1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 10. září 1904.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. Hisky
přod Jácí sn
v Praze v adminlslraei
níl
něvt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
Bnílsta. . . . 7 K s0h
ve slislkách: 2 K 30h
na násie .
Poštoni
s nrěse
kei
nrki. ..
s drojí zásilkon
na něsl
la: : . Kko
Praha
Jácet sn
5
article
Čeho se lze nadíti do obnov
obchodních smluv?
Čeho se lze nadíti do obnov
obchodních smluv?
Postavení našich výrobních a obchodních
kruhů není záviděníhodné. Říká se sice, že
silný průmysl a podnikavý obchod si dovede
raziti sám potřebné dráhy na výhodná tržiště,
ba že vlastní potencí dovede dáti zákonodárstv
směr, požadavkům hospodářské politiky ne-
zbytně nutný, ale jako každé pravidlo, tak i toto
připouští výminky.
Pravidlo to totiž předpokládá právě nejen
vydatnou, postupu schopnou sílu hospodářskou
ale i mohutnou posici státní, a kde schází jeder
neb oba tyto předpoklady, tam selhává i žádoue
jejich výslednice.
O Rakousko-Uhersku nelze bezpodmínečno
tvrditi, že vkročilo do období obnovy zahranič
ných smluv obchodních se všemi přívlastky
zdravé hospodářské organisace. Především ne
postaralo se v čas o to, aby utvořile delinitivum
hospodářského poměru mezi svými oběma sou-
částmi, mezi královstvími a zeměmi, na radě
říšské zastoupenými a Uhrami, a za druhé ne-
projevilo dosti viastního podnětu a obratnosti,
aby při vyjednávání o obchodní smlouvy zahra-
ničné postupovalo aspoň současně se svými spo-
jenci, když už nemíní kráčeti zcela neodvisle
na nich.
Tento vyčkávací postup při jednání o ob-
novu obchodních smluv způsobuje, že hlavně
německý spojenec dříve uvádí své hospodářské
styky s jinými státy do pořádku dle svého vlast-
ního uznání a dle svých zvláštních zájmů, tak
že vyjednavačům rakousko-uherským jednak
jest se smířiti s hotovými událostmi, jednakse
spokojiti jaksi jen pouhými paběrky, jež zů-
staly jinými smluvními státy nevykořistěny.
Zvláště nápadně jeví se takovýto málo zá-
viděníhodný stav od okamžiku, kdy. Německo
se dohodlo o své hospodářské zájmy s Ruskem.
RakouskoUhersko
Uhry
Německo
Rusko
6
article
Tato událost jakoby byla způsobila ztrnulost
právě v oněch kruzích, kteréž do nedávna byly
plny slibů — o budoucích hospodářských úspě-
ších. Bazi ústředí průmyslová a zemědělská a
neméně přímí účastníci ve vyjednávání s Ně-
meckem jakoby byli pozbyli řeči. Na otázku,
jež právem budí nejhlouběji pociťovaný zájem,
na otázku, co lze od budoucích obchodníe
smluv očekávati, dostává se veřejnosti čím dále
tim málomluvnější a mlhavější informace.
K takovýmto stydlavým, ba bázlivým in-
furmacím náleží včerejší berlinský výklad ve
videňském, vládě blízkém listě, jenž líčí vy-
hlídky rakousko-uherské v podstatě takto: Když
zdařilo se vyjednávání Německa s Ruskem, jest
prý pravděpodobné, že dospěje se i k dohodě
Rakousko-Uherska s říší německou. Bylo by to
prý groteskní, kdyby panoval mezi Berlínem a
Petrohradem hospodářský mír, a mezi Berlínem,
Vídní a Pešti-Budínem vypukla celní válka, nebo
aspoň citelné hospodářské napjetí, zvláště když
i poměr Německa a Italie jest uspořádán.
A proč projevuje vládní napověda hospo-
dářský takovéto obavy? O jakých velikých ho-
spodářských odporech nezi zájmy tohoto sou-
státí a říše německé se vlastně jedná? Které
jsou to požadavky rakousko-uherských vyjedna-
vatelů, jež se zdají býti Německu tak daleko-
sáhlé, že by pro ně mohla vzplanouti až i celn
válka?
Nejsou to již žádné veliké, dalekosáhlé po-
žadavky, jde jen o získáni některých výhod pr
vývoz dobytka a ve clech obilních, jichž se
dostalo od Německa Rusům, a jež dle všeho
stále se ještě odpírají Rakousko-Uhersku, aneb
se žádají za ně Německem ústupky, kteréž ber-
línský vykladač ani naznačiti se neodvažuje.
