2
masthead
V Praze, v pátek dne 21. července 1905.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. Hlsty
předjlšcť se
v Praze v almínistraci
na čtvrt lela . . . . 6 K —
s dvojí čonážkou
na něsne
na čtrit leta . . . . 7 K 50h
ve nlalkáchi 2 K 30
na měsíe.
Tešteu:
n . . . . Ka
na čtvrt lela
s dvejí zteilkou
na měsůe
za člvrt lela . . . 11 K
Praha
5
article
Postátňovací glossy.
Postátňovací glossy.
Prohlášením vládním v závěrečné schůz
parlamentu vídeňského ohlášen počátek postát-
ňovací akce, kterou má býti konečně definitivné
přervána a odstraněna dosavadní neblahá sml-
šená soustava naší politiky železniční. Zbědované
finsnční poměry této říše a přemíra korupce,
které provázely absolutistní reakci let padesálých
minulého století, byly kolébkou její. Koncessn
zákon želozniční ze 14. září 1854 připustil opět
udělení koncessí k stavění a provozování dral
soukromým podnikatelům a dosavadní státní
dráhy prodávány postupně společnostem; rozumí
se, za cen naprosto neomluvitelných. Dráhy.
které postavil stát značným nákladem 377 mill.
zl., přešly v držbu soukromou za celých 153
mill. zl. Tento přechod stál poplatnictvo tedy
224 mill. zl. a přinesl mu neblahou politiku
dopravní, jejíž důsledky pociťujeme do jisté míry
až do dnes. Návrat k zásadě státních drahz
konce let sedmdesátých minulého století prokla-
mován za situace velmi stižené a nyní teprve,
po dvaceti osmi lelech od vydání zákona
ze 14. prosince 1877, který byl prvým a dost
nesmělým náběhem na novou cestu, míní vláda
přistoupiti k sestálnění velikých soukromých drah
v zemích českých. Stát prospěje krokem UImto,
bude-li proveden s touže energií s jakým důra-
zem ohlášen, v prvé řadě nejvíce sobě. Finanční
efekt státních drah dosavadních přímo k němu
nuti, protože je anomalil, aby stát ponechával
nejvýnosnější trati společnostem soukromýma
spokojoval se drahami, které po stránce renta-
bilitní stojí z obrovské části na místě drukém.
Ale dosavadní system utvořil stav, který nut
i nás, abychom v předvečer akce uvědomili si
ony požadavky, jichž splněním by akce pro nás
teprve nabyla významu. Dodáváme hned: vý-
znamu hospodářského, který máme výhradně n
mysli v tomto článku.
6
article
Vídeň nedovedla nikdy jinak mysliti a uva-
žovati: každé opatření hospodářské politiky po-
suzováno politicky a tomuto momentu přizpůso-
bováno. Přechod k soustavě soukromých drah
let padesátých nedál se — až na motivy shor
uvedené — jinak. Nově koncessované dráhy.
respektive dráhy přecházející z rukou státu
v držení soukromých po dnikatelských společností,
měly se státi novou oporou systému politického,
který ulpěl na tradicích centralisace a germa-
nisace. Národové, kteří potlačováni politickya
kulturně, měli býti zbaveni i možnosti samo-
statného silného rozvoje hospodářského a při-
poutáni i v tomto směru pevně k Vídni. Touto
politikou zvolna připravovali se neblahé děje,
které krachem z r. 1873 byly odhaleny v plné
svě nahotě. Nehledě k německému rázu drah.
zračila se tato tendence dopravní politiky sou
kromých společnosti zvláště ve dvou momen-
tech: v odstrkování Prahy a v naprosto nevy-
hovujíeích spojeních Čech a Moravy. Celou
dopravní soustavou připoutávána Morava k Vídni
ve vědomém provádění systému, kterému bylo
uvolňování pásek mezi Čechy v zemích českých
prostředkem k jich snazšímu oslabování.
Soustava tato neprolomena do dnes a zračí
se v hospodářské politice tohoto státu velmi
jasně. Připínáním hospodářských zájmů Moravy
k Vídni má býti oslabováno vědomí jednoty
národní. Nelze popříti, že tato politika, která
není původní, měla nejeden úspěch a že teprve
rostoucí uvědomování národní počalo jí stavěti
hráz. Peněžně byla Morava až do nedávna
spjata k Vídni. Vídeňské banky obestřely ji slie
svých filiálek, zatím co německá majorita mo-
ravského sněmu dovedla využiti svého postavení
i v zemských ústavech peněžních. Teprve pro-
nikání filiálek českých bank a vědomý odpor
Morava
Vídeň
Praha
Čechy
Morava
7
article
českého lidu na Moravě proti této nadvládě ně
mecké razí cestu k obratu. Železniční politika
stále dosud nejeví nejmenších známek, že by
dosavadní systém, který stavěl přímo hráze meze
obchodní a vůbec hospodářské vzlahy obou zemí
českých (o Slezsku ani nemluvě), byl opouštěn.
