1
masthead
V Praze, ve středu dne 16. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlídka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
NAk
NAk
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Náměstek nejvyššího maršálka.
Z Vídně, 16. října. »Wiener Tagblatt-
sděluje z Prahy, že náměstkem maršálkovým
na novém sněmě stane se přísedící zemského
výboru dr. Urban.
Vládní předlohy pro říšskou radu
Z Vídně, 16. října. Vláda uchystala
pro nejbližší dobu nastávající kampaně par-
lamentní tyto předlohy: 1. Obšírný zákon
akciový, spočívající na regulativu ministra
dra. Kaizla z r. 1899, 2. zákon, kterým
se poskytují polevy při zřizování dělni-
ckých bytů, 3. zákon, kterým se mění
zákon o pojišťování dělníků proti
nemoci a úrazu. 4. zákon proti kořaleč-
nímu mor u.
Tato poslední předloha byla podána již
ministrem financí drem. Dunajewským,
tenkráte však neprojednána ve výboru ze-
jmena proto, že fiskalisté obávali se ztrát
pro erár, kdyby se zavedl úplný klid v ko-
řalnách od soboty odpoledne do pondělka
ráno a také z té příčiny, že potkalo se na
některých místech s odporem ustanovení,
vedle kterého může býti trestán ten, kdo
prodává lihové nápoje osobám již opilým.
Důkladná konfiskace.
Z Vídně, 16. října. Z Inšpruku se
oznamuje, že tamější radikálně německý
známý časopis »Scherer« byl zabaven
pro 25 závadných míst v jediném
čísle.
K průmyslové krisi.
Z Vídně, 16. října. Včera konala se
porada ministrů dra. Körbra, jako mini-
stra vnitra, ministra železnic dra. Wittka,
ministra obchodu bar. Calla a ministra
orby bar. Giovanella. Odborným mini-
strům kabinetu bylo uloženo, aby podali
návrhy, kterými by se urychlily
objednávky státní od rakou-
ských průmyslníků a tak zabrá-
nilo se průmyslové krisi.
doktor
Urban
Kaizl
Scherer
Körbr
Wittek
Naka
Vídeň
Praha
Wiener Tagblatt
5
article
Dr. Lueger o německém sou-
ručenství.
Z Vídně,16. října. Ve včerejší schůzi
obecního zastupitelstva vídeňského došlo
k velké a rozčilené debatě o ně-
meckém Schulvereinu, kterému
obecní rada vídeňská odepřela subvenci. Roz-
prava sama nemá pro nás zájmu žádného.
Poznamenáváme-li my jednu podrobnost ro-
kování toho, děje se to z té příčiny, že uve-
deny na přetřes udalosti, zjevy a poměry
ve sněmovně poslanecké, pokud se týče styků
strany t. zv. křesťansko-sociální k ostatním
stranám německé levice.
Starosta dr. Lueger pronesl se o nich
takto: »Antisemitská strana ve sněmovně
poslanecké trvala na německém souručenství
do poslední krajnosti. Křesťansko-
sociální strana byla jediným
mužným vojákem v německém táboře. My
jsme líšili se od druhých členů německého
souručenství v tom, že jsme měli vždy od-
vahu zastávati to, co bylo usneseno v ně-
meckém souručenství, kdežto druzí
zbaběle a bídácky hned zapřeli,
k čemu se včera zavázali. Roze-
znáváme se také v tom, že nikdy se ne-
podřídíme komandu Schönerera nebo
Wolfa. Německé souručenství spočívati
může toliko na rakouském vlastenectví, na
neodvislosti a samostatnosti Rakouska.
Proti podlé zemězradě může
býti jen boj na nůž. My se nepropůjčíme
k roli, ve které bychom nastavili tvář pro
políček jeden, abychom dostali políček druhý.
když jsme dostali jeden. Naproti země-
zrádcům jest odpověď jen jedna: Vy
tneš-li mi políček, vrátím ti jej
Dr. Emil Holub.
