ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f0a3a350-726d-11dc-958a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 43, person 40, work 4, org 2
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 17. července 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 195.
4 article
Na ranní n odpol. Hásty přodplácí set v Praze v sdninistrsel na měsíe . . . . . . 2 na čtvrt leta. . . . 6 K — s dvejí donáškon na měsíe Ba čavrt leta . . . . 7 K 50 ve flislkécht na něste . . . . 2 K. 80 Pošton: na čtvrt lota : . . 9 R 6o s drají zásilkoe na měsí na čtvrtleta . . . . n1 K eo
K Pošton Praha
5 article Za čtyři neděle pokračování.
Za čtyři neděle pokračování. Tedy až do 18. srpna nemá se státi ve vnitřní politice rakouské zhola nic. Na ten den totiž připadají sedmdesátě narozeniny císaře a krále Františka Josefa I. A toho dne má býti v Rakousku pokoj a ticho. To znamená předně, že by zde toho dne pokoj a ticho nebylo, kdyby se tu před ním » něco stalo, a za druhé, že po 18. srpnu pokoja ticho zde nebude, poněvadž se » něco « stane. Co to bude, na tom už nesejde !. Budiž to cokoliv, vše už je to jedno. A do 18. srpna máme ještě právě měsíc. Měsíc po- koje a ticha; snad poslední takový měsíc v tomto roce. A sdružené strany německé zrovna těchto dnů nalehaly na bezodkladné vyřízení všech svých přání. Musejí tedy ještě aspoň měsíc se spokojit a čekat. A oni mají už tak velice na spěch se zřízením svého jazykového území v království českém a s prohlášením němčiny za jazyk státní. kterýmžto dvojím opatřením panství jejich nad národem českým by bylo vládou ra- kouskou uznáno jakožto zákon. Nejvyšší patron jejich, ministerský před seda dr. Körber, namáhá se, aby je udrže při dobré naději a v oné dobré náladě, kterou jim přinesl den 17. října minulého roku: však nemůže jim ve všem úplně vy- hověti. Nepřeje si ani obvyklých minister- ských prázdnin letních, lopotí se už jen se dvěma svými kollegy ve vídeňském vedru. aby podal důkaz, »jak se vládne pomocí § 14. nikoliv špatně, ale ještě mnohem méně dobře«, opravuje prý vlastní své návrhy ja- zykových osnov, však před 18. srpnem nesmí učiniti ani krok k nim blíže a proto ženou naň útokem a vrhají se naň s prudkou palbou.
doktor Körber Rakousko král František Josef I
6 article
Ubohý dr. Körber! Rád by udržel vál čící strany národní a parlamentní až do podzimku v příměří. Rád prý by navrátil říšské radě kousek poněkud lepšího zdraví bez oktrojírek, byl by prý za jistých okol- ností ochoten provésti částečnou změnu svého kabinetu a přijati do něho tu onu vy- nikající osobnost parlamentární. Tak mluví na pravo. A na levo šeptá a chlácholí: jen mějte strpení, všechno pro vás dělam, všechno pro vás dobře skonči, dosáhnete všeho, čeho si přejete, především uzavře- ného území svého v království českém, ne- obmezené vlády na Moravě a prohlášení němčiny za jazyk státní; tím stanete se ne- obmezenými pány nad národem českým na věky věkův: jen mi dopřejte času, jen mne před sebou nežeňte; buďte chytří, máte všechno v ruce . . Na této houpačce, která ovšem zcela rozhodně převahou svou se kloní na levo, dr. Körber měl podati v Išlu zprávu o cel- kové situaci vnitropolitické a o záměrecha nadějích své vlády zvláště, však na základě, aby so 18. srpna t. r. žádnou stranou ničeho nepodnikl. Kdo tuto klausuli uslyšel raději, než dr. Körber sám? Vzdyť netouží sám po ničem více, než aby do podzimku mě také svatý pokoj a spolehá se, že do té doby nespokojenci s jeho posavadními skutky, od- půrci jeho politiky, a těmi jsme hlavně my Čechové, změknou a zkřehnou. Proti takovému způsobu vlády, který teprv od okamžitých okolností očekává vnuk- nutí, co dělat a co nedělat, hlavní orgán sdružených stran německých se obracin se štiplavou úvahou: »Před narozeninami císa- řovými prý se nestane nic. To nechceme
Körber doktor Čecho Morava
7 article
popírati, ale politické činy nevyletí náhle jako z pistole; musejít býti připraveny, úplně pro myšleny, s korunou smluveny, za pomoci stran provedeny. Jestiť holá nemožnost, aby cesta, kterou vláda dra. Körbra bráti se chce za měsíc, posud nebyla oznámena panovní kovi, a aby návrh, jenž po 18. srpnu má po sloužiti k zažehnání krise, posud nebyl před- ložen ke schválení. Toť by byla nuzácká politika, která by nevěděla už dnes, co z několik neděl státi se má« . . . Dr. Körber má býti touto naléhavou sečí »Nene Fr. Pr.« zdrážděn, aby už řekl, jak si myslí uvedení parlamentu zpět vůbee k nějaké práci a co více sám pro německé nacionály ještě podnikne a udělá. Všechino. co do té chvíle podnikl a provedl, »Neue Fr. Pr.« pokládá toliko za předehru; kus sám prý teprv počíná, vlastní činnost, ač stačí-li dr. Körber veliké úloze, která mu připadla v oné hodině, když byl jmenovár náčelníkem vlády.
