V Praze, v pátek dne 16. února.

K číslu 46. Čislo v Praze za 2b a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 b

NARU

aplenívn. Předplacení a inseráty příjímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

LSIi

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Českoněmecké konference. Z Vídně, 16. února. Těžisko celé akce českoněmeckých konferencí, podniknuté ka- binetem Körbrovým, je nyní ve plenu sekce pro království české, která má dnes odpoledne schůzi a ve které se očekává výklad vlády o je- jích zásadách při úpravě jazy- kových poměrů při zeměpan- ských úřadech ve královstvía markrabství. »Neues Wiener Tagblatt« uve- řejňuje přípis německého poslance, který je prašpatnou předehrou k tomuto projevu ministerstva, který je však zároven s to, aby způsobil u českých zástupců na konferencích těch dojem nejhor ší. Nejmenovaný pisatel žádá totiž, aby Ra- kousko vrátilo se k centralismu a protože centralismus nemůže býti jiným než německý a poněmčující, aby provázen byl uzákoněním státní němčiny. Praví: »V podstatě Čechové jdou za stejným cílem, jako za ministerstva Clarova. Chtějí dosíci úspěchu aktivního a to jako následku své hrozby obstrukcí a jako ceny za dělnost parlamentu, aby jejich dosavadní taktika strannická jevila se na venek vítěznou. S tímto nezměnitelným stanoviskem musí vláda pro všecky případy počítati a její snaha ve vyrovnacích konferencích se nese také k tomu, aby formálně pouze potřebě Čechů po případě vyhověla, ně- mecké věcné požadavky při tom neurá- žejíc. Bude-li lze tento choulostivý problém rozřešiti zdárně, všeobecně se pochybuje. Nej- důležitější — český — požadavek, vnitřni čeština, nedá se splniti jiným postupem, leda nařizovacím a ten byl by návratem k soustavě Badenově. Zákonné stanovení vnitřní če- štiny však vyžaduje dlouhé normální činnosti parlamentu. Kdyby vláda podala neprodleně osnovu jazykového zákona v říšské radě, kterou se povoluje vnitřní úřadní čeština

pro české území, byl by v tom neprodlený úspěch Čechů; jelikož však Němci zásadně české vyrovnání pokládají za jednotné dílo, činila by se tu z německého junctim vý- jimka v zájmu Čechů. Pronikne-li tento plán také na české straně, ukáže se teprv, až se sejde říšská rada, resp. český klub. Pochyb- ným je však úspěch plánu na straně něme- cké. Neboť kdyby se Němci vzdal spojitosti jazykové otázkys ostatními požadavky, zejmena s právem veta zemských kurií, musili by nejméně naléhati na provedení svých po- žadavků jazykových. Musili by míti předem záruku, že ne- jenom bude stanovena výhradní platnost ně meckého úřadního jazyka v územích něme- ckých, nýbrž konečně také provedeno ná- rodnostní ohraničení správních území a roz dělení správy. Konečně je zákonné uznání vnitřního jazyka českého v úřadech nemy slitelno bez současného zákonného zajištění státního jazyka prostředkovacího se stanoviska centralistického.

Má-li býti konečně přítrž učiněna systému Taaffovu, který potají zahrává si s federa- lismem, aby potřeby státu centrálního mohl uspokojovati jen potají, musí býti učiněn po- čátek zákonnou úpravou jazykové otázky. Po té stránce oshova jazykového zákona, kterou vláda položí na stůl dorozumívací konfe- rence a později předloží říšské radě, musí podati rozhodný důkaz, má-li minister- stvo Körbrovo úmysl vrátiti se ke zjevné politice centralismu.« Týž list oznamuje: »Dle nynějšího stavu věcí na vyrovnací konferenci zále zí hlavně na vyřízení vnitřního jazyka českého při státních úřa- dech. Čechové žádají, aby tato otázka byla ze souboru vyrovnacích předloh vyňata, Němci však trvají na tom, aby po té stránce bylo junctim. Vláda prostředkuje a sna ž se najíti výcho d.« Proti volebnímu řádu vídeňskému. Z Vídně, 16. února. Sociální de- mokraté svolávají proti kampani dolno- rakouského sněmu, ve které má býti skon

cován nový volební řád pro město Vídeň, šest hromadných schůzí, z nichž jedna koná se v neděli dopoledne, ostatní v pondělí večer. Na denním pořádku jest: »Svolání sněmu a volební loupež křesťan- ských sociálů.« Dementi. Z Vídně, 16. února. Novinami prošla zpráva, že polský akademický spo- lek »Ognisko« komitétu slovanských aka- demických spolků, pořádajícímu ke dni 7. března t. r. slavnost slovinského básníka Prešerna, poslal německý přípis, kde se praví: »My nejsme žádní Šlované a prosíme, byste nás podruhé takovýmito věcmi ušetřili.« Předseda komitétu jmenované slav- nosti, Vodnik, zaslal »D. Volksblattu«, který zprávu tu otiskl, tuto opravu: »Není pravda, že polský akademický spolek »Ognisko« zaslal nám německým nebo jiným jazykem přípis podobné- ho obsahu.« Také čestný dluh Milana. Z Vídně, 16. února. Příčiněním svého hostitele, maďarského šlechtice Zichya, stal se bývalý král Milan také členem maďarské jednoty k ochraně zvěře. Ale jako jinde, zůstal i tam — dlužen. Jmenovaný spolek uveřejňuje nyní seznam dlužníků v časopisech, a mezi různými jmeny nalezá se také otec nynějšího krále srbského uveden jako »Mi- lan, bývalý král srbský . .. 3 zlaté«. Není to zajisté nejmenší dluh, který rozkrál srb- ský na půdě rakouské monarchie zanechal.

