Strana 4. Číslo 75.

KATOLICKÉ LISTY,

Dne 18. března 1900.

Puttkamer nezůstal dlouho ministrem kultu. Převzalt dne 18. června 1881 po pádu Eulenbergově minister- stvo vnitra, v říjnu pak téhož roku obdržel místo- předsednictví pruského státního ministerstva. Puttka- mer zastával toto místo po plných sedm let a vtiskl mu ráz své osobnosti tak silně, že i za všemohoucího panství Bismarckova bylo možno mluviti o »režimu Puttkamerovu«. Za to zůstal boj proti soc. demokracii, jež vedl Puttkamer se zvláštní horlivostí a prostředky zhusta ne příliš chvalnými, takřka úplně bez výsledku. V době tohoto boje učinil kn. Bismarck na říšském německém sněmě výrok, že přeje soc. domokratické straně, která čítala tenkráte již 24 poslance, ještě třetí její tucet a p. Puttkamer přispěl proti své vůli k tomu, že toto přání kn. Bismarcka nejen se vypl- nilo, nýbrž že soc. demokracie má nyní již 4 tucty svých poslanců. To také vedlo k jeho pádu. Císař Bedřich vyslovil mu 7. června svou nelibost, načež hned 8. června t. r. podepsal jeho demissi. Od té doby byl p. Puttkamer politickou mrtvolou. Inkolátní zákon v Prusku. Při projedná- vání rozpočtu inkolátní komise, zvolené od říšského sněmu německého, pravil posl. Eynatten (člen kat. středu), že zákon inkolátní neodpovídá právu a spravedl- nosti. Roztrpčuje Poláky nejvyšší měrou. Kromě toho jedná se pak oprincip evangelisování katolických krajů.

Finanční ministr dr. Miquel odvětil, že je správno, že bude více katolíků protestantů nežli evangelíků inkolováno. Jakmile však bude dána záruka, že ka- tolíci budou stejně pevní v němectví, budou častěji inkolováni. Nechceme Poláky vyhubiti, ale pokud ne- uvidíme, že prudké útoky jich na němectví nepře- stanou, potud nemůže stát národní, jako je Prusko, své chování změniti. Poláci Brodnicki a Motti potírali vývody ministrovy. K mobilisaci na Rusi. Z Cařihradu rozle- těly se, jak známo, zprávy, že na Rusi započali s mo- bilisováním vojska. Dnes však dochází odtamtud zpráva, že byli sice ve dvou vojenských ruských okresích svoláni záložníci, ale jen proto, aby se súčast- nili vojenských cvičení, kteráž měla býti mezi Mo- skvou a Kijevem odbývána a potom vojenské pře- hlídky, kterouž hodlal vykonati car na své cestě do Livadie. Ostatně bylo zatím již také od svolání těchto záložníkův upuštěno. Senátor Petr Nikolajevič Durnovo jme- nován byl, jak bylo už telegraficky oznámeno, druhým pomocníkem ruského ministerstva vnitra. Jmenování jeho je znamením, že policejní moc na Rusi vzrůstá. Když car Alexandr III. dosedl na trůn a rozhodl se, že vyhladí nihilismus, byl povýšen P. N. Davarov ze státního zástupce na řiditele policejního oddělení.

Ovládal v této vlastnosti ministerstvo vnitra po plných deset roků. Potom odebral se do Paříže, aby studoval tam prý zřízení policjní; v pravdě býlo však jeho úkolem, aby bděl tam nad ruskými emigranty. Vy- pracoval nová opatření, čelící k zachování klidu a pořádku v říši a známkou všech byl ostrý protitlak a útisk. Opravil také policii petrohradskou, kteráž pod jeho vedením osvědčovala bezpříkladnou tvrdost. Také v senátě, do něhož byl povolán r. 1893, řídil Du- varov jednání o státních zločinech s přísností neú- prosnou. Valim ve Skopii jmenován bude Osman paša, vali v Janině. Francie a Cína. »Times« přinášejí dne 16. t. m. z Hongkongu zaslanou zprávu, že časopisectvo Tongkingu rázně se přimlouvá za to, aby provincie Kwangsu a Tauan byly zabrány od Francie. Propůj- čuje zároveň výraz naději, že konference francouz- ského vyslance v Pekingu s konsulárními úřadníky v území pohraničním je znamením výbojné politiky. Povstání v provincii Entre-Riosu, o němž jsme se již zmínili, vzniklo dle posledních, z Buenos- Ayresů došlých zpráv jen ze sporu politických špl- havců, kteří se chtějí zmocniti vládních otěží jenom proto, aby mohli uspokojiti své peněžní zájmy. Vláda poslala již do jmenované provincie značnou sílu voj- ska a doufá, že povstání zdeptá. (Provincie Entre- Rios (»Mezi řekami«) jest jednou z provincií Argen- tinské republiky v jižní Americe a čítá na 300.000 obyvatelů. Hlavní město sluje Parana a má na 18 tisíc obyvatelů.)

