2
masthead
V Praze, v úterý dne 17. července 1900.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. Hásty
přodplácí set
v Praze v sdninistrsel
na měsíe . . . . . . 2
na čtvrt leta. . . . 6 K —
s dvejí donáškon
na měsíe
Ba čavrt leta . . . . 7 K 50
ve flislkécht
na něste . . . . 2 K. 80
Pošton:
na čtvrt lota : . . 9 R 6o
s drají zásilkoe
na měsí
na čtvrtleta . . . . n1 K eo
K Pošton
Praha
5
article
Za čtyři neděle pokračování.
Za čtyři neděle pokračování.
Tedy až do 18. srpna nemá se státi ve
vnitřní politice rakouské zhola nic. Na ten
den totiž připadají sedmdesátě narozeniny
císaře a krále Františka Josefa I. A toho
dne má býti v Rakousku pokoj a ticho. To
znamená předně, že by zde toho dne pokoj
a ticho nebylo, kdyby se tu před ním » něco
stalo, a za druhé, že po 18. srpnu pokoja
ticho zde nebude, poněvadž se » něco « stane.
Co to bude, na tom už nesejde !. Budiž to
cokoliv, vše už je to jedno. A do 18.
srpna máme ještě právě měsíc. Měsíc po-
koje a ticha; snad poslední takový měsíc
v tomto roce. A sdružené strany německé
zrovna těchto dnů nalehaly na bezodkladné
vyřízení všech svých přání. Musejí tedy
ještě aspoň měsíc se spokojit a čekat. A oni
mají už tak velice na spěch se zřízením
svého jazykového území v království českém
a s prohlášením němčiny za jazyk státní.
kterýmžto dvojím opatřením panství jejich
nad národem českým by bylo vládou ra-
kouskou uznáno jakožto zákon.
Nejvyšší patron jejich, ministerský před
seda dr. Körber, namáhá se, aby je udrže
při dobré naději a v oné dobré náladě,
kterou jim přinesl den 17. října minulého
roku: však nemůže jim ve všem úplně vy-
hověti. Nepřeje si ani obvyklých minister-
ských prázdnin letních, lopotí se už jen se
dvěma svými kollegy ve vídeňském vedru.
aby podal důkaz, »jak se vládne pomocí
§ 14. nikoliv špatně, ale ještě mnohem méně
dobře«, opravuje prý vlastní své návrhy ja-
zykových osnov, však před 18. srpnem
nesmí učiniti ani krok k nim blíže a proto
ženou naň útokem a vrhají se naň s prudkou
palbou.
doktor
Körber
Rakousko
král František Josef I
6
article
Ubohý dr. Körber! Rád by udržel vál
čící strany národní a parlamentní až do
podzimku v příměří. Rád prý by navrátil
říšské radě kousek poněkud lepšího zdraví
bez oktrojírek, byl by prý za jistých okol-
ností ochoten provésti částečnou změnu
svého kabinetu a přijati do něho tu onu vy-
nikající osobnost parlamentární. Tak mluví
na pravo. A na levo šeptá a chlácholí: jen
mějte strpení, všechno pro vás dělam,
všechno pro vás dobře skonči, dosáhnete
všeho, čeho si přejete, především uzavře-
ného území svého v království českém, ne-
obmezené vlády na Moravě a prohlášení
němčiny za jazyk státní; tím stanete se ne-
obmezenými pány nad národem českým na
věky věkův: jen mi dopřejte času, jen mne
před sebou nežeňte; buďte chytří, máte
všechno v ruce . .
Na této houpačce, která ovšem zcela
rozhodně převahou svou se kloní na levo,
dr. Körber měl podati v Išlu zprávu o cel-
kové situaci vnitropolitické a o záměrecha
nadějích své vlády zvláště, však na základě,
aby so 18. srpna t. r. žádnou stranou ničeho
nepodnikl. Kdo tuto klausuli uslyšel raději,
než dr. Körber sám? Vzdyť netouží sám
po ničem více, než aby do podzimku mě
také svatý pokoj a spolehá se, že do té doby
nespokojenci s jeho posavadními skutky, od-
půrci jeho politiky, a těmi jsme hlavně my
Čechové, změknou a zkřehnou.
