1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 45. ze dne 15. února 1900.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Petr Lavrov, známý ruský nihilista
jenž po 15 let žil jako politický uprchlík ve Francii.
zemřel těchto dnů ve věku 77 let v Paříži. Pochá-
zeje ze šlechtické rodiny, vstoupil Lavrov v mladých
letech do armády a již po krátké době stal sez
něho jeden z nejosvědčenějších učitelů na vojenské
akademii v Petrohradě. Jakožto spolupracovník ně-
kolika sborníků stal se podezřelým policii a poně-
vadž byl mimo to obviněn, že věděl o zamyšleném
atentátu Karakasova na cara Alexandra II. byl vy-
loučen ze svazku armády, — byl tehdáž již plukov-
níkem gardového dělostřelectva — a vypovězen do
gubernie vologdské. Odtud uprchl a přibyl roku 1870
do Francie, kdež vešel ve styky s Bakuninem a vě
noval se výhradně nihilistické agitaci. Pak se ode-
bral do Curychu a do Londýna, avšak záhy vrátil
se do Paříže, kdež se stal spolupracovníkem »Revue
anthropologique«. Roku 1882 byl vypovězen z Francie,
avšak vypovídací rozkaz záhy byl odvolán a od té
doby zůstal Lavrov navždy na francouzské půdě.
V poslední době vzdal se úplně politické činnostia
přispíval toliko do vědeckých sborníků.
= Potrestani důstojníci. Z Neapole se ozna-
muje: Značnou sensaci způsobilo zde náhlé přelo-
žení 23 důstojníků 39. pěšího pluku z posádky
v Gaetě. Libovůlí velitele pluku a jeho pobočníka
popuzeni, vyslali dva svoje soudruhy k vrchnímu ve-
liteli, vévodovi neapolskému a k ministru války.
Vrchní velitel poslal členy deputace důstojnického
sboru na pevnost do vězení. Na vyšetření celé zále-
žitosti vyslán do Gaety generál, ale žádný z důstoj-
níků nedostavil se ke hlavnímu rapportu, jenž byl
několíkráte ohlášen. Na to vzati veškeří důstojníci
do vazby. Důstojnické kasino demonstrovalo tím, že
oba soudruhy, odsouzené k pevnostní vazbě, zvolilo
do výboru.
Lavrov
Karakasův
Bakunin
Francie
Paříž
Petrohrad
Curych
Londýn
Neapol
Gaeta
4
article
= Neštovice v Oklahomě. Z Perry, O. T.
se oznamuje: V Oklahomě řádí neštovice epidemicky
a též i indlánské území a jižní Kansas jsou touto
epidemií postiženy. V Remus a Avose byly na roz-
kaz z Washingtonu poštovní úřady uzavřeny. Mnoho
jiných poštovních úřadů musí býti během týdne uza-
vřeno. V Blackwellu onemocnělo prý na neštovice
800 osob. Tato obec má na 2000 obyvatelů a ležív
Kay county. Farmáři v Kay county se ozbrojilia
obsadili všecky cesty, vedoucí do Blackwellu; vy-
hrožují každému smrtí, kdo by se pokusil město
opustiti. Hospodářská a průmyslová škola musily
býti uzavřeny, poněvadž mezi žáky vyskytlo se ně-
kolik případů neštovic.
= Morganova výprava. Opustiv Susu, kdež
se asi dvě leta archeologickým studiím věnoval a vy-
kopávací práce samostatně řídil, nechtěl si nechati
Morgan ujíti vhodnou příležitost navštíviti Mesopo-
tamii a vybral se, provázen jsa francouzským kon-
sulem p. G. Rouetem, v první polovici listopadu
z Bagdadu na cestu. Výprava se ocítila kolem No-
vého roku v pouštích Mesopotamie, zastavila se na
místech starého Babylonu, kdež se právě jakýs ně-
mecký a americký učenec-archaeolog za příčinou stu-
dií zdržuje a navštívila stará města Niffu a Tello
Obyvatelé, kočovní Beduini, připravili francouzským
cestujícím a zvlášť konsulovi, který se všude zná-
mosti a veliké oblibě těší, srdečné ovace. Pan Mor-
gan, který se o namahavém sice, ale nanejvýš po-
učném výletu velmi uspokojivě vyslovil, odcestoval
do Cařihradu a přibude v nejbližší době do Paříže.
odkud se po otevření světové výstavy opět do Susy
odebeře.