Listy ze Švýcarska. (Původní dopis »K. L.«) (Tělesné tresty ve školách. — Zamýšlené upravení daní v kantoně svatohavelském. — Starokatolický biskup Herzog. — Uri a Frýburg) L + 30. Veliká rada kantonu bernského zvo- lila zvláštní komisi, která by se zabývala otázkou, mají-li v obecných školách býti zavedeny tělesné tresty a komise se rozhodla pro jich zavedení, ač mírné. Vláda jest tedy vyzvána, by vypracovala zákon v ten smysl, do něhož budou bezpochyby pojata tato usnesení zmíněné komise: učitel má míti přesný seznam všech trestů žákům udělených a kdyby některý učitel tělesných trestů zneužíval, řiditelství vyučování bude oprávněno, zakázati mu prostě tělesné trestání žáků. V kantonu basilejském mají již podobný zákon, který však dovoluje tre- stati tím způsobem jenom chlapce, nikoli dívky. Svatohavelská vláda chtěla zavésti nový zákon o dani, by se pomohlo nepříliš skvělým financím toho kantonu, ale lid svými hlasy navržený pro- středek zamítnul, ač před tím žádná strana proti němu zřejmě nevystoupila. Zákon také nebyl právě velice špatný, neboť malý majetek měl býti daní prost, mělať se v tom případě platiti daň z hlavy, kdežto pro větší majetek byla navržena daň po- stupní. Ale lidu se zdálo, že se na něm přece mnoho vyžaduje, a hlasoval proti zákonu.

Ve státní radě svatohavelské byli tím pro- jádřením vůle lidové právě nemálo zarmouceni, dostalo se jim však hned druhého dne po té ob- veselení zcela masopustního, o něž se jim postaral starokatolický biskup Herzog. Toho pána mrzelo velice velmi, že nikdo o něm nemluvil od té doby, co se pohádal se svými českými duchovními, pány Iškou a Peřinou. Umínil si tedy, že se o to po- stará, by se o něm zase trochu více mluvilo. Za tím účelem poslal vládě svatohavelské žádost, aby udělila officielní placet jeho pastýřskému listu, který on, »Dr. Eduard Herzog, biskup křesťansko- katolické církve ve Švýcařích«, rozeslal svým ovečkám na dobu postní r. 1900. Ve státní radě se z toho dali do homerického smíchu a když o záležitosti porokovali tak vážně, pokud to okolnosti připouštěly, rozhodli se, žádost zamítnouti a nechuť ozdobiti svou pečetí pastýřský list biskupa starokatolického takto odůvodnili: »1.

Vzhledem k tomu, že státní rada svatohavelská nikdy nebyla ve přímém styku s »křesťansko- katolickou církví švýcarskou«, že nikdy neschválila jejich konstituci, že nikdy nebrala účasti na jme- nování a svěcení biskupa té církve, že se zabý- vala jeho dotací, — 2. vzhledem k tomu, že v zá- konech kantonálních nestojí nic, co by státní radu autorisovalo vejíti v oficielní styk s »křesťansko- katolickým biskupem ve Švýcařích«, — 3. vzhle- dem k tomu, že uznání starokatolíků jakožto kor- porace práva veřejného ničeho nemění na poměru občanských auktorit k »církvi křesťansko-katolické ve Švýcařích« — státní rada žádost zamítá.« Končím záležitostí vážnější. Kanton Uri do- pustil se hrozného zločinu, aspoň dle listů lžilibe- rálních. Vláda toho kantonu nabyla přesvědčení, že by bylo záhodno, aby tamější řemeslníci byli dobře vycvičeni a někteří příslušníci aby také do- bře rozuměli modernímu průmyslu. Vždyť mají doma tolik vodních sil, kterých by se s prospě- chem dalo užiti. Protože však doma nemají prů- myslové školy, vláda založila stipendia pro jinochy, kteří by jinde hledáli dokonalého vzdělání. Ale — a v tom záleží ten hrozný zločin! — vláda usta- novila podmínku, že stipendia dostanou výhradně jenom ti, kteří budou studovati na průmyslové škole ve švýc. Frýburku, tudíž na škole katolické. Ti lži- liberálové mají přece jen krátkou paměť. Nevědí snad nic o tom, že v protestantských kantonech mnohá stipendia, založenáod katolíků a pro katolíky, často nebyla udílena jinochům katolickým, protože nestudovali doma na kantonální škole, nýbrž v ústavě katolickém? Ať tedy tento krok nevykládá se katolickému kantonu ve zlou. Konečně: Svůj k svému!