Naopak: poslední úprava dopravních nákladových
sazeb na dráze císaře Ferdinanda k starým ne-
spravedlnostem přídala novou, doprava z Čech
na Moravu děje se za podmínek mnohem ne-
výhodnějších než na př. na Moravu z Dolních
Rakous. Úprava tato, která měla býti koncessí
Haliči za odklad postátnění této dráhy, stala se
vůli vídeňských vlád novým darem Vídni.
Ústupek Polákům učiněný oslazen takto pro
věčně nespokojenou Vídeň. Ale nejen to. Spo-
jení celé řady moravských krajů s Čechami jest
vlastně soustavným hospodářským rozlučováním
jich, zatím co i projekt průplavu pardubicko-
přerovského mizí zvolna z projektů, které mají
býti provedeny. Dosavadní spojení západu a jihu
Čech s Moravou bylo by při rozumné politice
dopravní naprosto neudržilelným. Stav tento
není náhodným a stačí jen si uvědomiti, jak
stát provozuje na př. vozbu na české příční
dráze jižní, aby byla zřejma tendence tato.
Hospodářské vztahy Čech a Moravy v poslední
době rostou a sili a budou mohutněti rovno-
měrně s hospodářským rozvojem našeho národa
Má-li se tedy státi přechod k soustavě státních
drah zdrojem hospodářských prospěchů pro země
české, musí přinésti obrat i v tomto směru.
Vídeň musí pak ovšem vzdáti se názoru, že
hospodářská zřízení jsou pouhým prostředkem
politickým a změněný názor vyjádřiti skutkem
přizpůsobením dopravní politiky (i po případných
nových investicích) potřebám národů.
Ferdinand
Morava
Slezsko
Čechy
Dolní Rakousy
Halič
Vídeň
spo
průplav pardubický
západ
8
article
Dosavadní centralisační a germanisační po-
litikou soukromých společností, které k ní svá-
děny ať levným postupem bývalých drah stát
ních, ať výhodami koncessními, trpěla Praha
nemálo. Mnohé ze starých hrotů ulomeny au
některých podniků nastal alespoň z části obrat.
Ale cile oné pohitiky dopravní, která přivedl
na př. společnost severozápadní dráhy k lomu,
že spojení Vídně s Berlínem po jejích tratích pro-
vedeno s opomenutím Prahy, nezahlazeny dosud
a není tomu dávno, co němockými listy obihal
nový projekt spojení tohoto a opět při vyhnut
se Praze. Sestátněním společnosti státní dráhy
a severo-západní dráhy, oetnou se obě dosa-
vadní přímá spojení Berlina s Vídní v rukou
státu — ta chvile je vhodna ke konečné kor-
rektuře stavu, který je v přímém odporu s ho-
spodářským významem Prahy a který ulvořen
jen a jen snahou snížiti co nejvíce posici hlavy
království. K nému družily se momenty další
Praha
Vídeň
Berlín
státní dráha
9
article
Spojení severu a severo-východu Čech s Prahou
nese na sobě začasté pečeť úsilí uvolniti pokud
možno vztahy mezi zněmčenými kraji království,
zatím co českým tamním obvodům dostalo se
spojení s centrem země, kleré je v přímém od-
poru s hospodářskými zájmy jich. Mlá-li tedy s
státi postátnění i po této stránce pro nás hospo-
dářským prospěchem, bude nutnou pronikavá
revise poměrů dosavadních za současné úpravy
dopravních poměrů na Prahu se zřetelem k vý-
znamu jejímu. Spojení Prahy se zabraničím
neodpovídá naprosto váze hlavního města krá-
lovství a jednoho z nejstarších kulturních i ho-
spodářských středisek; i v tomto sméru připadne
státu povinnost nejedné a hodně pronikavé kor-
rektury.
Konečná náprava nepřinese však prospěchu
čekaného, nebude-li se k ní družiti další: účelná
úprava sazeb dopravních. I osobních i nákla-
dových. Co v prvém směru mohlo býti učiněno
pro Vídeň, které staví stát naprosto nevýnosné
městské dráhy a dle jejiž potřeby upravuje sazby
Praha
Vídeň
severovýchod Čechy
10
article
dopravy osobní, může býti učiněno i pro Prahu.
