Podivně stísnění sevře ti srdce, po- cifuješ, že bratr tento je ti odcizen, že tvému srdci nerozumí, že ho nemůžeš schvátit v dychtivou náruč. Křídlo pruského orla zavřelo se nad ním, přimklo ho zcela k sobě, a již jen řeč jeho hlási, že to býval druhdy bratr náš. Avšak ještě něco poutá ho k bývalé zemi rodné: příslušenství církevni. Hrab- ství kladské patří totiž duchovně k arcidiéces pražské. Když král pruský opanoval zemi, za- choval se tolerantně k náboženství katolickému, dopřál mu plnou svobodu, a taky nesáhl na do- savadní příslušnost jeho diécesní. Ta pak trvá podnes. Ovšem pruská vláda pokouší se v době no- vější vymaniti Kladsko ze suverenní moci arci- biskupa pražského. Tak v srpnu 1903 zažádala Vatikán, aby vyňal kladský děkanát z arci- diécese pražské a připojil jej k Vratislavi. Vídei ovšem byla by bez okolků spomocna tomuto dílu, jež nedospělo však dosud výsledku. Č žádala by náhradou vyproštění Těšínska z pří- slušnosti k arcidiécesi vratislavské? Jest po- chybno! Neboť tam kardinál dr. Kopp vykonává mezi slovanskými ovečkami pronikavý vliv po způsobu národních agentů pruských, jak častěji bývá bohu žalováno. A toho Prušáci potřebují!

Podívejme se, jak opakem věc vypadá s ná- boženskými poměry Čechů kladských. Arcibiskup pražský, jako vrchní pastýř, jehož moe duchovní obsáhá i Kladsko, má právo tady světit, visitace konat, dosazovat kněze na fary. Ale práva toho — aspoň ve prospěch ta- mějších Čechů — za mák neplní. Vidíme tu zase bolestný úkaz, jak církev, tato poselkyně lásky a smíření, opravdového to odkazu Kristova, zapírá poselství toho, kde běží o slabé hol Kloní se vždy k brutální moci světské, a když tomu „politické poměry nehovi“ (jak pohodlně na tento vrub se mnoho vejde!), pomáhá stejně utlačovat ovečky své ve směru duchovním, jako to činí moc politická ve směru národním.

Čechové kladští jsou odkázáni na tři ko- stely v úkrají svém. Jsou to katolické faryv Něm. Čermné (Tscherbenei) a v Březo- vém, a evangelická fara ve Stroužném (Straussenei). Ale oba faráři, již jsou tady du- chovními pastýři oveček výhradně českých, jsou Němci! A přece nic nezviklá pravdivost zásady, že cizinec jekéhokoliv druhu ne- může býti s prospěchem mým pastýřem, rádcem či vůdcem nemaje a neznaje mého srdce, mě hlavy! Bohužel i v našem životě národním na škodu nynější a hlavně budouci tak málo dbá se zásady teto, k níž i církev staví se tak ráda a bez rozpaků zády. Josef Jireček r. 1850 v nespolehlivé zprávě o kladských Češích sděluje: „V Něm. Čermné se ob neděli česky káže a ve Stroužném je evange- lická obec s českým kazatelem.“ (Národopisný přehled král. českého, str. 5.) A Hraše ve Slov- níku Ottově z r. 1893 píše: V kostele (v Čermné) káže se vždy třetí neděli česky. Teď již není to ani ono pravda. V Něm. Čermné farář při- pouští již jen starým osadnikům na ranní česky zazpívat. Ostatní věřící zpivají německy — ale s povzdechem připomínají: Jen že tomu už tak nerozumím, co zpívám! — V čermenském kostele sv. Bartoloměje jest leda vidět vedle ně- meckých taky české vybídky k milodarům pro pápeže. Na hřbitovním kříži jest také český ná- pis z dávnějších dob, a pak několik (7) česky označených hrobů. Jinak správa duchovní při- spívá úplně k zevnějšímu řázu německému. Ve- škerý styk její s věřícími je ovšem jen německý. I zeštové tabulky na lavicích kostelních, jež označují vyhrazená místa osadníků, jsou udána jmény německýmí. A jak uboze jsou ta rodná jména německým pravopisem znetvořena.

