Z úřadního věstníku.

Z Vídně, 26. února. (K. k.) („Wr. Ztg.“ Min. financi jmenoval finanční komisaře Čeňka Uzla, Zdeňka Polaňského, Prokopa Hru- šku, dra. Emila Wiesenbergra, Jana Palečka a Karla Kestlera finančními ta- jemníky pro obvod zemskéhe fmnančního ředitel- ství v Praze. Z Vídně, 26. února. (K. k.) („Wr. Ztg.“) Cisař jmenoval ředitele státní dráhy, dvor. r. Jaromíra Tučka, jakož i ministerského radu dra. Františka Schonku odborovými před- nosty v ministerstvu železnic ad personam,a ministerského radu v ministerstvu železnic Karla Paschera generálním inspektorem rakou- ských drah. Z Vídně, 26. února. (K. k.) „Wr. Ztg. oznamuje: Císař propůjčil na základě šlechti- ckého nároku, nabytého zesnulým plukovníkem a velitelem zeměbraneckého pluku č. 8 v Praze. Frant. Hoffmannem, jeho vdově Marii Hofí- mannové a jeho dětem Marii Hoffman- nové, provdané Greschkové, Aurelii Hoff- mannové a Františku Hoffmannovi titul šlechti- cký a povolil jim užívání přísudku šlechtic, jakož i predikátu Jakobermühl. Císař propůjčil knížecímu thurn- a taxis- skému řediteli statků, Antonínu Hawlo vi v Biskupicích rytířský kříž řádu Františka Josefa a kustodovi universitní knihovny v Praze Josefu Truhlářovi při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek titul a hodnost universitního knihovníka.

V Oděse klid.

Z Oděsy, 25. února. (K. k.) „Petrohradská telegrafní agentura“ oznamuje: Útoky na ulicíeh přestaly. Vyučování ve školách bylo opětně za- hájeno, bursa zahájila zase činnost. 200 stu- dentů universitních utvořilo pobočný spolek ru- ských lidí.

Kapitola o poctivosti a lehko- vážnosti. Do článku nadepsaného »K sněmovní kampani« ukryl lidový denník brněnský svou polemiku s námi o moravském paktu, se kterou budeme hnedle hotovi. Pan dr. Stránský dí, že není prý poctivým, poukazujeme-li na olo- moucký český požadavek za změnu obecního volebního řádu a jeho beznadějnost ve sněmu, na němž prý pakt uzákonil českou většinu. My- slíme, že nelze se hádat se slepým o barvách Co se týče lehkovážnosti, kterou nám také vytýká, řka že píšeme o paktu morav- ském lehkovážně, přiznáváme panu dru. Stránskému v politické lehkovážnosti mistrov- ství a budeme-li míti jednou více času a místa než se nám nyní dostává v této rušné době, se- stavíme mu sbírku jeho vlastních lehkovážností o moravském paktu, nyní tak »těžkovážném«, za smiřovačková leta pronesených a tištěných.

Ještě za tento měsíc najdou se v jeho orgánu místa, v nichž mluví o moravském paktu jednou jako o zisku, podruhé bezmála jako o činu zoufalství nad vídeňskou politikou. Orgán pana dra. Stránského i tentokráte mluví o železech paktu, řka, že česká většina (!) na sněmu českém jest úplně bezmocna proti českobudějovickým Taschkům, »ačkoli nemá ruce v železech něja- kého paktu« a že kdyby požadavek olomouckých Čechů patřil na náš zemský sněm, že by jistě zmařili Němci jeho projednání. Tedy proto, že Němci sněmovní obstrukcí zmařili požadavek českobudějovických Čechů, máme my Češi vstrčiti ruce do želez paktu?! Kvitujeme vý- slovně p. dru. Stránskému jeho vzácná, v je- dnom týdnu učiněná přiznání o povaze paktu, jednou jako Šněrovačky většiny mo- ravského sněmu, podruhé dokonce jako želez na jejich rukou. V tomto názoru se s ním svorně sneseme. Ten šílený důvod, že Němci na sněmu českém mají mocí obstrukce vždy v rukou prostředek, zastaviti na sněmu če- ském i nejspravedlivější požadavky české a že tudíž bude vlastně jedno, uskuteční-li se tato vis facti zákonitým vetem kurie, slyšeli jsme i z české strany v Čechách. Ale my do želez v Čechách nepolezeme, kdyby »L. N.« stokráte psaly, že našinci na Moravě Němcům nezadali víc než prý budou musit v Čechách zadati (doslovně !). Žádá-li pak po nás orgán dra. Stránského, abychom jej dnes přesvědčo- vali v něčem o moravském paktu, odkazujeme jej na svou činnost před jeho uzákoněním a myslíme, že jsme tehdá své povinnosti dostáli na- prosto a že se nám podařilo, zdrcující většinu

