ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e8dccc50-660b-11dc-aeb9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 90, person 51, org 4, work 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 5. duhna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 94.
4 article
Na ronní a odpol. listy před,lisí ket v Praze v sdnínistraei apisle tvl, . . ! 6 R. — s dvojí čonáške n . 7 k 00h ve slakáh: K 9o na měsle . P'oštoni a městc nai: s dvají alsilkoe nant.:: k
Praha
5 title
Dnešní čísle pra Prahu je o 10 stranáe
Praha
6 article Čína prý zamítla smír s Ruskem.
Čína prý zamítla smír s Ruskem. Londýn jásá: dostalť z Číny vytouženou zprávu, že čínský císař po dloubiých rozpa- cích posléze rozhodně odepřel podepsat Ruskem diktovanou smlouvu stran budoucí společné čínsko- rluské správy Mandžurska. »Toť diplomatická porážka Ru- ska,« plesají »Times«, »ktérá se rovná pouze té, jakou utrpělo Rusko od spojené Evropy po míru svatoštěpánskěm z 3 března r. 1878.« Tenkráte prý Rusko právem vítě- zovým diktovalo Turecku velmi tvrdý (Pl) mír, který však nedosáhl souhlasu Evropy a byl touto na kongressu berlínském změněn v mír berlinský. Než, jest prý pohříchu roz díl mezi tehdejším a dnešním postavením Ruska: tehdáž bylo Rusko vojensky tak unaveno, že nebylo by mohlo vážiti boj proti vojskům a loďstvům velmocí posílivších Turecko svou záštitou: dnes však má Rusko zemi (Mandžurii) obsazenu značný m vojsky svými, a ani Čína, ani ostatní moci nejeví prý odvahu Rusko násilně z jeho postavení v Mandžursku vytlačiti! Toto střízlivé poznání kalí jedině velikou radost závistivého Brita, který sam na smrt vysílen loupežnou svou vojnou v Transvaalu od mě- sícův štve kde koho jen může: brzy Německo brzy Japonsko, brzy Unii severoamerickou proti Busku, aby mu vytáhla v Mandžursku horké kaštany z ohně. Německo jako Amerika si to však moudře rozmyslily, ale za to podobá se, že Japonsko dalo se buď Anglií neb Něme- ckem důkladně poštvati a jest téměř na skoku do křížku s Ruskem. To asi také je dině dodalo kuráže dvoru čínskému, že proti všem radám nějzkušenějšího svého státníka, »čínského Bismarka« Lichunčana, ko- nečně v poslední chvíli daně Ruskem lhůty odvážil se takového rozhodnutí ri- skantního.
Brito Busek Čína Rusko Londýn spojený Evropa Turecko Evropa Transvaal Německo Japonsko Amerika Anglie Times
7 article
Nasvědčovalo by tomu zřejmě i samo znění záporné té odpovědi, jak je aspoň dle anglických pramenů Reuterovy kance- láře tlumočí rakouské korrespondenční bu- reau s datum 3. dubna »z Pekinu«. Posuďme: »Čína oznámila Rusku, že není s to, aby podepsala smlouvu o Mandžursko, poněvadž si přeje býti se všemi národy světa za dobré, Čína že se nyní ocituje v nejnebezpečnější periodě za celého svého tisíciletého trvání. Proto musi prý dbáti nutně o přátelství všech moci. Jakkoli prý by ráda Rusku vyhověla, není jí to z ohledu na ostatní moe možno, povoliti mu jakékoli výsady zvláštní Neboť vykoupivši si přízeň jeho jediného, připravila by se tím o přízeň všech ostatních.