1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 15. října 1913.
Praha
4
article
aranní a večerní ilsty
předplání se
V Praze v administranii
něsle
na rtiet . . . K -
a dvoji donáškou
ndsle.
na čtvrt lsta . . . . ikasl
ve fillálkáck
. 1KN0
sa měsle
Poštou
na riot : . . . k oo
dvojí zásllko
nk ríst: : . :
Pošta
Praha
Kněžná
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8,
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8,
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Zahájení zemědělské reformy
v Anglii.
Anglie, stát zaujímající ne-li první, tož
zajisté vyníkající místo ve výrobě průmy-
slové a v obchodu, ociťuje se hodně pozadu
hospodářství pozemkovém, přihlížíme-li k
jejím agrárním poměrům s hlediska prak-
tického rozdělení plodné půdy. Anglie
vlastně v našem smyslu nezná samostatné
střední a malé rolníky jakožto držitele
vlastních pozemků; tam jsou jenom: ma-
jitelé latifundií, nájemci-farmáři a země-
dělští dělníci. Tato soustava držení půdy u-
činila nemožnou samostatnou existenci
venkovského obyvatelstva, protože byl na-
prostý nedostatek půdy, již by bylo mohlo
získati za vlastní. Následky toho byly tím
nepříznivější, čím stát měně si všímal toho,
jak majitelé latifundií se svou zemí naklá-
dají, jaké podmínky svým pachtýřům uklá-
dají a jak živoří pracovní síly jejich.
Nynější vláda strany svobodomilovné a
skupin s ní spojených přičiněním nejčilej-
šího člena ve svém středu, kancléře po-
kladu Lloyda Georgea, chystá se nyní při-
kročiti k nápravě těchto poměrů právě tak,
jako to učinila v otázce sněmovny lordů a
v otázce samosprávy (home rule) irské.
Vlastně jest to soustavné řešení řady spor-
ných otázek mezi demokracií a konserva-
tivci, a že se právě nyní přikračuje k akci
v otázce rozdělení půdy a uspořádání po-
měrů zemědělských, dá se vysvětliti i agi-
tací ulsterskou proti samosprávě Irska, a
tím i proti postavení reformní vlády vůbec.
George
Praha
Anglie
Irsko
6
article
Lloyd George, kterýž již před rokem
v jedné ze svých řečí napověděl, že se za-
náší i otázkou držení půdy — tehdy však
předsedou ministerstva bylo připomenuto,
že kancléř pokladu projevil pouze své o-
sobní názory o věci — tentokráte v Bed-
fordu promluvil již nejen za sebe, ale i jako
mluvčí celé vlády. Projevu jeho předchá-
zela pilná, celoroční práce soustavného
prozkoumání hospodářských i sociálních
stránek dané otázky pomocí místních ko-
Zjistilo se nade vši pochybnost, že
anglické zemědělství, toto veledůležité od-
větví lídské podníkavosti a píle naprosto
nevyhovuje svému poslání, poskytujíc čím
dále tím menšímu počtu obyvatelstva ob-
živy. Lloyd George potvrzuje, že Anglie
má pouze půl druhého milionu farmářů a
dělníků, již jsou živi zemědělstvím, kdežto
ve Francii se jím zabývá 9, v Německu 10
a v Rakousko-Uhersku 14 milionů lidí.
Ještě před půl stoletím žilo zemědělstvím
v Anglii 2,132.000 lidí, ubylo jich tedy přes
600.000. Přihlíží-li se k rozloze, živí acr
půdy v Anglii, ač její půda jest úrodná,
pouze 5 osob, ve Francii deset, v Německu
14. Venkovské obyvatelstvo se houfně
stěhuje buď do měst nebo ze země, takže
za nedlouho nebude již po této stránce
rozdílu mezi Anglií a Irskem. Stěhování do
měst zdražuje byty, ztlačuje mzdy a tak po-
chybená posavadní politika anglická ohro-
žuje nejen venkov, ale současně i města.
Výroba anglického zemědělství opa-
třuje obyvatelstvu pouze 20 proc. obilin
jež se sprotřebují, kdežto ostatní se dováží
větší částí z osad a skoro polovinou z ci-
ziny, což jest poměr zvláště pro doby ne-
pokojné velmi povážlivý.
Lloyd George
Bed
Anglie
Francie
Německo
Rakousko
Uhersko
Irsko
ford
7
article
Jako venku obrovské latifundie
nevěnují se pěstování plodin k výži-
vě obyvatelstva, tak rozvoj měst jest
rovněž závilým na držitelích městské
půdy, z nichž některým patří celé měst-
ské čtvrti, a mnohdy celé okolí, takže
mají v rukou i všechen stavební ruch, kde
města se dále rozšiřují. Všude tu narážejí
životní potřeby obyvatelstva na monopol
svého druhu jediný, na soustředění všeho
pozemkového majetku v rukou poměrně
nepatrného množství osob — landlordů.