Rus
Německo
Rusko
RakouskoUhersko
Berlín
Petrohrad
Vídeň
Pešť
Budín
Rakousko
Uhersko
Italia
7
article
Praviť: Musí se předpokládati, že uskuteční se
obchodní smlouva s Německem, když s. nějak
povolí rakousko-uherskému požadavku ve při-
čině velerinářské smlouvy. Není tím řečeno, že
musí býti splněny všecky požadavky rakousko-
uherské, sem se táhnoucí, ale aspoň nechť se
nastoupí nějaká střední cesta. Dle vši pravdě-
podobnosti obsahuje prý nová německá ob-
chodní smlouva, s Ruskem uzavřená, něj a ká
ustanovení, jimiž se Rusko zabezpečilo
proti zamezování vývozu dobylka z důvodu ve
terinářské policie. A obsahuje-li smlouva ona
takovéto výhrady, nikdo rozumný se nedomnívá
že by říšský sněm německý proto zamítl ob
chodní smlouvu s Ruskem. —
Nuže, nezní-liž to jako poslední důvod
že i pro vývoz dobytka z Rakousko- Uherska by
mělo Německo něco povoliti?
Němečtí konservativci, pokračuje zmíněný
vykladač dále, jsou spokojeni se zvýšením cla
obilního a budou v říšském sněmu podporovat
schválení obchodní smlouvy s Ruskem, i když
by se jim ela dobytči a smlouva veterinární s Ru-
skem příliš nelíbily. Máť německý velkostatek
zájem hlavně na obilí, kdežto dobytkářství pě
stuje spíše střední zemědělský stav v Německu.
Německo
Rusko
RakouskoUhersko
8
article
Proto prý lze zásadně očekávati, že nenaraze
na odpor konservativců v německém říšském
sněmu dohoda s Rakousko-Uherskem ohledně
vývozu dobytka, kteráž by německému dobyt-
kářství neukládala příliš veliké oběti.
A jak to stojí s otázkou cel obilních, na níž
má Rakousko-Uhersko rovněž veliký zájem,a
kde naráží se i na odpor konservalivců či velko-
statkářů v Německu?
Na tuto otázku se nedostává ve zmíněném
výkladu nijaké přímé odpovědi, pouze nepřímo
se poznamenává, že by pro spojené německé
agrárníky mohla nadejíti nutnost, aby se spo-
kojili s obchodními smlouvami, jež jim i jinak
nebudou právě po chuti — protože by se mohlo
státi, že by se prodloužily staré, pro ně méně
výhodné smlouvy.
Pro nás však tato útěcha mnoho nezna
mená, když jedná se o požadavky zcela určité
a jasné, a tyto se takto přikrývají pouhou, co
Rakousko-Uherska se týče, velmi málomluvnou
a málo přesvědčivou důvěrou — v německý říš-
ský sněm.
Rakousko
RakouskoUhersko
Německo
9
article
Avšak i co se týče vývozu dobytka
smlouvy veterinářské dostává se skromným po-
žadavkům a podivné jejich obraně domnělou,
ale jinak neznámou dohodou s Petrohradem
malé podpory; vždyť docházejí s jiné strany
zprávy, jež i na tuto záležitost vrhají dosti pode-
zřelé světlo.
Německo totiž právě také vyjednává s krá
levstvím rumunským o obchodní smlouvu, a dle
nejnovějších zpráv prý se smlouva ta úplně do-
jednala a vyčkává se jen návrat předsedy mini-
sterstva Sturdzy z letní dovolené, aby se i for-
málně zkoncovala. Touto smlouvou obchodn
s Rumunskem doplnilo prý Německo velmi vý-
hodně smlouvu svou s Ruskem uzavřenou. Ně-
mecko prý musilo vzdáti se na ruském trhu ně-
kterých výhod, jež posud tam požíval jeho prů-
mysl chemický, strojní a železářský; za to pro
tato průmyslová odvětví získalo náhradu v nové
obchodní smlouvě s Rumunskem, jemuž po-
volilo výhody při vývozu rumunského dobytka.
Je-li toto sdělení správné, nastává otázka.
nemýlí-li se ve svém vzpomenutém výkladu ber-
línský tlumočník vídeňských názorů, či správ-
něji řečeno, rakousko-uherských vyjednavačů?
Buď jak buď, tolik jest žádoucno, aby se
veřejnosti dostalo konečně již pravdy o tom.
jaká jest toho vlastní, skutečná příčina, že vy-
jednávání o obchodní smlouvy tak nápadně
vázne, ač již požadavky rakousko-uherské vy-
ličují se jako minimálníl?