Telegraflcké zprávy.

Osobní. Z Vídně, 16. února. (C.-B.) Císař jmeno- val hraběnku Antonii Thun-Hohenstei- novu dámou c. k. terezianského ústavu šlechtičen na Hradčanech. Francouzská akademie. Z Paříže, 15. února. (C.-B.) Acaděmie francaise zvolila svými členy dramatika Pavla Hervieua a kritika Emila Fa- gueta.

FEUILLETON. Procházky po pařížském výstavišti. Asi čtyři měsíce před zahájením letošní světové výstavy poštěstilo se mi uzříti místa, připravovaná pro světovou výstavu, spatřiti je- viště velkolepého divadla kultury a práce, jímž bude světová výstava pařížská. Viděl jsem jeviště to v nejspěšnějším a nej- horečnějším chvatu úpravy scénické, v té době shonu a ruchu, kdy staví se kulisy, upravuje vše pro lesk a slávu představení. Chvat tento se stupňuje blížícím se okamžikem představení. Nyní asi bije horečka výstavní práce jistě zvý- šenějším tempem. Je to ovšem jakýsi rozdíl. Kdo viděl zma- tený šum jevíště, upravovaného k představení neodnesl si právě okouzlující dojem. Viděl nepořádný rub pěkného obrazu. Na mne však ten pohled na úpravu scenerie budoucí světové výstavy působil mocně a vážně. Nelze si představiti velkolepější pohled naš doby nad takový obraz práce a energie lidské. Uprostřed Paříže krásné, bohaté, světácké vzniká celé nové město, město mezinárodní město lidské civilisace. Cosmopolis prácel Od mostu Svornosti, spojujícího krásnéa rozměrné náměstí Svornosti s méně krásným studeně pseudoklassickým palácem Bourbonským kam jsem se několikráte šel podívat na origi. nální představení parlamentní frašky francouz ské, zábavnější a neméně hlučné nežli komedie našeho parlamentu na Ringstrasse, až dalekoza pole Martovo a Troeadero, za most Jéna roz prostírá se toto nové město po obou březích Seiny. Polohu má překrásnou. Malebné je nad pomyšlení. Okouzlí vás svými bílými palácii svými pestrými skupinami věžíček »Staré Pa- říže« a dojem váš bude tím rozkošnější, když se obrátíte zády k tomu obrovitému netvoru Eiffelově věži. Dostala nový nátěr, omalovali ji znovu pro světovou výstavu, ale hezč proto není.

Do tohoto města, jež rostlo vůčihledě před mýma udivenýma očima, zašel jsem si několi kráte. Bavilo mne skoro více nežli to druhé, které mi již sevšednělo svým lomozem boule- vardním. Zde byl též hluk a ryk, shon a šum — ale to hlaholilo jináče, to zněly ohlušující sbory kovových nárazů kladiv, rachot nákladních vozů, třesk seker a dlát, pokřik dělníkůa všechy ty zvuky splývaly v mocný, temný hlahol, jenž mi z dáli připadal jako nějaká rozháraná symfonie . .. První vycházku učinil jsem v průvodu našeho slavného krajana pana Muchy a generál- ního komisaře výstavy bosensko-hercegovské pana Henry Mosra. Alfons Mucha obstarává všechny dekorativní práce pavillonu bosensko- hercegovského, který, díky skvělému umění českého mistra, bude se honositi neobyčejně půvabnou a originální úpravou plné slovanské buj- nosti jasných barev. Jiné návštěvy výstaviště byly mi umožněny

laskavostí známého pařížského domu obchodního »Voyage moderne«, jehož chefové pp. Beseville Schmidt, nalezající se též v ubytovacím vý- boru světové výstavy, jsou se spojení s praž- ským knihkupcem a nakladatelem p. Topičem. Ačkoliv do otevření výstavy zbývalo ještě skoro půl roku a podle zkušeností výstavních mohlo se souditi, že výstavní práce budou teprve v nejprvnějších začátcích, mohl jsem si již při těchto potulkách po výstavišti učiniti úplný pojem o celé velkosti a rozmanitosti světové výstavy pařížské. Avšak dříve nežli se pokusím vylíčiti obraz pařížského výstaviště, uvedu stručně pár slov o její poloze. Ti, kteří dosud přibudou poprvé do Paříže, budou míti překrásný požitek při pohledu na světovou výstavu. Budou s daleko větším zaní- cením kochati se již všeobecným rozhledem po výstavě, rozložené po obou březích Seiny a za- ujímající nejkrásnější, nejlíbeznější prostory Pa- říže od rozsáhlých sadů Champs-Elysées až k zahradám kolem Trocadéra na pravém břehu a od širé esplanady Invalidovny až k ohromné rozloze Champs de Mars. Budou žasnouti nad pohledem, který okouzlí každého, kdo poprvé vkročil na tato místa, kdo se rozhlíží po Paříži s mostu Svornosti. Na jedné straně táhnou se nesmírné a ne- dohledně massy domů, nad nimiž hrdě a jasně se zvedají paláce a kostely, kopule Louvru, věže chrámu Matky Boží a ještě dále na levém břehu Palác Akademie, Pantheon — a na druhé straně, za mostem, rozvinuje se pohled na výstaviště s ohromnou, pitoreskní, triumfální