Ve svém proslovu ministerský předseda ovšem
ohlásil úpravu sazeb dopravních, obavy ze zvý-
šení jich byly pádnou a výmluvnou illustrací,
jak se u nás podobným ministerským slovům
rozumí. Vláda ovšem si pospíšila, aby odmitla
myšlenku zvýšení dopravních sazeb nákladových.
Jeji tiskový orgán sděloval, že úpravou může
býti i odněti některých dosavadních výhod
pouze zvětšení některých tarifníeh položek. Budiž.
Nebude ale tato politika provozována proti nám,
po stopách příkladu, který podává ve své tari-
faci severní dráha eísaře Ferdinanda, tak stran-
nická k českým městům a místům? Záruk, že
se tak nestane, vláda nepodává, a tak tím více
jen nabývají váhy návrhy, kleré nedávno před-
ložila po této stránce pražská komora obchodní.
A mimo to: i po sestátnění hlavních tří sou-
kromých drah zbudou v Čechách společnosti,
které ostentativně zdůrazňují své němectví a
strannickost a z nichž speciálně ústecko-teplická
a česká severní dráha vzbudily již tolikráte svým
postupem odpor. Jaké cesty k nápravě i zde
míni nastoupiti vláda?
O tom není pochyby: postátnění velikýeh
drah soukromých bude v prvé řadě prospěchem
státu. Zdrojem hospodářských zlepšení stane se
nám teprve tehdy, až budou odstraněny nespra-
vedlnosti dosavadní. Jest nutno uvědomiti si to
v čas, aby vhodná chvíle nestihla nás nepři-
praveny.
Ferdinand
Praha
Čechy
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. července. (Trpná op po-
sice v Uhrách.) Výbor pro všeobecné hlaho
ve stolici pešťské vydal provolání, jímž uvádí
ve známost usnesení stoliční rady stran trpného
odporu. V provolání se praví, že hlavní shro-
máždění stoliční zvolilo dne 21. června 65členný
výbor, který má podporovati jednání stoličních
úřadů a býti oporou úřadníků. Výbor tento po-
kládá nyní za svou povinnost, hájiti též zájmů
poplatníků stoličných. Proto sděluje, že dle
uherských zákonů nesmějí se předpisovati ani
vybírati daně bez předchozího schválení parla-
mentu. Poněvadž říšský sněm letos rozpočtu
neschválil, není nikdo povinen daně platiti,
dokud potrvá nynější stav. Občané, neplatice
daní, užívají práv ústavou jim zaručených. Ale
výbor má za svou povinnost upozorniti přit
příležitosti, že občané, užívajíce svého ústav-
ního práva a konajíce spolu vlasteneckou po-
vinnost, nesmějí se oddávati domněnce, že za
lelošní rok daní vůbeč platili nebudou. Přijde
doba, kdy nynější neblahý stav pomine a stární
život vejde opět v pravidelné koleje. Pak bude
každý povinen zadržené daně zaplatiti. Protoat
každý má na mysli budouenost a peníze, určené
na daň, bezpečně si uloží ve spořitelně nebji-
ném úvěrním ústavě, aby ho příští platební
rozkaz nepřekvapil nepřipraveného. Vyžaduje
toho vlastní zájem každého poplatníka i zájem
drahé vlasti. Provolání podepsal bar. Desid.
Pronay jako předseda a Géza Szabo jako
zapisovatel.
V Praze, 20. července. (Podrobnosti
z liptovské volby.) Ministr Lányi dal
při volbě ve sv. Mikuláši pracovati pro sebe
obvyklým druhdy v Uhrách prostředkem, penězi.
Szaba
Lányi
Mikuláš
Praha
Uhry
12
article
Ale přes to zůstal v menšině. Zvolení Lányov
překazili kromě uvědomělých voličů slovenských,
kteří odevzdali své hlasy národnímu kandidátu
dru. Slodolovi, hlavně přívrženci uherské strany
neodvislosti Swialovszky a Horvath. Dali přelo-
žiti do maďarštiny volební provolání Stodolovo,
v němž se praví, že národnosti nejsou již ani
proti maďarskému velení a nehodlají nadále
zájmy Vídně podporovati proti Maďarům. Prí-
vrženci Stodolovi — jak se sděluje »Budap
Tagbl. — přitáhli k volbě za zvuk
písně Košutovy, načež kapela
strany neodvislosti odpověděla
tím, že zahrála »Hej Slované!« Po
volbách Slodolova strana odeházela za zvuků
Klapkova pochodu. Listy koaliční vyslovují pře-
svědčení, že při užší volbě, ač nevzdá-lis
min. Lányi kandidatury, všickni přivrženci strany
neodvislosti a jiných stran koaličních odevzdají
své hlasy národnostnímu kanditátu Slovákov
dru. Stodolovi, který stojí zjevně na stanovisku
opposičním a proto zasluhuje přednost přen
členem »pokoutní« vlády Fejérvárovy.
