1
article
na pevnině k témuž cíli, neboť tyto alliance
nevylučují cenné přátelství svých členů mezi
sebou, ba jsou možná pojítkem mezi oběma
alliancemi.
Afféra Martinova.
Z Paříže, 11. března. (C.-B.) Ministerstvo
námořnictví zdráhá se učiniti i nejmenší sdělení
o záležitosti písaře Martina, prohlašujíe, že
jest nyní věcí soudů učiniti sdělení taková, po-
važují-li je za účelná. Přes to se však ujišťuje,
že prohlídka a vyšetřování vykonané v kancelá-
řích ministerstva námořnictví, Martinovi veli ce
přitížily, poněvadž se prý zjistilo, že
Martin japonskému námořnímu
attaché skutečně nabidl vydán
dokumentů. Zdá se však, že Martin dosud
před svým zatčením nic neprozradil. Aspon
žádná listina z ministerstva nezmizela. Martin
tvrdošijně zapírá.
Z anglické sněmovny.
Z Londýna, 10. března. (C.-B.) V dolne
sněmovně tázal se liberál Stevenson, do-
stal-li anglický vyslanec v Petrohradě pokyn, aby
učinil u ruské vlády kroky za účelem zabráněn
konfiskací peněz sebraných Arméňany v Ma-
drasu, v Kalkutě, v Bombayi a v jiných místech
pro theologické semeniště v Ečíňadžinu a pro
vyučovací účely v arménských obcích v Rusku
Státní podtajemník Percy odpověděl, že záko-
nem z června 1903 převzala vláda ruská správu
majetku církve arménské a její příjmů na Kav-
kaze i s jměním uloženým ve školách. Otázk
ta týká se vnitřní záležitosti Ruska, do které se
nemá Anglie co mísiti.
Na jiný dotaz odpovědel Pereý, že jak-
mile Porta přijme požadavky, činěné vládami
rakousko-uherskou a ruskou a generál, pověřený
reorganisací četnictva, za účelem splnění svého
úkolu Cařihrad opustí, připoji se k němu v So-
luni deset anglických důstojníků a jedenáct vo-
jenských úřadníků.
Z Buenos Aires, 10. března. (C.-B.) Dle
zprávy z Montevidea zemřel náměstek přesi-
denta republiky uruguayské Difort- Al-
varej.
Martino
Martin japonský
Martin
Stevenson
Percy
Paříž
anglický sněmovna
Londýn
Petrohrad
Ma
Kalkuta
Bombaye
Rusko
Anglie
Cařihrad
Buenos Aires
Montevideo
Affér Martinov
DifortAl
2
article
Zajímavý den.
Zajímavý den.
Ve Vídni, 10. března.
Od rána byla sněmovna obklopena zástupy
lidu, mezi nimiž jako na z jara rozkvetlé ruské
pustě pestré květy z velkoměstského bláta hrnuly
se pestré čepičky buršácké.
Zatím do parlamentu vnikla zpráva u udá-
lostech na zdejší universitě, že z ní vytlačen
byli násilím studenti slovanští — příčin dos
ke vzrušení myslí.
Však byla včerejší schůze, s příslušnou
ovšem výměnou úloh, jakoby kopií oněch roz-
čilujících výjevů, jaké zaznamenány jsou k ne-
velké cti parlamentu ve stenografických proto-
kolech z doby obstrukce německé.
Čeští poslanci, odhodláni všemi prostřed
ky o to se zasaditi, aby neotočilo se dříve
ani kolečko v parlamentním apparátě, dokud
nebude zadost učiněno národu českému a ne
splněny jeho, té doby rozhodující požadavky
užili tentokráte již poněkud ostřejších zbraní,
než fádní přemílání pilných návrhů. Dříve, nez
došlo k projednání zprávy komise z výboru
kárného ve věci páně Irově, zkusili poslanci,
jak by pánům z většiny bylo po chuti hlasování
dle jmen.
