V Praze, v sobotu dne 4. července.

K číslu 180. číslo v Praze za 2 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“

Z Vídně, 4. července. Všecko jest ne- jisto. Jest nejisto, zdali dr. Körber bude dnes přijat císařem ve slyšení, jest nejisto zdali bude rozhodnuto panovníkem o pone chání kabinetu celého v úřadě, jest nejisto, zdali rozhodnuto bude panovníkem o pro- puštění dra. Rezka, také jest nejisto, zdali se stane rozhodnutí na místech nejvyšších dnes, či teprve v několika dnech, jest ne jisto, kdy císař odjede do Išlu — všecko jest nejisto. Takové krise, jakou má nyní Rakousko, ještě nebylo. Kabinet požádal dů- tklivě panovníka za propuštěnou. Žádost odůvodnil prý argumenty velmi vážnými. Sotva se tak stalo, objevily se v listech dru. Körbrovi blízkých a sloužících dvakráte denně stati, jichž refrén byl jeden: dr.

Körber nebude propuštěn, dr. Körber nesmí býti propuštěn, změna systému nesmí byti provedena, dru. Körbrovi musí býti dána korunou důvěra. Kromě toho dán demissi ráz prazvláštní. Nejzřejměji činí tak »Ost- deutsche Rundschau«, pravíc dnes dokonce, že demisse je namířena tentokráte prot koruně(l) a dodává, že p. dr. Körber demonstruje takto proti způsobu, jakým roz- řešena byla krise maďarská! Věru, člověk popadá se za hlavu a pta se bez děky, je-li ještě v Rakousku. Dr. Körber dává se vychvalovati také dnes ve »Frem- denblattu« jako paladin dualismu, jako vášnivý obhájce vojenských zájmů. Pan dr. Körber chce dle hlasu svých listů zachovati dualism v pravé podstatě, chce chrániti společnou armádu. Bezděky se člověk ptá, kdo že jest to, jenž troufá si na takové úkoly? Odpověď: Jest to člověk tak malý, že nesvedl ani zatímní rozpočet v po- slanecké sněmovně, člověk tak neschopný, který za tři a půl roku nedospěl ke sjed- nání normálních poměrů v parlamentě, člověk tak neobratný a slabý, že nedovedl Němce moravské přiměti k zanechání od- poru proti české universitě. Člověku tane na mysli obrat v bájce, ve které si sedla

moucha na křídlo orlí. Kromě toho vydána byla parola: Všichni ať padnou! Všichni ministři, dra. Rezka nevyjímaje, ba tento v první řadě, společný ministr vojenství Pitreich, ministr zeměbrany Welsersheimb, chef generálního štábu bar. Beck, ale ať zů- stane jediný spasitel dr. Körber. Nebylo většího švindlu, než jaký prováděn byl a prováděn jest báchorkami, že krise ny- nější způsobena byla jediněvěc- mi uherskými. Sám štyrskohrad. »Tag- blatt«, orgán dra. Derschatty, vrchního pohla- vára německého čtyřspolku, vystupuje proti těmto pokusům a praví: »Dr. Körber používá českých a feudálních rejdů (páni z historické šlechty dru. Körbrovi věru neublížilí nikdy ti ve své taktice tak skrotli, že nepoložili nikdy hlasy proti němu, natož aby se byli proti němu spikli), aby podal důkaz, že jeho po- stavení u koruny jest neotřesitelným a nezdol- ným. Není pravda, že obstrukce maďarská, zejmena odvolání vojenských předloh mělo účinek na krisi. Uherské věci působily jen potud, že určily taktiku Čechů. Že odvolání předloh branných v Uhrách bylo trapným také pro rakouskou vládu, nemůže býti po- přeno. Ale předstírané nyní ná- sledky událostí těch na vídeň- skou krisi, bylyli vůbec možny, byly by se ukázaly hned a ne teprve po 2 nedělích.

Poslanecká sněmovna po událostechv Uhrách se ještě scházela. My pak víme z nej- lepšího pramene, že tenkráte, když by to bylo bývalo pochopitelným, pan dr. Körber ani dost málo na to nepomýšlel provésti z odvolání branné předlohy důsledky. »Neue Fr. Presse«, která vzpomenutý švindl provozovala ve vel- kém, sama se dnes poličkuje telegramem peštským, ve kterém se praví: »Zde jest mí- nění, že krise rakouská byla by vznikla také, kdyby vojenské koncesse vUhrách se nebyly uká- zaly nezbytnými. Myslí se dále, že rakouská krise tkví hluboko v taměj- ších poměrech a že zejména chování se Čechů Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

a Poláků bylo by dalo dr. Körbrovi podnět, by si zjednal jasnost situace.« »Vaterland« soudí: »Není pochyby, že nebude-li urovnána krise Rezkova, budou nově zostřeny poměry české. List se táže: »Nebyla by existence kabinetu ohrožena, kdyby se tak nestalo? Jest vůbec možno, aby krise Rezkova zároveň nebyla krisí ka- binetní ?«

Demisse rytíře Jaworského? Z Vídně, 4. července. Ze Lvova se telegrafuje: Několika poslanců došlo sou- kromé vyrozumění, že předseda klubu pol- ského p. Jaworski, který jest právě v Ma- rianských Lázních, za nedlouho vzdá se předsednictva polského kola i obou mandátů. Podotýkáme k tomu, že p. Jaworski jest také členem delegacía dodáváme, že zprávě té nevěříme. Pan Jaworski jest politický a parlamentní nezmar a jen smrt ho přiměje, aby parlament opustil.