doktor Körber Neue Francie
8 article
»Vývoj krise není neočekávaný a před seda ministerstva mohl věděti, že bude mu sit měřiti na ní své sily, jakmile rukám jeho byla svěřena správa vnitřní politiky. O toho okamžení musil se chystat, aby zodpo- vídal otázku, co se má státi, bude-li říšská rada českou obstrukcí rozehnána. Za pro- gramem jeho starým musil již státi pro- gram jiný, dle něhož by se jednalo, kdyby dorozumění se nezdařilo. Ministerstvo má právo k životu jen tehdy, může- li cís ař říci, co na dále díti se má« .. Snad dr. Körber na svém slyšení v Išlu císařovi to řekl, snad panovníkovi své zá- měry, které počne uváděti ve skutek po 18. srpnu t. r., opravdu oznámil; ale to »Neue Fr. Pr.« nestačí. Hlavní hlasatel německo- nacionální politiky v Rakousku, nejhorlivější obhájce všech bohopustých křivd a všech ná- tiskův, páchaných na zdejších národech slo- vanských, především na národě českém. chce to věděti už dnes také, a není ochoten čekati ještě čtyři neděle, až národní a politický boy se vším hlomozem svým bude zde moci počít zase.
Körber Neue Francie Rakousko
9 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 16. července. (Z brněns ké pokrokářské schůze.) V »německém domě« brněnském shromáždilo se v neděli prý na tisíc přívrženců německé strany pokrokové aby vyslechli řeči bar. d'Elverta a dra. Grossa. Máme před sebou obě tyto řeči a vidíme, že nebylo třeba za nedělního parna zváti do dus- ných místnosti »německého domu« tolik lidí, aby vyslechli, co už dávno mohli čísti ve všech německých listech liberálně-pokrokového vy- znání. Leda by oba řečníci pokládali za nový stesk, že Němci jsou v Rakousku od 20 let důsledně utlačováni a že všechny vídeňské vtády od hr. Taaffa počínaje snažili se hověti všem našim českým požadavkům! s l Jádro řeči d'Elvertovy spočívá v lekci, kterou četl dru. Körbrovi. Chce-li prý vláda Körbrova vyhověti skutečným státním potřebám, pak jest nezbytno, aby ve svých osnovách vý- tkla všeobecné dorozumívací reči, »která se věcně úplně kryje s pojmem německé státní řeči«, meze tak pevné, aby je žádná strannická libovůle nemohla překročiti. Ale vláda je pry pro státní potřeby nadšena jen ve slovech, ni- koli ve skutcích. A tak se znova potvrzuje, že »rakouské vlády jsou dědíčně stíženy míně- ním, že spása tohoto státu spočívá v pone- náblém zatlačování Němců a v posilování vlivu
Elvert Němec Taaff Elvertův Praha Rakousko německý dům
10 article
českého. A proto činí stát Čechům na pol jazykovém koncessi za koncessí na útraty ná- rodní državy německé. Už 20 let trpí pr vlády chorobnou myšlenkou, že stát může pře konati trvalou nespokojenošt Němeň, ale že ne- smí podniknouti níc takového, eo by mohlo vzbuditi nespokojenost u Čechů.« V takovém ovzduší zrodila se prý jazyková nařízení a také nejnovější jazyková osnoval Körbrova. Osnova ta, pokud se zejmena Moravy týče, jest ovšem dle soudu bar. d'Elverta nepřijatelna, poněvadz neháji absolutního panství němčiný ve vnitřním úřadování, ačkoliv němčina je k tomu opráv- něna dle zákona i po star é m zíviylku Dle jakého zákona je němčina výhradnou úřadní řeči na Moravěp mlavčí opatrně zapomněl pro- kázati. Omezil se jen starou byrokratičkou praxí, která ovšem z pohodlí zaváděla) do úřadů němčinu místo rovně oprávněné češtiny.