Politické zprávy domácí.
z Pešti, 8. září. (Třetí maďarská
universita.) Ministr Berzeviczy prohlási
Petrohrad
Německo
Rumunsko
Rusko
Pešť
maďarský univerzita
10
article
deputaci města Košic, jež přišla žádat, aby vláda
podporovala rozvoj Košic, že vláda učiní v té
příčině vše možné, zejmena že se bude starati
o to, aby v Košicích byla třetí maďarská univer-
sita. — (Regulace řek.) „Pesti Naplo“
oznamuje, že vláda přijde před sněm s návrhem
na úvěr za účelem regulování řek a stavbu vod
ních cest. Tisa bude spojena s Dunajem průpla-
vem, Dráva a Sáva budou regulovány.
Ze Štyrského Hradce, 8. záři. (Parallel
ky při universitě.) Italské parallelky př
štyrsko-hradecké universitě budou již zřízeny
Vláda již najala na předměstí za tím účelem dům
Olázky jsou: Dá-li se tento dům potřebám uni-
versity přizpůsobiti, půjdou-li tam professoři
půjdou-li tam studenti.
Z Vídně, 8. září. (Dvouletá slu žba
vojenská.) Ministr vojenství Pitreich v po-
sledním slyšení u eisaře oznámil, že ukončeny
jsou práce o návrhu nového vojenského zřízení.
kterým se má zavésti dvouletá služba vojenská
místo tříleté. Návrh bude v příštím zasedání po-
dán říšským sněmům v Pešti a ve Vídni.
Z Černovců, 6. září. (Polské poža-
davky.) Zástupci polského národa v Bukovině
předložili min. Körbrovi následující požadavky-
aby polskému jazyku bylo vyučováno v Bukovině
ve školách středních i obecních; aby při univer-
sitě v Černovcích zřízen byl lektorát polského
jazyka; aby jmenován byl polský školní inspektor
pro obecné školy. Tyto požadavky tlumočil Kor-
brovi předseda bukovinského politického „Kola
polského“, velkostatkář Felix Passakas.
Pest Napnout
Passakas
Košice
Tisa
Dunaj
Dráva
Sáva
Štyrský Hradec
Vídeň
Pešť
Černovec
Bukovina
11
article
Spravedlnost a skromnost těchto požadavků
je na bíledni. Ve všech školách bukovinských jsou
polské děti a ve třech čtvrtích škol je zákonem
předepsaný počet polských dítek, oprávňujíeí
k žádosti za zřízení pro ně polské školy. Na
universitě černovské bývá rok co rok průměrně
50 studentů Poláků, jimž universita nedává ni-
jakou možnost poslouchati výklady o polské li-
teratuře. Poláci dosud sice mají v Bukovině
inspektora, jehož úkolem je nadzírati nad vy-
učováním polskému jazyku v obecných školách.
ale inspektor ten je podřízeným úřadníkem, ne-
majícím možnosti iniciativy. Do nebe volajíe
neřád, že se polským dětem vštěpuje náboženstv
jazykem německým, je v Bukovině právě tak za-
kořeněn, jako v Prusku.
Ze Záhřeba, 7. září. (Bojzaslcvanský
obřad.) Do novinového boje o právo slovan-
ského obřadu v církvi katolické, jejž delší dob
vede se strany národní žurnalistiky chorvatské
„Obzor“ a se strany klerikálů „Katolički List“
vkládá se nyní selské duchovenstvo chorvatské
což je známkou, že otázka tato stává se palčivou.
Polák
Bukovina
Prusko
Záhřeb
12
article
Biskupové již ji neodbudou prohlašováním, že
latina před bohem má takovou moc, že ani pa-
požské požehnání by u boha neplatilo, kdyby
nebylo proneseno latinsky.
V „Obzoru“ píše „selský pop“: Tvrzení.
že slovanský obřad byl dán jako privilej jedno-
tlivým chrámům, je směšné. Již v poslání papeže
Hadriana Il. Svatoplukovi Moravskému se praví,
že právo slovanského obřadu dává se všem chrá-
mům jeho říše, tedy všem Slovanům. Kdyby to
právo bylo dáno jen osobně sv. apoštolům Kyrilu
a Metoději, bylo by přestalo po jejich smrti. Toho
však nebylo. Působení slovanských prvoučitel
prostíralo se na všecko Slovanstvo. Říše Svato-
plukova obchvacovala i Chorvatsko. Právo slo-
vanské bohoslužby bylo dáno slovanskému ná-
redu jako takovému a on se toho práva nikdy
neodřekl. Jestliže mu je násilím brali na Moravě,
v Čechách, na Slovensku a v Polsku Němci,v
Chorvatsku, Dalmacii, Istrii Latiníci a Italové
vnutili mu obřad latinský, to nikterak neznamená,
že slovanský národ svého práva se vzdal.