Věci uherské. Z Pešti, 4. července. Rozklad ve straně neodvislosti trvá dále. Krajní živlové jsou pobouřeni proti Fr. Ko- šutovi. »Magyar Szó« radí mu a přátelům jeho, aby se prostě zastřelili, nemohou-li se dostati z tísné, do které se dostali. »Dali své slovo, že zradí vlast; nezradili-li jí, musí se zastřeliti jako se zastřelil hr. Teleki v r. 1861, když nemoht dostáti svému slovu, které dal císaři při amnestii, že se nadále vší politiky vzdálí. Dissídenti strany Košutovy v čele s Bé- lou Barabašem vydali včera provolání, jež začíná slovy: »Ať žije maďarská armádní řeč.« Jsou odhodláni, proti vůli Košu- tově prováděti obstrukci a zalo- žiti vlastní stranu. Z Pešti, 4. července. Sociální demo- kraté svolávají na zejtřek lidovou schůzi, ve které zaujmou stanovisko k nové vládě.

FEUILLETON. Thiers v roce 1870-1871. Jednou z nejmarkantnějších osobností fran couzských v 19. století byl státník a historik Thiers. Muž ten, malé postavy, velkého ducha a nesmírné ctižádosti, naplňoval přes půl sto- letí Evropu věhlasem svého ducha, stál často v popředí politického života francouzského, svými spisy i svou výmluvností nabyl neobyčejné po- pulárnosti a na sklonku svého života dosáhl nejvyšší hodnosti v republice. V době tragické, kdy Francie prožila nej větší pohromu svých dějin, projevil malý, vtipný energický stařec neobyčejnou sílu a pevnost řídíl osudy své vlasti důmyslně a v mnohém ohledu zmírnil katastrofu. Ovšem zanechal též neblahou vzpomínku pro krutost bezohlednou, s níž stíhal povstán Komuny, na tisíce insurgentů dal postříleti a re- voltu potlačil s hroznou přísností. Z těch dob pohnutých, kdy hrál nejváž nější roli, kdy vyjednával s Bismarkem, kdy podnikl též cestu po evropských státech a do volával se pomoci pro svou vlasť, zanechal Thiers velmi zajímavé vzpomínky. Některé z jeho vzpomínek byly uveřejněny nedávno a vzbudily velkou pozornost. Fran couzský tisk se jimi zabýval horlivě a tak oživila postava Thiersova a poznovu uznáno bylo, jak mocně zasáhl tento muž do osudu své vlasti Thiers zaznamenával dojmy ze svých ces po evropských dvorech.

Zajel do Londýna a výmluvně tam zastával nejen věc Francie, ale celé Evropy, jejíž rovno- váhu ohrožoval vítězný postup Pruska. Alev Londýně se starali jen o to, co tomu řekne Rusko a spolehali na lhostejnost carovu. O tomto smýšlení ruské vlády se chtěl Thiers přesvědčit a odebral se bez prodlení do Petrohradu přes Vídeň, kde se zdržel několik dnů. Byl ve stycích s Beustem a Andrassym, ale nedocílil ničeho. Rakousko nevzpamatovalo se po roce 1866 a nedůvěřovalo Rusku. Ale ujistili Thierse, že nebudou nečinni, když Rusko něco podnikne pro Francii. Rusko bylo tudíž jedinou spásou naděj francouzských. Tím více důvodů pro Thiersovu cestu do Petrohradu. Thiers spěchal ke Gorčakovovi. Znal kan cléře ruské říše, dokud byl ještě vyslancem ve Stuttgartu. »Našel jsem jej,« píše Thiers ve svých vzpomínkách, »kypícího zdravím a velmi sebe- vědomého, jako pravého státníka, rozhodujícího o věcech Evropy. Dozrál během doby nepřetržité a šťastné vlády. Nikdy jsem nebyl srdečněji při- jat. Oceňoval velice mou předvídavost a mou opposici proti válce s Německem. Vysvětlil jsem mu své poslání a dokazoval jsem mu, že Francie nezavinila válku.« Thiers podrobně vykládal ruskému kancléř příčiny porážek francouzských. Dovolával se po- moci Ruska, jež se mělo postavit v cestu cti- žádosti Pruska. Pouhé rázné vystoupení Ruska, jež by nemusilo míti ani nějaký válečný účel,

mohlo by zaraziti Němce a bylo by následováno celou neutrální Evropou. Gorčakov odpověděl, že car nechce hrozit Německu, neboť by musil být hned připraven k válce. Thiers tehdy poprvé promluvil o allianci francouzsko-ruské, jež nyní je skutkem. »Francie je dosti silná a bohatá« pravi Thiers, aby mohla býti Rusku spojencem moc- ným, důležitým zejmena proti Německu, jehož panství jinak ohromně vzroste.« Gorčakov pokrčil rameny. Myšlenka dobrá — ale chvile nebyla vhodná. Později ano . .. Thiers nalehal na neodkladné uzavření alliance. Za Ruskem půjde Rakousko, Italies Anglie a Prusko se zmírní ve své bojovnosti. Ale Gorčakov nechtěl tomu rozuměti a pro- hlásil, že by touto alliancí bylo jen podrážděno Prusko a že by Rusko ztratilo svůj velký vliv, který má v Berlíně. Rozmluva tato, podrobně Thiersem zazna- menaná, trvala přes dvě hodiny. Druhého dne byl francouzský státník přijat carem. Car vyslechl pozorně Thiersa a odpověděl mu s velikým pohnutím, že pro Francii cítí nejupřímnější sympatie a že již sám o své újmě intervenoval v její prospěch. »Chci však mír«, pravil car, »jsem jako vy přesvědčen o nutnosti míru, který by byl přija- telný Francií a který by mohla Evropa schválit. Učiním pro Francii vše, co budu moci, ale ne- chtějte ode mne válku.« Po tomto setkání s carem přijal Thiers návštěvu Gorčakova.