„Nemám v úmyslu“ prohlásil Lloyd
George, „útočiti snad na ně osobně anebo
hromadně; já naopak uznávám, že jako
osoby jsou právě tak dobří, způsobní, pří-
větiví a vědomí svých povinností, jako jiní
občaně státní; ale tvrdím, že není možno
věnovati neobmezenou důvěru v povahu
lidskou, a že jest nebezpečno poskytnouti
kterékoliv třídě nebo jakémukoliv povo-
lání nekontrolovanoumoc.“ Vzpo-
menuv opatření, jež dosud různé vládyv
Anglií činily a doznav, že valného úspěchu
ve směru docílení nápravy neměly, vysvět-
luje nezdar tento tím, že nesáhlo se na ko-
řen zla, jímž jest „monopol“ držení půdy.
Uvádí tyto příklady: „Toho, kdo má půdu,
neptá se stát ani, jak své půdy používá
ani jaké mzdy platí svým dělníkům ani
jaké bydlení jim poskytuje. Když však jde
o podnik jiný, ať tovární, ať železniční, stát
činí výhrady a klade podmínky a při práci
v dolech stanoví i nejmenší mzdy.
Proč má vláda právo dozoru na že-
lezniční sazby, proč na různé výsady, aby
se jich nezneužilo, a na vynálezy? A proč
státní společnost má se zříkati téhož vlivu
ve příčině používání plodné půdy?
Z těchto ukázek z řeči kancléře po-
kladu jest zřejmo, že zemědělská reforma
anglická bude směřovati k tomu, aby plod-
né půdy se použilo ke zvýšené výrobě ple-
Lloyd George
Anglie
9
article
ochrany proti vlastníkům půdy, a aby se
umožnilo nabývá půdy všem, kdož v ze-
mědělství jsou zaměstnáni. Ti, kdož půdu
vzdělávají, musí býti jisti, že jim nebudou
odňaty pozemky, jež zdokonalili, dělníkům,
nemají-li prchati z venkova do měst, musí
se zabezpečiti jak přiměřený výdělek tak
slušný byt a znenáhlý postup, aby někdy
sami mohli si koupiti kousek půdy. Země-
dělcům má se poskytnouti nejen náležitě
praktické průpravy, nýbrž i potřebných
dopravních a obchodních znalostí. Státu
pak má se zjednati možnost, aby získával
pozemky v cenách přiměřených, zvláště
leží-li ladem anebo jest hospodářství na
nich nedbalé; na státu také jest, aby jak
zákonodárně tak administrativně i finančně
zasadil se o nápravu v posavadním pochy-
beném rozdělení půdy.
Jaké návrhy jednotlivých reformníck
opatření anglická vláda podá, o tom do-
sud podrobnější výklad se nestal.
10
article
JDr. Váchov kr. z kouc
JDr. Váchov kr. z kouc
Z Uherského Brodu, 14. října
(Zvl. tel. zpráva »Nár. Listů.a)
Dnes o 9. hodině večerní
zemřel zde náhle hr. Václav
z Kaunie.
...Těch několik málo slov, jež sdělujeme
pod smuteční páskou, přineslo v noční dob
onu bolestnou zvěst, neočekávanou, nepřed-
vídanou zprávami o předchozí chorobě! Do-
mněle zdráv a vesel, ještě krátce před 9. ho-
dinou večerní pln rozhovoru, klesl náhle hr
Václav Kaunic jakoby podťat a v něko-
lika minutách podlehl záchvatu mrtvice. Smrt.
snad ideální u lékaře, ale bolestně ohromu-
jící okolí! A okolím jeho, kromě něžné, sta-
rostlivé choti, věru že nazvati možno celou
českou veřejnost, která zarmoucena náhlým
jeho odchodem v místa, odkud není návratu,
při vyslovení jména Kaunic, na ráz vzpomene
osvíceného, vlasteneckého českého šlechtice
hrdého zastance dobrých práv našeho národa.
muže po léta politicky zdatně činného, jed-
noho z prvních a předních v národní straně
svebedomyslné a posléz velkodušného mece-
náše českého studentstva. Není těmito něko-
lika epithety arci ani z daleka vystížen profil
vzácného muže, jenž šlechtic rodem, duchem
vždy byl ryzím demokratem, stavícím aristo-
kracii ducha a povahy nad praedikát a erb
šlechtický. Cítil se občanem a byl vzorným
občanem, jakž ani jinak nemohlo být při jeho
zásadách, při ušlechtilé, předobré povaze jeho
a při výchově, jaké se mu dostalo.