Z Rumy ve Sremu, 7. září. (P angerman-
ské hnutí ve Sremu.) „Deutsches Volks-
blatt für Syrmien“, zde vycházející, uveřejni
provolání, jež podepsal Siegfried von Hornberg
k Němcům, studujícím na vysokých školách
k abiturientům, aby se dostavili na sjezddo
„tvrze sremského Němectva“, jenž se konati bude
ve dnech 24., 25. a 26. t. m. „Tvrzí Němectva“
rozumí se tu naše Ruma. V provelání se praví, že
jsou ohroženy národní zvláštnosti německého
obyvatelstva v Chorvatsku i německý mateřský
jazyk; proto je třeba, aby se Němci organisoval
a studenti, jako naděje národa, musejí v předn
řady. — Co učiní na obranu Srbové a Chorvaté
Svatopluk moravský
Kyril
Metoděj
Svata
Němec
Italos
Siegfried Hornberg
Srba
Chorvat
Chorvatsko
Morava
Čechy
Slovensko
Polsko
Dalmacie
Rumo
Srem
Deutsches Volk
13
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Anglická výprava tibetská v tísni.
Jednání Tibefanů vůči anglické výpravě není
pro budouenost nijak mnohoslibným. Úřadníe
v Lhasse ujišťují, že přijímají podmínky anglické,
ale chovaji se vyhýbavě, jakmile se od nich
žádá, aby podmínky ty ve formě jakési smlouvy
anglo-tibetské podepsali. Omlouvají se tím, že
dalajlama, vrchní hlava Tibetu, uprchl, aže
tedy není nikdo přítomen, kdo by jménem Ti
betu byl oprávněn, takovou smlouvu i podepsati
Takové průtahy u vyjednávání mohou vésti
k tomu, že Angličané budou musit zůstati v zem
déle, nežli s ohledem na blížící se zimu se
chystali.
Obyvatelstvo tibetské ostatně — po útěku
dalaj lamově — pokládá prý za prozatímní hlavu
svou tašilamu ze Šigace.
Smlouva Angličany navrhovaná čeli hlavně
ke zlepšení obchodních styků mezi Indií a Ti
betem a ke zřízení obchodního trhu za Jatun
gem. Kromě toho žádá Anglie za náhradu část
aspoň nákladů, s válečnou výpravou nynějš
spojených.
Zvláště ale tento požadavek budí odpor
Tibeťanů, neboť prohlašují, že vůbec nejsou s to,
žádný obnos zaplatiti,
Anglickým důstojníkům bylo nyní dovoleno
prohlédnouti si všechny důležité a posvátné bu
dovy a kláštery v okolí tajuplného města. Jen
samo sídlo dalajlamovo zůstává na dále důsloj
níkům uzavřeno. Indické vojsko baví se před
Lhassou různým sportem, vojenskými dostihy
atd., při čemž i Tibeťaně se hojně sázek zúčastn
a nad výhrami obyčejně hlučnou radost proje
vují. Počasí jest za dne jasné, ale v noci časte
lijáky mění půdu tábora v bařinu. Nejpovážli-
vější jest, že u Raluna napadl již sníh ve znač
ném množství a že v průsmyku karském zna-
menány již mrazy 18° Fahrenheitových. Veliké
massy ledu sřítily se s ledoveů do průsmyku
foho, přes nějž vede zpáteční cesta pro výpravu
do Indie, a učinily přechod přes průsmyk nyní
již velmi nebezpečným.
Tibefan
Angličan
Tibeťan
Fahrenheitův
Indie
Anglie
Raluna
14
article
Socialism a odborné organisace ve
Spojených státoch.
