Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 180. ze dne 4. července 1903.

Různé zprávy. = První koupě krále Petra Karaďorděviče. Švý- carské časopisy oznamují, že král Petr den po svém prohlášení za srbského krále odebral se do jednoho z proslavených ženevských závodů se zbožím hodi- nářským a vybral si tu drahocenný kapesní chrono- metr. Na otázku přítomných přátel, proč si kupuje nové hodinky, odpověděl král: »Já vždycky mi- loval přesnost, ale teď, když vstoupím na trůn, bude třeba, abych byl dvojnásob přesný. Nechci ztratit ani jediné minuty, neboť si připomínám francouzské po- řekadlo, že přesnost jest zdvořilostí králů — chci se státi příkladem přesnosti pro celé svoje okolí. Proto tedy první moje koupě od té chvíle, co jsem se stal králem, byly hodinky.« — Švýcarští hodináři, zvě- děvše o tomto výroku královu, usnesli se, že mu vě- nují skvostné kabinetní hodiny s allegorickou posta- vou Helvetie a podobiznou děda králova.

= Pocta vražednici. Neobyčejně sympatických projevů dostalo se těchto dnů mladé dámě v Roche- steru, Nový York, jež se byla vyznala z vraždy. Mrs Lulu Youngova nalezala se od listopadu minulého roku ve vyšetřovací vazbě a byla nyní, ačkoliv její vina, již nikterak nezapírala, byla úplně dokázána, porotou uznána jednohlasně nevinnou. A nejen tot páni porotci poslali ji den po prohlášení rozsudku pozvání k hostině! Veškeří členové poroty účastnili se hostiny a zasypali mladou dámu, jež se dostavila v průvodu otce a starší provdané sestry, dojemnými důkazy svého účastenství. Mrs. Youngova, velmi hezká, 25letá brunetka, byla před svým sňatkem telefonistkou. Mezi svými kollegyněmi měla »dobrou přítelkyni«, miss Mc. Farlaneovu. Přátelství značně se ochladilo když miss Millerova stala se mrs. Youn- govou. Mr. Youngovi zdála se přítelkyně jeho man- želky velmi zajímavou a od počátku své známosti s ní zahrnoval ji nesčíslnými pozornostmi. Mrs. Lulu prote- stovala z počátku žertem, pak vážně a konečně bývaly mezi manžely skorem denně hádky k vůli chování se mr.

Younga k miss Mc. Forlaneově. Jednou ráno byla opět hrozná hádka mezi manžely Youngovými a muž opustil byt s výhrůžkou, najde-li ženu večer ještě doma, že ji zastřelí. Všechna bez sebe hněvem a bo- lestí odebrala se mladá paní do pensionátu, kde bydlela bývalá její kollegyně, jež dle jejího názoru byla jedině vinnou nešťastným koncem manželství, z počátku šťastného a chtěla se pomstít zrádné přítelkyni. Jedva že vešla do jejího pokoje, vrazilají dýku do srdce. Miss Mc. Farlaneova klesla mrtva a vražednice pravila majitelce pensionátu, jež právě vešla, že klidně posečká, až bude zpravena policiea přijde ji zatknout. Mrs. Youngová snášela trpělivě dlouhou vyšetřovací vazbu a očekávala najisto, že bude odsouzena. Když prohlášen rozsudek, jímž uznána nevinnou a jenž odůvodněn tím, že manžel svým hanebným chováním dohnal ji k zoufalství, klesla obžalovaná do mdlob. Drubého dne ráno na- lezla mladá dáma, jež bydlí nyní u svého otce, stůl plný kytic a blahopřejných dopisů a mezi nimii pozvání těch, kdož ji byli soudili, k hostině.