Z Vídně, 16. října. Povážliv o st
ve stavu dra. E. Holuba trvá dále.
Včera měl silné záchvaty horečky. Jest
obava, že postiženo bude srdce nebo plíce.
Může přijímati jen skrovně potravy, poně-
vadž má obtíže s polikáním.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3b.
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
doktor
Lueger
Roza
Schönerer
Wolf
Holub
E Holub
Vídeň
Rakousko
Praha
obecní rada
sociální strana
6
article
Poslanec Czecz.
Z Vídně, 16. října. Mezi polskými po-
slanci nalézá se jeden, který dodnes neslo-
žil přísahy. Jest to Czecz. Po nových vol.
bách byl raněn mrtvicí, z které se nyní po-
zdravil. Před několika dny proslýchalo se,
že vzdá se mandátu svého na prospěch
místopředsedy zemské školní rady dra. Bo-
brzinského. Posl. Czec z dostaví se
zejtra do sněmovny a složí přísahu; tím se
tedy vzpomenuté pověsti vyvracejí.
Czecz
Posl
Vídeň
7
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 16. října. (C.-B.) Dnešní
»Wiener Zeitung« uveřejňuje nařízení mini-
sterstva obchodu ve shodě s ministerstvem
financí ze dne 21. září 1901 ve příčině
zvýšení poplatků při ohlašování
patentů.
Z Paříže, 15. října. (C.-B.) Rozpo-
čtová komise přijala včera výklado
finanční situaci. Z porovnání příjmů a vý-
dajů rozpočtu na rok 1902 vychází na jevo,
že konečný deficit dosáhne výše 50 mil-
lionů franků, z čehož činí zmenšení výnosu
cukerní daně 20 millionů franků. Komise
přijala návrh poslance Lembata na se-
státnění raffinerií petrolejo-
vých.
Z Madridu, 15. října. (C.-B.) Dle
zpráv sevilských došlo tam dnes dopo-
ledne opět k výtržnostem. Lid házel
na tramwayové vozy kamením a zapálil
vrata kláštera »U božského spasitele «. Vojsko
zjednalo opět pořádek.
Z Madridu, 15. října. (C.-B.) Dnes
sešla se za předsednictví královny- vladařky
ministerská rada k mimořádné schůzi.
Ze Simly, 15. října. (C.-B.) »Reute-
rova kanc.« oznamuje: Místokrál sdělil Ha-
bibovi Ullahovi, že jej uznává se sou-
hlasem anglické vlády emirem afgan-
ským. Zároveň odevzdal místokrál emirovi
projevy soustrasti a přání krále anglického.
Lembata
Vídeň
Paříž
Madrid
Simla
Reut
Wiener Zeitung
10
article
Napsala Hermina Švorco vá.
Zavanul otevřeným oknem proud podzim-
ního vzduchu, pohnul jiřinami, jež v půvabnou
kytici srovnány zdobí můj psací stůl.
Darovala mi je bytost, která jediná zasvě-
cena je v tajemství, proč zbožňuji ty nádherné.
ač chladné květy, kdežto dříve sáhala jsem jen
po těch, které vůní svojí mne opájely.
Ona jediná ví, jaké vzpomínky budí v
mně ty květy, tak krásné ve stínování svých
barev, že oko nemůže se nasytiti pohledu na ně.
A tak brzy utrženy umírají, tak brzy, jako
té mladé lásky sen.
Chodil k nám bratra vyučovati mladý
hoch, student. Byl nesmělý, bledý a přece tak
sličný, se známkou boje ve tváři. Vždyť bojoval
boj tuhý, boj o existenci. Byl chudý, sám na
sebe odkázaný. Co mohla mu dáti matka jeho,
chudá posluhovačka? Dost na tom, že měl u ní
místo. kde večer zemdlenou hlavu položil.
Měli ho u nás všichni rádi.
Často bývala jsem přítomna vyučování,a
často utkvěl zrak můj na sličné jeho skloněné
hlavě. Po hodině bavívali jsme se nějakou chvil
rozhovory o literatuře a o krásnu.