« Telegram dodává, že prý toto rozhod- nutí čínského císaře bylo již dne 27. března ruskému dvoru neúřadně oznámeno. Naprot tomu však telegrafoval dne 29. března pekin- ský dopisovatel »Timesův« o své rozmluvě s Lichunčanem, že tento vynikající stát ník čínský k němu o situaci Činy právě takto se byl pronesl: »Lichunčan doznal, že celá jeho politika spočívá na přesvědčení, že jedinou mocí, které se Čína co báťi má — jest Rusko. Toto svým časem vybídlo Čínu, aby s ním vstoupila u vyjednávání v příčině budoucí správy Mandžurska. Čína nemohla toho odepříti, poněvadž se na po- čátku bouří svých ocitla vinou svých úřad- níků vůči Rusku v neprávu, ježto činské vojsko bez příčiny útočílo na Rusy. Mezi vy- jednáváním počínalo si Rusko napořád páno- vitěji. Čině by se bylo zamlouvalo, kdyby byl mandžurskou otázku sehrával evropský koncert, leč Rusko každé k tomu se nesouci přání zamítalo. Ba i když Čína navrhla, aby aspon
Reuterův Rus Peking Čína Rusko
8 article
sjednané podmínky smlouvy o Mandžursko byly spřáteleným mocnostem sděleny, Rusko si to zapovědělo, prohlásivši každékoliv sdě- lení o obsahu vyjednávání svého za porušení zvyků diplomatických. Lichunčan nepopíra existenci přatelských ujednání mezi Čínou a Ruskem, ale doložil, ta ujednán že týkají se pouze Číny a Ruska. Proč že se neobrátí moci žádostivé informací na Petrohrad místo na Pekin? Čína by byla ochotna je zpraviti, ale netroufá si podrá- žditi Rusko. »Buď se také mocnosti bojí Ruska« — dodal vtipný »Bismark« čínský »jak se mohou potem divit, že Čínas ho také bojí? Aneb pokládají otázku Mand- žurška za věc podřízeného význámu, jak by mohla potom Čína na jich pomoc spo- lehati?« Lichunčan připouštěl, že smlouva s Ru- skem není dosud císařem čínským pode- psána, avšak jest prý přesvědče n (29. března) že ji Čína podepsat musí a také podepíše. Neboť když Čina s podpisem váhala, počalo Rusko mlu- vit zcela hrozivě. Nyní pak vyhrožuje prý již přímo annexí Mandžurska. Byvši pak se strany čínské upozorněno na to, kte- rak svým časem velmocem přislíbilo, že ne- baží po žádném zisku území čínského, Rusko prohlásilo, že jest pevně odhodláno tuto svou přípověď, »danou toliko podmín ěně. odyolati.« Na otázku Angličanovu, je-l si Čína tím jista, že bude úmluvou Rusko trvale spokojeno, odtušil Lichunčan, že o tom pochybuje, ale doufá prý a spolehá vtu lhůtu, 10 až 20 let, jaké bude Rusku zapo- třebí nežli by Mandžursko poruštilo. —
Mand Angličanův Rusko Čína Petrohrad Peking
9 article
Dle »Morning.Postu« vskutku také dne 30. března čínšti úřadníci v Paotinu ob drželi od Lichunčana zprávu, že čínský císa smlouvu s Ruskem podepsal. — A na jednou opáčná zvěšť — že prý nepode- psal, nýbrž rozhodně odmítl! Tomu li tak. pak Jeho čínské Veličenstvo, neuposlech- nuvši rady nejlepšího svého státníka a za jisté dobrého vlastence čínského Lichunčana. nýbrž naklonivši ucha šeptům cizích intrigá nův a nepřátel Ruska, kteří jsou zároven také vesměs zištnými nepřátely Číňanů, roz- hodně prohloupilo a se zlou se potázalo. Neboť přízeň všech těchto po- chybných přátel dohromady, i kdyby byla upřímná, jako že není, nemůže nikdy Číně tolik prospěti, jako jí může ublížiti nepřátelství samojediného bezprostředního souseda Rusa, který má dostavěnou dráhu od Moskvy až po hranice Číny, který má dnes obsazeno skoro celé Mandžursko silou 100.000 m. výborného vojska a nebude-li chtíti, nemusí se z něho více hnouti po věky, navzdor Ja ponsku, navzdor Anglii, Německu i Americe.