Ze Lvova, 19. července. (Feofil Pa-
vlikov .) Dne 17. t. m. zemřel bývalý
dlouholetý vůdce haličské strany staroruské,
zemský a říšský poslanec, čestný kanovnik ruské
kapituly Ivovské, Feofil Pavlikov, ve věku
84 let. Otec Pavlikov narodil se r. 1821 v Bře-
žanech, kde jeho olec byl farářem. Roku 1846
byl vysvěcen na kněze a stal se v brzku ná-
stupcem otcovým na faře břežanské. Několik
let byl též učitelem ruského jazyka na taměj-
ším gýmnasiu. R. 1857 jmenován byl farářem
Ivovského chrámu P. Marie a ve Lvově počal
se ihned účastniti politického života ruského.
Swialovszky
Horvath
Stodolův
Maďar
Stodola
Košutův
Slovan
Klapkův
Lányi
Fejérvárův
Vídeň
Lvov
Bra
Budaponsko Tagblishing
Slodolov strana
Feofil Pavlikov
13
article
R. 1861 zvolen byl za poslance do zemského
sněmu a r. 1873, když zavedeny přímé volby
říšské, také na říšskou radu za okres břežan-
ský. Na sněmu i na říšské radě vynikal jako
dovedný řečník, mající stále na mysli zájmy
svého národa. Stav se r. 1865 kanovníkem, by
od r. 1870 předsedou politického spolku »Rus-
skaja Rada«, předsedou kulturního ruského
spolku jmena Kačkovského, Národního domu atd.
a vůbec byl činným ve všech národních podni-
cích haličské strany ruské až do pozdního věku.
Přes to, že byl zjevným stranníkem strany
staroruské, těšil se vždy vážnosti všech ruských
i polských stran haličských, jimž vnukal úctu
svou čestnosti a pevností přesvědčení. Budiž
česť památce poctivého národovee!
Ze Zadru, 16. července. (Proti slo-
vanským peněžním ústavům.) Na
schůzi dalmatských vlastníků parníků, konané
v Terstu, vláda projevila prostřednictvím minist.
rady Dellesa přání, aby se zřídilo jedno paro-
plavební družstvo, které by bylo povinno opa-
třiti si potřebné peníze u vídeňského úvěrního
ústavu s výslovným vyloučením
všcch slovanských peněžních
ústavů. Z prohlášení toho právem se soudi,
že vládě jde o vliv německého kapitálu na dal-
malském přímoří. Dr. Mihaljevič vyzývá
v »Nár. Listě« poslance, zemský výbor a ob-
chodní komory, aby svorně a energicky se vze-
přeli vnucování německého kapitálu a něme-
ckého vlivu na Dalmacii. Tentokrát nejde už
o nějaký vzdor proti Iv. Hribarovi a lublaňské
bance, nýbrž o záchranu dalmatského námoř-
ního obchodu před německým vlivem.
doktor
Mihaljevič
Iva
Hribar
Rus
Terst
Dalmacie
národní dom
lublaňský banka
Delles přání
14
article
Ze Záhřeba, 18. července. (Cirke v n
statut srbské pravoslavné církve
v Bosně.) Cařihradský patriarcha schválil již
církevní statut bosensko - hercegovské srbské
pravoslavné církve, vypracovaný býv. ministrem
pro Bosnu, Kallayem a zemskou vládou bosen-
skou, tak že statut ten může býti nyní předlo-
žen clsaři k sankci a v brzku může býti uveden
v život. Nový statut opírá se o platné nyní sta-
tuty jiných pravoslavných církví v Rakousko-
Uhersku. Organisace samosprávné pravoslavné
církve bosensko-hercegovské a tamější školní
správy dělí se ve tři stupně. Nižší samospráv-
nou jednotkou jest eírkevní a školní o be
s jednou neb několika farami. Druhým stupněm
jest eparchie (diécese) a nejvyšším stupněm
jsou centrální orgány pro všechny čtyři bosensko-
V drobném prodejit
uni číslo o tolě . . . ma sb
1 pelslni .
. . . za z h
Ve flislkách na veskové-
zanní čáale. . . .
sčpi olední
Inseráty
plati se kotevě nspřeo
Přadplaceni a inserty přijíná dmainl-
strace v Marlanské ulizi č.a.
Tem nsehízejí se též ro dakee
tiskárna n expedice „Nárudnich Lo.ictů-,
Eukopisy ao novraesji.