Perry
Avos
Blackwell
Kay
Morganův
Morgan
G Rouet
Oklahoma
Kansas
Washington
Susa
Bagdád
Mesopotamia
Babylón
Cařihrad
Paříž
5
article
= Prodávala zlato. Minulé soboty přišla do
krámu hodináře Fielitze ve Špandově as 35letá žena,
oděná jako hokyně z trhu a tázala se ho, koupí li
kus starého zlata. Ukázala mu malou hroudu zlata
nepravidelného tvaru, jež byla na některých místech
černá. Hodinář sice ihned poznal, že to vskutku
zlato, ale věc mu byla podezřelá, a aby přiměl ženu
k dalším výkladům, nabídl jí poměrně malou částku.
Žena rozhodně odpověděla, že to pravé zlato, z ně-
hož se dělají dvacetimarky. Na otázku, odkud zlato
má, odpověděla, že je její svak roztavil. Hodinář
zlato nekoupil a když žena odešla, oznámil věc po-
licii, jež ihned počala pátrat mezi hokyněmi na trhu.
Pomocí hodináře byla žena záhy nalezena v uzenář-
ském krámku s jakýms mužem. Oba byli ihned
zatčeni a při prohlídce nalezeno u muže ještě něko-
lik kousků zlata. Muž, kramář Rud. Schenk z Char-
lottenburgu udal, že má zlato od svého svaka a že
je dal sestře, aby je prodala. Špandovská policie
telefonovala ihned do Charlottenburgu, načež v bytě
Schenkově provedena domovní prohlídka a nalezeny
rovněž kousky zlata. Dalším pátráním bylo zjištěno,
že zlato ukradl svak Schenkův v královské min-
covně.
= Usmrcen výbuchem syfonu. Z New
Yorku se oznamuje: Velký železný syfon, naplněný
kyselinou uhličitou, vybuchnul onehdy večer, když
jej kočí William Sengelaub zvolna spouštěl do sklepa
v domě na avenue A. Víko syfonu bylo vyraženo a
zasáhlo Sengelauba do břicha s takovou prudkostí,
že nebožák byl okamžitě mrtev. Sengelaub byl za-
městnán jako kočí u vyrabitelů minerální vody Gun-
thera Stucke a odváděl několik naplněných syfonů
u obchodníka Weissbergra na avenue A. Sengelaub
sundal těžký syfon s vozu, dopravil jej na schody a
uchopiv kohoutek, spouštěl jej zvolna do sklepa.
Schenk
Schenkův
Sengelaub
Stuck
A Sengelaub
Chara
Charlottenburg
New York
Guna
dům na avenue A
6
article
Když pak byl již téměř dole, vybuchl syfon s tako-
vou prudkostí, že se celý dům zakolísal a několik
oken popraskalo. Nebohý Sengelaub byl prudkostí
výbuchu odhozen na chodník, kde zůstal mrtev le-
žeti. Mrtvola byla dopravena do umrlčí komory.
= Záhadné zmizení mladého studenta z Cam-
bridge, mr. Roberta Gwynna, bydlícího v Londýně,
vzbuzuje dosti značnou pozornost. Mladík tento,
jenž během krátké doby po druhé vzbuzuje veřej-
nou pozornost svým náhlým zmizením, trpí, jak se
zdá, záchvaty ztráty paměti. Před nějakou dobou
zmizel a po šestnáct dní nebylo o něm ničeho slyšet.
Že nezůstal pohřešován po delší dobu, stalo se jen
náhodou. Jednoho dne seděl v jakés kavárně neda-
leko Londýna jakýs muž a četl klidně noviny, když
pojednou vyskočil, zvolav radostně: »Haló! to jsem
já!« Byl to mr. Gwynn, jenž četl v novinách zprávu
o svém zmizení a tím se upamatoval též, kdo jest.