Proti takovému způsobu vlády, který
teprv od okamžitých okolností očekává vnuk-
nutí, co dělat a co nedělat, hlavní orgán
sdružených stran německých se obracin se
štiplavou úvahou: »Před narozeninami císa-
řovými prý se nestane nic. To nechceme
Körber
doktor
Čecho
Morava
7
article
popírati, ale politické činy nevyletí náhle jako
z pistole; musejít býti připraveny, úplně pro
myšleny, s korunou smluveny, za pomoci
stran provedeny. Jestiť holá nemožnost, aby
cesta, kterou vláda dra. Körbra bráti se chce
za měsíc, posud nebyla oznámena panovní
kovi, a aby návrh, jenž po 18. srpnu má po
sloužiti k zažehnání krise, posud nebyl před-
ložen ke schválení. Toť by byla nuzácká
politika, která by nevěděla už dnes, co z
několik neděl státi se má« . . .
Dr. Körber má býti touto naléhavou
sečí »Nene Fr. Pr.« zdrážděn, aby už řekl,
jak si myslí uvedení parlamentu zpět vůbee
k nějaké práci a co více sám pro německé
nacionály ještě podnikne a udělá. Všechino.
co do té chvíle podnikl a provedl, »Neue
Fr. Pr.« pokládá toliko za předehru; kus
sám prý teprv počíná, vlastní činnost, ač
stačí-li dr. Körber veliké úloze, která mu
připadla v oné hodině, když byl jmenovár
náčelníkem vlády.
doktor
Körber
Neue
Francie
8
article
»Vývoj krise není neočekávaný a před
seda ministerstva mohl věděti, že bude mu
sit měřiti na ní své sily, jakmile rukám jeho
byla svěřena správa vnitřní politiky. O
toho okamžení musil se chystat, aby zodpo-
vídal otázku, co se má státi, bude-li říšská
rada českou obstrukcí rozehnána. Za pro-
gramem jeho starým musil již státi pro-
gram jiný, dle něhož by se jednalo, kdyby
dorozumění se nezdařilo. Ministerstvo má
právo k životu jen tehdy, může- li cís ař
říci, co na dále díti se má« ..
Snad dr. Körber na svém slyšení v Išlu
císařovi to řekl, snad panovníkovi své zá-
měry, které počne uváděti ve skutek po 18.
srpnu t. r., opravdu oznámil; ale to »Neue
Fr. Pr.« nestačí. Hlavní hlasatel německo-
nacionální politiky v Rakousku, nejhorlivější
obhájce všech bohopustých křivd a všech ná-
tiskův, páchaných na zdejších národech slo-
vanských, především na národě českém.
chce to věděti už dnes také, a není
ochoten čekati ještě čtyři neděle, až národní
a politický boy se vším hlomozem svým bude
zde moci počít zase.
Körber
Neue
Francie
Rakousko
9
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 16. července. (Z brněns ké
pokrokářské schůze.) V »německém
domě« brněnském shromáždilo se v neděli prý
na tisíc přívrženců německé strany pokrokové
aby vyslechli řeči bar. d'Elverta a dra. Grossa.
Máme před sebou obě tyto řeči a vidíme, že
nebylo třeba za nedělního parna zváti do dus-
ných místnosti »německého domu« tolik lidí,
aby vyslechli, co už dávno mohli čísti ve všech
německých listech liberálně-pokrokového vy-
znání. Leda by oba řečníci pokládali za nový
stesk, že Němci jsou v Rakousku od 20 let
důsledně utlačováni a že všechny vídeňské
vtády od hr. Taaffa počínaje snažili se hověti
všem našim českým požadavkům! s l
Jádro řeči d'Elvertovy spočívá v lekci,
kterou četl dru. Körbrovi. Chce-li prý vláda
Körbrova vyhověti skutečným státním potřebám,
pak jest nezbytno, aby ve svých osnovách vý-
tkla všeobecné dorozumívací reči, »která se
věcně úplně kryje s pojmem německé státní
řeči«, meze tak pevné, aby je žádná strannická
libovůle nemohla překročiti. Ale vláda je pry
pro státní potřeby nadšena jen ve slovech, ni-
koli ve skutcích. A tak se znova potvrzuje,
že »rakouské vlády jsou dědíčně stíženy míně-
ním, že spása tohoto státu spočívá v pone-
náblém zatlačování Němců a v posilování vlivu
Elvert
Němec
Taaff
Elvertův
Praha
Rakousko
německý dům
10
article
českého. A proto činí stát Čechům na pol
jazykovém koncessi za koncessí na útraty ná-
rodní državy německé. Už 20 let trpí pr
vlády chorobnou myšlenkou, že stát může pře
konati trvalou nespokojenošt Němeň, ale že ne-
smí podniknouti níc takového, eo by mohlo
vzbuditi nespokojenost u Čechů.« V takovém
ovzduší zrodila se prý jazyková nařízení a také
nejnovější jazyková osnoval Körbrova. Osnova
ta, pokud se zejmena Moravy týče, jest ovšem
dle soudu bar. d'Elverta nepřijatelna, poněvadz
neháji absolutního panství němčiný ve vnitřním
úřadování, ačkoliv němčina je k tomu opráv-
něna dle zákona i po star é m zíviylku
Dle jakého zákona je němčina výhradnou úřadní
řeči na Moravěp mlavčí opatrně zapomněl pro-
kázati. Omezil se jen starou byrokratičkou
praxí, která ovšem z pohodlí zaváděla) do
úřadů němčinu místo rovně oprávněné češtiny.
