Číslo 75.

V Praze, dne 18. března 1900.

Ročník IV.

kedakce, administrase expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200 —II. Nefrankované dopisy s nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 6 Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 6 hodin 10 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 7 minut odpol.

JLILK Neděle: Sv. Eduard, král. — Sv. CyrilI, b. Jer. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně U sv. Voršily ve Ferd. třídě od 17.—21. t. m Předplatné pro Prahu s donáškou do domu rněsíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročně . . .. K 38.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně,... K 48.— Do Ameriky, Francie. Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska tyrtletně ... K 13.20 celoročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Dnešní číslo jest o 10 stranách. Příští číslo vyjde zítra odpoledne.

Nastolení dra. Vladimíra Srba. Včera o 10. hod. dopol. konalo se na staro- městské radnici slavné nastolení nového starosty král. hl. města Prahy p. dra. Vladimíra Srba za účastenství velmi četného z kruhů duchovenských, šlechtických, vojenských, úřednických a občanských nejen z Prahy, nýbrž i ze všech pražských předměstí za obvyklých slavností. S upřímnou potěchou tvr- díme, že nevídaný počet účastníků se dostavil, poně- vadž bylo agitováno s jisté strany proti obeslání této slavnosti. Naše zpráva ze včerejšího čísla se potvr- dila, neboť mladočeští obecní starší se demonstrativně tohoto významného řídkého úkonu neúčastnili, až na pány obecní starší za Malou Stranu, Holešovice- Bubna a některé za Nové Město; pány tyto počítati dlužno do známé sedmnáctky, která před časem ne- prohlásila se pro opětnou volbu p. dra. Podlipného za starostu města pražského. Vytknouti jest, že sám p. dr. Podlipný se nedostavil k tomuto významnému úkonu, což zavdalo podnět k nejrůznějším domněn- kám. Přehlédnouti nelze, že za to vše nezasloužené příkoří p. dr. Srb ve své instalační řeči se zachoval vůči p. dru Podlipnému skutečně rytířsky, když ně- kolikráte vřele vzpomenul práce svého předchůdce na starostenském stolci a když odůvodňoval rozhodnutí své, že přijímá nejvyšší hodnost občanskou. Řeč jeho, kterou níže doslovně přinášíme, byla na přečetných místech přerušována spontánními pro- jevy nelíčeného souhlasu, čehož také skutečně plnou měrou zasluhovala pro svou jednoduchost, poctivost, sr- dečnost a vřelost.

Pan dr. Srb ač mluvil hlasem pevným a mo- hutným, neubránil se na několika místech zjevnému pohnutí, zejména když vzpomenul drahé své mateřea lásky své k vlasti a k rodnému jazyku, jakož i k po- svátné chvíli celým národem českým toužebně oče- kávané, kdy zastkví se koruna, k níž také starosta má jeden ze sedmi klíčů, na hlavě korunovaného krále českého. Jako p. dr. Srb promluvy své výslovně neprohlásil za program práce své, tak také my ne- hodláme zevrubněji rozebírati jeho řeči, ačkoli by po- skytla látky k delší úvaze. Přece však jest nám zvláště vytknouti, že nový starosta pražský nastupuje těžký úřad svůj s plným vědomím odpovědnosti, která se stolcem starostenským v první obci království Českého nerozlučně jest spo- jena. Dle přípovědí své bude pilně dbáti i prospěchu a rozkvětu obce i zájmů občanstva, najmě živnostni- ctva, pilně při tom přihlížeje k finanční zdatnosti města. Úkoly z největší části nebudou nové, nýbrž šťastně hodlá pokračovati na dráze předchůdci jeho naznačené, čehož vzpomenouti jest zvláště o nesnadno rozřešitelné otázce spojení Prahy s předměstími. Správně v této příčině hledí p. dr. Srb na důležitou tuto otázku pro celou zemi. A názor jeho v tomto směru shoduje se úplně s naším přesvědčením, kterého jsme vždycky hájili. Též mlčením nelze pominouti přislíbené důkladné opravy v úřadování veleobce tak, aby vyhovovalo toto v míře co možno nejvyšší zájmu obecenstvaa při tom použito bylo po náležitém přispůsobení novo- dobých vymožeností v pokročilé cizině.

Těší nás vrchovatou měrou i v řeči Jeho Exc p. místodržitele Karla hraběte Coudenhovea i v řeči p. starosty dra Srba neobyčejný důraz, který dáván byl opětovně na moderní řešení chudinství a četných jiných otázek lidumilných, ke kterým v době dřívější málo, bohužel, přihlíženo. Věcně vzpomenuto bylo dále citelné pro chudinu krise uhelné, školství a uči- telstva, jakož i obecního úřednictva, jemuž zejména co se týče nižších třid, přislíbil nový pan starosta vě- novati všechnu pozornost a otcovské přátelství. Působivou řeč svoji končil pak nový pan pri- mátor pražský těmito slovy: »Protož s po- mocí Boží ruce kdílu ku prospěchu a zdaru naší zlaté slovanské Prahy.« Vážná, klidná tato slova, která svědčí o plné oprav- dovosti a poctivosti, se kterou ujímá se pan dr. Srb řízení hlavy země, uspokojí zajisté nejen každého Pražana, bez rozdílu národnosti, nýbrž zajisté všechno obyvatelstvo celého království česneho.