Zprávy církevní.

P. Didon. Po celém křesťanském světě bylo známo jméno kněze, skoro náhle zemřelého. La Croix o něm přináší: Byl narozen v Touvetu (Isěre) nedaleko veliké Chartreusy — dne 17. března 1840, jakožto syn vrátného. První svá studia konal v malém semináři v Grenoblu a v 18. r. vstoupil k Domini- kánům, kdež stal se žákem slavného Lacordaira. R. 1862 P. Didon, v němž představení seznali ne- všední vlohy řečnické, byl poslán do Říma ke studiu. filosofie v koleji Minervy. R. 1868 vrátil se do Pa- říže, kdež pro něho otevřeny byly všechny kazatelny. Kázal v Notre Dame, v Šaint Germanin de Prés, v Saint Roch, St. Philippo, v Madalaině a jinde. R. 1870—71 následoval francouzskou armádu do boje, jakožto vojenský kněz. Byl v Metách v době oble- žení, později v Ženevě, kdež byl hostem biskupa Mer- milloda. R. 1871 měl v Nancy pohřební řeč na smrt Msgra. Darboye, mučeníka komuny. Od r. 1872—76 přebýval v Marseillu, kdež kázal o zpovědi. Na to vrátiv se do Paříže stal se převorem konventu Domi- nikánů v ulici St. Jan de Bauvais. R. 1879 jeho kázání o rozvodech, či spíše proti rozvodům manžel- ským dělaly sensaci. R. 1880 měl konference o cír- kvi vůči moderní společnosti, o nichž mnozí soudili, že jsou nebezpečnými. Generál Domi- nikánů poslal ho do Říma a odtud do Corbory k zo- tavení. Po delším zde pobytu vydal se P. Didon na cesty do Orientu, odkud přinesl si s sebou plán k ži- votu Ježíše Krista, jakožto odpověď na dílo Rena- novo. Na to ztrávil dvě leta v Německu, kdež scházel se se studujícími na universitách, aby seznal jejich působení. Pobyl též v Berlíně, kdež sepsal svou knihu: Les Allemands, jež vyšla r. 1884. Od r. 1890 byl řiditelem školy Alberta Velikého v Ar- cueilu, kdež osvědčil se jakožto výtečný vychovatel.

Zde zaváděl vyučovací methodu podle vzoru na gy- mnasiích v Německu. Mladíci byli pro něho nad- šeni. Vydal mnoho děl, mezi nimiž jmenujeme: Dějiny starého a nového zákona, Dě- jiny církve, Životy svatých, Muž podle vědy, Měsíc Marianský, O rozvodu, O vědě bez Boha. — Pohřeb jeho odbýval se ve čtvrtek, dne 15. března, dva dni před jeho na- rozeninami v kapli Dominikánů v Toulousu, odkud měl býti převezen do Ameriky. Když přišel do Tou- lousu, nebylo na něm ničeho znáti o blížící se smrti. V úterý ráno necítil se volným, nemohl sloužiti mši sv. Přivolaný lékař neseznal na něm ničeho. K po- lednímu stav jeho se zhoršil a po půl hodině byl v posledním boji. Smrt jeho přišla tak náhle, že mu mohlo býti uděleno již jenom poslední pomazání. R. i. P. Úmrtí. Dp. P. Severin Kulmon, kněz řádu piari- stického, rektor kolleje a správce fary ve Staré Vodě na Moravě, zesnul v sobotu, dne 17. t. m. o 9 hod. dopolední v 55. roce věku svého, zaopatřen byv sv. svátostmi. Žádušní mše sv. budou v pondělí, dne 19. t m. o 11. hodině v kapli kolleje Piaristské slouženy, načež tělesná schránka v Pánu zesnulého bude vykropena a na hřbitově Olšanském ve zvláštním hrobě uložena. Zesnulý přijel do kolleje piaristické právě před 4 nedělemi ze Staré Vody, hledaje pomoci lé- kařské, zhoršený však neduh upoutal jej na lůžko, z něhož trpitel více nepovstal. Narodil se r. 1845, na kněze byl po- svěcen r. 1874. R. i. p. Z Jednoty ku pořádání národní slavnosti sv. Jana Nep. na Karlově mostu v Praze. Ku zbožné památce výročního dne mučennické smrti sv. Jana Nepomuckého bude v úterý, dne 20. března t. r. v 8 hodin ráno u hrobu téhož světce v metropolitním chrámu Páně u sv. Víta na hradě pražském sloužena tichá mše sv, ku kteréž se tímto p. t. pp. členové a příznivci Jednoty uctivě zvou.