Václav
Kaunic
uherský Brod
11
article
Vracíme-li se letmo ve vzpomínkách do
mladých dnů jeho života, shledáváme jej za
vedení uvědomělé jeho matky hr. Eleonory
Kaunicové, známě vlastenky z doby Palackého
a Šafaříka, a spisovatele prof. Ferd. Schulze,
zvěčnělého našeho druha redakčního. Veden
od mládí upřímnou láskou k českému národu,
seznal a sledoval hr. Kaunic nejen duševní
jeho rozvoj, ale i politický život a poznal
příkoři a bezpráví na národu páchané.
Nebylo tudíž divu, že dosáhnuv hodnosti
doktora práv na universitě pražské, zúčastníl
se horlivě politického ruchu v letech osmde-
sátých a potomních a záhy vynikl jako na-
dšený zastance a obrance české věci. Ač zvo-
len do zemského sněmu za skupinu velkostat-
ku, aby větší měl volnost v jednání dle svého
přesvědčení, složil svůj mandát a kandidoval
jako lidový poslanec po úmrtí prof. Krejčího
za skupinu měst Slané. Velvary, Rakovníka
Louny. Zvolen byl na program národní strany
svobodomyslné a sice všemi odevzdanými hla-
sy. Od té chvíle hrdě se hlásil ke straně naší
v dobách nejprudších zápasů, a také později.
jak na radě říšské, kde náležel k čelným jejím
členům, tak i když vzdal se politické činnosti.
zůstal ji vždy věren. Zdědiv po bratru svém
Albrechtovi svěřenský velkostatek Slavkov na
Moravě a churavě srdeční chorobou, ustoupil
sice z veřejného života, ale neustal sledovati
bedlivě jeho události. Na jaře r. 1908 pak pře-
kvapil všechnu českou veřejnost velkolepým
svým darem domu v ceně 600.000 K, jímž po-
ložil základ ke zřízení ústavu na Moravě, kte-
rýž jako Hlávkova kolej v Praze by umožnil
nemajetnému studentstvu české techniky a
příští university v Brně studium a vzdělání na
těchto ústavech.
Kaunic
Palacký
Šafařík
profesor
Ferd
Schulz
Albrecht
Hlávkův
Slaný
Velvary
Rakovník Louny
Zvolen
Slavkov
Morava
Praha
Brno
ústav na Morava
12
article
V dobách své poslanecké činnosti vystu-
poval hr. Kauníc často jako řečník, plaidujíc
pro svobodu shromažďovací, pro zlepšení po-
měrů lidu dělného, pro práva žen, pro svo-
bodu tiskovou a začasté proti přehmatům po-
licie, takže až označován byl zpátečníky za
stoupence ideí převratných. Ale nebylo tomu
tak, a kdo znal jeho srdce, věděl, že vše, co
koná, koná z ryzího lidského hnutí, ze snahy
nejušlechtilejší a nejčistší. Všichni, kdož kdy
v životě setkali se s ním, odnášeli si dojem
že setkali se s člověkem vzácně šlechetným.
nadšeným pro vše dobré, lidstvu a národu pro-
spěšné. Takovým zůstal až do své smrti a ta-
kovým zůstane i v čestné, trvalé paměti ná-
roda, který tolik milovall
Stůjž zde několik dat životopisných
Hrabě Václav Kaunic narodil se 26. září
1848. Studoval gymnaslum na Novém městě praž-
ském, vyšší hospodářskou školu v Táboře a práva
na universitě pražské a vídeňské, načež promoval
r. 1873 v Praze. R. 1872 v době chabrusových vo-
leb na sněm český po pádu fundamentálních člán-
ků koupil deskový statek Mezilesí-Týn v okresu
pasovském, prodal jej r. 1876. R. 1873 koupil de-
skový statek Vysokou u Příbramě. Po obratu, na-
stalém za vlády Taalfovy rozpuštěním ústavověr-
ného sněmu českého r. 1833, zvolen za poslanee
do sněmu v červenci 1883 ze skupiny velkostat-
kářů a při všeobecných volbách do říšskéž rady
zvolen 3. června 1885 za poslance do říšské rady
za městskou skupinu slánskou. Necítě se více ve
shodě s politickým smýšlením většiny klubu velko-
statkářů na sněmu zemském, složil svůj mandát
sněmovní dne 8. ledna 1887. Jako člen klubu če-
ského na radě říšské byl jedním z oněch čtyř po-
slanců, kteři se opřeli sgámlěru na vyloučení posl.