Kallay
Záhřeb
Boseň
Bosna
RakouskoUhersko
Tema
15
article
hercegovské pravoslavné eparchie. Správu cír-
kevních fondů, nadací, statků a škol vedou
samosprávné sbory, v nichž vedle duchovních
zasedají i laikové. V každé církevní obci bude
zřízen církevní sbor, jenž si voli stálý církevní
a školní výbor; v každé eparchii širší a užšl
církevní a školní rada a pro celou zemi vrchní
správní a školní rada. Do všech těchto sborů
vysílají se členové volbou, vyjma osoby, jimž
členství ve sboru a výboru náleží dle hodnosti
a povolání. Ve věcech soudních, zvláště man-
želských, rozhoduje v prvé instanci soud epar-
chiálný, v druhé nejvyšší eírkevní soud a v třet
instanci patriarcha. Potřeby duchovního semináře
v Sarajevé a služné biskupů budou se na dále
platiti z důchodů zemských. Ostatní potřeby
samosprávných církevních obci uhradí se při-
rážkami na přímé daně osadníků. Výši přírážek
stanoví církevní sbory, ale podléhá schválení
zemské správy; přirážky budou vybírati berni
úřady. Z důchodů církevních obeí bude se platiti
také služné duchovním, takže odpadne dosa-
vadní povinnost obci, aby si samy vydržovaly
své duchovní správce.
Sarajevá
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. července
Před volbami v Srbsku.
V Bělchradě, 17. července. (Dop. „N. L.“)
Do poslaneckých voleb (23. července) zů-
stalo ještě jen 5 dnů. Která strana zvítězí, mů-
žeme tušiti, ba i dosti určitě předpokládati, ale
dříve nutno rozhlednouti se po poměrech v Srb-
sku, nutno věděti, kdo bojuje a nač bojuje, aby
nám situace byla pochopitelna. V Srbsku opa-
kuje se nyní stará historie, zvláště pokud se týče
národní strany radikální. Octla se v nových po-
měrech, v tetožné situaci, ve které byla za po-
nování Obrenovičů. V její mohutnosti a srhsko-
stovanské politice i demokratických principech
nebožtíci králové viděli nebezpečí pro dynastii,
v jejím rozštěpení a oslabení viděli svou bez-
pečnost. Proto pracovali v tom směru s největ-
ším úsilím a všelijakými prostředky. Proti radi-
kální straně bouřena veřejnost Evropy, všechny
strany v Srbsku, státní policie a úřady. Ně-
kolikrát byl prohlašován výminečný stav s ná-
hlým soudem, jemuž vůdci radikálů odevzdá-
váni k odsouzení. Publikovány neparlamentním
způsobem zákony, jimiž prohlášeny za neplatné
hlasy, odevzdané při volbách kandidátům radi-
kálů. Vláda byla sestavována z mužů, kteří za
sebou neměli nikoho.
Dop
Srb
Praha
Srbsko
Evropa
17
article
Když se takovou politikou nic nesvedlo
radikální strana nepřetržitě měla obrovskou vět-
šinu v lidu, vůdci radikálů volání ke státnímu
veslu, aby uzavírali půjčky na vyzbrojení ar-
mády a placení státních dluhů. Co však radiká-
lově provedli pro blahobyt lidu, pro národní svo-
bodu a myšlenku, to bylo pravidelně zničeno
prvým státním převratem.
V nepřetržitém boji mezi radikální stranou
a libovůlí panovníků zmohli se tito na „šťast-
neu“ myšlenku, vybrati z radikální strany cti-
žádostivé elementy a z nich utvořiti zvláštní po-
litickou skupinu. Nebožtík Alexandr byl prvý,
jenž prohlásil, že Pašič a jeho soudruhové, radi-
kální předáci, jsou „kompromitovaní“ muži,a
že žádný solidní, nekompromitovaný radikál
nesmí míti s nimi nic společného. To účinko-
valo. Ambice dosáhla svého. Dle receptu a vůle
nebožtíka krále sestaven na počátku malý krou-
žek tak zv. „samoslalných radikálů“. Kroužek
rostl, až vyrostl ve zvučnou skupinu. Roztržka
v radikální straně stata se nevyhnutelnou, po-
tom i fnktem, na radost dynastie. Tu však padl
poslední Obrenovič jako obět omylů svýcha
ctce svého, Padl, když v Srbsku nebylo již mo-
hutně, dobře organisované a diseiplinované stra-
Pašič
Srbsko
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Italska maněa.
Píše JUDr. Jaroslav Koutecký.
