního spolku učitelů
vysokoškolských, aby se zabývala známou
záležitostí rektora Bertla.
Schůze byla plně navštívena. Připome
nouti dlužno, že ve spolku tomto je sdru
ženo přes 80 proc. všech českých profesorů
vysokoškolských a sice z českého vysokého
učení Karlo-Ferdinandova, z české vysoké
školy technické v Praze a Brně, z příbram
ské školy montanistické a profesoři čeští, pů-
sobící ve Vídni, ve Lvově a Krakově.
Schůzi včerejší předsedal p. dvor. rad
prof. dr. Goll.
Jak se dovídáme, výbor jednomyslně
prohlásil, že záležitostí rektora Bertla, vyvo-
lanou akademickým senátem německé uni
versity, dotčena byla autonomie českých vyso
kých škol.
V prohlášení, které bude ofici al ně
vydáno a jež jednomyslně bylo
s chváleno, klade se především důraz na
to, že němečtí profesoři a rek
toři, kteří mluvili věci úplně ne
přístojné, nikdy nebyli voláni ku
pořádku, kdežto proti českém
rektorovi vystupuje se tak osten
tativ ne.
V druhé části prohlášení klade se důra
na to, že výroky ministra osvěty a vyučo
vání hr. Stürgkha byla proveden
administrativní hrozba veřejnou
cestou proti rektoru české vy
soké školy technické a že hrozba
Bertl
profesor
doktor
Goll
Stürgkh
Praha
Brno
Vídeň
Lvov
Krakov
Český ústřední spolek
Český ústřední spolek učitel vysokoškolský
český vysoký učený KarlaFerdinandov
český vysoký škola technický v Praga
12
article
ta, jak uvedl posl. prof. Hráský je sku
tečným ohrožením autonomie
vysoké školy.
Debata nesla se v povznesené náladě
usnesení byla učiněna jednomyslně.
Rektor prof. Bertl je místopředsedou
Českého ústředního spolku učitelů vysoko
školských.
profesor
Hráská
Rektor
Bertl
13
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna-
(Schůze 159.)
(Zvláštní telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Ve Vídni, 15. června.
Poslanecká sněmovna vyřídila pilný návri
posl. Kaliny, vyzývající vládu, by předložila.
nežli ji podá k sankci, poslanecké sněmovn
ústavu bosensko-hercegovskou velmi rychle, ale
negativně. Zamítla pilnost jeho. Pro tu
hlasovali toliko: Slovanská jednota a sociální
demokraté.
Stanovisko velice pohodlné zaujala ku pod-
nětu tomu vláda. Bar. Bienerth prohlásil
krátce a stručně, že poslanecké sně-
movně a parlamentu vůbec nen
pranic po tom, co se děje jen
pouze pro země annektované. D
vodně konstatoval navrhovatel, že stanovisko
dnešní podstatně liší se od stanoviska, které
vláda zaujala ve věci té, když o bance bo
sensko-hercegovské maďarským konsorciem zalo-
žené jednal bosensko-hercegovský výbor.
Posl. Hráský ve věcné opravě polemi
soval velice šťastně proti včerejším výkladům
posl. dra. Urbana, ukazuje k zájmům autonomi
zemské po zachování samostatné soustavy bernl
na které dru. Urbanovi nezáleží nijak. Promluvi
též o neobyčejném odporu, který v celé česk
veřejnosti povstal proti finančním předlohám
vládním a zakončil projevem, že nechať si nyn
vláda zneužívá projevu panovníkova jak chce
nezmění tím faktum, že v národě českém do-
hospodařila úplně.
Vláda bar. Bienertha nechtěla míti žádnou
debatu o řádném rozpočtu na r. 1909.
Kalina
Bienerth
Posl
Hráská
Urban
Vídeň
Urbano
poslanecký sněmovna
14
article
Byla by raději viděla druhé provisorium na
dobu od 1. července do 31. prosince. Nikol
pouze proto, že takový zatímní rozpočet jes
projevem důvěry, nýbrž zvláště z toho důvodu.
že bojí se s většinou tak nespolehlivou, jakou
má, opětného hlasování o položkách t. zv. poli-
tických. Jest zásluhou oposice, jest zásluhou
stejně Slovanské jednoty, jako sociálně-demo-
kratického svazu, že parlament vykonává pri
měrní své právo, právo kontroly na státní ho-
spodářství. Řadný rozpočet jest vyřízen výborem
a projednává se nyní plenem; zkráceným říze-
ním sice, ale přece však obšírně a zevrubně
Dr. Baxa velmi rozhodně ujal se zájmů
města Prahy, protestoval proti persekuci přísluš
níků své strany vládou a prohlásil, že by zemský
sněm království českého s většinou německou
nezasedal déle jednoho dne.