Číňan Rus Rusko Čína Moskva Anglie Německo Amerika
10 article
Opětujeme: chyby osudné dopustila se na Číně její dynastická rodina man- džurská, dala-li se jednak láskou ke svému rodišti, jednak nášepty cizích intrigánů za- vésti k takovému sumärnímu zamitnutí po- žadavků Ruska ve příčině příští spravy Mandzurska. Neboť smlouvou, kleroužj Rusko předložilo k podpisu, nebylo by Man- džursko naprosto a nikterak oderváno svrcho- vané moci dynastie čínské, nebylo by nikterak odtrženo od ostatní Činy a snad podro- beno žezlu cara ruského. Nikoliv, Rusku nešlo o žádnou annexi, ba ani okku- paci Mandžurska, nýbrž Rusko chtělo si svou smlouvou s Čínou zabezpečit toliko dvojí: 1. bezpečnost svých hranic, nebot sousedí v délce 18000 kilometrů s Mandžur- skem, a 2. bezpečnost svého velkole pého podniku železničního, svě- tové to dráhy evropsko- sibíř- ské, která spojí atlantický oceán přes prsa Evropy a Asie přímo s Tichým oceánem. Největší tato dráha světa, rozpjatá délkou 11.000 kilometrů od Hávru, přes Paříž. Kolín n. R., Varšavu, Moskvu, Saratov, Čel- jabinsk, Irkutsk, Citu, Srětensk, Curuchajtuj. Chajlar, Charbin, Cicikar na Vladivostok
Cita Srětensk Curuchajtuj Čína Rusko Mandžur Evropa Asie Paříž Kolín Varšava Moskva Saratov Irkutsk Charbin Cicikar Vladivostok
11 article
olsbiae vd l osli e
12 article
Port-Arthur, prochází ku konci svému úze- mím Mandžurska a jest až po ně cele ho- tova; však i na tomto byla by již dostavěna. kdyby zpupnost a hrabivost anglických a německých vykořisťovatelů Číny nebyla roz nítila povstání zoufalých Čínanův proti vešké rému plemeni bílému od Pekina až do Mandžurska. Zfanatisované proti cizincům roty roz- kotaly i tu rozestavěnou dráhu Mandžurskem a celý obrovský podnik Ruska, určený, aby sloužil obchodu a prospěchu veškeré Evropy byl by býval zmařen, kdyby nebyli přichvá tali v čas molodei ruští k jeho záchraně. Jedině tím, že Rusko, nečekajíc na ostatní Evropu, rychle zaplavilo celé severní Man džursko svými vojsky silou náležitou (100.000) podařilo se zachrániti rozestavěnou dráhu světovou od zkázy a zničení, tak že může býti inženýry ruskými do června letošního šťastně dostavěna až po sám břeh Tichého oceánu. — Tážeme se, což tu přirozenějšího nežli že Rusko dbalo a dbá o zabezpečení tohoto obrovského světového díla svého pro všechnu budoucnost proti dalším vždy mož- ným výbuchům mongolského záští? Který druhý stát evropský na místě Ruska jedna by po zkušenostech takových jinak? »Každému ruskému srdci zůstalo v pa- měti rozechvění, jaké způsobila zvěsto drzém bombardování našeho Blagověs- čenska; všickni jsme se obávali, že osud města toho sdíleti budou i jiná ještě méně chráněná města ruská na hranicích čínských.
Arthur Čína Rusko Evropa
13 article
Hrdinnost našich vojsk a špatná organisace čínské armády zbavily nás nejtrapnějších obav« — praví prostě a dobře »Novoje Vremja«. Ano, o nie jiného celou tou smlou- vou mandžurskou Rusku nešlo a nejde, nez jedině o garaneii klidu a bezpečí pro ruské oběany a pro ruskou svetovou dráhu v Mandžursku. Proto jedině si vymiňuje chování ru- ských posádek v určitých městech Mandžur- ska podel dráhy té a stalý kollegiální rapport čínského velitele čili mistodržitele: Mand- žurska s velitelstvem těch posádek ruských za úplného jinak uznávání suverenity císaře oi čínského nad celou zemi tou. Nuze, polepší si Čina tou věcí vůč Rusku, když odmítá toto smírné narovnání s ním o budoucí přátelskou pospolitou vo jenskoobčanskou správu v Mandžursku Doufá snad, že na zejtří Japonci vtrhnou do Mandžurska a vítězným nájezdem vyženou odtamtud Rusko? Na moři mohou snad Japonci loďstvem svým zvítěziti nad ruským ale na souši proti Rusům nepořídí ani s Čí- ňany. Tolik je jisto: Rusko nemůže vůči od- mítavé odpovědi čínské couvnouti z Mand žurska a necouvne tam ani před celou Evropou. Ale ono může si odvetou se svými tajnými a zjevnými ne- přátely evropskými vyrovnati svůj účet časem v Evropěl — v tom může spočívati světodějný význam dnešního čínského »non possumus«.