Nový pan starosta nespoléhá ve vlastní sílu, nýbrž opírá se o pomoc Boží, která ještě nikdy ni- koho nesklamala a která pravé divy již vytvořila. Ve stručném závěru tom shrnul p. dr. Srb zajisté kus svého přesvědčení a všechnu energii svou, které po- třebovati bude při těžkém svém úřadě, ve kterém za- jisté provázeti ho bude pomoc Boží, o kterou věru v prvním hlavním chrámě pražském u Matky Boží před Týnem prosil Nejvyššího při slavnostních služ- bách Božích, které spojeny se slavnostním díků- činěním provázely předchozí slavnostní schůze na staroměstské radnici. Zahlaholil opět veliký zvon týnský v melodickém souhlase se svými druhy na znamení, že odehrává se pro obec vážný úkon, jako tomu bývalo vždycky v dobách minulých, když pro obec nastávaly vážné a důležité okamžiky. A skutečně vážná nastala chvíle, na primátorský stolec staroslavné Prahy uveden byl nový muž, jenž vytkl si svorně se všemi rozhodu- jícími činiteli pracovati vážně k rozkvětu, prospěchu a zdaru první obce v království, žádaje za vydatnou

pomoc a přispění též všechnu upřímně smýšlející žur- nalistiku, která má, když toho potřebí, nejen kri- tisovati, nýbrž i kárati a vytýkati. Nuže, i my vždycky hájili jsme pravdy a spra- vedlnosti, dbajíce vždycky prospěchu města i vlasti. Nejinak zachováme se při svém přesvědčení i v do- bách příštích přejíce z hloubi duše p. dru. Vladimíru Srboví, aby skvostný zlatý řetěz primátorský nosil důstojně na prospěch král. hlav. města Prahy, jakož i aby provázely jej štěstí a zdar v každém jeho správ- ném počinu — za hojné pomoci Boží, s kterou úřa- dování své započal. Když byl vykonal pan dr. Srb starostenskou pří- sahu do rukou místodržitelových, pozdravil Jeho Ex- cellence p. Karel hrabě Coudenhove nově zvoleného starostu řečí českou a německou, kterou tuto podá- váme v plném znění: Velectěný pane starosto! (Česky.) Po více než deseti- leté činnosti v obecním zastupitelstvu a v městské radě královského hlavního města Prahy a zastávav déle net čtyři leta úřad náměstska starosty, nastupujete, velectěný pane doktore, když volba vaše nejmilostivěji byla potvr- zena, dnešním dnem úřad starosty královského hlavního města Prahy. Do úřadu tohoto přinášíte si bohatou, od- bornou zkušenost a přesnou znalost městských poměrů. Láska, s kterou jste oddán veškerým zájmům Prahy, způ- sobí zajisté, že rád se podrobíte námahám s úřadem va- ším spojeným.

Doba nynější ukládá správě města významu tako- vého, jaký má Praha, vysoké úkoly po tránce kulturní, hospodařské i lidumilné. Pěstiti vzdělání lidu v nejširším smyslu, pečovati o vzduch, vodu i světlo jakosti bezvadné, zlepšovati poměry obytné, dopravní i zdravotní, toť jsou úkoly, jež se stálým zřetelem k finančním silám obce musí býti řešeny a jež právě tak jako uspokojení aesthe- tických požadavků při všelikých novostavbách a lásky- plné zachovávání ctihodných svědků hrdé minulosti města vyžadují na správě městské energii, činnost a porozuméní v míře nejvyšší. Ve všech těchto oborech bylo mnoho v Praze vykonáno v posledních letech částečně za pomocí státu; mnoho podniků, na něž právem sluší klásti váhu, se provádí, jiné dlužno však teprve podniknouti. Od vaši energie, od vaší znalosti věcí očekává obyvatelstvo mocný popud v oborech právě uvedených, jakož i účelný postup zaručující úspěch, zejména v otázce pitné vody, kterou ve shodě s obcemi předměstskými jest řešiti. — Každý přítel Prahy přeje městu tomu zajisté mohutný hospodářský rozvoj, rozkvět obchodu i průmyslu. Cíl ten závisí však na mnohých okolnostech, jež částečně vlivu města samého nepodléhají, především pak na všeobecných poměrech ho- spodářských. Správa městská bude zajisté při veškeré své činnosti bráti co největší zřetel k tomu, aby hospodářské poměry pokud možno byly povzneseny. (Německy): Pokud tu jest důležitým činitelem dobrá a levná komunikace, může se obyvatelstvo města Prahy těšiti z čilého pokroku kanalisace Vltavy. Stejnou měrou jakou postupuje kanalisace Vltavy, stává se též splavnění Vltavy v obvodu města Prahy nalehavější potřebou, pro- čež právě teď podniknuty byly nové kroky, aby brzké účelné zahájení dotyčných prací bylo zajištěno.