Událostí dnešní schůze byla řeč bývalého
ministra Práška. Celá sněmovna jej obklo
pila, 6 ministrů jej obstoupilo: Bienerth, Žáček
Duleba, Biliňski, Haerdtl a Hochenburger, vši
chni jsouce žádostivi, jak zachová se v roli opo
sičníka. Několikráte vyrušovali jej prudce
bouřlivě němečtí radikálové: Eduard Stransky
dr. Mühlwert, Grössl a Kroy, kterým všem velm
řízně odpovídal.
Posluchači nebyli zklamáni. Posl. Prášek
jsa ministrem, lecčemus se naučil, zejména
plynnému a hladkému přednesu. Počítáme nej-
větší zásluhou poslance tohoto, kterýž ukázal se
dosti.
Nikol
Baxa
Prášek
Bienerth
Žáček Duleba
Biliňski
Haerdtl
Hochenburger
Eduard
doktor
Mühlwert
Grössl
Kroa
Posl
kratický svaz
Praha
15
article
V drobném prodejie
ranni čislo o sobě . . za s
večerni
. . za ih
Ve fliálkách na venkov
ranní vislo . . . . . . . l
večerni . . . . . . . . 5b
Inseráty
platí se hotové napřed
Předplseení a inserty přijímá
administrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejí se těl
redakca, tiskárna a sxpedice
„Národnich Listů
Rukopisy se novracejí
16
article
dnes nejlepším mluvčím českých agrárníků, že za
doby jednoročního svého pobytu v kabinetě bar
Becka nikterak se nezměnil: jakkoliv nosil m-
nisterskou uniformu, jakkoliv stal se tajným r-
dou, jakkoliv dostal železnou korunu první třídy,
zůstal národovcem, lidovcem, agrárníkem
Na několik front vystoupil velmi rozhodně
nejrozhodněji proti vládě a jejímu složení, zvlá-
ště pak proti německým ministrům, kteří nejsou
pouze nacionály, nýbrž rozhodnými škůdci ná-
roda našeho; rozhodně proti Němeům, kterým
pověděl, že jejich zpupnost a vládychtivost bude
v koncích onoho dne, kdy spojí se všichni Slo-
vané tohoto státu a vídeňského parlamentu v je-
den solidární blok. Ředitel Ceglinský zvolal, že
jeho přátelé jsou ochotní do Slovanské jednoty
vstoupiti.
Redaktor posl. Tomášek jest rozhodným
zastancem jazykových a národních práv Čechů
vídeňských a dolnorakouských a jako takový po-
čínal si také dnes v řeči, kterou několikadenní
rozpočtovou debatu zahájil. Vytkl zároveň na-
proti Daszyňskému stanovisko českých sociál-
ních demokratů vůči neoslavismu a pravil, že
česká sociální demokracie nemá žádné pospoli-
tosti s novoslovanským ruchem, který jest ru-
chem buržoasie a aristokracie, že však soudí, že
právo na kulturní, ideální a hospodářskou pospo-
litost dlužno přiznati také slovanským národům.
Co pak se politické stránky ruchu neoslovanské-
ho týká, čeští sociální demokraté vítají každou
snahu zmírniti protivenství a křiklavé útisky.
mezi slovanskými kmeny. Rozhodně však odsu-
zuje směr, jednotlivými účastníky petrohradské
konference zastávaný, který čelí k tomu, posil-
niti ruský imperialismus a hájiti plemenný boj
proti národům neslovanským.
Beck
Tomášek
vídeňský
solidární blok
17
article
Zároveň posl. Tomášek pronesl se o včerej-
ším projevu vládním v příčině nedělní audience
bar. Bienertha, pravě: „Ministerský předseda
klade panovníkovi do úst slova, která nesmí kon-
stituční monarcha mluviti vůbec, rozšiřuje způ-
sobem nepřípustným předstíraný výrok císařůn
novinami, by dělal náladu mezi stranami a půso
bil na osoby. Proti takovému bezohlednému způ-
sobu politiky musí býti protestováno co nejroz-
hodněji.“
Velmi pernou pravdu pověděl posl. Prášek
konservativcům kola polského. Nemluvil s nimi
nepřátelsky, nespálil všechny mosty k nim ve-
doucí, žádal však od nich, aby zanechali blud-
ných cest své politiky německé, provozované
zvláště nynějším ministrem financí drem. Bilin-
ským a vrátili se k politice slovanské.