Čecho Elvert Morava
11 article
Ale i kdyby tohoto starého zvyku nebylo, něm- čina by prý můsila býti prohlášena za“ vý- hradný úřadní jazyk, »poněvadž žádná vláda žádný zákon nemůže ekretováti úplnou rovno- právnost a rovnocennost oněktérého jazyka, když si dtento jazyk oněch práv nedobyl staletým rozvojem.« Nu, pokud sběži o staletý rozvoj jazykačeského, může se zejméva v obor právním směle postavíti vedle němčinyh žpr. Gross přédnesl váriace na staré ká- zání. »Neue Freie Presse«, že Němci nejsou zúčastnění ve vládě (snad proto, že v ny- nějším kabinetě vedle osmi Němců sedí i dva Slovaně) a že nejšou vládní stránou; proto ne- jsoú povinni vládě k čemukoli raditi a tedy také nejsou zodpovědni za její skutky. Vřádní skutký budou prý posuzovati jen dle toho, přinesou-li Němcům prospěch neb škodu a dle toho zařídí svůj poměr k vládě. Jinak si dr Gross liboval; že se Němcům za vlády Kčr- brovy daři přec jen lépe, už proto, že praskl nenáviděný železný kruh pravice. Jeno že Němci nemají dosud záruky, že se pravice ne-li dnes, tedy zejtra nesejde opět! UTak by dr. Gross neměl mluviti věřejně, už vzhledem k p. Javorskému, který přec slavnostně pro- hlásil, že pravice je pohřbena, na vždy. Znění přijaté resoluce jsme podali už v včerejším čísle.
Gross Němec doktor Javorskij Jena Neue Frei Presse
12 article
Ze Lvova, 13. července. (Nový řá polského ústředního volebníh výborů.) Za posledního zasedání sněmovního byl zvolen zvláštní výbor, jemuž uloženo vy- pracovati nový řád pro ústřední volební výbor Řád byl vypracován bez účastenství demokra- tické frakce polského klobu a ve sehůzi dne 12. t. m. přijat. Dle nového řádu má býti je- diný volební výbor pro celou Halič se sídlem ve Lvově. Sněmovní klub má voliti do něho 12 členů a 6 náhradníků. Ti zvolí ze sebe před- sedu, jenž svolá do Lvova zástupce místníeh volebních výborů, kteří zvoli do ústředního vý boru 10 svých členů. Mimo to může se výbor doplniti dalšími 10 členy, zejmena ze zástupců denních listů a duchovenstva. Účel výhoru vy- tknut v § 2. nového řádu, kde se klade váha na solidární vystupování polských delegátůd na říšské radě a proto se praví, že výbor může doporučiti jen takové kandidát, kteří se zavážou jíti svorně s polským kolem. Posuzovati vlast nosti kandidáta náléží jen ústřednímn výborů. jenž může tedy míslním výborům ožnámiti, koho mají volit. Jen v takových okresích, kde volba přivržence polského kola jest pochybna, pone- chává se mistnímu výboru, aby sám poštavi kandiděta. — Takovým řádem, při němž jme- nování kandidátů závisí opět od ústředního lvov- ského výboru a nikoli od vůle samých voličů.
Lvov Halič
13 article
vleilsnolpsn lnibn dinn sbei
15 article
dnodav nz s vábělonan
16 article
vyhovl se asi málo steskům proti dosavadní vo onov lební praktice haličské.