pán Irův
Vídeň
3
article
Sluší uznati, že šlo to ale dobře a že až n
některé nepatrné zmatky při hlasování a na to,
že nebylo na konec již k disposici zapisovátele,
který by ochoten byl čísti jména, zcela kor-
rektně ubity byly čtyři hodiny touto zajímavou
zábavou. Sluší uvažiti, že poslanci čeští, až na
nemocné, byli tentokrát všickni na místě. Dnes
konečně se odhodlali také Slovinci, Rusíni a ty-
rolští Vlachové připojiti se k české obstrukci
Slovinci ovšem vyhradili si, že nevědí, zdali
budou i na dále moci postupovati s poslanci če-
skými v jedné řadě. Právě, když došla zpráva,
že obstrukce v Pešti kapitulovala a že v Uhrách
je volná dráha pro normální práci parlamentní,
dokončil první akt sněmovní frašky, jež, žel, že
musila býti skoncována z velmi vážných a při
tom velmi smutných příčin. Poslanec dv. rada
Ploj referoval o návrzích komise kárné, jež roz-
hodla o tom, co se má státi s p. Irem, jenž
dle udání dvou svědků a na základě referátu
z »Neue Freue Presse« zvolal při řeči min.
předsedy Körbra: »Na Čechy měl byste vzíti
bič, jsou to beztoho samí zločinci !«
Návrh zněl, jak známo, v ten smysl, aby vy
sloveno bylo pouze politování nad tiímto
výrokem, ku pokárání nebylo uznáno proto,
poněvadž pan Iro chrabře popřel, že byl by
pronesl slova: »Čechové jsou zlosyni !« — Če-
ským poslancům dostalo se tohoto »zadostuči-
nění« jednomyslným votem sněmovny, která, až
na jeden hlas, s návrhem referentovým souhlasila.
Pokárání! Co si za to smrtelník koupí, když
mu každý parlamentní trhan může na hlavu
vrhnouti nejsprostší injurie, dnes a zejtra opět
a když se sebe setřese »pokárání« jakoby nic.
Rusín
Vlach
Irma
Pešť
Uhry
Čechy
Neue Freue Presse
4
article
Tento způsob satisfakce pochází z doby,
kdy zasedali v parlamentě výhradně vážní,
vzdělaní, své cti dbali muži, dnes to forma již
velice zastaralá. Dnes měla by býti míra trestu
o hodně zostřena, aby usvědčeným sněmovním
uličníkům kalibru také-poslance Herzoga, jenž
dnes volal galerii dolů na české poslance slovy:
»Nabijte jim na ulici, těm českým lumpům,
kteří vám peníze z kapsy kradou !« — dostalo
se, čeho zasluhují.
Toť se ví, že tomuto výtečníku, který sice
má jako usvědčený před soudem darebák právo
zasedati ve sněmovně, jenž ale by ani okamžik
nebyl trpěn v každé jen poněkud slušné spo-
lečnosti, bylo náležitě odpověděno, zrovna tak
jako v debatě o parlamentním skotáctví Irovu
odpověděl posl. dr. Stránský.
Však nejzajímavější bylo dnešní vystoupení
p. hr. Sternberga, poslance za Královéhradecko
Přihlásil se k slovu při afféře Irově, aby hájil čest
národa českého. [První jeho slova adressována
byla na českou žurnalistiku a sice byl to ne-
spravedlivý, nekvalifikovaný útok, který ale do-
jista časopisectvem českým bude ignorován.
Řečník nemá té váhy, aby se k vůli němu kdo
rozčiloval.
Nechť pan hr. Sternberg ošvědčil se při svém
prvním debutu takovým, jak skutečně byl českými
listy všech barev líčen. Má sice vydatný orgán,
jenž dovede i s tuřím hlasem poslance Steina
konkurovat, však je to zmotaná hlava, ve které
to víří a bouří, v níž není dosud nic vykva-
šeno, nic vyjasněno. Effekt jeho řeči byl sice
náramně hlučný, byla to učiněná parlamentní
komedie, při níž dělati Všeněmci chtěli divný
chorus. Toť se ví, že čest národa českého hr
Sternberg neuhájil. Bylo by smutno též, kdyby
na tohoto pána národ čekati musil.