= Anarchista a obchodník se starožitnostmi. Z Paříže se oznamuje: Zdejší tajná policie dostala těchto dnů od londýnské policie na dotaz po pobytu nebezpečných italských anarchistů vzhledem k na- stávající cestě krále Viktora Emanuela do Paříže zprávu, že jeden z nejnebezpečnějších, Luigi Par- meggiani, známý též a odsouzený pod jmény Jose Bertou a Louis Marsy, usadil se v Paříži jako ob- chodník se starožitnostmi ve starém paláci v ulici de Londres. Ihned vydán zatykací rozkaz a když policejní komisař Fouquet, jenž měl rozkaz provést, vnikl do domu, zahradily mu na velmi úzkýcha temných schodech cestu tři dámy neobyčejné těl- naté a počaly s ním vyjednávat. Když takto minulo as čtvrt hodiny, uvolnily mu cestu, řkouce: »Tak, teď už můžete hledat, teď je pryč!« Vskutku bylo toho dne pátrání marno. Parmeggiani zmizel beze stopy. Avšak policie byla přesvědčena, že musí být v domě skryt a den potom provedla na dům hotový útok. Tlusté dámy pokusily se obnovit svůj manévr. ale tentokrát bez výsledku. Nalezli anarchistu ve tře tím patře, v pokojíku velmi zastrčeném; měl již vše připraveno na cestu do Londýna a naplněný cestovní vak stál před ním. Nekladl nijakého odporu, nýbrž pravil toliko p. Guybaraudovi, náčelníku tajné po- licie: »Vždyť vás již znám, pane řediteli, ale tento- krát se mýlíte; jsem již jen prostým obchodníkem se starožitnostmi a žádným anarchistou.« Přes to byl

Parmeggiani zatčen a s ním nejtlustší z oněch tř dam, sl. Fillieusova, as 150 kilo těžká. Ostatní byly prozatím ponechány na svobodě. V domě nale- zeno bylo množství drahocenných věcí, umělecká díla a starožitnosti, jež bezpochyby pocházejí z an- archistických krádeží ve francouzských a anglických zámcích. Cena této »sbírky« páčí se na tří až pět millionů fr. = Statečné ženy. Z Helsingforsu se oznamuje Jachta »Venuse z Inga, plující s nákladem dříví, pře- kotila se mezi Karishambs Udde a Segelkolbarny Posádka překocené lodi, jež se byla uchýtila na trup jachty, byla zachráněna ženami lodivodů, jež byly nehodu zpozorovaly a navzdor nepohodě veslovaly ve člunu k jachtě, jež později byla parníkem lodivodů »Troli« dovlečena do zátoky Pikkala.

Zemřelí v Praze. Dne 29. června 1903: Velebilova Anna, dcera obuvníka, 3 neděle, 395—III. Setunský Martin, sou- kromník, 88 roků, 1492—II. — Ve všeobecné nemocnici: Kroupová Anna, manželka kočího, 37 roků. Davídek František, nádenník, 23 roky. Grün- bergova Božena, služka, 18 roků. Grünfeld Abraham, c. k. policista v pensi, 62 roky. Řebíčkova Alitonie. dělnice, 22 roky. — U Milosrdných sester; Urbanec Karel, soukromník, 71 rok. — V měst chudobinci: Michalová Marie, ošetřovanka, 72 roky. Dne 30. června 1903: Stochova Františka. dcera slévače, 7 měsíců, 17—VIII. Straková Františka, manželka disponenta, 37 roků, 52—II. Schichor Fer- dinand, sluha, 30 roků, 546—II. Antošova Božena, dcera leštiče pokojů, 8 roků, 638—II. Musilova Rů- žena, modistka, 15 roků, 281—V. Witz Marek, obchod- ník, 73 roky, 463—VII. Dvořák Frant., syn dělníka. 1 rok, 590—VII. Volavka Jan, syn zlatníka, 6 roků, 520—VII. Schönfeld Jan, domovník, 65 roků, 761—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Kresl Tomáš, dělník, 23 roky. Tyrnerova Josefa, dělnice, 21 rok. Filip Jan vulgo Kindi, kočí, 62 roky. — U Milosrd- ných bratří: Budinský Jan, býv. kovář, 81 rok. — U Milosrdných sester: Švejchová Kateřina, vdova po kočím, 72 roky. Dědic František, nádenník 51 rok.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. V sobotu, 4. července. Slavnostní představení. Po třetí. JAN HUS. Dramatická báseň o pěti odděleních (devíti obrazech) od Jos. K. Tyla. Režisér Boh. Kovář. Konec před 10. hodinou. Po třetí.