Hádanka se snadno vysvětlila. Mladík jednoho dne
jda po ulici, úplně pozbyl vědomí své osobnosti a
ubytoval se v jakéms hotelu blíže Londýna, kdež se
ostatně choval zcela nenápadně. Zprávou v novi-
nách byla v něm opět vyvolána vzpomínka na jeho
osobnost. Mladík se vrátil do Londýna a tehdáž při-
pisována ztráta jeho paměti namáhavému studiua
záchvatu chřipky. Mr. Gwynn po krátké rekonvales-
cenci oddal se opět svým studiím, ale 18. ledna opět
Gwynn
Camelopardalis
Londýn
po ulice
7
article
zmizel. Od té doby není po něm památky. Opako-
vání se tohoto případu na každý způsob ukazuje, že
to případ jakési duševní choroby.
Zemřelí v Praze.
Dne 11. února 1900: Jakoubkova Anna,
dcera poštovního sluhy, 13 měsíců, 667—II. Škan-
dová Anna, manželka poštovního sluhy, 31 rok,
1640—II. Bondová Barbora, soukromnice, 87 roků,
998—II. — Ve všeobecné nemocnici:
Zdařil Jan, sokromník, 26 roků. Čermáková Karolina,
dělnice, 85 roků. — V chudobinci: Procházka
Karel, bývalý obchodník, 79 roků. — U milo-
srdných sester: Stuhlá Kateřina, posluhova-
čka, 74 roky.
Barbora
Čermáková
Karel
Praha
Anno
Jakoubkův Anno
Zdařil Jan
Stuhlý Kateřina
8
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Dnes ve čtvrtek 15. února.
Cyprienna.
Komedie o 3 jednáních. Napsal V. Sardou. Přeložil
A. Pulda. Vypravil vrchní režisér p. J. Seifert.
OSOBY: Pan de Prunelles, bohatý soukromník, p.
Seifert. Cyprienna, jeho choť, pí. Benoniová. Adhé-
mar, mladý švihák, p. Sedláček. Clavignac, přítel
pana de Prunelles, p. Vojan. Bofordin, notář, p.
Pštross. Paní de Brionne, mladá vdova, pí. Danze-
rová. Paní de Valfontaine, pí. Laudová. Slečna de
Lustgnan, pí. Pštrossová. Bastien, sluha, Josefa, ko-
morná, Domovník, ve službě u pana de Prunelles,
p. Kafka, pí. Málková, p. Havelský. Policejní komi-
sař, p. Řada. Josef, nadsklepník, p. ze Steinsberku.
Jan, sklepník, p. Mušek. Policejní zřízenci. Čeled
z hotelu. — Děj za našich časů v Remeši.
Po druhém jednání delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Král
V Sardou
A Pulda
J Seifert
Prunelles
Seifert
Benoniová
Sedláček
Vojan
Pštross
Brionne
Danz
Valfontaine
Laudová
Lustgnan
Pštrossová
Bastien
Josef
Kafka
Málková
Jan
Praha
Remeš
národní divadlo
9
article
Švandovo divadlo na Smichové.
Švandovo divadlo na Smichové.
Ve čtvrtek, 15. února.
Začátek o 7. hod.
— Ve prospěch slečny Kristiny Peterkové. —
BRATR HONÁK,
aneb
Venkované v hlavním městě.
Fraška se zpěvy o 5 odděl. Napsal J. Kaiser. Přel.
J. Zbraslavský. (Režisér p. Jan Kubík.)
Výbavy prádla
Peterek
Fraško
J Kaiser
Kubík
Smichová
Švandův divadlo
16
article
Potom zástupy, těsné řady tísnících se lidí s bílými,
vzhůru natažonými tvářemi, na mou věru vypadaly jako
obrazy kulatých kamenů, jež stojí vztýčeny na Giantské
hrázi — to bylo báječné!