Čecho
Elvert
Morava
11
article
Ale i kdyby tohoto starého zvyku nebylo, něm-
čina by prý můsila býti prohlášena za“ vý-
hradný úřadní jazyk, »poněvadž žádná vláda
žádný zákon nemůže ekretováti úplnou rovno-
právnost a rovnocennost oněktérého jazyka, když
si dtento jazyk oněch práv nedobyl staletým
rozvojem.« Nu, pokud sběži o staletý rozvoj
jazykačeského, může se zejméva v obor
právním směle postavíti vedle němčinyh
žpr. Gross přédnesl váriace na staré ká-
zání. »Neue Freie Presse«, že Němci nejsou
zúčastnění ve vládě (snad proto, že v ny-
nějším kabinetě vedle osmi Němců sedí i dva
Slovaně) a že nejšou vládní stránou; proto ne-
jsoú povinni vládě k čemukoli raditi a tedy
také nejsou zodpovědni za její skutky. Vřádní
skutký budou prý posuzovati jen dle toho,
přinesou-li Němcům prospěch neb škodu a dle
toho zařídí svůj poměr k vládě. Jinak si dr
Gross liboval; že se Němcům za vlády Kčr-
brovy daři přec jen lépe, už proto, že praskl
nenáviděný železný kruh pravice. Jeno že
Němci nemají dosud záruky, že se pravice
ne-li dnes, tedy zejtra nesejde opět! UTak by
dr. Gross neměl mluviti věřejně, už vzhledem
k p. Javorskému, který přec slavnostně pro-
hlásil, že pravice je pohřbena, na vždy.
Znění přijaté resoluce jsme podali už v
včerejším čísle.
Gross
Němec
doktor
Javorskij
Jena
Neue Frei Presse
12
article
Ze Lvova, 13. července. (Nový řá
polského ústředního volebníh
výborů.) Za posledního zasedání sněmovního
byl zvolen zvláštní výbor, jemuž uloženo vy-
pracovati nový řád pro ústřední volební výbor
Řád byl vypracován bez účastenství demokra-
tické frakce polského klobu a ve sehůzi dne
12. t. m. přijat. Dle nového řádu má býti je-
diný volební výbor pro celou Halič se sídlem
ve Lvově. Sněmovní klub má voliti do něho 12
členů a 6 náhradníků. Ti zvolí ze sebe před-
sedu, jenž svolá do Lvova zástupce místníeh
volebních výborů, kteří zvoli do ústředního vý
boru 10 svých členů. Mimo to může se výbor
doplniti dalšími 10 členy, zejmena ze zástupců
denních listů a duchovenstva. Účel výhoru vy-
tknut v § 2. nového řádu, kde se klade váha
na solidární vystupování polských delegátůd na
říšské radě a proto se praví, že výbor může
doporučiti jen takové kandidát, kteří se zavážou
jíti svorně s polským kolem. Posuzovati vlast
nosti kandidáta náléží jen ústřednímn výborů.
jenž může tedy míslním výborům ožnámiti, koho
mají volit. Jen v takových okresích, kde volba
přivržence polského kola jest pochybna, pone-
chává se mistnímu výboru, aby sám poštavi
kandiděta. — Takovým řádem, při němž jme-
nování kandidátů závisí opět od ústředního lvov-
ského výboru a nikoli od vůle samých voličů.
Lvov
Halič
13
article
vleilsnolpsn lnibn dinn sbei
15
article
dnodav nz s vábělonan
16
article
vyhovl se asi málo steskům proti dosavadní vo
onov
lební praktice haličské.
17
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 17. července.