Manča v Italii je horší nežli nejhorší Manč
u nás. Nepíše se s „č", nýbrž s „ci“, ale značí
telik jako turecký bakčiš, u nás — zpropitné.
„Mancia Italiana“ kráčí ruku v ruce se svým
družkami „žebrotou“ a „pouliční nabídkou“.
Jest sice vždy protivná, ale vyrůstá cestou o
Soveru k Jihu postupem geometrickým. V Be-
nátkách je nepřijemná, ve Florencii obtížná.
v Římě nesnesitelná, v Neapoli dohání již k zou-
falství. Kdo nemá místo nervů dráty, její půso-
bením jistě pozbude klidu a spokojenosti. Ner-
veení pak může utrpěti stíhomam z vědomí, že
za každým krokem a rohem, za každého času
a počasí — číhá na něj — manča.
Několik praktických případů z vlastní zku-
šenosti.
JUDr
Koutecký
Manča
Be
Florencie
Řím
Neapol
Ner
Mancia Italian
19
article
Místo lěje, Neapol, čarovný lid, hotel první
třídy, na straně di Sta. Lucia. Z oken nádherná
vyhlídka. Moře bije o začernalé hradní zdi staro-
bylého kastelu dell' Ovo. Na molu naproti je
příboj největší. Vyhlídka na levo na pantátu
Vesuvio, práče trochu nevrlého, pokuřujícíhosi
ve dne a v noci, každé 3 až 4 minuty odplivují-
cího ohnivé sloupy. Na východ a k jihu vábný
pohled ke Castellamare a až k Sorrentu, proti
němuž z moře vysoký ostrov Caperský jako vel-
ryba vykukující. Zkrátka, velkolepý pohled na
celý rozkošný záliv Neapolský.
Loučíme se s Neapoli jen asi na dva dny
k vůli výletu na ostrav Capri. Však pro všechny
případy v hotelu zaplatíme. Jsme totiž dva; já
a milý krajan-soudruh, professor K .. . k ze Št.
Hradce. Účet v souhrnu 97 lir... Co zbývá do
škaredé 100lir. bankovky, ponecháme panu ře-
diteli, jenž zapisuje v jidelně do tlusté, červeně
vázané knihy hříchy, mimo table d'hěte spá-
chané. Tedy manča — 3lirová. Následují
vrchní číšník 2 liry, oba nosiči pokrmů 2 liry.
nosič nápoje 1 l., pokojská 2 1., cidič šatůa
bot 2 1., podomek, vynášející a snášející zava-
zadla 2 1., liftař čili vylahovač do poschodí 2 l.,
Lucius
Neapol
východ
Sorrento
Capri
Hradec
20
article
ecneierge 2 l., domovník 2 1., noční domovník
1 li., úhrnem 21 1. Zapomněl jsem sice jistě
ještě nějakého vytahovače manči — však to
stačí. Jsme dva; dolchne na každého po 10 1/4 l.,
přes 10 koruneknaší měny. Celkem by ještě
ušlo. Máme několik kroků do přístavu. Jdeme
pěšky; nejnutnější zavazadla nese posluha.
Sotva jsme vykročili, je tu veturino (drož-
kář). Volá: Siňore, Maj her! volen zí? (čti
všecko po česku!) My na to: niente! Drožká
nepopustí. Jeda s námi, vlastně příme do nás.
Volá stále a stále. Někdy se dva, tři veturini
předháněji a nadávají si při tom. Mezitím ná
přepadlo deset nabízečů pohlednic, ricord (vzpo-
mínek na Neapol), figurek, jižního ovoce ald.
atd. Na molu složil posluha své břímě, dvě
tašky a deku. Natáhl ruku: Manča! Jak po-
dávám manču, vypadl mi deštník. Jakési neapo-
litánské individuum podává mi levou deštník,
pravou natahuje. Manča! Sedáme do bárky.
Jiná figura podává nám věci do bárky a natahuje
ruku. Manča! Hledáme nějaký dvousold. Už
také bárkař natahuje ruku. Ne pro manču! to
bychom mu křivdili, nýbrž pro dovozné na lod.
Manča
Neapol
Siňore
21
article
Musí se mu ovšem přidat měděný paták. Dáme
mu, což jeho jest. Přistáváme k lodi Vystu-
pujeme na můstek; dvě tašky, deku podává
veslař a vztahuje známou už ruku. Na můstku
sluha z lodi odebirá tašky a deku. Zase známá
ruka! S levé strany od buffetu volá sklepník
Mesjé, manžé, boir — meine hern — trinken!
Signori manžáre — berre. Obchodník s korály
zastavil nám cestu, nabízí své zboží, nechce nás
pustit na palubu. Konečně vystupujeme po
schůdkách, ale zastavuje nám cestu číšník. Na-
bízi koňak, rum, víno, suchary. Unikli jsme.