17 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 17. července. Ruské starosti o Persii a lale svedo Mandžursko. slešit »Honoe Bpevge srovnává kulturní činnos Ruska na východě s činnosti ostatnich evrop ských států v Čině a docházíl k smutnému pře svědčení, že ona evropská kůlturni j činnosl v Číně může nejvíce ublížiti samému Rusku. Rusko zvolna postupovalo v před, vnášejíe křesťanskou vzdělanost do krajů blízkého i dál- ného Východu.. Postup onen dál se bezí jaké- hokoli otřesu ruského státního organismu a pře to, že Rusové působili úplný převrat v životě asijských plemen, ku kterým vnikali; ni kd si nezpiů sobili nepřátel.v Divocii ko čovníci Střední Asie během nějakých 20 let, ač neměli dříve ani ponětí o státním životě stali se usedlými, pilnými zemědělci. Buchara fanatický střed mohamedánských snitů, je dnee klidným vasalem Ruska, prospivajíc, pod ochraneu ruské moci. Šibirská dráha měla k Rusku při- poutati pozornost a přízeň severních krajů říše činské. Ale to, zdá se, překazila Evropa. Vnik nuvši do Číny, přinutila i Rusy, aby ji násle- dovali. Počínající nyní v Číně tragedie ukazuje nad jiné jasně, čí politika byla lepší, zdali mírná politika ruská, či násilná politika ovrop ských »gründerů«. Jestliže se vskutku probudi 400 millionový činský drak a vrhne se na vše, co je cizího, utrpí tím následkem země- pisných poměrů především Rusové, kdežto ostatní státy v nejhorším případě zanechají v Číně své kapitály a vráli se domů s naučením, že ještě nenadešla doba vyssávání Činy.
Rus Praha Persie Rusko Čína Asie Buchara Evropa
18 article
Ale Rusko nemá za souseda jen Čínu. Co se děje nyní tam, může se v menších rozmě- rech přihoditi i v Persil. Jako do Číny, tak i do Persie hrnou se zástupci evropských fa- brikantů a bankéřů. Německo už si zřídilo kon- sulát v Bender-Buširu na Perském zálivě a pro vedením bagdadské dráhy do Mesopotamie při- blíží se k Persii též od západu. Anglie má množství agentů v celé jižní Persii, kde vysta- věla seistanskou dráhu, pomocí jejíž snaží s upevniti svůj vliv nad jižní Persii. Rusko stojí dnes pevně jen v severní Persit. Dojde-li i v Per- sii k takovému závodění evropských držav jako v Čině, molidui zde Cnastati podobné události jako na zálivě pečilském. Proto radí »Nov. Vr. ruské vládě, aby si všímala Persie pilněji než dosud a vzala si naučení z událostí činských. Ukazujíí jasně, že jakmile se evropští gründeř objeví ve východních státech, sousedících s Ru- skem, trpí od toho nejen tyto sousední státy nýbrž má z toho i Rusko veliké obětí a nepř bovů mhěnt n konatelné obtlže. Zpráva, že čínští povstalcí ohrožují také v Mandžursku stavbu ruské tratě, jež má spo- jiti velikou sibirskou dráhu s Vladivostokem Port-Arturem, přiměla »Biržev. Vědomosti« k úvaze o nebezpečí, jež Rusku hrozí v sever- ních krajích činských víc, než v okoll Pekinu, zachváceném bouří boxerskou. »Otázka mand- žurská« — píšou »Bírž. Vědom.« — »jest otázk čiště ruská; zde můžeme a musíme počitati jen se svými vlastními sílami: zde, v té oblasti, na kterou jsme v posledním pětileti utratil ohromně sily hmotné i mravhé, čekají naše vojska ony hrdinské skutky, jež konala po každé, kdykoli běželo o ruské zájmy a ruskou národní čest.« zUV drobném prodlejit zasni čhslslo soběo i . . . za 8h odpoledni . . . zs 2b