Kaunic
Praha
Mezilesí
Vysoký u Příbram
vysoký hospodářský škola v Tábor
13
article
dra. Edvarda Grégra, pročež po rekonstrukci té-
hož klubu zůstaven byl s nimi mimo kluba
získal si během lála 1887 na četných schůzích sou-
hlasu svých voličů s tímto svým postupem. Na
doklad toho zvolen po úmrtí prof. Krejčího za
skupiny měst Slané. Velvary, Rakovník a Louny
též za poslance na sněm zemský 26. září 1887a
sice všemi odevzdanými hlasy. Na radě říšské se-
trval ovšem v malém kroužku českých poslanců
neodvislých, z něhož po volbách r. 1891 se vy-
tvořil nynější klub poslanců nár. strany svobodo-
myslné. Dne 4. března 1891 zvolen opět za po-
slance skupiny slánské do říšské rady a dne 22.
listopadu 1895 na sněm zemský. Zdědiv po svém
bratru Albrechtu svěřenský velkostatek Slavkov
na Moravě, vzdal se r. 1897 politické činnosti.
V květnu r. 1908 při svém druhém sňatku se
sl. Josefinou Horovou fprvní chotí jeho byla vyni-
kající dramatická umělkyně Josofina Čermákovál
věnoval v Brně svůj dům jako základ ke Kaunicové
koleii.
Zesnulý hr. Kaunic — jak pozdě v noci se
sděluje— převezen bude z Uherského Brodu
do Prahy. Další disposice pohřbu oznámen
budou dnes.
Grégr
Albrecht
Horův
Josofin
koleie
Kaunic
Slaný
Velvary
Rakovník
Louny
Slavkov
Morava
Brno
uherský Brod
Praha
národní . strana svoboda
14
title
Násilnosti na českých dětech
v Jablonci n. N.
Jablonec
15
article
V Jablonci, 14. října.
Jablonec
16
article
[Od našeho zvláštního zpravodaje.)
Krajně odlišným dojmem od ohlasů smířlivých
snah, které jeví se všem vážným živlům v zemi
krajní potřebou, zni stesk, jimž ozývá se v po-
sledních dnech každá domácnost velmi silné če-
ské menšiny v Jablonci nad Nisou. Výstřední váš-
nivci němečtí, zaraženi nezdarem dosavadního zá-
pasu proti dvoutřídní české matiční škole, do níž
dochází letos 129 dětí, z toho 31 z obcí vůkolních.
sáhli ku prostředku, který sice je jistě marný, ale
sám sebe dostatečně charakterisuje. Když počet
dětí, navštěvujících českou školu jabloneckou.
přes všechno dosavadní pronásledování rodičů ne-
klesal, naopak rok od roku jeví vzestupnou ten-
denci, stal se nyní pokus oslabit, ne-li znemožnít
návštěvu české školy poštváním německých ško-
láků k výstředním násilnostem na českých dětech.
Již loňského roku množily se stížnosti českých
rodičů z okolních obcí, že zvláště drobně jich děti
jsou cestou do české školy jablonecké soustavně
německými školáky pronásledovány, do krve bity
a týrány. Ač nářky tyto ozývaly se stále častěj
a častěji, přece naděje, že jedná se pouze o dět-
skou svěvoli, která sama časem se vybije, zdržo-
vala české rodiče od zakročení. A tu počátkem
letošního školního roku propukly štvanice něme-
ckých nezvedenců na české školáky přímo sou-
stavně. Neuplynulo dne, aby české děti, zvláště
z Vrchoslavic, nebyly napadeny a za surového spí-
lání zbity, někdy až do krve. A pokusili-li se do-
spělí Češi o zakročení, setkali se u německé mlá-
deže jen se surovým spíláním všemu českému,
kamenováním a vyhrůžkami s otevřenými noži.
Čech
Jablonec nad Nisa
Vrchoslavice
17
article
Všecky okolnosti činily nepochybným, že jedná se
o promyšlený a organisovaný útok na existenci
rozkvět české školy, který by mohl býti v případě
vyšetřování vylíčen jako nepatrné, ne-li nevinné
a běžné dětské hašteření a v nejhorším případě
jako uličnietví nerozumných kluků.
Z nejkřiklavějších případů, zaručených váž-
nými svědky, uvádíme: Cestou z Vrchoslavic byly
opětovně zbity děti p. Bohumila Kočího, 5leté
děvčátko, 10 a 12letí hoši a 14leté děvče: posléze
uvedené bylo zbito před očima své 70leté ba-
bičky, jíž rozdivočelá mládež surově vyspílala.