Na výročním sjezdu »United Garment
Workers of America« v Buffalu, byla těchto
dnů velkou většinou zamítnuta resoluce, na
jejíž základě měla se tato organisace pro-
hlásit pro socialism. Zamítnuti resoluce té je
důkazem, že řemeslné unie americké trvají až
dosud na stanovisku čistě dělnickém, zachová-
vajíce si naprostou neodvislost v politických
otázkách. Tím ovšem není řečeno, že členstvo
jejich nechce se podílet na politice. Naopak
tím, že ponechána mu naprostá svoboda politi-
ckého přesvědčení, je dělnictvu umožněno, aby
dle svého přesvědčení bez všelikého nátlaku
sdružovalo se mimo odborné organisace i v po-
lilické organisace, které jakožto takové mohou
si zjednat platnost u volebního osudí a praco-
vat pro zlepšení dělnických poměrů.
spojený státochy
Buffalo
United Garment Worker of Amerika
15
article
V drobném prodejin
ranní čí-lo o zobě . . . ra 8h
odpolední
. . . . za 2k
Ve álialkich na veskově-
ranní číslo. . . . . ..
odpolední . . . . . . . . 3 h
Inseráty
platí se hotově rapřad.
Přečplscení a inserty plijímá r dmini-
strace v Mariauské plici č. 3.
Tams nácházejí se též rrdakee,
tiskirna a expedice „Národnich L.istá“.
Rukopisy se nuvracaji.
16
article
Presidentská volha v Unii.
Výsledek státních voleb ve Vermoutu, mi-
nule označený, voleb to, kteréž pokládají se
jaksi za korouhvičku, kam se politický vítr ve
Spojených státech obrací, neslibuje valných
čák pro vítězství demokratického kandidáta Par-
kera při volbě na předsednictví republiky. Volby
ve Vermoutu, jak známo již, ukázaly značné
klesnutí hlasův demokratické strany a stoup-
nutí hlasův strany republikánské.
Při jednolitosti organisace republikánské
strany, jež pracuje přesně jako hodiny, bylo by
to hotovým zázrakem, kdyby demokracie, roz-
členěná na tolik různorodých frakcí, jež přes
veškeré ujišťování o shodě, na se nevraží, do-
byla vítězství při letošní presidentské volbě.
Vezme-li se v úvahu, že Hearst, representant
krajního radikalismu, na sjezdu strany demo-
kratické v St. Louisu obdržel téměř třetinu
hlasů, s uváží-li se, že na tomže sjezdu uspo-
řádány byly na jedné straně hlučné ovace býv.
presidentevi Clevelandovi, jenž representuje
krajní konservatismus a zlatou měnu, kdežto
na druhé straně stejně hlučné ovace uspořádány
byly Bryanovi, dvakráte poraženému zastanci
svobodné ražby stříbra, je samozřejmo, že není
určitého prográmu vlastního, na kterém mohla
by se sjednotiti celá strana demokratická.
Hearst
Cleveland
Bryan
spojený stát
St . Louis
demokratický strana
17
article
Soudce Parkei nominován byl na základě pro-
gramu, z něhož otázka měny, životní to otázka
v americké politice, byla vypuštěna. Jestliže snad
dedatečný jeho telegram, v němž prohlásil, že
považuje zlatou měnu za pevně s nezměnitelně
ustálenou, schválen byl sjezdem, nelze to po-
važovati za usnesení strany, nýbrž spíše jen za
vynucený ústupek k vůli osobě kandidátově.
Proto možno říci, že demokratická strana, ja-
kožto organisace úřadní, má programy dva, je-
den svůj, bez otázky měny, a druhý Parkerův
se zlatou měnou. Jestliže strana a její kandidá
stojí takořka v přímém odporu proti sobě, jak
lze se nadíti harmonické práce mezi nimi? Vše
to, jak řečeno, činí nanejvýš pochybným, že by
Roosevelt Parkerovi podlehl.
Parkei
Parkerův
Roosevelt Parker
demokratický strana
18
article
V Praze, 9. zářl.
Praha
19
article
Ani kopnout!
Ani kopnout!
Jest očividno, jaký velkolepý švindl pro-
vozuje se dnes s regulačními pracemi
českých řek. Co tu bylo povyku, když
usnesl se parlament pod patronátem Kör-
brovým »zásadně« na velkolepém projektu
regulačním a na stavbě několika umělých prů-
plavů. A jaká to byla radost, když dalším
aktem zákonodárným byly vymezeny podrobnosti
ve provádění obrovských podniků. Ti, již ne-
věřili vůbec již ve způsobilost Rakouska k něja-
kému velikému odhodlání, tím méně pak k ve-
likému činu, překvapeni vrtěli hlavou, jakoby
nechtěli věřiti velikolepé akci, jiní zase se do-
mnívali, že tím zahájeno konečně období Rakou-
ska obrozeného, jež nyní zcela jinak bude po-
stupovati, než jak bylo druhdy jeho zvykem.
Co ale zatím se ukázalo? Dnes vidíme jasně,
s jakou opravdovostí vláda se má ke vlast-
nímu dílu, aspoň pokud se týče tohoto
království a zejmena našich interessů.
