Strana 2

NARODNÍ LISTY

17. července 1909.

Císlo 195.

Generál Pellieux mrtev. Jeden z pře- dáků nacionalistických, generál Pellieux, jenž vedl vyšetřování proti Esterházovi, a jenž byl i důležitým svědkem v procesu proti Zolovi, pak ale pro své nacionalistické smýšlení a pro kroky proti zemězrádci a jeho přátelům z Pa- říže z trestu na venkov byl přesazen, zemřel v malém městě Guimperu ve věku 58 let. Nacionalistické listy slavíce jej píší, že žal nad trestem nezaslouženým hlodal na kořenu života jeho, až síly jeho zúplna podlomil. 14. červenec v Paříži. Jak jsme již několikrále připomněli, jsou o věcech francouzských vysílány do světa i tak zv. officiální zprávy velmi předpojaté a stran- nicky zabarvené, zvláště ve všem, co se tkne nacionalistického hnutí. Telegramy »korresp. kancel.« jsou velmi nespolehlivé, ještě nespole- hlivější je »Agence Havas« a nejnespoleblivější jsou informace německých, najmě vídeňskýeh žurnálů, v jichž duchu pracují obě uvedené kanceláře telegrafické. Když nepodařilo se těmto orgánům déle umlčovati a bagatellisovati vílězně postupující hnuti nacionalistické, snaží se aspoř všemožně tak je vylíčiti jako nebezpečí pro pokrok i republiku a označují stranu, v jejíž čele stojí nejryzejší republikáni a k níž se ovšem přimykají všechny opposiční strany, jako kleri- kální, zpátečniekou, monarchistickou. Nejlépe

se osvědčily tyto ageneie a zpravodajské pra- meny, obsluhované lidmi, kteří jsou dreyfusardy z důvodů i ragovních a náboženských, při po- sledních volbách do obecní rady pařížské, kde tak skvěle zvítězili nacionalisté. Tehdy chtěli vídeňšti šmokové a s nimi v dojemném souladu i korrespondenční kanceláře zkomoliti a pře- kroutiti výsledek voleb. Profo musíme s nej- větší reservou přijímati vše, co do světa vytru- bují podobné orgány, sloužící internacionálea dreyfusardům (a tudíž i nynější vládě Waldeck- Rousseauově o francouzských záležitostech proto též jen s nedůvěrou můžeme přijímati vylíčení slavnosti 14. čarvence v Puříži, podané došlými depešemi. Podle těchto zpráv byla prý slavnost národní triumfem pana Loubeta a celé vládnoucí nyní strany Reinachovy, Drevfusovy a anarchistů, a projevy nacionalistů zanikly prý chabě v tom jásotu a hlaholu dreyfusardů. židů a anarchistů. Pařížské listy, které ne- slouží dreyfusardům a vládě, přinášejí poněku odchylné vylíčení průběhu dne 14. července.

Vláda se připravila k slavnostnímu dni Zorganisovala všechny své síly. Trefně vysti huje situaci geniální karrikaturista Forain v » Echo de Paris«. Strážník a tajný zřízenec rekrutuj- z bandy pobudů a podezřelých individuí » bri gádu aklamatorův«, jimž rozdávají po pěti fran- cích, a vstupenky k přehlídce v Autenilu zabijáky. »Budete volat: Sláva presidentovil a od té chvíle se pokládejte za úřadni osob- nosti.« Doplňkem k této karrikatuře, jež jako mnohé Forainovy satyry politické a společenské je výmluvnější nad nejostřejší články novinářské. je dopis francouzského politika, který nás dnes došel: »Vláda nynější — píše francouzský po- litik — hrozně oslabuje Francii. Její chyby a přechmaty jsou osudné pro Francii. Koterie vůdčích dreyfusardů zmocnila se již generál- ního štábu a vrchního velitelství armády, vypu- dila a odstranila nejlepší důstojníky, na jejich místa dosadila své neschopné stvůry. Konse- kvence jsou nevýpočítatelny. Zdá se, jakoby ministerstvo ve své zaslepenosti a dychtivosli vybřednouti z nesnesitelné a neudržitelné posice chtělo připraviti státní převrat. Někteří příliš exaltovaní a pessimističtí po- zorovatelé událostí posledních dnů očekávali dokonce, že se »něco strhne« po přehlídee vojska 14. července. Ale takového šílenstv se neodváží přece vláda, jež se ostatně neslý- chaným způsobem připravuje pro národní slav- nost. Vstupenky jsou tak rozdávány, že na tri- buny dostanou se pouze přátelé vlády a zjed naná klaka, jež má tleskati Loubetovi, Wal deckovi a generálu Brugěrovi. Mimo to velké množství individuí nejhoršího druhu, mnoho- kráte trestaných kriminálníků bylo komando- váno, aby se vmísili do davů a provokovali lid, vyvolávali rvačky.

