ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ead9f0e0-b28c-11dd-ad25-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 56, person 42, org 7
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, ve středu 15. října 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 283.
4 article
aranní a večerní ilsty předplání se V Praze v administranii něsle na rtiet . . . K - a dvoji donáškou ndsle. na čtvrt lsta . . . . ikasl ve fillálkáck . 1KN0 sa měsle Poštou na riot : . . . k oo dvojí zásllko nk ríst: : . :
Pošta Praha Kněžná
5 article Dnešní číslo pro Prahu jest o 8, s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8, s přílohou pro venkov o 12 stranách. Zahájení zemědělské reformy v Anglii. Anglie, stát zaujímající ne-li první, tož zajisté vyníkající místo ve výrobě průmy- slové a v obchodu, ociťuje se hodně pozadu hospodářství pozemkovém, přihlížíme-li k jejím agrárním poměrům s hlediska prak- tického rozdělení plodné půdy. Anglie vlastně v našem smyslu nezná samostatné střední a malé rolníky jakožto držitele vlastních pozemků; tam jsou jenom: ma- jitelé latifundií, nájemci-farmáři a země- dělští dělníci. Tato soustava držení půdy u- činila nemožnou samostatnou existenci venkovského obyvatelstva, protože byl na- prostý nedostatek půdy, již by bylo mohlo získati za vlastní. Následky toho byly tím nepříznivější, čím stát měně si všímal toho, jak majitelé latifundií se svou zemí naklá- dají, jaké podmínky svým pachtýřům uklá- dají a jak živoří pracovní síly jejich. Nynější vláda strany svobodomilovné a skupin s ní spojených přičiněním nejčilej- šího člena ve svém středu, kancléře po- kladu Lloyda Georgea, chystá se nyní při- kročiti k nápravě těchto poměrů právě tak, jako to učinila v otázce sněmovny lordů a v otázce samosprávy (home rule) irské. Vlastně jest to soustavné řešení řady spor- ných otázek mezi demokracií a konserva- tivci, a že se právě nyní přikračuje k akci v otázce rozdělení půdy a uspořádání po- měrů zemědělských, dá se vysvětliti i agi- tací ulsterskou proti samosprávě Irska, a tím i proti postavení reformní vlády vůbec.
George Praha Anglie Irsko
6 article
Lloyd George, kterýž již před rokem v jedné ze svých řečí napověděl, že se za- náší i otázkou držení půdy — tehdy však předsedou ministerstva bylo připomenuto, že kancléř pokladu projevil pouze své o- sobní názory o věci — tentokráte v Bed- fordu promluvil již nejen za sebe, ale i jako mluvčí celé vlády. Projevu jeho předchá- zela pilná, celoroční práce soustavného prozkoumání hospodářských i sociálních stránek dané otázky pomocí místních ko- Zjistilo se nade vši pochybnost, že anglické zemědělství, toto veledůležité od- větví lídské podníkavosti a píle naprosto nevyhovuje svému poslání, poskytujíc čím dále tím menšímu počtu obyvatelstva ob- živy. Lloyd George potvrzuje, že Anglie má pouze půl druhého milionu farmářů a dělníků, již jsou živi zemědělstvím, kdežto ve Francii se jím zabývá 9, v Německu 10 a v Rakousko-Uhersku 14 milionů lidí. Ještě před půl stoletím žilo zemědělstvím v Anglii 2,132.000 lidí, ubylo jich tedy přes 600.000. Přihlíží-li se k rozloze, živí acr půdy v Anglii, ač její půda jest úrodná, pouze 5 osob, ve Francii deset, v Německu 14. Venkovské obyvatelstvo se houfně stěhuje buď do měst nebo ze země, takže za nedlouho nebude již po této stránce rozdílu mezi Anglií a Irskem. Stěhování do měst zdražuje byty, ztlačuje mzdy a tak po- chybená posavadní politika anglická ohro- žuje nejen venkov, ale současně i města. Výroba anglického zemědělství opa- třuje obyvatelstvu pouze 20 proc. obilin jež se sprotřebují, kdežto ostatní se dováží větší částí z osad a skoro polovinou z ci- ziny, což jest poměr zvláště pro doby ne- pokojné velmi povážlivý.
