1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 197. ze dne 21. července 1903.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Balonem přes Pyreneje. Sláva vlašského
vzduchoplavce Spelterina, jenž až dosud po dvakráte
překročil balonem část alpského světa, nedala odpo-
činouti známému francouzskému aěronautu Henrymu
de la Vauxovi. Nedosti na tom, že se svým pověst-
ným letem přes Středozemské moře osvědčil se býti
znamenitým plavcem, zamýšlí Vaux v nejbližší době
podniknouti plavbu vzduchem přes vrchole nedostiž-
ných hor a vrchů pyrenejských. V jihofrancouzském
městečku Pau hodlá s Francouzem d'Oufrementem
vyplouti do vzdušných říší a směrem od severuk
jihu Pyreneje přestoupiti. Plavba asi — bude li vítr
příznivý — dlouho nepotrvá. Neboť pováží-li se, že
jednotlivá temena hor jsou ve výši 3400 metrů, nedá
se souditi, že by plavba těmito končinami také byla
příliš snadnou.
Spelterin
Vaux
Francouz
Pyreneje
3
article
= Zvyk jest druhou přirozeností. Před několika
týdny spatřila jakási urozená dama, úzce zpřízněná
s t. zv. nejvyššími kruhy anglické společnosti, na
londýnské ulici v Piccadilli hráti kolovrátkáře, jenž
měl na šňůře uvázanou opičku, kteráž pro svého
ubohého chlebodárce od kolemjdoucích prosila o al-
mužnu. Dámě zalíbilo se zvířátko to tou měrou, že
se krátce rozhodla a od kolovrátkáře je koupila.
Když ji přinesla domů, dala opičce připraviti pestrý
úbor a přechovávala ji ve svém pokoji. Za nedlouho
byl pořádán v salonech vznešené paní damský ve-
čírek, k němuž dostavil se kroužek nejužších přítelkyň
na dobrou večeři. Potom zasedla jedna z dam ke
klavíru a přednesla několik piéc na klavesách. Když
byla produkce skončena, vyskočila opice jako polo-
divá z klína své velitelky, chopila se damského klo-
bouku a počala od dámy k dámě — sbírati pří-
spěvky. Byla to zvyklá z dřívějších dob a zakoře-
něný zvyk se opět u ní teď probudil. Věc způso-
bila mnoho veselosti a stala se předmětem rozho-
vorů v různých městských kruzích londýnských.
londýnský
4
article
= Paruka — zlodějským úkrytem. V pařížských
předměstích známou byla po více než deset roků
postavička potulného obchodníka, jenž živě se po-
domním prodejem různých titěrností, sprostředkoval
rád koupě drahocenných šperků. Pojednou zpozoro-
vali lidé, jichž domácnost vyhledával, že se jim ztrá-
cejí různé skvosty. A poněvadž první jich podezření
padlo na potulného muže, zbystřili po něm pozor.
Nicméně nikdo mu nemohl prokázati nepoctivé jed-
nání. Až konečně dala jej kterási paní ve Fontenay
zatknouti. Přiveden byv na úřad, počal si Rouquin
— tak znělo jméno jeho — hráti na vrozenou ne-
vinnost a zapřísahal se vším na světě, že se krádeží
nedopustil. Konečně sáhl mu jeden z úřadníků skoro
žertem na hlavu. A podivnou náhodou vlasy zůstaly
mu visetí v ruce a jakýs tvrdý předmět padl na zem.
Byl to právě drahocenný prsten, kterýž se několik
dní před tím oné paní, jež Rouquina dala zatknouti.
ztratil. A tu se zjistilo, že paruka byla potulnému
obchodníku výdatnou skrýší pro věci kradené.
= Doznání pod šibenicí. Těchto dnů konala se
v londýnské trestnici poprava pověstného vraha Don-
gala. Duchovnímu vězňů podařilo se v poslední chvíli,
kdy odsouzenému již byla kolem krku dávána oprátka,
že Dongala přiměl k doznání. Odsouzenec žil do po-
sledních okamžiků v plném přesvědčení, že mu bude
udělena milost. O šesté hodině ranní v den popravy
byl probuzen a žádal za rozmluvu s knězem. Před
Rouquin
Dongal
Rouquina
5
article
tím, nežli odveden byl k šibenici, podal mu jeden
z vězeňských dozorců láhev s kořalkou, již přijal
notným douškem. Na to kráčel pevným krokem k ši-
benici. Před odsouzencem ubíral se kněz, předčítající
modlitby. Když počal kat odsouzence oblékati v bílý
šat, jak to při popravě v Anglii jest zákonem naří-
zeno, obrátil se duchovní k odsouzenému a hlasitě
se jej tázal: »Jsi vinen Dongale, nebo nevinen?