Tomášek
Bienerth
Bilin
18
article
Srdečné díky vzdal za hlučné salvy potlesku
polské straně lidové a všem polským poslancům.
kteří nedali se oddáliti, odciziti a odvrátiti od
poslanců českých. Právem mohl posl. Prášek
prohlásiti, že Čechové by se nepropůjčili žádné
politice protipolské, ani kdyby jim za to dali ně-
jaké koncese.
K bar. Bienerthovi, před ním na lavici se-
dícímu, pravil, že jest zodpověden sám za to.
není-li sněm království českého dělným a že jest
povinností jeho sněm svolati, nechať si Němei
na něm obstrukci provozují čili nic a doložil, že
na české straně není ochoty Němcům zaplatiti
nižádné ceny za zanechání obstrukce. Stručně
a jasně řekl Němcům: „My můžeme čekati tře-
ba 10—20 let.“ Němci, kteří do té chvíle kři-
čeli a lomozili, pojednou utichli.
Na konec položil také důtklivý důraz na
solidaritu českých a německých agrárníků pro
společné zájmy. Po tě stránce mínil, že jako jsou
organisováni sociální demokraté, mohou býti o
ganisováni také zemědělci bez rozdílu národ-
nosti.
Všichni poslanci čeští uvítali hlučným sou-
hlasem projev posl. Práška, že národ českýa
jeho poslanci nejsou ochotni snášeti nižádného
odstrkování, nižádného ponižování, nižádného
Prášek
Čecho
Bienerth
Němec
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze styků česko-polských.
Duševní vzájemnost mezi Čechy a Poláky
osvědčila se zvláště ve stol. 16., kdy kultura
polská vyvíjela se pod značným vlivem kultur
české. Literatura polská 16. stol. hemží se ne-
jen čechismy, ale i českými ideami. Slechta pol-
ská píše a mluví zhusta česky, v její společnosti
vykládají se latinské básně jazykem českým. —
Doba 16. stol. byla dobou náboženského země-
třesení a kdežto katolici čeští, aby nezůstalí bez
duchovních, přivolávali kněze polské, čeští čle-
nové Jednoty bratrské r. 1548 ubíraji se do vy-
hnanství do Pruska a do Polska. Osudy a vý-
znam jednoty v české a polské společnosti, jak
poměry česko-moravské působily na jednotu
v cizině a poměry tamější naopak na jednotu ve
vlasti, k poznání těchto poměrů záslužně při
spěl dr. Bidlo svou prací:
Jednota bratrská v prvním vy-
hnanství. Část III. (1572—1586). Nákla-
dem král. české společnosti nauk. V Praze 1909.
Stran XXIV. + 208.
Těžiště Jednoty bratrské od r. 1548 spo-
čívá v Polsku a na půdě polské počíná a rychle
se dokonává převrat v mravech i víře bratrských
věřících i duchovenstva. Politicky svobodné
tehdy Polsko změnilo středověké asketické ná-
boženství jednoty ve svobodnou, novověkému
rozvoji lidstva se přizpůsobující víru, kdežto ve
vlasti absolutismus reformaci nepříznivý vývoj
ten zadržoval a posiloval středověké tradice.
Svěžejší polský duch působil zase zpětně na
českomoravskou jednotu.
Ale nejenom politická svoboda byla příči
nou odchylného vývoje obou jednot, polská vě-
tev jednoty od počátku lišila se od svého kme-
ne i společenským postavením věřících a duchov-
ních. Církev polsko-bratrská stala se především
církví šlechtické inteligence na rozdíl od kmene
česko-moravského, jenož základy spočívaly ve
srstvách lidových. Nejvíce věřících jednoty bylo ve
Polák
doktor
Bidlo
XXIV
Čechy
Prusko
Polsko
Náklo
Praha
dema král
českýmoravský
20
article
vévodství kališském, poznaňském a inowroclaw
ském. Bidlo pokusil se určiti číselný poměn
šlechty bratrské k povšechnému počtu šlechty
těch tří velkopolskýck vévodství r. 1580. Mezi
2050 šlechtickými muži odhaduje 100 přísluš-
níků jednoty, totiž 4.87 procenta; se zřetelem
k tomu, že jednota byla více rozšířena mezi
šlechtičnami, udává Bidlo procento bratrské
šlechty na 7.31 9%
Význam v politickém ruchu neurčovala vša
tolik početná síla, jako vzdělání a majetek
Proto šlechta bratrská, která byla většinou šlech-
tou zámožnější, ačkoli tvořila dosti nízké pro-
cento šlechty velkopolské, nalézala se vždy v po-
předí ruchu politického, vždy několik šlechticů
bratrských bývalo zvoleno za posly zemské
Šlechta polská byla vůbec mnohem mocnějším
činitelem politickým, než šlechta česká a proto
její ochrana umožňovala širší duševní rozvoj
jednoty a jednota v Polsku svobodně přetřásala
otázky reformační, sympathisovala se vzdálený-
mi reformátory švýcarskými, sbližovala se s kal-
vínskou šlechtou malopolskou, dotýkala se i pra-
voslaví, takže v době, kdy se nejvíce utvrzovala
ve svých zvláštnostech neustrnula ve formácha
myšlenkách. Zřejmý byl rozdíl v hmolném po-
stavení duchovenstva polského a česko-morav-
ského. Kdežto pokus Konráda Krajíře v Bran-
dýse r. 1530 proměniti kostel tamější v bratr
ský sbor byl od nepřátel jednoty překažen a ne
byl jinde opakován, leč pod záštitou utrakvismu
v Polsku téměř od počátku trvání jednoty bratř
měli své fary a kostely. Co do hmotného zaopa-
tření členové jednoty v Polsku byli sice šťast-
nější než v Čechách, ale upadali zároveň tím
ve větší a větší závislost na stavu světském.