»Ah, vy jste z Čech, teď ovšem se ne- divím, že se zajímáte o hudbu, vy tam u vás jste všichni hudebníci«. Podával mi na to ruku. Byl zase na ně- koho upozerněn a odešel. Tedy i zde to° vědí. Ano, pane pastore, hledte, jest nám to, Čechům, souzeno. Vy jste uspořádali koncerť a já příje uvidět moře, jen aby se pravda ta potvrdila ! Pastor zatím líbal se s Johnem Forsellem. Nemluvili spolu dlouho a postřehl jsem, že se zase mluví o tom Čechu, který sedí tam v koutě a půl hodiny chodil kolem kaple, aby uslyšel koncert. Forsell pátrá zrakem v naznačeném místě, aby uviděl tu podivnou bytost, která proto přišla, poněvadž byla z Čech, přinucena pudem svého národa, jehož zákoň se zde tak konkretně projevovall Koncert byl pěkný.

Napřed úryvky oratorií Mendelsohnových, Invokace Gounodova. Pak recitace písní Griego- vých, Schumannových, Beethowenových. Pastor Soderhlom recitoval Sjogrenovu báseň Storm (Bouře), jež mě uchvátila. Není snad rhytmičtěj- šího jazyka nad švédšlinu. Zdálo se mi, že slyším islandského Skalda starověku líčiti svým alliteru- jícím veršem hněv boha blesku, Thora. Pochopi jsem nyní magickou sílu přízvuku. Johna Forsell baryton byl pln cítu, jen trochu silný na tal malou místnost. Zpíval celou svou duší. Snad proto, že zde byla taková návštéva. Až z Čech Nestane se to tak brzy zasel Beethowenovou »Křepelčí písní« skonči koncert. V duši plno tonů, vyšel jsem ven. Byla tmavá noc. Ztrácely se v ní kontury domů. Dlouhě pruhy světla neviditelného majáku točily se jako obrovská ramena větrného mlýnu. Šel jsem úzkou uličkou k přístavu. Z hospedy za- léhala do tieha směs hudby a veselí. Rybář asi tančili. Přístav byl pustý, temný. K západu sléval se temnota ve spoustu černi, jež hučela, temně, z nekonečné dálky chvělo se tam moře. A rybář- ské čluny, polité tu a tam strážnými světly, ky- mácely se pod terrasou, skřípaly. Ob čae vlna blasitěji šplíchla. Klid temnoty, klic stlumených výdechů, neviditelných, pohádkových fantomů..

Vláda pak učiní nacionalisty zodpovědnými za nepořádky a za vzbouření, jež sama aran- žovala a bude míti důvod, aby pozatýkala ná- čelníky nacionalistů. Fruetidor je ve vzduchu . Avšak tito lidé hrají odvážnou hru. Veřejné mínění je hrozně rozechvěno a není třeba mnoho podněcování, aby propuklo v bouři. Vláda zá- visí od okamžité událostí. Až tato vládia bude odstraněna, pak bude mnoho změněno, nejen v Francii, ale i v celé Evropě.« Potud dopis. Nemáme nejmenší přičiny po- chybovati o jeho pravdivém a věrném nazna- čení nálady a situace. Vláda si zorgani sovala a nakomandovala ke 14. červenci všechny projevy na dšen — to potvrzuje i pisatel, muž velmi— vážnýa věcný. Občanstvo též velmi dobřa to vycítiloa na manifestanty křičleí: »Vive Loubet!« vo- lalo: »Prodaní za 40 sous !« Dle »Le Journalu«, listu vynikajícího svě- domitějším referentstvím nad všechny ostatní pařížské žurnály, nebylo nadšení obecenstva pro presidenta dokonce tak veliké, jak hlásaly télegramy nedělní. Presidentský průvod jel špalirem dav příli še rychle, což je nápadné, lid volal »Aťižije vojsko ! Ať žíje Déroulěde!« Socialiste volali: »Vive Loubet ! Ať žije republika !« (Sama »Frankfurter Zeitung«, list rozhodně nepříznivý nacionalistům, praví, že neví, které volání domi- novalo. Naproti tomu vídeňské listy židovské plší, jakoby Paříž se položila v prach k nohám pana Loubetav Rozzuření anarchisté a inter- nacionalisté, nemohouce ničeho zmoci proti mo- hutným davům naeionalistů, attakovali dva kněze cízozemce, kteří byli před luzou zachráněni jen včasným zakročením policie. Došlo k mnoha rvačkám, i několik výstřelů z revolverů padlo.