Mrtvé ticho rozhostilo se po této otázce na všech
stranách. A se rtů kněze zaznívalo znovu: »Vinen
nebo nevinen?« A tu zahýbala se bílým rouchem
zahalená hlava člověka, propadnuvšího smrti a balo
slyšeti jasnou a určitou odpověď: »Jsem vinen.« A
za několik vteřin odpyka! Dongal svou vinu, k níž
se pod šibenicí doznal, životem.
Anglie
6
article
= Lokaj a princ. Rozvedená hraběnka Russe-
lová, kteráž se, jak známo, v prosinci loňského roku
provdala v Portsmouthu za lokaje Browna, jenž se
jí představil jako rakouský princ Archibald ze
Stuart-Modeny, ohlašuje v anglických listech, žes
Brownem žíje opět ve společné domácnosti a že mu
vše, čím prý se na ní provinil, odpustila. Pan man-
žel prý pod jménem, jež si přisvojil, bude dále vy-
stupovati. Brown byl 30. června odsouzen ve Win
chestru pro padělání úřadních listin na 48 hodin do
vězení. Trestu dostalo se mu jen z té příčiny tak ne-
patrného, že svým jednáním nikomu nezpůsobil ma-
teriálních škod.
= Živoucí kamení. Na Falklandském souostroví.
tomto nejsevernějším výběžku pevniny americké, bylo
pozorovati zvláštní druh rostlinstva, jež označeno
všeobecně »živoucím kamením«. Ostrovy vzpomenuté
náležejí k nejpustším částem země, neboť vydány
jsou svojí polohou neustálému proudění severních
větrů. V takovém ponebí jest ovšem naprosto ne-
možno, aby se dařilo rostlinstvu a stromoví, zejmena
aby byl vzrůst jejich přímý, jako tomu v krajích
normálních. A právě vyvolila si zde příroda zvláštní
způsob vzrůstu při křovinách a menších stromcích.
Lokaj
Russ
Brown
Archibald
Portsmouth
Stuart
Modena
7
article
Navštěvovatelé ostrovů spatřují tam jednotlivá místa,
pokrytá kupami zdánlivého kamení, jež se při silném
vanu pohybuje. Učiníli však člověk pokus, aby ta-
kový kámen pozvedl, sklame se překvapením, když
předmět poněkud určitěji ohledá. Neboť spatří, že se
vlastně nedotýká žádného kamení, nýbrž zakrslého
stromoví, do půdy mocnými kořeny zapuštěného. Na
žádném jiném díle světa nenajdou se »lesý« toho
druhu, jako právě na Falklandských ostrovech. A jak
se také prokázalo, nedá se materiálu z těchto stromu
naprosto k ničemu upotřebiti, ani k pálení ne, tak že
jest naprosto nicotným.
= Zdánlivý šílenec, jenž o sobě tvrdil, že zaná-
šel se plánem zavražditi německého korunního prince
zadržán byl před několika dny v pruském Königs-
bergu. V okolí městských mlýnů vypukl požár, jenž
však brzy byl uhašen. Bylo zjištěno, že oheň zavi-
nil člověk, jenž si v jedné z blízkých dřevěných
budek vařil brambory k obědu. Když byl neznámý
muž v té příčině interpellován, odvětil směle, že jest
anarchistou a že byl určen losem k cestě do Ber-
lína, aby prý si umyl ruce v krvi korunního prince.
Muž byl zatčen i vyňal ze šatu dýku a hrozil, že
každého zavraždí, kdož by se mu přiblížil. Konečně
však se dal odvésti lidmi, kteří se dostavili k uha-
šení požáru. Když přišlo četnictvo, dal se neznámý
do usedavého pláče. Dle všeho se zdá, že je zbaven
rozumu.
8
article
= Krvavé drama lásky odebrálo se v kraji ha-
vellandském. Tesaři Slusinovi zemřela loni žena.