Bidlo
Šlechta
Krajíř
Polsko
Bran
Čechy
21
article
Prostopášnost a zhýralost vzrůstající v šlechtě
za znemravňujícího režimu vlády posledního J-
gellovce ( 1572) nalézaly úrodnou půdu v době
volebních machinací a vybujely do povážlivých
rozměrů. Přepychem, hrou v kostky a karty.
zvláště však stále rostoucí vášní pijáckou snižo
ván život šlechtický
„Vlaši nevěří, že cizoložství je hřích, Po-
láci nevěří, že opilství je hřích,“ naříká ne ná-
hodně kazatel Lorenc roku 1578. Proti svým
chlebodárcům a ochráncům nedovedla církev
tak rozhodně vystupovati, jak to žádaly staré
předpisy. I do duchovenstva jednoty vniká zne-
náhla jiný duch, duch význačně polský, vyzna-
čující se zálibou v častém sněmování a přetřá-
sání obecných potřeb ve snaze stopovati a kriti-
sovati neustále činnost představených a hledic
přesunouti rozhodování v církvi ku podřízeným.
Podle vzoru malopolských souvěrců kalvínských
vyvijí se v jednotě polské zřízení synodální.
kdežto v jednotě českomoravské udržovala se
převaha hierarchie v úzké radě, soustředěné a
teprve na sklonku 16. století uvolněním politi-
ckého tlaku jednota českomoravská přizpůsobila
se polské.
J gellovec
Vlach
Lorenc
22
article
Nejhlubší známkou změny středověkého
asketického náboženství ve svobodnou novověké-
mu rozvoji lidstva se přizpůsobující víru bylo
odstranění coelibátu. Byl to dokonalý převrat.
když i sám 58letý biskup Jan Lorenc se oženil
(r. 1579). Tento obrat, který později nutně se
dostavil i v jednotě českomoravské, byl prová-
zen ovšem jistou krisí, která se projevila také
stinnými stránkami. Duchovenstvo polské větve
jednoty nad míru sleduje své zájmy hmotné
mnohem více než v současné jednotě česko-
moravské. Kněžím bratrským záleželo namnoze
na rychlém obracení poddaných pomocí patronů.
ježto s počtem poddaných věřících rostly příjmy
duchovních.
Bidlo popírá představu o novověké snášeli-
vosti i v tohdejší jednotě česko-moravské. Obě
jednoty nepoužívaly sice násili, jakého se dopou-
štěl, na př. lutherský superintendent Gliczner,
jenž bitím nutil sedláky na kázání, ale nebyly
daleké násilí mravního. To, že stará jednotn
v této příčině byla značně lepší, vysvětluje Bidlo
tím, že postavení její v tehdejší utrakvistickéa
katolické společnosti předreformační bylo mno
hem snesitelnější.