Ve Stroužném, pravda, evangelický pasto káže ob neděli také česky, ačkoliv sám jest Pru- šákem (Jan Poppe, zároveň školní inspektor.) Ostatně katolíci čeští tíhnou z hořeních obcí z Bukoviny, z Nouzína, Ostré Hor i Dolního Stroužného do českého Macho- v a. Tam je vedou také potřeby tržní, neboť na straně kladské nemají bližšího střediska. Mächov Hronov a zvláště Náchod jsou místa, kam spěj za potřebami životními, a tento styk se soused- nimi Čechy nutí je, aby ještě ulpívali na rodném jazyce, jediném to zbytku z dáv- ného jejich života národního. Jinak jsou Čechové kladští lid velmi zbožný. Vše hrne se v den sváteční do kostela, všude umlká jednotvárná píseň tkalcovského stavu, jež všední den hrčí z každé chaloupky. Jiné písně nikde neslyšeti! Ta uletěla dávno jako plaché ptáče z jejich hrdla. Již zevně označeno jest katolické stavení. Nade dvéře véší všude stěpinové kříž ky místo našich kočiček z doby velikonoční. Často do příčné štěpiny jednoduchého křížku zatýkají z obou stran ještě křižek menší, a tak na pů- vodním nesou se dva menší postranní. Jsou u nich obvyklé proto, že potrvají déle než naše kočičky. Ten štěpinový křížek! Jest jako symbolem bídných většinou poměrů tohoto koutku českého, tak krásného, tak bohatě půvabného, po němž navždy tesknit bude srdce naše ...

Denní zprávy. — »Die Dorfmusikanten .. !« Tlustá kůž jest velice výhodný dar od pánaboha, jak by doznal každý hroch, kdyby uměl mluvit. Ovšem lidé jí obdaření pravidelně o ní nemluví a ne- píší a toť právě její výhoda, ba podstata. D pana Angela Neumanna, nejvyššího druida zdej- šího svatostánku německých mus, mohl by bušit kyjem, nepromluví právě, když má k tomu, jak Němci říkají, avšechny příčiny«. Minulo již hez- kých pár dní od té doby, co vídeňská »Zeite obvinila jej dosti nezavitě ze zbožného — řek- něme — podvodu, tím učiněného, že z ohledů obchodních škrtl podtitul nové, v jeho divadle dávané německé »opery« Karla Weissa »Die Dorfmusikanten«, z něhož na jevo vycházelo, že nejen látka, ale dokonce i slova, celý sce- nický rozýrh, item osoby, děj vzaty z Tylova »Strakonického dudáka«. Nejednalo se o pou- hou adaptaci »staré látky«, anebo národní pověsti, nýbrž skutečně o převod dramatické

Tylovy práce do němčiny zkomolený jen nedo- vedností převáděče, čtenáři naši znají afféru zevrubně. Když byla vytknuta autoru, hned v zápětí objevila se ve vídeňském řečeném den- níku telefonická zpráva z Prahy, kteráž očisto- vala autora a uvalovala vinu na ředitelství ně- meckého divadla. Bylo by se mohlo očekávati. že něco k tomu poví toto ředitelství a že vyloží. kterak a jakým důvodem provedlo důležitý škr na nejvhodnějším místě divadelní cedule »Dorf- musikantů«, diskvalifikující uměleckou honet- nost divadelní správy. Leč pan ředitel Neumann myslil si nepochybně, já nic, já sám muzikant a mlčí. Mlčel k »Zeitu«, mlčí i k »Pils. Tag- blattu«, který vídeňské obvinění ještě určitěji opakoval. Oba jeho orgány, »Prager Tagblatte i »Bohemia« leží před prahem Angelovým jako dvě nepohnuté sfingy s »vornehm« pohledem do nedozíráma neznáma a mlčí. Mlčí i česko-reali- stický zvelebovatel návštěv v německém divadle.

A nejedná se přece o maličkost. Kdyby se něco podobného přihodilo ve společnosti skutečně něme- cké, stal by se pan Neumann v ní prostě nemožným Jakémusi panu Jacobssohnovi, proslulému diva- delnímu kritikovi v Berlíně, bylo před nedávnem dokázáno, že v jedné ze svých kritik opsal asi nejvýše 30 slov z kritické práce jistého svého vídeňského kollegy, aniž by udal pramen a panu Jacobssohnovi zakroucen krk. Marně se ho ujmul mocný Max Harden v celé studii, marně psal vzhledem k případu Arthur Schnitzler učené pojednání o přebystřelé, ale nekritické paměti, pan Jacobssohn morálně a literárně sedí v lůně Abrahamově. V Praze může německý skladatel vzít celou českou dramatickou práci, přeložit do němčiny, napsat k ní hudbu a má-li tolik svědomí, že půjčku pod titulem řádně označí, na přiklad: »Nach J. K. Tyl: Strako- nitzer Dudelsackpfeifer« přijde ředitel král. zem. divadla, zemí subvencovaného, pod intendanturou člena zemského výboru stojicího a škrtne vy- znamný řádek ... A všechno je ejhle v nej- lepším pořádku. A německá žurnalistika bude na přiště a nadále psáti o — českém círklu h