Také 17letá dcera p. Kočího byla třikrát přepa-
dena, chovajíc malé děcko, a ohrožena kamenová-
ním. Vůdcem vrchoslavických nezbedů byl pravi-
delně jakýsi Pleiner, jehož otec netěší se pro časté
styky se zákonem, nejvíce pro násilnosti, kalé po-
věsti. Stejně napadány byly i děti, docházející do
jablonecké školy z Grünwaldu a Loučné. Tak ně-
kolikráte bylo napadeno zvláště drobné děvčátko,
docházející do české opatrovny, a hoch z I. třídy
české obecné školy, takže děti z uvedených obeí
nuceny jsou zacházeti si cestou do školy dobré
nůl hodiny, teď, v drsném podnebí horského kraie
kruté cesty přes Brandl. Ale ani tam nejsou již
bezpečny. Školačky D. a B. z Brandlu stěžují si
ve škole s pláčem, že byly zase bity. A stejně
stíhání jsou školáčcí z Kokonfna, z Loučné a z
Černě Studně, z obcí, z nichž některé jsou od školy
přes hodinu cesty vzdáleny, a kde sama docházka
do české školy je jistě obětí. Zřejmě počítali strůjei
a původci, že české děti a jich rodiče budou za-
strašení denním pronásledováním, kamenováním a
pohrůžkami noži, jež v rukou poštvaných rozpu-
stilců nejsou žertem, a že návštěva české školy
bude aspoň ve svém vzrůstu ohrožena.
Kočí
Pleiner
Brandl
Vrchoslavice
Grünwald a Loučná
Loučná
18
article
Když poměry staly se již nesnesitelny, obrátil
se nejprve p. Kočí na správu německé školy ve
Vrchoslavicích. Řídící učitel ani jej nevyslechla
odbyl jej, že je dobře. A druhý den útoky na če-
ské školáky se ještě stupňovaly. Obrátili se tedy
zástupci českých rodičů na četnictvo, ale bylo jim
řečeno, že četnictvo nemůže se michati do dět-
ských stuchanic. A tu zástupcí rodičů žádali spolu
se správcem české školy p. Josefem Karlem za
náprávu u c. k. okresního hejtmanství. Udali jed-
notlivé případy znásilnění českých dětí i svědky.
dospělé a vážné osoby. Věc v nepřítomnosti okr
hejtmana Czerného vyšetřoval okresní komisař dr
Appelt. Čeští svědci vůbec nebyli vyslechnuti, pří-
pad napadení 17leté dcerušky p. Kočího odbyl
ironicky, a celé vyšetřování končilo tak — až na
doznání žáků německé měšťanské školy, kteří se
příznali, že české školáky bili — že záležitost je-
vila se jako dětská stuchanice, vyvolávaná se stra-
ny českých dětí.
Němečtí hoši z obecné školy šmahem vše po-
přeli, Pleiner nejdrzeji. A stejně i druzí z nej-
vzpurnějších. Augst. Zappe a j. A pan dr. Appele
vitězoslavně konstatoval jejich „nevinu“ vůči stě-
žovatelům výtkou: „No, tak vidíte...“ Po tomto
O drobném prodeje
ranní čisle a sobě
vešernl
sa l
Ve filiálkách na venkové
ranní čislo
večerni
Inseráty
plaMí se hotově napřed.
Předplaceni a inserty přijími
administrace v Marianské ul. , a
Tam nacházejí se t51
rřodakca, tiskárna a sxpedlee
„Národních Listů
Rukopisy se nevraceil
Josef Karel
Czerný
Appelt
Pleiner
Augst
Zappe
doktor
Appel
Vrchoslavice
19
article
výsledku vyšetřování útoky minulé soboty se
zdvojnásobily. Následkem toho čeští rodiče sesli
se v neděli a usnesli se zakročiti o nutnou ochra-
nu svých dětí před hrozícím zmrzačením, ne-li je-
ště čímsi horším, se vší energií. Dožádali si proto
za rychlou intervenci v pondělí nejbliže dlícího
nár. sociálního poslance Lisého, který bydlív
obci sotva půldruhé hodiny od Jablonce, a při-
zvali jako svědky událostí zástupce pražského
denního tisku. Zástupci tisku dostavili se ještě
v noci na úterý, ráno vyčkali ve škole příchod
žáků a potom vyslechli v České besedě stížnosti
zástupců českých rodičů, kteří jim ukázali po vy-
učování některé ze ztýraných dětí.
