Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 237. ze dne 28. srpna 1900.

Různé zprávy.

= Lupiči ve Španělsku. V okolí Valenci vyskytují se v poslední době značné čety lupičů, kteří jsou podporování chudším obyvatelstvem ven- kovským, tak že málo kdy se podaří některého z nich zatknout, ačkoliv četnictvo s nimi mívá časté srážky. Tu dochází mezi oběmi stranami k tuhým bojům s četnými mrtvými a raněnými. Se zajatými bandity nečiní četníci dlouhých okolků. Odvedou je na postranní cestu aneb na šíré pole a zastřelí je tu jako by se byli pokusili o útěk. Poněvadž lupiči vědí, že padnou-li do rukou četníků, budou bez vý- slechu zastřeleni, brání se co nejurputněji, aby se nedostali živi do rukou svých pronásledovatelů. Za to však, není-li na blízku četnictvo, stýkají se zcela klidně se svými rodinami a s ostatními obyvateli obce. Četná tlupa banditů v okolí obce Torrente způsobuje úřadům značné trampoty. Ačkoliv četni- ctvo mělo s nimi již několikeré srážky, přece se do- posud nepodařilo, zatknouti některého z lupičů, kteří vesměs jsou četníkům dobře známi. Náčelníkem tlupy jest jakýsi Fernando Castillo, 23letý mladík, jenž pro různé zločiny odsouzen byl na 20 let do žaláře, ale při dopravě do Ceuty četníkům uprchl. Druhým náčelníkem jest bývalý frater z klášterav Torrente. Jakmile četnictvo obec opustí, navštěvují jednotliví členové lupičské tlupy svoje rodiny, kdežto ostatní konati stráž. Mají-li býti lupiči potřeni, ne- zbude vládě nic jiného, než povolati vojsko.

= Z pařížské výstavy. Oznamuje se brzký příchod do Paříže pěveckého sboru, skládajícího se ze 600 dělníků čtyř provincií katalanských. Jsou to opravdoví umělci a chtějí navštíviti výstavu a uspo- řádati několik koncertů. Tato tlupa, jež nese jmeno svého zakladatele, slavného Clavéa, jest velmi popu- lární ve Španělsku. Někteří z nich se již předem odebrali do Paříže, aby ujednali jednotlivosti insta- lace tlupy. Pěvci jsou nadšeni, že uskuteční se ko- nečně jejich dávná myšlenka, uviděti Paříž, toto světlo světa. Vstoupí na loď v Barceloně dne 28. t. m. aby se odebrali do Cetty a odtud do Paříže. = Příjemná návštěva. Jakýs Ital, jenž udal, že se jmenuje professor Figuccia, přišel těchto dnů do »Bílého domu«, sídla presidenta Spojených států ve Washingtonu s bronzovou pumou a způ- sobil takto nemalý poplach mezi služebnictvem. Professor objevil se u vchodu v průvodu černocha, jenž nesl za ním ruční vak. Když se ho vrátný tázal, čeho si přeje, vyňal professor z kapsy papír, na němž stálo: »Professor Figuccia dovoluje si, po- dati tento projektil presidentu Spojených států.« Pak vyňal z vaku bronzovou pumu a delší kus drátua jal se vykládati vrátnému, stále více břednoucímu, že zastrčí-li se drát do otvoru pumy, nastane výbuch. Konečně připadl vrátný na šťastnou myšlenku a po- radil milému Italovi, jenž patrně měl o kolečko víc, aby se svým vynálezem navštívil italského vyslance, což professor také přislíbil. = Cestovatel Bonnel. Známý francouzský cestovatel Albert Bonnel z Mezires, jenž odcestoval r. 1898 do středu Afriky, do okolí Ubangy, aby pro- zkoumal dopravní prostředky neznámých končin těch, a zároveň aby činil vědecká studia, vrátil se těchto dnů přes Antverpy do Paříže. Výsledky této cesty jsou velice bohaty a získaly Francii nové území.

= Londýnská obecná kuchyně a její hosté. V Anglii docílily snahy, poskytnouti nema- jetným dobré a levné obědy, znamenitých výsledků, a nedávno, jak jsme již oznámili, byla štědrostí sira Th. Liptona opětně v Londýně vystavěna velkolepá jídelna. Ve středu města, kde sta tisíce dělníků, sluhů a obchodních zřízenců vydělává si vezdejší chléb, vzníkla pěkná budova se světlou a pěknou jídelnou; kdež jest místa pro 500 osob. Pro muže a ženy jest společná jídelna, avšak jsou zvláštní vchody, aby ženy a dívky nemusily v nepříjemné tlačenici čekat, až se jídelna otevře. U vchodu jídelny zaplatí se za vstupenku 4 a půl penny, za niž lze dostat obědo třech krmích. O střídání jest postaráno. Ták na př. jednoho dne lze voliti: polévku a masitou paštíku, dvojí zeleninu a jeden moučník, nebo polévku, ve- přovou pečeni, dvojí zeleninu a moučník, anebo po- lévku stew (rozkrájené pečené skopové s brambory) dvojí zeleninu a moučník. Místo moučníku možno dostati též čaj, kávu nebo čokoládu. Lihové nápoje nelze dostat. Děvčata přinesou pokrmy na bufet, od- kud si je host odnáší na svůj stolek. Porce upraveny jsou podle hladu a chuti anglických dělníkův, kteří jsou dost vybíraví. Hosté, jimž takovýto oběd je bu příliš drahý, anebo není po chuti, mohou v prvním patře obědvat podle lístku. Pokrmy stojí tam půl až 4 penny.