Usedáme konečně blíže kapitánova můstku. Úž
je tu židák neapolský. Má želvové vějíře,
binokly, hřebeny atd. Ne a ne se dát odbýt.
Mluví všemi jazyky. Nadarmo. Odchází a bručí.
Jedeme. Za námi zazněla hudba (2 kytary,
housle, mandolina!) Nápěv ze Santa Lučia:
„O krásná Neapoli!“ Zase — manča, a více-
násobná. Do Capri se opakovala třikrát. Obchod-
nici, sklepníci, šumaři, zpěváci. — Okouzleni,
sledujeme panorama vzdalující se Neapole, zá-
liv, Sv. Martin, Vesův, úpatí, pokryté městečky
Vyst
svazek
Martin
Santo Lučia
Neapol
Capri
22
article
atd. atd. Však pocit blahé rozkoše otravuje
svou neúnavnou dotěrnosti neodbytná, prokletá
manča!
Přistáli jsme dříve u „modré jeskyně“. Je
překrásná pohoda. Bude skvostný pohled. Více
než šedesát lodiček hemží se za sebou . Dvě
elegantní mladé dámy usedly zrovna nad úzkým
otvorem jeskyně na úzké stezičce. Smějí se nám
(jsme oba fešáci!), jak se oba klademe na hřbet
do lodky. Smějeme se také a vjíždíme do je-
skyně. Na mou věru! Všude samá šmolka. A ve
vedě všechno samé střibro.Však odbočil jsem
K věci! Vyjeli jsme z jeskyně malou dírečkou
a namáháme se z posice ležma do „seda“, obě
Laury (hezké byly, vyptali jsme se, byly dvě
ladies z Anacapri!) zase se nám vysmívají. Smě-
jeme se zase taky a pozdravíme. A teď, rozumi
se, manča. — —
— Signori, praví veslař, poplatek tam do
čepice; mně přijde zvlášť. Čepice, byl
taliánská, nesmírně dlouhá, vypadala jako po-
dlouhlý pytlik. Rozbřesklo se mi, proč národní
čepice taliánská je tak dlouhatánská? Všecky
bárky jedou zpět kolem bárky nějakého „vrch-
ního“ veslaře. Máme teď ve všem samé „vrch-
ní“! Do taliánské čepice tohoto taliánského
„vrchního“, na dně bárky ležící, sypou se liry.
„vstupného“, vlastně „vjízdného leže“.-
Jelimánek, co nás veze, je vlastně kus drzouna.
Laura
Anacapri
23
article
Nemá práva na manču, však si diktuje zcela
chladně po liře za — pasažera, blaženého, že
uviděl vyhlášenou šmolkovou jeskyni a že vše-
cko šťastně dopadlo
Vstupujeme na loď. Na můstku podává lod-
ní sluha jednu ruku, druhou napřahuje — však
už víte! Na! Lumpisko! Dieči! (dvousold =
10 haléřů). Za chvíli jedeme. Za dlouhou chvíl
jsme u přístaviště Caperského blíže — Mariny
Marina na rozdíl od Manči je rozkošné přístavní
hnízdečko na Capri. Vystupujeme z lodky
vstupujeme do druhé a všecko — od repetice.
Mauča a — manča!
Octli jsme se na pěkné verandě hótelu
„Bristol“, kdež nás vítá roztomilý krajan, pa
Fäckel, rodilý Pražan, mluvící dokonale hro-
madou moderních jazyků, jen česky chudák za-
pomněl. Jeť od malička v Italii. Až na nějaké
„Má úcta!“ — vše se mu vykouřílo. Však ne
vadi! Je prý přes to upřímný Čech, a pěstitel vý
tečného caperského s vlastním sklepem! —
Máme již důkladný hlad. Změna podnebí
mořský vzduch, ranné vstávání, žádné pivo, vý
borná vína — vše tráví znamenitě Sotva jsme
se pustili do jídla, spustila vedle 5členná ka
pela. Zajímavá bandička. Sami sourozenci.
Mladí, veselí, dosti hezcí a hrají s jakousi ne-
dbalostí, ale dobře. Housle, kytara, mandolina.
A zpívají.
Při prvním „výběru“ dáme jim liru. Z vděč
nesti signorina spustila nějaké solo. Co to?
„Deutsche Worte hör' ich wieder?“ — Oho
„Non siamo Tedeschi!“ odbýváme slečinku
dosti drsně. S graciosní poklonou přetrhla
arii a spustí ihned jakousi taliánskou serenádu.
