V Praze, v uterý dne 10. ledna.

K číslu t0

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3 h

LSIi Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Nabídka německého Červeného kříže. Z Petrohradu, 9. ledna. Dle došlých sen zpráv vyjednává se s Hambursko-americkou pa- roplavební společností, aby vyslala jednu ze svých nejlepších lodí do Por Arturu za tím účelem, aby ranění ruští vo- jíni rychle dopraveni býti mohli do Kiaučaua, kdež německé lazarety na jejich přijetí už se zařizují. Útraty této dopravy chce uhradit ně- mecká společnost Červeného kříže. Plavba z Port Arturu do Kiaučaua trvá 22 hodin. Tato ochota německé společnosti dochází zde plného uznání. Vyjednávání není dosud skončeno. Zprávy od Mukdenu. Z Mukdenu, 9. ledna. (C.-B.) Ruská tele- grafní agentura oznamuje: Nové japonské od- díly vojsk docházejí sem od jihu, aby sesí- lily zejmena posice u Jentaje Ljaojanu. Japonci ztratili v šarvátkách na Liao a Jalu od 18. října více než 3000 mužů. Na straně ruské padlo 7 důstojníků 183 mužů, zraněno bylo 44 důstojníků a 1032 vojínů.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Svolání říšské rady. Z Vídně, 10. ledna. Jest pravděpodobno, že v nejbližších dnech vyhlášen bude císařský patent, kterým svolává se posl'a ne cká sněmovna na čtvrtek dne 26. ledna. Jak si dr. Körber rozmnožoval disposiční fond. Z Vídně, 10. ledna. »Zeit« uveřejňuje stať nadepsanou: »Členové panské sně- movny, kteří si pairství zakou- pili«, ve kteréž obviňuje bývalého minister- ského předsedu dra. Körbra, že za peníz uděloval důstojnost senátora ra- kouského a že za peníze také prodá- val řády a tituly. List tvrdí: Jsou nám povědoma jména několika pánů, kterým pově- ření agenti dra. Körbra nabídli povolání do sněmovny panské, zaplatí-li hotově příslušnou sumu, kteří však odmítli za takových poměnů,

ale jsou nám povědoma i jména těch, kteří řekli »non olet, nepáchne to« a místo v pan- ské sněmovně přijali a peníze také přesně za- platili. List jmenuje na př. báňského radu Maxe ryt. Gutmanna a bursovního radu Viktora Mauth- nera, ryt. z Markhofu, z nichž každý zaplatil 500.000 K. Ovšem tito pánové do sněmovny nebyli povoláni, protože nepředvídaný pád dra. Körbra ho zbavil možnosti, provésti jmenování nových pairů. Zásady nového branného zákona. Z Vídně, 10. ledna. Štyrskohradeckému »Tagespostu« sdělují, že nový branný zá- kon, spočívající na 2leté službě, jest hotov. Jest spojen s novými vydáními najed- nou 207 mill. a ročních 110 mill. Spočívá na těchto zásadách: 1. přesné provedení branných povinností 2. zákonné stanovení presenčního stavu na dobu 10 let; 3. na reorganisaci náhradní zálohy; 4. na klassifikaci při odvodu; 5. na losování mezi schopnými a méně schopnými; 6. na zrušení rozdílů mezi zemskou obr- nou a řadovým vojskem; 7. na zrušení trestního roku pro dobro volníky, kteří nevyhověli; 8. jednoroční dobrovolníci a poddůstojníci, kteří dále slouží, nepočítají se do pre- senčního stavu; 9. také méně schopní povolávají se do zbraně ke službě za doby míru (1); 10. zločinci jsou vyloučeni ze služby ve zbrani. Lonisa Michelova. Z Paříže, 10. ledna. Známá anarchistka Louisa Michelova dnes ve věku 69 le zemřela. Smrt její byla již několikráte ohlášena, nikdy se však nepotvrdila.

Telegrafické zprávy. Anketa o terstském obchodu s kávou. Z Terstu, 10. ledna. (C.-B.) Včera zahá- jena námořním úřadem uspořádaná anketa o terstském obchodu s kávou. V an- ketě zúčastnili se z ministerstva obchodu mini- sterský rada Delles, zástupcové zdejších in

teressentů, jakož i zástupcové vídeňských a praž ských obchodníků s kávou a terstské obchodn komory. Krvavá srážka s četnictvem. Z Cadixu, 9. ledna. (C.-B.) Velký dav lidu demonstroval proti zákonu o po- travní dani. Udála se srážka s četni- ctvem, jež do lidu vystřelilo. Jeden demonstrant byl zabit, tři jsou těžce poraněni. Náboženské poměry Čechů kladských. Píše N. J. Buk.

Hrabství kladské do druhé polovice 18. sto- letí bylo ještě přímou součástí našeho království českého. Bedřich II. král pruský (der alte Fritz) vyrval je Marii Terezii r. 1742, a sněm český r. 1743 potvrdil platnost této ztráty bolestné, na níž nezměnilo nic, že ve válce sedmileté Laudon ne kratičko opanoval zemi dobytím města Kladska, r. 1760. Po třech létech při- vtělen rozkošný tento kraj nadobro a trvale k do- méně pruské. Až na zpotvořené názvy místní a podivně zplichtěná jména rodová (j. Kollatschný, Bilolaweck, Kurschatke, Koppatscheck.. .) té- měř nic již nehlásá památku bývalé příslušnosti staré župy této ke království českému. Za doby panství českého národní živel náš převládal ovšem v zemi. Král Jiří měl tu své statky, a osada Jiříkovice (Gr. Georgsdorf, vých. od Chudoby) připomíná dosud slavnou památku jeho. I ký div, že shledáme tu dosud skrovné zbytky české národnosti. Lze je stopo- vati po hranicích českých od Pastjerko va (Passendorf) až po Březové (Brzezowie). Blízké sousedství české, denní spojenství se soukmenovci ve věcech trhových i náboženských spomáhá dosud, aby nepřestala se zelenati skrovná tato halůzka naše. Pohraniční proužek tento jmenují Němci „českým koutem“, der böhmische Winkel. Není jim ovšem dva- kráte vítán, ale nemají proč lekati se ho. Trpí jej na svém klíně vedle lužických Srbů jako ne- škodné kuriosum. Ovšem po národním citu Čechů kladských nelze se ptáti. Není, kdo by ho budil či živil, nové poměry státní zcela jej utlumily. — „Jste přece Češi?!“ zeptáš se jich. — „No, mluvíme česky, ale sme Němci, sme tady v Prajsku ..