Z pražské všeob, nemocnice. Kapli v c. k. všeob. nem. zasvěcené sv. Josefu dostalo se velmi pěkného obrazu z kláštera Sacre coer, představující úmrtí sv. Josefa, jehož duši vítají kůrové andělští do slávy věčné Před něko- lika lety daroval tentýž klášter obraz nejsv. Srdce Páně, od té doby také koná se tu vždy 1. neděli každého měsíce tatáž pobožnost a mimo to každou 4. neděli křížová cesta, již nyní v postě každý pátek od 2—3 konají duch. správcové střídavě. Dnes večer v příčině zítřejší pouti je slavnostní zvonění, zítra pak o 6. první mše sv. a o půl 10 h. veliké slavné služby Boží za řiditeie kůru V. Moráka. Mše od R Führera »missa serafica«, též offertorium. Graduale a Pange linqua od V. Moráka. Odpolední služby Boží jsou o 2. hod. Toho dne bývá kaple navštěvována i od obecenstva z města, neboť je pravou ozdobou ústavu. Duchovní koncert. Za protektorátu Jeho kníž. arcib. Milosti Lva svob. pána Skrbenského z Hříště koná se 8. dubna o 4. hod. odpol. v Rudolfinu duchovní kon- cert sboru Svatojakubského, jejž řídí p. K. Douša. Pořad I. 1. a) Gregorio Allegri 1590—1652 „Incipit lamentatio“ 4hlasé, b) Guisseppe Corsi (17. stol.) „Adoramus te“ 4hlasé. 2. G. Pierluigi da Palestrina 1514—1594: a) „Ecce quo- modo moritur justus“ 4hlasé, b) „Omnes amici mei“ čtyř- hlasé. 3. Antonio Lotti 1667—1740 „Crucifixus“ Shlasé. II. „Stabat mater“. Emanuele d'Astorga 1681—1736 Pro čtyřhlasý smíšený sbor se soli, smyčcový orkestr a var- hany.

Zprávy denní. K pouti římské. Bude-li dostatečný počet účastníků pouti přihlášen, vyjede zvláštní vlak z Prahy, a sice ze severozápadního nádraží bývalé Poříčské brány, ve středu dne 18. dubna mezi 7. a 8. hod. ranní (později udáme hodinu a minutu odjezdu) a při- jede k večeru do Vídně. Zastaví mimo již uvedená v programu poutním místa také v Kolíně. Poutníci z Moravy, kteří by se, nemohouce nyní jeti, chtěli k pražskému poutnímu vlaku připojiti, mohou vstou- piti do vlaku buď v Jihlavě nebo ve Znojmě nebo až ve Vídni na jižním nádraži dne 19. dubna mezi 11. a 12. hodinou. Poutníkům všem zvláště se ještě a s úplnou určitostí ohlásí doba odjezdu jak z Prahy tak z Vídně. Co se týče doplatků na rychlovlaky na zpáteční cestě z Říma do Vídně, stane se též včas určité sdělení. Pokud se týče sestavení poutníků na cestě ve skupiny osob k sobě se hodících, stane se úplně dle přání samých poutníků. Opakujeme však s důrazem, že všemu tomu a jiným přáním účastníků římské pouti bude možno jen tehdy vyhověti, pakli přihlášky k pouti se stanou v nejblíže příštích dnech. Ku přihláškám bez složení příslušného peněžitého obnosu nelze míti zřetele. * Její Císařská Výsost pí. arcivévodkyně Marie Annunciata udílela včera v poledne audience, při níž byli přijati velice milostivě vsdpp. kapitulá- rové děkan dr. Frant. Hrádek a kanovník Horn- steiner, president v. z. s. p. Jansa, starosta kr. hl. města p. dr. Srb, J. J. princezna z Auerspergů, a dámy z ústavu šlechtičen na Novém Městě v Praze. Odpoledne odebrala se Její Cís. Výsost paní arci- vévodkyně do chrámu Páně Panny Marie Vítězné, kdež vykonala pobožnost a odebrala se pěšky po mostě Karlově na Staré Mésto. Večer navštívila J.