Novoj Vremja Mand Japonec Rus Rusko Mandžur Evropa
14 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 4. dubna. (Koalice ně- mecko-polsko-česká.) Nynější složení říšské rady, v níž není možna stálá, spolehlivá většina ani na pravici, ani na levici, zavdalo podnět »Gaz. Narodové« k úvaze, bylo-li by možno sestaviti aspoň nějakou »pracovní vět- šinu« pomocí koalice některých stran pravice i levice. Koalici německo-českou, směřující proti Polákům, má »G. N.« za nemožnou právě tak jako koalici německo-polskou, obrácenou prot Čechům, neboť ani Němci, ani Poláci, ani Češi neviděli by prý v takém nepřirozeném svazku nijakého pro sebe zisku a proto nemohl by také míti nijakého trvání. »Jedině možná kombinace — píše »G. N.« — která by mohla sloužiti za základ organisované většiny v nynějším parla- mentě, byla by koalice umirněných živlů ně- meckých, polských a českých s pevně vyme- zeným pracovním programem. V kompromisu
Polák G N Čecho Němec Čech Praha Gaza
15 article
musilo by se důkladně vyznačiti, které věci a jakým způsobem mají býti vyřízeny v parla- mentě spojenými silami. Ovšem byla by to vět- šina jen dočasná, utvořená z důvodů taktických, tedy jakási »pracovní většina« bez podmínek oně organické jednoty, kterou mohou utvrdii jen stejné zásady.« — Tedy obnovení pokusu ze dne 7. června minulého roku, jen s tím roz- dilem, že po zkušenostech z loňského i letoš- ního roku česká delegace už nemá býti vylučo- vána z pracovní většiny. Z Lublaně, 2. dubna. (Slovincům zavírají skolu.) Tyto dni obdržela kráňská zemská školní rada nařízení z ministerstva osvěty, aby se přijímací zkoušky na středních školách konaly co nejpřísněji. Časopisy lublaňské domni- valy se lz počátku, že takové nařízení vydáno všem zemským školním radám a že jeho účelem jest zmenšiti počet žactva na gymnasiích, za to však roznínožiti návštévu škol odborných. Ale ukázalo se, že nařízení to vydáno pouze pro Kráňsko a tu nemůže býti pochybnosti, že účelem jeho není povznesení návštěvy škol od- borných, poněvadž takových škol v Kráňsku téměř není a že tedy nařízení má za účel zne- možniti Slovincům vstup na tamější gymnasia.
Lublaň
16 article
Pro celé Kráňsko zřízena jediná odborná škola dřevařská v. Lůblani. Středního vzdělání lze tam nabyti tedy jen na gymnasiích a reálkách, jež jsou však vesměs německé a při přijímací zkoušce žádá se na žácích již znalost němčiny, jíž na slovinských národních školách ovšem na- byti nemohli. Dosud při zkouškách přijímacíeh promijena žákům nedostatečná znalost němčiny neboť při známé schopnosti žáků slovinských nedostatek ten odstraněn již v prvých měsících a žáci pak i v německých školách dobřu pro- spívali. Nyní má však býti slovinským žákům znemožněn přístup ke středním školám, patrně jen proto, aby ubylo slovinské intelligence a tím i konkurrence pro německé úřadníky, jichž mají ve Vídni patrně velkou zásobu.