Jakkoli je všechno — aspoň co se regulace Labe
týče — až na obchozí komisi, připraveno, aby
započato mohlo býti s pracemi, na něž letos
vyměřeny 4 milliony korun, neděje se pranie
přese všechno to, že bída právě v obyvatelstvu
kraje, kde práce měly býti konány, každým
dnem stává se hrozivě,ši, že zachvacuje ne pouze
lid zemědělský, nýbrž také všechny vrstvy
ostatní. A proč se otálí? Proč vídeňská vláda
klade ruce nečinně v klin v době, kdy právě
stát má ukázati, že vědom jest si povinností
svých a že není ho tu pouze k vůli bernímua
jeho exekutorovi a k vůli tomu, aby z lůna
rodin každého roku strkal tisíce členů jich do
Rakousko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
O prkenné Čáslavi.
Z besídky archeologů.
„Sind Sie ein Franzose von Čáslau?“ za-
znělo satiricky za našimi zády
Škubl jsem s sebou a obracím se k soused
nímu stolu. Bylo to za jednoho sjezdu ar
chaeologů ve Vídni. Narážka týkala se veselého
dra. Karla Plischkeho a ten bez rozmyšlení od
větil;
„Moje maminka byla z Čáslavi. Co máte prot
Čáslavákům?
„I nie,“ odvětil dr. Vilém Hein, loni po
hříchu též zesnulý, „vždyť moje matka byla
z Poličky.
Přistoupil jsem k sousednímu stolu, k pá-
nům, nejvíce z Vídně a z říše příhlášenýma
povídám: „Pánové, jsem Čáslavák, a sice vy-
stce urozený Čáslavák, můj prapradědeček byl
tam hlásným na věži, jež je 89 m. vysokáa
byla ješté vyšší.
Družní přátelé sjezdoví uvolnili stůl a kdyz
jsme k nim přisedli, povídhl horní rada Po-
šepný: „Tak, co je vlastně s Čáslaví, že se
jí ve Vídni tak smějí?“
„Však by se nesmáli, kdyby věděli, jako
si tam utržil jednou vydavatel Hans Jörgla“)
ostudu.“
„Povězte, povězte!“ ozývalo se kol stolu.
„Nic zvláštního,“ povídám, „basa v tom
tvrdila muziku.“ — Jak známo, leží Čáslav na
císařské silnici. Všichni pasažéři jezdivali z
Vídně na Prahu přes Čáslav, také z Polsk
i z Ruska „a Chrudim a Čáslav se jezdívalo
do Prahy, Teplie neb Karlových Varů. Pošta
zdejší bývala velmi hlučna, diližance projíždí-
valy městem. Sám Petr Veliký tu jednou nocova)
Sie
Plischke
Čáslavák
doktor
Hein
Jörgl
Veliká
Čáslav
Vídeň
Praha
Rusko
Chrudim
Karlová Vary
Teplie
21
article
Lidový, dialektem psaný týdenník videňský.
kdysi — zvláště za vydavatelství Ant. Langera
velni pozulárný a vlivný. Ried.
„U červeného jelena“. Teprve před loni umřel
poslední postilion z těch rušných dob a po-
chován ve svém šarlatovém fráčku.
„A což Hans Jörgl, jak bylo s ním?“ ptá
se nedočkavě Hein.
„Však již jsem u toho! V létech čtyřicátých
počalo u nás klíčiti vlastenectví. Byl tam dů-
chodní Železný, úřadník Ladman, cestmistn
Kolovrátník, důstojník Karel baron Villania
zvláště kaplan Alois Janata s ti budili, roz-
křesávali v městě, jež od časů císařovny Marie
Terezie upadalo a zmíralo u svém národním
vědomí. K těm pěstovatelům českého jazyka pa-
třil také hejtman Jan Weilebier, po kterém
máme ve škole Jungmannův slovník. — Jednou
přijel poštou odpolední do Čáslavi vydavatel
Hans Jörgla. Pošta byla na náměstí. Před vy-
stavěním hostince „U kraleviče“ byly na ná-
městí v Čáslavi onačejší hospody „U hvězdy“
„U bílého koníčka“ i „U červeného jelena“
Vídeňský host zarazil ke „Koníčku“. Po ob-
čerstvení chtěl se přece také projíti prkennou
Čáslaví, vždyť veliké náměstí s louží uprostřed
přímo k tomu lákalo. Milý Vídeňák sice nevěno-
val svoji vzácnou pozornost jenom vnější pa-
mátné architektonice města, starodávným pro-
lamovaným štítům, dlouhým, do ulice se na-
chylujícím žlabům, poetickým podloubím a dře-
věným podsíňkám. Spíše vábila jeho pozornost
červená líčka Čáslavanek. Hoj, tam blíže „krajz-
omtu“ (budovy krajského úřadu) zahlédl
vábný obrázek v rámci okna prostřed květinl
Elegán vídeňský dvorně se usmál a rukou po-
sílal polibky korálovým rtům Márinky Muchovy.