Ruské starosti o Persii a
lale
svedo Mandžursko.
slešit
»Honoe Bpevge srovnává kulturní činnos
Ruska na východě s činnosti ostatnich evrop
ských států v Čině a docházíl k smutnému pře
svědčení, že ona evropská kůlturni j činnosl
v Číně může nejvíce ublížiti samému Rusku.
Rusko zvolna postupovalo v před, vnášejíe
křesťanskou vzdělanost do krajů blízkého i dál-
ného Východu.. Postup onen dál se bezí jaké-
hokoli otřesu ruského státního organismu a pře
to, že Rusové působili úplný převrat v životě
asijských plemen, ku kterým vnikali; ni kd
si nezpiů sobili nepřátel.v Divocii ko
čovníci Střední Asie během nějakých 20 let,
ač neměli dříve ani ponětí o státním životě
stali se usedlými, pilnými zemědělci. Buchara
fanatický střed mohamedánských snitů, je dnee
klidným vasalem Ruska, prospivajíc, pod ochraneu
ruské moci. Šibirská dráha měla k Rusku při-
poutati pozornost a přízeň severních krajů říše
činské. Ale to, zdá se, překazila Evropa. Vnik
nuvši do Číny, přinutila i Rusy, aby ji násle-
dovali. Počínající nyní v Číně tragedie ukazuje
nad jiné jasně, čí politika byla lepší, zdali
mírná politika ruská, či násilná politika ovrop
ských »gründerů«. Jestliže se vskutku probudi
400 millionový činský drak a vrhne se na
vše, co je cizího, utrpí tím následkem země-
pisných poměrů především Rusové, kdežto ostatní
státy v nejhorším případě zanechají v Číně své
kapitály a vráli se domů s naučením, že ještě
nenadešla doba vyssávání Činy.
Rus
Praha
Persie
Rusko
Čína
Asie
Buchara
Evropa
18
article
Ale Rusko nemá za souseda jen Čínu. Co
se děje nyní tam, může se v menších rozmě-
rech přihoditi i v Persil. Jako do Číny, tak
i do Persie hrnou se zástupci evropských fa-
brikantů a bankéřů. Německo už si zřídilo kon-
sulát v Bender-Buširu na Perském zálivě a pro
vedením bagdadské dráhy do Mesopotamie při-
blíží se k Persii též od západu. Anglie má
množství agentů v celé jižní Persii, kde vysta-
věla seistanskou dráhu, pomocí jejíž snaží s
upevniti svůj vliv nad jižní Persii. Rusko stojí
dnes pevně jen v severní Persit. Dojde-li i v Per-
sii k takovému závodění evropských držav jako
v Čině, molidui zde Cnastati podobné události
jako na zálivě pečilském. Proto radí »Nov. Vr.
ruské vládě, aby si všímala Persie pilněji než
dosud a vzala si naučení z událostí činských.
Ukazujíí jasně, že jakmile se evropští gründeř
objeví ve východních státech, sousedících s Ru-
skem, trpí od toho nejen tyto sousední státy
nýbrž má z toho i Rusko veliké obětí a nepř
bovů mhěnt n
konatelné obtlže.
Zpráva, že čínští povstalcí ohrožují také
v Mandžursku stavbu ruské tratě, jež má spo-
jiti velikou sibirskou dráhu s Vladivostokem
Port-Arturem, přiměla »Biržev. Vědomosti«
k úvaze o nebezpečí, jež Rusku hrozí v sever-
ních krajích činských víc, než v okoll Pekinu,
zachváceném bouří boxerskou. »Otázka mand-
žurská« — píšou »Bírž. Vědom.« — »jest otázk
čiště ruská; zde můžeme a musíme počitati
jen se svými vlastními sílami: zde, v té oblasti,
na kterou jsme v posledním pětileti utratil
ohromně sily hmotné i mravhé, čekají naše
vojska ony hrdinské skutky, jež konala po
každé, kdykoli běželo o ruské zájmy a ruskou
národní čest.«
zUV drobném prodlejit
zasni čhslslo soběo i . . . za 8h
odpoledni
. . . zs 2b
Artur
Rusko
Čína
Persie
Německo
Bender
Bušir
Mesopotamia
Anglie
Mandžursko
Vladivostok
Peking
19
article
9lo z nebel „vednn
šnci znioillaq Ibaone
20
article
lova alislkách na venkovs-
zanníčslb,. nli.. . 10h
věpelešní
. . . Sh
—r olo-
isbňínn elral t s
plati ze hetově nopřed
Předplseaí a inuarty piilíná admlnl-
10strábo Marishké llici č. a.