Lloyd George Bed Anglie Francie Německo Rakousko Uhersko Irsko ford
7 article
Jako venku obrovské latifundie nevěnují se pěstování plodin k výži- vě obyvatelstva, tak rozvoj měst jest rovněž závilým na držitelích městské půdy, z nichž některým patří celé měst- ské čtvrti, a mnohdy celé okolí, takže mají v rukou i všechen stavební ruch, kde města se dále rozšiřují. Všude tu narážejí životní potřeby obyvatelstva na monopol svého druhu jediný, na soustředění všeho pozemkového majetku v rukou poměrně nepatrného množství osob — landlordů. „Nemám v úmyslu“ prohlásil Lloyd George, „útočiti snad na ně osobně anebo hromadně; já naopak uznávám, že jako osoby jsou právě tak dobří, způsobní, pří- větiví a vědomí svých povinností, jako jiní občaně státní; ale tvrdím, že není možno věnovati neobmezenou důvěru v povahu lidskou, a že jest nebezpečno poskytnouti kterékoliv třídě nebo jakémukoliv povo- lání nekontrolovanoumoc.“ Vzpo- menuv opatření, jež dosud různé vládyv Anglií činily a doznav, že valného úspěchu ve směru docílení nápravy neměly, vysvět- luje nezdar tento tím, že nesáhlo se na ko- řen zla, jímž jest „monopol“ držení půdy. Uvádí tyto příklady: „Toho, kdo má půdu, neptá se stát ani, jak své půdy používá ani jaké mzdy platí svým dělníkům ani jaké bydlení jim poskytuje. Když však jde o podnik jiný, ať tovární, ať železniční, stát činí výhrady a klade podmínky a při práci v dolech stanoví i nejmenší mzdy. Proč má vláda právo dozoru na že- lezniční sazby, proč na různé výsady, aby se jich nezneužilo, a na vynálezy? A proč státní společnost má se zříkati téhož vlivu ve příčině používání plodné půdy? Z těchto ukázek z řeči kancléře po- kladu jest zřejmo, že zemědělská reforma anglická bude směřovati k tomu, aby plod- né půdy se použilo ke zvýšené výrobě ple-
Lloyd George Anglie
9 article
ochrany proti vlastníkům půdy, a aby se umožnilo nabývá půdy všem, kdož v ze- mědělství jsou zaměstnáni. Ti, kdož půdu vzdělávají, musí býti jisti, že jim nebudou odňaty pozemky, jež zdokonalili, dělníkům, nemají-li prchati z venkova do měst, musí se zabezpečiti jak přiměřený výdělek tak slušný byt a znenáhlý postup, aby někdy sami mohli si koupiti kousek půdy. Země- dělcům má se poskytnouti nejen náležitě praktické průpravy, nýbrž i potřebných dopravních a obchodních znalostí. Státu pak má se zjednati možnost, aby získával pozemky v cenách přiměřených, zvláště leží-li ladem anebo jest hospodářství na nich nedbalé; na státu také jest, aby jak zákonodárně tak administrativně i finančně zasadil se o nápravu v posavadním pochy- beném rozdělení půdy. Jaké návrhy jednotlivých reformníck opatření anglická vláda podá, o tom do- sud podrobnější výklad se nestal.
10 article JDr. Váchov kr. z kouc
JDr. Váchov kr. z kouc Z Uherského Brodu, 14. října (Zvl. tel. zpráva »Nár. Listů.a) Dnes o 9. hodině večerní zemřel zde náhle hr. Václav z Kaunie. ...Těch několik málo slov, jež sdělujeme pod smuteční páskou, přineslo v noční dob onu bolestnou zvěst, neočekávanou, nepřed- vídanou zprávami o předchozí chorobě! Do- mněle zdráv a vesel, ještě krátce před 9. ho- dinou večerní pln rozhovoru, klesl náhle hr Václav Kaunic jakoby podťat a v něko- lika minutách podlehl záchvatu mrtvice. Smrt. snad ideální u lékaře, ale bolestně ohromu- jící okolí! A okolím jeho, kromě něžné, sta- rostlivé choti, věru že nazvati možno celou českou veřejnost, která zarmoucena náhlým jeho odchodem v místa, odkud není návratu, při vyslovení jména Kaunic, na ráz vzpomene osvíceného, vlasteneckého českého šlechtice hrdého zastance dobrých práv našeho národa. muže po léta politicky zdatně činného, jed- noho z prvních a předních v národní straně svebedomyslné a posléz velkodušného mece- náše českého studentstva. Není těmito něko- lika epithety arci ani z daleka vystížen profil vzácného muže, jenž šlechtic rodem, duchem vždy byl ryzím demokratem, stavícím aristo- kracii ducha a povahy nad praedikát a erb šlechtický. Cítil se občanem a byl vzorným občanem, jakž ani jinak nemohlo být při jeho zásadách, při ušlechtilé, předobré povaze jeho a při výchově, jaké se mu dostalo.