Na straně německých osnovatelů přepadání
českých dětí zřejmý je též úmysl, znepokojit mysl
českého lidu a zkaliti náladu, sklánějící se ke
smíru, snad také i proto, že město dosud ovláda-
jicí strana obává se společného postupu Čechů při
příštích obecních volbách s nově tvořící se stra-
nou t. zv. Zenkrovou a lze proto právem očeká-
vati, že ani úřady, ani český lid nepůjdou jim ve
snaze této vstříc, naopak překazí jich nejen své-
volné, ale vyloženě zlovolné záměry-
Lisý
Čecho
Zenkrův
Jablonec
20
title
Politický přehled.
21
article
Země české.
Země české.
Co „vůdčí německá strana“ v „N. F. Presse“
zamlčela.
Včerejší úvodní článek „Bohemie“ o pří-
pravách k vyrovnání, naším večerníkemv
podstatě dotčený, stojí také ve včerejší ranní
„N. F. Presse“ jako pražský telegram, avšak
s označením „od vůdčí německé strany“, té-
měř doslovně, ale bez významného konce,
který má „Bohemia“. Pražský německo-po-
krokový orgán, aby zmírnil hořkost svého vy-
rovnacího pessimismu, ve kterémž předvídá.
že vyrovnací jednání jednoho krásného dne
mohou uváznouti, anebo na neshledanou zmi-
zeti, připojil ještě odstaveček, ve kterémž
přes to vše, co uvedl, dodává odvahy těm,
kdož „s poctivým úmyslem a vědomím, že
slouží nutné a veliké věci, přistupují
k ohromné práci. Naproti různým politickým
potížím,“ — dí „Boh.“, „stojí potřeba
vyrovnání a touha po míru širo-
kých vrstev obyvatelstva jakožto
nejnaléhavější pobídka k činu. Bude se muset
ukázat, je-li tlak hospodářskýcha
kulturních nutností dosti silen, pro-
raziti průlom do politických pomezných zdí,
jež se ukázaly dosud nepřekročitelnými.
N F
Presse
Bohemia
22
article
Tento odstaveček „Bohemie“ k povzne-
sení myslí německých vyrovnavačů scházív
„Neue Fr. Presse“. Maličkost, nikoli však la-
pálie! Neboť při ostatní totožnosti obou člán-
ků vzniká zajímavá otázka. Pochodí-li úvaha
skutečně od „vůdčí německé strany“, jak
tvrdí vídeňský německo-pokrokový orgán,
škrila tento odstavec „N. Fr. Presse“ anebo
přikomponovala jej „Bohemia“? V prvním
případě by bezpodmínečná tendence vídeň-
ského listu, mířící ke zmaru vyrovnání za
každou cenu, byla provedla významné fal-
sum zkomolením originálního mínění vůdčí
německé strany, v druhém případě považo-
vala by pak „Boh.“ mínění vůdčí německé
strany jaksi za polotovar, jemuž byle nutno
dodati nadějného světélka, jež ve vůdčí, ně-
mecké hlavě původně nesedělo. V každém
případě však poskytuje tato episoda poučný
názor do výrobny německých „vůdčích
hlasů“.
O „výsledcích posledních vyrovnacích
jednání“
přináší „N. Fr. Presse“ téměř plné dva peti-
tové sloupce taxativně seřaděného materiálu
o všech vyrovnacích látkách první etapy vy-
rovnací, kterak stály při přerušeném jednání
26. července m. r. Jak jsme se o obsahu těch-
to sdělení na příslušném místě informovali,
jsou z největší části a namnoze v podstatě
Neue
Francie . Presse
Bohemia
23
article
din užitečných, aby farmáři požívali větš
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Cestou do Moskvy.) — Města mají
nejen fysiognomii jako lidé, ale i zcela lidskou
přítažlivost nebo odpudivost. Jako tě jeden
člověk získá, že bys do ohně za ním šel, aniž
víš, proč, a jiný opět z neznámého důvodu
tě odpuzuje, stejně tajemným, irracionálním
vlivem působí na cestovatele města, do nichž
je zavedla pout: navštíviš jedno a hned při
prvém kroku ovane tě nevlídný dech, domy
mají nesympatickou tvářnost, nic, co v jeho
zdech prožíváš, tě neuspokojí, všechny věci
jakoby ti z rukou padaly: zajedeš do jiného.
děšť tě v něm uvítá, bláto tě postříká na kři-
žovatkách, a přece, ví bůh proč, je ti milo,
teplo, vlídno a jen kdybys toliko na odjezd
nemusil myslití
Nedávno vedlo se mi tak s Kyjevem
Moskvou. Kyjev — tuto zvláštní směsicí ko-
munikačního ruchu a mystického míru, ne-
vkusných, v americkém chvatu vyrostších čin-
žáků a bílých klášterů, jichž pozlacené báně
vysílají k nebí své tajemné svity — opouštěl
jsem chvatně, jakoby mi paty hořely. Celkový
ráz města byl mi nepříjemný a nejnepříjem.