A pak ta švanda! Než přišel průvod, strážníci se
nám v tom ohledu skutečně zavděčili. Jeden, mně nej-
bližší, byl tlustý jako Falstaf, a mladý, vytáhlý městský
synek v předu činil mu důvěrné poznámky a říkal mu
Roberte. Ten mladý floutek byl sám právě tak směšný,
neboť měl ofinu napuštěnou olejem a pomádou, a péčlivě
stočenou k pravé straně čela, takže se mohl stále nani
dívati levým okem, což také činil.
Avšak průvod sám! Můj ty božínku! to jsmes
nasmáli! Nejprvé šli myslivci z Eppingského lesa a měst-
ská garda a pištci ze skotské gardy a dámy od baletu
třásly se na rozviklaných židlích a tvářily se, že jsou
»Svoboda« a »Obchod« a poslední ze všech městský
král sám, usmívaje se a ukláněje všem svým poddaným,
se svými many za sebou v žlutých kabátech, červených
hedvábných punčochách. Snad nejpopulárnější postavou
byl horal v těsných růžových nohavicích, do nichž měly
se vejíti jeho hnáty, vykračující si tak slavnostně,
jakoby myslil, že to je nějaký náboženský obřad a on
je modla, vynešená na čerstvý vzduch.
A potom kapely! Bylo jich asi dvacet, i trumpety
a píšťaly, a všechny hrály Washington Post, avšak ani
dvě se nesešly najednou ve stejném taktu. Byla to mí-
chanice všech tonů, dokonalý kaleidoskop zvuků, do toho
břinčely zvony z okolních zvonic na počest princových
narozenin a rachotily muškety gardy, takže když ta dvojí
událost byla odbyta, bylo mně jako muži, jehož
žena obdařila dvojčaty — nebyla bych pozbyla žádné
Robert
Svoboda
Washington Post
17
article
potřebu. A také jsme složili sliby a jsme zaslíbeni pro
život — já aspoň. Přece kdybyste mi mohl něco říci —
Avšak já zasluhuji velmi pokárání. Musím se příznati ku
své vině a činiti pokání.«
Jan se vykradl se schodů a spěchal do své ko-
mnaty.
»Bůh mu pomoz !« myslil si. »A mně též! Bůh
pomoz nám oběma! Jak mám žíti, je-li mně skrývati
takovéto tajemství? Avšak jak bude žíti on, zví-li je ?«
Usedl na lůžko a snažil se upokojiti se.
sl
Ano, Bratr Pavel byl k politování. Ve všem mo-
rálním vesmíru nemůže býti žalostnější podívané nad
tuto: na muže, který opustil svět, kdežto srdce jeho posud
v něm zůstalo. Co zde dělá? Co jej sem přivedlo? Za
jakou záležitostí jest takovýto člověk v tomto místě ?A
potom jeho politováníhodná bezmocnost ke všem potře-
bám životním a povinnostem! Může to býti správné,
může to býti nutné, může to býti přání a vůle boží?
Zde jest muž, jehož sestra jest ve světě. Jest
mladá a marnivá a svět jest veselý a svůdný. Jaké ne-
štěstí může se jí přihoditi, není-li ruky, jež by ji vedla a
střežila? Klesla již v hanbu a potupu a on se vzdal
plnomocenství zachrániti ji. Cokoli se přihodilo v minu-
losti, cokoliv se stane v budoucnosti, byl pro ni ztracen
navždy. Lapený orel se zlámaným křídlem byl nyní ještě
přikován ke zdi. Avšak modlitba! Modlitba jest bašta či-
stoty, a bůh nepotřebuje žádných lidských úsilí.
Jan klesl na kolena před křížem. V porušené logice
blouznění myslil na Glory a Polly a Draka! Křižovali se
v jeho mozku a tlačili se v něm a unikali a vraceli se.
Byla chladná noc, avšak jemu stál pot v krůpějích na
čele. V hloubi duše cosi k němu mluvilo a on se snažil,
Křenten.
— 177 —
Jan
Pavel
Glor a Polla