Den tedy nebyl tak »klídný«, jak se tvrdilo v nedělních depeších. Jistý šprýmař zvolal při návratu presidentského průvodu »Ať žije po- liciel«, eož vzbudilo bouřlivou veselost. Při po- čátku přehlídky vojska socinlisté zpívali posměšnou písničku na Déroulěda, ale byli překřičeni obe- censtvem ostatním a musili umlknouti. Anar- chisté, když se do syta nakřičeli »Vive Loubetl- vyvolali rvačky v lesíku boulongském po pře- hlídce a povázlivě zranili svými olověnými he- lemi několik osob. Těžce zraněn byl též koči, který se provinil pouze tím, ze vezli v drožce dva pokojně rozmlouvající občany. V avenui de Longchamps strhla se krutá bitka mezí na- cionalisty a anarchisty. Dav nacionalistů s členem obecní rady Dubucem v čele zpíval »Marseil- lsisu«. Anarchisté odpověděli zpěvem » Carma- gnoly«. Náhle, jako na daný povel, anarchiste vrhli se na nacionalisty, železné židle parku sloužily za zbraň. Mnoho osob bylo zraněno. Pan Dubuc byl udeřen kovanou holí do hlavy Celkem bylo patrno, že internacionálové a an- archisté byli hlavními strůjci nepokojů a že se jim jednalo o vyvolání krvavých výtržností, což se jim jen částečně podařilo. Pravda je tedy, že den 14. července by »parný«, ale níkoliv slavnostně klidný.

Veřejná schůze lidu v Brně. dde (Pův. zpráva.) Klub lidove strany na Morav svolal na neděli 15. července t. r. do velke dvorany Besedního domu schůzi českéh lidu, která byla velice četně navštívena. Za- hájena byla místostarostou klubu drem. P. Fišou krátkým úvodem, načež promluvil posl. p. Sláma o politických pomě- rech a o české otázce. Krilisoval ostře veškery nedostatky nynější ústavy a dovozoval, že pro Rakousko není na dále možná. Časté změny ministerstev hlavně charakterisují po- měry naší říše. Poukázav na parlamentní roz- háranost, dokazoval, že parlament pro český národ neexistoval a také nesxistuje; však bez nás parlament není možný. V další řeči, jež na mnohých místech přerušována byla bouřlivou pochvalou, poukázal řečník na veškeré na nás páchané křivdy, zmíniv se také o požadavku státní německé řečí a prohlásil za nadšeného souhlasu celého shromáždění, že by při jejím zavedení celé massy národa našeho se ozvaly proti vládě a že by snad žádná vláda nebyla s to, jeho odporu odolat. Nemusíme se tá- zati, končil řečník, »co bude?« Nám jeto lhostejno, neboť národ tak pilný a vzdělaný, národ vědomý si svých cilů, jako náš, ví, že bude moci jednou říci: »Já jsem zvítězil!« (Výborně! Potlesk.) Posl. dr. Perek pojednal o činnosti zem- ského snému moravského. Litoval jeho zkostna- tělosti a označoval Pbar. Chlumeckého za onoho zlého ducha, jenž nás všude tíží. Dotkl se též vyrovnávací akce a nutnosti konečného roz- hodnuti se Němců.

O vládní o snově jazykových za- konů promluvil p. dr. Hynek Rultn. Kon- statoval, že jazykové zákony Körbrovy nejsou ničím jiným, nežli v jinou formu zaobalený svatodušní program německý, což dovozuje po- rovnáním a činí prudké výtky »bílé pani«, bar Chlumeckému. Kritisuje ostře činnost bývalého místodržitele moravského, nynějšího ministra rakouské spravedlnosti, při čemž vládní komisai dvakráte jej přerušil. Nynější poměry — konči řečník — jsou plodem německé byrokracie lenivého úřadnictva německého.

Řeč tato, protkaná hojnými statistickým daty, byla provázena hlučnou pochvalou. Pan red. Stěchovský navrhl ee selgolé resolu citi i ale nt »Účastníci veřejné schůze v Brně dne 15. července 1900, svolané Klubem strany lidové na Moravě, po náležíté úvaze o nynějších pomérech politickýehi, zejmena pokud se týče záležitostí jazykových, prohlašujemer: O udá- lostech, jež sběhly se v posledním zasedání říšské rady a vedly k náhlému jejímu uza- vření v noci 8. června 4. řo, prohlašujeme. že byly přirozeným následkem násilného zasažení do rozvoje věcí rakouských, k ně- muž došlo loni a jež vedlo k odvolání jazy- kových nařízení. Výsledkem tohoto činu jest i nastolení kabinetu Körbrova jak souditi lze z toho, že kabinet ten posud nejnepatrnějším činem nepoku- sil se o zmírnění hluboké a nej- výse oprávnéně rozitrpčenost českého národla, že však za to o jeho nastoupení až do této chvile až úzkost- liwvě sdeduje a favorisuje pře