Kulturní Listy- V Praze, 17. března. K. — Bylo to v tentýž den, v němž ozývali se na vyšehradských hradbách poslové jara: vojenští trubači, před nimiž kosové složili své partesy a od- stěhovali se nazpět do lesů, jakoby říci chtěli: s ta- kovou bandou my nekoncertujeme. Téhož dne jsem se odhodlal dáti svůj kožich přes leto na pensi. Jako nějaký monarcha jsem k němu pravil: S vyhražením dálších služeb dávám tě dočasně do výslužby, vzdá- vám ti díky za věrné služby a propouštím tě v mi- losti. — Na to služka vnitřek kožichu posypala pe- přem, do každého rukávu a do každé kapsy nastrkala nakouřenou špičku, vložila dovnitř kus smolného dřeva, načež ho zapošila do prostěradla. — Na shledanou — pravím k němu — dá-li Pán Bůh, zase o příští zimě. Nadál jsem se, že kožich na má laskavá slova dá nějakou odpověď, že řekne aspoň: má úcta, do- poručuji se další Vašnostině přízni a pod. Avšak chlap ani nedut, jako by mu má přízeň i nepřízeň byly fuk. Doznávám ochotně, že mi po celou dlouhou zimu prokázal mnohých platných služeb. Tolik ale musí nahlédnouti i pitomý kožich, že naše spojení nemůže přece trvati věčně. Bylo by to proti všem psychologickým pravidlům v příčině lidské vděčnosti. Po těchto úvahách služebný duch kožich k od- počinku úplně adjustovaný vložil do prádelníku jako do rakve, kteráž se nad ním zavřela. Ani egyptský Farao nemohl býti lépe nabalsamován. Nato jsem ze šatníku vytáhl zánovní jarní svrchník a jmenoval ho svým tělesným strážcem. Od toho dne minulo několik dní. Včera- t j. ve čtvrtek, časně ráno vstávám a dle svého starého zvyku dívám se na teploměr.

— Čtyři Reaumura pod nullou! Do mne jakoby střelil. Do čeho se teď oblékneš? Komu svěříš své drahé tělo? První pomyšlení bylo na kožich. Bodlo mne ale až k srdci, když jsemsi připomněl, že jsme se rozešli jaksi divně, že můj starý přítel při loučení ani nemuk. — — Co platno, myslím si, za dobré slovo nedostane se přes hubu — zkusím to. — Jářku — vyndejte mi kožich! poroučím si. To vám bylo nějakého kuckání a kýchání při rozbalování — — čtverák kožich se asi v duchu smál, jak jeho pán lezl do prosa. Odprosiv ho v duchu, zapnul jsem se do něho a vyšel do města. Z toho může si čtenář vzíti naučení, že kožich, byť i byl starý, zasluhuje vší šetrnosti. Zdá se mi, jako by i to Boží nebíčko se stávkáři se spolčilo. Pořád čekáme to jarní sluníčko, jež ale nepřestává se na nás dívati náramně mrazivě, jako ta vídeňská vláda na nás Čechy. Člověk teď skoro každodenně navracuje se večer domů v blátě a ráno vstává ve sněhu. Nechce a nechce býti teplo. Snad se to nebíčko slituje nade všemi Jozífky a pousměje se na

ně svým milým sluníčkem. — Jen když zase mám svůj kožich. — V pondělí očekáváme jaro, nevíme, jak bude vypadati. Sotva že našinec stávce uhlokopů jakž takž uvykl, hrozí nám stávka krejčů. Člověk si zvykne všemu. Se svými kamny žiju již po kolik neděl na štíru. Byly zvyklé na kladenské uhlí a teď ten neřád, za nějž jsem zaplatil šest korun a šedesát halířů za metrák, kamnům živou mocí nechce chutnat — jak jsem to byl již čtenáři vylíčil. Od té chvíle kamna mi jako souchotinář kuckají a zapá- chají — — —! Raději již ani netopím. Všecka má naděje spočívá v kožichu. Když mne můj dodavatel uhlí napomínal, abych se zásobil uhlím, že prý přijde stávka — neuposlechl jsem ho. A nepřestáli jsme ještě stávku uhlokopů, hrozí nám stávka krejčů. Nyní budu opatrnější. Zásobím se teď oděvem, dokud budou dělat. Zásobím se i několika tucty párů bot, pro při- pad stávky obuvníků. Člověk je již jednou spražený. Pak by mohli stávkovat i kloboučníci — koupímsi tedy několik klobouků najednou. Respekt největší mám z krejčů. V Berlíně právě se debatuje o lex Heinze — — co by si ale člověk počal, kdyby krejčům napadlo stávkovati ně- kolik let za sebou. Mohl by pak člověk za to, kdyby měl potahování s policií pro nedostatečný oděv? Páni krejčí a za nimi hned obuvníci vyhrožují značnějším zdražením svých výrobků. Škoda, že jsem již tak stár. Pan ministr vyučování měl by hned