Lumpisko
Dieč
Manča
Fäckel
Pražan
Capri
Tedeschi
Bristol
Deutsche Worte
24
article
Ještě jedna manča — ale nyní vyzrajeme na
levce. Půjdeme si zdřimnout. Cnceme stovo uči-
niti skutkem, však tu se vyskytlo a podává nám
do ruky korále rybářka caperská, silná, snědá
hezká, svůdně se usmívající. Neodolali jsme.
Několik šnůr! Nejsou tak drahé. Smluvena cena.
A pak prý ještě — manču pro malé, hezké děv-
čátko, jež se mámy drží za sukní. Ještě manču
sklepníkovi a teď do opravdy do vytoužené, ho-
rizontální polohy ! ..
Odpluli jsme z Mariny di Capri a přistál
za nedlouho v proslulém Šdišti Torquata Tassa.
v malebném Sorrentě.
Malými serpentinami ve skalní stěně stou-
páme ku příkrému břehu města. Před vraty ho-
telu „Loreley“ drožkář nabízí se nám s nejluz-
nějším (čti nejšibalštějším) úsměvem. Smluven
za objížďku města a cestu do Pompeji přes Ca-
stellamare poplatek 8 lir. Věci položí sluh
z hotelu zatím na vůz. Vejdeme na chvíli, něeo
utratit na verandu. Je odtud čarovný pohled.
Posnídali jsme. Účet! (V Italii je na všechno
hned účet.) Dva šálky thé s chlebem a máslem
3 liry, vynesení věcí z bárky do hůtelu 2 liry —
a manča sklepnici. Vyhlídka na moře, čerstvý
vzduch a časně ranní slunko na štěstí, zadarmo)
Na posledním stupni schodů k verandě čeká
posluha, jenž nám vynesl věci, v účtu právě kra-
levsky 2 lirami honorovaný! Vztahuje ruku
Ovšem! — manča!
Tasso
Marin di Capri
Loreley
Ca
25
article
Přistupujeme k vozu. Co se stalo? Kde
jsou věci? Jak se dostaly zase z vozu? Vidíme-li
dobře? Kolem povozu hemží se několik lidí,
id est podomků, sklepníků, pikolů. Podávaji
nám vesměs horlivě a znova naše tašky, deku,
deštníky, kukátko atd. A — natahují rucel
Bohdejž vás husa! Mimoděk oba se zařehtáme
a platíme svoji daň té ingeniosní vyděračnosti.
Za velkolepé cesty přes Castellamareči
staré, zasypané Stabiae, svalil se nám kůň a zlá-
mala voj u vozu. Hledání nového povozu za-
vdalo ovšem podnět pravým orgiím „mančov-
ského“ řemesla. A teprv návštěva divů světa
pompejanského!
Ale na jednu neapolskou manču však jsme
přece vyzráli. A byla z řádu „tučných“
Hledáme chrám San Domenico Maggiore.
V přilehlé klášterní škole přednášíval před 600
lety slavný scholastik, „Doctor universalis“, sv.
Tomáš Aquinský.
Aquinský
Sana Domenico
26
article
Prší. Dle plánu jsme blízko eíle, alev
úzkých uličkach těžko se vyznati. Prosíme mla-
dého, dosti elegantního kněze, aby nám ukázal
cestu. Ochotně nás zavádí do blízkého chrámu.
U vchodu stanul, děkujeme a elegantní sluha
beží natáhl ruku. I ty Brute? Stavě se hloupým,
uchopil jsem se podávané uky a vřele jí po-
třásaje: „Grazie tante, Signorel
Spolucestovatel, zasvěcený plně do nálady,
neodolal veselosti. Překvapený ochotník v hávu
kněžském díval se chvíli udiven za námi,a
cosi bruče, odcházel . .
Však to není ještě vrehol!
V neapolském dómě, u sv. Gennara, sám
pan kanovník si nám říkal o manču.
Bylo to na Květnou neděli. Právě započal
průvod. Bylo přes 200 kleriků a kněží, 22 in-
fulovaných kanovníků a biskupů. Sám kardinál-
arcibiskup neapolský, stařičký pán žehnal
ovečkám. Vstoupíme do proslavené „Capella del
Tosoro“, kde přechovávají nádoby s krví sv.
Januaria či Gennara, o jejíž legendární zázrač-
nosti se právě vede učený spor. Kněz — jak
jsme později zvěděli, kanovník — jenž tu právě
dlel, ukazuje nám ochotně znamenitosti. Na od-
chodu děkujeme uctivě — a důstojný pán na-
táhl ruku pro — manču. Řekl sice: „pe
Brutus
Gennar