Antonín
Langer
Jörgl
Hein
Železná
Ladman
Kolovrátník
Karel baron Villanio
Janata
Marie Terezia
Weilebier
Vídeňák
Muchův
Ried
Jungmannův slovník
Čáslav
22
article
Leč, aj! Prostřed korálových rtů objeví se
roztomilý — jazýček! Jaká neslušnost vůči
vzácné návštěvě! Podnikavý šviháček u vědomí
svého „práva cizineckého“ cítil se uražena.
Vzplanul hněvem spravedlivým nad nezpůsob-
ností českých děv. Vrátil se rozezlen ke „Ko-
níčku“ a zde ještě za čerstva spoustou rozhorle-
ných výrazů „vyšší kultury“ ulevil svému údivu
nad „vychováním“ čáslavských děvčat spa-
nilých.
Nalezl se ovšem na místě ihned rytíř
obránce. Hejtman Weilebier (tehdy velký pánv
Čáslavi!) poslal sklepníka pro městskou policii
a nežli se nadál, ocitl se nerozvážný vídeňský
turista v čáslavské — base, v uličce vedle ka-
sáren.
Našlo se tenkrát dosti milosrdných Sama-
ritánů, kteří přicházeli návštěvami ukrátiti dlou
hou chvíli nedobrovolně „zdrženému“ výlet-
níku. Mezi návštěvníky byl i známý tehdy svou
žertovností pan kancelista Javůrek.
Přísahalť prý tehdy vydavatel vídeňského
oblíbeného týdenníku, pravici vzhůru pozdvi-
huje a zraky hněvivě obraceje ke stropu šatlav-
nímu, pavučinami vyčalouněnému: Posta-
rám se o to, aby bylo zvěčněno
jméno prkenné Čáslavi, aby se stalo
městem v Čechách nejpověstnějším, skutečným
Krähwinkelem!“ Běda vám i vašim dětem!“...
Weilebier
Javůrek
Čáslav
Čechy
23
article
„Amen,“ dodal pan Javůrek.
Opustil šatlavu „pro velkou k lidem lásku
a vrátiv se do Vídně, vydavatel Hans Jörgla vy-
plnil svatosvatě tu svoji přísahu. Pomluvil místo
své návštěvy nekřesťansky. Kde co směšného
z maloměšťáckého života věděl, položil děj —
do Čáslavi. Vídeňáci pak, jak se na věrné obe-
censtvo sluší a patří, vzdali náležitou česť draho-
cennému odkazu, věřili všecku na slovo, co
četli. A tak se stala Čáslav městem, pověstným
pro Vídeňáky, jako byla Abdéra pro Athé-
ňany . ..
„A proč říkají prkenná Čáslav?“ ptal
se přítel Palliardi.
„To už je přívlastek, který Čáslavi nikde
nevezme. Když reservista opouští Čáslav, kde
ho vymustrovali, loučí se: „S bohem, prken-
ná! Aby do tebe tisíc — prkenačko!“
Epitheton ornans! Ačkoliv tomu již dávno.
když r. 1522 skutečně prkenná Čáslav shořela.
Pamatuji se ještě, jak na nároží uličky k ná-
draží (v ulici Horské) stával dřevěný dům s pod-
síní na sloupkách, s polovičními vrátky u veho-
du. Tam jsme se něco navolali na starého Ko-
řínka „Pět peněz!“ Až přišla vichřice před
Javůrek
Jörgl
Vídeňák
Abdéra
Palliardi
Vídeň
Čáslav
Horská
24
article
Mikulášem r. 1869. Smetla ho i se stodoloua
Mikulášem r. 1869. Smetla ho i se stodoloua
střechou „Rusalky“ na předměstí. Teď bys ne-
snadno našel v Čáslavi stavení zcela dřevěného.
A přece zůstala „prkenná“
„A jak je s vaším Žižkou, jest v Čáslav
pochován s kůží nebo bez ní?“ ozval se člen
sjezdu, kníže Pavel Puťatin.
„Jasnosti, nevím, jestli také bez kůže po-
chovávají. Jeden cikán prý v pardubském mu-
seu nechal kůži na památku,“ povídám.