Václav Kaunic uherský Brod
11 article
Vracíme-li se letmo ve vzpomínkách do mladých dnů jeho života, shledáváme jej za vedení uvědomělé jeho matky hr. Eleonory Kaunicové, známě vlastenky z doby Palackého a Šafaříka, a spisovatele prof. Ferd. Schulze, zvěčnělého našeho druha redakčního. Veden od mládí upřímnou láskou k českému národu, seznal a sledoval hr. Kaunic nejen duševní jeho rozvoj, ale i politický život a poznal příkoři a bezpráví na národu páchané. Nebylo tudíž divu, že dosáhnuv hodnosti doktora práv na universitě pražské, zúčastníl se horlivě politického ruchu v letech osmde- sátých a potomních a záhy vynikl jako na- dšený zastance a obrance české věci. Ač zvo- len do zemského sněmu za skupinu velkostat- ku, aby větší měl volnost v jednání dle svého přesvědčení, složil svůj mandát a kandidoval jako lidový poslanec po úmrtí prof. Krejčího za skupinu měst Slané. Velvary, Rakovníka Louny. Zvolen byl na program národní strany svobodomyslné a sice všemi odevzdanými hla- sy. Od té chvíle hrdě se hlásil ke straně naší v dobách nejprudších zápasů, a také později. jak na radě říšské, kde náležel k čelným jejím členům, tak i když vzdal se politické činnosti. zůstal ji vždy věren. Zdědiv po bratru svém Albrechtovi svěřenský velkostatek Slavkov na Moravě a churavě srdeční chorobou, ustoupil sice z veřejného života, ale neustal sledovati bedlivě jeho události. Na jaře r. 1908 pak pře- kvapil všechnu českou veřejnost velkolepým svým darem domu v ceně 600.000 K, jímž po- ložil základ ke zřízení ústavu na Moravě, kte- rýž jako Hlávkova kolej v Praze by umožnil nemajetnému studentstvu české techniky a příští university v Brně studium a vzdělání na těchto ústavech.
Kaunic Palacký Šafařík profesor Ferd Schulz Albrecht Hlávkův Slaný Velvary Rakovník Louny Zvolen Slavkov Morava Praha Brno ústav na Morava
12 article
V dobách své poslanecké činnosti vystu- poval hr. Kauníc často jako řečník, plaidujíc pro svobodu shromažďovací, pro zlepšení po- měrů lidu dělného, pro práva žen, pro svo- bodu tiskovou a začasté proti přehmatům po- licie, takže až označován byl zpátečníky za stoupence ideí převratných. Ale nebylo tomu tak, a kdo znal jeho srdce, věděl, že vše, co koná, koná z ryzího lidského hnutí, ze snahy nejušlechtilejší a nejčistší. Všichni, kdož kdy v životě setkali se s ním, odnášeli si dojem že setkali se s člověkem vzácně šlechetným. nadšeným pro vše dobré, lidstvu a národu pro- spěšné. Takovým zůstal až do své smrti a ta- kovým zůstane i v čestné, trvalé paměti ná- roda, který tolik milovall Stůjž zde několik dat životopisných Hrabě Václav Kaunic narodil se 26. září 1848. Studoval gymnaslum na Novém městě praž- ském, vyšší hospodářskou školu v Táboře a práva na universitě pražské a vídeňské, načež promoval r. 1873 v Praze. R. 1872 v době chabrusových vo- leb na sněm český po pádu fundamentálních člán- ků koupil deskový statek Mezilesí-Týn v okresu pasovském, prodal jej r. 1876. R. 1873 koupil de- skový statek Vysokou u Příbramě. Po obratu, na- stalém za vlády Taalfovy rozpuštěním ústavověr- ného sněmu českého r. 1833, zvolen za poslanee do sněmu v červenci 1883 ze skupiny velkostat- kářů a při všeobecných volbách do říšskéž rady zvolen 3. června 1885 za poslance do říšské rady za městskou skupinu slánskou. Necítě se více ve shodě s politickým smýšlením většiny klubu velko- statkářů na sněmu zemském, složil svůj mandát sněmovní dne 8. ledna 1887. Jako člen klubu če- ského na radě říšské byl jedním z oněch čtyř po- slanců, kteři se opřeli sgámlěru na vyloučení posl.