= Z historie reklamy. Pařížský jeden časo- pis uveřejňuje pěkný článeček o dřívější a nynější pařížské reklamě. Policejní prefekt pařížský pan Lé- pine vydal nový jízdní řád pro Paříž, v němž mimo jiné se zakazuje užívání malých ručních povozů k účelům reklamním, jimž nařízeno, že do 50 dnů musejí býti odstraněny. Již před delší dobou zaká- zány reklamní vozy s koňským potahem, poněvadž znešvařovaly ulice pařížské a znesnadňovaly frek venci. Mimo to vyzývá policejní prefekt obchodníky, aby neužívali reklamy. Avšak reklamy a návěští jsou tak staré, jako civilisovaný svět a upravování jich předpisy setkalo se dosud z pravidla s nezda- rem. Již Řekové znali veřejná návěští. Psali neb ma- lovali je obyčejně na dřevěné desky, jež pak připev- něny na stěžeje, aby je bylo lze otáčet. Římané ma- lovali důležitější návěští na obílené stěny. Příklady takovýchto reklam nalezeny v Pompeji. Později psány reklamy na pergamen a připevňovány na pilíře neb sloupy. O štítech nad krámy u Řeků není ničeho známo, ale v Římě vyvěšovali řezníci maso před krámy a zdobili je palmovými větvemi. Mlékaři měli malovanou krávu, vinárníci dva muže, nesoucí am- foru. Ve středověké Paříži bylo plno návěštních štítů.

Poněvadž domy nebyly očíslovány, byly štíty vý- hodnou pomůckou, nalézti ten neb onen dům. Roku 1567 vydáno nařízení, že hostinští, kteří chtějí miti štít, musejí na úřadě oznámiti jmeno, příjmenía obydlí. Rozumí se, že ostatní obchodníci nasledovali příkladu hostinských a po ulicích bylo viděti obrov- ské červené rukavice, ohromné boty a velké loutky s pancéří, až konečně nařízením roku 1666 výda- ným ustanovena velikost štítů a vybírán poplatek čtvř liber. Po nějaké době, kdy reklama užívala úplné svobody, ustanovilo nařízení policejního ná čelníka de Sartine za Ludvíka XIV., že štíty mají míti tvar tabulí, připevněných na zdi, od nichž smějí ýčnívati toliko čtyři palce, poněvadž štíty vyvěseny do ulice prý město znešvařují. Bývalé štíty domovní mizely pozvolna, když zavedeno číslování domů a

přibylo časopisů, jež dávaly obchodníkům k disposici čtvrtou stránku k návěštím a reklamám. Pak se ob- jevili nosiči plakátů a reklamní vozy. Poněvadž pak tato opatření stížena nyní zákazy, musejí vynálezci přemýšlet na nové způsoby, aby obecenstvo upozor- nili. Na důmyslné vynálezy v historii reklamy nikdy nebyla nouze. Připomínáme na příklad následující reklamu z doby volby presidenta ve Spojených státech roku 1860. Bylo to provolání následujícího obsahu: »Voliči, musíte dáti svoje hlasy dobrému kandidátu, k tomuto účelu musí býti hlava vaše jasná a toho docílíte důkladným užíváním universál- ních pilulek Brand-Rethových! Jsou-li útroby v po- řádku, jest hlava a soudnost jasná!« — Rovněž geniální jest následující reklama, již jakýsi pařížský nožíř uveřejňoval před několika lety: »Neunavný ve- svém běhu, ubírá se čas věčnou svou dráhou. Ne- úprosný stařec, hluchý vůči poslání i kletbám, kráčí netečně ku předu. O rok více bude tížit vaše hlavy. Poněvadž to káže hlas věčnosti, poněvadž čas jest neuprosný, použijte okamžiku, jejž vám ponecháváa hleďte v sladké rozkoši štědrosti zapomenout, že také vy jednoho dne stanete se obětí kosy, jejíž tvrdost vzbudí ve vás domněnku, že pochází z dílny N. N., ulice X., jež je tak proslavena svým jemným ocelovým zbožím, hodícím se za dárky.«

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo. 288. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Prodaná nevěsta. Komická zpěvohra o třech dějstvích od Bedřicha- Smetany. S textem od K. Sabiny

V úterý 28. srpna.