il loil—o
Tam pacházejt as též redakra
Uskishs pvlite rolich Listi-
oloi Bukopšky sa errnogjí
21
article
Dodatky k národní slavnosti
s i sva ob vuhilv Paříži.on) dovšv
le Ku podivu,s průběhem národní slavnosti
v Paříží jsou spokojeny všechny strany. Y° Bývá
tomuz pravidla tak, když vniterně — v duchu
nemí opravdově spokojena žádná z i nich. Tak
umirněnější vládní listy »Figaro« a »Matin«
blahopřejí si ke klidu za jakéhož prý den ten
minul! Socialisté prohlašují, kdyby prý nebyli
bývhli na longehampské pláni přítomny bafail-
lony socislistické, ze nacionalisté byli by prý
způsobili zcela jiný lomoz proti Loubetovi.
Stejněale nacionalisté zvou sobotu trium-
fem svým, liledlce při tom k všeohecným oslavám
národního vojska francouzského ii k tomu, že
vládě nepodařilo se provokovati nepokoje, jež
byly by jí zavdaly přílezitost k násilným opatře-
ním proti ruchu nacionalistickému,ib5veoe
Ostátně událo se, při národní slavnosti so-
botni více srážek, nežli ořfieiálním listům paříž-
ským zlibilo vse doznáti. ob Socialisté utkali se
s hloučkém nadiohalistů, v němž nalezal se i
dushovní vojenskév školy rsaint-cvrské abbé La-
misse u známý nacionalistický městský rada
Dubucp bývalý to professor, sesazený nedávno
zlíberální« vládou Waldeck-Rousseauovou zl místa
učitelského pro své nacionalistické smýšlení. Na-
čiohalisté itvrdí, že socialistě Dubuca uráželi.
Figaro
Rousseauův
Paříž
Waldeck
22
article
Slovem, strhla še bitka, při čemž nacionalisté,
zaujavše místo za drátěnýmplotem; odtudrházeli
pol socialistech stolicemi a vším, co sen jim do
ruky namánulo Tři socialistě byli zraněni, ale
zraněn též městský radauDubuc holi. U Porte
Maillot vystřelil prý mladik jeden — lantisemita
— na zástup socialistův z revolveru. To bylo
podněťem k další bitce, při niž rozbito vna kavá-
renské jedné terasse vše, co po ruce byton
Když Loubet jel k přehlídce vojenské, i zvolal
v Polich Elysejských jeden občan: »a mort
boubet 1 Vive Harmée 1k Ctitelé Loubetovi vrhli
se na něho a stloukli jej do krýe. Byl pak
k tomu ještě zatčeni zjištén vněm berní úřadník
z Roübaix, jenž ráno byl příjel do Pařížel s ro-
dinou. Zatčeny také ještě jiné dvě osoby, jež
rovněž volaly: »Pryč s Loubetem!«alžta nl
Následkem nesnesitelného vedra F omdlelo
šest kyrysníků, kteří provázeli vůz presidenta
republiky. Pan Loubet po návratu dal celou čeku
kyrysníků vyčastovati šampaňským. Na smý-
šlení armády šumivý mok ten ovšem sotva něco
změní. .
Port Maillot
Loubet
Creative Harmée
Pařížet
Loubet
23
article
U večer národního svátku událo se veliké
neštěstí, jakož vůbec celá výstavní doba pařižská
zaznamenává tolik již přihod nešťastných, vy-
plynuvších z nedbalosti a slendriánu orgáno
veřejných. O půl jedenácté hodině večer nahr-
nuly se na náměsti Svornosti z různých stran
najednou takové obrovské zástupy, aby víděly
osvěťlení, že nastala hrozná, nevyličitelná tla-
čenice. Uprostřed náměstí stisknut byl veliký
zástup lidí, zvláště žen a děti, davy několik
směry ke středu se valicími, že div v hrozném
tom klubku smáčknutých všichni nebyli udušeni.
Ženy a děti počalý úpěnlivě křičeti a naříkati.
Nastala panika. Ask sto omdielých žen a
dětí bylo jen odtud doneseno do blízké
rne Roýale. V jediném pak blízkém restau-
rantu Makimově ošetřováno šedesit obětí.