nější ze všeho mi byla všeruská výstava, jaksi
maloměstská, a což horšího: urážející přímo
nevšímavostí, kterou projevuje k duchovním
statkům ruského národa. Najdeš tam stroje
automobily, ornáty, modlitbičky, hrnčířský
průmysl pochybné hodnoty, živé modní man-
nequiny, zemědělství a rybářství v zarážejí-
cím nepoměru k rozloze ruské říše. Ale rio
z nesmírného pokladu ruské ethnografie, ani
jedině zákoutí věnovaně ruské knize, ruské-
mu obrazu, ruské hudbě,
Bylo mně úzko v té dusné praktičnosti
Jen pryč, pryč odtud! To však se snadnějí vy-
sloví než provede. Ruské dopravnictví má to-
tiž trochu jiné zásady než naše. U nás nama-
čkají tě do vagonu, zavazadlu daří se někdy
lépe než cestujícímu; ale konec konců přece
jen možno jet, třeba bys celou cestu v chod-
bůh
Moskva
Kyjev
25
article
blčce postál. Jinak tam. Do vlaku přijme se
toliko určitý počet cestujících: nadpočetní
prostě zůstunou na nádraží, ať již si to spraví
se svým odjezdem jak sami dovedou. Je to
kruté; za to však ti, kteří našli místo, požívají
pohodlí, o jakém na našich drahách se ani
nesní. Tak aspoň je tomu při nejlepších ru-
ských vlacích, kurýrských a rychlících. Nutno
si předem zajistit místo, koupit si t. zv. plac-
kartu, a pak jedeš velkolepě.
Jenom že právě s touto plackartou jsou
potíže. Když jsem opouštěl hostinný Krym.
vraceli se nesčíslní „dáčníci“, letní hosté
krymští, do vnitřní Rusi. Na trati Sevastopol-
Moskva byly plackarty všech vlaků vypro-
dány již týden napřed a mně nezbylo než
vstoupit na oděsský parník. Podobně dařilo
se mí v Kyjevě. „Plackart není ani na zítřek
ani na pozitří,“ řeklo se mi vo výdajně jízd-
ních lístků a tak jsem tu stál v posicí málo
záviděníhodné. Město hemžilo se hosty, bylot
v předvečer slavnostního odhalení pomniku
Stolypina, ubitého zde přede dvěma roky,
já si uvědomoval, že, neodjedu-li dnes, nedo-
stanu se pro dalších osmačtyřicet hodin, od-
tud vůbec.
Stolypin
Krym
Sevastopol
Moskva
Kyjev
26
article
Koupil jsem si tedy lístek do nevábněho
vlaku, t. zv. poštovního, který trať do Moskvy
projíždí o osm hodin déle než rychlík. Vagon
druhé třídy naplnil se brzo cestujícími. V mi-
hotavém svítu jediné svíčky rozeznával jsem
matné podoby spoluputovníků, za nimiž „no-
silščíci“ vlekli kupy zavazadel. Nejeden vezl
s sebou peřiny a prostěradla. Obklopovala
nne tu jiná Rus, než jaká cestuje v kurýrských
vlacích: nezámožná, za to však rázovitější
než tam: student naproti mně, v lůžku nade
mnou mladičký „pěchotinec“, podporučík, ně-
kolik dam ve vedlejším kupé, a posléze sta-
řičký vysloužilý důstojník, slepec, kterého
dcera doprovodila do vagonu. Divnou tesk-
notou působil ten nevídomý člověk, jenž dal
se unášet vlakem k cíli, kterého nespatří.
Pestrá, pomíchaná společnost; ale sotva
kde lze nalézti spolucestujících příjemnějších
Moskva
27
article
než v ruských vlacích. Předem mají cosi, co
bych nazval cestovatelskou kulturou. U nás.
při našich nepatrných, několikahodinových
vzdálenostech, jaká nervosita, jaký hluk! Tam
jsou trati nesrovnatelně delší: nepočítá se na
hodiny, nýbrž na „sutky“ t. j. dvacet čtyři ho-
diny; jeden přijíždí ze Zauralí, druhý z dál-
ného Východu, odkudsi od Vladivostoku. A
všichni ti lidé, přes to, že projeli tisíce kilo-
metrů (či snad právě proto?), zachovali si klid
a rovnováhu. Vlak není jim místem, kde se
hartusí a rámusí, kde na každé stanici vytla-
čuje soused souseda, aby se sám dostal k oknu.
nýbrž dočasným domovem, v němž nutno se
co nejpřiměřeněji zařídit a s duševní rovno-
vahou co možná největší snášet příhody a ne-
hody cesty.