Artur Rusko Čína Persie Německo Bender Bušir Mesopotamia Anglie Mandžursko Vladivostok Peking
19 article
9lo z nebel „vednn šnci znioillaq Ibaone
20 article
lova alislkách na venkovs- zanníčslb,. nli.. . 10h věpelešní . . . Sh —r olo- isbňínn elral t s plati ze hetově nopřed Předplseaí a inuarty piilíná admlnl- 10strábo Marishké llici č. a. il loil—o Tam pacházejt as též redakra Uskishs pvlite rolich Listi- oloi Bukopšky sa errnogjí
21 article
Dodatky k národní slavnosti s i sva ob vuhilv Paříži.on) dovšv le Ku podivu,s průběhem národní slavnosti v Paříží jsou spokojeny všechny strany. Y° Bývá tomuz pravidla tak, když vniterně — v duchu nemí opravdově spokojena žádná z i nich. Tak umirněnější vládní listy »Figaro« a »Matin« blahopřejí si ke klidu za jakéhož prý den ten minul! Socialisté prohlašují, kdyby prý nebyli bývhli na longehampské pláni přítomny bafail- lony socislistické, ze nacionalisté byli by prý způsobili zcela jiný lomoz proti Loubetovi. Stejněale nacionalisté zvou sobotu trium- fem svým, liledlce při tom k všeohecným oslavám národního vojska francouzského ii k tomu, že vládě nepodařilo se provokovati nepokoje, jež byly by jí zavdaly přílezitost k násilným opatře- ním proti ruchu nacionalistickému,ib5veoe Ostátně událo se, při národní slavnosti so- botni více srážek, nežli ořfieiálním listům paříž- ským zlibilo vse doznáti. ob Socialisté utkali se s hloučkém nadiohalistů, v němž nalezal se i dushovní vojenskév školy rsaint-cvrské abbé La- misse u známý nacionalistický městský rada Dubucp bývalý to professor, sesazený nedávno zlíberální« vládou Waldeck-Rousseauovou zl místa učitelského pro své nacionalistické smýšlení. Na- čiohalisté itvrdí, že socialistě Dubuca uráželi.
Figaro Rousseauův Paříž Waldeck
22 article
Slovem, strhla še bitka, při čemž nacionalisté, zaujavše místo za drátěnýmplotem; odtudrházeli pol socialistech stolicemi a vším, co sen jim do ruky namánulo Tři socialistě byli zraněni, ale zraněn též městský radauDubuc holi. U Porte Maillot vystřelil prý mladik jeden — lantisemita — na zástup socialistův z revolveru. To bylo podněťem k další bitce, při niž rozbito vna kavá- renské jedné terasse vše, co po ruce byton Když Loubet jel k přehlídce vojenské, i zvolal v Polich Elysejských jeden občan: »a mort boubet 1 Vive Harmée 1k Ctitelé Loubetovi vrhli se na něho a stloukli jej do krýe. Byl pak k tomu ještě zatčeni zjištén vněm berní úřadník z Roübaix, jenž ráno byl příjel do Pařížel s ro- dinou. Zatčeny také ještě jiné dvě osoby, jež rovněž volaly: »Pryč s Loubetem!«alžta nl Následkem nesnesitelného vedra F omdlelo šest kyrysníků, kteří provázeli vůz presidenta republiky. Pan Loubet po návratu dal celou čeku kyrysníků vyčastovati šampaňským. Na smý- šlení armády šumivý mok ten ovšem sotva něco změní. .