Sám jeden list dreyfusovský podotýka: vPolicie
nebylo po ruce, nebylo posťaráno nijlk o udr-
žení pořádku. Množství lidu bylo samo lsobě
ponecháno«. Ovšem nespočetné šiky policie mu
slly vyrukovati přes den prol naciönalistům.
jaký div, že pak o vlaštní plovinnost svou
o skutečný pořádek na ulicích, nijak se ne-
ilist
Staralye
Ask
Makimův
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vzpomínka na Calais.
Napsal K. V. Popelkasu
o Vlak blíží se k Boulogne sur Mer. Nevy
bavil jsem se ještě z dojmů, jež ve mně zane-
chaly širé pláně bujné zeleni, proťátě leckde
náladovou linií topolů u rozlehlých dvorců,
pláně holandských krajinářů, daleké, němé,
s bizarrní stafáží větrních mlýnů, volně puštěných
hubených koní a skotu — neovládl jsem ješté
veškeru sílu překvapení z podivné realisace svých
představ o širých krajinách severu, když paní
jež se slečnou dcerou seděla u okna kupé, mě
o1 re
upozorňovala:
»Teď uvidíte moře, pane!«
Vlak projel roztrousenými domky nějak
vesnice zase na pláň, teď již pustší, holejší.
Hleděl jsem upjatě k západu. Znenáhla jakoby
krajina se tratila. Nic, než šedavá plocha,
zvlněná chvílemi úzkým pahorkem, bez konce,
přecházející v růžovou mlhu tetelicího se jem
ného prachu, tam, kde zapadalo tušené jen
slunce.
ne g b
»Tak vidíte ?«
Neviděl jsem ničeho. Jen tu záplavu zaní-
cené mlhy. Náhle vlak se stočil. V letu po-
střehl jsem široké, mělké řečiště. Z mlhových
spoust rozevřelo se skoro až k trati.“ Vyschlé,
jako zaváto pískem. A na jednom místě ležela
tmavá hmota rybářského člunu, překoceného na
bok, dlouhý, tak divně dlouhý stožár šikmo
trčel do šedi, kus dál pnul se kolmo z písku
druhý, pak už jen černavé silhouety čehosi bez-
tvárného, groteskního se jevily.
Pohlédl jsem tázavě na paní. 95a
»Aho, jest odliv, ale tam, podívejte sel«
Sledoval jsem pohyb ruky kamsi výš do té
potoj k
šedé plochy. ou
Ten úzký proužek v levo, mihotavý, roz-
žhavený jako lem červánku?
»Ano, moře.« — — — Moře t 2752
Rázem vše zmizelo za vrchem. Jako mlhový
obraz. Za chvíli vjížděl vlak do Boulogne
sur M er. ad lancil zds a
Popelkas
Aho
Calais
Boulogne
25
article
Slunce již zapadlo, kdyžo vlaky vyjel
z boulogneského nádraží. Byl jsem v kupě sám.
S rozechvěním vzbuzeným tím, co jsem viděl
a co zdálo se mi nyní jen přeludem, zíral jsem
na domy prchající v zad, s touhou spatřiti opět
moře, blíž, určitěji, plně, nezastřené, veliké,
rozlité.sv sondoso jržnii
žonl
Tak zjevilo se mí, tajemhé, záhadné, plné
mystických nálad, zahalené cele omlhou prozá-
řenou měsícem. Tušil jsem jen tu velikost, ne-
konečnost před sebou, suggerován do extase
blízkostí něčeho, co bylo dosud kouzlemy po-
hádek z mládí. maqmya imlnnozv siyd
Vlak se zatáčel silně v pravo, hleděl jsem
již jen do mlhy V nejbližší stanici vštoupilo
do kupě několik rázovitých venkovanů, jichž
dialektu jsem nerozuměl. Sesilovalo to dojem,
že jsem kdesi daleko, v kraji beze jmena: Tak
s nastalou noci, dojel jsem do Calais.b nrno
„loq s nžveo or
Dlosn
9 dlovolnnál nel
Calais
26
article
Jásavé slunce neděluího jitra svítilov do
oken. A carillon *) odněkud z nedaleka, odbíjeje
hodinu, zpíval národní píseň zamženou melodi
vvej
dub levožob 1e
severu.
Seběhl jsem dolů a vyšel ven, na náměstí
calaisské. Bylo asi po mši. Z gothického dómu,
spojeného s linil jedné strány náméstí, vychá-
zely davy lidí. Rozlehlé, čtyřhranné prostranství,
nezajímavé architekturou, ale čišící stářím, ove
chvili přeplněno bylo rozmanitými skupinami.