mrštěné požadavky Němců, které odporují právu a spravedlnosti a těžce ohro- žují potřeby velké většiny obyvatelstva, zájmy jednotlivých zemí č i říše. Zřejmý doklad tohoto vládního nadeházen panovačným a nemravným choutkám něme- ckým poskytují vládní osno vy jazykových zákonů pro Čechy Moravu, podané říšské radě dne 8. květn t. r., které ukazují ostře, že při jich praco vání nepřihliželo se ani ke skutečným po- měrům, k nalehavým potřebám obyvalelstva, ani k rovnému právu obou zemských řečí nýbrž že jimi se chtělo vyhověti hlavně a jediné svatodušnímu programu německých stran., Jen s chledem na tento německý diktát má se jezyková otázka řešiti říšským zákonem a ne příslušným zemským. S ohledem na tyto ne- zřízené požadavky německých stran vyloučeno bylo Slezsko z úpravy jazykové, Čechy pak v osnově vládní roztrženy na české a ně- mecké území a Morava, země se t ři cítv rti- novou většinou čeis kou, konečně uznána, celá za dvojjazyčnou. V li á di n osnovy jazykových zákonů j so pro nás naprosto nepři jatiel né strpkostí a rozhořčle ním o dimí- táme klamné jich oznakčení z »pokuse ku smirnémuu rozřešen české otázky. sěvo p n Kdyby vládě poctivě záleželo na řešení spravedlivé věci českého národa a zjednánl zdravého klidu v zemích českých, pak by se zasaditi musila celým vlivem, aby vyro návací akee na Moravě nebyla Němci protshována na odpornou komedii a nesloužila pouze bar.

Chlumeckému a jeho společníkům za státnickou kokardu; musila by se rovněž postarati, aby společné požadavky českého lidu; na snémích českém a slezském soubéžně spěly k přesnému projednání. Schvalujeme úplně postup českých poslanců lidových na říšské radě, vyslovujeme jim úplnou důvěru a vřelý dík a vy- zýváme je, aby nadále neohroženým způsobem práva národa české h hájili a taktický svůj postup dle činů vládních a dle pomérů parlamentních zařídili. Resoluce byla jednomyslně přijata a schůze skončena zapěním národních písní.

Slet sokolské župy Havlíčkovy a otevřeni tělocvičny „Sokola v Humpolci. (Zpráva našeho zpravodaje.) s0lsr Svátek, jejž v neděli uchystala městu Humpolc a okolí sokolská župa Haviíčkova, stal se slavnost všeho občanstva, i všech br. jednot sokolských v župě »Havlíčkově« sdružených. V předvečer sletu konána slavnostní akademi v Sokolovně, po jejíž zahájení sborem recitoval sl. Andulka Bečvářova báseň Možikovu »Tři věky« při čemž sklidila bouři potlesku. Ku konci akademie sehrána ochotnickým spolkem aktovka »Vzletem so kolím!« od Jar. Borotinského. Již v sobotu oděl se Humpolec ve slavnestn háv. Z domů i samosprávných úřadů vyvěšeny pra pory v barvách českých a slovanských a na četných místech byla okna opatřena sokolskými hesly a kvě tinovou výzdobou. V neděli již v časných hodinách ranních pro- cházel hudební sbor městem, nesčíslné davy občan- stva proudily hlavními ulicemi. Po 7. hodině do- stavovaly se již i přespolní jednoty sokolské. Hlavn proud jejich dospěl však do Humpolce po 9. hodině dopolední. Nadšeně uvítán byl zejmena starosta Č. O. S. p. dr. Podlipný. Po dopolední zkoušce nastoupen pochod do města v čele s hudebním sborem a 6 prapory jedno z Humpolce, Ždáru (Morava), Čáslavi, Něm. Brodu. Přibyslavi a Kutné Hory na náměstí a stanui u radnice, která byla ozdobena prapory a chvojí. Před radnicí očekával Sokolstvo starosta města br. Filip Bečvář (v kroji sokolském) s městskou radou a členy obecního i okresního zastupitelstva.

Uvítav Sokolstvo jmenem města, jmenem jednoty humpolecké i župy Havlíčkovy, zejmena pak sta- rostu »České obce sokolské« br. dra. Pod- lipného, jemuž uspořádána při tom bouřlivá ovace, pravil, že jest třeba, aby lid náš byl sta- lečným a Sokolstvo aby slučovala láska, neboť jen v bratrství, tak jako v dobách minulých, zvítězíme. (Na zdar 1«) Humpolecké dámy a dívky podaly starostovi »Č. O. S.« br. dru. Podlipnému a starostům jednot sokolských kytice růží a ověnčily prapory sokolsk kvítím. Mohutný průvod, v jehož čele kráčeli dr. Podlipný, starosta sokolské župy Havlíčkovy a náměstek jeho MUDr. K. Tesař, náměstek ná- čelníka »České obce sokolské« O. Klenka odebrals k Sokolovně. Za předsednictvem šla městská rada, obecní i okresní zastupitelstvo a za nimi dlouhá řada So- kolstva župy Havlíčkovy, v níž sdruženy jsou jed- noty: Brod Německý, Čáslav, Hora Kutná, Hum- polec, Chotěboř. Golčův Jeníkov, Ledeč, Polná Potěhy. Přibyslav, Světlá n. L., Vrdy. Žleby. Krásně dekorovaná tribuna obstoupena byla pě- veckým kroužkem, který po příchodu Sokolstva zapěl sbor. Před tělocvičnou v sousedních ulicích shromáždily se velké zástupy občanstva, které obsadilo i okna a střechy vůkolních domů. Když průvod se rozestavil, vystoupil na tribunu starosta Č. O. S. dr. Jan Podlipný a srdečně pozdraven poukázal k účelu slavnosti, načež přešel k úkolu Sokolstva a k otázce, zda-li jej plní. Vzpo- menul stručně politického zápasu od r. 1848 do let šedesátých, v nichž konečně spadla pouta svírající občanská práva a probudil se nový život. Na všech stranách hlásili se čilí pracovníci, plni nadšení, kteří začali ihned novými myšlenkami působiti v národě.