Vdovec, jenž byl otcem sedmi dětí, přijal k sobě neteř,
aby mu vedla domácnost. Netrvalo dlouho a Šlusin
nabídl neteři manželství. Mladé děvče však, jež své
srdce před tím už zadalo jinému, zamítlo nabídku
strýcovu a opustilo před několika dny jeho domác-
nost. Odebrala se do nejbližší vsi, kdež bydlil jeho
ženich. Za nedlouho dostavil se tam i odmrštěný
strýc a pokusil se dívku zavraždit. V přítomnosti
jejího milence vypálil na ni tři rány z revolveru a
těžce ji zranil. Úbohé děvče dopraveno bylo do ne-
mocnice útočník pak byl zatčen po návratu svém
domů, kdež se činem svým ještě vychloubal.
Zemřelí v Praze.
Dne 15. července 1903: Doskočil Václav,
syn kočího, 7 roků 10 měs., 1159—II. Devettrova An-
tonie, dcera mag. officiála, 1/2 roku, 513—VII. Bendová
Marie, soukromnice, 68 roků, 852—I. Štočkova Anna,
dcera c. k. nadstrážníka, 31/2 roku, 174—II. Rutte
Eugen, c. k. notář, 47 roků, 777—II. Stojánek Bohu-
mil, syn krejčího, 2 roky, 388—II. Bayerová Marie,
manželka krejčího, 46 roků, 25—V. Vlastníkova Berta.
dcera obuvníka, 11 měsíců, 1797—II. Daněk Antonín,
syn strojníka, 51/2 měsíce, 42—I. — Vevšeobecné
nemocnici: Matějíčková Marie, manželka sou-
kromníka, 54 roky. Maříkova Růžena, žehlířka, 20
roků. Patočkova Berta, dcera dřevorytce, 18 roků.
Plocova Františka, vdova, 45 roků. Součková Kaje-
tána, posluhovačka, 64 roky. Švihlíková Anna, vdova
po dělníku, 75 roků. — U Milosrdných bratří:
Kučera Josef, krejčí, 79 roků. Macák Ferdinand, metař,
56 roků. Schramml Jifí, barvíř dřeva, 78 roků. —
V josefovské nemocnici: Kumžáková Marie,
posluhovačka, 27 roků.
Tesař
Šlusin
Václav
Bendová
Marie
Štočkův
Anna
Rutt
bůh
Bayerová
V Vlastníkův
Bert
Daněk
Antonín
Maříkův
Růžena
Patočkův
Plocův
František
Součková
Švihlíková
Macák
Praha
Vevšeobecný
Schramml Jifí
Devettrův Ana
Matějíčková Marie
Kučera Josef
Kumžáková Marie
9
title
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy
Praha
lidový divadlo
10
article
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V úterý 21. července.
Začátek o 7. hod
Po druhé: V předpeklí.
Veselohra o třech jednáních. Napsali Gettke a Engl.
Přeložil V. Budil. Režisér B. Lachman.
Konec o půl 10. hod.
Gettke
Engl
V Budil
Lachman
11
article
Aréna na Smíchově (blíže Palaokéh
Aréna na Smíchově (blíže Palaokéh
mostu).
V úterý 21. července.
Začátek o 7. hod.
Vystoupení paní Mařenky Zieglerové.
Dámy z Trouvillu.
Vaudeville o 3 jednaních. Napsali Pericand, Soulier
a Darantier. Přeložil V. Táborský. Režisér Jan Kubík.
Dirigent Jar. Hes.
16703
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze
a Kotka na Smíchově, Kinského tř., čís. 26.
Ziegler
Pericand
Soulier
Darantier
V Táborský
Kubík
Hes
Urbánek
Smíchov
Praha
12
article
Pištěkovo lidové divadlo vnohradeok.
Pištěkovo lidové divadlo vnohradeok.
na Král.
V úterý 21. července.
Začátek o 7. hod
Za účinkování členů lidového divadla v Žižkově:
Jan Hus.
16682
Dramatická báseň o 5 odděleních od J. K. Tyla.
Zejtra je lidové představení za poloviční ceny
Povídky královny Navarské.
Král
Jan
Tyl
Žižkov
Pištěkův lidový divadlo
lidový divadlo
13
article
žrece boha celé země Kemi. Farao Apopi vybral tě za
manželku židu Josefovi, adonu, kterého vnutil Egyptu.