Vídeň
17 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 4. dubna. Gringmut. Pověst už po několik dní označuje p. Gring muta, ředitele »MocoBE Boe«, jako nástupce zavražděného ruského ministra osvěty Bogolěpova. Dnes už došel telegram, že jím skutečně byl jmenován, avšak telegram nebyl úřadní; možná tedy, že se zakládá zas jen na pověsti. Nicméně nepokládáme za nemístno se- známiti čtenáře s názory pana Gringmuta na záležitost ruských vysokých škol, jak se jeví v úvahách jeho listu v posledních dnech. Gringmut je pokračovatelem M. N. Katkova. Po něm se stal nejprvé ředitelem katkovského lycea v Moskvě, potom i ředitelem »Mocr. Bhg.« Jako Katkov je přísným obhájcem autority vládní a všeliké kompromissy, ku kterým vládní moe dala by se snad sklonit, zpředu jsou u něho vyloučeny.
Gringmut M N Katkov Mocr Katkov Praha Moskva MocoBE Bo
18 article
Podle něho ruské obecenstvo ve všem má se podrobovati vládě. V Rusku antagonism mezi vládou a obecenstvem může být pouze naho- dilým, dočasným a nikoli organickým jako na zá- padě, prolože práva a povinnosti vlády i obe- censtva jsou v Rusku správně rozděleny. Za to, že se úplně podrobuje vládě, obecenstvo má právo očekávati od ní úplné zabezpečení pořádku ve státě a osobné svobody každého občana v mezích zákona. Vláda zase má právo a jest povinna k vůli zabezpečení tohoto pořádku svobody rozumně a včasně používati všech pro- středků, které ji do ruky dávají zákony. Co se speciálně týče universit, p. Gringmut navrhuje, aby všecky vysoké školy podřizeny byly jedné společné správě, aby z nich byli od- straněni živlové, nehodicí se k vědeckému za městnání a aby v přednáškách těžiště přeneseno bylo na praktické zaměstnání na újmu čisté theorie. Studenti musejí se věnovati studiu a pu- stiti z hlavy politiku. Státní zkoušky musejí být přisnější, přisnější požadavky musejín býti položeny i tém, kdo na university vstupují. Avšak ani universita, ani diplom nesmějí dávati práva a přednosti ku přijetí do státní služby. Student
Rusko
19 article
v drobném prodeji: raanÍ čí-lo o sob5 . . . za Bh odpele dni . . . na 2 Vo úlialkách na venkov ranní čísla. . . . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inserát plati se hotově napěei. Přsčptacení a inserty přijímná sdnini- strace v Marianské ulici č. s. Tam naehásejí se též redakee tiskárna a ezpedice ,Nárednich Lista“. Bukopisy ze nevraesjí.
Nárednich List
20 article
musejí býti více zaměstnáni: musejí dostávati písemné úkoly v universitě i doma, podávati časté referáty atd. To vše je možno jen při mnohem menším počtu posluchačů, když každý professor bude míti možnost každého studenta osobně poznati. Aby se toho dosáhlo, budiž zří- zena řada universit nových, na př. ve Smolen- sku, Orlu, Voroněži, Penze, Samaře, Jekatěrino- slavi. Každý student by se musil dáti zapsati na tu universitu, do jejíhož okruhu patří gymna- sium, jež absolvoval. »Ženským kursům« p. Gringmut není na- kloněn. Pozastayuje se nad tím, že studentky při nepokojích nejednou četněji byly zastoupeny, nežli studenti. Dne 4. března bylo v Petrohradě zatčeno 70 studentův a 128 »kursistek«, v Mo- skvě dne 8. března 517 studentův a 101 kur- sistka, 9. března 21 studentův a 9 kursistek a v Petrohradě 17. března 339 studentůva 377 »ženskýchk. Praví, že ženské kursy již v letech 60. staly se ohniskem každého kvašení, tak že nejednou musily býti zavřeny. V poslední době bylo pro ně znova agitováno a nikoli“ bez úspěchu. Zevně kursistky staly se poněkud ji- nými, ale láska ku práci a pořádku, záliba ve spořádané domáenosti a bázeň ulice, jež jsou vlastní každé opravdu ženské mysli, zůstaly jim bohužel tak cizí, jako v letech 60. Kdo jednou viděl tyto dívky mezi lomozícím davem, nikdy nezapomene toho kormutlivého divadla.