Tehda platila mnoho hesla. Jedno z prvních, které rozplameňovalo a všude znělo, bylo: »Svůj ke svému a vždy dle pravdy!« Lid rozuměl mu a ihne zakládány spolky. V první řadě pak voláno: »Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti.« A v městech našich za- počal hlaholiti český hlas a český zpěv. Zakládány besedy občanské, literární a umělecké dle hesla, ve práci a vědění jest naše spasení.« Konečně, ač ne poslední v řadě byly spolky Sokolské, které měly význam kromobyčejný a poslání jejich bylo hlub- šího významu neboť nejednalo se jen o pouhý tělocvik. Sokolem měl tělocvik býti uveden v sou- stavu na rozdíl od sportu, kterou mělo býti půso- beno na ladné a souměrné vyvíjení sil tělesných duševních. V jednotách sokolských měl býti buzen tužen duch národní. [Výborně! Výborně! Tak jest!) Jednoty mají tedy vychovávati junáky nejen pev- ných a silných svalů, křepkých a ztepilých postav, nýbrž také bystrého ducha, pevné mysli, mužné odvahy, ušlechtilého nadšení a vlasteneckého pře- svědčení. (Na zdarl) To vše vystiženo v krátkém hesle: »V mysli vlast, v srdci smělost, v paži sílu.« (Výborně !) Za- kladatelům Sokolstva, nezapomenutelnému Tyršovia Fügnerovi (Bouřlivé »Sláva!«) jednalo se o to, by národ náš po 200 let v porobě se nalézající opět vlastní silou (Tak jest!) a svým příčiněním s uplatnil, aby hřivnu do duše lidu vloženou přivedl k náležitému ocenění: nejednale se tedy o prostou sílu hmotnou, nýbrž o sllu mravní, o sílu ethickou. (Souhlas.) Vědělť Tyrš, že jen národ zdatných lídí, vyspě lých na závadách mravních, že jen národ uvědomělý.

znalý svých práv ale také i svých povinností, že jen národ taký může nabýti toho, co mu náleží; že jen národ vyzbrojený všemi nejkrásnějšími vlastnostmi ducha může opět domoci se toho, co mu bylo od- ňato. (Pochvala.) A národu našemu bylo mnoho toho odňato — možno říci všechno. (Hlasy: Vždycky í Dějiny učí, co dovedli malí kmenové malého řeckého národa na Helladě a kam vyspěl zejmena nepatrný stát Alhénský, dokud o sebe dbal a také vlastní naše dějiny poskytují nám obraz velice po učný. Malý náš národ, opírající se o právo, proniknut mravní ideou dovedl čeliti celému tehdejšímnu světu. Havlíček napsal »Kdyby nebylo doby husitské, zhasla by sláva českého národa.« (Výborně!) Bez doby hu- sitské nebylo by doby Poděbradovy ani zlatého věku literatury naší. (Všeobecná pochvala a souhlasl) Zásady, hlásané v době husitské, »rovnosta bratrství«, byly by dříve přišly ku platnosti, kdyby nebylo bratrovražednélio boje panstva s lidem, na který řečník štřeji poukázal a pokračoval pak: Pakli nám přidélen úkol, abychom pili hořkost kalicha až dno, jest nám také dáno posláni, abychom byli apo- štoly lidstva. K tomu třeba, abychom byli obrněni krásnýmí vlástnostmi husitskými. Máme si věhk býti' vědomi, že jsme na sebe ou- kázáni a že jjen rozšafností, uvědomělostí, pracovi- tosti, pevností a vytrvalostí překonáme odpůrce. Jest třeba, bychom byli tím ostražitějšími a vždy hleděl zákonů, totiž jich využitkovatí ve prospěch národa Aby tak se díti mohlo, třuba mužů celých, vyžbro- jených vědomostmi, ale také nepolovičatých, mužů prodchnulých láskou ku vlasti a svému národu mužů rázných, ale především láskou prodchnutých ku jazyku éeskoslévanskému. (Velání: Výborně l) Veliký krokjsme učiniliti na poli osvětovém také ve hmotném směru zlepšují se poměry naše, a proto ten hněv našich nepřálel.