FEUILLETON. Neplodné snění. Napsal Talin.

Dusný, slunný den sváteční přechýlil se zenitem. Po pražských ulicích pražilo slunce nesnesitelně a prach drobný, zvedaje se o sotva znatelný závoj, dusil těžký dech. Ale svěží. májová zeleň, jež bujela na Petříně a v Riegro- vých sadech, dávala tušiti, jak milé je pookřání od slunečního úpalu v bujné přírodě venkovské, kde ne kus umělých sadů, ale celé lesy za- hánějí vedro. A Pražané rozjeli se po okolí. Avšak já krokem líným a loudavým ubíral jsem se z Mensy do svého bytu. Všecka tíha klo- potného života, všecky strasti studentského vý- dělkování, jimž jsem podléhal — já chudýa hrdý student — dopadaly na mne břemenem Atlantovým. Den za dnem sbírání chleba, uhajo- vání existence a studium mne vysilovalo a pro- vedení těch ideálů, pro něž horuje, jimž patří můj život, oddalovalo se do nekonečna. A nyní, nevěře téměř, že osud v dobrou stránku se obrátí, jak jsem zanevřel na svůj bezútěšný ži- vot! A ve chvíli prázdně, vedra a svátku já una- ven, rád, že jsem se nasytil v Mense, jdu do svého bytu, abych ubil den lhostenými my- šlenkami. Jdu svou cestou. Vzácné dámy a blahobytní páni jdou, jedou v tramwaji, v kočárech, radost v líci, na výlet, zábavu; já jdu do svého bytu, jenž je v třetím patře. Přišed do bytu, sklesl jsem na lůžko. Vzpo- menul jsem si, jak jda ulicí, spatřil jsem plakát a na něm tučným, rudým písmem: hlavní výhra sedmdesát pět tisíců.

Bože můj, co by tu bylo blahobytu, jaký by to byl život. A v duchu snoval jsem záměry. které bych prováděl s tolika penězi, kdybychje měl. Tolik bych poslal domů, abych jim zaháněl bídu. A já sám! Najal bych si slušný pokojík s východním sluncem, s nádherným východním sluncem, jež vítal bych s plným nadšením svého vzletu: Vítej mi, slunce, života všeho dárce i mladosti mé i práce. A v tom pokojíku stojan s knihami, jichž bych měl sto i víc, z nichž při- pravoval bych se k tomu, k čemu mne kdysi po- bízely sebevědomé okamžiky, jež nyní patří dávno minulosti. A zbaven kynického života, zpět přiveden k místu, odkud lze spatřiti hvězdu ideálu, jasnou a nezamlženou, jak žil bycha pracoval pro rozkvět vlasti a rozvoj lidstva. A podnět, jenž dán byl mé fantasii remi- niscencí na onen rudý plakát, byl velmi účinný. Má obraznost, zapomenuvši úplně na skutečnost. pchroužila se úplně ve vybájený svět nadějía procházela se v něm jako v lese, každým oka- mžikem nalezajíc nové krásy, neobyčejné sku- piny stromů i oblohy, práce a ideálu, podivu- hodné seskupení barev jasných s barvami melan- cholicky ztlumenými. Ideální nadšení, čistota nerušenéhe života a dobro, jež by vycházelo ode mne, posvěcovaly duši mou v onom fantastickém snění, jež umiňovala si věci nejlepší, žel, tak povýšené nad můj nynější smutný život.

A chvíle prchaly, zatím co já, bloudě po světech nezemských, kochal jsem se vysněným blahem naděje. S počátku měly mé sny cosi bouřlivého, neovládatelného do sebe; pak když procítil jsem celý rozsah štěstí, jež by mne mohlo potkati, uklidňovala se moje žasnoucí ná- lada a ustupovala melancholickému polovědomí, jež klidné rozpřádalo již jen poslední důsledky možného štěsti. A byly již paprsky sluneční hodně šikmé, když z mého obrazu a snění, nedosud ukonče- ného, vyrušilo mne klepání na dvéře. „Volno!“ Vejde kollega Nosek, jen o nepoznání ma- jetnější než já, můj věrný přítel. „Nemohl jsem, kollego, více sehnati, víš, jak těžko...“ praví. „Dobře, kolik máš?

„Pět krejcarů; když nic jiného, chleba máš za to dosti. „Chleba mám za to dosti,“ řekl jsem polo myšlenkách. Kollega, spěchaje, odešel a já osaměl. Projel mnou teskný pocit, když jsem si uvědomil rozdíl mezi svými sny a skutečností. Ale bohudíky, dnes mám večeři. A zejtra, po- zejtří? To ještě nevím, ale třeba nésti břímě života, třeba mu vzdorovati, dobývati na něm každé výhody a sebe menších ústupků. A nevím, nechystá-li pro mne osud splnění snů, a nevím, nebudu-li někdy svrchovaně na svém místě.