Gringmut Smolen Voroněž Samara Jekatěrina Petrohrad
21 article
Ani vzdělání jejich nedostává se od pana Gringmuta skvělého vysvědčení. Vědění jejich je »nejlehčího zrna, dileltantismem s klamnou per- spektivou nějaké výhodné a prospěšné práce atd. Všichni rozumní lidé dospěli ku přesvědčení, že mládeži musí se dostávati nejen vzdělání, nýbrž i výchování. Tím spíše musí být pečo- váno o divky, jež jsou vždycky méně soudné chladnokrevné jinochů. »Jeli ženských kursů nevylnutelně třeba, musejí býti docela Pnak zřízeny, než kursy dósavadní, neberoucí na sebe žádné zodpovědnosti za vychov ání svých posluchaček.« Takový je duch, zásady a návrhy p. Gring- muta. Poláci pod pruským jhem. Poštovský hakatism, jenž zapovídá psáti na adresách jediné slůvko polsky a netrpí je ani přeškrtnuté, jenž tento rozkaz rozšiřuje i na polská (slovanská) křestná jmena a na polský pravopis, chtěje, aby slovanská jmena psána býla pravopisem německým, přilil do požáru polsko-německého více oleje, nežli všecky dosa- vadní úklady, násilí a sekatury, kterými pruská vláda a byrokracie Poláky pronásleduje. Nesmyslným nařízením Podbielského ote- vřela se dokořán brána násilí všeho německého obecenstva, jež zahájilo proti Polákům pravou. občanskou válku, jíž budou zachváceni i její Posudowští, Podbielšti a j. germanisátoři z počtu renegátů, mající dosud polská jmena. Némci se rozčilují každým polským slovem i písmenou.
Gringmut Polák Podbielšť
22 article
Hakatistické spolky odbyly už celou řadu hro- mad, na kterých účastníci dali výraz svému »rozhořčení«, že Poláci ještě se opovažují pode- pisovati se polsky. Podobné hromady konaly se v Hněvkově, Biankemburku, Braniboru, Vrati- slavi, Vonbřežně, Čarnkově, Tčevě, Drážďanech, Holaňči, Lichterfeldě, Frejberku, Grüneburku, Hnězdně, Hyršperku, Olštynku ve Východních Prusích, Koronově, Lipsku, Lehnici, Lešně, Moutvachu, Opalenici, Raviči, Svídnici, Světi, Žorách, Starohradě, Ústí, Voldburku, Bydhošti, Bukovci, Štutigartě, Výmaru, Nordhause atd. atda Pangermánské listy nepřestávají Němce po- pouzet a Poláky urážet. Tak píše »Ostmark ve článku »Deutschtum a Polentum« : Právo býti a žiti mají jen kulturní národové; Poláci sami mezi kulturné národy nepatří a kulturné živly, které mezi sebou mají, jsou původu německého jak tělesně () tak duševně. Nejsou to Poláci, nýbrž praví Němci a když se nechtějí ku svě- mu němectví přiznati po dobrém, musejí k tomu býti donuceni. Polský jazyk musí být vykořeněn do padrti. My Čechové byli první, s kým Němci takto počali hovořit. Polákům po většině to dělalo dobře. Nyní Němci i na ně obracejí se týmž jazykem a nepřestanou ani u Poláků.
Polák Vonbřežn Lichterfelda Frejberk Grüneburk Prus Opalenica Ravič Nordhaus Němec Čecho Hněvkov Biankemburk Vrat Drážďany Holaňč Hnězdno Hyršperk Lipsko Lehnice Lešno Moutvach Svídnice Ústí Bydhošť Bukovec Štutigarta Výmar
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 3. dubna.