To vše je dobré, ale namanuje se otázka, co s tím má činiti Sokol, který je spolek nepolitický Pravda, Sokoll je však školou, která vysílá janáky do živola, vychovává muže v neohroženosti a jiných vlastnostech, jež v životě veřejném míti třeba. (Vý- borně!) Sokolstvo od leť šedesátých rozmnožilo s do tisíců a má dnes po vlastech českoslovanských ve svazu českoslovanského Sokolstva 2 obce, Českon Obe Sokolskou pro Čechy a moravsko-slezskou Obec So- kolskou pro Meravu a Slezsko a župu dolnorakouskou celkem na 50 žup s 50.000 Sokoly a na 60 tělo- cvičen. V dobách nadšení konal Sokol svou povin- nost, koná ji v dobách drobné práce i prohlubuje nyní činnost ve směrua poučném. Je ti nedostatků, nechť ze k nim ukáže, neschází vůle k nápravě! Leč Sokolstvo nemůže ustoupiti vzmáhajícímu se sportu (Tak jest! Pochvala.), který vždy a vždy zůstává buď jen hro nebo něčím jedno stranným. V sokolství jest soustava, souměrnost, vyloučeno jest z něho vše jednostranné v příčíně vývinu těles- nébo. Mimo to přihlížeti musíme ku stránce dusevní a zejmena národní. Má-li Sokolstvo plniti úkol svůj. musí právě v těchto těžkých dobách vysílati na za- pasiště muže pevné, nezlomných povali, junáky celé. A v tom chledu nelze mu činili výčitek. Nuž, nechť také Sokolovna zdejší chová vždy ve svých zdech nezdolně praeovníky, povaby pevně. hrdě a neústupné, při tém ale sdnlí svornost bratr- skou, pravou shovivavost, proti nepřátelům však ne poddajnost, a třeba-li, bezohlednost i dravou. (V borně! Výborněí) Silnější duchem zvítězí! (Tak jest ! Na zdar n Hudba zahrála hymnu národní a občanstvon s bh- naženými hlavami spolu ji zpívalo.

Budovatel pan Martin předává tělocvičnu sta rostovi p. Bečvářovi a přeje si, aby mezi Sokolstv vstupovali mužové a junácí prodchnutí láskou k vlasti a národu. Starosta p Bečvář odpověděl, že talo hesla jsou napsána nejen na štítu sokolském, ale i v srdcích Sokolů, a že stan tento bude baštou hrdosti a ne- zdolnostij ale také lásky a bratrství. e Tím dopolědní slavnost skončena. Odpoledne konalo se po průvodu městem v ohradě p. Martina veřejné cvjčení župní za velkého návalu obecenstva. Provedení jednotlivých cvičení svědčllo o píli a dobrém výcviku a některé výkony byly ve- dice pěkné. Celkový dojem byl velmi příznivý. Všechna cvičení sledována byla se zájmem. Vkusná a zevnějškem svým imponujíel budova tělocvičny »Sokola« v Humpolci tvoří nároží ulice Sokolské a Barvířské. Vedle nutných místností pro cvičení (sál hlavní a šatny), jest v ní ještě místnost pro lidovou čítárnu a výhorovna. V pozadí sáluje galerie pro obecenstvo, na protější straně pak pro- storné pěkné jeviště. Sál tělocvičny je 17.15 m. dlouhý, 10.12 m. široký a 8 m. vysoký. Uspořádáním nářadí rozdělen sál pro 7 družstev osmičlenných. Rozebírací a snadno odstranitelná trámová kon- strukce ustanovena je pro hrazdy, kruhy, šplhadla ald. Sál vnitřní zdobí poprsí Füguera, Tyrše, Havlíčka, Husa a Žižky, pak různá hesla. Plány vyhotovil p. Čížek a stavbu s částečnými změnami provedl p. Martin. Sokolská jednota v Humpolci založena byla již roku 1868, hlavně zásluhou a příčiněním poslance p. Filipa Bečváře, nynějšího starosty města a sta- rosty sokolské župy »Havličkovy«, který získalsi velkých zásluh i o stavbu tělocvičny.