Co ve mně obdivu pro vše krásné, ten
roznítil on; byl to duch nevšední.
Jednou sešli jsme se, náhodou, mimo dům.
ale později již schůzky naše staly se pravi-
delnými.
Vzrostla v srdcích našich láska, vím to
vím, a přece nebylo o ní mezi námi řeči. Stali
jsme se druh druhu nezbytnými, ale báli jsme
se slovy ty city svaté znesvětiti.
11
article
Jednou přinesl mi jiřiny, v ladnou kytici
srovnané.
»Vím, slečno Markétko, že jste milovnicí
květin. Promiňte, jsem-li příliš smělým, že do-
voluji si vám několik posledních květů leta na-
bídnouti.«
Zamlčel se na okamžik a potom připojil:
»Kdybych mohl, snesl bych vám květiny
nádherné — leč — nepohrdněte, prosím, tímto
skrovným dárkem.«
Přijala jsem kytici, zadívala se do květů
zarosily se mi oči.
vím, vím, že kytice ta koupena za pe
níze, které sám na sobě ušetřil. Sám jistě ode-
přel si, aby mně radost udělal.
Sebe uměleji pronešené vyznání lásky ne-
bylo by mne tak dojalo, jako tato kytice
Dala jsem je do vázy a také tak se za
chvěly jako ty dnes. Netěšila jsem se dlouho
jich krásou živoucí, uvadly a uschly brzy
velmi brzy.
Netušila jsem, že také tak brzy přejde
naší sladké lásky zlatý sen.
Vždyť to štěstí lidské — ptáče přelétavé
a člověk zapomněl by, že je člověkem, kdyby
se u něho usídlilo.
Chřadl Vilém, chřadl. Dostavil se následek
zápasu. Zhoubná, vleklá nemoc zvolna ubírala
mu života.
Vše ve mně bouřilo a co mohla jsem
činiti?
Dle zpráv bratrových bylo mu stále
Aspoň věděti mu musím dáti, že myslím
naň. Leč jak?
Nerozmýšlela jsem se dlouho. Ač doba
zimní značně pokročila, neustala jsem, až po-
jiřin.
Markétka
Vilém
12
article
hůře.
dařilo se mi získati několik nádherných jiřin.
Bratr, když se byl zavázal k mlčení, donesl je
Vilémovi.
Je prý mu již trochu lépe — a já blá-
hová těšila jsem se myšlenkou, že bude zase
zdráv.
Stále byla jsem neklidnou, dotazovala jsem
se naň a s radostí uvítala jsem rozhodnuts
matčino, že pana učitele navštívíme.
Leč jakého přivítání se nám dostalo !
Vilém ležel na loži ztuhlý.
Tak bylo mi, že kdosi rve mi srdce z těla
zvolna, s dábelskou rozkoší.
»Milostpaní,« vyprávěla usoužená matka
jeho, »před malou chvíli umřel. Tu kytici jiři-
nek, kterou mu mladý pán onehdy přinesl, tu
musila jsem mu podati. Měl ji nad postelí za
obrazem a pořád se na ni díval. Když jsem
mu ji potom podala, nedal ji z ruky a s ní
umřel.«
Odhrnula pokrývku a viděla jsem v ruce
jeho, pevně zaťaté, uschlé jiřiny ode mne.
Matka moje udivena na mne pohleděla a
— pochopila, vidouc moji bolest. Nechala mne
vyplakati se u mrtvoly toho, který byl mojí
první láskou.
Ji svěřila jsem se se vším.
Mnohý dar květinový dostala jsem v ži-
votě, ale nikdy již nevyčetla jsem z květů těch,
nádherných a vzácných často, tolik lásky, jako
z té prosté kytice jiřin.
S takovou láskou setká se člověk jen jed-
nou v životě.
Nový proud vzduchu vniká oknem, jiřiny
na měm stole kloní hlavy, jakoby svědčily
ano, ano.
Vilém