Praha
24 article
Je tomu právě rok a den, co čtenáři po etivého města Newhamptonu ve státě Arkansa překvapeni byli prazvláštními, přímo neuvěřitel- nými zprávami svého »Heraldu«, na něhož by byli přísahali a jehož každá řádka byla jim evangeliem. Jak by nebyli žaslí, když zvěděli hne z prvního telegramu, že podařilo se v severn Nevadě objevit nová mohutná ložiska zlata, jez jsou tou měrou bohatá, že bez namahavého ko- pání a vrtání i vyvážení pouze odhrabáním ho řenní vrstvy země dostati se lze k pokladu. jakého dosud na světě nebylo, ani v Kalifornii ani v Australii, ani na Novém Zélandě, o Klon- dyku ani nemluvě. Se všech stran prý se tam hrnou již lidé zlata lační a různí dobrodruzia co nevidět prý na trzích světových způsoben bude rozvrat nálezem drahého kovu v takových spoustách. Úžas ještě větší budil telegram následující Zpráva, že svalý otec s celým kollegiem kardinálů přestoupil na protestantismus a že odhodlán je přeložiti svůj nový Řím do Wa- shingtonu, v kterémžto městě — jak pravil — dle vůle prozřetelnosti sídliti má světská i du- chovní hlava vzdělaného světa. Neméně překvapila zpráva třetí, že poda- řilo se pomocí slunečních paprsků nejprostším strojem, rychle a bez všech obtíží vyvodi z vody teplo, tak že pro všechny věky o toje postaráno, abychom nemrzli a měli na čem kávu uvařit. Nad zprávou čtvrtou mnozí ovšem velmi povážlivě kroutili hlavou, avšak nebylo příčiny, proč ji nevěřiti, když jako úplně za- ručenou přinesl ji »Herald«. Oznamoval totiž že Rotschild udělal bankrot. Podivné ihned na to děly se v New Hlamp- tonu věci.
Herald Rotschild Nevada Kalifornie Austrálie Nový Zéland Řím Wa New Hlampa
25 article
Již dopoledne byly všechny eestovní kufry a plaidy, co jich bylo možno ve městě sehnati vyprodány. A když odjížděl z New Hamptonu polední rychlik, sváděny byly o každé místečk bítvy. Všechní odjížděli směrem do — Nevady. N rychlo svolána městská rada, aby papeže jme novala čestným občanem newhamptonským, uhlí řům výtloukány na pořád okna nejdrahocennějším pravými kostkami čís. 1 a bankéřům malovány šibenice na officiny. Kdo znal New Hamplon v době normální byl by ho v ten den nepoznal .. Rozruch trval až do jedné hodiny polední. V dobu tu vyšlo totiž polední vydání »He- raldu«, jež tentokráte obsahovalo jen několik slov a bylo přes to velice obsažné. Stálo v něm velikými pismeny vytišténo: »Což nevíte, že je dnes prvního Aprile?« Tu teprve se bodrým Newhamptonským v hlavě rozbřesklo. Aby svého »Heralda« potre- stali, rozbili mu všechny automaty, kde si ho dříve byli kupovali a usnesli se na tom, že po celý měsíc ani do ruky ho nevezmou. Ale již druhého dne měli ho v rukou všichni. Vydavatel sdělil totiž velikými plakáty na všech nárožích nalepenými, že »Herald« přinášeti bude výňatky z »Černé knihy«, v níž zapsáno, jaké mizernost jeden vynikající Newhamptoňan o druhém povídá. U nás sice vzbuzují výňatky z »černé knihy« rovněž nemalý zájem kruhů širokých i nejširších, dokladem k tomu je přízeň, jakéž se těší tak zvané »pražské dopisy« v různých venkovských listech, nieméně by zle pochodil nějaký český »Herald«, kdyby s p. t. publikem ztropil si žert, jako zmíněný americký jeho kollega.