„A vždyť v Kodani v museu mají též bu-
ben, potažený Žižkovou kůží,“ směje se Pavel
Arsenovič.
„I to snad tam dali ti hrdinové od Naum
burka svou husí kůži na věčnou památku,“ mi
nil dr. Plischke.
„Což o kůži! Máte-li jen v té prkenné aspo
kosti Žižkovy?“ táže se rada Pošepný.
„Kosti Žižkovy jsou jistě pohřbeny v ko-
stele děkanském, nejspíše někde zazděny; hle-
dali jsme je několikráte.
„Máte tam hezký pomník Žižkův od Mysl-
beka,“ připomenul Palliardi. „Což nepovídá se
něco o Žižkovi?“
„U nás na Prachensku povídají, že kdys
při ostatcích žena smažila koblihy a děti zpí
valy:
„Smažte šišky a kobližky
nebojte se šelmy Žižky.
„A tu prý se ve dveřích zjevil náš hrdina
a šišky snědl,“ ozval se archaeolog Frane.
„Chceme-li se vrátiti k Žižkovi, musím
zase citovati starého Javůrka, kancelistu.
„Aha, to je ten, co potěšil Hlans Jörgla
šatlavě.“
„Starý čtverák!“ pokračuji: „Přišel do mě-
sta jakýs Angličan a brzy se doptal Žižkovy
brněnice na radnici. Starý Javůrek mu ji s po-
těšením ukazoval, ba oblékl ho do železné ko-
šile husitské. „Pěkná je a stará, ta již vydržela
nějakou ránu, robil ji Hans Franck v Norim-
berku, jak u límce na kroužku čtu. Měla pěknou
vlastnost, nemusila se žehliti,“ pochvaloval
Angličan. — Což máte-li tu ještě něco po Ži
kovi?“
Mikuláš
Žižka
Pavel Puťatin
Cikán
Žižkův
Pavel Arsenovič
Naum
doktor
Plischke
Pošepná
Palliardi
Žižek
Fran
Javůrek
Angličan
Franck
Čáslav
Kodaň
Žižkov
Norim
25
article
Starý Javůrek, nad míru ochotný, zarazil
se, pak ale vyšťáral v komoře železný nástroja
povídá: „Štourátko**) Žižkovo“.
„Trošku veliké, vypadá jako bajonet,“ na-
mítal Angličan. „A což po paní Žižkové nic?“
Javůrek, dobrá kopa, mrskl okem do kouta
i přinesl starý, vetchý košík. „Paní Žižková prý
v tom mívala punčochy, když chodila na kávu
k paní majorové.“
To již byl milému Angličanu trochu silný
prach a povídá: „U nás mívali takové košíky
k hašení ohně.
Ale Javůrek nedal se plésti v konceptu a
povídá: „Jiné kraje, jiné obyčeje.“ Pak ještě
zavedl Angličana do Žižkovy komory na věži.
Tam byly toho času vojenské pušky. Divno, že
tam nic kromě jména po Žižkovi nezbylo. Když
se tázal Pelzl při spisování kroniky městské
rady, mají-li tu cos po Žižkovi, zapomněli na
brněnici, ale odepsali, že se podívají „při po-
hodlnějším čase do Žižkovy komory, jestli tam
cos ve spisech vězí.“ Bývala tam totiž na konci
18. věku čásť archivu městského. — Jestli se
Angličan doptal u ševců na Žižkův cep, o tom
fama mlčí. Za to o panu Javůrkovi povídá se
dost veselých kousků. Podnikal rád vycházky
do sousedních pivovarů, a tak se v nachmele-
ném stavu dost neobyčejné věci staly. — Rád
také dopálil sedláky, když přivezli dříví na trh.
Jednou si jich objednal pět ke škole, aby tam
naházeli polena na jednu hromadu, že jim pak
nahoře zaplatí. Vybral si takové, kteří ho ne-
znali ještě a díval se pak na ně z protějšího
domu, jak se hlučně dělili o polena smíchaná,
když jim ve škole starý Himmelluft sdělil, že
byli napáleni.
A tak leckterá žertovná přihoda udála se
v „prkenné“ Čáslavi. Máme tam ještě svého
opěvaného Bramboru, starou Zvěřinku, vousatou
Lálu a obrfořta Veselého z Hrádku, o kterých
starožitnostech vám zase někdy jindy něco po-
Kliment Čermák.
vím.)
**) Tehdy ještě nepárali zubo.
Javůrek
Žižkův
Angličan
Žižek
Žižková
major
Pelzl
Lála
Veselý
Čermák
Čáslav