Herzog
Irův
doktor
Stránský
Sternberg
Královéhradecko
Stein
Sternberg
dol
5
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Trojanšti letopisové realističti. Velice
zdařile umějí fysiognomikové realistického den-
níku nápodobiti masku, jimi obzvláště oblíbe-
nou: „koprnění úžasem“. Jedině pan Šmahav
roli nesmrtelného pravzoru všech realistů, v Tar-
turffovi, svede takové svatouškování, s jakým
realistická redakce otiskuje naši větu, že by její
pánové zrovna nyní, když letěly první kameny,
rádi viděli, aby demonstrace zrovna teďa
z gruntu začaly. „Tedy „Čas“ je pro výtržnosti
a „Národní Listy“ jsou proti demonstraeím,“ de-
dukuje realistický pisatel a dodává: „To zde
stůj pro historii!“ Tedy jaksi zápis
v historické desky z realistické „přírodní celu-
losy“, jak říká anglosaský kol. dra. Herbena, mr.
Overvillys. Jakožto povolaní „štípatelé“ desek tětc
celulosy postaráme se o dračky z nich okamžitě
uspoříme tím historii všechnu práci. Pro lidi če-
ského rozumu, jimž je duše realistická jasna,
není také poměr realistického tábora a jeho re-
dakce k nynějším manifestacím žádnou záhadou.
Šmahav
Ted
Herben
Overvillys
Tara
6
article
Vedle obligátních, přímo tradičních závazků, jaké
má ke zdejší německo-židovské společnosti
vedle typicky realistické literární ctižádosti, do
dávati německému tisku to, co se nazývá v žur-
nalistické hantýrce „nalezeným — jídlem“, ne-
má realistický orgán na demonstracích posled-
ních dnů žádný jiný, zejmena nikoli předstíraný
mravní a kulturně humanistický či národně
smírný zájem, krom jediného a ten ovšem sle-
duje náruživě a vášnivě. A ten také byl praž-
skými událostmi nanejvýš eklatantním způsobem
zklamán. Ukázalyť zajisté národní cítění i uvědo-
mění, i vlastenecké oživení nejen duše českých
zástupů, ale především mládeže všech vrstev
českého lidu a nad jiné pak mládeže studující
na tak výsokém zápalu a žáru, že celé realistické
škole, s „učitelem národa“ v čele, nad tím až
oči přešly. Jaké měla tato škola domnění o smý-
šlení ve studentstvu českém, vyšlo na jevo před
několika týdny ze skandálního článku, jímž
realistický denník oslavil výročí tragického skonu
českého studenta Linharta výstřelem Biberlovým.
Linhart
Biberlová
7
article
A ejhle, z předpovědí a domněnek, vyslovených
o tom, co by se za podobné eventuality dnes
stalo, byl realismus dny přítomnými co nejradi-
kálněji vyléčen. Mládež českého národa jest ná-
rodní, studentstvo jeho nacionální.
ozon pražských bouří okysličil rázem jeho krev
otravovanou po dlouhá leta realistickou přibu-
dlinou. Odtud umravněný pláč masarykovských
kvekrů, vyplakaný na ňadrech »Bohemie«.
Má-li realistický tábor ještě nějaký jiný zájem
na pražských manifestacích, je to ještě ten, aby
případné těžké následky z dalšího a výstředního
snad a nebezpečně bouřlivého jich pokračování
mohly býti uvrženy na Prahu a minimální její
občanskou svobodu, mohly býti uvalený na
hlavu národních stran českých a především
»Národních Listů«, na něž počestný »Čase spo-
lečně s počestnějším ještě »Právem Lidů« přece
po celou dobu prstem ukazuje i německému
tisku i vládě. I vládní tak německo-nacionální
tisk uvádí toto svědectví obou gentlemanů jako svě-
dectví klassické, poněvadž napsáno a tištěno po če-
sku. V tomto smyslu by bylo všem, kdož po-
třebují výminečný stav v Praze ke svým účelům
ať vládním, ať politicko-strannickým, jenom vítáno
každé jakékoli sebe zdánlivější oprávnění k ta-
kovému zakročení. Jak daleko zůstávají však
příčiny k němu. bylo víděti ze včerejšího vojen-
ského manévru na liduprázdném Příkopě a Vá-
clavském náměsti. Kdo z nás dvou, totiž našeho
listu a — nepřirovnávajíc! — realistického or-
gánu bude míti příčiny styděti se jednou před
historií, jest už dnes jasno. My jsme vykonali
až do posledního puntíku svou povinnost jako
Praha
Bohemia
občanský svoboda
8
article
»Národní Listy« a k tomu patřilo i prohlášení,
až po který okamžik a po které příznaky pova-
žujeme nynější manifestace za důstojné národa a
k této povinnosti náleží i nejvřelejší doporučení
všem skutečně národním a vlasteneckým živlům,
aby v každém ohledu šetřily otcnv-
ského napomenutí všeho posel-
stva českého k lidu pražskému,
dnes ráno uveřejněného. Nuže, tot
naše stanovisko před historií, jíž se dovolává
dr. Herben. O něm zaznamená historie, že v
jeho listu bylo české studentstvo, české národní
dělnictvo, manifestující v neděli, kdy ne-
bylo ještě o nedůstojných živlech
ani řeči, nazváno »bandou, která nemá
práva na tiful člověk«. Snad si to zapamatuje
také české studentstvo.