Herald New Hampton Nevada He
26 article
Historka newhamptonská napadla mně, když v ponděli jsem se probudil a nástěnný kalendát mi připomenul, že je prvního aprile. Proč právě prvního dubna posíláme přihlouplé lidi do lékárny pro komáří sádlo, vykládá historie způsobem různým. Jedna kategorie sáhě, aby vyložila tento zvyk, až do klassického starověku, jiní zase nalezli ve středověku stopy výkladu, proč právě první duben bláznů den, nejmoudčejší nepátrají, nýbrž spokojují se faktem, přičinami a následky si hlavu nelámou. Aspoň zažili newhamptonští několik pří jemných hodin — pomyslil jsem si a zaborii hlavu opět do peřin. V tom kdosi zabušil na dvéře. Vstuplel Na prahu přítel Konopásek. »Je nejvyšší již čas !« pravil. »Tak?« odpověděl jsem lhostejně. »Ano! Rytířům sv. Václava kázáno, aby sešli se ve Vladislavském sále.« »V kolik hodin ?« »V deset. Tobě roucho řádové jak nálež sluší. Dovol, abych urovnal ti drobet sponun prsou. Tak, můj milý!«
Konopásek Toba Rytíř svatý . Václav
27 article
»Nu, a co dělá Praha?« »Je u vytržení. Lidé na ulici na polkání se hubičkují. Vymizela různost stavu i národ- nosti, na všechna utrpení, útoky a boje zapo- menuto a rozptýlené hlasy národa v jeden slu čují se chorál: »Ať žije král !« »Kdo by se byl nadál tohoto nás oblažu jícího dne !« »Na Přikopech je obrovská slavnostní brána jejíž jeden pilíř postavila Měšťanská beseda pilíř druhý německé kasino. Pilífe překlenuty jsou českou korunou, kterouž z jenné strany drží obrovská ruka česká, ze druhé ruka ně mecká. Nad korunou stkví se nápis: »Za tento klenot do úmoru chčeme pracovati, do úmoru bojovati.« Právě šla německá hudba kolem. hrála »Kde domov můj«, kdežto hudba česká nadšeně byla aklamována, když spustila »da deutsche Lied«.« »To snad jsi již zvěděl, že předseda če- ského ministerstva dr. Pacák stal se baronem, ale s českým predikátem »z Roztěže «.« »Aj, aj, to si bude vyšlapovat !«.
doktor Pacák Aj Praha Roztěž deutsche Lied
28 article
»Nikoli. Na doklad, že zůstane tím, čím vždycky byl, budiž uvedeno, že při posledním cvičení, jež konáno bylo včera za činného úča- stenství 20.000 junáků, kráčel v četě „starýeh pánů“ jako každý jiný.« »Slyším venku provolávati lid : Sláva stát- nímu právu l« »Tedy vzhůru na korunovaci !« »Ať žijou naši poslanci !« »To že provolává český lid?« Když po- slancům provolávají slávu, dějí se ovšem zvláštn věci. — — Na to vstoupil jsem do vozu před domem již čekajícího. Přítel v uniformě tajného rady. ale českého, já se všemi odznaky svatováclav- ského řádu. Jak nás lid spatřil, propukl v nekoneční provolávání slávy. Bíle oděné družičky házely nám z oken kytičky do kočáru a na každém nároží byli jsme nuceni s někým si připiti. Ko- nečně jsme se dostali přes nový most císar Františka, jenž nádherně byl dekorován az něhož překrásné leskly se temným bronzem nové trigy na Národním divadle, na Malou , jak oživla ta tichá, klidná čtvrť, jak podivné tvářily se staré, krásné, drahými ko- berci ověšeně paláce na to mraveniště. Lid do tisíců valil se mohutnými proudy ulicemi, se všech tváři zářila radost. A tam s cimbuří krá- lovského hradu vlál obrovský červený prapor s mohutným střibrným Ivem. Ve hradě pak shromážděno všechno, co vyniká duchem, rodem, důstojenstvím a zá- sluhou. Slavnost korunovační co nevidět bude za- hájena — oznamoval královský český herold v tom z Marlánských hradeb zahřměla rána z děla . .. Probudiv se, vyskočil jsem a maně sáhl po »Národních« na peřině. »Centralismu se nepoddáme« zněl nadpi článku, na němž utkvělo mé oko. Ah tak! — zašeptal jsem. Vždyť jsem se prvního aprile vyvedl sám- stranu.
Sláva František Ive ko národní divadlo