Konec o 1/210. hod Začátek o 7. hodině.

Arena na Smíchově. Začátek o 1/48. hod. V úterý 28. srpna. K dobročinnému účelu. 19736 Komtessa Kukuč. Veselohra o 3 jedn. Napsal Fr. šl. ze Schönthanu. Režisér p. J. Kubík.

Pištěkovo letni divadlo na Král. Vinohradech. Začátek o 1/2 V úterý 28. srpna. Za spolupůsobení čten.-ochotn. besedy »Bozděch« ve Vršovicích. Ve prospěch českých menšin. S lask. svolením sl. Spol. Nár. divadla v Praze. Princezna Pampeliška. Pohádka v 8 obrazích od Jarosl. Kvapila.

Sněrovačky

sporu, neboť rozmluva byla vedena v nářečí dolnobretoň- ském, v němž se dobře neznal. — Pane markýzi, pravil Marche--Terre, konč svůj výklad, je tím ošklivější od nich, že se na mne sápou, ježto jsem nechal po zadu Pille-Michea, který do- vede vyrvat vůz ze drápů těch lupičů. Při tom ukázal na modré, kteří pro tyto věrné sluhy oltáře a trůnu všichni byli jen vraby krále Ludvíka XVI. a lupiči. — Jak že! zvolal mladík s rozhorlením, tedy proto jen, abyste zadrželi vůz, tady ještě meškáte, vy zbabělci, kteří jste nedovedli zvítězit v prvém boji, v němž jsem měl velení. Než, kterak možno zvítěziti při podobných záměrech? Bojovníci boží a královi jsou tedy lupiči? U sv. Anny d'Auray ! vedeme válku s republikou a ni- koli s poštovními vozy! Těm, kteří příště se dopustí tak ohavného přepadení, nedostane se rozhřešení a nebudou míti podílu v odměnách, jakých se dostane toliko hodným sluhám krále. Temné mručení ozvalo se uprostřed tohoto zástupu. Bylo na bíledni, že vážnosti nového vůdce, kterouž bylo tak nesnadno zjednati a udržeti u této roty tak nekázané, hrozilo svrchované nebezpečí. Již hodlal mladík, jemuž toto hnutí neušlo, zachrániti vážnost vydaného rozkaz u, když nastalé ticho bylo přerušeno klusem koně. s e Všecky hlavy se obrátily ve směru, odkud blížící se osoba dle očekávání měla přijeti. Byla to mladá žena, sedící na příč na malém bretoňském koni, jehož pobídla ku trysku, chtějíc rychle dojeti k zástupu chouanů, mezi nimiž spa- třila mladika. — Co jest? otázala se, pohlížejíc střídavě na chou- any a jich vůdce.

jednou z oněch přezdívek zvaných noms de guerre. Okolnost tato naplňovala velitele po jeho smutném vítěz- ství stejným nepokojem jako v okamžiku, kdy počal tušiti- zálohu; opět a opět obracel se zpět, pozoruje pláň pěle- rinskou, která zůstávala za jeho zády a odkud, doléhal- k němu chvílemi ještě temný zvuk bubnu národní gardy, jež sestupovala do údolí couěsnonského v témž okamžiku, kdy modří ycházeli do údoli pělerinského. — Mohl by některý z vás, otázal se náhle obou svých přátel, uhodnouti, z jaké příčiny nás chonani pře- padli? Pro ně jsou rány z pušek předmětem obchodu, a nechápu ještě, co by při tom mohli získati. Oni ztra- tili nejméně sto mužů, a my, dodal posunuje pravou tvář do výše a přimhuřuje oči, aby se usmál, my jsme jich neztratili ani šedesát. U sta hromů! nerozumím této spe- kulaci. Ti blázni si mohli uspořiti útok na nás, a byli bychom prošli kolem nich jako listy ve voze poštovním, a nechápu nikterak, jaký prospěch měli z toho, že stří- leli do našich lidí. Při tom ukázal s útrpným posuňkem na oba vozy s raněnými. lob— Snad nám chtěli přáti dobrého jitra, dodal. —Avšak, veliteli, vyhráli na nás půl druhého st našich čížků, odvětil Merle. plu— Nováčkové by byli odskákali dov lesa jako žáby a my bychom nebyli šli je tam chytat, zejmena když- jsme utržili plnou salvu, namítl Hulot. Nikoliv, dodal, za tím něco vězí. A opět se obrátil k Pělerině. — Ejhle, zvolal, viztel Ačkoli důstojníci od osudné planiny již byli vzdá- leni, poznal přece vycvičený zrak jejich snadno opět Chonaní.