Port Maillot Loubet Creative Harmée Pařížet Loubet
23 article
U večer národního svátku událo se veliké neštěstí, jakož vůbec celá výstavní doba pařižská zaznamenává tolik již přihod nešťastných, vy- plynuvších z nedbalosti a slendriánu orgáno veřejných. O půl jedenácté hodině večer nahr- nuly se na náměsti Svornosti z různých stran najednou takové obrovské zástupy, aby víděly osvěťlení, že nastala hrozná, nevyličitelná tla- čenice. Uprostřed náměstí stisknut byl veliký zástup lidí, zvláště žen a děti, davy několik směry ke středu se valicími, že div v hrozném tom klubku smáčknutých všichni nebyli udušeni. Ženy a děti počalý úpěnlivě křičeti a naříkati. Nastala panika. Ask sto omdielých žen a dětí bylo jen odtud doneseno do blízké rne Roýale. V jediném pak blízkém restau- rantu Makimově ošetřováno šedesit obětí. Sám jeden list dreyfusovský podotýka: vPolicie nebylo po ruce, nebylo posťaráno nijlk o udr- žení pořádku. Množství lidu bylo samo lsobě ponecháno«. Ovšem nespočetné šiky policie mu slly vyrukovati přes den prol naciönalistům. jaký div, že pak o vlaštní plovinnost svou o skutečný pořádek na ulicích, nijak se ne- ilist Staralye
Ask Makimův
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Vzpomínka na Calais. Napsal K. V. Popelkasu o Vlak blíží se k Boulogne sur Mer. Nevy bavil jsem se ještě z dojmů, jež ve mně zane- chaly širé pláně bujné zeleni, proťátě leckde náladovou linií topolů u rozlehlých dvorců, pláně holandských krajinářů, daleké, němé, s bizarrní stafáží větrních mlýnů, volně puštěných hubených koní a skotu — neovládl jsem ješté veškeru sílu překvapení z podivné realisace svých představ o širých krajinách severu, když paní jež se slečnou dcerou seděla u okna kupé, mě o1 re upozorňovala: »Teď uvidíte moře, pane!« Vlak projel roztrousenými domky nějak vesnice zase na pláň, teď již pustší, holejší. Hleděl jsem upjatě k západu. Znenáhla jakoby krajina se tratila. Nic, než šedavá plocha, zvlněná chvílemi úzkým pahorkem, bez konce, přecházející v růžovou mlhu tetelicího se jem ného prachu, tam, kde zapadalo tušené jen slunce. ne g b »Tak vidíte ?« Neviděl jsem ničeho. Jen tu záplavu zaní- cené mlhy. Náhle vlak se stočil. V letu po- střehl jsem široké, mělké řečiště. Z mlhových spoust rozevřelo se skoro až k trati.“ Vyschlé, jako zaváto pískem. A na jednom místě ležela tmavá hmota rybářského člunu, překoceného na bok, dlouhý, tak divně dlouhý stožár šikmo trčel do šedi, kus dál pnul se kolmo z písku druhý, pak už jen černavé silhouety čehosi bez- tvárného, groteskního se jevily. Pohlédl jsem tázavě na paní. 95a »Aho, jest odliv, ale tam, podívejte sel« Sledoval jsem pohyb ruky kamsi výš do té potoj k šedé plochy. ou Ten úzký proužek v levo, mihotavý, roz- žhavený jako lem červánku? »Ano, moře.« — — — Moře t 2752 Rázem vše zmizelo za vrchem. Jako mlhový obraz. Za chvíli vjížděl vlak do Boulogne sur M er. ad lancil zds a
Popelkas Aho Calais Boulogne
25 article
Slunce již zapadlo, kdyžo vlaky vyjel z boulogneského nádraží. Byl jsem v kupě sám. S rozechvěním vzbuzeným tím, co jsem viděl a co zdálo se mi nyní jen přeludem, zíral jsem na domy prchající v zad, s touhou spatřiti opět moře, blíž, určitěji, plně, nezastřené, veliké, rozlité.sv sondoso jržnii žonl Tak zjevilo se mí, tajemhé, záhadné, plné mystických nálad, zahalené cele omlhou prozá- řenou měsícem. Tušil jsem jen tu velikost, ne- konečnost před sebou, suggerován do extase blízkostí něčeho, co bylo dosud kouzlemy po- hádek z mládí. maqmya imlnnozv siyd Vlak se zatáčel silně v pravo, hleděl jsem již jen do mlhy V nejbližší stanici vštoupilo do kupě několik rázovitých venkovanů, jichž dialektu jsem nerozuměl. Sesilovalo to dojem, že jsem kdesi daleko, v kraji beze jmena: Tak s nastalou noci, dojel jsem do Calais.b nrno „loq s nžveo or Dlosn 9 dlovolnnál nel