Denní zprávy. — Z Paříže, 16. července. (Zvl. tel »N. L.«) Slavnostní přijetí poselstva královské Prahy na radnici pařížské vydařilo se zname- nitě. V povozech města Paříže jeli k nádherné zdejší radnici starosta města Prahy dr. Srb, jenž měl kol hrdla zavěšený zlatý řetěz, jakož i obecní starší Sokol, Voitl a Rus, pro- vázeni jsouce poslanci Březnovským i Ho- řicou, umělci Václavem Brožikem a Muchou, jakož i jinými osobnostmi zvanými, členy lo české osady pařížské i Francouzi. Jízda českého poselstva budila v ulicích značný dojem. Na radnici uvítal české hosty — ob- klopen obecními zástupci — předseda městské rady pařížské Grébaurel. Řeč jeho prodehnuta byla vroucími sympatiemi k národu českému. Starosta dr. Srb odpověděl nejprvé česky, načež i ve francouzském proslovu dal výraz dáv- ným a přímným sympatiím národa českého pro Francii, jakož i obdíve. kterýž pociťují všichni Čechové k veli- kému dílu, jež vykonal národ francouzský pro osvětu a pokrok všeho lidstva. Skvostný dar královské Prahy Paříži, kaseta i akvarely vyvolal všeobecný obdiv i předstihl uměleckou cenou svou a nádherou zřejmě i očekávání obee- ních zástupců pařížských. Předseda Grébau- rel děkoval v druhé řeči slovy velmi pohnu- tými a prohlásil, že Paříž ve sbírkách svých. velmi bohatých, nemůže se vykázati až posud darem podobným. Po tom dostalo se českému poselstvu a průvodu jeho obvyklého čestného pohostění, načež prohlíženy síně a pamětihod- nosti velkolepé radnice, Přátelským pohovorem v salonu presidenta Grébaurela návštěva rad nice zakončena.

— Německý tisk o české delegaei a snahách českého národa. Den co den mohli bychom pod tímte titulem uveřejniti řadu zpráv na doklad mrzkosti německého tisku v Ra- kousku i v sousední říši německé, který se ne- ostýchá vědomými nepravdami a překrucováním skutečných událostí popouzeti eelý vzdělaný svět proti našemu národu a jeho snahám kulturním i hospodářským. Je věru nejvyšší čas, aby slo- anská tisková kancelář, jejíz zřízení náležeti má k prvním činům Národní rady, co možná záhy zahájila svou činnost, tak aby nestoudné řemeslo, jemuž propůjčuje se tisk německý, krok za kro- kem bylo mařeno. Nejen politick é časopisy německé, nýbrž i listy belletristické určené) pro zábavu a poučení, předstihují se v hanobení ná- roda českého a v tendenčním líčení všech, ugá- lostí, jiehž jsou Čechové účastní. Tak nejnovější číslo časopisu »Das Neue Blatta, vycházejíeího v Lipsku, přináší podobiznu nypějšího předsédy rakouského ministerstva dra. Körbra auveřejňuje pod titulem »Lidé, o nichž se mlurví«, stať vě- novanou našemu národu. S jakou znalestí věci a objektivností, vidno bude z těchito ukázek: »Hrubým násilím — píše »Das- Neue Blatt« — zmařili Čechové pokus smíru s Němci v Čechách, jehož předseda ministerstva dosíci hleděl rozum- nými jazykovými nařízeními, jimiž oběma náro- dům plná rovnoprávnost se zaručuje. Zvítězili v rakouském parlamentu pustou obstrukci, kři- čeli,dupali a bubnovali, opatřili sitrozmanité nástroje, bušili na prázdné betlníčky, Hráli na dětské frkačky, mlátili do plechových táců, zpt- vali a smáli se. Tím způsobili uzevřeníl ríšs k rády. Jako svaté památky budbu nýní tyto ihstrá- menty chovány v musejních sbíikich českého národa. Avšak. tatozlečinná hra provozovar snejnalehavějsími potřebani trváni a rozvoje Rakouska, zle se na nielo za krátko vymsě.

Česká ohstrukce nebyla zoufalýa odporem“ proli neslýchanému bezpráví adálšímu znábiliovánl, nýbrž jen nátlakem ok dosažení vihod na účet státu a Němců, ona líší se od dřívější obstrukc námecké jako l olupežný ú to k odu nulni obrany. Toho jsou sobě Čechové sáimi védomí. Jazykové předlohy minísterstva Kérirova po- skytují jim mnohem více, než kdy y ohleulk jazykového práva měli a než před Badeném zlškati doufali. Přiznává se jim úřadni česská řeh pro vnější i zevnější službu; na Moravě zavádí se vesměs dvojjazyčné úřadování! To jšou ví- hody, o nichž se před čtyřmi lety ani nejhoril- vějším Čechům nezdálo. Naříkají.li ještě nyní na utlačování, jest tojen novým důkazem, že knžd ústupek jejich touhu po nadvládě jen posiluje. Tímto tonem pokračuje pruškcký časopř »Das Neue Blatt«, který je za to i českýn penězi podporován. Hned na stránce, která na- sleduje po tomto hanopisu, dečitáme ke, že v Praze jsou jeho abonenty kavárny: Domninova, Jedličkova, »u arcivévody Štěpána«, su měst Prahy«, Bristol, francouzská, vídeňská, Untjon, su červeného orla«, akademická, Immperial, nova- městská, su Radleckého«; Růžičkova, ústřednl, Wagnerova, Adna i v Národnim domně na Král. a odolu ne