všeho lidu českého i na Moravě přesvědčiti o zhoubnosti smiřovaček, důkaz o tom podal způsob, jakým proti. vůli toho lidu musily býti uzákoněny, měly-li se zákonem státi. My neproklínáme moravské paktéře, ne- označujeme pakt za zradu, jak tvrdí »L. N.«. My vedem vážný boj proti fikci, jak se zdá há- jené i lidovým orgánem brněnským, že v Če- chách nic nás nezachrání před následováním pověstného »vzoru«, v boji tom poskytuje nám ovšem »vzor« zbraně, které nejsou k zahození. My neštvem, jak tvrdí »L. N.«, my bez obalu prohlašujeme, že bychom byli šťastni, kdyby i ten jediný zisk z paktu, na němž ještě dr. Stránský stojí, většina v zemském výboru byl a nejhojněji vykořistěn ve prospěch české Mo- ravy, k níž Inem jako k zemi české budoucnosti s láskou, která obstojí zajísté beze všeho zaklí- nání, z té lásky vyřinulo přece každé slovo proti paktu u nás napsané. Obzvláště bychom poklá- dali za velké vlastní své zadostučinění, aby průvodním nařízením k Perkovu zákonu, veřej- nosti stále ještě neznámým, odčiněno bylo to, co nešťastnou stylisací zákona zaviněno, aby tak odvrácena byla od české Moravy morová rána germanisace od kolébky. O ní doporu- čujeme dru. Stránskému článek vlastního jeho listu: „Germanisace zahrádkami v Brně“ ze dne 22, t. m.

Denní zprávy. — Ústřední orgán č. s. strany soc.-demo- kratické začasté nevidí si do péra. V našem článku, věnovaném nastávajícímu sjezdu národní strany svobodomyslné, našel místo, nad nimž trne. Pravíme v něm totiž, že volební oprava přes své nespravedlnosti po stránce národnostní uvolní přece jen dráhu pro uplatnění požadavků slovanských národů v Rakousku. Takhle prý mluvíme — dí o nás »P. L.« — o volební opravě, když už je uzákoněna, dříve prý jsme v ní viděli div ne politický Sedan českého ná- roda. »P. L.« dobře ví, že tvrdí nejapný ne- smysl. Nezměnili jsme svého původního názoru o novém volebním zákoně nikdy. Ideálem vo- lební opravy, zvláště volební spravedlnosti vůči Slovanům v Rakousku nebyla ani před sankeí ani po ní a na to opětně poukazujeme v ne- dělním svém článku. Leč z článku našeho vy- vozuje »P. L.« ještě něco, totiž »logický« prý »závěr«, že sociälní demokracie, jež prý věc volební opravy uvedla v pohyb, vykonala pro uvolnění národů slovanských a nerušený a zdravý vývoj v tomto státě více nežli strana mlado- česká za celou dobu své celé existence. Zdrávi povídali! Snad nechce »P. L.« rozvinoutí znovu spor o historicky prokázanou a vůbec politicky známou věc, že iniciativa k pohnutí všeob. vol.