Kaunic Praha Mezilesí Vysoký u Příbram vysoký hospodářský škola v Tábor
13 article
dra. Edvarda Grégra, pročež po rekonstrukci té- hož klubu zůstaven byl s nimi mimo kluba získal si během lála 1887 na četných schůzích sou- hlasu svých voličů s tímto svým postupem. Na doklad toho zvolen po úmrtí prof. Krejčího za skupiny měst Slané. Velvary, Rakovník a Louny též za poslance na sněm zemský 26. září 1887a sice všemi odevzdanými hlasy. Na radě říšské se- trval ovšem v malém kroužku českých poslanců neodvislých, z něhož po volbách r. 1891 se vy- tvořil nynější klub poslanců nár. strany svobodo- myslné. Dne 4. března 1891 zvolen opět za po- slance skupiny slánské do říšské rady a dne 22. listopadu 1895 na sněm zemský. Zdědiv po svém bratru Albrechtu svěřenský velkostatek Slavkov na Moravě, vzdal se r. 1897 politické činnosti. V květnu r. 1908 při svém druhém sňatku se sl. Josefinou Horovou fprvní chotí jeho byla vyni- kající dramatická umělkyně Josofina Čermákovál věnoval v Brně svůj dům jako základ ke Kaunicové koleii. Zesnulý hr. Kaunic — jak pozdě v noci se sděluje— převezen bude z Uherského Brodu do Prahy. Další disposice pohřbu oznámen budou dnes.
Grégr Albrecht Horův Josofin koleie Kaunic Slaný Velvary Rakovník Louny Slavkov Morava Brno uherský Brod Praha národní . strana svoboda
14 title
Násilnosti na českých dětech v Jablonci n. N.
Jablonec
15 article
V Jablonci, 14. října.
Jablonec
16 article
[Od našeho zvláštního zpravodaje.) Krajně odlišným dojmem od ohlasů smířlivých snah, které jeví se všem vážným živlům v zemi krajní potřebou, zni stesk, jimž ozývá se v po- sledních dnech každá domácnost velmi silné če- ské menšiny v Jablonci nad Nisou. Výstřední váš- nivci němečtí, zaraženi nezdarem dosavadního zá- pasu proti dvoutřídní české matiční škole, do níž dochází letos 129 dětí, z toho 31 z obcí vůkolních. sáhli ku prostředku, který sice je jistě marný, ale sám sebe dostatečně charakterisuje. Když počet dětí, navštěvujících českou školu jabloneckou. přes všechno dosavadní pronásledování rodičů ne- klesal, naopak rok od roku jeví vzestupnou ten- denci, stal se nyní pokus oslabit, ne-li znemožnít návštěvu české školy poštváním německých ško- láků k výstředním násilnostem na českých dětech. Již loňského roku množily se stížnosti českých rodičů z okolních obcí, že zvláště drobně jich děti jsou cestou do české školy jablonecké soustavně německými školáky pronásledovány, do krve bity a týrány. Ač nářky tyto ozývaly se stále častěj a častěji, přece naděje, že jedná se pouze o dět- skou svěvoli, která sama časem se vybije, zdržo- vala české rodiče od zakročení. A tu počátkem letošního školního roku propukly štvanice něme- ckých nezvedenců na české školáky přímo sou- stavně. Neuplynulo dne, aby české děti, zvláště z Vrchoslavic, nebyly napadeny a za surového spí- lání zbity, někdy až do krve. A pokusili-li se do- spělí Češi o zakročení, setkali se u německé mlá- deže jen se surovým spíláním všemu českému, kamenováním a vyhrůžkami s otevřenými noži.