Calais
26 article
Jásavé slunce neděluího jitra svítilov do oken. A carillon *) odněkud z nedaleka, odbíjeje hodinu, zpíval národní píseň zamženou melodi vvej dub levožob 1e severu. Seběhl jsem dolů a vyšel ven, na náměstí calaisské. Bylo asi po mši. Z gothického dómu, spojeného s linil jedné strány náméstí, vychá- zely davy lidí. Rozlehlé, čtyřhranné prostranství, nezajímavé architekturou, ale čišící stářím, ove chvili přeplněno bylo rozmanitými skupinami. Vystrojené slečinky koketovaly s uniformami francouzské artilerie, promenujíce středem ná- městi, sousedé v hloučcích mísili se s davy ry- bárů a námořníků, venkované a mládež noblé- hali boudy nějakého zvěřince nebo panoptika na druhém konci náměstí. Jinak v malém, ráz a střih některého pařížského předměstí. Úzké domy, špinavé, rozdělené nemožně až po ko- miny na nespočetná poschodí, jednoduchá, ma- ličká okna s okenicemi. Po ulicích prodavačky zeleniny a ryb, vyvolávajíci své zboži táhle, v melodii — i ty chodniky, zastavené kulatými stolky. U nich Calaisané popíjejí nechutné piv noe lijědlaa z maličkých chopezi 019 antejnei *) Zvonkový hodinový stroi na věžíchíd m
27 article
Vzpomněl jsem ši na včerejší záhadníý ob jev moře. Jsem snad jen několik, minut o něho vzdálem! Přístava jest aslo zab tčmi domy. kousek dál k severu. Zde mám jakýsi strach z příštavu. Nechtěř bých viděti moře po kou kách, rozlité po kanálech. Bál bych se mož ných strážeův, kteří mi řeknou: »On ne passe pas, mohsieur. « Rád bych spatřil moře najed nou, širé, daleké, jak jsem o něm vždy sníval co možná k němu nejblíže, sám, kde by ne bylo jiných diváků lonvpo b šsl Prošel jsem klikatými ulicemi města opáč nou stranou, než jsem myslil, že je přístav Byl jsem brzy v polich. Nezapomenu toho po- citu Po desítiměsíčném pobytu ve zdech Pa- říže poprvé zas vkročiv na mez, uciťuji po nohou trávu, nad sebou slyším skřívaní zpěv Obloha je jasná, bez mráčku, tak sváteční
28 article
Přes úval, súžený na sever a západu táhlým návrším, duje prudký, teplý vítr.n Tuším za tím návrším moře. Bije mi srdce. Místo abych spěchal, usedám do trávy a zahlížím se vítu krajinu pustou, bez stínu stromů, jejíž zeleň na témení návrší je spalována všedavým pískem. Znenáhla vybavuje se mi představ domova. Také taková pláň omezená vrchem a v dálce lesem, kam rozvlněná fantasie dětského rozumu skládala veškeré dojmy z přečtěných knih o Robinsonech, o kapitánu Vlnovském kterou si nemožně přetvářela v osamělé ostrovy, plné itajů, nebezpečenství a půvabů. Scházelo jen moře, věčně toužené moře, jež blažilo náše sny a znepokojovalo naše rodiče, vNedělní dopoledne — svěží — roj vzpo- mínek nalehající a teď ta blízkost všeho vy- sněněného, ta skutečnostvstal jsem rychle. Brzy jsem vystoupil na hrbet návrší a do- cházel temene. Zírám v upřeně na nížicí se přímků blízkého obzoru. v Obloha, stále v obloh — plno všude šedavého modra — teď v llevo kus rozlité běle, svitivě, intensivní, hasnouc dále v pravo a přecházející v zeleň, modravou, pak tmavší, sytě zelenou, pohyblivou a tvoti- eími se a zanikujícími stiny, drobnými, teď již většími, delšími bnlá tečka, druhů, plachly —náhlé temeno návrší daleko na západě s snižilo, stočílo do podkovy, záplava běle, modr a zeleně slétla k úpatí svahu, jenž se rozevřel pod mýma nohama. Přede mnou bylo moře. Rozestřený prostor hlubokého, nekonečného klidu. Klid plný pohybu, vibrace světla a barev, monotonního rhytmu rozhoupaných vod, jež rít se k břehu, rozvlňují vzduch, zmamují zrak. že zdá se, jakoby veškera pevnina se vším se zvolna otáčela na zad, burácející vítr, stlumený hukot — a přece klid.