Vinohradech. — Schůze voličů v Plzni. (Původiií zpráva »Nár. Listů«.) Pan posl. D yk svolal na neděli 15. t. m. sehůzi voliča do' míst- nosti literárníhu spolku v Měšťanské Besed v Plzni, by podal jim zprávu o poli trc k stua cli, do které dostavilo se jenl asi 30 ror níků, věrných stoupeneď směru Vlastéheckiého Za nedlouho zavítal do sálu též stoupéniec organisátor frakce Mássarykovy na Plzenskup. dr. Sledláček se svými přívrženci 2 Kolerov a z Božkova, selkterými radil se přetl tfmna va vedlejší místnosti a přinesl též svou resoluci, kterou doručil p. Huelovi z Koterova. Po za- hájení schůze navrhl p. dr. Dyk sám za přel sedu stoupence frakce drá. Sedřáčka p. Váee Jlka z Božkova, který, jsa zvolem, slibil, že bude jednání říditi nestranně a žádal přítemne by k vůli vážnosti doby chovali se důstojně.

Slova ujal se pak posl. dr. Dyk a v rěči své častým bouřlivým souhlasem provázené, fümeči své osobní názory o politickě situaci a důsled- cích z ni pro další rozvoj nuši vnitřní politiky plynoucíeh. Stoupenec dra. Seilláčka p. Fleln-el ze Žichlic uznal, že posl. dr. Dyk jako poslunee rozvinul záslužnou činnost, ale stěžoval si, že v ohledu hospodářském nebylo prý v parlamentě dbáno potřeb lidu. Mluvil v příčíně té o čeled ním řádu, o melioraei řek, zemském pojistováni a zavedení povinných rolniekých společenssteví Zároveň vyslovil se proti obstrukci Ka konc pravil, že navrhuje resoluci, kterou přečetí pan Hucl, jež zněla souhlasně s vývody p. Fenela Posl. dr. Dyk uvedl tvrzení tohoto na pravoo míru, alevytkl, želsev navrženémesolucil vyslovuje českému poselstvu jaksi výtka, že provedl známý obstrukční čin a přál si, Hypřipojil se k ní dodatek, v němž voličstvo prohlašuje ote vřeně svůj souhlas s jednáním lčeského posel- stva. Debaty zúčastnili se dále p. Krásný z Ko- terova, posl. dr. Dyk, jenž pravil, že by výtka nedělnosti parlamentu adresovati se měla něme- ckým poslancům; češti poslanci chopili se nej- krajnějších prostředků jen v okamžiku, kdy byla sebeobrana nejnutnější. Pan dr. Sedláček praví, že nemožno žádatí, aby voličové séhvalo- vali nerozum (!) obstrukce. Mladočeši prý jsou nedůslední (Odpor), protože příjali Buďenova jazyková nařízení, schválili trháni českéholi krá lovatví (!); zrušení jazykových nařízeniž nebylo dle řečníka zločinem, protože pný odporídale mladočeskému programu. Obstrukce byla ne místna, protože v parlamentním životě nemá ae menšina stavěti proti většiné. Nezablije dási když úřady budou mezi sebou dopisovatíněmecky V podobných konfusních výrocích pokračoval řečnák dále za hlučného odporu. Pan F osbk, stapostat

Hromic, navrhl resoluci: »My volíčevé okras plzeňského, shromáždění v Plzni na selíůzi dne 15. července 1900, vyslechouvše zpráwuv svého poslance dra. Dyka o politické situaci, pro hlašujeme, že s chvalu jesne d osnrvlajd nn postup české delega ce na radě řhs ské a žádáme poslance české, abyl v nepltro ženém hájení práv našeho národa selrvali, sl bujíce jim v boji tom svou v š psltria n asa podporu. Vůčl soustavným agitacím něm ckého souručenství proti provedenibrovnélio práva jazykového projevujeme vřelé přáníj pro,l ávorný postup všech národních stran českých, ač zájmu hospodářského rozvoje lidových utstev přejeme si spravedlivý smír s německým náro dem, jímž umožněna by byla úplná součinnost na poli hospodářském a sociálmi m Posl. dr. Dyk varuje, by v usnesenní schůae nejevila se slabost, jež vyplývá z tespluce pan Hucla doprošováním se smíru s Némci, Před- seda přerušil pak jednání na několik minui načež p. dr. Sedháček předložil rnšotuci p. Hucla opravenou. Pro resoluci p. Folka hla- sovalo 25 voličů, pro resoluci p. Huje,lia, dle tvrzení předsedy 57 osob, mezi nimši po dn Sedláček a p. Jilek z Koteropa, ač ne- jsou voliči za venkovské obem Když předseda prohlásil, že přijata jest, resoluce Huclova, protestováno proti tomu a vylý káno mu, že nesčítal hlasy správně. Pan Krásn ý patrně aby přiznal barvu, tázal se, ja kí posl