— Úmrtí. Piše se nám z Nového Bydžova: pondělí dne 9. ledna t. ř. odpoledně pochovali vele- zasloužilého ředitele zdejší dívčí obecné i měšťanské i pokračovací školy pana Františka Fouska, který znenadání a po velmi krátk nemoci zemřel. Pohřeb jeho byl velmi slavný. Dostavila se k němu veškerá intelligence z okolí i okolních okresů dosti z daleka. Veškeré naše učitelstvo mužské i ženské přišlo vá- ženému soudruhu vzdáti čest. — Velkou bolestí stížen jest český spisovatel pan Josef Merhaut, redáktor »Mor. Orlice«. Zemřelť předevčírem v poledne, zlo- měný zákeřnou nemocí, jediný jeho syn Bohumil Merhaut, studující prvního českého vyššíhe gym- nasia v Brně, v jarém rozkvétání svých sedmnácti let. Pohřeb konán bude ve středu dne 11. ledna o půl 4. hod. odpolední z chrámu sv. Tömáše na hřbitov ústřední v Brně. — Na zámku vysočanském zemřel dne 5. t. m. ve věku 57 let jeho majitel svob. pán Rudolf Voith ze Sterbezů. Pohřben bylv pondělí dne 9. ledna dopoledne na hřbitově křečo- vickém. — V sobotu dne 7. t. m. zemřela v Písku choť soudního tajemníka paní Anna Tichá, rozena Svatošova. Pohřbena byla v ponděli dne 9. ledna 5 3. hod. odpolední na hřbitově u sv. Trojice.

— Dnešní první přednáška v universitní extens doc. dra. V. Tilla nebude obsahovati „Studii o Maeter- linckovi“, jak v ranních listech omylem oznámeno, nýbrž „Úvod o romantismu“ — Ze staroměstské radnice. Ve správní radě elek- trických podniků byli jmenováni 4 dozorci dopravy, kteří budou dozírati na správné dodržování dopravy, zejmena, aby v čas vyjížděly motorové vozy z koneč- ných stanic. Dále jmenováni dva noví revisoři. — Ve včerejší schůzi správní rady plynárny rokovánoo požadavku úřadníků podníků plynárenských o upra- vení pracovní doby i služného. Požadavky ty byly zamítnuty a k odůvodnění usnesení svěřen elaporát užší komisi.

Zmatená řeč a dontníky hr. Sternberga. Z Ví d- ně se nám telefonuje: „Arbeiter Ztg.“ sděluje z Hro- nova, že tam měl hrabě Sternberg zase konfusní řeč, obsahující veškery nesmysly, známé již z jeho řečí poslaneckých. Nenalezl však čekané po- chvaly. Vystoupili proti němu také ti voliči, kteří pro něj agitovali, zcela rozhodně. Pan Praček věcnou řečí vyvrátil za všeobecné pochvaly různá tvrzení hraběte. Jde to s kopce, praví se ve zprávě, s panem hrabětem a příště zvolen nebude, také kdyby na krásně z Hamburlu poslal sebe více doutníků. Co se týče narážky na doutníky z Ham- burku, sděluje se právě dnes v rubrice ze soudní síně, že na včerejšek ustanoveno bylo líčení proti hr. Stern- bergovi pro nezaplacení 6000 K, které dluhuje do Hamburku za doutníky, odebrané v létech 1897 a 1898. Hr. Sternberg sám se nedostavil, omluviv svou ne- přítomnost „velice důležitou politickou konferenčí“. Líčení nebylc skončeno, nýbrž odročeno a hr. Stern- berg pozván, aby se dostavil. — Přestalo mrznout, rtuť v tepioměru vystoupila ráno na pět stupňů tepia a při této temperatuře po 8. hod. ranní povstala prudká chumelenice. Ale ne- trvala dlouho a sníh úplně na zemi roztál. — Padaly jasice a meteory. Oznamuje se nám z Nového Bydžova ze dne 9. ledna 1905. : Včera dne 8. ledna po veškerém nečasu najednou se vítr utišil, sníh přestal padati, slunko jasně při — 9° R vyšlo, ale nějak nesvítilo tak zářivě jako jindy. Mráz ne- polevoval, naopak až do 10. hodiny ranní stoupal, až dosáhl — 11° R. Za světla denního nemohli jsme viděti, co se v přírodě děje, ale mnozí lidé na vzájem stěžovali sobě, jak prý se jim v očích blýská.

