Z francouzské sněmovny. Z Paříže, 14. února. (C.-B.) V dnešní schůzi sněmovny bylo pokračováno v de- batě o vejenském rozpočtu. Zpravodaj Pel- letan konstatoval, že žádný z řečníků, kteří se dosud v debatě slova ujali, nepo- píral nutnost reformy vojenské správy, na niž on byl ve své zprávě poukázal. Pelletan pravil dále, že počet důstojníků z řad pod- důstojnictva ješt menší, nežli byl za císař- ství. Okolnosti té dá se odpomoci jedině tím, že ministr vojenství bude sám o povy- šování rozhodovati. Debata byla po té od- ročena na zejtřek. Staré drobné peníze mohou se dále ještě vyměňovat. Z Vídně, 15. února. (C.-B.) »W ie- ner Zeitung« uveřejňuje toto nařízení ministra financí: Ačkoli povinnost státu, vyměňovati měděné mince po1 krejcarua 1/2 krejcaru, dnem 31. prosince 1899 minula, dovoluje se, aby tyto měděné mince do 30. června 1900 u státní ústřední pokladny ve Vídnia u hlavních zemských pokladen vyměňovány byly. Z Vídně, 15. února. (C.-B.) »W ie ner Zeitung« uveřejňuje nařízení mi- nisterstva financí, kterýmž se výminkou dovoluje, aby drobné stříbrné mince po 20ti 10ti a 5ti krejcarech u státních pokladen ještě dále se vyměňovaly. os Pařádní hostina. Z Petrohradu. 14. února. (Č. B. Včera konala se za přítomnosti císařských manželů v Zimním palácí parádní ho- stina, kteréž se zúčastnili také vévoda Sasko-Koburský a Gothajský, všichni gene- rální guvernéři jakož i náčelníci vojenských úřadů. Turecké dementi. Z Cařihradu, 14. února. (C.-B. »Agence de Constantinople« vyvrací na základě spolehlivých informací zprávy, oti- štěné v zahraničních listech o domnělé vo- jenské vzpouře v Bagdadě a o výtržnostech ve vilajetech ganinském a soluňském. Zprávy ty jsou prý úplně bezpodstatny.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 177—180. — Kníže Jiří Lobkovic mešká tou do- bou ve Vídni a konferoval včera velmi dlouho s chefem kahinetu drem. Koerbrem a ministrem drem. Rezkem. Dost závažná příčina ku nejrůz- nějším kombinacím. Na snadě by bylo vyvolati z této okolnosti, že zajel si nejvyšší maršálek království českého proto do Vídně, aby tam působil v zájmu národnostního smíru, jak Od té doby jsem se jí bál: ale ne pouhou bázní: pocit, který mne stihal, kdykoli zrak ty velké ošklivé pysky přelétl, byl smíšený z bázně a vzteku. Když na ni volaly spolužačky »Tonko !«, já věděl, že to patří jí, ale mimoděk jsem se za ní obracel: a i když jsem ji neviděl, oh ty velké ošklivé pysky, ty najednou jako by s proti mně šklebily. — — Pan farář zavřel katechismus, ale neřekt »složte své věci«. Začal vykládat o tom, že »bůh k sobě béře brzo koho miluje« a že si k sobě povolal naši spolužačku — »Tonku«. Utopila se v bahně, které vypouštěli z cukrovaru. Tam, co Tončini rodiče bydleli, říkalo se »na medenici«; u mo- čálu stál tam chudý domek a pár chudých rodin v něm. .. Tonka šla večer domů, sklouzla na hrázi a spadla do vypuštěného rybníčka mede- nického. Den na to oblekli mne do nových šatů a směl jsem se třídou v páru na pohřeb. Te naivní radosti nad tím, že smím ven — s ostat- ními ven . .l Šli jsme okolo »medenice«. Z bahna trčelo trochu velkolistého býlí — snad to byl devětsil — a toho šera, které pod listy leželo, jsem se najednou bál . , Pod takovým listím se Tonka utopila. —— Zase jsem viděl v duchu ty dva veliké, odulé pysky, ale nešklebily se. Do pocitu bázně vrůstal znenáhla tichý smutek, takové mrtvé ticho, které tísní duši a rodí slzy — —

by mu to přikazovala tradice a příslušenství ku společenské vrstvě, která pokládala ode dávna za povinnost svou byti prostřed- níkem mezi oběma kmeny v této zemi. Tak dle německých listů vysvětluje se maršál- kova přítomnost ve Vídni v kruzích českých, však Němci jinak si ji vykládají. Nejvyšší mar- šálek proto prý mešká ve Vídni, aby zažehnal mráček nedorozumění, jenž objevil se před čtrnácti dny na nebi česko-velkostatkářské vlády, aby přiměl velkostatkáře ještě ku tužší allianei a pro připad také k tomu, aby event. obstrukční taktiku mladočeskou na radě říš s ke co nejvydatněji podporovali. Domnívají se německé listy skutečně, že kníže Jiří Lobkovic je tak nadšeným ctitelem Mlado- čechů? Upřímně řečeno, neměli bychom nic proti tomu, však tato německá verse zdá se nám býti lichou kombinací. Průběhem jedenadvaceti- leté politiky oportunní, ostré hrany velkostatkář ské opposice v Čechách nápadně se otřely a otupěly. Prosincová ústava dle názoru některých velkostatkářů se vžila a české adresy státo- právní házel, jak známo, kníže Alfred Windisch- grätz do kamen. Vždyť ještě před třemi lety stál tento pán v čele vlády, nám Čechům nej- nepřátelštější, v čele vlády koaliční. Proto třeba v posuzování situace s této strany střízlivosti.