Čech Jablonec nad Nisa Vrchoslavice
17 article
Všecky okolnosti činily nepochybným, že jedná se o promyšlený a organisovaný útok na existenci rozkvět české školy, který by mohl býti v případě vyšetřování vylíčen jako nepatrné, ne-li nevinné a běžné dětské hašteření a v nejhorším případě jako uličnietví nerozumných kluků. Z nejkřiklavějších případů, zaručených váž- nými svědky, uvádíme: Cestou z Vrchoslavic byly opětovně zbity děti p. Bohumila Kočího, 5leté děvčátko, 10 a 12letí hoši a 14leté děvče: posléze uvedené bylo zbito před očima své 70leté ba- bičky, jíž rozdivočelá mládež surově vyspílala. Také 17letá dcera p. Kočího byla třikrát přepa- dena, chovajíc malé děcko, a ohrožena kamenová- ním. Vůdcem vrchoslavických nezbedů byl pravi- delně jakýsi Pleiner, jehož otec netěší se pro časté styky se zákonem, nejvíce pro násilnosti, kalé po- věsti. Stejně napadány byly i děti, docházející do jablonecké školy z Grünwaldu a Loučné. Tak ně- kolikráte bylo napadeno zvláště drobné děvčátko, docházející do české opatrovny, a hoch z I. třídy české obecné školy, takže děti z uvedených obeí nuceny jsou zacházeti si cestou do školy dobré nůl hodiny, teď, v drsném podnebí horského kraie kruté cesty přes Brandl. Ale ani tam nejsou již bezpečny. Školačky D. a B. z Brandlu stěžují si ve škole s pláčem, že byly zase bity. A stejně stíhání jsou školáčcí z Kokonfna, z Loučné a z Černě Studně, z obcí, z nichž některé jsou od školy přes hodinu cesty vzdáleny, a kde sama docházka do české školy je jistě obětí. Zřejmě počítali strůjei a původci, že české děti a jich rodiče budou za- strašení denním pronásledováním, kamenováním a pohrůžkami noži, jež v rukou poštvaných rozpu- stilců nejsou žertem, a že návštěva české školy bude aspoň ve svém vzrůstu ohrožena.
Kočí Pleiner Brandl Vrchoslavice Grünwald a Loučná Loučná
18 article
Když poměry staly se již nesnesitelny, obrátil se nejprve p. Kočí na správu německé školy ve Vrchoslavicích. Řídící učitel ani jej nevyslechla odbyl jej, že je dobře. A druhý den útoky na če- ské školáky se ještě stupňovaly. Obrátili se tedy zástupci českých rodičů na četnictvo, ale bylo jim řečeno, že četnictvo nemůže se michati do dět- ských stuchanic. A tu zástupcí rodičů žádali spolu se správcem české školy p. Josefem Karlem za náprávu u c. k. okresního hejtmanství. Udali jed- notlivé případy znásilnění českých dětí i svědky. dospělé a vážné osoby. Věc v nepřítomnosti okr hejtmana Czerného vyšetřoval okresní komisař dr Appelt. Čeští svědci vůbec nebyli vyslechnuti, pří- pad napadení 17leté dcerušky p. Kočího odbyl ironicky, a celé vyšetřování končilo tak — až na doznání žáků německé měšťanské školy, kteří se příznali, že české školáky bili — že záležitost je- vila se jako dětská stuchanice, vyvolávaná se stra- ny českých dětí. Němečtí hoši z obecné školy šmahem vše po- přeli, Pleiner nejdrzeji. A stejně i druzí z nej- vzpurnějších. Augst. Zappe a j. A pan dr. Appele vitězoslavně konstatoval jejich „nevinu“ vůči stě- žovatelům výtkou: „No, tak vidíte...“ Po tomto O drobném prodeje ranní čisle a sobě vešernl sa l Ve filiálkách na venkové ranní čislo večerni Inseráty plaMí se hotově napřed. Předplaceni a inserty přijími administrace v Marianské ul. , a Tam nacházejí se t51 rřodakca, tiskárna a sxpedlee „Národních Listů Rukopisy se nevraceil
Josef Karel Czerný Appelt Pleiner Augst Zappe doktor Appel Vrchoslavice
19 article
výsledku vyšetřování útoky minulé soboty se zdvojnásobily. Následkem toho čeští rodiče sesli se v neděli a usnesli se zakročiti o nutnou ochra- nu svých dětí před hrozícím zmrzačením, ne-li je- ště čímsi horším, se vší energií. Dožádali si proto za rychlou intervenci v pondělí nejbliže dlícího nár. sociálního poslance Lisého, který bydlív obci sotva půldruhé hodiny od Jablonce, a při- zvali jako svědky událostí zástupce pražského denního tisku. Zástupci tisku dostavili se ještě v noci na úterý, ráno vyčkali ve škole příchod žáků a potom vyslechli v České besedě stížnosti zástupců českých rodičů, kteří jim ukázali po vy- učování některé ze ztýraných dětí. Na straně německých osnovatelů přepadání českých dětí zřejmý je též úmysl, znepokojit mysl českého lidu a zkaliti náladu, sklánějící se ke smíru, snad také i proto, že město dosud ovláda- jicí strana obává se společného postupu Čechů při příštích obecních volbách s nově tvořící se stra- nou t. zv. Zenkrovou a lze proto právem očeká- vati, že ani úřady, ani český lid nepůjdou jim ve snaze této vstříc, naopak překazí jich nejen své- volné, ale vyloženě zlovolné záměry-
Lisý Čecho Zenkrův Jablonec
20 title
Politický přehled.