Vystrojené slečinky koketovaly s uniformami
francouzské artilerie, promenujíce středem ná-
městi, sousedé v hloučcích mísili se s davy ry-
bárů a námořníků, venkované a mládež noblé-
hali boudy nějakého zvěřince nebo panoptika
na druhém konci náměstí. Jinak v malém, ráz
a střih některého pařížského předměstí. Úzké
domy, špinavé, rozdělené nemožně až po ko-
miny na nespočetná poschodí, jednoduchá, ma-
ličká okna s okenicemi. Po ulicích prodavačky
zeleniny a ryb, vyvolávajíci své zboži táhle,
v melodii — i ty chodniky, zastavené kulatými
stolky. U nich Calaisané popíjejí nechutné piv
noe lijědlaa
z maličkých chopezi
019 antejnei
*) Zvonkový hodinový stroi na věžíchíd m
27
article
Vzpomněl jsem ši na včerejší záhadníý ob
jev moře. Jsem snad jen několik, minut o
něho vzdálem! Přístava jest aslo zab tčmi domy.
kousek dál k severu. Zde mám jakýsi strach
z příštavu. Nechtěř bých viděti moře po kou
kách, rozlité po kanálech. Bál bych se mož
ných strážeův, kteří mi řeknou: »On ne passe
pas, mohsieur. « Rád bych spatřil moře najed
nou, širé, daleké, jak jsem o něm vždy sníval
co možná k němu nejblíže, sám, kde by ne
bylo jiných diváků lonvpo b
šsl Prošel jsem klikatými ulicemi města opáč
nou stranou, než jsem myslil, že je přístav
Byl jsem brzy v polich. Nezapomenu toho po-
citu Po desítiměsíčném pobytu ve zdech Pa-
říže poprvé zas vkročiv na mez, uciťuji po
nohou trávu, nad sebou slyším skřívaní zpěv
Obloha je jasná, bez mráčku, tak sváteční
28
article
Přes úval, súžený na sever a západu táhlým
návrším, duje prudký, teplý vítr.n Tuším za
tím návrším moře. Bije mi srdce. Místo
abych spěchal, usedám do trávy a zahlížím se
vítu krajinu pustou, bez stínu stromů, jejíž
zeleň na témení návrší je spalována všedavým
pískem. Znenáhla vybavuje se mi představ
domova. Také taková pláň omezená vrchem a
v dálce lesem, kam rozvlněná fantasie dětského
rozumu skládala veškeré dojmy z přečtěných
knih o Robinsonech, o kapitánu Vlnovském
kterou si nemožně přetvářela v osamělé ostrovy,
plné itajů, nebezpečenství a půvabů. Scházelo
jen moře, věčně toužené moře, jež blažilo
náše sny a znepokojovalo naše rodiče,
vNedělní dopoledne — svěží — roj vzpo-
mínek nalehající a teď ta blízkost všeho vy-
sněněného, ta skutečnostvstal jsem rychle.
Brzy jsem vystoupil na hrbet návrší a do-
cházel temene. Zírám v upřeně na nížicí se
přímků blízkého obzoru. v Obloha, stále v obloh
— plno všude šedavého modra — teď v llevo
kus rozlité běle, svitivě, intensivní, hasnouc
dále v pravo a přecházející v zeleň, modravou,
pak tmavší, sytě zelenou, pohyblivou a tvoti-
eími se a zanikujícími stiny, drobnými, teď již
většími, delšími bnlá tečka, druhů, plachly
—náhlé temeno návrší daleko na západě s
snižilo, stočílo do podkovy, záplava běle, modr
a zeleně slétla k úpatí svahu, jenž se rozevřel
pod mýma nohama. Přede mnou bylo moře.
Rozestřený prostor hlubokého, nekonečného
klidu. Klid plný pohybu, vibrace světla a barev,
monotonního rhytmu rozhoupaných vod, jež rít
se k břehu, rozvlňují vzduch, zmamují zrak.
že zdá se, jakoby veškera pevnina se vším se
zvolna otáčela na zad, burácející vítr, stlumený
hukot — a přece klid.
Vlnovský
29
article
Ležela přede mnou nejužší část La Manehe.
rozlitá mezi Calais a Doovrem. Za jasných dnů
jest prostým okém viděti břehy Velké Britanie.