Za čtvrtstoletí církev bratrská úplně v Pol-
sku zdomácněla a byla popolštěna. Měla vlast-
ního „sudího“ (předsedu úzké rady), měla
Lorenc
Bidlo
Gliczner
českýmoravský
23
article
i vlastního „písaře“, jenž byl historiografem
archivářem, tajemníkem a kaneléřem jednoty
Živel český jen nepatrně byl sílen vystěhovalci
kteří trpce zklamání tou dobou opustili Prusko-
Poměry česko-moravské působily však ne-
přetržitě na jednotu v cizině. Ačkoli v obou bez-
vládích (1572—76) šlechtě kandidatura císaře
Maximilána byla nesympathická, duchovenstvo
bratrské stranilo císuři v naději, že úspěch cí
sarův bude přiznivě působiti na postavení jed
noty česko-moravské. Císař také spoléhal na
podporu šlechty bratrské při volbě i v zamýšle-
ném tom zápase s Bathorym. Účinnému vlivu
hierarchie bratrské na šlechtu ve směru habs
burskofilském vadila však vnitřní krise v jed
notě. Zemřeliť kolem r. 1570 Červenka, Augusta
i Blahoslav na Moravě i Jiří Filipenský v Polsku
a jejich méně nadaní epigoni se jim nevyrovnali
Proto také když v letech osmdesátých došl-
ke konečnému rozštěpení západního protestant
ství ve dva nesmiřitelné tábory zásadních od-
půrců, lutheránů a kalvinistů, rozpakovali se ne
rozhodní předáci jednoty, mají-li se připojiti ke
kalvinistům. V Čechách totiž politickým spo-
jencem jednoty byla lutheránská většina obyva-
telstva. Nemohla tedy česká jednota bratrská
spojiti se s kalvínskou menšinou, ač tato nábo-
žensky byla jednotě příbuznější. Jen zájem jed-
noty české, ohrožené záští lutherskou, nedovoli
ani polské jednotě, aby se vrhla v náruč svých
kalvínských souvěrců. „Budou teprv dokone
v Čechách i na Moravě sborově zastaveni, mnoz
vypovídáni s žalostí a naříkáním na nás, jímáni
a pánům statkové za tou příčinou třebas zpět po
bíráni,“ uvažoval hr. Aeneáš.
Bathory
Blahoslav
Filipenský
Aeneáš
Prusko
Morava
Polsko
Čechy
24
article
Po bitvě bělohorské statky šlechty velkopol
ské staly se posledním útočištěm emigrantů če-
ských. Tam zvolen byl biskupem J. A. Komen-
ský, jenž v polském městě Lešně ztrávil téměi
třetinu svého života, proslaviv se jako ředite
tamější znamenité školy, o níž, jako vůbee
o bratrském školství v stol. 16. Bidlo ve svém
spise podavá zprávy vesměs nové a zvláště po
zoruhiodné.
Bidlo svou prací vyvrátil většinou přijaté
ideální představy o praxi mravních a nábožen-
ských zásad jednoty, známých z 8. knihy Lasi-
ckého, jenž vylíčil vnitřní stav jednoty, spíše
jaká by býti měla, než jaká byla. Proto však, že
jednota právě tímto „úpadkem“ přizpůsobuje se
novověkým společenským a politickým potře-
bám, že vymaňuje se z poručenství církve a po-
zemské zájmy nabývají v ní převahy nad sta-
rostí o život záhrobní, protože jednota vyhnan-
stvím šíří znenáhla nejen svůj geografický, nýbrž
i myšlenkový a osvětový obzor a význam, v němž
v neposlední řadě vyniká vzájemnost slovanská
— lze přivítati s historikem první vyhnanstv
jednoty do Polska jako znovuzrození a štěsti
celé jednoty.
Komen
Bidlo
Lešno
Polsko
Lasický
25
article
Práce Bidlova je nejen zajímavá thematem
a pojetím, ale pozoruhodná je i svědomitým
zpracováním. Autor neplýtvá slovy, vyhýbá se
abstraktním schematům, ličí vnitřní stav jednoly
na základě zaručených událostí, případů kon-
kretních, vyskytujících se v současných prame-
nech. Touto vlastnosti vyznačují se i obě části
předcházející, jež příznivě přijala odborná kri-
tika. Na základě rukopisů, roztroušených po za-
hraničních knihovnách, vyvinul souladný celek,
podstatně se lišící od celkového názoru dosavad-
ní literatury, jakoby protestantství po r. 1573
pozbylo svého politického významu a nalézalo
se v rozkladu. Z vypravování Bidlova je patrno,
jak na př. šlechtická oposice na sněmu r. 1582
vnutila králi značný respekt před protestantya
jak se jí podařilo uvolniti spolek králův s kato-
lickou hierarchií. Vůbec „ůsilím o udržení kon-
sensu sandoměřského dosvědčuje spis Bidlův,
že právě po r. 1573 polšti protestanté usilují
dospěti ke spořádané správě církevní a utužuj-
své vzájemné svazky ne v líčené, ale opravdově
míněné snaze dospěti k vnitřní ideové jednotě,
která byla ideálem protestantů, když vítězství
protireformace způsobilo skutečný úpadek prote-
stantství a tím i pád jednoty.
Vladimír Voldřich
Bidlův
Voldřich