Nevím, učinil-li tak proto, aby urazil a ponížil naši kastu,
nebo snad proto, aby donutil nás k zjevnému odporu,
jenž v tomto okamžiku byl by pro nás záhubou. Právě
dospěli jsme k závěrku, že naše a tvé odmítnutí tohoto
sňatku způsobilo by se strany královy kruté pronásledování
a možná, že stálo by hlavy tvého otce a nejlepších lidí,
výkvětu země. Proto, ubohé mé dítě, podrob se královské
vůli; jako důstojná dcera svého otce musíš zříci se
milovaného muže a osobního štěstí k vůli klidu a bu-
doucnosti Egypta.«
Asnat se zapotácela; zadržel ji.
»Co řekne tomu Hor?« zašeptala zděšeně.
»Hor jest Egypťanem a nikdy se nebude rdíti pro
velkomyslnost ženy; jest mužem a jako takový jest za-
vázán věnovati celý svůj život příštímu osvobození vlasti
a pomstě za tuto hodinu.«
»Kde jest můj otec? Z jeho úst chci vyslechnouti
rozsudek a dověděti se, zdali dle jeho vůle mám přinésti
se v oběť?« zvolala Asnat se vzlykotem.
V okamžiku tom objevil se ve dveřích Potifera;
byl bledý a rozrušený, ale hlas jeho byl čistý a pevný,
když pravil jasně:
»Ano, dcero má, tvá oběť jest nezbytnou a dle mé
vůle staneš se manželkou tohoto člověka! Buď statečnou
a snášej důstojně to, co seslal ti osud.«
Mlčky vrhla se Asnat do jeho náruče, jako by hle-
dala u něho ochrany; avšak prožité rozčilení a napjetí
nervů převýšilo její síly a ztratila vědomí. S pomocí
jednoho ze žreců Potifera odnesl ji do jejího pokoje,
prokázal jí nezbytnou pomoc a potom, zakázav co nej-
nehybně a beze slov dívala se na bohy. Najednou j
napadlo, že oni, vševědoucí bohové, vědí najisto o neštěstí,
které má na ni se sřítiti a mohou ji zachrániti. Trpce
zavzlykavši, začala prositi neviditelné, aby ji chránili.
Josef
Egypťan
Mlček
Ke
Egypt
14
article
Mezitím, co tento námi vylíčený výstup odehrával
se v ženské polovici, shromáždili se Potiferou sezvaní
žreci. Několika slovy oznámil jim vrchní žrec rozmluvu
svou s faraonem, poukázav na tu krvavou urážku, která
zasazovala se celé jejich kastě v osobě jeho dcery.
»Nechtěl jsem bráti na sebe zodpovědnost a vydati
v nebezpečí osud Egypta a naši pomstu,« pravil. »Dříve
však, než zneuctím své dítě, vydav je tomuto nečistému
psu, chtěl jsem poraditi se s vámi a zeptati se vás:
jsme dosti silni, abychom mohli otevřeně postaviti se na
odpor proklatému »šasu«, nebo jest má oběť nezbytnou?
Ano, nebo ne ?«
Zpráva o nové neslýchané urážce, která učiněna
byla hrdé kastě, vzbudila celou bouři rozhorlení; pochmurně
zahájili žrecové poradu, ale brzy se projevivší smutná
a nezvratná pravda je donutila, že sklonili mlčky hlavy.
K úplné přípravě povstání bylo ještě daleko, články
spiknutí byly dosud nespolehlivě a Taa III. daleko a příliš
slabý k rozhodnému boji.
Konečně vrchní žrec chrámu Pta vstal a přistoupiv
k Potiferovi, pevně stiskl jeho vychladlou ruku.
»Bratře a příteli můj! Láska tvá k zemi Kemi, tvá
oddanost zákonitým faraonům ukázaly ti jedině možné
rozřešení; tobě, podobně jako nám, jest známo, že hodina
osvobození dosud neudeřila a že předčasné povstání vydá
nás do rukou »šasu«, zahubí mnoho hlav a věc naše
bude trvale ztracena. Tvé nešťastné dítě musí býti čistou
a nevinnou obětí k vůli spáse vlasti! Bohové jsou mně
Žalasný kanoláš.
Láska
Egypt
Ke