Teprve po 5. hodině večerní, když se setmělo, víděli jsme pěkné přírodní divadlo. Padaly jasice a mete- ory. Jasice padávají přímo dolů na zem s vysokého nebe. Včera večer padaly také tak, ale mezi těmito padaly ještě jasně červenavé, zelenavé i žlutavé me- teory směrem šikmým od severovýchodu k jihozá- padu a bylo často z daleka viděti patrně místo, kam dopadly a zasvitly ještě naposled, než zhasly. Počet jasic a v obloucích dopadajících meteoritů byl nejprvé malý, ale zvětšoval se asi do 10. hodiny večerní, kde pravidelně každou minutu padly 2—3 jasice a mezi tím 1—2 zelenavé nebo červenavé me- teority dráhou šikmě obloukovitou jako let koule dě- lové. Tyto meteority zanechávaly někdy i světlou dráhu za sebou, jako prskavka a zdálo se mnohým pozorovatelům, jakoby meteority při letu a dopadu svém slabě zasyčely a třaskavě pukaly. Divadlo toto nepřestávalo po celou noc a ještě dnes ráno 9. ledna až do 7. hod. bylo padání jasic pozorováno. Při denním světle ovšem nebylo lze padání jich více pozorovati. — Poctivý nálezce. U firmy Gustav Rojka v Bate- lově u Jihlavy sloužící kočí J. Murek nalezí v těchto dnech o 1/28. hodině večer poštovní balíček se 14.000 korunami, jenož nález neprodleně ohlásil a peníze poště odevzdal. — Výbuch dynamitovéhe náboje ve škole. V mě- šťanské škole v Aši vybuchl včera za vyučování dy- namitový náboj, jímž byl jeden žák těžce zraněn. Jak se výbuch přihodil, není prý známo. — Zabit vozem. Truchlivým způsobem přišel v Horním Lanově u Vrchlabí o život 79letý rolník Priesel. Za prudké sněhové vánice vjel na něj prudce cizí povoz, jehož voj vnikla mu do prsou. Stařec skácel se neprodleně k zemi mrtev.

— V noční kavárně. Podomní obchodník Antonín Semecký, 27 roků starý, dnes před 3. hod. ranní v ka- várně čp. 384—I. na Můstku chtěl odcizit postříbřený sirník. Na odchodu byl zpozorován a potom zatčen. Poněvadž ve staroměstské separaci zuřil, byla mu dána svěrací kazajka. Dnes ráno při lékařském ohie- dání zjištěno, že Semecký zšílel a proto byl odvezen do ústavu choromyslných. — Podlehl poranění. O Boží hod vánoční pobodal se kuchyňským nožem 33letý obchodní sluha Václav Kuděj, bydlící v Biskupském dvoře čp. 1149—II. Byl dopraven do všeobecné nemocnice, kde včera zemřei. Sebevraždu provedl následkem domácích různle. Mrtvola převezena do pathologického ústavu. —Srážka na elektrické dráze. V Palackého třídě na Král. Vinohradech včera srazil se motorový vůz č. 94 elektrické dráhy trati vršovické nedaleko Skrě- tovy ulice s vozem zasílatele Jana Matesa. Při srážce byla přední strana motorového vozu značně porou- — Následky neodůvodněných výhrůžek. Ve Lhotě u Starého Jičína pohřešil domkář Segeta velký ku- chyňský nůž a obviňoval 12letého Josefa Strambeř- ského, již delší dobu u něho sloužícího, že mu jej odcizil a činil mu proto různé předhůzky. Hoců ze strachu ukryl se ve chvoji, ve které byl teprve třetího dne nalezen úplně vyhladovělý a polozmrzlý. Nohy umrzly mu až po kolena. V žoufalém stavu byl hoch dopřaven de nemnocniče v Novém Jičíně. Pohřešováný osudný nůž byl nalezen hned, jakmile hoch zmizel. — Ohně na venkově. V sobotu dne 7. t. m. o půl 6. hodině večer vznikl v Čachrově u Klatov za prudkého vétru a velké vánice snéhové oheň, který v několika minutách zničil dvě stavení. Ža větrua vánice, které není pamětnika, podařilo se sboru ha- chána.