právem v Rakousku náleží straně mladočeské, rovněž jsko i lví podíl na jejím parlamentárním uskutečnění?! A ty zásluhy demokratické strany o uvolnění národů slovanských ! Což zapomnělo již »P. L.« na hořké pravdy, kteréž samo po- vědělo u příležitosti svého sporu s Adlerem o mandát ve Favoritech jemu i vídeňskému ve- dení?! Čeští soc. demokraté nemohou dociliti na svých německých soudruzích ani uvolnění svých vlastních českých soudruhů vídeňských a marný byl jejich boj aspoň o jednoho poslance pro nesčetné tisíce českých stoupenců strany ve Vídni. Dne 12. t. m. pro- hlašuje »P. L.« v této při, že němečtí jeho soudruzi požadavek českých soc. demokratů, aby byli považováni za rovnocenné činitele, a každou snahu o osamostatnění považují za šo- vinismu, který dlužno třeba násilím potírati I aby bylo jasno o tom, kterak při provádění reformy v parlamentě soc. demokracie uvolňo- vala slovanské národy, vytkla brněnská »Rov- nost«, zemský orgán strany soc. demokratické na Moravě, Adlerovi přímo, že české soudruhy vídeňské zrazoval z požadavku zastoupení zá- konného, aby nebyla volební oprava ohrožena. A šlo prý se dokonce i dále. Český odpor proti volební opravě byl prý umenšen ujišťo- váním ze sociálně demokratické strany, že čeští soc. demokraté za- stoupení ve Vídni obdrží. Proto nebyl požadavek zastoupení české minority až do krajnosti hájen. »Snad i toto postačí!« dí soc. demo- kratická »Rovnost«. Zajisté že postačí ! Na sociálně-demokratickém sjezdu zedníků ve Vídni po řeči jednoho z nejpověstnějších soc. demokratických uvolňovatelů slovanských, soudr. Huebra, ozval se v soudruhu Steinerovi český člověk hořkými slovy: »Mám ten dojem, že my Češi jsme se neměli ani narodit ! . . .«

Tak vypadá ta soc. demokratická zásluha o ne- rušený a zdravý vývoj národů slovanských v samém její lůně podle svědectví tisku a vůdců české soc. demokracie! Uvolní-li se volební re- formou dráha pro uplatnění požadavků národů slovanských v Rakousku, bude to zásluhou národních zástupců těchto národů i přes nespravedlnosti její, o které se přičinila jak vidno i soc. demokratická strana při jednání o zákonu i při výkladu hotové volební opravyl — Z Národní rady české. Porada pří- pravné komise zahraničního odboru před svo- lárním plenární schůze zahraničního odboru Ná- rodní rady české koná se dnes v úterý o 6. hod. večer v zasedací síni Národní rady české.

— Pomník Palackého. K otázce sporu, kam s pomníkém, píše se nám z vážené strany: »Jsme v nebezpečí, provéstí notný kus kocourkovštiny. Všechen vzdělaný svět byl pozván a při slavném položení kamene byl namnoze i za- stoupen a to při položení ne jakéhokoli, nýbrž zá- kladního kamene, a teď najednou kámen, ležící bezmála 9 let v zemi, nemá už býti základním, nýbrž má se státi kamenem úrazu či vlastně svě- tové — blamáže!! Zdá se mi skoro, jako bychom přenášeli libovolně také základy všeho jiného s místa na místo, a proto nikam nemůžeme. To se mí tak líbí v Paříží, že všecka místa stejného jména jsou pěkně pohromadě, ale u nás by měl stát Palacký na nábřeží Rudolfově a Rieger třeba na Pohořelci! Dejme tomu, že místo na náměstí Palackého nebylo vybráno právě nejideálnější, je však už z vojenského života známa zkušenost, že bývá vždy lépe, podnik začatý, třebas i poněkud zpozdíle, raději důsledně a odhodlaně provésti, než pomáhati si pozdě — do- datečným nápadem, třeba vtipným, který však pře- káží myšlence původní a náhradním nápadům na- vzájem, Na konec z pravidla neprovede se žádný řádně, nebo nějaká směs ze všech, tedy chaos. — »Le meilleur est le plus grand ennemi du bon!« Obávám se, stane-li se skutkem ta umíněnost, že si ještě budeme moci přát blaho —— že to někomu na- padlo, než pomník byl postaven! Jinak by mohl přijíti jiný tvrdohlavec prosadit, aby pomník zase se rozebral a postavil na nějakém místě třetím!! — možná — proč ne? — ještě lepším! Iáměstí Pala- ckého aspoň do 3/4 je věcí budoucnosti, již obec ma úplně v moci upravit dle vlastního přání do sou- hlasu s rozměry pomníku. Fontány u Rudolfina by byla škodal« .

