V Praze, ve středu dne 21. unora.

K číslu 5l.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ K situaci. Z Vídně, 21. února. Daleko dospěly věci. Tak daleko, že troufalost bý- valé německé obstrukce nezná žádných mezí. Nejen vládu již koman- dují, nýbrž také pravici — proti Če- chům. Její orgány, tytéž orgány, které ne- nalezly ni jediného slova proti násilnostem a surovostem radikálů, vykládají, co musí pravice vše učiniti proti Čechům. Ani pas- sivně se prý nesmí proti nám zachovati ten- tokrát. Ona musí prý s celou jasností uká- zati Čechům, budou-li provozovati ob- strukci, že uvalí na se všecky dů- sledky. Konservativní šlechta prý musí vystoupiti ze své dosavadní reservy k Če- chům a postaviti se po bok Polákům a ka- tolické straně lidové proti Čechům. Na konec připojují listy levice hrozbu tuto: Budou-li Čechové také za dra. Körbra pokračovati ve své obstrukci, bude poslanecká sně- movna rozpuštěna. A »Volkszeitung« k tomu ještě velí: ,Ostatní strany pravice mají povinnost Čechy zkrotit.« Česko-německé konference. Z Vídně, 21. února. »Neue Freie Presse« sděluje o včerejší schůzi sekce českoněmecké konference pro království české: »Čechové pro- hlásili, že pokládají zavedení národních kurií s právem veta za omezování volno- sti zemského sněmu. Všecky námitky německých zástupců byly marny. Zástupcové šlechty zachovali se passivně. Předseda mi nisterstva dr. Körber sdělil delegátům, že je svolá ještě v tomto týdnu.

Němci proti vrchnímu soudu v Praze. Z Vídně, 21. února. V určitých pe- riodách vyskytuje se ze známého pramene pražského v »N. Fr. Presse« dopis, ve kte- rém se opakují stereotypní žaloby, že při vrchním soudu pražském ne- provádějí se výnosy vlády hr. Clara ze dne 17. října m. r., nýbrž trvá tam st av, jaký byl zjednán výnosy bar. Gautsch e. Dnes opět jmenovaný list přináší tako- vouto korrespondenci proti vrchnímu soudu pražskému, kde se praví: »Tomuto soudu nepřekáží dokonce v jeho jazykové praxi faktum, že jazykové výnosy byly

zrušeny. Je veřejným tajemstvím, že tato instance užívá jazykových vý- nosů Gautschových, jakoby ještě platily. Pozoruhodným pro správu tohoto soudu je faktum, že nenalézá se žádný Němec v senátu a také nikoli v sekretariátu. Duch, jakým jest ovládáno presidium, jeví se také v návrzích jmenovacích. Tou dobou jde o obsazení místa presidenta ob- chodního soudu. Navržen byl vrchním soudem Čech Boček. Tím vrchní soud patrně chce povoliti nátlaku, který byl s če- ské strany peticemi prováděn a který žádá, aby president obchodního soudu byl obou jazyků nejen mocen, nýbrž také Čechem ro- dem i smýšlením.«

K volbě na Slánsku. Z Vídně, 21. února. Pojednávajíc o včerejší volbě poslance na říšské radě v měst- ském okresu slánském, »Neue Freie Presse« praví: »Tato volba jest memen- tem nikoli pro konferenci smíru nynější, nýbrž pro násilnou politiku, kterou Čechové dosud provozovali. Nechtějí-li Čechové tomu rozuměti a chtějí-li v tom spatřovati pokyn, že musí opět ověsiti sebe lví kůží a dáti se cestou obstrukce, aby se očistili od výčitky, že nejsou dosti rozhodni a nehájí náležitě národních zájmů, nikdo jim v tom nemůže brániti. Avšak zkušeností, jichž nabyli s Němci, bude-li třeba, nabudou znovu a není pravděpodobno, že počet Mrazíkův a Baxů se tím umenší. Mladočeská strana po- třebuje úspěchu a toho se nedá docíliti proti dorozumění, nýbrž dorozuměním.« Z polského klubu. Ze Lvova, 21. února. »Denníku Polskému« oznamují, že včera se ko- nala za přítomnosti ministra dra. Pietaka několikahodinná porada parla- mentní komise polského klubu. Za schůze té projeveno všestranně přesvěd- čení, že polský klub musí usilovati všemi prostředky, aby odvrátil Čechy od obstrukce, jíž by zmar pravice byl ne- jen posilněn, nýbrž také potvrzen. Ze zpráv jednotlivých členův o situaci vyzníval názor pessimistický. Všeobecné bylo mínění, že vyrovnací akce česko-německá, polskými poslanci sympaticky vítaná a pod- porovaná, naráží na obtíže.

Čislo v Praze za 2b a na venkově za 3b Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

K reformě volebního řádu vídeňského. Z Vídně, 21. února. »Arbeiter Ztg.« Oznamuje v čele listu: »Vláda dra. Körbra — jak známo — byla jmenována 19. ledna. 20. ledna vyhlá- šeno její jmenování. Nóta vlády, ve které se vypočítávají části volebního řádu vídeň- ského, jež mají býti dolnorakouským sně- mem změněny, je dána 18. ledna. Mini- sterstvo Wittkovo tudíž den před svým propuštěním zaslalo nótu onu zemskému výboru dolnorakouskému.« Telegrafické zprávy. Pražská úvěrní banka. Z Vídně, 20. února. (C.-B.) »Wiener Ztg.« oznamuje: Ministerstvo vnitra ve sroz- umění s ministerstvem financí schválilo usne- sení valné hromady akcionářů společnosti »Úvěrní banka v Kolíně«, kterýmž se dle změněných stanov mění také název společnosti na firmu »Pražská úvěrní banka. Prager Creditbank. Banque de crédit de Prague.« Sídlem banky bude Praha. Z úřadního listu.