Vladivostok
28
article
Ale je tu ještě jiný fakt. pramenící z nej-
vlastnější povahy ruského člověka: jakási de-
mokratická snášelivost a srdečná prostota, jež
se zračí ve všech zdejších společenských sty-
cích. Viděl jsem tu velké dámy hovořit s nu-
záky v chatrném šatu; mluvily s nimi stejně
vlídně, jakoby to byli jejich společenští sou-
druzi. Důstojníci na příklad netvoří tu zvlášt-
ního stavu, neoddalují se úzkostlivě od ostat-
ního občanstva: mají s ním stejné zájmy, pro-
jevují stejně bezohledně své politické názory
a jejich kulturní zralost překvapuje toho, kdo
si odjinud přinesl jiné zkušenosti. Celkem
možno říci, že v Rusku ve společenských sty-
cích, platí jednotlivec mnohem více svou du-
ševní zdatností než kastou, k níž patří.
Tato zdvořilá ústupnost, jež však není
passivitou, nýbrž ukázněným vědomím síly
zračí se v Rusku všude, předem v jeho nábo-
ženském cítění. Zde lid nikdy nepronásledo-
val rozkolníků. Všechny ty náboženské sekty.
chlísti, duchoborci, molokáni a j. mohli po-
kcjně žít mezi pravověrným lidem. Pronásle-
dovala je toliko vláda; vláda je donutila, aby
se přestěhovali do nezdravých kavkazských
krajin. A zcela tolio rázu jsou také pravoslavni
svatí: nenajdeš v nich útočnosti, vlastní jak
katolicismu tak i protestantství. Příznačné ie
Rusko
29
article
na př. vypravování o sv. Theodosiu: Nedlou-
ho potom, kdy Rusové přijali křesťanství, na-
vštívil prý světec velkoknížecí dvůr. Tam prá-
vě se pilo a hodovalo. Světec ani nehrozil ani
neproklínal, nýbrž stanul stranou a zaplakal.
Ptali se ho, proč pláče: „Tak si myslím,
bratři,“ odpověděl, „zdali i po smrti bude vám
veselo jako teď.“ Velkokníže i dvořané upadli
v rozpaky a přestali kvasit. Knížecí hostitel
sestoupil k světci a políbil se s ním, zastyděv
se pro jemnou výtku sv. Theodosia, jako jemu
bylo stydno pokárat vládce slovy příliš drsný-
mi ...
Vraťme se však do přítomnosti. Jedeme
dlouhé hodiny nekonečnými rovinami, větši-
nou zcela holými, jen občas zastíněnými ne-
hustým lesem. Stanic je po řídku. Tam, kde
vlak staví delší dobu, vystupuje vše z vagonů:
chudí spěchají k obrovskému kotli pod širým
nebem, kde neustále kypí voda; to do samo-
varů, na čaj. Zámožnější nakupí se v bufetu,
kolem sklínek čaje s citronem. A je-li času
nazbyt, sedne se az stůl a klidně se pojídají
jídla, jež sklepníci přinášejí z kouřících pánví.
Theodosius
Rusová
30
article
Jedeme noc, den a ještě noc. Za rána, jež
mně, navyklému žáru krymského slunce, zdá
se neobyčejně chladným, ocitáme se v Mo-
skvě. Když mne izvoščik odvážel neuprave-
nými, špatně dlážděnými a ne právě čistými
ulicemi moskevských předměstí, dotírala zima
zle na mne. Ale mně bylo radostno v srdci,
atk jako bych byl ne v cízím městě, nýbrž
doma, u svých. Cosi srdečného a bodrého
dýchalo zde na mne z ulic, z domů i z lidí.
Za nedlouho pil jsem čaj v jednom z těch
nesčetných „traktirů“, které jsou roztrou-
šeny po celé Moskvě. U vedlejšího stolu tři
občané: nejmladší z nich, důrazně, příjemným
hlasem předčítá noviny. Oba starší naslou-
chají napiatě a důležitě — jako lidé, kteří ne-
dovedou číst — a přikyvují horlivě. Bíle odění
sklepníci roznášejí čaj a housky „buločky“.
A mně je v té rozsáhlé, chatrné místnosti tak
dobře a mile, takové specifické ruské ovzduší
mne tu oklopuje, jako bych četl kapitolu ro-
moskevský předměstí
Moskva