21 article Země české.
Země české. Co „vůdčí německá strana“ v „N. F. Presse“ zamlčela. Včerejší úvodní článek „Bohemie“ o pří- pravách k vyrovnání, naším večerníkemv podstatě dotčený, stojí také ve včerejší ranní „N. F. Presse“ jako pražský telegram, avšak s označením „od vůdčí německé strany“, té- měř doslovně, ale bez významného konce, který má „Bohemia“. Pražský německo-po- krokový orgán, aby zmírnil hořkost svého vy- rovnacího pessimismu, ve kterémž předvídá. že vyrovnací jednání jednoho krásného dne mohou uváznouti, anebo na neshledanou zmi- zeti, připojil ještě odstaveček, ve kterémž přes to vše, co uvedl, dodává odvahy těm, kdož „s poctivým úmyslem a vědomím, že slouží nutné a veliké věci, přistupují k ohromné práci. Naproti různým politickým potížím,“ — dí „Boh.“, „stojí potřeba vyrovnání a touha po míru širo- kých vrstev obyvatelstva jakožto nejnaléhavější pobídka k činu. Bude se muset ukázat, je-li tlak hospodářskýcha kulturních nutností dosti silen, pro- raziti průlom do politických pomezných zdí, jež se ukázaly dosud nepřekročitelnými.
N F Presse Bohemia
22 article
Tento odstaveček „Bohemie“ k povzne- sení myslí německých vyrovnavačů scházív „Neue Fr. Presse“. Maličkost, nikoli však la- pálie! Neboť při ostatní totožnosti obou člán- ků vzniká zajímavá otázka. Pochodí-li úvaha skutečně od „vůdčí německé strany“, jak tvrdí vídeňský německo-pokrokový orgán, škrila tento odstavec „N. Fr. Presse“ anebo přikomponovala jej „Bohemia“? V prvním případě by bezpodmínečná tendence vídeň- ského listu, mířící ke zmaru vyrovnání za každou cenu, byla provedla významné fal- sum zkomolením originálního mínění vůdčí německé strany, v druhém případě považo- vala by pak „Boh.“ mínění vůdčí německé strany jaksi za polotovar, jemuž byle nutno dodati nadějného světélka, jež ve vůdčí, ně- mecké hlavě původně nesedělo. V každém případě však poskytuje tato episoda poučný názor do výrobny německých „vůdčích hlasů“. O „výsledcích posledních vyrovnacích jednání“ přináší „N. Fr. Presse“ téměř plné dva peti- tové sloupce taxativně seřaděného materiálu o všech vyrovnacích látkách první etapy vy- rovnací, kterak stály při přerušeném jednání 26. července m. r. Jak jsme se o obsahu těch- to sdělení na příslušném místě informovali, jsou z největší části a namnoze v podstatě
Neue Francie . Presse Bohemia
23 article
din užitečných, aby farmáři požívali větš
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. (Cestou do Moskvy.) — Města mají nejen fysiognomii jako lidé, ale i zcela lidskou přítažlivost nebo odpudivost. Jako tě jeden člověk získá, že bys do ohně za ním šel, aniž víš, proč, a jiný opět z neznámého důvodu tě odpuzuje, stejně tajemným, irracionálním vlivem působí na cestovatele města, do nichž je zavedla pout: navštíviš jedno a hned při prvém kroku ovane tě nevlídný dech, domy mají nesympatickou tvářnost, nic, co v jeho zdech prožíváš, tě neuspokojí, všechny věci jakoby ti z rukou padaly: zajedeš do jiného. děšť tě v něm uvítá, bláto tě postříká na kři- žovatkách, a přece, ví bůh proč, je ti milo, teplo, vlídno a jen kdybys toliko na odjezd nemusil myslití Nedávno vedlo se mi tak s Kyjevem Moskvou. Kyjev — tuto zvláštní směsicí ko- munikačního ruchu a mystického míru, ne- vkusných, v americkém chvatu vyrostších čin- žáků a bílých klášterů, jichž pozlacené báně vysílají k nebí své tajemné svity — opouštěl jsem chvatně, jakoby mi paty hořely. Celkový ráz města byl mi nepříjemný a nejnepříjem. nější ze všeho mi byla všeruská výstava, jaksi