— Při včerejších pouličních výjevech bylo za-
tčeno celkem 19 osob, mimo to předvedení dva čeští
studenti, kteří po výslechu opět byli propuštěni.
Prvým v seznamu zatčených jest opět Němec a site
Jindřich Bauer, advokátní koncipient, který Na pří-
kopě české studenty insultoval a nadával jim. Dále
byl zatčen obuvnický pomocník Vojtěch S., který si
opatřil buršáckou čapku a mezi büršáky Na příkopě
také bumloval. Pro neuposlechnutí vyzvání k rož-
chodu zatčeni: Václav K. pekařský pomocník,
realista Eduard V., filosof Vojtěch B.i obuvnicky
pomocník Jan T., korrespondent Frant. K., malíř po-
kojů Jan V. a malířský pomocník Bedřich J. —— Pro
shluknutí zatčeni: zámečník Antonín S., domovník
František H., účetní Jan M., kandidát učitelství Jan
M., manželé Jan a Marie A., mistr zámečnický a kočí
František P. — Pro hrubé chování zatčen ob-
chodní praktikant Josef B., pro podněcování
proti policii holičský pomocník Josef K. a pro ve-
řejné násilí domovnice Anna H., která po za.
tčení svého muže byla zrovna smyslů zbavena
doktor
Herben
Němec
Bauer
František
Jan
9
article
(Dáma vybízející policisty k zatýkání.) B an-
kovní úřadník pan K. nám píše: Kráčeje
dne 9. t. m. kolem 7. hodiny večeřní klidně-
po Příkopě, byl jsem zároveň s kollegou, který,
mne doprovázel, vyrušen přikrými slovy rázného
protesťu, která za mnou se ozvala. Ohlédnuv se,
spatřil jsem dámu, která přímo na mne ukazo-
vala a po německu volala strážníka, ab. mie
zatkl, že prý provokuji a Němce obtěžuji,
ačkoli právě v tu chvíli nějaký Němee snad ani
na blízku nebyl. Německým voláním přivoláni,
přikvapili skutečně strážnici s komisařem a chtěli
mne zatknouti. Kolemjdouci však vysvětlili, oč
jde, že jsem se zcela klidně choval, ani slova
že jsem nepromluvil a že vůbec není přičiny
k nějakému proti mně zakročení. Byl jsem
ochoten se svými svědky odebrati se na komi-
sařství, ale strážníci s přítomným komisařem od
zatčení upustili. S několika pány sledoval jsem
pak zmíněnou paní až na pokraj Příkopů před
Živnostenskou banku, kde požádal jsem komi-
saře, aby zjistil její jméno. Přišlo na jevo, že
jest to manželka přažského kupce, ovšem Němcé,
z Velkého náměstí staroměstského a že prová-
zena byla svým mužem, který před komisařem
dosvědčiti musil, že sám nic závadného neviděl.
(„Držte huby česká pakáž!“) Soudní úřadník
nám píše: Včera as po 1/410. hod. večer kráčel jsem
směrem od Nár. divadla. Nedaleko policejního ředitel-
ství setkal jsem se s hloučkem lidí, kteří sledovali
nějakého buršáka. Lidé tito šli docela klidně. Na-
jednou vyrazili směrem z Ovocné ulice čtyři policisté
na koni v plném trysku a jeden z nich, dle vžezření
policeiní insnektor. v pravém slova zmyslu řval do
Němec
Velký náměstí
živnostenský banka