Nestál jsem o to. Bylo byto kazilo dojem moře
jenž byl úplný, Plachty, jako křída bílých ptáko
leskly se v slunci, bylo jich mnoho, jež blížily
se a vzdalovaly, na obzoru vynořovaly se z vod
stěžně parníků. Z Calais rozprostíralo se v pravo.
v dolině, se vším apparátem přímořních měst
roztaté dlouhým přístavním kanálem, táhnoucím
se od dvou dřevěných hrází v moři hluboko do
města, kde nad křivolaké, prejzové střechy čněla
ráhna a pletivo stožárů.
Byly pitoreskní ty načernalé domy klika-
tých kontur, tak malé odtud, stlačené mezi ka-
nály, v blízkosti majáku.
Sestoupil jsem se svahu a brodil se drob-
ným pískem k moři. Byl odliv. Mokrý písek,
vněmž bylo plno mušliček a trávy, byl již
pevnější, šel jsem stále.
olsj Zapomněl jsem na vše v těch chvílích.
I v rozechvěnou duši řítily se svítící spousty
zeleni a modra — —
nčbon
k Byl jsem v Calais sotva druhý den a již
jsem se musil státi, silou odvěkého přirozeného
zákona, uplatňovatelem všeobecné pravdy, jež
onás, Češích, po světě jde.
vani Četlo jsem v »Petit Calaisien«, že večer
bude pořádáno ve švédském kostele koncert za
spoluúčinkování p. Johna Forsella, poručíka,
člena královské opery stokholmské a pastora
švádských rybářů v Calais a Dunkerquu, Nathana
Soderbloma o du l
Jao Svědskýkostel a koncert, člen stokholm-
ské copery a pastor Soderblom, to stačilo, abych
se cihned xozhodl. Nepřišlo mi ani na mysl, že
vládnemnouj v dté chvíli jiný zákon, nežo vlastní
Placht
Čech
Petit Calaisien
Forsell
Soderblom
Calais
Velká Británie
všeobecný pravda
královský opera
Jao Svědskýkostel
30
article
má vůle, že kroky moje jsou delerminovány, že
jíti jsem tam musil.
„Neměl jsem mnoho času k úvahám. Je-li
koncert jen intimní, pouze pro protestantskou
církev, neuvažoval jsem vůbec. Všechno bylo
zavřeno ještě. Když jsem několikrát kapli obe-
šel, vyšla z přístavku starší žena. Koncert prý
bude až za půlihodiny, lndti milree
sNevadí, počkám.
5lnoKaple stojí na nezastaveném prostranstv
mezi starým a novějším můstem. Nedaleko paul
se nad domy maják. Na střechy snáší se zne-
náhla noc. Carillon z dálky odbijí osm hodin
zpívá svou národní píseň.
5Okna kaple zazářila. Ve dveřích objevila
se zase ta žena. Vešel jsem za ní do neveliké
místnosti a posadil se do kouta. Na všem pro-
testantská jednoduchost. Stěny bílé, holé, kolem
a uprostřed obyčejné lavice, dosahující až ke
stupni, na němž pokrytý stůl. V levo harmo-
nium, nad stolemo na stěně prostý obraz Krista.
Carillon
Krist
31
article
Velmi pomalu scházejí se posluchači. Všichni
plaví, germanské raey, znají se všichni dobře
así. Teď vstoupil postranními dveřmi pastor.
Mladistvá, plná tvář s plavým knírkem
nade rty. Nesl guirlandu břečťanu, již zavěsil
nad obraz. V té chvíli vstoupil celý zástup
mužů a dam, místnost je skoro již plná. Pastot
každého zvlášť srdečně vítá. Tu přistoupila
k němu žena, jež otevřela kapli a něco mu
sděluje. Pastor rozhlíží se, jakoby někoho
hledal, až utkvěl zrakem na mně. Přikývl žené
a zvolna se blíží k místu, kde sedím.
Přistoupil s úsměvem pastýře ke své ovečce.
Představil jsem se a chtěl jsem se omlouvati,
že se osmělují do soukromého —
Přerušil mne švédským oslovem. Omlouvám
se. On na to německy. Předpokládal, že jsem
z jeho církves Omlouvám se i teď. Úsměv
s jeho tváří zmizel. Vysvětluji, že jsem přijel
z Paříže do Calais, abych viděl moře, a slyše
o koncertu —
»Jste z Paříže, pane ?e
a »Nikoli, jsem z Čechr.
Pastorovi najednou se vrátil dobrosrdečný
jeho úsměv.
Pastor
Paříž
Calais