Aréna na Smíchově

V sobotu, 4. července.

na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vnehradech. Začátek o 1/28. hod. V sobotu, 4. července. Účinkováním členů lidového divadla 15562 v Žižkově. Slavnostní představení v předvečer kladení základního kamene k pomníku Mistra Jana Husa. Po prvé. JAN HUS. Dramatická báseň o pěti jednáních. Napsal J. K. Tv. Po prvé. amarová poutka vyrábí nejlevněji Jos. Koretz, prym- kářství v Praze, Melantrichova ul., 1192

J. Novák „U Štajgrů,-

nového adona; všude vály různobarevné stužky; dvéře každého domu a každý stožár byl ozdoben guirlandami. Před palácem adona, přivábený velkolepým přepy- chem a přípravami k uvítání, tlačil se nesčíslný zástup lidu. V paláci panovala zimničná činnost; k uvítání no- vého pána otroci, za velení dozorců, stavěli se v přís- ném pořádku na ulici i ve dvoře; oddělení vojáků — tělesná stráž adonova — rozestavilo stráže u vchodů. V samotném paláci, v očekávání rozkazů adonových stran zejtřejší audience, shromáždila se již celá armáda písařů. Zástup zvědavě hádal, uvažoval a rozčiloval se, hoře netrpělivostí, aby co nejdříve spatřil toho, jenž včera byl ještě otrokem, dnes však stal se prvním rádcem faraonovým. Konečně hlahol trub a křiky »abrek, abrek« bě- hounů, kteří dlouhými pozlacenými hůlkami razili mezi lidem cestu, oznámily blížení se průvodu. Lid klesal na kolena s radostným křikem; zraky všech upoutal na sebe zlatý, bohatě ozdobený vůz, v němž hrdě a klidně stál adon. Na tváři Josefově zračilo se hrdé uspokojení, jeho pohled lhostejně těkal po vítajícím ho zástupu a bylo těžko poznati v tomto hezkém mladém muži, v nejjemnější a zlatem vyšívané tunice, s rouškou na hlavě a se zlatou holí v ruce — odznakem jeho moci — ubohého žalář- ního otroka, jenž podvázav si konopnou zástěru, běhal po komůrkách, obtěžkaný amforami a chlebem, roznášeje vězňům denní porce. Když Josef přibyl do paláce a vystoupil z vozu, na prahu domu uvítal ho jeho vrchní správce, jenž kleče, podával mu dva zlaté poháry s medem a vínem. Ve ve- likém sále uvítali Josefa písaři. Zavolav několik z nich k sobě, nadiktoval jim rozkaz, kterým nařizovalo s

byly zakončeny a dýchaly nezlomnou vůlí; ve velikých, temných očich s nazelenalým odstínem plál oheň vysokého rozumu; bohatý oblek, jejž volně nosil jako člověk, jenž od svého narození neznal jiného, zvyšoval ještě více jeho krásu. Vyhaslý zrak Apopiho nápadně se oživoval dle toho, jak prohlížel si Josefa. »Přistup blíže!« pravil konečně a ukazuje na nízkou stoličku před sebou doložil: »Posaď se a přečti mně tento papyrus, jsi-li zasvěcen do umění písma !« Vzal nazdař bůh se stolu jeden z papyrusů, jež byly mu předloženy k prohlédnutí a podal ho Josefovi. Tento ho rozvinul a pevným hlasem začal předčítati prosbu, v níž, stěžuje si na nedostatek pastvin pro skot, chrám v Heliopoli prosil, aby mu byly vykázány nové lány půdy. »Jakou odpověď dal bys žrecům, kdyby rozhodnuti jejich prosby záviselo úplně od tebe?« tázal se farao s lehkým úsměvem, nespouštěje s něho očí. »Můj králi a veliteli! Po všem tom, co dnes milo- stivě jsi vykonal, bylo by záhodno dle měho úsudku, abys uvážil prosbu chrámu; později však bude roz- umnějším položiti meze hltavosti nenasytné kasty a nedo- voliti, aby zbohatla bez míry. Moci, kterou mají žrecové, používají proti tobě, můj veliteli a dobrodinče! Ze všech lidí nejméně můžeš důvěřovati jim; všemožným způsobem budou nyní se starati, jak by se ti pomstili za krvavou urážku, kterou jsi jim učinil, povýšiv mne, ubohého otroka a neznámého hadače, na adona Egypta.« »Máš pravdu; odpověď tvá svědčí o rozumu a důvtipu,« odpověděl Apopi. »Pověz mně, kde a jak nabyl jsi těchto rozhledů, jež právě jsi projevil a odkud pocházíš?« Železný kaneléř. — 133 —