maloměstská, a což horšího: urážející přímo nevšímavostí, kterou projevuje k duchovním statkům ruského národa. Najdeš tam stroje automobily, ornáty, modlitbičky, hrnčířský průmysl pochybné hodnoty, živé modní man- nequiny, zemědělství a rybářství v zarážejí- cím nepoměru k rozloze ruské říše. Ale rio z nesmírného pokladu ruské ethnografie, ani jedině zákoutí věnovaně ruské knize, ruské- mu obrazu, ruské hudbě, Bylo mně úzko v té dusné praktičnosti Jen pryč, pryč odtud! To však se snadnějí vy- sloví než provede. Ruské dopravnictví má to- tiž trochu jiné zásady než naše. U nás nama- čkají tě do vagonu, zavazadlu daří se někdy lépe než cestujícímu; ale konec konců přece jen možno jet, třeba bys celou cestu v chod-
bůh Moskva Kyjev
25 article
blčce postál. Jinak tam. Do vlaku přijme se toliko určitý počet cestujících: nadpočetní prostě zůstunou na nádraží, ať již si to spraví se svým odjezdem jak sami dovedou. Je to kruté; za to však ti, kteří našli místo, požívají pohodlí, o jakém na našich drahách se ani nesní. Tak aspoň je tomu při nejlepších ru- ských vlacích, kurýrských a rychlících. Nutno si předem zajistit místo, koupit si t. zv. plac- kartu, a pak jedeš velkolepě. Jenom že právě s touto plackartou jsou potíže. Když jsem opouštěl hostinný Krym. vraceli se nesčíslní „dáčníci“, letní hosté krymští, do vnitřní Rusi. Na trati Sevastopol- Moskva byly plackarty všech vlaků vypro- dány již týden napřed a mně nezbylo než vstoupit na oděsský parník. Podobně dařilo se mí v Kyjevě. „Plackart není ani na zítřek ani na pozitří,“ řeklo se mi vo výdajně jízd- ních lístků a tak jsem tu stál v posicí málo záviděníhodné. Město hemžilo se hosty, bylot v předvečer slavnostního odhalení pomniku Stolypina, ubitého zde přede dvěma roky, já si uvědomoval, že, neodjedu-li dnes, nedo- stanu se pro dalších osmačtyřicet hodin, od- tud vůbec.
Stolypin Krym Sevastopol Moskva Kyjev
26 article
Koupil jsem si tedy lístek do nevábněho vlaku, t. zv. poštovního, který trať do Moskvy projíždí o osm hodin déle než rychlík. Vagon druhé třídy naplnil se brzo cestujícími. V mi- hotavém svítu jediné svíčky rozeznával jsem matné podoby spoluputovníků, za nimiž „no- silščíci“ vlekli kupy zavazadel. Nejeden vezl s sebou peřiny a prostěradla. Obklopovala nne tu jiná Rus, než jaká cestuje v kurýrských vlacích: nezámožná, za to však rázovitější než tam: student naproti mně, v lůžku nade mnou mladičký „pěchotinec“, podporučík, ně- kolik dam ve vedlejším kupé, a posléze sta- řičký vysloužilý důstojník, slepec, kterého dcera doprovodila do vagonu. Divnou tesk- notou působil ten nevídomý člověk, jenž dal se unášet vlakem k cíli, kterého nespatří. Pestrá, pomíchaná společnost; ale sotva kde lze nalézti spolucestujících příjemnějších
Moskva
27 article
než v ruských vlacích. Předem mají cosi, co bych nazval cestovatelskou kulturou. U nás. při našich nepatrných, několikahodinových vzdálenostech, jaká nervosita, jaký hluk! Tam jsou trati nesrovnatelně delší: nepočítá se na hodiny, nýbrž na „sutky“ t. j. dvacet čtyři ho- diny; jeden přijíždí ze Zauralí, druhý z dál- ného Východu, odkudsi od Vladivostoku. A všichni ti lidé, přes to, že projeli tisíce kilo- metrů (či snad právě proto?), zachovali si klid a rovnováhu. Vlak není jim místem, kde se hartusí a rámusí, kde na každé stanici vytla- čuje soused souseda, aby se sám dostal k oknu. nýbrž dočasným domovem, v němž nutno se co nejpřiměřeněji zařídit a s duševní rovno- vahou co možná největší snášet příhody a ne- hody cesty.