Dle našeho domnění má nejvyšší maršálek krá- lovství českého dosti příčin vyjednávati s mi- nistry. Kdyby nešlo o nic jiného než o kritický sťav našich financí zemských. Již několik let volá se neustále: tak jako dosud, dál to nejde Zatím ubíhá rok po roce a ono to přece jenom pořád jde stejnou cestou. Kde ale skončí srázná cesta věčného dělání dluhů, na které se nyní nalezá tato země, ví bůh. Bude-li země nucen v stejných rozměrech uzavírati půjčky jako do- sud, dostoupí za nedlouho zemské přirážky tak veliké výše a nynější mizerná výnosnost reali v této zemi sklesne na tak nepatrnou míru, že nezbytným následkem toho bude všeobecný úpa- dek. To, zdá se nám, bylo by dostatečnou pří- činou ku velmi důkladným poradám.

— Jak se stará ministerstvo orbyo zemědělství. K žádosti několika obcí okresu čáslavského, jimž hrozila záplava hrabošů, obrátil se okresní výbor v Čáslavi přípisem ze dne 31. března 1899 č. 602 na c. k. okresní hejtmanství v Čáslavi, aby objednalo pro obce Löfflerův myší bacill k hubení hrabošů, což okresní hejtmanství skutečně učinilo. Z bakte- riologické laboratoře c. a k. vojenského zvěro- lékařského ústavu ve Vídni, u jehož přednosty dra. Kerryho dle § 1. vyhlášky c. k. místo- držitelství ze 16. března 1896 č. 26 z. z. měly se objednávky činiti, došla však překva- pující odpověď, že dr. Kerry zemřel a že bez svolení e, k. ministerstva orby nelze bacillu zdarma vydati, jak v cit. vyhlášce c. k. místo- držitelství bylo slibováno. Požádal tedy okresní výbor v Čáslavi přípisem ze dne 18. dubna 1899 č. 711 c. k. ministerstvo orby, aby po- volilo, by obcím směl býti Löfflerův myší ba- eillus zdarma vydán. K žádosti této o kr. výbor v Čáslavi dosud žádně od- povědi neobdržel a byly tedy obce nu- ceny užiti jiných prostředků. Patrně bylo c. k. ministerstvo orby náhledu, že je nejlépe pone- chati zničení hrabošů — přírodě. A skutečně zdálo se, že si příroda sama pomůže, avšak po oblevě v lednu nastalé ukázalo se, že zu- stalo mnoho hrabošů přes všechny silné mrazy a lijavce mezi nimi nastalé. Nyní lze Löfflerůy myší bacillus objednati v bakteriologickém od- dělení c. k. hospodářsko-chemické pokusné sta- nice ve Vídni, avšak bacillus stoji nyní i pro obce 14 kr. za každou trubičku. Co by si po- čali naši rolníci, kdyby náhodou zemřel i před- nosta ústavu posléze zmíněného?

— Z pošty. Jako u všech státních úřadů tak i u naší poštybyla láska k nám Čechům vždy praskrovná a jen tak aby se neřeklo, aneb z nutnosti vykonávalo se známé rakouské »rovné právo«. Od posledníhov obratu ve vládn politice však na naší poště zcela potichu z pří- čin »šetření«vede se křižácké tažení proti všemu, co jen z daleka češtinou zavání. Jistý pan vrchní kontrolor který se chtěl státy správ- cem pošty v Liberci ve vnitřním městě, vyžádal si audienci u pana Prada a slíbil mu, že sta- ne-li se jím pomocí libereckých všemocných pánů, přičiní se, aby všichni čeští poštoví úřadníci z Liberce co nejdříve zmizeli. Zasmál se tomu sám pan Prade a vyslovil pochybnost, že by to možným bylo, Avšak komplot uzavřen a učiněn pokus s ambulancí. Poštovní ambu- lanci až dosud obstarávali čeští úřadníciz Prahy. Tu vytasil se pan vrchní kontrolor z Liberce Stephan s nabídkou, že obstará am- bulanci tu z Liberce laciněji, totiž s ušetřením jedné síly. To byl pádný důvod. Nyní obstarává ambulanci, která z Liberce jen do Hodkovic smíšeným krajem, odtud pak ryze českým kra- jem jezdí liberecká ambulance sestávající z ně- meckých expeditorů. Službě se znamenitě po- sloužilo, česká jmena míst jsou těmto pánům španělské vesnice a psaní s označením Třebe- chovice konalo cestu po celé zeměkouli. Nejpo- dařenější je při tom okolnost, že se záhy okázalo, že to s tím šetřením nejde; »ušetřená« jedna síla musila se té ambulanci opět přidati.