Z Vídně, 20. února. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Ministr obchodu po- tvrdil opětnou volbu Josefa Holče za před- sedu a Jana Procházku za místopřed- sedu obchodní a živnostenské komory v Bu- dějovicích na rok 1900. Z Vídně, 21. února. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Ministr financí jme- noval berní inspektory Ferdinanda Ne- metsch ke, Jaroslava Potůčka, Jin- dřicha Proše, Karla Schrö1la, Karla Proche, Jaroslava Němečka, Františka Bareše, dra. Karla Prokopa a Josefa Kábrle vrchními berními inspektory pro obvod zemského finančního ředitelstvív Praze. Z Vídně, 21. února. (C.-B.) Císař udělil ministerskému sekretáři při kancelář- ském ředitelství poslanecké sněmovny říšské rady Heřmanu Vukobrankovičovi de Vuko et Branko, jakož i archiváři téhož kancelářského ředitelstva Josefu Kupkovi ryt. kříž řádu Františka Josefa. Různě telegramy. Z Kodaně, 20. února. (C.-B.) Ježto se byla reformní strana levice usnesla, že předlohu o zvýšení daně

FEUILLETON Živý sen. Vzpomínka od Ludvíka J. Soldáta. Jak krásnou, jak milou, jak příjemnou zdá se nám doba májová. Všude život, čilost, všude radost a veselí. Kvítky kývajíce svými něžnými hlavinkami posílají pozdrav líbajícímu je slunku a po lukách a po lesích ozývá se tisíce písní, které v dík Stvořiteli svému prozpěvuje ptačí Lučinou vine se bublající potůček. Opodál tvoří malý vodopád, kde kapky roztřišťují se v tisíce křišťálových krůpějí, podobajících se slzám. Tak aspoň zdálo se mně, když na své odpolední procházce zabloudil jsem k onomu, mne vždy kouzlem a půvabem svým vábícímu místu. Ne perlami, ale slzami zdály se mi krů- pěje ty. Nepřipadalo mi vše tenkráte tak milým, veselým, radostným, nýbrž při všem tom životě a ruchu zřel jsem a cítil tesknotu, opuštěnost a osamělost. Nehledal jsem v bublání potůčku ohlasu písní vodních vil, ale zdálo se mi, že slyším, an sténá a naříká se mnou. Ano, tru- chlil a kormoutil se se mnou nad nemoci mě matky. O, ty potůčku, ty bys asi dobře říci mohl, kolik slz vytrysklo mi s očí, když vidla

sbor. rozstřikovati se vodu tvou, připomenul jsem si ubledlou tvář roditelky své. — Slunéčko zatím schovalo se za blízký bor, nebe se zachmuřilo, všude uložil se klid, ticho, všude panovalo ja- kési napjetí. Vrátiv se domů, usedl jsem na- chvíli před dům a smutně hleděl na oblohu, zahalenou mračnou kápí. Než, však ono se zase slunko zejtra objeví, těším se, a tak i já uzřím opět veselou tvář matky své a zaslechnu potě- šitelná slova: »Jest mi lépe.« Kojil jsem se nadějí, že, až se uzdraví, budeme se spolu dí- vati na hvězdnaté nebe a že zase tuliti se budu k ní, jako tulívá se hvězdička ku mě- síčku. Jak rád hledíval jsem na klenbu nebes, posetou myriadami hvězd, maje hlayu svou v klíně matčině, co zatím drahá ruka její po- hrávala mými kadefemi. Žel, že neměly se již vrátiti blažené oka- mžiky kouzelných oněch hvězdnatých večerů Odebral jsem se na lože. Ale spánek ne- chtěl slitovati se nade mnou a pojati mne v náruč svou. Za to mysl má naplněna fanta- stickými obrazy, duše sevřena tísní a srdcem lomeovala smutná předtucha do budouena. Ko- nečně mdlobou jsa přemožen, jsem usnul. Ale jaký to strašný sen. — Já ve snu pozbyl matky své, byl jsem od ní odloučen, zemřela mi. Sotva že jsem z hrozného sna procitl, jdu

přesvědčit se o stavu matčiny nemoci; uzřel jsem ji žijící a zaslechl od ní tak dlouho oče- kávané: »Jest mi lépe !« Ach, bohužel, byla to její poslední ke mně slova. Netušilť jsem, jak krutě si osud se mnou hrá a že skutečně splní to, co mi ve snu napo- věděl. Chci vyjíti ven a tam oddechnouti sobě v boží přírodě a zhostiti se vzpomínek na ošklivý sen. Sotva sejdu se schodů, slyším, jak otec můj se zajíká, volá mne i bratry zpět. Pádím znovu nahoru — rovnou k loži ne- mocné a klesnu — u mrtvoly. Tak vyplnil se můj sen. Vrhám se k ní, ale marně pokouším se slovy, slzami a prosbami vrátiti život chladnou- cím údům. Jaká tesknota a úzkost svírá útroby mé. Ztratil jsem matku, ztratil jsem všechno! Ani toho nebylo mi popřáno, aby naposledy upracované ruce své na mne vložila a se mnou se rozžehnala. Byla to smutná neděle — tru- chlivý máj. Jak tedy mám se radovati, ano v době, kdy vše k životu se probouzí, vše jásá a plesá, když v době té umíralo mi to nejmilejší, to nejdražší — mateřské srdce. Jak mám se ra- dovati a veseliti, když stále před sebou zřím tu bledou, bezduchou schránku dobré, staro- stlivé matičky své?