— Všeobecný spolek drogistů rakouských v Praze konal v neděli v zasedacím sále Nového obchodního gremia XVI. valnou hromadu za značného účasten- ství členů pražských i venkovských obojí národ- nosti. Z hostů dlužno uvésti býv. říšského postance p. Karbusa, náměstka starosty. Nového obchodního gremia p. J. L. Čecha a zástupců klubu českých asistentů drogerie v Praze pp. Biliče a Císaře. Schůzi řídil předseda spolku p. J. Martinec, jenž v ob- šírné řeči poukázal na dlouholetou činnosť spotkua její výsledky, načež udělil slovo jednateli. Ze zprávy jeho uvádíme: V záležitosti s rabskou rafineril lihu zakročil spolek deputací u ministerstva financí, kdež též ohledně této záležitosti podal obšírný a důkladně zpracovaný pamětní spis. Proti omezení prodeje líké- rových trestí a eterických olejů bylo u ministerstva vnitra, jakož i u ministerstva obchodu včas úspěšně zakročeno. V různých nutných záležitostech stavov- ských bylo intervenováno většinou s výsledkem po- sitivním u místodržitelství, zemského výboru, obchod- ních komor, gremií, jakož i u spolků drogistských

ve Vídni, Terstu a Krakově. Spolek jest toho času jedinou centrální organisací v Rakousku, subvenuje též jedinou v celém Rakousku odbornou drogistskou školu a stará se o vydávání odborné literaturya čítá 341 členů usedlých ve všech zemích Rakousko- uherské říše. Pokladník p. Pexider přednesl po- kladní zprávu, která byla schválena. Od-čtení stanov fondů pohřebního a podpůrného bylo se zřetelem na dřívější uveřejnění těchže stanov v obou odborných listech upuštěno a znění stanov jednohlasně schvá- leno. Pan Havelka promluvíl potom o nynější situaci stavu drogistského delší, odborně velice cennou řeč, načež bylo přistoupeno k volbám no- vého rozšířeného výboru, při nichž byli zvoleni: J. Martinec (Praha) předsedou, E. Schneider (Ústí n. L.) I. místopředsedou, F. Vítek (Praha) II. místopředsedou; do výboru: K. A d'a-mec (Praha), V. Appelt (Bruntá!), A. Bydžov ský (Nusle), K. V. Dvořák (Mor. Ostrava), F. Gatte r- mann (Praha), J. Kimla (Praha), L. Květ (Král.

Vinohrady), J. Klečka (Pardubice), J. Pexider (Král. Vinohrady), J. Podlipský (Smíchov), J. Rottenborn (Praha), E. Binovec (Praha) ; za náhradníky: A. Jauris (Praha), J. Jeníček (Praha), F. J. Malina (Karlín), B. Müller (Praha), J. Puhl (Kr. Vinohrady), F. Jettm ar Vršovice); za revisory účtů: K. Kohlík (Smíchov) a V. Novák (Smíchov). — Ze Sdružení českých novinářů na Moravě a ve Slezsku. (Zpráva předsednictva.) Výbor Sdružení konal v pondělí večer v Národním domě v Olomouci schůzi, na které mimo interní záležitosti spolkové vzal také v úvahu projev Spolku českých žurnalistu v Praze o vybudování jednotné organisace novinářů českých. Po obšírné debatě výbor se usnesl, že má se setrvati při usnesení novinářské schůze v Hodo- níně a působiti opravdově k tomu, aby organisace jednotná rozhodně zřízena byla. Stanovisko to ulo- ženo tlumočiti předsedovi kol. Sokolu-Tůmovi ve vý- boru Ústředního svazu slov. novinářů a jednateli kol. Krejčímu v příští schůzi zástupců dosavadních organisací českých. Po vyřízení záležitostí osobních zaveden rozhovor na krutý útisk slovenského tisku v Uhrách maďarským systémem vládním, a úžasný úpadek uherského parlamentarismu, jenž z národní zášti zbavuje nedotknutelnosti slovácké poslance a vydává je soudům na žalařování. Želeno