Vladivostok
28 article
Ale je tu ještě jiný fakt. pramenící z nej- vlastnější povahy ruského člověka: jakási de- mokratická snášelivost a srdečná prostota, jež se zračí ve všech zdejších společenských sty- cích. Viděl jsem tu velké dámy hovořit s nu- záky v chatrném šatu; mluvily s nimi stejně vlídně, jakoby to byli jejich společenští sou- druzi. Důstojníci na příklad netvoří tu zvlášt- ního stavu, neoddalují se úzkostlivě od ostat- ního občanstva: mají s ním stejné zájmy, pro- jevují stejně bezohledně své politické názory a jejich kulturní zralost překvapuje toho, kdo si odjinud přinesl jiné zkušenosti. Celkem možno říci, že v Rusku ve společenských sty- cích, platí jednotlivec mnohem více svou du- ševní zdatností než kastou, k níž patří. Tato zdvořilá ústupnost, jež však není passivitou, nýbrž ukázněným vědomím síly zračí se v Rusku všude, předem v jeho nábo- ženském cítění. Zde lid nikdy nepronásledo- val rozkolníků. Všechny ty náboženské sekty. chlísti, duchoborci, molokáni a j. mohli po- kcjně žít mezi pravověrným lidem. Pronásle- dovala je toliko vláda; vláda je donutila, aby se přestěhovali do nezdravých kavkazských krajin. A zcela tolio rázu jsou také pravoslavni svatí: nenajdeš v nich útočnosti, vlastní jak katolicismu tak i protestantství. Příznačné ie
Rusko
29 article
na př. vypravování o sv. Theodosiu: Nedlou- ho potom, kdy Rusové přijali křesťanství, na- vštívil prý světec velkoknížecí dvůr. Tam prá- vě se pilo a hodovalo. Světec ani nehrozil ani neproklínal, nýbrž stanul stranou a zaplakal. Ptali se ho, proč pláče: „Tak si myslím, bratři,“ odpověděl, „zdali i po smrti bude vám veselo jako teď.“ Velkokníže i dvořané upadli v rozpaky a přestali kvasit. Knížecí hostitel sestoupil k světci a políbil se s ním, zastyděv se pro jemnou výtku sv. Theodosia, jako jemu bylo stydno pokárat vládce slovy příliš drsný- mi ... Vraťme se však do přítomnosti. Jedeme dlouhé hodiny nekonečnými rovinami, větši- nou zcela holými, jen občas zastíněnými ne- hustým lesem. Stanic je po řídku. Tam, kde vlak staví delší dobu, vystupuje vše z vagonů: chudí spěchají k obrovskému kotli pod širým nebem, kde neustále kypí voda; to do samo- varů, na čaj. Zámožnější nakupí se v bufetu, kolem sklínek čaje s citronem. A je-li času nazbyt, sedne se az stůl a klidně se pojídají jídla, jež sklepníci přinášejí z kouřících pánví.
Theodosius Rusová
30 article
Jedeme noc, den a ještě noc. Za rána, jež mně, navyklému žáru krymského slunce, zdá se neobyčejně chladným, ocitáme se v Mo- skvě. Když mne izvoščik odvážel neuprave- nými, špatně dlážděnými a ne právě čistými ulicemi moskevských předměstí, dotírala zima zle na mne. Ale mně bylo radostno v srdci, atk jako bych byl ne v cízím městě, nýbrž doma, u svých. Cosi srdečného a bodrého dýchalo zde na mne z ulic, z domů i z lidí. Za nedlouho pil jsem čaj v jednom z těch nesčetných „traktirů“, které jsou roztrou- šeny po celé Moskvě. U vedlejšího stolu tři občané: nejmladší z nich, důrazně, příjemným hlasem předčítá noviny. Oba starší naslou- chají napiatě a důležitě — jako lidé, kteří ne- dovedou číst — a přikyvují horlivě. Bíle odění sklepníci roznášejí čaj a housky „buločky“. A mně je v té rozsáhlé, chatrné místnosti tak dobře a mile, takové specifické ruské ovzduší mne tu oklopuje, jako bych četl kapitolu ro-
moskevský předměstí Moskva