Vlnovský
29 article
Ležela přede mnou nejužší část La Manehe. rozlitá mezi Calais a Doovrem. Za jasných dnů jest prostým okém viděti břehy Velké Britanie. Nestál jsem o to. Bylo byto kazilo dojem moře jenž byl úplný, Plachty, jako křída bílých ptáko leskly se v slunci, bylo jich mnoho, jež blížily se a vzdalovaly, na obzoru vynořovaly se z vod stěžně parníků. Z Calais rozprostíralo se v pravo. v dolině, se vším apparátem přímořních měst roztaté dlouhým přístavním kanálem, táhnoucím se od dvou dřevěných hrází v moři hluboko do města, kde nad křivolaké, prejzové střechy čněla ráhna a pletivo stožárů. Byly pitoreskní ty načernalé domy klika- tých kontur, tak malé odtud, stlačené mezi ka- nály, v blízkosti majáku. Sestoupil jsem se svahu a brodil se drob- ným pískem k moři. Byl odliv. Mokrý písek, vněmž bylo plno mušliček a trávy, byl již pevnější, šel jsem stále. olsj Zapomněl jsem na vše v těch chvílích. I v rozechvěnou duši řítily se svítící spousty zeleni a modra — — nčbon k Byl jsem v Calais sotva druhý den a již jsem se musil státi, silou odvěkého přirozeného zákona, uplatňovatelem všeobecné pravdy, jež onás, Češích, po světě jde. vani Četlo jsem v »Petit Calaisien«, že večer bude pořádáno ve švédském kostele koncert za spoluúčinkování p. Johna Forsella, poručíka, člena královské opery stokholmské a pastora švádských rybářů v Calais a Dunkerquu, Nathana Soderbloma o du l Jao Svědskýkostel a koncert, člen stokholm- ské copery a pastor Soderblom, to stačilo, abych se cihned xozhodl. Nepřišlo mi ani na mysl, že vládnemnouj v dté chvíli jiný zákon, nežo vlastní
Placht Čech Petit Calaisien Forsell Soderblom Calais Velká Británie všeobecný pravda královský opera Jao Svědskýkostel
30 article
má vůle, že kroky moje jsou delerminovány, že jíti jsem tam musil. „Neměl jsem mnoho času k úvahám. Je-li koncert jen intimní, pouze pro protestantskou církev, neuvažoval jsem vůbec. Všechno bylo zavřeno ještě. Když jsem několikrát kapli obe- šel, vyšla z přístavku starší žena. Koncert prý bude až za půlihodiny, lndti milree sNevadí, počkám. 5lnoKaple stojí na nezastaveném prostranstv mezi starým a novějším můstem. Nedaleko paul se nad domy maják. Na střechy snáší se zne- náhla noc. Carillon z dálky odbijí osm hodin zpívá svou národní píseň. 5Okna kaple zazářila. Ve dveřích objevila se zase ta žena. Vešel jsem za ní do neveliké místnosti a posadil se do kouta. Na všem pro- testantská jednoduchost. Stěny bílé, holé, kolem a uprostřed obyčejné lavice, dosahující až ke stupni, na němž pokrytý stůl. V levo harmo- nium, nad stolemo na stěně prostý obraz Krista.
Carillon Krist
31 article
Velmi pomalu scházejí se posluchači. Všichni plaví, germanské raey, znají se všichni dobře así. Teď vstoupil postranními dveřmi pastor. Mladistvá, plná tvář s plavým knírkem nade rty. Nesl guirlandu břečťanu, již zavěsil nad obraz. V té chvíli vstoupil celý zástup mužů a dam, místnost je skoro již plná. Pastot každého zvlášť srdečně vítá. Tu přistoupila k němu žena, jež otevřela kapli a něco mu sděluje. Pastor rozhlíží se, jakoby někoho hledal, až utkvěl zrakem na mně. Přikývl žené a zvolna se blíží k místu, kde sedím. Přistoupil s úsměvem pastýře ke své ovečce. Představil jsem se a chtěl jsem se omlouvati, že se osmělují do soukromého — Přerušil mne švédským oslovem. Omlouvám se. On na to německy. Předpokládal, že jsem z jeho církves Omlouvám se i teď. Úsměv s jeho tváří zmizel. Vysvětluji, že jsem přijel z Paříže do Calais, abych viděl moře, a slyše o koncertu — »Jste z Paříže, pane ?e a »Nikoli, jsem z Čechr. Pastorovi najednou se vrátil dobrosrdečný jeho úsměv.
Pastor Paříž Calais