Stát a služba nezískaly tudíž ničeho, ale »od věků německý Liberec« byl opět od jednoho českého »nešvaru« očistěn. Také všecky ambu- lance vídeňské jšou vypraveny z Vídně úřadni- ctvem úplně německým, z nichž 9 desetin ani slova českého nezná. A přece vede celá trat do tří čtvrtin krajinami ryze českými. U nás každé dítě vi, kde leží Smidary, ale přeučený úřadník vídeňské ambulance napsal na adresu: »Wo? Zurück.« Všecky tyto a ještě mnoho jiných, právě tak vhodných a účelných zařízení, vyři- zuje se v kanceláři inspektora p. Froschmeiera ze Scheibenhofu, jehož pravou rukou jest kon- cipista dr. Wissmaier, který koná inspekční cesty a kryt autoritou pana inspektora, nařizuje nové a nové změny. Zkušený poštovní úřadník vyslovil se o tom: děláme jednu . . . . . . za druhou a blamujeme se každou chvíli. Což, pane dvorní rado, nebylo by na čase poohlédnout se trochu, co se děje pod svícnem?

— Olomouc v době »smiřovací«, V ně- kolika málo dnech, v nichž zasedli u zeleného stolu ve Vídni zástupcové politických stran če- ského a německého národa, z Čech a Moravy, by odklidili neb aspoň zmírnili staletý boj ná- rodní v zemích české koruny, přičiňují se naši bodří němečti krajané, aby všude makavě uká- zali, jak na smír národní pohlížejí a jak eventuální nové vídeňské úmluvy budou re- spektovati a prováděti. Co stalo se ve Slezsku ve sborech autonomních, na př. v Opavě a Těšíně, jest známo a povědomo také, jak i dnes chovají se ve vévodství vůči češtině a ku příslušníkům českého národa také orgá- nové státní. Poměry tyto nejsou lepšími ovšem ani na Moravě, což zřejmo také z toho, co stalo se v těchto dnech v Olomouci. Několik českých voličů podalo protest proti usnesení obecního výboru olomouckého ze dne 29. ledna, dle něhož rozděliti se měl výtěžek tax za udělení domovského práva a za psí známky výhradně jen k účelům německým O protestu jednati se mělo ve schůzi zastupitelstva v pondělí dne 12. ledna, ale pro »smířlivou« náladu něme- ckých otců města k tomu nedošlo. Referent Sachs, který jako optik odkázán jest po většině na české odběratele, navrhl, aby se veškero jednání o protestu odmítlo, poněvadž sepsán jest česky, tedy v řeči, které páni radní, když jsou na radnici, nerozumějí. Když jsou ve svých závodech a obchodech, dovedou ovšem peníze Čechů počítati česky do set a tisíe.

Návrh referenta přijat byl jednomyslně, nebot povstali pro něj všichni členové zastupitelstva a česky sepsaná stížnost tím odmítnuta. Její podatelé se však urážlivým tímto rozhodnutím nespokojí a bylo by žádoucno, by povšimli si ho náležitě poslanci, kteří povoláni byli do Vídně, by upravovali jazykové poměry na Moravě a v zemích koruny české vůbec. Vždyť »smířli- vost« Němců jest v nich všude stejná a od smířlivosti pánů na radnici v Opavě, Těšíně, Olomouci atd. se nijak neliší a před ní si nikde nezadá. — Pražské ulice nalezají se ode dvou dnův opět ve stavu hrozném. Jako v Benátkách všude mezi domy špinavá voda lagun, bav Praze nekonečné moře bláta rozlévá se po uli- cích a náměstích. Nehledě k representativním ulicím prvního řádu, kde sami majitelé závodů o to péči mají, aby jejich krámy a sklady byly přístupny, nutno broditi se po kotníky v blátě- z rozpuštěného sněhu. Víme velmi dobře, že za pohody, jaká je dnes, nemohou vypadati ulice jako salon, a nikdo by také nereptal, kdyby konečně své lakované boty si znečistil, ale položiti ruce úplně v klín a ponechati mi- lostivému nebi, aby gratis spláchlo všecku špínu z ulice do kanáfů, jest přece jen methoda pro velké město, jako je Praha — příliš po- hodlná. Kdyby aspoň o to někdo pečoval, aby přechody z jedné ulice do druhé byly bez ne- bezpečenství lidským krokům přistupny, však dostati se s jednoho chodníku na druhý je dnes tak obtížno, jako přebroditi se, řekněme třeba Červeným mořem. Aby ruka metařova tu i tam